Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

 

(pokračuje Olga Richterová)

Sloučená rozprava k bodům 27 a 28

Mezi přihlášenými je jako první paní zpravodajka se svým příspěvkem do diskuze. Prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji moc za slovo. Teď už to nebude tak pozitivní. Tak, vážený pane ministře, o mé osobě opravdu není velkým tajemstvím, že jsem velkým kritikem samotného zákona již v počátku sepsání samotných tezí. Možná to bude i tím, že jsem z kraje, kde obchod s chudobou je denním chlebem, a praktik, jak najít skulinku v zákoně, jsem v praxi viděla dostatek, a tím pádem se nemůžu v žádném případě ztotožňovat s vaším úvodním slovem, že zákon pomůže zkulturnit pro Ústecký kraj například snížení obchodu s chudobou.

Takže při samotném představení záměru mě hned napadlo, a to se vám asi nebude líbit, že stát se stane novým obchodníkem s chudobou a ještě bude tyto nekalé praktiky podporovat ještě více ze státních peněz. Ale abych nebyla hned zpočátku neobjektivní, tak díky kritice, kterou jsem v základních tezích hned od začátku pokládala, tak s některými postřehy a připomínkami jste se v zákoně poprali a současný stav zákona na ni reaguje, za což jsem ráda.

Ale nyní k samotnému zákonu. Půjdu postupně a u každé zásadní pasáže se na chvilku zastavím. První, co zákon nově ukládá, je kontaktní centra pro bydlení. Jsem ráda, že z původní teze vytvoření neziskového centra jste upustili a soustřeďujete ho do rukou ORP v podobě přenesené působnosti. Bylo by velice nezodpovědné klást na obce další požadavky bez finančního krytí, ale pracovník v kontaktním centru pro bydlení bude muset mít velice široký záběr své kvalifikace. Nejenom, že musí zvládnout základní poradenství, kdy se zájemce projde stávající nabídkou trhu, poradí s problémem v SVJ, případně poradí s finanční gramotností, ale bude muset rozeznat, zda uchazeč podporu v bydlení je vhodným adeptem pro další podpůrný pilíř, kterým je asistence.

Bude muset mít hluboké znalosti v sociální oblasti. A není žádný velkým tajemstvím, že sociální pracovníci ve městech již chybí dnes. Kde je budeme brát, když současní často utíkají do neziskového sektoru, kde si mohou vybírat, s jakým klientem budou pracovat a za daleko vyšší platové ohodnocení? Toto pracoviště bude přijímat i byty do evidence a bude muset vyhodnotit jejich stav a vhodnost pro bydlení. V některých ORP jsou uvažovány pouze půl úvazky, jak toto vše má jedna osoba nad rámec své agendy pojmout? Zamyslel se někdo z připravovatelů případně o potenciálu korupčního jednání? Protože může někdo rozhodnout, kdo bude dřív v pořadníku nebo komu se bude dávat dřív přednost.

 

Ale já si zkusím odpovědět sama. A protože ano, tak se vymyslel další mezičlánek - osoby s pověřením k poskytování podpůrného opatření, takzvaný garant, jak ho nazývám, ale k němu samotnému také později.

Kontaktní centrum provede v bytě inspekční činnost. Domnívám se, že toto mají za úkol současně i úřady práce, aby věděly, kam poukazují příspěvky a doplatky na bydlení. V praxi však víme, jak to vypadá. Pro nadmíru administrativy není možné tato šetření vykonat a státní peníze končí tam, kde končí - často v nevyhovujících bytech, kde je plíseň a další, není záchod, není zabezpečen ohřev teplé vody a tak dále. Ale to už mají povinnost dělat současné úřady práce. Já chápu snahu ministerstva o vylepšení. Stálo by za to se zamyslet nad zefektivněním stávajícího systému, než vymýšlet nový, například jak ulevit současným pracovníkům, kdy samotným žadatelem o podpůrné opatření v bydlení může být prakticky kdokoliv, včetně cizinců a azylantů. Jen pracovník v kontaktním centru vyhodnotí, zda spadá do osob dle přílohy číslo 4 zvláštně chráněných osob, a kontaktní centrum vyhodnotí, zda bude zapsán na seznam vhodný pro poskytnutí podpůrného opatření. Pane ministře, jaký bude postup určování priorit? Která z osob dostane byt přednostně? Bude dle nějakého interního postupu definováno například, že matka samoživitelka bude mít přednost před seniorem? Oba spadají do přílohy číslo 4 a k dispozici je jen jeden vhodný byt. Necháte to rozhodnutí na radě města, pokud se bude jednat o městský byt? A pokud soukromý, bude doporučení dávat garantovi kontaktní centrum? Nebo si bude garant vybírat sám? Jak určíte, kdo je víc potřebný z těch potřebných?

Jsem ráda, že jste alespoň definovali vztah žadatele k dané obci, kde musí žadatel prokázat v průběhu posledních dvou let nějakou sounáležitost s tou danou obcí nájemní smlouvou, pracovní smlouvou nebo potvrzením o studium. Nejprve jsem chtěla upozornit na to, že osoby, které budou o toto žádat, často nemají v pořádku své dokumenty a bylo by vhodné používat například čestné prohlášení. O těchto dokladech, které bude potřeba dokladovat a které budou uznány, podrobně mluví výkladová důvodová zpráva, kde se třeba uvádí, že se může dokladovat i de facto nocleženka nebo případně dát nějaké potvrzení o placení nějakých účtů. Touto vazbou k místu bude aspoň částečně omezena migrace za bydlením v rámci měst.

Mohu také pochválit možnost nahlížet do systému k jednotlivým uchazečům v rámci celé České republiky a tím pádem omezení poskytnutí podpůrného opatření osobám, která pravidla poskytnutí podpůrného opatření nějak porušila. Napadá mě však jedna otázka. Někdy se v životních situacích stává, že se musíte přestěhovat například za prací. Uživatel je příjemcem podpůrného opatření v městě A, přestěhuje se do města B a já mám dotaz, zda mu v městě B bude poskytnuto opatření jen z titulu vedení v evidenci, nebo bude tato osoba odkázaná opět na soukromý sektor a mnohem dražší bydlení a další problémy v novém městě? A nebo bude moct znovu být zařazen do evidence v tomto novém městě až po dvou letech?

Další pasáží je zařazení bytu do evidence. Ve své zpravodajské zprávě jsem uváděla, že zařazení bytu do evidence je dvojí. První je obecního. V tomto směru nemám se zákonem problém, ba naopak. Finanční motivace pro zařazení bytu do evidence a využití prostředků na zvelebení bytového fondu bez vazby na byt v evidenci vnímám pozitivně a může vést k motivaci obcí rozšiřovat svůj bytový fond. Druhým pak je soukromého. Ano, a tady se nacházím s vámi ve zcela odlišné filozofii a naprosto nesouhlasím s tímto postupem. Majitel bytu - domu si bude muset najít osobu s pověřením k poskytování podpůrného opatření, dále jen garanta, sám byt nemůže poskytnout a nabídnout městu. Garantem bude definovaná osoba krajským úřadem, ideálně realitní kancelář nebo neziskový sektor, který má s tímto zkušenost. Může to být samozřejmě i jiná osoba, ale ta musí být vždy zapsána v povoleních od krajského úřadu s uveřejněním účetní uzávěrky tři roky zpět. Tím se aspoň eliminují noví neověření poskytovatelé. No, a tady je ten moment, když tvrdím, že se stát stává novodobým obchodníkem s chudobou. Dám čistě hypotetický příklad. Já jako majitel bytu velice ráda přenechám byt do tohoto systému, i když budu smířena s tím, že nebudu na nájemném vydělávat astronomické částky. Naprosto se zbavím jako vlastník nemovitosti všech práv a povinností a předám je na garanta. Pokud nájemník neplatí, nevadí, stát přes garantovi poskytovanou odměnu mi nájem doplatí. Nájemci budou dělat problémy? Nevadí, od toho mám přece garanta, aby sousedské vztahy urovnal. Dojde k poškození bytu? Nevadí. Garant je odpovědný za zjednání nápravy. Kde jsou povinnosti majitele? Je pravda, že ne všichni majitelé nemovitostí toho budou chtít využít, ale v našem kraji, kde na slušného nájemníka narazíte jen těžko, tak se rád těchto povinností zbaví. A kde máte jistotu, že to nebude vyvolávat poptávku spekulantů a dalšího skupování bytů právě ve městech, kde problémů je již více než dost? Protože stále je to výhodný obchod a ještě mi stát bude garantovat bezproblémovou údržbu a spekulant nebude muset platit za své správce, protože ty mi přece uhradí sám stát.

