Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Aleš Juchelka)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 696/ - třetí čtení

Já prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí pan Marian Jurečka a zpravodaj garančního výboru, to znamená výboru pro sociální politiku, pan poslanec Michael Rataj. Návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 696/5, který byl doručen dne 7. 10. 2024. Usnesení garančního výboru byla doručena jako sněmovní tisky 696/6 a 7. Nyní se tedy táži navrhovatele pana Mariana Jurečky, zda-li má zájem vystoupit před otevřením rozpravy. Pane ministře, já jsem vás už požádal, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a nyní se Vás táži jako navrhovatele, zda máte zájem vystoupit před otevřením rozpravy a než přijdete k pultíku, tak oznamuji, že Marek Benda, pan poslanec, bude hlasovat s náhradní kartou číslo 39. Ještě, než se ujme pan ministr slova (hluk v sále.), tak já Vás požádám, vážené kolegyně a vážení kolegové, o klid tady v tomto sále.

Poprosím jak na pravé straně, tak na levé straně, a kromě například paní poslankyně Decroix a pana ministra Blažka nebudu už dále jmenovat všechny poslankyně a poslance, aby byl klid v tomto sále.

Dámy a pánové, prosím pana Mariana Jurečku, aby se ujal slova, prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Tak. Děkuji. Dobré ráno, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dámy a pánové, já si dovolím ve třetím čtení mít tady své úvodní slovo, protože jsem tady bedlivě poslouchal během středy projevy, které tady zaznívaly především s přednostním právem. No a zároveň také to chci dát do kontextu s důchodovou reformou, kterou opravdu projednáváme, často tady zaznívalo z úst pana předsedy Andreje Babiše to, že důchodová reforma někoho trestá, zaznívaly tady výroky, že tato vláda nemá ráda důchodce, byly ty výroky i velmi emotivní, jako kdybychom my si nevážili svých prarodičů, svých rodičů, jako kdybychom si nevážili práce, kterou naši senioři odvedli ve prospěch této země, této společnosti. (Hluk v sále.) Já chci jednoznačně reagovat, že to jsou výroky, které -

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Vážený pane ministře, já vás přeruším (Zvuk zvonku.) a poprosím Vás o klid hlavně na pravé straně tady tohoto jednacího sálu. Poprosím o klid a můžete pokračovat, prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Tak jsou to výroky, které za prvé často nikdy nezazněly, tady byly zmiňovány jako v uvozovkách citace, že premiér, já, ministr financí, řekli nějaký výrok ve vztahu k seniorům, ale nikdy to nebylo citováno. Já poprosím, když jsou nám tyto výroky vkládány do úst, tak kdyby vždycky představitelé opozice mohli přesně citovat, kde to zaznělo, a neposunovat nikdy význam slov, neposunovat to někam, kde to nikdy nebylo takto vysloveno. Já chci říci, že důchodová reforma, to, co dnes projednáváme v tomto třetím čtení, se současných důchodců nijak nedotkne. Znovu prosím, možná to někteří nečetli, možná Andrej Babiš nestihl přečíst celý ten návrh důchodové reformy, teď to myslím v dobrém, bez ironie, tak chci znovu podtrhnout. Současných starobních důchodců se důchodová reforma, kterou dnes projednáváme vůbec nedotkne.

Jestli to někdo tvrdí, ať mi ukáže tu část a ustanovení a konkrétní paragraf, kde se to někoho ze současných starobních důchodců dotýká.

To jsem chtěl vyjasnit jako první zásadní věc. Platí vždycky to, že budeme všem současným, ale i budoucím starobním důchodcům, valorizovat jejich důchody plně o inflaci, plně o inflaci, a také o jednu třetinu růstu reálných mezd. A to je rozhodnutí, které už v této Sněmovně padlo v loňském roce. A tento princip tady fungoval dlouhé desítky let a garantoval dobrou životní úroveň našich seniorů. Tato vláda se vlastně ve svých krocích, které už udělala a které teď navrhuje v důchodové reformě, výrazně dívá na specifické situace nemalé části našich současných, ale i budoucích důchodců, kde je potřeba těm lidem pomoci.

A jsou to lidé v počtech milionů, říkám milionů. Jsou to především rodiče od dětí - mámy, babičky - kteří vychovali, pečovali a tam současné výchovné platí a platit bude. Bude přiznáváno vždycky v budoucnu. K tomu tento nástroj doplňuje velmi dobře rodinný vyměřovací základ, který nově oceňuje nejenom výchovu dětí, ale i péči o osobu blízkou. Jestliže výchovné pomohlo 1,4 milionu žen v této zemi v objemu zhruba dvaceti miliard korun v cenách roku 2022 a bude pomáhat už navždycky do budoucna, tak rodinný vyměřovací základ se týká statisíců lidí, kteří pečují o své rodiče, prarodiče, o své manžele, manželky, partnerky, partnery, o svoje děti. Tyto statisíce lidí, kteří pečují do dnešního dne, jsou systémově za svoji péči potrestáni. Oni se starají. Já znám příběhy těch, kteří se starají deset, pátnáct, dvacet let. Jsou to... To jsou za mě hrdinové doby. Oni sice nepostavili ani psí boudu možná, ale jsou to největší hrdinové této doby, kteří svého blízkého nesou, podporují, pomáhají.

Nerad převádím životní příběhy a osudy na peníze, ale tito lidé tomuto státu šetří měsíčně i statisíce korun. Kdyby svého manžela, manželku, nechali v nemocnici na intenzivním lůžku, tak to ten systém stojí klidně 200 000 korun. Ale jsou to lidé, kteří o tyto lidi pečují doma, a my u těchto lidí tuto péči oceníme, jako kdyby ten daný rok dělali za průměrnou mzdu v tom daném roce a z toho se jim bude vypočítávat - odchod v jejich - výše důchodu v budoucnu. Pokud předtím nebo po té době péče vydělávali víc, tak se jim bude počítat to, co je pro ně výhodnější.

To je další poznatek, který říkám, že je jednoznačně ve prospěch statisíců lidí v této zemi trvale, navždy a bude toto promítnuto do výše jejich důchodů, tak to je další věc, kterou tady chci zmínit a vyvrátit nepravdivé informace, které tady zaznívaly ve středu a zaznívají ve veřejném prostoru opakovaně.

Další obrovský solidární, pozitivní a sociální krok je zvýšení minimální výměry důchodů. Dlouhé roky se o tom debatovalo v různých pracovních skupinách a my to zvyšujeme na 20 % průměrné mzdy. Stav do dnešního dne - je to 10 % průměrné mzdy plus 770 korun. Samozřejmě platí u toho, že ten člověk musí odpracovat 35 let pojistné doby, to tam platí nadále.

Upravujeme nároky vdov a vdovců na získání vdovského a vdoveckého důchodu. Budou mít dostupnější své vdovecké a vdovské důchody. Jednoznačně pozitivní krok.

Zaznívalo tady, že údajně trestáme studenty. Není to pravda, protože už v dnešním stavu standardní student vysokoškolského studia, pokud studuje v normální řádné době, tak vlastně v pohodě splní pojistnou dobu do současné hranice věku odchodu do důchodu, aniž by mu bylo potřeba započítávat dobu studia. Proto jsme nakonec u toho upustili, protože to vlastně matematicky nedávalo logiku. Ale ano, doplnili jsme tam doktorandy, o kterých se tak dlouho mluvilo. Řekli jsme, ano, doktorské studium, to bude započítáváno už do doby pojistné.

Tak to jsou asi největší fakt nepravdy, které mě mrzí, že tady zaznívaly. Já nevím nakolik z důvodu, že si ti řečníci nepřečetli ten návrh, nebo protože to takto chtějí používat, ale chci tady jednoznačně říci, že prostě to jsou jednoznačná, pozitivní, důležitá opatření, která tato důchodová reforma přináší pro miliony lidí v téhle zemi.

Mohu ještě vzpomenout společný vyměřovací základ. Manželé nebo partneři se mohou svobodně rozhodnout, že tím, že mají rozdílné příjmy, tak chtějí, aby ten každý rok jim byl počítán jako průměr základů pro výpočet jejich budoucích důchodů, by mohli mít mezi sebou solidaritu, která na rovinu statisticky dává větší sociální jistotu především ženám, že potom jejich důchod bude vyšší. A když se rozhodnou, že to chtějí kterýkoliv rok ukončit, tak jeden z nich přijde na Českou správu a řekne - já z tohoto systému vystupuji, udělám takzvaně go out (?) a ten systém končí. A cokoliv předtím měli společně takto vypočítáno, tak jim bude zachováno do budoucna, ať už ten či onen ovdoví, nebo jestli se rozvedou, ale budou tu jistotu a ochranu tady mít. Zase další důležité, pozitivní, solidární, nebo chce-li sociální opatření.

Vyjmenovávám to proto - a víte, že já ve třetím čtení nikdy nemám dlouhé vystoupení, že chci reagovat na ty nepravdy, které tady zaznívaly během středy. Ano, jsou tady opatření, která nejsou jednoduchá, jsou do určité míry bolavá, žádný politik do toho nejde s radostí. A kdyby mohl, tak k tomu opatření nesahá. A je to nejčastěji zmiňovaná otázka hranice věku odchodu do důchodu. A proč k tomu přistupujeme a proč k tomu na rovinu tahle země přistupovala v posledních třiceti letech?

V posledních třiceti letech rostla hranice věku odchodu do důchodu, postupně se pořád posunovala a ještě i posunuje. Naši prarodiče chodili do důchodu někde kolem padesáti pěti let věku. Ženy podle počtu dětí, některé ještě i dříve. Ale posunujeme to ze dvou základních důvodů, a to je to, že se dožíváme a budeme dožívat vyššího věku, a že mladá generace přichází výrazně později na pracovní trh. Prostě mladí lidé déle studují. Před 30 lety zhruba 50 % populace pracovalo do dvaceti let věku, dneska je to 6 %. Já to nekritizuju, já to konstatuji, že prostě jestliže toto se nám děje, že ten člověk prostě déle studuje a přijde pozdě na pracovní trh, je to jeden z faktů, který je potřeba při té debatě zohlednit.

Ale víte, co mně nejvíce vadí? Mně nejvíce vadí, když selže a když politik neříká to, co říkal před lety. A v okamžiku, kdy odejde z pozice vládního politika, který má zodpovědnost za ten systém, tak to otočí a říká úplně něco jiného. Já jsem tady vzal opravdu jako konkrétní fakt výroky klíčových politiků minulé vlády. (Drží v ruce list papíru a čte.) Premiér Andrej Babiš říká - časy se mění. Babiš dříve byl za zvyšování důchodů a navrhoval penzijních (?) 67 let. Andrej Babiš sestřelí důchodový strop věku 65 let. Nová pravidla pro odchod do penze jdou do vlády. To jsou třeba konkrétní výroky, které zaznívaly ještě v nedávné době. Nebo - (Čte z dalšího listu papíru.) poroste důchodový věk nad 65 let, ministryně financí je pro. To je rok 2019. TN.cz - Alena Schillerová chce zvýšit věk odchodu do důchodu, Maláčová se vzteká.

Já to dělám nerad, ale jestliže něco ten politik říká, když je ministr financí nebo premiér, tak to v tu dobu říká asi s nějakým odůvodněním. Já si myslím, že to neříkali jako výkřiky do tmy jenom proto, že by chtěli oponovat Janě Maláčové. Já myslím, že to zaznívalo proto, že byla upřímná snaha a vědomí stavu věci a nutností ten problém řešit se zodpovědností, kterou v tu dobu tito lidé měli, o kterých tady mluvím. A znovu říkám, já to fakt nemyslím ironicky. Já to popisuju jako stav, kdy chápu, že tohle tehdy říct nebylo příjemné, a určitě tenkrát - já si pamatuji i debatu, to jsme byli na koaliční Ká trojce ve vládě Bohuslava Sobotky, kdy jsme byli v letech 2013 až 2017, tak to taky nebyla jednoduchá debata. Ale já moc prosím, jestli chceme tuhle zemi řídit dobře, zodpovědně, tak prostě stojme si za tím, co říkáme v situaci, kdy máme tu plnou zodpovědnost, vidíme ta čísla, vidíme ta data a víme, že s tím musíme něco udělat.

Dvacet let to odsunujeme. Kdybychom to udělali před dvaceti roky, tak jsme si tuhle debatu dneska mohli odpustit a mohli bychom mít úplně jiné parametry a daleko třeba přijatelnější pro nás pro všechny. Ale když to otočíme během tří, čtyř let, otočíme úplně logiku a princip a pohledy na tyhle věci... Stejně jako tady zaznělo ve středu, že důchodová reforma není potřeba, tak proč to stejné politické hnutí osm let ve volebních programech, v knize O čem sním, ve vládní programové prohlášení, říká, (že) důchodová reforma je potřeba? Tak buď je potřeba, nebo není, a já chápu, že se můžeme přít, že nemusíte souhlasit s navrženými opatřeními, která v té důchodové reformě jsou. Já se vůbec nechci přít o význam slova. Nejsem bohemista, jestli reforma nebo parametrické změny důchodového (nesrozumitelné) to je úplně buřt. Měním zákony, ve kterých měním parametry ke stabilizaci toho systému, aby bylo na důchody dnes, ale i za 30, za 40 let, a aby ty důchody byly důstojné a férové.

Pak tady zaznívalo, že naši důchodci jsou na tom výrazně hůře než v jiných zemích. Už jsme si tady řekli mnohokrát, a já to jenom drobně připomenu. Srovnávat nás s Německem nebo s Rakouskem je nefér v jedné podstatné věci. U nás výplata důchodů je v čistém, stát to vyplácí v čistém, co těm lidem přijde na účet. Německo, Rakousko a celá řada dalších zemí vyplácí v hrubém. Německo má dokonce plné zatížení včetně odvodů na sociální pojištění, ono vyplácí důchody, vyplácí vám důchod a z toho důchodu ten německý důchodce platí odvod na sociální pojištění. Pro mě nelogické. No, ale to je v těch procentech těch výdajů. Takže když ta procenta výdajů začneme srovnávat, tak my tady srovnáváme demagogicky vůči těm lidem, kteří tohle neznají, za tou kamerou něco, co není porovnatelné. Mě mrzí, že myslím, že většina z vás v té diskuzi to víte, a přesto ty argumenty používáte.