Pokud se byt bude nacházet ve společenství vlastníků bytových jednotek, není požadováno po majiteli bytu prokázat bezdlužnost vůči SVJ. Co když majitelem bytu je neplatič a nájemné od nájemníků nebude hradit povinné úhrady v rámci SVJ? Víte, jak se na případného nájemníka bude dívat zbytek obyvatel daného SVJ? To se asi míjí úplně zákon účinkem v tuto chvíli.

A další z problémů, které vidím, je v § 23, kde je v odstavci 1 písmene B napsáno: "Poskytnutí podpůrného opatření v souvislosti s tímto bytem nezhorší míru sociálního a prostorového vyloučení v oblasti, kde se tento byt nachází." Pane ministře, vím, že se k tomuto bodu připravuje na Ministerstvu pro místní rozvoj metodický pokyn. Mohl byste nás s připravovaným metodickým pokynem seznámit? Já sama informace mám, ale bylo by ode mě nefér, abych seznamovala s parametry poslance já, případně, pokud to neuděláte, vystoupím a budu se doptávat a případně informovat, protože ze zákona není zcela evidentně jasné, co se tou mírou myslí. Můžu poskytnout byt nebo celý panelák ve všech lokalitách města, i v těch problémových? Protože pokud ano, doopravdy míru sociálního vyloučení nezhorším, tak pak se vracím zpět ke spekulaci o poskytnutí bytu do systému s garancí pro současné obchodníky s chudobou.

Garance a smlouva s majitelem. Mezi vlastníkem bytu a garantem bude uzavřena smlouva. Ve smlouvě bude uvedena výše garance maximálně na dva nejvýše přípustné nájmy, aby byl poskytnut garantovi příspěvek. Takže pokud se nepletu, pro nájemce tímto neodpadá jistina ani používaná vratná kauce. Nebylo by tedy jednodušší upravit podmínky, za kterých se poskytuje z mimořádné okamžité pomoci vratná kauce? Protože i tento nový systém nám nepomůže nastěhovat osoby bez velké finanční rezervy nebo další pomoci státu v podobě mimořádné okamžité pomoci.

No a samotná asistence.

Pokud některý z nájemníků, který nemá dostatečné kompetence k bydlení - bude mu poskytnuta asistence. Vím ze svého okolí, pokud nejsou tyto osoby vedeny, většinou své kompetence k bydlení si samy neosvojí. Nicméně i zde je určité riziko, že nájemník nebude s asistencí spolupracovat. A velice mi vadí, co v zákoně chybí, že nespolupráce s asistencí nebude důvodem k podání výpovědi z nájmu. Naopak, je v § 51 odst. 3 uvedeno: podporovaná osoba může smlouvu o asistenci vypovědět bez výpovědní lhůty. Toto se bude snažit v případném druhém čtení napravit.

Co je ale mou velkou kritikou, je, že asistenci budou provádět osoby zapsané na seznamu u krajského úřadu a většinou to budou již fungující neziskové organizace. Nechci v žádném případě všechny házet do jednoho pytle. Ale co tedy dělaly do současné chvíle? Proč tedy - než zavádět další pozice - nesoustředit se na současnou revizi neziskového sektoru a důslednou kontrolu jejich (jeho) činností a výsledků? A pokud tedy bude asistence zavedena konečně hlídaná, dojde k revizi a redukci financí poskytovaných na podobnou činnost?

Samotné finance, co nás to bude stát, když dáme byt do systému. Výši příspěvku stanovuje svým nařízením vláda. V samotném zákoně je uvedeno zatím vyhláškou, ale to bylo změněno v samotné vládě, takže bude nařízením vláda (vlády?). Mám dobrou zprávu pro obce. Pokud poskytnete svůj byt, tak pokud jste z Prahy, z Brna, tak tento finanční příspěvek bude činit 40 až 67 tisíc za byt za rok, pro ostatní obce v ORP to bude 41 až 62 tisíc za rok.

A soukromník - který já tak kritizuju - pro garanta za správu samotného bytu za rok: Praha, Brno 34 až 46 tisíc za byt, ostatní ORP 25,5 až 40,5 tisíce za rok. Ale to samozřejmě nekončí pro garanta, že jo. Pro garanta za získání - musím podotknout - a obsazení bytu se vyplácí ještě takzvaná jednorázová odměna za to, že ten byt získal: v Praze a v Brně to bude 17 až 23 tisíc a za ostatní to bude 11 až 15 tisíc za byt. Hm... Kde tedy máte jistotu, že nebude korupce, že mě někdo neuplatí, abych tam tento byt dal do toho? Nebo bych dostal přednost?

A asistence. Asistence je vypočítána takovým způsobem, aby obhospodařoval jeden pracovník maximálně 10 rodin, a v Praze a v Brně bude tvořit 68 až 90 tisíc za byt a za rok, takže krát 10, a pro ostatní obce to bude 68 až 92 tisíc.

Garant i obec musí poskytnout vyúčtování, na co prostředky vynaložili. Nepředpokládala bych, že bude některá z částek vrácena zpět do státního rozpočtu, protože vše bude řádně využito, přece... cesťák něco stojí, něco, nějaké poradenství, byl jsem navštívit a tak dále, takže určitě se nebude nic vracet do státního rozpočtu.

A když jsme u financí, tak mě ještě napadá taková malá finanční úvaha. Když máte 1,43 miliardy korun za rok. Vy jste mluvil o tom, že nám to sníží samozřejmě náklady na různé další sociální služby. Ale to neznamená, že ten člověk nebude moct žádat dál o podporu na bydlení, o příspěvek na podporu bydlení a další jiné služby. Kde jsou vyčísleny tyto náklady? Je to trošku nespravedlivé uvádět jednu část, kde můžeme ušetřit, ale na druhé nedat další informace.

A abych nebyla jenom tak negativní, tak dáme na závěr malé shrnutí, na které se všichni určitě těšíte. Návrh zákona má sice ambici řešit osoby ohrožené ztrátou bydlení, ale zcela vynechává osoby, které sice na bydlení dosáhnou, ale náklady na bydlení jsou pro ně neúměrně vysoké. Těmto osobám není věnován ani malý odstavec. Tím zcela postrádá snahu řešit dostupné bydlení a vlastnické bydlení, například formou družstevního bydlení.

Zákon tedy nepodporuje vybudování žádného nového bytu. Zákon zavádí nové pozice a ukládá nové povinnosti ORP, přitom mnoho těchto činností je řešeno ve stávajícím systému, avšak bez větší kontroly a provázanosti na řešení problémů. Vzniká celkem cca 350 nových míst od ministerstva, přes kraje, obce, neziskový sektor - a podporuje novou činnost, kdy stát mého pohledu se staví do role obchodníka s chudobou, dává prostor k potenciálu korupčního jednání a může způsobit pnutí mezi sociálními skupinami, může zhoršit situaci v lokalitách s vyšším procentem vyloučených lokalit, kdy místo jejich eliminace může docházet k rozšíření nežádoucích jevů do klidných lokalit postižených měst.