My když se podíváme na hodnoty, které srovnávají výši průměrného důchodu vůči průměrné mzdě v této zemi, to je takzvaný ten náhradový poměr, tak jsme dneska na druhé historicky nejvyšší hodnotě. A důchodová reforma ve své zprávě říká, že i v budoucnu se budeme pohybovat zhruba kolem 39 až 40 % náhradového poměru. Ty hodnoty v minulosti byly kolem 35, 36, 37 %. Takže jenom chci tady na základě faktů, dat, která jsou ve zprávě k tomuto návrhu, říci, jak ty skutečnosti jsou.

Už se budou blížit do konce, nechci být úplně příliš dlouhý. Pak chci říct, zaznívá tady argument: důchodová reforma není potřeba, ten systém byl za nás, teď myslím za vlády hnutí ANO, v přebytku, a âŚ�tudíž to potřeba není. No já chci jenom tady poukázat, ať si každý udělá obrázek sám. (Ukazuje graf, staví ho před mikrofony.) To jsou deficity toho důchodového systému. Ten důchodový systém od toho roku zhruba 1995, 1996 je, v minusu zhruba minus 500 miliard korun. Je jenom pár let v tom období, kdy ten systém byl v malých přebytcích. A víme, že ten systém není oddělen od státního rozpočtu, je součástí státního rozpočtu. Kdyby ten státní rozpočet nedotoval ty roky, tak by ten systém, kdyby byl úplně oddělen, tak by musel dělat co? No snižovat důchody. To nechceme, nikdo to nechceme.

Tak já jenom říkám, když zazněl argument: není to potřeba, bylo to v přebytku, bylo to pár výjimečných jednotlivých let. Proč se ten systém dostal za poslední dva roky do takových velkých schodků, větších schodků, než se původně předpokládalo? No protože systém valorizací důchody výrazně zvýšil a zvýšil i výdaje na ně. To není něco, co by se dalo(?) říkat... Jako tady kdyby byla jakákoliv vláda za poslední dva roky, tak by ten deficit se vytvořil vlastně úplně stejný. A my se snažíme jenom tou důchodovou reformou přispět k tomu, aby ty deficity nebyly potom v jednotlivých letech minus 250, minus 300, 350 miliard v dnešních cenách, ale snažíme se směřovat k tomu, aby ten deficit byl v těch letech nejnáročnějších, řekněme to takto, někde kolem minus jednoho, minus 1,2 % HDP, což říkáme, a myslím, že i opozice to říkala, že je to něco, k čemu bychom jako měli jako cíl směřovat.

Pak tady zaznívá, jestli Marian Jurečka, nebo někdo víme, co bude za 20, za 30 let? No, já to nevím na korunu přesně, já nemohu - ani žádný ekonom - garantovat, jestli ten deficit bude minus 344 v roce 2053 nebo 342 (miliard). Ale to, že ten deficit bude, když nic neuděláme, když bychom nic neudělali, kolem zhruba minus 4 až 5 % HDP, tak to říkají úplně všichni ekonomové, všichni ti, kteří opravdu se umí podívat na demografii, která v zásadě už prostě (je na) příštích 20 let daná, protože prostě ty děti se nám nenarodily. Tam se nic nezmění. Možná tady zůstane nějaká část lidí, co přišli s dočasnou ochranou, ta to může malinko změnit a pomoci snížit trend toho poklesu, ale nezmění to dramaticky. Takže to jsou fakta, která tady jsou, a prostě tu důchodovou reformu, ať chceme, nebo nechceme, holt udělat jako musíme. A nejde to už odkládat dál, protože když to řekneme, že to uděláme za čtyři nebo za osm let, tak to bude ještě, ale ještě víc bolet a bude to daleko složitější.

Já si tady dovolím ještě ukázat, co jsem nestihl, jak se nám vyvíjí ten náhradový poměr. (Ukazuje a staví před mikrofony graf.) Tady můžete všichni vidět, dívám se tady na pana kolegu Andreje Babiše, prostřednictvím pana předsedajícího. (Natáčí graf směrem k místu, kde sedí poslanec Babiš.) Ten náhradový poměr za dlouhé roky, to jsou data, která jsou Českého statistického úřadu. A tady vidíme, jakým způsobem se to vyvíjí, tady máme ty poslední dva roky. Máme tady nejvyšší, tady druhý nejvyšší náhradový poměr vůči té průměrné mzdě. Já tím jenom chci dokladovat to, když se říká, že ten systém nepomáhá, že ta vláda na někom šetří, tak já tady jasně říkám, je vidět ve výdajích, v růstu těch výdajů na důchody, jak se ten systém chová, jak se vyvíjí.

Tady si dovolím asi poslední ještě poukázat na to, jaká je reálná hodnota, reálná hodnota těch důchodů, to znamená, jaká je ta kupní síla těch důchodců, a vidíme tady (Ukazuje další graf.) od roku 2015 jak, se to vyvíjí v naší ekonomice, v naší společnosti, a tady vidíme to poslední období. Já to tady takto klidně nechám, mohu nechat třeba i kolovat, když ta data se někdy přehlíží a říkají se potom jenom nějaké věci, které nejsou pravda.

Tak já bych moc poprosil a vážím si třeba tohohle týdne, kdy debata k jiným tiskům za MPSV byla tady jako velmi věcná, férová, racionální. Třeba včerejší debata k návrhu revize dávek, superdávce, ta si myslím, že byla taková, jaká má být, že tady přijdou kolegyně, kolegové z opozice, mají celou řadu jako i vlastně velmi podobných principů a pozměňovací návrhů, které cílí vlastně stejným směrem. Za mě si myslím, že takhle ta debata má vypadat.

Ale já jako upřímně jsem politik, chápu, že důchodová reforma je téma, kde se dá pracovat s ne úplně jasnou znalostí všech fakt a souvislostí, dá se to propojit s nějakým strachem, s obavou, s pocity. Ale myslím si, že toto jsou zrovna témata, která v zahraničí říkají politici, ale když se bavíme o reformě zdravotnictví, o reformě školství, o reformě penzijního systému, tak se snažíme, abychom ty emoce dali úplně bokem, abychom do toho tu politiku tahali co nejméně. Jestli(?) chceme spravovat tu zemi dobře, odpovědně, tak je na místě, abychom to opravdu dělali na základě faktů, skutečností, bez zbytečných emocí a netahali do toho, jak se říká, tu politickou... Přemýšlím nad správným slovem. To, co někdy prostě běží z hlediska určité, nechci říct manipulace, ale z mého pohledu bych to řekl jako za MPSV, když slyším některé výstupy, tak je to manipulace, protože to je překrucování skutečností, faktů.

Já jsem tady vyjmenoval několik klíčových opatření důchodové reformy, která jednoznačně pomáhají zvyšovat důchody těm lidem, garantovat jejich sociální stabilitu do budoucna. Ocenění té věci, a to mě mrzelo, že tady vlastně bylo v tu středu úplně opominuto, úplně a postaveno do úplně jiné role.

Takže já děkuju. Byl jsem delší než ve třetím čtení bývám, ale myslím si, že těch zhruba 22 minut, které jsem tady tomu věnoval, mělo snad aspoň trochu smysl. Doufám, že jsme schopni debatovat věcně, případně říkat, když s něčím nesouhlasím, a to já jsem vždycky v politice se snažil za sebe dělat, když já s něčím nesouhlasím, nebo moje strana, tak navrhovat řešení, navrhovat jiné řešení, navrhovat lepší řešení a přesvědčovat ty ostatní o tom, že moje řešení je to správné. Ale nemít to, nemít tu alternativu a říkat: my to potom změníme, tak to je za mě mlácení prázdné slámy, a to si prostě normálně u takovýchto témat dovolit nemáme. Dámy a pánové, děkuju vám za pozornost. (Potlesk poslanců koalice.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji panu ministrovi.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: V tuto chvíli otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil s přednostním právem Andrej Babiš. Prosím, pane poslanče. Máte slovo.

 

Poslanec Andrej Babiš: Vážení spoluobčané, dámy a pánové, slyšeli jsme pana ministra. Já pana ministra znám dlouho. Seděl jsem s ním ve vládě. A pan ministr nás vyzývá k nějaké korektní debatě. Ale nejdřív mluví o tom, že jsme lhali. Dokonce mě sám obvinil, že jsem lhal a že vlastně ten můj projev a všechny projevy, které tady mám, mám vyzdrojované, pane ministře. A vy jste to neposlouchal, ten můj projev. Vy jste zase lhal.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Mým prostřednictvím jenom.

 

Poslanec Andrej Babiš: Prostřednictvím. Ale já teď stále prostřednictvím vás budu na pana ministra mluvit. Vy jste totiž notorický lhář! My si pamatujeme, jak jste lhal po tragédii na Filozofické fakultě, kde jste tančili až do rána, a my jsme hledali, kde je dcera pana kolegy. (Potlesk z lavic ANO.)

Vy jste totiž vlastně z hlediska morálky to nejhorší, co je ve vládě. Vy v první části říkáte, že lžu. Tak já vám přečtu znovu ty zdroje z mého projevu. Vy jste asi neposlouchal. (Ministr: Poslouchal.) Neposlouchal, pane ministře. Neposlouchal. iDNES - důchodová reforma, zvyšování věku odchodu do důchodu, druhé čtení. Lidovky ohledně porodnosti. Výpočet důchodů se změní, nejvíce postihne lidi s nižšími příjmy - Novinky, provládní Novinky, které iDNES nesnáší. Nové důchody klesly o stovky korun, souvisí to s inflací - zase Novinky. To je všechno ta vaše vládní propaganda přece! Na reformu - ale to není žádná reforma - už to je lež, že to je reforma. To není žádná reforma. Na reformu penzí nejvíc doplatí matky, sebere jim stát tisíce korun - píšou Novinky, které nesnáší Babiš a hnutí ANO. Jak je to možné? Jak je to možné?

Proč říkáte, že jsme lhali, když já to mám všechno vyzdrojované? České důchody, mýty o důchodech - tady mám: Důchodová reforma pro náročné profese - to je zase Deník. Dřívější odchod. Takže já jsem tady citoval. Tady mám Echo24, to už je dneska samizdat pomalu, když chceme, co se děje tady teď. Momentálně probíhá, vážení spoluobčané, kampaň, že jsme údajně proruští. Víte, to vám budou vtloukat do hlavy tyhle nesmysly. Jak se třesou o ta koryta! Echo. Podle většiny lidí jsou důchody nespravedlivé a nepokryjí potřeby penzistů. Průzkum.

Vy jste lhal o našem programovém prohlášení vlády. Tam se jasně píše, že zřídíme tu komisi. A my jsme ji zřídili. A tam seděli všichni přece - i vaši zástupci. Ale tehdy jsme netušili, že předsedkyně, ta kšeftařka s diplomy, že tam jde kvůli tomu, aby se už vlastně zviditelňovala kvůli... Ano. Nedořešily se příjmy.

Potom jste lhal o tom a děláte hlupáka, že je to o důchodcích. Vy jste ty důchodce okradli! O 1 000 korun měsíčně. (Potlesk z lavic ANO.) Od července 2023. Svítil vám u toho pan prezident, který je váš prezident. Mohl dát veto. A už je to 16 000 korun, o co jste nás obrali! Vy jste znásilnili zákon pro vaše církevní restituce, tam jste neřešili inflaci a valorizaci. Takže vy jste nás už jednou obrali. Už jste mi přestal psát. Vždycky mi píšete, co jste všechno pro mě udělal. Tak aspoň šetříte na tom papíře. Takže vy už jste obrali.

Jasně, že já jsem tady mluvil: o zaměstnancích a o mladých lidech jsem tady mluvil, že jich se to týká. Protože to není žádná reforma! Řešíte rok 2050? Kolikrát jste změnili už názor na tu změnu, kterou lze jenom vyjádřit tím, že všichni zaměstnanci a mladí lidé, pokud by tahle vaše reforma - to není žádná reforma - to je jenom vlastně zpráva pro lidi, že budete pracovat déle a za méně peněz! Jo? Kolikrát jste to změnili? Vždyť ani koalici nemáte.

Takže vy jste lhal o tom, že vlastně to postihne důchodce. Ne. Ty už jste postihli. A měníte samozřejmě tu formuli v jejich neprospěch.

A samozřejmě to divadlo, protože my jsme ještě stále, nebo někteří kolegové možná, jsme celkem ještě stále naivní, jak pan prezident nás s vámi zval na ta jednání. A proč my máme vám radit? Proč my máme vám radit? Když jsme byli ve vládě a tady jsme poslušně seděli v rámci návrhu rozpočtu, tak tady křičel na nás stále Stanjura! Kdo řekl, že důchodci jsou hospodářská škoda? To je taky lež? No vždyť Stanjura! Tak tady jsme to všichni slyšeli. Vy jste řekli, že důchodci jsou hospodářská škoda. Jaká? To je taky lež?

Potom se odvoláváte na nějaké naše výroky. Prosím vás, na naše výroky. Ano, jak říká pan prezident. Ty výroky, vždycky ta vaše propaganda, vždycky to vytrhne z kontextu, vždycky se to hezky předloží, to, co je potřeba. To není podstatné. Podstatné je, že my jsme jasně řekli, co bude předmětem našeho návrhu, jak řešit důchody. Jak řešit důchody! Jaká reforma? Nikdy žádná reforma nebyla a ani nebude! Důchodci potřebují mít důstojný důchod, důstojný život. Ano? A vy děláte všechno pro to, abyste jim to neumožnili. A my říkáme, je potřeba na to peníze. Ale vy ty peníze nechcete dát důchodcům. Nechcete! Protože vy ty peníze neumíte ani vybírat. Vy neumíte čerpat evropské fondy. Vy neumíte vybírat daně. Vy utrácíte peníze, 500 miliard na obranu, bůhví kdy to přijde, na ty stíhačky, na Ukrajinu. (Potlesk z lavic ANO.)

Takže je to jednoduché. Stačí, aby důchodci dostali peníze. Ne. Vy teď vlastně měníte a mluvíte o roku 2050 a takové nesmysly.

Důchodové schodky? Tak vy vždycky ukazujete ty vaše zmanipulované grafy. To už známe, jak jste tady nám ukazoval ty věci, které jsou samozřejmě nepravdivé. My jsme měli důchodový účet v přebytku. My už jsme to měli v přebytku 2018, 2019. 2020 byla krize. Vaše vláda neměla žádnou krizi. Žádnou krizi! Ano? My jsme měli minusový HDP. Vy jste to nikdy neměli. Nikdy neměli. Vybrali jste asi o 600 až 700 miliard na daních víc hlavně díky inflaci, kterou jste způsobili nejvyšší cenou elektřiny. Proto vaši oligarchové, kteří řídí tuhle vládu, mají stovky miliard zisku z ceny elektřiny a plynu. No a kde jsou ty peníze?

Takže my jsme vám předali v roce 2021 - účet byl téměř vyrovnaný. Takže nevím, proč vy tady vystupujete takhle!

Za této situace, když vy tvrdíte, že nejsou peníze, protože nechcete, aby byly peníze pro důchodce ani pro zaměstnance, tak jste přišli a máte v rozpočtu navýšení platů o 13,7 miliardy! Tak fajn. Tak já nevím, jestli jste místopředseda vlády. Ale to jste si hezky navrhli! To budete mít zase, nevím o kolik, o 20 až 25 000 navíc, ne? Ale důchodcům jste vzali 1 000 korun měsíčně trvale! Takže o čem se chcete s námi bavit?

Já vám nevěřím ani pozdrav, pane ministře. (Potlesk z lavic ANO.)

Vy jste zničil nejdřív zemědělství. V září 2017 jste sliboval zemědělcům, že jim dáte 3,5 miliardy na sucho. Nedal jste jim nic, pane ministře. Vykašlal jste se na lesy. Nedal jste ani korunu na kůrovce. A ty povodně na Jesenicku, to je taky vaše dílo. Nedal jste nic. Takže jste zničil zemědělství! Váš kolega, který nám tady přednáší o másle, tak měl by se edukovat - pan Výborný, ten neumí, ten nezná ze zemědělství vůbec. Možná by rozpoznal krávu. Ano? Ale když v Evropě chtějí zničit krávy, tak těch kráv je málo. A potom ty krávy říkají, no, já chci 12,50 za mléko, ne už 6 korun.

Prosím vás, vždyť jste směšný. Vždyť když kompetentní lidé slyší vašeho kolegu - tady je, ano (Ukazuje na ministra Jurečku.) - tak víte, pane ministře, že to máslo potřebuje elektřinu na výrobu. Potom je ten obal, na to je potřeba také elektřina. Potom je ten karton, na to je potřeba také elektřina. Potom jsou tam zaměstnanci, kterým jste zvýšili daně. Takže prosím vás, když vykládáte něco o tom, o čem nic nevíte... Vždy vy jste dokonal dílo vašeho kolegu Jurečky. Všem jste vzal peníze. Čeští zemědělci jsou na tom nejhůře ze všech. Takže můžete si gratulovat navzájem, že pan kolega, který začal to dílo na zemědělství, tak vy jste ho teď dokonal. Protože pro tuto vládu zemědělci a potravináři jsou nepřátelé, kdežto řetězce, to jsou kámoši.

Vrátím se panu Jurečkovi. Takže potom, co jste vykonal ty věci na zemědělství, tak teď ničíte resort Ministerstva práce a sociálních věcí. Sociální služby v rozkladu, úřady práce v rozkladu a v podstatě ničíte důchodce. Tak nevím, co chcete s námi, jakou debatu, o čem? S vámi se debatovat nedá. Vy jste tady vystoupil, obvinil jste mě ze lží. Já jsem vám jednoznačně tady přečetl, že je to vyzdrojované. Vysvětlil jsem vám, co jsme měli v programovém prohlášení vlády, vysvětlil jsem vám, že jsme měli přebytkový účet, že jsme měli vyrovnaný účet. Žádná reforma to není. Proč to nazýváte vůbec reformou? Proč? Jaká to je reforma? Obvinil jste mě z toho, že jsem hloupej, že mluvím tady o důchodcích. Ne, je to o zaměstnancích. Těm jste taky vzali, těm rodinám, ano? Zdanili jste je, školkovné. Proč jste sliboval ty dětské skupiny? To jste nesplnil a teď to zase obce musí platit a tak dále. Takže nevím, o čem vlastně tady mluvíte a o čem tady chcete diskutovat.

Mluvil jste o Sobotkové vládě? Co bylo v té Sobotkové vládě? ČSSD a Bělobrádek, měli jste 9 hlasů. Nakonec jste mě vyhodili z vlády. Já jsem dal do pořádku veřejné finance, já jsem měl přebytkový rozpočet a jsem jediný ministr v historii této země, který absolutně snížil dluh o 60 miliard a v procentech o desítky procent dolů. ((Potlesk z řad poslanců ANO.) Tak co mě tady kritizujete? Vždyť jsme spolu seděli. Vždyť vy jste v té politice vždycky zneužíval tu funkci, vždycky ty programy na zemědělství, vždycky jste to využil, abyste dělal kampaň. Vždyť se známe dlouho, a ještě navíc máte tu smůlu, že děláte v resortu, který znám.

Vy tady vystupujete tím svým, jak to říká Alenka, hlasem pohádkového vlka, ne? On je takový jako, že bychom se rozbrečeli z toho celkem, ne? Děláte z nás pitomce. Vám jde jenom o to, aby zkrátka jste zase byl ministrem. Proto celá ta vaše pětiparta teď jede zase nesmysly, ne? Rakušanova mluvčí se zaměstnala v Politico. To je takové médium, takový hlas bruselské chobotnice, a napíše totální lež o Babišovi. No, a provládní Novinky, Seznam Česká televize. viděli jste tu debatu teď, jak se tam ptají Jourové? Myslíte si, že ten Babiš bude proruský, když bude ve vládě? Ale Babiš už tam byl. Babiš byl dvakrát v Americe, byl v CIA, navštívil všechny prozápadní instituce. My jsme vyhostili Mikulina, my jsme vyhostili diplomaty. Kdo chlastal tu vodku v Kremlu? No přece - jak se jmenuje ta, co je tam už 100 let, ta senátorka - Němcová s Klausem. Kdo tam byl začátkem roku 2013 dojednávat Temelín pro Rosatom? No, Nečas. Kdo seděl v té vládě? No, Fiala.

Vážení spoluobčané, začala kampaň. Provládní média budou jenom lhát. Budou stále říkat, že my jsme takoví a makoví a Fico a Orbán. Co my s nimi? My nebudeme edukovat zahraniční politiky. My jsme tady politici pro Českou republiku a náš hlavní cíl je ekonomický růst a prosperita občanů České republiky. (Potlesk z řad poslanců ANO.) Takže začala kampaň. Ano, bude to odporná kampaň. Viděli jsme, kdo dostal metál v pondělí. Kdo tady chodil a nabízel nám - no, my uděláme ty pořady pro důchodce, když... Kdo tady chodil? Ta Česká televize? No co to je vlastně? Vždyť se podívejte, jak vedou debaty, Události, komentáře. I ten chudák, ten Adam Knedlhaus, ani ho nenechala domluvit, když chtěl říct, že Fiala v roce 2022 něco řekl, tak ona řekla - bla, bla, bla, končíme, čau, odchod. Takhle to dělají, ty pořady, interview, Události, komentáře. No, a Moravce ani neřeším. Tak to je už kampaň, aby tahle parta tady vládla alespoň 40 let. To by se jim líbilo.

Takže, pane ministře, o čem vy chcete s námi mluvit? O čem? Vy jste s námi nemluvili, celý čas jste s námi nemluvili. My máme jasný názor na důchody, že důchodci si zaslouží důstojný důchod, důstojný život. My na to peníze seženeme, protože jsme je vždycky sehnali. No, tady přišly děti na návštěvu. (Dívá se na galerii.) Takže dětičky, já vás chci jenom ubezpečit, že ten podvod na zaměstnance a mladé lidi, že musíte pracovat déle a za méně peněz, tak když se dostaneme do vlády, tak to změníme. Pozdravujte rodiče. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za vystoupení. V tuto chvíli máme faktickou poznámku, se kterou je přihlášena paní kolegyně Jana Pastuchová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane předsedající. Tak já musím, protože nebyla otevřená rozprava, nemohla jsem reagovat na pana ministra Jurečku, vaším prostřednictvím. Pane ministře, vy jste tady řekl takovou věc, že nemáte rád, když někdo lže. Tak proč sedíte s premiérem v téhle vládě? (Potlesk z řad poslanců ANO.) Pan premiér řekl, že nebude zvyšovat daně. Pan premiér řekl, že nebude zvyšovat věk odchodu do důchodu. Já si do konce dnešního jednacího dne ty články vytáhnu a budu tady s nimi mávat, jako jste mával vy s těmi grafy.

To, že jste nepoškodil důchodce. Jasně že poškodil, protože někdo byl připraven na to třeba v třetí náročné profesi... Jak včera řekl váš pan poslanec Kohajda, vaším prostřednictvím, pane předsedající, na CNN, tak do pátku, kdy už víte, že se bude hlasovat, protože si to nařídíte zase, tak řekl, že něco vymyslíte. Když den předtím říkala paní poslankyně za STAN Pivoňka Vaňková, vaším prostřednictvím - slibuji všem občanům, že to vyřešíme do konce tohoto volebního období, třetí skupinu náročných profesí. Jsem strašně zvědavá na to, jak lidovci pro ten pozměňovací návrh ruku nezvednou. Neříkejte, že nelžete. Lžete i vy. Výchovné jste sebral v zákoně, teď ho tam zase vracíte. A že se dožíváme? Jak? Tímhle stylem, kdy se lidé honí za každou korunou? Ve zdraví 21 let? Pane ministře, vraťte se na zem. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. V tuto chvíli s další faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová. Vážená paní poslankyně, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Není mi nejlépe, ale zkusím to. V každém případě, pane ministře, já jsem vás bedlivě poslouchala a vy jste tady vzýval to, že hnutí ANO osm let nic neudělalo. Já nevím, jestli máte tak krátkou paměť. Ono ve své podstatě, když to vezmu s tou filozofickou fakultou, kde jste si také nemohl vzpomenout na ten večírek, jak dlouho probíhal, tak vy jste v té vládě byl čtyři roky. Takže pokud budete tady vzývat, že hnutí ANO, tak prosím vás, říkejte jenom čtyři roky, ne osm let.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za zadržení času. V tuto chvíli je přihlášen pan ministr Výborný s faktickou poznámkou. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já se hlavně dívám do těch opozičních lavic, nejenom k panu kolegu Babišovi. Já bych chtěl poprosit o jednu věc. Ten zákon, který tady projednáváme, považujeme opravdu za naprosto zásadní pro příští generace. Myslím, že je zcela po právu, abychom se věnovali věcné debatě a diskuzi. Vy jste ji sice mohli vést, protože pan ministr práce a sociálních věcí to opakovaně nabízel, vybízel už v době, kdy se ten zákon připravoval. Ale bylo vaše právo, legitimní rozhodnutí, se těch debat neúčastnit, nepřinést nic z vašeho programu, z vašich nápadů, myšlenek, do toho, aby to bylo její součástí.

Je teďka určitě na místě tady vznášet argumenty, co se vám na té penzijní reformě líbí nebo nelíbí, ale pojďme se, prosím pěkně vrátit k racionální debatě a diskusi. Tento týden jsme ji tady vedli u mnoha zákonů, ale to, co tady předvádí pan poslanec Babiš, já považuju za naprosto iracionální. My jsme samozřejmě zvyklí: Lžu ráno, lžu v poledne, lžu večer. Ale prosím pěkně, tím opravdu k žádné kvalitní penzijní reformě, kterou jste slibovali, teď popřete sami sebe, samozřejmě, tak nepřispějete.

Kdybychom, a je tady přihlášených nějakých 34 poslanců, nechť tady zazní argumenty pro, proti, co, kde, kdo vidí jako slabé místo, nebo naopak silné místo. Jsme ve třetím čtení, následně budeme o pozměňovacích návrzích hlasovat. Ale to, že to tady pan poslanec Babiš de facto využije nebo zneužije k tomu, co on dokáže skvěle, vždycky smíchá všechno dohromady jak pejsek a kočička, to fakt nedává smysl. Jestli si myslíte, že tímhle tím dokážete někoho oslovit, tak jste opravdu, opravdu na omylu.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji za dodržení času, v tuto chvíli máme tady další dvě faktické poznámky, paní poslankyně Berenika Peštová a po ní pan poslanec Petr Sadovský. Vážená paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla zareagovat na svého předřečníka, pana ministra Výborného. Pane ministře Výborný, každá akce vyvolává reakci. Jestliže tady pan ministr Jurečka něco řekl, tak je zcela logické, že po něm vystoupí ten, koho se to týká, a snaží se vyvrátit ty lži, které tady byly řečeny. Takže nás tady, prosím vás, nemoralizujte, a pokud někdo něco řekne, tak se nemůžete divit tomu, že automaticky vystoupí další, který se snaží bránit tomu, co tady bylo řečeno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli pan kolega Petr Sadovský a poté pan kolega Milan Brázdil a paní kolegyně Věra Adámková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, pane předsedající. Já tak často úplně nevystupuji s těmito faktickými poznámkami, ale to, co řekl můj předřečník, pan ministr Výborný, mě malinko zvedlo. On říká, že tahle ta novela o důchodovém pojištění je tak strašně důležitá, říká podíváme se do opozičních lavic a my se díváme do koaličních. Kde jsou ti vaši poslanci, kteří by tady teďka měli být, když chcete tak strašně řešit důchodovou reformu? Kde jsou? Můžete mně to říct? Děkuji. (Tleskají poslanci ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli kolega Brázdil. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Taky jsem chtěl reagovat na pana ministra Výborného. On odešel, tak já to velmi zkrátím.

Amen. Slyšeli jsme slovo boží.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji za dodržení času. V tuto chvíli paní kolegyně Věra Adámková. Máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dámy a pánové, pan ministr Výborný má jistě právo na svůj názor, ale zrovna tak má názor jiný, každý z nás a máme právo ho tady říct. A já bych jenom chtěla říci z principu ústavní demokracie naší parlamentní: Ministr je zodpovědný parlamentu. Jestli chcete, nebo ne, prostě tak to je a musíte se s tím smířit. Že to není příjemné, tomu rozumím, to se asi mnohým nelíbí, ale buďte tak laskavi a nechte na poslancích, protože v tom momentě, kdy tu stojíte jako ministr, nejste poslanec a nechte na poslancích, aby se vás ptali na co chtějí a jak chtějí. A vaše odpovědi začínají: Za Babiše bylo. Je to směšné. Připomíná mi to první třídu, kdy ty děti, když se jich ptají, kde mají svačinu, říkají Karlík také nemá svačinu.