Z tohoto důvodu dávám návrh na zamítnutí v prvním čtení k zákonu 729 a v případě, že neprojde, tak dávám návrh k dopracování o problematiku družstevního bydlení, také k 729.

A ještě bych se ráda vyjádřila k sněmovnímu tisku 730. Ten z celkového principu stanovuje nové, docela pro mě i pozitivní věci, jako nahlížení do jednotného systému, zavádí princip rozkazu k vystěhování - otázkou je však, kolik těchto lidí to opravdu využije, protože každý má právo se odvolat. A protože je to velice úzká souvislost se zákonem, se sněmovním tiskem 729, tak i u tohoto tisku dávám návrh na zamítnutí z těchto důvodů a případně i návrh k dopracování. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji. U obou si tedy poznamenávám, že nejdříve se bude hlasovat o zamítnutí, a poté budeme hlasovat případně o vrácení k dopracování. Já děkuji a poprosím další řádně přihlášenou, a to je paní poslankyně Maříková. Máte slovo.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, já bych tady přetlumočila názor mojí kolegyně Marie Pošarové, protože ona tady není a tomuto zákonu se věnuje. Navzdory slíbenému názvu zákon ve skutečnosti nedostupnost vlastního bydlení skoro vůbec neřeší. Nenajdeme v něm nic, co by mohlo aspoň teoreticky, když už ne zlevnit, tak alespoň zpomalit zdražování bydlení. Hlavní myšlenkou vznikající legislativy je vytvoření sítě kontaktních míst, na nichž by úředníci radili a pomáhali lidem, kteří mají z nejrůznějších důvodů problémy s bydlením. Podle aktuální verze zákona by měla vzniknout ve všech obcích s rozšířenou působností, tedy zhruba na dvou stovkách lokalit.

Hlavním úkolem takzvaných kontaktních míst pro bydlení by bylo lidem, kterým hrozí ztráta střechy nad hlavou, anebo kteří už o ni přišli, poskytovat poradenství. Dozvěděli by se třeba, o jakou pomoc od státu mohou žádat, úředník by prý měl umět také v kritické situaci nouzové bydlení zprostředkovat. Kontaktní místa mají vést rovněž databázi dostupných městských či nájemních bytů. Vedle toho chce zákon zvýšit nabídku činžovních bytů, které by měly být k dispozici nejohroženějším rodinám. Obce by za pronajímání bydlení lidem v nouzi dostávaly kompenzace. Soukromým pronajímatelům zase ministři chtějí dodat motivaci prostřednictvím garancí, že nepřijdou o své peníze kvůli nájemcům-neplatičům.

Celkem spočítali autoři návrhu náklady na roční provoz systému státních realitních poradců na celých 1,5 miliardy korun. Tyto náklady odhadují tím, že průměrné náklady bytové nouze pro veřejné rozpočty jen letos údajně dosáhly asi 4,1 miliardy korun. Pokud by se tedy díky zákonu podařilo nouzi vyřešit, byly by to skutečně dobře vynaložené peníze. Právě efektivita zákona je ale velkou otázkou. S legislativou jsou spokojeni lidé pracující například v sociální oblasti.

Realitní experti ale upozorňují, že zákon sice myslí na osoby, jimž hrozí ztráta bydlení, vůbec ale neřeší, zda je bude kam ubytovat. Jinými slovy, je hezké mít úředníka-realitního poradce. Pokud se ale nezačne více stavět, nebude mít klientům co poradit.

Problém Česka je, že bytová krize dorostla do rozměrů, kdy potíže s bydlením neřeší jen sociálně slabé rodiny nebo senioři, ale prakticky celá střední třída a mladé rodiny především. Stalo se z ní z jedno z hlavních politických témat a vláda Petra Fialy otázku bydlení zařadila mezi hlavní priority svého programového prohlášení. Pro řešení krize ale zatím udělala jen málo s i u tohoto málo často sklidila kritiku. Vůbec největším trumfem středo-pravicového kabinetu měla být podpora nové výstavby, a to se nestalo. K tomu tisku dávám tedy žádost na zamítnutí. Už tady byla tedy řečena mou předřečnicí, takže já se k tomu přidávám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, děkuji, a poprosím s faktickou poznámkou paní poslankyni Mádlovou. Máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych navázala na svoje dvě předřečnice a chtěla bych se pana ministra zeptat, jaká je ochrana sdružení vlastníků jednotek v tomto případě? Jakým způsobem se můžou bránit, jestliže bude v domě hluk, nepořádek odpadky a nebude možné se domluvit s tím garantem, nebo jak ho nazýváte? Myslím si, že to je garant, který za to ručí. Tak jakým způsobem, pokud s ním nebude domluva, protože ty zkušenosti už dneska jsou, kdy ten majitel pronajme byt někomu s problémy, kdo nezná ani třídění odpadů, hluk a podobně, a nelze se s ním domluvit. To znamená, toto se může očekávat i u toho garanta, že fungovat nebude.

A potom, jak to bude s neplatiči? Ano, pravděpodobně za to ručí tedy opět ten garant, ale co když se stane, že ani ten garant prostě to nezaplatí, protože se nějakým způsobem dostane na mizinu a nebude schopen dluhy za toho svého svěřence tedy zaplatit.

A potom jsem se chtěla zeptat, podle jakého klíče se budou zaplňovat byty třeba v jednom vchodě, kde je třeba 12 bytových jednotek, tak kolik bytů bude moci býti zaplněno vlastně těmito skupinami, protože i to je asi důležité pro udržení nějakého přijatelného, když už ne příjemného bydlení, zvlášť pokud jsou to byty v osobním vlastnictví.

A nakonec jsem se chtěla zeptat, když se tedy věnujeme podpoře bydlení, tak co jste vlastně v otázce bydlení udělal pro tu střední třídu, která vlastně bude vydělávat na to, aby stát mohl dávat na tyto garanty a na tento projekt tedy nemalé peníze a... (Předsedající: Čas, prosím!) A to mi stačí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou pan poslanec Kubíček.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já mám takovou poznámku, která říká, mysleli jsme to dobře a dopadli jsme jako vždycky. My jsme to tady se starosty probírali a na některé věci své ctěné kolegyni Mádlové, prostřednictvím vaším, odpovím. Protože ten garant je obec, ta obec ty peníze mít bude a bude je muset zaplatit. To není fyzická osoba, která by přebírala za peníze nějaké nároky. To jsou ty obce. To je ten problém, který se tam dneska vyskytuje.

Další věc, která je. Je to krásné míti garanta a narušovat to sousedské soužití a v globálu jako majitel za to vůbec neručím. Já mám přece toho garanta, toho zaměstnance obce, který to za mě vyřeší. A kdybyste si to přečetli, celý ten návrh, tak tam se hovoří o nějakých domluvách, o tom řešení, jak budete chodit za sousedy a říkat, že ten člověk neumí bydlet a že ho to naučíte časem. Takhle to bude. Je to prostě trošičku socialistický návrh, který opravdu nemá opodstatnění v normálním myšlení, a po diskusi se starosty, tak ti starostové se velmi diví, že něco takového mohlo vzniknout. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou dále pan poslanec Stržínek.