Tak to přece není, argumentujte věcně. Mohlo se udělat mnoho chyb, mnoho dobrého. My vám chceme samozřejmě velmi aktivně pomáhat, pokud je to možné, což většinou není teda. Ale zatím ty odpovědi jsou úsměvně dětské. Není tam vůbec žádné ratio a nemá to opravdu hloubku. Prosím, změňte se.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji za dodržení času. Paní kolegyně Balaštíková je připravena a po ní Karel Rais, Alena Schillerová a Hubert Lang. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Dobrý den, kolegyně a kolegové, já bych reagoval prostřednictvím vás, pane předsedající, na pana Výborného. Pane ministře, co se tak starat o zemědělství? Co se tak zajímat o to, proč nám kvůli vašim rozhodnutím jdou ceny potravin nahoru? Co se tak podívat, co všechno jste pokazil svými rozhodnutími nebo rozhodnutími ministrů z KDU-ČSL, jehož jste teď předsedou, a jenom to trvá a vy se tím nezabýváte. A přitom ty studie už tady máte.

Já vidím, že pohádku o pejskovi a kočičce jste si opravdu oblíbil, ale pečení dortů vám nejde. Takže pojďme se spolu podívat, co se nám kazí. Já jsem včera udělala kontrolní nákup a máslo za 82 korun, které je dneska, cena másla je nejvyšší za posledních 20 let - to asi není dobrá vizitka práce ministra zemědělství. Co myslíte? Místo toho nechte důchodovou rezervu svému kolegovi, který je za ni zodpovědný, a vyřešte to, za co zodpovědný jste vy! Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji za dodržení času. V tuto chvíli pan kolega Karel Rais, který je připraven s faktickou poznámkou. Vážený pane kolego, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuju. Já bych se chtěl zeptat předřečníků, pánů ministrů, co se změnilo za dva roky? Já tady mám článek - Petr Fiala: Odchod do důchodu v 65 letech platí. Je to z listopadu roku 2022, čili v podstatě můžeme slavit dvouleté výročí změny toho názoru. A tady jednoznačně v podstatě hovoří, teď bych to mohl citovat: Současná věková hranice pro odchod do důchodu je stanovena pro ročníky 1971 mladší (nesrozumitelné) 65 let. Za dobu působení mé vlády se v tomto ohledu nebude nic měnit a nejsou pro to ani důvody.

Tak jak to, že před dvěma roky říká premiér jednu věc a pak přicházíte s další? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli s faktickou poznámkou paní kolegyně Alena Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře Výborný, teď jste říkal, že jsou připravené pozměňovací návrhy, tak nám pojďte prosím prozradit, jak bude KDU-ČSL hlasovat o těch nejzásadnějších pozměňovacích návrzích.

Nedávno mi v diskusním pořadu partie ukazoval pan ministr práce a sociálních věcí Jurečka v mašličkách takzvanou důchodovou reformu, za mě pseudodůchodovou reformu, jak je v mašličkách. Jak je teda možné, že jste tak zásadní důchodovou, promyšlenou reformu, že nejzásadnější její pilíře měníte pozměňovacím návrhem? No, protože jste udělali handl, a budu vám to tady chodit opakovat neustále, udělali jste politický handl! Vy jste si uvědomili, že prostě přinášíte obrovský politický kapitál, tak jste zatlačili na koaličního partnera, že chcete zpomalit to prodlužování odchodu do důchodu a ty měsíce, že chcete zastropovat na věku 67 let - když jste to mě tak promyšlené, tak vymakané, v těch mašličkách vyvázané, tak najednou jste to ve středu ve druhém čtení načetli tento pozměňovací návrh.

A z druhé strany přišla další část toho handlu, že se prostě obětovalo 120 000 lidí z takzvaných náročných profesí, které zase ODS nechtěla, takže ze 130 zbylo, tuším nějakých 12 000 nebo něco přes 10 000. Tohle je ten politický handl, který jste udělali.

A vy pojďte teď na mikrofon, pane předsedo KDU-ČSL, pane ministře, a řekněte, jak budete hlasovat. Jak se k tomu postavíte? Protože vaši někteří poslanci mluvili o tom, že je to pro ně nepřijatelné.

No a o hnutí STAN, to si nechám do jiné faktické poznámky, protože ti teda opravdu u toho drží jenom stafáž a vyměnili to všechno, budoucnost těch milionů lidí (Předsedající: Čas!) za debatní kroužek. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji. V tuto chvíli máme sérii faktických poznámek. Začne pan poslanec Hubert Lang, poté pan ministr Marek Výborný a paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju. Já také k panu ministru Výborného. Pane ministře, vy se divíte, že my tady vystupujeme? Za to, za co tady bojujeme? Samozřejmě senioři jsou naše voličská základna, prostě my jsme jasně řekli, že prostě toto je pro nás absolutně nepřijatelné a že uděláme všechno možné a nemožné, aby tyto vaše vlastně jenom jakési parametrické úpravy byly načteny a prošly.

A ještě jednu věc bych chtěl říct. Vy tady prostě říkáte, vraťme se ke konstruktivní debatě, vraťme se k nějakým faktickým věcem, neskouzávejme někam jinam. Ale my už víme dneska, že vy už máte domluvu v té vaší čtyřkoalici už asi po páté nebo po šesté u zásadních věcí, že vy si dáte prostě pevné hlasování. To znamená, jak říkal i kolega Sadovský, prostřednictvím pana předsedajícího, koaliční poslanci tady nejsou, jsou někde v kanceláři nebo jsou úplně pryč, je jim zcela lhostejné, co my tady říkáme, jaké vznášíme argumenty, odborně, vznášíme argumenty. Vám je to jedno.

Vám je to jedno. Vy jste si prostě něco vytyčili, vy si něco prosazujete - a paradoxně, prosím vás, prosazuje to strana, která má dvě až tři procenta voličských preferencí, to znamená, úplně marginální strana, kterou prakticky kromě rodinných příslušníků (nesrozumitelné) vůbec (nikdo?). Jestliže vy, pane ministře, jste tou novou krví KDU-ČSL, tak to tedy chraň nás ruka Páně - nebo ty vaše poslední voliče tedy. Já jsem sledoval váš sjezd. Sledoval jsem, co jste osmadvacátého října vystoupili ve vaší koalici (Spolu), kdy jste se tam zavázali, že povedete další čtyři roky s panem Fialou a s další koaličním partnerem tuto zemi. Tak to tedy opravdu, vážení voliči, jestli tato skupina politiků povede ještě čtyři roky tuto zemi, tak už nebude máslo za 80 korun - máslo už vůbec nebude.

Já tady musím skákat z hrušky na švestku, protože to není možné. Co se tady děje. Prostě vy nám dáte pevné hlasování příští pátek, je vám to úplně jedno, jaké tady budou padat argumenty, ale vy si něco svého prosadíte. Něco, co my jsme tady jasně řekli, že když zvítězíme příští rok ve volbách, že vám to hodíme na hlavu, protože to je takový paskvil, který tady už dlouho nebyl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji za dodržení času. V tuto chvíli pan ministr Výborný, po něm paní poslankyně Zuzana Ožanová. Pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Děkuji. Čtyři poslední faktické poznámky.

K panu poslanci Brázdilovi. Vaše slova o Bohu svědčí o vás samotném.

K paní poslankyni Pastuchové. Děkuju za to, děkuju za výzvu k racionální debatě založené na pravdivých slovech. Prosím, paní poslankyně, páni poslanci - hlavně z hnutí ANO, vezměte si to k srdci. Tohle podepisuji, slova paní poslankyně tesat do kamene.

Třetí poznámka, k paní poslankyni Balaštíkové. Tak ještě jednou, trochu edukace. Jsem ministr zemědělství, nejsem ministr cenotvorby. Fakt nebudu pískat souboj mezi potravináři a obchodníky. Štve mě to velmi, ale opravdu, jestli máte pocit, že na Ministerstvu zemědělství ráno určuji, za kolik bude máslo nebo mléko nebo chleba, tak fakt neurčuji.

Čtvrtá, poslední poznámka, k panu poslanci Babišovi. Buďte si jist, že poznám nejenom krávy, ale taky voly. (Smích, potlesk zprava.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji za dodržení času. V tuto chvíli paní kolegyně Ožanová. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já jsem přišla s takovou klidnou poznámkou a nevím, jak teď reagovat. Pane předsedající, možná jste měl kolegu napomenout. Já, když jsem tady mluvila kdysi - nedávno o kydání hnoje, tak mě hned opravili. Měli jsme možná upozornit pana ministra, že když je špatné kydání hnoje, tak i slovo "vůl" by na půdě Sněmovny nemělo zaznít.

Já jsem ale tady přišla s něčím jiným. Zaznělo tady - (Poslanci diskutují poblíž řečniště.) prosím vás, já se neslyším, pane předsedající, opravdu, neslyším se.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já poprosím o klid v pravé i v levé části sálu. A samozřejmě, že mám faktickou poznámku nastavím časem. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji vám. Tady se mluvilo, že jsme byli zváni - já nejsem členkou sociálního výboru, takže to nemohu posoudit - k jednání a podobně. Víte, mně se to za úsměvné, protože přestože se tady předkládají vládní návrhy zákonů, tak u mnoha zákonů je velké množství pozměňovacích návrhů z vládních dílen, takže my, když tu přijde nějaký návrh zákona, my vlastně ani nevíme, co koalice chce, protože v rámci druhého čtení takové extrémní množství pozměňovacích návrhů, které napíší ministerstva - a my nevíme, co z toho potom bude. Když vy něco dáte, vy to takzvaně prodiskutujete. Ale opravdu to prodiskutujete, když potom tady dáváte různé pozměňovací návrhy od těch profesí, podobně? Vždyť nikdy nevíte sami, co chcete - a nám říkáte: vy nechodíte na jednání na jednání, abyste nám řekli, co chcete vy. Prosím vás, napřed bych si to ujasnila sama u sebe, než začnu takhle kritizovat. Já potom budu se samozřejmě vyjadřovat (?) množství pozměňovacích návrhů a podobně, jak je mým zvykem, ale zkuste zvážit - co kdybyste tu dali jednou návrh, který by nevyžadoval (důrazně) desítky pozměňovacích návrhů, aby koalice byla spokojena? Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. V tuto chvíli je přihlášena paní kolegyně Balaštíková s faktickou poznámkou, poté Berenika Peštová a Hubert Lang. Prosím.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Tak ještě jednou. Pane ministře Výborný, prostřednictvím pana předsedajícího. (Zvýšeným hlasem.) Role faráře by vám šla ohromně! Vy umíte (důrazně) tak otočit to, co člověk říká, že je málokdo schopen vám sekundovat. Já se na vás učím. Děkuju.

Já jsem tady od cenotvorbě vůbec nehovořila. Já jsem hovořila o tom, (Zvýšeným hlasem.) jak kroky ministrů za KDU-ČSL změnou společné zemědělské politiky, odsouhlasením konsolidačního balíčku zvedly nákladovost u prvovýrobců, zpracovatelů a všech, i u obchodníků, a oni museli tyhlety náklady promítnout do ceny potravin. (Důrazně) Vy jste zvedl cenu potravin! A vy jste zvedl i cenu másla! Nikdo vám neříkal, abyste řekl, že mají obchodníci prodávat levněji. Mají tam zajímavou marži, ale já jsem hovořila (důrazně) o tom, co je náplní ministra zemědělství, a to je to, starat se o svůj resort (důrazně) tak, aby tam byla nákladovost nízká a aby tam byla konkurenceschopnos. A (důrazně) tu vy snižujete! To (důrazně) vy jste ten, který mířil na velké! (Z pléna: Psssst...) Původně jste si myslel: sestřelím Babiše. Potom (jste?) chtěl sestřelit další, protože to byli agrobaroni! A nakonec jste sestřelil ty střední, kteří jsou (zvýšeným hlasem) rádi, když si to ti velcí od nich koupí, protože chtějí, aby jejich zemědělské podniky dál fungovaly, aby tam lidé pracovali a aby tahle země byla soběstačná ve výrobě potravin! A to (důrazně) vy jste likvidátor toho všeho, máte na starosti venkov a posíláte ho do kolen! Tak to je! Tak si tady nenalévejme úplně jiné víno, protože, vážený pane ministře, ono vám v čistém vínu plavek kus korku!

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji za dodržení času u faktické poznámky. Berenka Peštová je další přihlášenou. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Já bych chtěla zareagovat na svoji předřečnici Zuzanou Ožanovou, prostřednictvím vás. No, ono je to zcela jednoduché, že jo. Jestli si vzpomínám, jestli si moje ctěná kolegyně vzpomíná, tak když jsme nastoupily sem do Poslanecké sněmovny, tak vzniklo nové kvazi ministerstvo, které mělo na starosti čistou legislativu, ne, aby čistá legislativa byla - která sem chodí do Poslanecké sněmovny - a očištěna tak, aby právě jsme nemuseli přijímat tolik pozměňovací návrhů. Kde máme pana ministra Šalomouna? (Ukazuje vpravo.) Zřejmě už čistotu nepotřebujeme, tak proto je tady tolik pozměňovací návrhů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji za dodržení času. V tuto chvíli pan poslanec Hubert Lang, poté Aleš Dufek, Zuzana Ožanová a Miloslav Janulík. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Já bych se tedy vrátil ve své faktické - říkáte, abychom tady konstruktivně hovořili - tak mě napadla taková myšlenka, pane ministře Jurečko, tentokrát. Pozměňovacím návrhem, který tady jeden z nich je předkládaný od TOP 09 a ODS, což jsou vlastně vaši koaliční partneři, tak vypadlo ze třetí kategorie náročnosti více jak 100 000 lidí, kterým jste jaksi zamezili odejít do předčasné penze.

My v souvislosti s jinými zákony - třeba, které se týkají vnitra - jsme tady tento týden probírali a bylo řečeno: jestliže - poslouchejte, občané - resortní ministr je proti nějakému návrhu, tak ve své podstatě všichni čtyřkoaliční poslanci musí hlasovat taky jakoby negativně. Anebo když je pro, tak musí hlasovat pro.

A my jsme se tady dostali do situace, že pozměňovacím návrhem, který tady načetl pan Jakob, prostřednictvím pana předsedajícího, a pan Benda z ODS, a pan Jakob z TOP 09, tak vlastně překvapil vás jako koaliční partnery KDU-ČSL. Mě by tedy zajímalo - opravdu, jak říkala paní předsedkyně našeho klubu: jak tedy KDU-ČSL se k tomu postaví? Jestli tedy vy jako resortní ministr zaujmete negativní stanovisko, tak teoreticky tento pozměňovací návrh by neměl projít - podle vaší logiky, vlastně, čtyřkoalice!