 

Poslanec Robert Stržínek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Můj kolega mi nahrál tak trošičku na smeč, protože my starostové se opravdu divíme, když studujeme tento materiál. A já se hlavně divím nad jednoduchou matematikou, nad tím, jak finančně tento projekt, který není ničím jiným než sociálním inženýrstvím, je financován. Tak jednoduché počty. Náklady 1,45 miliardy korun. V důvodové zprávě je napsáno, že se očekává, že se díky tomu do systému dostane jeden plus dva, tedy celkem tři tisíce bytů. Podělte se 1,5 miliardy třemi tisíci byty, dostanete roční náklady na jeden byt a podělte to 12, ať to máte měsíčně, a vyjde vám, že tímto systémem jeden byt podporujeme částkou 40 tisíc korun měsíčně! To je naprosto neefektivní způsob! (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a nyní poprosím řádně přihlášenou do rozpravy paní poslankyni Lenku Knechtovou. Pardon? Byla tady faktická, nebo s přednostním? (K místopředsedkyni Richterové.)

Máme zde ještě dvě přihlášené kolegyně, ale samozřejmě jestli chcete s přednostním, tak máte přednost. Tak, paní místopředsedkyně.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Jenom velice stručně, děkuji, aby nezůstala bez odpovědi ta čísla, která tady právě teď zazněla, tak si jenom dovolím využít toho přednostního práva k faktickému uvedení toho, že ty náklady jsou na celé poradenství v rámci republiky, poradenství, které se týká už nyní v těch sedmdesáti projektech, které napříč republikou fungovaly nebo fungují, často seniorů, běžných rodin, které se jenom prostě nevyznají v tom dnešním fungování systému, a že ta pomoc do konkrétních bytů, to je samozřejmě nejnákladnější opatření. To je něco, co se bude týkat jenom těch v největší bytové nouzi, a jenom situací, které nás už dneska stojí peníze.

Takže když to jenom opravdu stručně shrnu, protože nechci brát prostor paní poslankyni, která je řádně přihlášená, tak je to systém navržený na základě sedmdesáti nebo ještě více ověřených pilotních projektů, na základě věcí, které tedy napříč republikou všechny, co jsou v tom zákoně navrženy, fungovaly a osvědčily se, na základě toho, že prostě ne všichni nájemníci jsou ideální, ale řada z nich je schopna si bydlení udržet, a na základě toho, že také je pak spousta lidí, kteří s drobnou dopomocí, s poradenstvím, s tím, když se nestydí si zajít říci o pomoc, to je právě třeba poměrně často příklad a případ právě seniorů, tak může být pro nás jako společnost mnohem levnější jim jednou poradit na začátku potíží, než když se ty potíže potom prohlubují. Tak jenom, aby to zavádějící číslo bylo uvedeno na pravou míru. Ten zákon se zaplatí tím, kolik ušetří v těch systémech zdravotních, kdy zase jsou to čísla ověřená právě těmi konkrétními projekty, kdy klesají počty hospitalizací, výjezdů záchranek, umisťování dětí do dětských domovů. A tyto úspory jsou to, co zaplatí fungování toho systému. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Máme zde dvě faktické. Poprosím pana Pražáka. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec David Pražák: Dobrý večer. Pane ministře, já vás lituji. Já vůbec nevím, co se s vámi děje. Jako co leze z MMR poslední dobou, tak to je fakt jakoby materiál! Stavební zákon, k tomu jste se tady nevyjadřoval teď posledních x měsíců, protože jste vystoupil jednou akorát, a týkalo se to jenom, když jste měl přednostní právo, abychom nemohli reagovat, a teď předložíte tohle. Vy mně fakt chcete říct, že pan ministr financí Stanjura vám na tenhle paskvil dá peníze? Ať tady vystoupí pan ministr financí a řekne ano, jsme takhle domluveni, a já jim na to dám ty peníze. Fakt mi chcete říct, že na tohle dá peníze ministr financí v současné době? Já tomu nevěřím! (Potlesk poslanců ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Je tady ještě faktická poznámka, pane ministře, a hned poté rozumím, že chcete vystoupit zřejmě s přednostním právem. Tak prosím, s faktickou paní poslankyně...

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěla reagovat, vaším prostřednictvím, na paní místopředsedkyni Poslanecké sněmovny. Už dnes na každém ORP je sociální odbor, který těm seniorům poradí a poradí jim zodpovědně, poradí jim dobře. Jestli myslíte... Prosím vás, nekruťte tou hlavou, já na vás také nekroutím. (K místopředsedkyni Richterové.) Jestli je vám tohle k smíchu, tak fakt je mi vás líto všech. (K pravé straně sálu.) Já vám něco řeknu. Jestli ty vaše výborné projekty, já o tom budu mluvit, i jsem řádně přihlášena, myslíte first housing, který dopadl v Praze katastrofálně? Mediálně často propírané. Já si pamatuju, paní místopředsedkyně, prostřednictvím pana místopředsedy, když jste s tím přišla prvně na Svaz měst a obcí. Jsem členkou sociální komise. Jak to dopadlo? Byl tam přítomen i pan Krása. Když jste přišli s těmi návrhy, dopadlo to tak, že jste nakonec po argumentech starostů sklapli ty vaše návrhy a odešli jste, protože nemáte argumenty na to, co my žijeme. Vy to znáte z okna z Prahy. Běžte do našich sociálně vyloučených lokalit! Běžte se na to podívat! (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a nyní s přednostním právem pan ministr.

 

Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já jsem nechal vlastně odbavit několik vystoupení, abych mohl reagovat na věci, které se v některých případech opakovaly. Víte, já tedy nevím, jestli je nějaká jako blazeovanost nebo urážení, byť politických oponentů, nějakým novým standardem. Já si tedy pamatuju, jenom abych zareagoval, že pro návrh nového stavebního zákona nakonec i po dohodě s již bývalou poslankyní a bývalou ministryní Klárou Dostálovou konsenzuálně hlasovala celá Sněmovna. Ten zákon jsme schválili před rokem někdy v květnu, včetně hlasů SPD a ANO. Takže ve věci stavebního zákona, který prošel touto Sněmovnou a pak Senátem, snad kromě jednoho hlasu, se rozhodovalo minulý rok někdy v květnu, tak vlastně nevím, proč tady zaznívá, co leze z Ministerstva místního rozvoje. Naopak jsme, ačkoliv jsme nemuseli, byť tam je překlenovací období do roku 2027, dodali všechny potřebné vyhlášky k realizaci toho zákona, včetně velmi oceňované vyhlášky, kterou notifikovala Evropská komise, která definuje technické požadavky na stavbu, které fakticky zlevňují bydlení a jeho výstavbu. Mimo jiné, když se vyjednávalo v rámci úsporného balíčku, tak jsme to byli právě my, kteří jsme udrželi výstavbu, ale i věci bydlení v té nižší daňové sazbě, nejenom bydlení sociální.

Ještě bych vypíchl, než budu prvně reagovat na paní zpravodajku, která vystoupila v obecné rozpravě, důležitou věc. A já jsem to zmínil už vlastně předtím. Když se předchozí vlády snažily řešit - nebo snažily, snažily řešit problematiku bydlení, tak všichni čekali, že bude existovat nějaký všespásný zákon, a narveme do něj pokud možno všecko, a ono se to pak nějak jako celé stane a ještě to uděláme povinně pro obce. A ani zákon o sociálním bydlení, ani žádné jiné zákonné úpravy v předchozích volebních obdobích za předchozích vlád, ještě před ANO - ještě před ANO, než přišlo do politiky - nikdy neprošly, protože si všichni mysleli, že existuje nějaké zlaté tele, které vyřeší problematiku s bydlením v České republice. A ačkoliv situace s bydlením byla vlastně z pohledu trhu ideální, a přiznejme si to, rostly reálné mzdy, byla konjunktura, stavělo se, banky půjčovaly levně peníze nejen na hypotéky, ale i těm developerům, kteří postavili ty byty, prodali je a šli do další výstavby, tak za 10 let se zvedly ceny nemovitostí téměř přes dvojnásobek a více. Kdo má nějakou nemovitost, a nemusí to být zrovna v Praze, jak tady zaznělo, jinak já jsem tedy z Jablonce. Jenom jsem chtěl ještě reagovat, prostřednictvím pana předsedajícího, na kolegyni, tak tam máme Tanvald, Desná, myslím si, že Ústí, Předlice a další lokality znám poměrně dobře, takže nějaká narážka, něco znáte z okna z Prahy, to si prosím příště - spíš bych si to nechal od cesty. Není to k meritu problému toho zákona.

Takže ta situace nebyla řešena a my se snažíme pomocí různých nástrojů k tomuto přistupovat. Já jsem i na začátku zmínil, a je to otázka současné doby, věci, které jsme připravili právě proto, aby obce mohly stavět dostupné bydlení. Znovu opakuji, tento zákon není zákon o výstavbě nějakého dostupného bydlení. Na to jsou finanční nástroje. Ukázalo se v minulém roce, že ten zájem je obrovský. 70 % obcí deklaruje, že chce stavět dostupné bydlení. Váže se na to soukromý kapitál. V pilotním projektu za miliardu 500 bytů vzniká v České republice. A já jsem zmínil ty nástroje Národního plánu obnovy i notifikovaného programu a ten zájem o výstavbu dostupného bydlení je. Ještě je zhruba tedy 13 tisíc bytů, které jsou v majetku obcí, nejsou zrekonstruovány a nejsou zapojeny do toho systému, a třeba i tento zákon, který potom pracuje s tím bytovým fondem, bude tím iniciačním prvkem pro to, aby se tyto byty do systému zapojily.

Takže investice jsou řešeny bokem a ano, dám za pravdu ještě Evě Fialové, než budu reagovat na ty její jednotlivé otázky, popřípadě výhrady, ale ani tento zákon nemá ambice pracovat s družstevním bydlením. Družstevní bydlení je další věc, kterou musíme uchopit. V tuto chvíli se družstevní bydlení, pokud se nemýlím, řídí zákonem o korporacích. Cílem družstva není vydělávat peníze, ale poskytovat nebo uspokojovat bytové potřeby v rámci družstva. A myslím si, že to je další oblast, která je velmi vážná a kde je důležité podívat se na to, jak ulehčit, ať už družstevní výstavbu, nebo vstupování obcí do družstev v případě společné družstevní výstavby, tak i vlastně potom byrokratickou zátěž a provoz družstva a vypořádání různých situací, do kterých se družstvo, respektive třeba jeden jeho člen může dostat.

A poslední věc, kterou bych ještě vypíchl, než na to budu reagovat. Toto není zákon, který je zákon o sociálním bydlení, byť ten tady chybí. My známe pouze definici sociálního bydlení. Musím říci, že předchozí programy na výstavbu sociálního bydlení nebyly příliš úspěšné, proto jsme přišli s celoevropským trendem affordable housing, dostupné bydlení, tedy bydlení, které dokáže uspokojovat potřeby i střední třídy, ať už je to třeba nižší příjmová hladina té dané rodiny, ať jsou to lidé mladí, startovací byty do 35 let, ať jsou to potřebná povolání, ale toto není zákon o sociálním bydlení, a já jsem to na začátku zmínil. Ačkoliv ta situace těch zhruba 150 tisíc lidí, kteří skutečně již jsou v tom systému úplně na té řekněme nejspodnější hranici, potřebují nějaké složité sociální služby, bydlí třeba v azylových domech, nemají ty bytové návyky, tak my se tady díváme, že na ty, kdo můžou benefity toho zákona využít, jsou nějací lidé, co nemají vůbec zkušenosti s tím být v nějakém normálním bydlení. Ten zákon má ambice pomoci lidem, kteří se v nějaké životní situaci ocitnou v krizi ztráty bydlení, ať už je to výpadek příjmů, ať už je to třeba rozvod, ať jsou to oběti domácího násilí, a ten člověk v danou chvíli se a priori neobrací na ten sociální systém, ale potřebuje jenom drobnou pomoc. Kdybychom se bavili o empirických zkušenostech, na mě se obracejí konkrétní jednotlivci třeba i v Praze, ať jim nějakým způsobem pomůžu s bydlením, a jsou to lidé, kteří v pohodě bydleli třeba do období covidu. Senior vedle mě na Praze 2 a najednou mi volá, Ivane, pane ministře, nemůžeme se potkat? Stojí před barákem a říká, mně nějak vypadla brigáda, jak byl ten covid, já jsem nezaplatil tři nájmy, věci mám schované v úschovně a vlastně nemám kde bydlet. Tak jsem hledal ten systém, jak mu pomoct. Poslal jsem ho do řekněme nějakého systému, který v Praze funguje vlastně asi na té standardní sociální bázi. Tam on se dostal do nějakého systému. Obrátil jsem se nakonec na pomoc pražské Charity, kteří tu situaci vyřešili. Ten člověk to za dva měsíce srovnal, pomohli mu najít byt někde na Jižáku, přestěhoval se a byl tam. Ale to je situace, kterou ten člověk prostě v danou chvíli neumí vyřešit, a je mu prostě blbé obracet se na ten sociální systém jako takový, jít hledat tu oporu tam, kde standardně by nešel.

Jenom chci říci, že ten zákon má ambici reagovat na situaci zhruba 1,5 milionu lidí, kteří se mohou dostat do nějaké situace, a většině z nich lze pomoci třeba odkazem na tu mopku v případě, že se stěhujete z komerčního nájmu do komerčního nájmu a nemáte na tu kauci, která, když neberu přestěhování, tak jsou vlastně třeba dva nájmy a zároveň ten první hrazený nájem, a ten člověk prostě neví. On jde na poměrně složitý sociální systém, kde hledá nějakou pomoc, najde to na webu, ale prostě to jsou věci, které lze řešit bez náročné sociální práce.

A teď bych se dostal k těm jednotlivým bodům, které tady zazněly. Já bych nejdřív asi reagoval na věci, které zazněly od paní poslankyně Evy Fialové, protože šla na velmi konkrétní otázky v rámci toho zákona, a postupně bych pak reagoval možná na další. Jednou z věcí, která zaznívá, jsou velké nároky i kvalifikační na ty pracovníky v těch kontaktních místech pro bydlení, kde je budou obce získávat. Ten nábor je realistický, tak jak je navržen. On je zpracován v té zprávě a analýze uskutečnitelnosti nebo proveditelnosti v příloze šest dokumentu RIA. Ta kontaktní místa budou vyžadovat zapojení celkem cca 120 osob s kvalifikací sociálního pracovníka. Asi jedna třetina z toho počtu už nyní pracuje v obcích v těch pilotních projektech nebo na sociálních odborech, takže bude potřeba zhruba 80 nových sociálních pracovníků na celou Českou republiku. A ten vzdělávací systém generuje v České republice, nebo kde je budeme získávat, zhruba 1 200 kvalifikovaných sociálních pracovníků ročně. Ta kontaktní místa mají dělat kontrolu těch poskytovaných opatření v terénu.

Kontrola bytu, který jde do toho systému, pokud někomu poskytujete, kde součástí procesu zápisu bytu do té evidence musí provádět tedy pracovník, protože tam zaznělo k tomu RP přenesené působnosti nejčastěji budou vykonávat technici majetkových bytových odborů, tak to dělají například v Chomutově nebo v Písku, a jedná se o trochu jinou práci, než v tuto chvíli dělá úřad práce. Ten systém podpory je založený na činnosti těch kontaktních míst. Ta posuzují ty situace těch domácností, to je více podobné komplexnímu posuzování na sociálních odborech na obcích. Posuzují kvalitu bytu v systému a systémově dává smysl tedy výkon obcí. Ta kontrola bytu, která je tam popsaná, je vlastně součástí poměrně komplexní pojistky oproti obchodu s chudobou, a to je kontrola bytu, poskytování podpůrného opatření jen poskytovatelem z pověření, zastropování nejvyššího přípustného nájemného s využitím cenových map, které vydalo Ministerstvo financí, kontrola poskytování podpůrných opatření a kontrola sociálního a prostorového vyloučení.