A ukazuje to opravdu na to, že tato vaše pseudoreforma není připravená, prostě vy to šijete horkou jehlou, šijete to na poslední chvíli, takhle zásadní věc, která by se měla dotýkat desítek, stovek tisíc lidí do budoucnosti. Strašíte tady společnost něčím, že nebude na penze - to jsme tady už tisíckrát říkali. Strašíte tady, rozdělujete, dáváte klín mezi seniory, kteří si zaslouží dožít v nějakém komfortním prostředí, a mezi mladou generací, říkáte pořád: bude se to dotýkat až lidí, kteří jsou v roce 1989 narození. Vy tady (důrazně) predikujete nějaké věci, které budou v roce 2050. Statistici a další odborníci vám říkají, že to je absolutní nesmysl.

Ale zajímalo by mě tedy, jak budete hlasovat, pane - jak bude hlasovat čtyřkoalice, když vy jako resortní ministr jste zatím proti? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji za dodržení času. Pan předseda klubu KDU-ČSL Aleš Dufek. Vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Já myslím, že pojďme dál. Zazněla silná slova nalevo, silná slova napravo, zazněla - bavíme se, že budeme poslouchat nějaké argumenty, má mluvit váš stínový ministr práce a sociálních věcí. Já se upřímně těším na jeho vystoupení, budu si dělat poznámky. Myslím, že je čas se posunout.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji panu poslanci Dufkovi. V tuto chvíli Zuzana Ožanová ještě před panem poslancem Janulíkem s faktickou poznámkou. A ta už taktéž přichází a já jí zapínám její dvě minuty. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych doplnila k tomu, co jsem řekla ve své předchozí poznámce. Já jsem upozorňovala na to, že vy něco dáte do Sněmovny a nemáte shodu. Vezměme si teď rovnou tento zákon. Jaká byla jeho původní podoba? Jak jste plánovali odchod věku do důchodu? Naplánovali jste to nějakým vzorcem týkajícím se doby dožití, takže by lidé odcházeli ve věku 70 let, případně i později, tak vám to vycházelo. A najednou jste zjistili, že přece jenom ta společnost s tím není zcela srozuměna a nyní zastropujete na 67. Ano, je to lepší než 70, to já souhlasím, ale na tom jsem chtěla ukázat, že skutečně vy nejste schopni se domluvit na tom, co skutečně chcete.

Vy jste původně chtěli, aby naše děti odcházely ve věku 70 a více let do důchodu. Pamatujete si na to? Pamatujete si na první čtení? Já velmi dobře. Dotýká se nás to všech, co jsme rodiči takovýchto dětí. Já si nedokážu představit ani sebe, že budu pracovat v 70 letech. Jsou lidé, kteří to dokážou, ale většina lidí opravdu toho není schopna. Takový byl původní návrh.

A to je to, co říkám. Vy dáte něco do Sněmovny a ve své podstatě to množství pozměňovacích návrhů, které vede ke změně, je až překvapivé. Zkuste někdy více popřemýšlet před tím, než to sem dáte, co dáte a zda to budete zase v průběhu legislativního procesu tak významně měnit. To je to, co jsem vám chtěla k tomu říct. Zkuste předtím uvažovat, než nám to tady podstrčíte. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: A já také děkuji za dodržení času. V tuto chvíli se již dočkal pan poslanec Janulík. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji, pane předsedající. Já to zkusím vysvětlit tak úplně jednoduše hlavně pro mládež, která sedí na galerii, nebo pro ty, co to sledují.

Podívejte, HDP, které vytvoříme, je taková velká pizza. Ta se prostě rozkrájí a teď se dávají ty dílky různě a jeden ten dílek je pro ty důchodce. No, a když necháte víc těch dílků sníst třeba firmě Lockheed Martin, která prodává stíhačky, nebo dokonce těm, kteří nejsou Čechy, nejsou ti plátci, kteří přispívají penězi na tu pizzu, no tak vám logicky pak zbývá míň na ty důchodce, kteří mají doteď nějak ten svůj díl a logicky poměrově ho tam měli.

Takže to je jednoduché vysvětlení, proč tady teď musíme projednávat nějakou deformu. To není reforma, to je deforma, čili prostě těm důchodcům dát míň, protože jich přibývá. No tak se jim prostě dá míň, protože my jako politici nejsme schopni to prostě rozdělit nějakým spravedlivějším způsobem, jak bychom měli. To je asi posláním politiků primárně starat se o svoje lidi, protože každá matka se první postará o své děti, potom o ty cizí a nenechává vydělat někoho jiného z nějakých jiných důvodů.

A jednu poznámku. Vzpomínám si v minulém období, když tady nějak vyskočila cena másla, tak jste všichni obviňovali z té ceny másla tehdejšího premiéra, za to jako mohl pan Andrej Babiš, a chtěli jste kvůli tomu svolávat mimořádné schůze. A dneska, když vejdu do potravin a nakoupím košík, tak těch mimořádných schůzí bych tady musel svolat sto, protože všecko je... Na máslo se bude dávat čip, protože už to ty prodavačky schovávají, protože jim to lidi kradou, tak je to máslo drahé. Takže to je ten klasický ne dvojí metr, ale dvojí kilometr! Děkuju. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji za dodržení času. V tuto chvíli je s faktickou poznámkou přihlášen pan ministr Marian Jurečka. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Uklidním paní kolegyni poslankyni Ožanovou. Nikdo po ní nechce, aby z pohledu zákonných podmínek musela pracovat do 70 ani do 69, 68, 67, 66, ale návrh v jejím případě znamená, že by měla pracovat do 65 let a pěti měsíců z hlediska ve věku odchodu důchodu. Já tady paní kolegyni nevidím, ona si přišla, řekla projev a odešla, omlouvám se, prostřednictvím pana předsedajícího, nevzal jsem si brýle. Ale to jenom jako věcnost té debaty. Jako zase, zazní tady 70 let jako něco, s čím se tady operuje, s nějakou emocí, a ta fakta jsou úplně jiná. A bavíme se o lidech, kteří se narodili v roce 1989. Tak ti dojdou k té hranici 67 let zhruba v roce 2056. Nebavíme se tady o lidech, kterým je dneska 60 let... 55... Těch se ta hranice ani 67 let netýká.

A když se na to podíváme z pohledu dat, dneska je průměrná pojistná doba u těch lidí přes 44 let. Když jsem tady mluvil o tom, že mladá generace - já už jsem oproti svým rodičům přišel na trh práce později, můj táta pracoval u Českých drah celý život od 16 let, já jsem vystudoval vysokou školu, přišel jsem na trh práce, když mi bylo necelých 23 let. Generace, která sedí tady (ukazuje na galerii zaplněnou mladými lidmi), tak bude přicházet zhruba ve svém věku 24 let na pracovní trh. Vidíme tam ten posun zhruba čtyř - pěti let. A my posuneme hranici věku odchodu do důchodu o dva roky. Když od těch 67 let odečtu zhruba těch 24 let, kdy přijdou na ten trh práce, tak jejich pojistná doba, kterou stráví jako pracující, bude menší, bude menší než u jejich rodičů. Bude zhruba kolem 42 let. Fakt jako pracujeme s daty, pracujeme s fakty. Tak si to i dovolím jenom tady shrnout, uvést, abychom (Předsedající: Čas.) v tom měli trošku jasno.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo další faktické poznámky. V tuto chvíli paní poslankyně Iveta Štefanová, po ní Radek Koten a poté Margita Balaštíková. Vážená paní poslankyně, prosím.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Pane ministře, ale není to tak. Já se připojím k předřečníkům. Není to tak. Vy si tady stěžujete, že my argumentujeme čísly, jako je 70 nebo nekonečné zvyšování odchodu věku do důchodu, ale je to přece tak! Teď jste znovu řekl, že je to přece zastropováno, ten návrh říká zastropování 67 let. Ale to přece stojí v tom pozměňovacím návrhu. Ten návrh původní, který jste předložili, v podstatě přináší ten mechanismus, kterým je možno to zvyšovat až na 70 a tak dál, a tak dál. Takže není to pravda, to, co tady říkáte! A my to kritizujeme správně! A má to tady zaznívat! Děkuji. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji. V tuto chvíli pan poslanec Koten. A vaše dvě minuty.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. No, tak když si to vezmete, tak vlastně ten politik, který je tady zvolen, tak byl zvolen z toho důvodu, že sliboval, že bude pracovat ve prospěch občanů v této zemi. Tady se to vlastně dává do té polohy, že vy jste odpovědní, takže je vlastně odpovědné okrást ty současné i ty budoucí důchodce, protože těm současným jste sebrali tisíc korun každý měsíc, a těm budoucím seberete ještě více a zároveň je posunete do nedůstojné pozice, kdy to nebude dovolovat jejich zdravotní stav, a i tak budou nuceni pracovat déle, anebo odejít do předčasného důchodu, ale se všemi důsledky finančními, které to pro ně bude mít.

Já si myslím, že takováto rozhodnutí, která se tady přijímají, tak skutečně nemají s reformou důchodového systému nic společného. A je velmi nutné začít uvažovat o podpoře rodin s dětmi a všech pracujících lidí, protože ti potom budou platit do toho solidárního systému a budou tedy i v budoucnu peníze na důchody. Ale my, když se srovnáme s těmi ostatními státy, které dávají nějaké procento hrubého domácího produktu na ty důchody, tak my tam dáváme v porovnání s těmi vyspělými státy daleko méně, takže to si myslím, že je důležité taky zdůraznit. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji za dodržení času. V tuto chvíli paní poslankyně Balaštíková, připraví se Lucie Šafránková.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: A já ještě k poznámce kolegy Výborného, prostřednictvím pana předsedajícího, k poznámce o dobytku. Nestydíte se, bratře? Co vaše Desatero? Co vám říká? Asi nic. Ale vraťte se do sálu. Proč neposloucháte poznámky mých kolegů? (Vpravo jsou téměř prázdné lavice.) A proč se bojíte? Proč jste utekl? My máme jenom holé ruce. A já jsem čtverky vidle na Augiášův chlív nechala zrovna dneska doma.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji. V tuto chvíli Lucie Šafránková, připraví se Berenika Peštová a pan poslanec Karel Rais. Vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Já bych se, vaším prostřednictvím, ráda zeptala pana ministra - kde máte analýzy toho, že když se bude prodlužovat věk odchodu do důchodu, tak nebude vyšší nemocnost, lidé nebudou trávit více času na nemocenské, nebudou více odcházet do invalidních a předčasných důchodů?

Vždyť ve finále celý tento sociální systém se nám může prodražit. Je to totální nesmysl. Lidé, kteří celý život poctivě pracovali, mají právo na to užít si důchod, užít si ten podzim života. A, pane ministře, vy tady mluvíte o něčem, jako je, že někteří lidé odpracovali 45 let, místo toho, abyste je zvýhodnil, tak jak jsme od začátku jasně říkali, že tito lidé nemají být kráceni a mají opravdu už mít nárok na klasický starobní důchod, tak vy místo toho jim tady navrhnete pouze poloviční krácení. Že se nestydíte! (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji paní kolegyni Šafránkové. V tuto chvíli Berenika Peštová, poté Karel Rais.

Než se dostaví, načtu omluvy. Celý jednací den z pracovních důvodů se omlouvá Jan Bureš, Michal Kohajda se z pracovních důvodů omlouvá od 11.30, pan ministr Mikuláš Bek celý jednací den z pracovních důvodů a Vlastimil Válek celý jednací den z pracovních důvodů. Vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já bych také chtěla zareagovat na pana ministra Jurečku. Pane ministře, vy jste měl velké štěstí. Jestli máte ještě rodiče, tak opravdu - neříkám, že vám závidím, ale měl jste velké štěstí. Moje maminka zemřela v 68, tatínek v 76 a představa, že půjde do důchodu v 65. letech a užije si důchod jenom tři roky, je velice smutná. A to je to, co tady celou dobu říkáme. Je něco jiného si to užít ve zdraví a něco jiného se něčeho dožít.

A když si vezmu zpětně ten její život, tak v nějakých 60 letech měla totální endoprotézu jedné kyčle, v 61 totální protézu druhé kyčle. Celý život pracovala jako vedoucí výzkumných laboratoří a byla celou dobu na nohou. Také pracovala od těch 18 let. Takže ti lidé opravdu jsou opotřebovaní fyzicky. A jestli to má být za cenu toho, že jim budeme prodlužovat a budeme jim akorát - vlastně budeme je postupně nahánět na ty operace, aby nám vydrželi v té práci co nejdéle, tak co to je za život? Přece proto celý život nepracovali! Oni nepracovali proto, aby si ráno nasypali, odpoledne nasypali a večer nasypali prášky a sebrali se a šli do práce a potom, až konečně dožijí toho věku důchodu, tak aby z toho důchodu měli třeba tři čtyři roky. Anebo potom ano, říkejte tomu důchodová reforma ve smyslu: jestliže se dožiješ, tak pak už rovnou skáčeš do rakve! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji za dodržení času. V tuto chvíli pan poslanec Karel Rais a po něm jsou následující faktické poznámky: Jiří Kobza, Hubert Lang, Roman Kubíček a pan poslanec Zdeněk Kettner. Vážený pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji. Mě zaujal názor kolegyně Štefanové a vede mě to k tomu, že si myslím, že se to dá zobecnit v tom, že to, co tady předvádí čtyřkoalice, tak je pro ni typická jedna záležitost, a to je nepřipravenost těch podkladových materiálů. Jak říkala kolegyně Štefanová, vložíte sem návrh - ministerský, vládní a pak ho sami okamžitě měníte. Tento týden jsme v podstatě probírali novelu vysokoškolského zákona. Tam to bylo úplně to stejné, ještě tedy obohacené v uvozovkách tím, že to dali pár minut před druhým čtením, kdy vlastní návrhy pak upravují a vyvolají bouři tady ve Sněmovně v podstatě těmi pozměňovacími návrhy. Jestli vzpomenu tady kolegu Fialu, který ani před ne před dvěma lety, jak jsem říkal, slavíme dvouleté výročí jeho tvrzení, které tady mám: odchod do důchodu v 65 letech platí, tak jak jim má tedy veřejnost v podstatě věřit, těmto lidem? To nebyly ani předvolební sliby, to bylo prostě - dostal se do vlády a vykládá věci, které pomalu za rok neguje. Čili nepřipravenost těch návrhů je podle mě víc, než - je prostě pozoruhodná. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji za dodržení času. V tuto chvíli je na řadě pan Jiří Kobza. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, hezké dopoledne. Já budu velmi stručný. Chtěl bych připomenout jednu věc, že zatímco ceny letí nahoru a víc a víc lidí se propadá do chudoby a přecházejí z másla na margarín, nekupují si hovězí, protože na ně nemají, tak banky vykazují obrovský nárůst meziročních zisků, Česká spořitelna dokonce přes 40 %. Takže, dámy a pánové, členové vlády, děláte to velmi, velmi špatně, protože ta disproporce tady ukazuje na obrovský chaos, který je v ekonomice, a to, co děláte našim občanům, to je neodpustitelné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Pan kolega Hubert Lang. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane místopředsedo. Já tady absolvuju všechna ta čtení, protože poměrně často tady sedím. Já se chci zeptat, pane ministře, vlastně v tom vašem návrhu, kterým podmiňujete, říkáte, že se musí udělat ta změna, je to, že ve své podstatě vy predikujete, že když se něco nestane, tak kolem toho roku 2050 by došlo prakticky k zhroucení naší země do nějaké černé díry.