Ne všechny ty podporované osoby v systému budou pobírat dávky na bydlení, proto musí tu kontrolu provádět to ORP, tam, kde bude ta dávka poskytována, tak to uleví tato činnost úřadu práce a v tom zákonu je i upravena provazba s ÚP a sdílením dat v systému, o čemž jsme se bavili, a ÚP pak může dávky vyplácet díky lepším informacím, které budou přicházet z toho kontaktního místa pro bydlení a naopak to kontaktní místo pro bydlení bude mít přímé informace z úřadu práce. To byly první nějaké dvě věci.

Pak tam byla otázka ohledně prioritizace a jestli se tam nebude v tom systému nadržovat, konkrétně jak budou ty osoby doporučeny poskytovateli, jestli to bude rozhodovat myslím, že rada města. Tak kontaktní místo posoudí, zda je osoba v bytové nouzi a zda skutečně potřebuje podpůrná opatření. Což odfiltruje ty, kterým lze pomoci nějakým způsobem jiným, než vlastně aplikací toho podpůrného opatření. Dále také, zda je to osoba zvláště zranitelná. Když se podíváte na přílohu 4, mladí, dospělí po odchodu z institucí a podobně, a zda má nějaké specifické potřeby, třeba potřebuje bezbariérový byt. A tohle všechno to kontaktní místo zapíše do té evidence. Ten systém je motivační, on nenakazuje nikomu, že si musí vybrat konkrétního nájemce, nebo že si obec má upravit pravidla pronájmu. Jinak za pronájem bytu zvláště zranitelnému člověku v evidenci získá poskytovatel příspěvek, ale konkrétního nájemce si vybírá sám.

Jinak díky těm bonusům dle zařazení mezi více skupin, to je zase popsáno v příloze 4, budou ti žadatelé obodováni a vlastně ta kumulace toho případného znevýhodnění pak znamená vlastně vyšší příspěvek, tím budou majitelé pomáhat těm, kteří jsou prioritou státu. Třeba ohrožené děti po návratu z dětského domova. Co se týče obcí, je na nich, jakého nájemce si vyberou. Pokud pronajmou byt nějak zvlášť zranitelné osobě v evidenci, mohou po určitou dobu čerpat příspěvek na podpůrné opatření. Pravidla pronájmu obecních bytů pak měnit nemusí. A garant tomu může kontaktní místo nájemce doporučovat, ten výběr je ale na garantovi, vlastníkovi bytu. Pokud opět pronajmou byt zvláště zranitelné osobě v evidenci, může ten garant po určitou dobu čerpat příspěvek na podpůrné opatření.

Jenom já jsem tady zaslechl několik referencí, možná je teď namístě to říci. My starostové, já když jsme měli možnost, že starostové se tomu velmi diví, tak zástupci SMS i SMO ČR mají pozitivní stanoviska a z výzkumu z SMO ČR vychází, že i většinová podpora těch jednotlivých nástrojů toho zákona. Já nemůžu úplně garantovat, že každý člověk, který v danou chvíli vystupuje, třeba za SMO ČR jako reflektuje názor celého Svazu měst a obcí ČR. Nicméně když se podíváme i na ty pilotní projekty, a tady kroutila paní místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová hlavou, protože z těch sedmdesáti projektů, tak ten Housing First není, to jsou projekty, které jsme realizovali ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Tak jenom pojďme si říci, že fungují víc jak ve čtyřiceti obcích a skutečně jsou odzkoušeny ty jednotlivé nástroje. Je to o kvalitě asistence a té práce. A právě ta občas dnes selhává. Není k tomu jasná metodika, nebyl sjednocen přístup jednotlivých poskytovatelů. Ten zákon jako dává možnosti, jakým způsobem lze tu situaci řešit.

Jinak z projektů, které jsme pilotovali po celou tu dobu vyplývá, že 85 % lidí, kteří do těch systémů vstoupilo a využili tyto podpůrné mechanismy, tak si to bydlení normálně udrží. Vrátil bych se ještě k otázkám, které zazněly od paní poslankyně Evy Fialové. Tam byla otázka týkající se toho stěhování a pojďme si ten příklad namodelovat. Ten uživatel je příjemce podpůrného opatření a teď tam jste se ptala, jestli mu bude poskytnuto to opatření v jiném místě jen z titulu, že už je veden v evidenci toho ORP, nebo zda bude odkázán tedy na soukromý sektor. Tady platí obecné principy té místní příslušnosti. Trvalý pobyt, nebo alespoň dva roky práce či studia v případě dva roky skutečný pobyt, a to, že toho nájemce si vybírá poskytovatel. Takže nemůže proběhnout nějaký automatický pronájem. Pokud se osoba přestěhuje v rámci jednoho správního odboru ORP, tak asi výměna toho bytu je možná. Pokud by se přestěhoval jinam, tak je nutné vlastně projít procesem zápisu a posouzení znovu.

Pokud v tom novém místě bude mít trvalý pobyt, tak si může požádat hned, pokud nikoliv, bude odkázán na to poradenství. A pokud tu podmínku místní příslušnosti splní, tak se posuzuje znovu ta bytová nouze. Prostě v bytové nouzi v Brně ještě nemusí být posouzen v Klatovech, pokud se tam přestěhoval za prací, takže to kontaktní místo musí posoudit jeho příjmy, zda potřebuje nějaké podpůrné opatření, jestli v Klatovech bude možné dostatečnou pomocí poradenství, kdy kontaktní místo může osobně najít, byt na volném trhu, případně mu pomoc vyřídit tu MOPku, která tady byla zmiňována na kauci a vlastně vůbec tam na to podpůrné opatření nedosáhne nebo nebude mít nutnost sahat.

Pak tady byla otázka garancí. Kdo všechno může být poskytovatelem a jaké jsou u toho pojistky. Tak poskytovatelem mohou být obce, kraje, příspěvkové organizace, nebo právnické osoby jimi vlastněné. Tam je pověření bez omezení, poskytovatelé z řad registrovaných služeb získávají nejprve to základní pověření, to je do správy deseti bytů a v případě, že se takto registrovaná sociální služba osvědčí, tak pak mohou získat rozšířené pověření bez omezení počtu bytů, nastávajícím poskytovatelům podobných služeb je pamatováno dokladem praxe. A pro ostatní právnické osoby platí podmínka doložení nejméně tříleté praxe v živnosti realitního zprostředkování, nebo správy a udržování nemovitostí, a i pro ně platí to dvoustupňové prověření.

Jenom já jsem chtěl říci, že samozřejmě, i když jste dneska majitelem třeba bytu, klidně to může být byt po babičce, tak vy samozřejmě máte možnost buďto ten byt pronajímat sám, anebo normálně máte nějakého správce a dáte ten byt k pronajímání a to správcovství za vás přebírá někdo jiný, ale děláte jako zafíčko. To není bohulibá činnost, to je normálně komerční činnost. Tak jenom když tady zaznívá nějaký socialistický experiment a nějaké myšlení, tak právě ta dobrovolnost možnosti zvolit si vložení toho bytu, my máme samozřejmě i průzkum mezi majiteli bytů, zda by takového nástroje využili, tak vlastně je vítaná. Tam byla ještě poměrně zásadní otázka, já se k ní možná vrátím v závěru, protože i paní poslankyně Fialová se k tomu vrátila v závěru, jestli ten systém nebude lákat spekulaci s byty, jaké jsou tam povinnosti majitele a jestli v tom nebudeme podporovat soukromý byznys.