Takže chci říci, že se mi nelíbí to, že vy prostě strašíte veřejnost. Jak jsem říkal v té předchozí faktické, vy jste rozdělil společnost mezi mladé a staré a všechny ty mladé, narozené roce 1989 a dál, tak strašíte nějakou chmurnou budoucností, ano? Vy přece doprčic jste ve vládě! Vy byste měli představovat nějaké vize, měli byste dávat nějaké světélko na konci tunelu pro tu naši společnost. Chcete mi říct, to znamená, že vůbec nebudou rodit nové děti, že vlastně se nebude zvyšovat HDP, nebudou se vybírat daně, nebudeme mít třeba podniky s přidanou hodnotou, nebude se nám zlepšovat naše ekonomická situace, všechno se bude horšit a horšit a horšit, až se to úplně sesype.

Takhle já z toho cítím, jak vy říkáte, pozor, musíme s tím něco udělat, protože v tom roce 2050 nastane ten černý scénář. Nebylo by lepší než se zabývat takovouto normou, kterou stejně příští rok pravděpodobně vám hodíme do šmelcu, abyste třeba se věnovali výstavbě nových bytů, abyste dávali nové generaci nějakou vizi, abyste se podívali třeba na ty banky, podívali se na to, jaké jsou výše hypotečních úvěrů, jak máme vysokou míru inflace? Nestálo by za to opravdu směřovat ty vaše síly a prostředky té vaší stočtyřky nebo stoosmičky, kdy máte tu fantastickou možnost, že vlastně si tady prohlasujete, co chcete, nějakým smysluplnějším - jakoby někam smysluplněji to dávat?

A jenom taková moje drobná poznámka. To, že vás to nezajímá, to je vidět, že jste si sem přinesl vlastně svoji rezortní poštu. Tady podepisujete jeden nějaký dokument za druhým, a přestože tady lidé k vám hovoří, tak vám je to úplně jedno. Vy tady jedete unterschrift jeden za druhým vlastně vaší pošty. Nechte si to na vaše ministerstvo a ve Sněmovně dělejte to, co dělat máte!

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. Roman Kubíček je připraven v tuto chvíli se svými dvěmi minutami. Prosím.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem si myslel, že tady povedeme tu odbornou debatu, ty názory, proč děláte tyto parametrické změny, a my říkáme, proč je dělat nemáte.

Co se týká věku odchodu do důchodu, mně to není úplně jasné, protože pořád se zvyšuje věk odchodu do důchodu, který teď bude 65 let, a my bychom v těch 65 letech měli sledovat, v jakém stavu ti lidé šli do důchodu, jak se v tom důchodu chovají, a měl by tam být status quo několik let. Několik let by se na to vůbec nemělo sahat. Vždyť my přece ta data nemáme. My děláme nějaké teoretické odhady o tom, jak ti lidé budou žít. A prostým matematickým výpočtem: 20,5 let v důchodu od 67 je 87,5. To přece není průměrný věk občana České republiky a není možné to ani odhadovat, není to možné odhadovat třeba už s ohledem na různé epidemie a podobné záležitosti. Prosím vás, věcná debata je o tom, že dáváme argumenty a neútočíme na protistranu. Protistrana dává argumenty a neútočí na protistranu. My se tady dostáváme do osobní roviny, a to se mně opravdu nelíbí. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji panu Kubíčkovi. V tuto chvíli je přihlášen s faktickou poznámkou Zdeněk Kettner, poté Igor Hendrych a Lenka Knechtová. Vážený pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Tak ono se tady hypoteticky pořád pracuje s nějakými statistickými čísly. Tak něco trošičku ze života. Můj tatínek byl ze tří bratrů, tatínek mojí manželky ze dvou bratrů. Můj tatínek odešel do předčasného důchodu, protože byl fyzicky, manuálně pracující, v 62 letech, důchodu si užil dva roky. Zemřel v 64 letech. Jeho mladší bratr umřel dokonce o dva roky dříve, to znamená v 62 etech. Bratr tatínka mojí manželky umřel také před v 65 letech, ještě než je dosáhl. To znamená, my tady máme pět dospělých, manuálně pracujících mužů, kteří tři by se vašeho důchodu v životě nedožili! Takže takhle vypadá život!

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji panu poslanci Kettnerovi. V tuto chvíli je na řadě pan poslanec Igor Hendrych a poté s faktickými poznámkami Lenka Knechtová a Lubomír Wenzl. Prosím.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, mne zaujaly faktické poznámk některý mých předřečníků, mimo jiné tedy i od pana poslance Kettnera, který mluvil tady před chvílí, i od paní Bereniky Peštové, vaším prostřednictvím pane místopředsedo, a týkaly se v podstatě zdravotního stavu lidi, kteří odcházeli v nějakém konkrétním věku do starobního důchodu a nebyli v něm příliš dlouho. Já v této debatě tady postrádám, a postrádám ho tady už od druhého čtení, pana ministra zdravotnictví Válka. Před chvílí jsem se dozvěděl od pana místopředsedy, že je opět omluven celý den z pracovních důvodů. Pan ministr Jurečka si tady podepisuje nějakou agendu a druhý ministr, relevantní v této problematice, tady vůbec není a nebyl tady ani ve druhém čtení, není tady ani dneska, a dokonce tady nebyl ani včera, když jsme probírali sociálně zdravotní pomezí, což je další věc, kterou by měl nějakým způsobem být schopen reagovat ministr zdravotnictví. Naprosto to tady ignoruje a já už se ho tady asi podesáté ptám na to, ale bohužel tady není, tak prostě to jsou jenom řečnické otázky, jak zdůvodní názor ministerstva zdravotnictví, respektive ministra, protože v prvním čtení řekl, že to je názor ministra, že není možné prodlužovat vět o odchodu důchodu nad 65 let, protože populace nad 65 let není schopná podávat potřebný pracovní výkon. Bohužel říkám tady pouze jenom do tohohle prostoru, protože pan ministr Válek tady opět není. Děkuji. (potlesk od poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji za dodržení času. V tuto chvíli paní kolegyně Lenka Knechtová je přihlášená s faktickou poznámkou. A já vám měřím Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, já navážu na svého ctěného kolegu Igora Hendrycha, Vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. Je to přesně tak. Já tady v prvém, druhém a v této chvíli ve třetím čtení a žádám, aby se k této problematice vyjádřil i pan ministr Válek, protože, jak bylo řečeno, to zdraví úzce s důchody souvisí a vlastně i ten materiál, který nám byl předložen, se ministerstva zdravotnictví dotýká a bez vysvětlení pana ministra Válka si myslím, že nám tady chybí velký kus té odborné části, která k důchodům patří, a všichni víme, jaké zdravotní problémy mají třeba lidé ve věku 55 plus a proč je máme na Úřadě práce, proč nejsou schopni sehnat další odpovídající práci, a tohle to všechno spolu souvisí a bylo by dobré, abychom si na tyhle ty otázky odborně odpověděli. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Lubomír Vencl je další, kdo je přihlášen s faktickou poznámkou, poté Hubert Lang a paní místopředsedkyně Olga Richterová a Vladimír Zlínský. Vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedou. Já bych se chtěl zeptat pana ministra Jurečky na jednu věc, kdy vlastně vláda premiéra Fialy v loňském roce v březnu provedla revizi svého programového prohlášení. A chtěl bych se v této souvislosti zeptat na to, kde najdu nějakou souvislost té kapitoly důchodových systémů, omlouvám se, jestli říkám přesně, jak tam je Vaše kapitola, kde tam najdu to, že dneska děláme takzvanou důchodovou reformu, protože jestli jsou pravdivé ty informace, které jsou veřejné, tak tam vlastně byl závazek, že realizujeme a do konce roku 2023 předložíme skutečnou důchodovou reformu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. V tuto chvíli po panu poslanci je připraven Hubert Lang. Máte slovo, prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane místopředsedo, já bych navázal na své ctěné předřečníky a také bych se zeptal, kde jsou ti ministři, kteří by měli tady sedět. Pokud vím, tak ministři by se měli zodpovídat nám poslancům, měli by prostě argumentovat, proč předkládají ten či onen zákon, jak to mají vydiskutováno, a tak dále. Včera tady naše paní předsedkyně klubu četla poměrně tristní statistiku tohoto volebního období, kdy vlastně nechodí nám ministři na ústní, na písemné interpelace. Včera to byla úplná zářná ukázka od těch 9 hodin, kdy během 20 minut prostě se to tady všechno jenom formálně odříkalo a mohli jsme zase na 2 hodiny odejít, kdybychom takto pracovali v nějakých soukromých firmách, tak asi bychom byli vyhozeni na hodinu, takový to na mě měl včera pocit. Na ústní interpelace chodí z těch ministrů opravdu jenom zlomek těch ministrů a kdy my se máme teda ptát, jakoby poslanci, kdy jindy. My jsme se chtěli ptát v prvním čtení, ve druhém čtení, jsme samozřejmě ve třetím čtení, které by mělo být hlavně technicko legislativní, měli by se zejména pozměňovací návrhy už jenom nějakým způsobem zpřesňovat a odůvodňovat, ale když nám prostě napadávají ve druhém čtení těsně před koncem toho čtení různé pozměňovací návrhy lidové tvořivosti, já to nemůžu jinak říct, prostě různých poslanců, kdy i vlastně i v rámci Vaší koalice se vzájemně překvapujete, tak vy se potom divíte? Divíte se, že se my tady ptáme, kde je pan ministr Válek, jestli hraje někde tančíky zase na ministerstvu, nebo kde je prostě pan ministr Válek? Proč tady není?

A ti kolegové, kteří se tou problematiku podstatně zabývají více než já, tak oni se ptají, odpovědi se nedočkáme. Já se chci potom, znovu připomínám, jestli pan ministr Jurečka, jaký má tady ten názor na ten pozměňovací návrh, který předložil pan Benda, prostřednictvím Vás, pane předsedající, a pan Jakob, že prostě takhle jste šmahem vyrazili víc jak 100.000 lidí a vlastně jste jim sebrali tu možnost odejít do těch předčasných to, takže prostě na to my se ptáme a ptát se budeme, děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuji. Přeji vám hezké dopoledne, vystřídali jsme se v řízení schůze, budeme pokračovat s faktickými poznámkami, další faktickou poznámku přednese paní místopředsedkyně Richterová. Prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně za slovo. Vážený pane ministře, já jsem tady s dvěma body. S jedním, abych se vás zastala, a s druhým, abych se naopak optala, zda opravdu přistoupíte na to osekání náročných pozic. Poslouchám tu debatu a když jsem slyšela zde před chvílí slova o strašení a rozdělování společnosti, tak jsem přesvědčená, že je potřeba znovu připomenout ta základní fakta jenom proto, abychom byli v té realitě. Já na to mám takovou jednoduchou názornou pomůcku. Prostě postavičky, mně to přijde důležité, představit si, že v minulosti bylo zhruba šest lidí pracujících v tom aktivním věku, kteří byli v tom našem průběžném systému schopni vydělávat na jednoho seniora. A teď jsme v situaci, kdy jsou prostě pracující zhruba tři na jednoho seniora a v budoucnu, a to je to náročné, to je ta obrovská výzva, budou zhruba dva pracující na jednoho seniora. Dva na jednoho. A tuhle výzvu my musíme nějak zvládnout, a proto jsem tu, abych řekla, že my, jako Piráti, považujeme tu reformu za nezbytnou, chceme, aby dnešní třicátníci a čtyřicátníci měli také rozumné férové důchody, ale chceme, aby ta reforma byla vyvážená, a to je ta otázka, zda opravdu přistoupí KDU-ČSL na osekání té definice náročných pozic, zda přistoupí na to, že zhruba 127.000 lidí, konkrétních lidí, přijde o tu možnost jít do nekráceného předčasného důchodu.

A přitom ten návrh se opíral o zdravotní data. To, s čím jsme souhlasili na vládě, se opírá o nemocnost, o zdravotní důsledky spjaté s náročnými pozicemi. Takže opravdu přistoupíte na tohle osekání u lidí, kde dává zdravotní situace důvod, aby byli v těch náročných trzích zařazeni. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji a budeme pokračovat s faktickými poznámkami, další přednese pan poslanec zlínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já se pokusím navázat na paní místopředsedkyni, já se na to podívám trošku jinak. Je pravda, že populace ve vyspělých zemích vymírá. Je pravda, že se to týká i nás a je pravda, že bychom s tím měli něco dělat. Takže já se zeptám pana ministra Jurečky, jestli zaznamenal to, že dochází k prudkému poklesu porodnosti a plodnosti v naší populaci poslední tři roky. Jestli má tuto situaci zanalyzováno, jestli zná příčiny, které k tomu vedou, a jestli přijal patřičná opatření, která povedou k tomu, že se tato situace bude nějakým způsobem řešit. Takže já bych ho prosil o konkrétní odpovědi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a následuje faktická poznámka pana vicepremiéra Jurečky. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Musím reagovat. Jednak je tady ta debata složitá v tom, že když tady opoziční poslanci kritizují koaliční poslance, jak se věnují té debatě, tak někteří opoziční poslanci tady vystoupí v okamžiku, kdy vystoupení ukončí, odejdou ze sálu, já se snažím tady v rámci technické reagovat a ten daný poslanec tady není, no, tak to je jako fakt těžká debata, ale já to jako nekritizuju, protože vím, že se dá poslouchat ta debata i mimo tento sál. To znamená, že to není tak, že kdo tu není, tak se tomu zrovna nevěnuje,

Poslouchám vaši debatu a víte, že za celé ty tři roky jsem tady strávil desítky hodin debat o novelách zákona o důchodovém pojištění. Takže jsem tady byl ve dnech i v noci a snažil se na to reagovat. Nabízeli jsme také v rámci projednávání nejenom konzultace, které jsme vedli - mezi mnou, MPSV a jednotlivými stranami ve Sněmovně, ať už koaličními nebo opozičními. Ale byl tady třeba seminář před prázdninami v budově Sněmovní 1, seminář byl s pozvánkou pro úplně všechny poslance této Sněmovny. Byli tam lidi, kteří tu důchodovou reformu připravovali, byli tam kritici, kteří tu důchodovou reformu kritizují z řad odborníků, byli tam expert a ta debata se tam vedla. Ale z opozičních řad přišli dva poslanci, a to ještě jenom na část. Takže kromě standardních čtení, kromě standardních výborů, tak byly ještě tady i nabídky kulatého stolu, individuální konzultace. Já jsem se snažil opravdu, abychom o těch věcech mohli diskutovat, protože ne vždycky všecko se dá tady stihnout ve faktických nebo v těch vystoupeních, protože někdy ten kontext se rychle posune někam jinam. Tak to je tato poznámka.

Druhá - ano, porodnost nám klesá. Z toho nemám vůbec žádnou radost. Nicméně děje se to bohužel v celé Evropě a ve všech vyspělých zemích. Podívejme se do Polska. Polsko je dlouhodobě na tom mnohem ještě hůř než Česká republika. A já jsem o tom mluvil s ministryní, která se tomu hodně věnovala v minulé vládě. (Předsedající: Čas.) Pardon, dořeknu to potom.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Nyní vystoupí paní poslankyně Peštová, připraví se paní poslankyně Knechtová, k faktickým poznámkám. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla zareagovat na paní poslankyni Richterovou, prostřednictvím vás. Paní poslankyně Richterová, prostřednictvím pana předsedajícího, děkujeme vám za krásný edukativní přístup, ale my ještě nejsme senilní tedy jako. Takže sice možná, že jste předtím navštívila nějakou mateřskou školu, abyste jim to tam vysvětlovala. V každém případě my moc dobře víme, čím to je. Je to tím, že samozřejmě klesá ta porodnost, tím to je. Proto tady máte ty dva panáčky.

Takže to je to, co nám tam třeba chybí, ta prorodinná politika, nebo respektive jakým způsobem se postarat o to, aby ta porodnost se zvedala. To je to, co ta diskuse už tady byla. Pan ministr si určitě na to vzpomíná. Já jsem tady i vystupovala s tím, že není všechno špatné, co se stalo do roku 1989. Potom jsem samozřejmě zmiňovala Husákovy děti a to, co se tady odehrálo k tomu, aby právě nastolili větší porodnost v těch sedmdesátých letech a co pro to ten stát všechno udělal. Nebo můžete tomu říkat strana a vláda, mně to je jedno, jak to budete nazývat. V každém případě není všechno špatné, co se stalo před osmdesátým devátým rokem. To je jedna věc.

A vy jste tady paní poslankyni neodpověděl - Richterové - prostřednictvím pana předsedajícího, to je ten handl, jo? (Obrací hlavu k ministrovi.) Ono to takhle prostě bude, tam bude těch 67 let a je to na úkor toho, že tam ta třetí skupina vypadne, to je těch 120 000 lidí. Tak vám odpovídám.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Další s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Knechtová.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych ráda zareagovala na pana ministra. Ano, pane ministře, vy jste udělali velkou konferenci, která začínala o půl jedné, přitom program Sněmovny byl do jedné hodiny, takže samozřejmě ta účast potom je složitá, když běží takhle dvě zásadní věci. A do toho nám tady jako dodatečně ještě vynadal pan ministr Rakušan, že ještě běžela jiná, velmi důležitá akce, na které jsme taky byli v malém počtu. Takže je potřeba si prostě na vládě říct, kolik těch zásadních věcí máte a kde všude chcete dělat ty kulaté stoly, abychom to všechno stihli oběhnout.

Jenom zareaguju, pan Berki nám tady taky vykládal u vysokoškolského zákona, prostřednictvím pana předsedajícího, že vlastně se ty věci diskutovaly na podvýboru, ale prostě není pak jako opravdu reálné v kapacitách poslance být všeho účasten. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámku paní poslankyně, respektive místopředsedkyně Richterová. Připraví se pan poslanec Lang. Prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Já jsem v tom svém předchozím příspěvku reagovala na to, že to tady z některých vystoupení působilo, jako že se dá nedělat nic. Ale osm let nedělalo s reformou důchodů nic právě například hnutí ANO, které bylo osm let ve vládě.

Co jsem chtěla, aby nezapadlo, je, že něco udělat musíme. Naopak ty náročné pozice, to bylo něco, co bylo dlouho slibováno, a to vládní řešení je vyvážené. Takže já se proto znovu ptám pana ministra, jaký zaujme postoj k tomu, že podle návrhu ODS a TOP 09 zhruba 127 000 lidí, kteří by v rámci vládního návrhu opřeného o zdravotní data, mělo nárok na nekrácený předčasný důchod, tak podle toho pozměňovacího návrhu ho mít nebudou. Jde o lidi pracující v náročných pozicích kategorie 3, v pozicích celkové fyzické zátěže, hluku, mrazu, chladu. Pardon, hluk nikoliv, mráz, chlad, celková fyzická zátěž. To je příklad toho, v čem pracují například lesní dělníci, když jsou venku, nebo samozřejmě třeba skláři.

Druhá věc - k té prorodinné politice, na kterou se ptá paní poslankyně Peštová. My jsme v našem pozměňovacím návrhu předložili možnost, aby rodiny - rodiče malých dětí - měly navázán rodičovský příspěvek na stejný mechanismus navyšování jako jsou navázané důchody. Takže to je věc, kde doufám, že tedy hnutí ANO zváží tento náš návrh a případně ho podpoří, aby bylo stejné navyšování zohledňující inflaci u seniorů jako u rodin pečujících o ty nejmenší děti, protože to je přesně tak velmi důležité, aby dál neklesala porodnost a abychom se postarali o všechny skupiny obyvatelstva, které nemohou pracovat. Nicméně ta debata nyní věřím se zase vrátí i k reakcím pana ministra. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za zadržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Lang, připraví se pan poslanec Zlínský s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane místopředsedo. K panu ministrovi Jurečkovi - vy jste tady říkal pro kamery, kolik jste tady strávil hodin vlastně v rámci té debaty, toho prvního a druhého čtení. Pane ministře, kdo by tady měl sedět jiný než resortní ministr, pod jehož gesci vlastně ten tisk spadá? To znamená, je to vaše práce, tím se vůbec nemůžete nějakým způsobem jaksi obhajovat, jo? To je - zase by asi bylo smutné, kdyby tady za vás seděl ministr kultury, že jo? Tak vy jste resortní ministr, tak prostě tady sedět máte, máte prostě - proto jste ministr, že jo? Vás nikdo nenutil, abyste byl ministr. Nikdo vás nenutil, abyste kandidoval, abyste byl poslanec, abyste tady to předkládal.

A k paní kolegyni Richterové, prostřednictvím pana předsedajícího. Jak říkala tady paní kolegyně Peštová, opět prostřednictvím vás, mně to tady taky připomínalo nějaké loutkové divadlo. Vy tady vytahujete nějaké prostě vystřihovánky, my tady nejsme opravdu v malé dětské školce. My přesně víme, co je problémem. Ten peak nastane přibližně za těch 20 let, protože budou odcházet Husákovy děti. To znamená z generace těch sedmdesátých let, kdy minulý režim prostě nabízel podnikové byty, ti lidé neměli někam možnost cestovat, aby dostali tu sektorovou stěnu, aby dostali černobílý televizor, což si dnešní generace vůbec nedokáže představit, v jaké době jsme žili. A buďte rádi, že jste se narodili dneska - jak vás tady vidím nahoře. A važte si toho, že máme demokracii, a bojujte za tu demokracii. Za tu demokracii bojujeme i my. Ale prostě ta naše generace bude odcházet do penze, bude nás hodně, a když vy, jako budoucí generace - co sedíte tady nahoře - budete mít práci, budete mít perspektivu, budete mít děti, budete mít prostě od nás jako od zákonodárců nějakou možnost, abyste mohli slušně bydlet, třeba mít startovací byty, abyste mohli vjíždět do zahraničí na různé Erasmy, pak se vraceli, vytvářeli tady větší přidanou hodnotu, tak bude zase dobře. Ono se to za těch 20 let potom logicky, protože ta generace bude i odcházet, tak se to potom srovná. To znamená, to strašení - to, co vy tady strašíte tady tou vaší pseudodůchodovou reformou - je úplně liché, je to čistě jenom z vaší strany politikum a úplně zbytečně tady vnášíte do společnosti neklid a rozval. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Bude pokračovat pan poslanec Zlínský, připraví se pan ministr Jurečka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já se ještě vrátím k tomu vymírání těch rozvinutých společností. Je to pravda, že vymírají všechny nebo téměř všechny rozvinuté společnosti. Ale, pane ministře, ony vymírají s určitou dynamikou. Ta dynamika se mění. Takže když se podívám na naši společnost, tak my jsme si v podstatě udržovali porodnost plus minus kolem 110 000 dětí za rok od roku 2011 až do roku 2021 a pak nastal prudký pokles. Tento pokles se týká v podstatě celé Evropy, který začal v roce 2021.

Klesá nám významně plodnost, to znamená počet dětí narozených přepočítáno na jednu ženu. Takže já opět opakuju tu svoji otázku, jestli jste to zaznamenal, tuto situaci, jestli jste analyzovali příčiny, které k tomu vedly a jaké míníte přijmout opatření, abyste tomu zabránili, nebo to aspoň částečně eliminovali? Protože pokud to neuděláme, tak to samozřejmě bude mít drastický dopad do budoucna, pak to budou řešit vlády v budoucnu a budou se s tím potýkat. Tak já vás ještě jednou žádám a prosím, abyste se tím začali zabývat, jelikož to považuji za nesmírně vážnou situaci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí pan ministr Jurečka s faktickou poznámkou. Tak prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju. Já se vrátím k té předchozí mé faktické, kdy jsem nestihl to doříct. Tak třeba když jsme se podívali do té situace v Polsku, tak tam se vláda extrémně silně snažila napumpovat velké finanční podpory právě do mladých rodin, a přestože do toho dali opravdu neuvěřitelně vysoké výdaje v posledních letech, tak to s porodností v Polsku nehnalo ani o píď. Polsko má dlouhodobě výrazně nižší porodnost než třeba Česká republika. Takže ta situace prostě nám za prvé souvisí s výkyvy, které máme už zhruba od období první republiky. V České republice a v Československu vznikly určité výkyvy, které se cyklyly přes ta sedmdesátá, osmdesátá léta, projevilo se to i v těch posledních 10 letech, kdy generace Husákových dětí, ještě vlastně celá část těchto rodin měla to třetí dítě, tím se to podařilo stabilizovat, zlepšit v těch posledních letech až na tu hodnotu 1,82. To byla vlastně jedna z nejvyšších hodnot, ke které jsme dospěli. Teď klesáme a demografové říkají, že předpokládají, že bude někde na hodnotě mezi 1,4 - 1,5. Nejnižší jsme měli zhruba 1,14 v posledních 30 letech porodnost. Samozřejmě ten stát má nějaké nástroje, snaží se motivovat, oceňovat přes daňové nástroje, sociální politiku, bytovou politiku, určitě v tom všichni společně za předchozí vlád i teď jsme se snažili něco dělat, a zároveň víme, že ještě je tady celá řada věcí, které by se měly zlepšit a dělat. Když se podíváme třeba na daňovou oblast podpory rodin - jedna z nejlepších v Evropě i v rámci srovnání OECD. Když se podíváme na například dobu pobytu s dítětem doma, vlastně jedna z nejdelších vůbec na světě. Takže celá řada věcí u nás funguje jako velmi dobře, ale nestačí to, hledáme cesty, nástroje a... (nesrozumitelné) si přiznejme, že se mění i vnímání společnosti. To je taky jeden z faktů, který tady je. Já se k tomu vrátím v další faktické poznámce, abych odpověděl na další věci.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. A nyní paní poslankyně Štefanová Iveta vystoupí s faktickou poznámkou. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji. Krátce zareaguji na ministrova slova, na ministra Jurečku. To je právě ono, pane ministře, to je ta kritika, protože my nekritizujeme jenom ty parametry, které v tom návrhu jsou. Podle mě jsou špatně, ale zejména kritizujeme to, že tomu stále říkáte reforma. Můj ctěný(?) kolega tady zmínil, že klesá porodnost a vy na to zareagujete: no ano, no, klesá, no, tak je to taky všude kolem. Ale pokles porodnosti je přece přímou příčinou toho stavu, toho, že ten důchodový účet je nevyrovnaný na příjmech versus výdaje. Vy v tom návrhu řešíte pouze jenom ty výdaje, není na něm, tak jak bysme na nich ušetřili. Jak by se tam navýšily ty příjmy, to ten návrh vůbec neřeší. A my právě potřebujeme, Česká republika potřebuje tu skutečnou reformu, a to tenhle návrh rozhodně není, a proto ho kritizujeme.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Janulík. Bude pokračovat po něm paní poslankyně Peštová.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuju za slovo, pane předsedající. No, co se týče té porodnosti, tak tady bych mohl já diskutovat jenom s jediným člověkem, to je pan docent Svoboda, ten tu není, protože já s tím mám dennodenní zkušenost ve své lékařské praxi a vím, že ty lidi ovlivňuje... Není problém s prvorodičkami, ale s vícerodičkami, čili lidi nechtějí druhé a už vůbec ne třetí dítě. Dobře víme, že když mají dvě děti, je zachovaná prostá reprodukce, dva lidi se vezmou, mají dvě děti, to je nula od nuly pojde, takže potřebujeme třetí dítě.

A ten tolik vysmívaný Orbán nebo Maďarsko a ty okolní státy dělají to, co my jsme měli svého času přichystáno, to znamená například praktická věc. Třetí autosedačku do oktávky nedostanete. Když chcete mít třetí dítě, potřebujete větší auto, abyste tam dali tři autosedačky. Čili stát musí přispět té mladé rodině nějakým způsobem na to auto. To stejné se týká bytu. Potřebujete další dětský pokoj, takže musí přispět na hypotéku, zvýhodnit hypotéky. Těch nástrojů je celá řada. Pak samozřejmě - nebudu konkrétní. Existují státy, kde matka, která má třetí dítě, má doživotní 50% slevu na dani z příjmu fyzických osob, když má čtyři děti, má třeba 100% slevu. A když na ni manžel převede svoji živnost, tak prostě neplatí daně, protože vychovávají čtyři děti. Ale nesmí se s ní rozvést. Jakmile se s ní rozvede, tak to všecko doplatí. Tomu já říkám pro rodinná politika. A co z toho teda děláte? No, neděláte vůbec nic, jenom krčíte rameny. Říkáte(?), že všichni jsme na tom špatně. Takže zavoláme migranty, aby nás neubývalo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak paní poslankyně Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já bych chtěla zareagovat na paní poslankyni Richterovou, prostřednictvím vás, paní poslankyně(?). My se asi neposloucháme, já nevím, jestli jste tady seděla, když jsme když ta diskuze tady probíhala ohledně právě té podpory, nebo té rodinné podpory. Když jsem tady zmiňovala to, co bylo před tím osmdesátým devátým rokem. Kdybyste tady byla, tak byste slyšela, že jsem tady zmiňovala, že v roce 1968 došlo, nevím, jestli jsem to tady zrovna citovala, ale v každém případě jsem to říkala, že v roce 1968 došlo k prodloužení mateřské dovolené z 22 týdnů na 26 až 35 týdnů. Takže když to přeložím do slov, abychom jim rozuměli, tak se bavíme o půl roce, jo? V té době byli lidi na mateřské dovolené půl roku. Půl roku byla mateřská dovolená, pak museli lidi do práce.