Tak ten soukromý vlastník se spoluprací s poskytovatelem nezbavuje svých povinností, ty jsou upraveny v občanském zákoníku a nejsou žádným způsobem dotčeny v zákoně o podpoře bydlení. Ten soukromý vlastník je v postavení pronajímatele, uzavře normálně nájemní smlouvu s podporovanou osobou, podpůrné opatření poskytování ručení nebo nájemní smlouvu s poskytovatelem, který uzavře podnájemní smlouvu s poskytovanou osobou. Tam už potom aplikujeme to podpůrné opatření poskytování podnájemního bydlení. V obou případech musí plnit své povinnosti dle občanského zákoníku a s některými mu pomáhá poskytovatel. Jak jsem zmínil, existují ty služby na komerční bázi, systém selekce nájemníků ze strany těch subjektů, ale způsobuje, že vlastně tyhlety byty jsou pronajímány, nebo nejsou pronajímány lidem, kteří fakticky třeba mají z pohledu toho komerčního scoringu, a ti lidé se na to dívají tržně, třeba nějaké potíže, nebo mají bytovou nouzi.

Tam žádná takováhle priorita prostě není uplatňována. Ta podpůrná opatření jsou časově omezená. Skončí období, tak poskytovatel zcela odchází, smlouva je uzavřena napřímo mezi vlastníkem a podporovanou osobou, protože - a já jsem měl spoustu jednání na Ministerstvu pro místní rozvoj - všichni tvrdí, že největším snem je dlouhodobý, řádně platící nájemník. Můžeme se bavit, do jaké míry je toto tvrzení pravdivé, ať už je to třeba nějakým, řekněme, dramatickým nebo rychlejším navyšováním nájmů, neboť toto třeba v opakujících se smluvních vztazích po roce, kdy se ta smlouva obnovuje, je často využíváno, že se jde nad rámec toho, co řeší občanský zákoník, ale to není předmětem tohoto zákona.

Proč není od majitele vyžadováno potvrzení o bezdlužnosti k SVJ? Ten systém je navržen tak, aby garance řešily případné dluhy nájemců, ne vlastníků, a tady v tom já souhlasím, v určitých městech jsou dluhy vlastníků vůči SVJ velkým problémem. My spolupracujeme se zástupci družstev a SVJ na systémovém řešení problémů. Podle i nové judikatury může SVJ neplatiče odpojit o dodávaných služeb. Prověřujeme dostatečnost 10 % podílu na výnosu dražby bytu na pokrytí dluhu SVJ. Na (?) obdobné nástroje na řešení neplatičů bychom chtěli rozšířit i pro bytová družstva. My jsme to minule i diskutovali, vnímáme je, že to je zrovna prostor, kde pokud ten zákon půjde dál do druhého čtení, tak bychom měli tady prostor pro nějaké změny, které by stálo za to načíst, například kdy bude bezdlužnost vlastníka vůči SVJ stanovena jako podmínka zápisu bytu do evidence.

Pak tam byla otázka, zda nám nestačí upravit podmínky, za kterých se poskytuje mopka nebo vratná kauce, a že současné řešení nemyslí na osoby, co mají velkou finanční rezervu. Ten změnový zákon upravuje podmínky pro přiznání dávky v okamžité pomoci na kauci, jistotu, nově bude tedy díky definice osoby v hmotné nouzi upravena možnost využít dávku MOP na výdaj spojený s dosažením nebo udržením přiměřeného bydlení. To doplnění je provedené v § 2 odst. 5 písm. a), zákon o pomoci v hmotné nouzi. Za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která nemá vzhledem k příjmu a celkovým sociálním majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje spojeného zejména s dosažením nebo udržením přiměřeného bydlení.

Pak byla ještě otázka, která se týkala postupu v hodnocení míry prostorové segregace, který má být obsažen v metodických pokynech. K tomu nakonec nevzniká nezávazný metodický pokyn, ale bude vydán závazný dokument, směrnice, podle § 61 odst. 2. písm. b) zákona o obcích, § 32 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze, kontaktní místa se tedy budou při výkonu přenesené působnosti v podobě zápisu bytu do evidence řídit nejen zákonem, ale i touto směrnicí. My využíváme zkušenost z výzev OPZ+ a IROP - Sociální bydlení, ale chceme skutečně zavést, aby tam byla větší flexibilita dle místních podmínek, možnost využít byty i v chudších oblastech, ale stanovit přísnější limity, například na jeden dům. Ta směrnice umožní kontaktním místům zohlednit další specifika, například blízkost sociálně vyloučené lokality, rychlost zabydlování, zvýšené sousedské napětí a podobně.

Jinak do druhého čtení ještě řešíme věci týkající se nájemních smluv, aktivní spolupráce s poskytovatelem asistence. Asistence je poskytována pomocí podpory při nějakých konkrétních činnostech a úkonech a cílem je klienta, když to použiji, vlastně zkompetentňovat, nikoliv zařizovat věci za něj - bez své aktivity si to bydlení neudrží. Pokud by to kontaktní místo vyhodnotilo, že daná domácnost potřebuje asistenci, nelze pronajmout takové domácnosti byt, na který by poskytovatel čerpal příspěvky, aniž by byla současně doložena smlouva o asistenci. Skutečně cílem je pomáhat domácnosti dle potřeb, ale zároveň chránit pronajímatele a sousedy. Domácnost, která by potřebovala asistenci, ale odmítala ji, nebude mít možnost získat v režimu zákona bydlení. Potřebnost asistence se přezkoumává každý rok. Typicky na to budou navázány nájemní smlouvy a pronajímatelé nejčastěji uzavřou smlouvu na rok. A pokud by v mezičase domácnost přestala s poskytovatelem spolupracovat, tak vlastně neuzavřou navazující smlouvu, protože tam se ztrácí nárok na příspěvek.

Pak tam byl dotaz, co když dojde k ukončení spolupráce s asistencí. Tam se spouští v systému pojistky, při výpadku asistence opětovné napojování na jiného poskytovatele asistence, pokud trvá potřebnost. Pokud dojde k ukončení spolupráce s poskytovateli, musí o tom poskytovatel informovat kontaktní místo. To svolává jednání, zjišťují se důvody ukončení spolupráce. Někdy je důvodem špatně poskytovaná služba asistence, tam je umožněna výměna poskytovatele a při hrozbě ztráty bydlení má kterýkoliv poskytovatel možnost jednat a řešit tak další postup.

Jestli by nebylo lepší řešit nebo soustředit se na revizi současného neziskového sektoru? Já jsem za tu otázku rád, protože mi přišlo, že neziskový sektor je v této Sněmovně téměř sprosté slovo, přitom často saturuje nebo často nahrazuje roli státu tam, kde stát svými mechanismy nezafunguje nebo tam místní příslušnost. Myslím si, že to ten zákon v podstatě dělá. Poskytování asistence bydlení, kde je i neziskový sektor aktivní, vlastně se orientuje (?), (je?) tam ověřitelný cíl, udržitelné bydlení, prevence vzniku dluhu nebo jiné, nějaké jako (neplnění?) povinností toho nájemce. Takže vlastně ten výsledek, jehož cílem je dosáhnout, tak vlastně ten v tom jakoby (se) naplňuje. My tam stavíme nebo nastavujeme jakási KPIs nebo měřitelné cíle, které jsou dány zákonem, a proto je tam prostor i systémově zapojovat neziskový sektor, pokud v daném místě dokáže saturovat potřeby, které tam jsou, jenom ten zákon dává více systémový přístup.

Já jsem asi v tuhletu chvíli reagoval na to, co zaznělo od paní poslankyně Evy Fialové, ještě vystupovala paní poslankyně Maříková. Já se jenom vrátím k tomu, co již jsem řekl. Ty investice nejsou součástí zákona, zákon je jedna z částí nástrojů, které mají ambice toto řešit. Jak říkám, nejenom ty pilotní projekty, ale třeba belgický systém, kde v tomto systému mají 20 tisíc bytů, které jsou takto pronajímány v rámci jednotlivých obcí, tak je funkční. Nemá smysl si myslet, že existuje nějaký zákon, který vyřeší investice, družstevní bydlení, dostupnost bydlení, sociální služby - to jsou skutečně oddělené nástroje. Právě to, že možná ty ambice byly příliš velké u předchozích vlád, kde se míchal beton s těmi, řekněme, jemnějšími nástroji pro udržení bydlení v nějaké složité životní situaci, tak vedl k celkovému neúspěchu. A jenom možná zopakuji, náklad toho zákona 1,5 miliardy není ten garanční fond, ale jsou to náklady zákona jako celku.

Paní poslankyně Mádlová se dotazovala, odpovím jí prostřednictvím pana předsedajícího, na otázku soužití v domě. Od toho tam je vlastně asistence i do toho garantovaného systému bydlení. Dneska už je to soužití často problém, naopak díky tomu zákonu se bude systémově řešit, ti sousedi případně (vědí?), na koho se obrátit. A pokud znáte situaci v libovolném městě, kde se řeší bytová situace nástroji sociálního bydlení - a nedochází - a máte v tom, máte prostě sociální byt v nějaké zástavbě, protože nechceme, aby se kumulovaly v nějakém místě, tak prostě sociální byt vyžaduje zvýšenou pozornost sociální služby podle toho, v jakých problémech případně je tam umísťován ten člověk.

SVJ, neplatiči. To již jsem - pardon - to již jsem zmínil. Pak tam byla ještě otázka podmínek prostorových opatření, prostorové segregace - ty jsem také zmiňoval. Jinak ještě: kde se vezmou byty?

Já když se podívám - a možná to opět nesouvisí s tím zákonem, ale když se podíváte na dobu před covidem, kdy ten trh jako relativně frčel a jediným problémem bylo možná pomalé povolování respektive pomalé změny územního plánu, tak já když se podívám na celkový počet nově začatých bytů, v loňském roce to je 40 tisíc, a tak, jak jsou dražší ceny stavebních prací, dražší materiály, tak celkově ten realitní trh zažívá ochlazení, těch nových bytů jde na trh 35 tisíc. Ale my v tomto roce v čistě komerční výstavbě naše ambice je přidávat dostupné nájemní bydlení skrze zvyšování počtu obecních fondů. A v případě, jako jsme to třeba řešili v těch jednotlivých dílčích projektech a i v těch 70 pilotních, ten příklad toho Liberce, kde vzniká vlastně ten kvazi bytový fond, tak zapojení bytů, které již stojí nebo je stačí drobně zrekonstruovat do toho systému, protože těch volných bytů v České republice - a je to poměrně komplexní studie, kterou jsme předložili, v těch bytových domech, tedy činžovních domech, je zhruba 200 tisíc a my nevíme, proč nejsou v oběhu, a jedním z těch nástrojů je ta ambice dostávat do toho systému 2 tisíce bytů ročně.

Ještě ta jedna odpověď se váže k tomu, co zaznělo od pana poslance Stržínka. Opět 1,5 miliardy není náklad na 3 tisíce bytů, ale náklad celého toho systému, který by měl pomoci vyřešit bytovou situaci zhruba 7 tisíc lidí v tom náběhu v první části, kteří vlastně nejsou a priori klienti toho sociálního bydlení.

A pak asi budu reagovat zase v nějaké fázi, už mluvím dlouho, nechci zdržovat, tamhle je přihlášený.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. S faktickou pan poslanec Pražák.

 

Poslanec David Pražák: Ještě jednou dobrý večer. Já budu reagovat na to, co říkal pan ministr na začátku. Pane ministře, vy jste na začátku pochválil digitalizaci stavebního zákona a bral jste to jako nějaký urážlivý politický boj. To není urážlivý politický bod, to je prostě realita. Já jsem na to upozorňoval půl roku, že ten průšvih tam hrozí. A vy jste prostě postavili ty úředníky stavebních úřadů do situace, kdy jim začnou chodit nadávat ti stavebníci. Protože oni jsou zavaleni teď tím, co jim tam přinesli před tím 1. červencem. Já jsem tam včera byl třeba u nás. Tam za tři dny přinesli 110 žádostí k vyjádření, chtěli po nich najednou, mají to tam na stole, všude to mají okolo sebe. A seděli tam čtyři u jednoho monitoru a koukali se, že v tom novém systému jim přišla včera ráno jedna žádost a oni ji tam prostě během dne nemohli najít, protože někde zmizela a vůbec nevědí kde v tom systému. Přes ty vaše filtry tam zkouší všechno možné, zkouší to přes katastrální území, to nefunguje, nefungovalo to přes jméno starosty té obce, který to tam posílal, ani přes tu obec, prostě to řízení jim někde zmizelo a nevědí vůbec, kde je. A jsou fakt ve fázi, že ti stavebníci jim začnou postupně nadávat, že neplní ty lhůty, které mají, ani podle toho starýho. Protože jestliže tam na těch stolech všude mají teď 110 šanonů a všeho možného a mají to do nějaké doby splnit, tak se tomu smějou a říkají - my to prostě neuděláme.

To je jenom k tomu stavebnímu zákonu, kde vy jste tu digitalizaci pochválil, a fakt se to chválit nedá. A fakt bych byl jenom hrozně rád, kdybyste se sebral a šel se tam na ty stavební úřady podívat, protože fakt to prostě nejde, nefunguje. A tu metodiku a ty vyhlášky - vždyť vy jste poslali metodiku ve čtvrtek, která koliduje se spisovou službou a se zákonem o archivnictví. To vám asi nikdo neřekl, ale tyhlety zákony jsou různě propojené a to, co jste vy poslali, tak tam absolutně vůbec spolu nejde, prostě to spolu koliduje. Bude problém. (Předsedající: Čas, prosím.) Tak jenom tu odpověď těch 1,5 miliardy, jestli pan ministr financí vám dá, nebo nedá. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. S přednostním právem pan předseda Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové. Měl jsem dobrou vůli se pokusit body 27 a 28 dneska dodělat, ale zdá se mi, že ta rozprava se prodlužuje, proto bych myslím po dohodě všech klubů ve Sněmovně poprosil, abychom přerušili do zítřka do deváté hodiny. A předpokládám, že zítra v 9 hodin to nějak důstojně ukončíme, abychom se tady v této teplotě netrápili až do úplné noci. Děkuji. (Potlesk. Ozývá se: Bravo!)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. A prosím ještě, vydržte chvíli, já jenom přečtu... Ale vlastně hlasovat už nebudeme, takže můžete jít. Já přečtu ještě některé náležitosti. Zbývá ještě omluva pana poslance Laciny a to od 21. hodiny z pracovních důvodů, mám zde ještě jednu omluvu a to je pana ministra Jurečky od 17 do 18 hodin, to bylo z pracovních důvodů.

 

A v tuto chvíli mohu sdělit, že přerušuji tento bod a současně přerušuji 108. schůzi Poslanecké sněmovny a to do středy 10. července do 9 hodin. Přeji vám všem hezký večer a děkuji.

 

(Jednání skončilo ve 22.35 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 13:55.