A teď si vezměte ten boom, který nastal, když tady byly ty Husákovy děti. Já jsem jedno z nich, protože jsem sedmdesátý první ročník. Tam nebyla ta motivace těch půl roku u těch lidí, aby ty děti měli. Tam byla jiná motivace, tam byla ta finanční motivace, to právě byly ty novomanželské půjčky, to právě byly ty nízko úročené, to znamená, že to mělo nějaký úrok jedno, dvě procenta. To právě byla ta motivace, když měli jedno dítě, že si mohli umáznout z té půjčky, když měli dvě děti, tak se zase umázli z té půjčky a vraceli vlastně mnohem míň. To byly ty motivace, které ty lidi zajímaly, jo? To vlastně zahýbalo, ony byly na mateřské půl roku, paní poslankyně, prostřednictvím pana předsedajícího, dneska jste na mateřské čtyři roky a vidíte, že je to nemotivuje, ty vaše akce. Prostě tady musíte udělat něco, co ty lidi bude motivovat k tomu, aby měli jedno dvě děti. To jsou ty motivace, které jsem tady říkala. Proto ne všechno špatný bylo před rokem 1989.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně místopředsedkyně Richterová vystoupí a připraví se dál pan poslanec Zlínský k faktickým poznámkám.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Pojďme zpátky k těm konkrétním návrhům k důchodové reformě, kde právě, a navážu na paní poslankyni Peštovou, my jsme za Piráty předložili úplně konkrétní návrh toho, jak podpořit rodiny, a to trvale, protože to jednorázové navýšení rodičovského příspěvku na 350 000 korun znamená, že ta suma, kterou si pak člověk po měsíci vybírá, stále ztrácí na hodnotě. My chceme, aby tak jako rostou pravidelně důchody, a to je dobře, a je dobře, že rostou o inflaci a tu část mezd, tak aby stejným způsobem byl navyšován i ten rodičovský příspěvek, protože dneska to je pro běžnou rodinu 10 až 14 000 korun na měsíc. A každý si může spočítat, že to je i významně méně, než je pouhá minimální mzda.

Takže proto ta otázka na hnutí ANO je jednoduchá. Podpoříte návrh na to, aby podpora pro rodiny v souvislosti s důchodovou reformou rostla stejně tak, jak jsme to navrhli, stejným mechanismem u rodičovského příspěvku jako u důchodů?

A druhá otázka, která zatím zapadla, je otázka na pana ministra, zda opravdu podporuje tu změnu u náročných pozic? Jde o obrovské osekání toho, kdo by měl nárok na nekrácený předčasný důchod. Jde o 127 000 lidí, kteří podle vládního návrhu, který jsme podpořili, by v důsledku těch zdravotních dopadů náročné práce, kterou tisíce směn vykonávali, měli ve finále možnost do toho nekráceného předčasného důchodu jít. A my se tady ptáme za těch 127 000 lidí, které chceme, aby ta reforma zahrnovala, férově a vyváženě, jestli vy je hodíte přes palubu?

A je mi to moc líto, protože my jsme jinak byli připraveni tu reformu podpořit, ale jestli toto, co nebylo dohodnuto na vládě, co nemá oporu v datech o nemocnosti, o zdraví těch lidí, projde, tak bohužel ten celkový výsledek my pak nebudeme moci podpořit. Děkuju za ty dvě odpovědi.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámku vystoupí opětovně pan poslanec Zlínský. Připraví se pan ministr Jurečka. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Děkuji za slovo. Budu reagovat na pana ministra Jurečku. On tady zmínil příklad Polska, že nalili spoustu peněz na to, aby zvýšili porodnost, případně plodnost, a že se to nepodařilo. Já si myslím, že to je právě příklad toho, že to asi nedělali úplně dobře. Protože když se podíváme na příklad Maďarska, které mělo jednu z nejnižších plodností v Evropě, pak se jim přece jenom, neříkám, že úplně, ale vyšplhali se na 2,1 plodnosti a podařilo se jim ten nepříznivý trend zvrátit. Takže je třeba se poučit z okolí, z okolních států a přijmout taková opatření, která měla efekt v jiných státech.

Já tam cítím ze slov a myšlenek pana ministra určité poraženectví, že když celý svět tápe a neví, co s tím, tak my taky nevíme, co s tím. Tak já si myslím, že je třeba se zamýšlet a velmi intenzivně v tomto směru pracovat a nepodléhat tomuto způsobu myšlení, které mimo jiné sdílí i pan ministerský předseda, protože něco takového tvrdil, kdy jsem ho v tomto směru interpeloval.

A jinak ještě bych chtěl říct, že plodnost v Polsku je necelá 1,3. A pokud bude pokračovat současný trend, který je nastavený v České republice, tak na konci roku 2024 se k tomu velmi intenzivně přiblížíme. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji za dodržení času a nyní pan ministr Jurečka.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Nezaujatý posluchač a divák této debaty by si mohl asi myslet, že v tom Maďarsku jsou na tom skvěle. Vystoupili tady dva kolegové poslanci, jeden za ANO, za SPD, a říkali, jak je Maďarsko tím vzorem, jak ta porodnost se tam mění. Můžete, kolegové, sem přijít a říct ta čísla v Maďarsku? Říct, jak vypadá vývoj a přirozený přírůstek, úbytek obyvatel v Maďarsku? Jak vypadá porodnost? Uzavřený rok 2023 je v Maďarsku nejhorším rokem. Nejhorším rokem! Minus 42 000 obyvatel populace v Maďarsku. Maďarsko je o něco menší z hlediska počtu obyvatel.

Prosím, zase, jako já nechci bagatelizovat opatření, která se v těchto zemích, ať už v Maďarsku, nebo v Polsku, snaží ty vlády dělat. To vůbec ne. Ale jenom se snažím říct, že přestože se tady tyto kroky dělají v daňové, v sociální a v dalších politikách, přesto to nezvrací v těch zemích ty trendy. Ani Japonsko, které tomu věnovalo opravdu obrovské úsilí v posledních desítkách let, to nedokázalo zvrátit.

Já nejsem poraženecký. Myslím si, že jsem se snažil v době, kdy k tomu člověk měl věk, tak aby člověk ten osobní příběh tady vložil v nějakých svých dětech za sebou. Ale to není podstatné. Já jako jenom chci říct, že souvisí to i s jinými věcmi, než je jenom otázka konkrétních finančních podpor a nástrojů, které ty vlády v těch politikách vytvářejí. Souvisí to i s vnitřním nastavením společnosti. Protože mít děti je i o jiných věcech než o bydlení a o příjmech. Je to i o ochotě kus sebe sama obětovat, kus svého pohodlí, standardu ve prospěch rodiny a těch dětí. A to taky jako není vždycky pro každého ta volba, kterou chce podstupovat.

Tak to jenom říkám na dokreslení debaty, když ji tady říkáme. A když argumentujeme zeměmi, řekněme i ta čísla.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Pan poslanec Lang nyní vystoupí s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju. Tak já napřed k paní Richterové, prostřednictvím vás, pane předsedající. Vy se tady na nás obracíte jako na opozici, protože vy jste teď také v opozici, v té nové, lepší, jiné opozici, a říkáte, jsem zvědavá, jak se postavíte ke zvýšení rodičovského příspěvku a k tomu, že se jakoby zvýší porodnost. Můžu se vás zeptat, paní Richterová, prostřednictvím pana místopředsedy? Přece tento návrh tady není týden, 14 dní, měsíc. Vy jste ještě cca měsíc a půl zpátky byli součástí pětikoalice, sice jste tam byli nejmenší, nebyli jste tady prakticky vůbec slyšet, neviděl jsem vás na žádných interpelacích. Až teď jste aktivní, co jste vlastně byli odejiti z té vlády. Tak proč jste si to tam, paní Richterová, nedomluvila předtím? Proč se teď obracíte na nás, na hnutí ANO, a vyzýváte nás tady k nějaké součinnosti s vámi? My s vámi žádnou součinnost nechceme. Vy jste se pasovali sami do role nové, lepší, jiné opozice, té správné opozice. A my jsme nějaká ta špatná, nedemokratická opozice. Tak si bojujte svůj boj sama!

Nevyzývejte nás tady k něčemu. My se k tomu nějakým způsobem postavíme. Když uznáme, že to je racionální, tak ty návrhy tam dáváme. A jestliže my jsme některé návrhy dávali ještě měsíc a půl zpátky a byly racionální i u jiných tisků, tak vy jste zvedali ruku v rámci pětikoalice proti rozumným a racionálním návrhům. Takže nechte si to, takové to zatahování nás do nějakého vašeho boje!

Vy na té vaší bárce si tam plavejte sami a bojujte si za své návrhy taky sami. Vůbec nás do toho netahejte. Vy, která jste měla být původně nominantkou na ministryni práce a sociálních věcí... Potom jste zjistila, že asi je to nad vaše síly, tak jste získala post místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, na kterém teď dogmaticky trváte, přestože už myslím, že byste ho dávno mít neměla, ale to je můj osobní názor. Tak prostě nezatahujte hnutí ANO do nějakých vašich bojů. Bojujte si sama za sebe! Předkládejte si návrhy sama. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Peštová vystoupí s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chci zareagovat na paní poslankyni Richterovou, prostřednictvím vás. Paní poslankyně, vy jste neposlouchala vůbec to, co jsem říkala já, ale dogmaticky si tady říkáte to, co říkáte vy. My vás máme podpořit. Já jsem čekala, že třeba budete reagovat na to, co jsem řekla já, jo? To, co jsem se vám tady celou dobu snažila říct. Každý člověk by se měl z dějin poučit, buď v dobrém, nebo ve zlém, vzít si z toho ponaučení, ale prostě měl by se koukat na to, co se stalo. A to, co se stalo v těch sedmdesátých letech, ten boom, který tady byl, ty Husákovy děti, tak to, co jsem se tady snažila vám vysvětlit, to nebylo o tom, co vy se teď tady snažíte prosadit, že by měly mít rodiny nějaké peníze. Oni potřebují nějaké jistoty, jo? A řekla jsem to jednoznačně.

Tenkrát ženy byly na mateřské půl roku. Půl roku. A pak šly do práce. A přesto se ty děti rodily! A bylo to proto, že tam byly ty jistoty. Ta jistota byla v tom, že měly tu novomanželskou půjčku. Ta jistota byla v tom, že ji měly nízkoúročnou, skoro blížící se nule. Ta jistota byla v tom, že když měly první dítě, že se jim ta půjčka o jednu šestinu snížila. Ta jistota byla, že za každé dítě se jim to snižovalo. Tenkrát, jestli si to dovedete představit, byl hrubý měsíční plat 1 800 korun. 1 800 korun! A jestliže ta půjčka byla kolem 30 000, tak si to přepočtěte na ty naše peníze dneska. To jsou ty jistoty, které oni potřebují!

Když se podíváte, dneska nejsou byty. Když ty byty jsou, tak jsou neskutečně drahé. Takže si berou hypotéky, jsou tam na tom úroky. Oni potřebují jistoty. Pokud chcete po nich, aby se ta porodnost zvedala, tak jim musíte dát nějakou jistotu, a ne jim to neustále měnit! Podívejte se na důchodce. Důchodci odešli nebo jsou v důchodu a ve své podstatě tam byl nějaký valorizační mechanismus (Předsedající: Čas.) a na něj jste taky sáhli! Kde oni mají ty jistoty?

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Pan poslanec Dufek vystoupí. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Aleš Dufek: Vládní koalici se vyčítá hrozně moc věcí. Ale chtěl bych se fakt ohradit proti tvrzení, že vládní koalice může za klesající porodnost. Hlavní důvod je jednoduchý. Já jsem ročník 1973. Moje priorita tehdy byla mít děti. Dneska bohužel, nebo nevím, jestli je mi vůbec souzeno, abych soudil takhle, ale dneska prostě to není priorita pro většinu generace. To je úplně jednoduché. To znamená, nevyčítejte tuhle skutečnost vládní koalici. Mladí lidé mají dneska tolik možností, že samozřejmě odkládají příchod vlastních dětí na svět. A pak někdy už je pozdě. Takže prosím vás, to je ten jakýsi sociologický důvod, ten je primární, a ne to, jakým způsobem se má chovat vládní koalice.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za faktickou poznámku. Nyní vystoupí paní místopředsedkyně Richterová. Prosím, máte slovo. Připraví se pan poslanec Zlínský.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. My jsme na jednání Poslanecké sněmovny, kde jsou předložené úplně konkrétní návrhy, a každý se bude muset rozhodnout na závěr debaty, jak se k nim postaví. Proto se zcela logicky ptám, když tady jsou obecné debaty o prorodinné politice, která mívá tři složky - to je třeba stabilní finanční zajištění vyjádřené právě rodičovským příspěvkem, potom služby, místa ve školkách, místa v dětských skupinách, potom nějaká flexibilita na pracovním trhu, částečné úvazky a podobně - jak se k té konkrétní věci týkající se prvního pilíře rodinné politiky, těch stabilních peněz pro rodiny, postaví nebo případně co na tom shledávají nevhodným ti, kdo tady budou hlasovat. Takže každý se zde stejně bude muset vyjádřit k těm pozměňovacím návrhům.

Říkám, ta možnost tady bude, protože navyšování rodičovského příspěvku je něco, co my jako Piráti navrhujeme dlouhodobě. Dnes nestoupá, není navyšován pro mladé rodiny ani obdobným způsobem, jako jsou navyšovány důchody. Je to něco, co zvedáme celé roky, a budeme to zvedat dál, dokud se to nestane, protože nám na těch rodinách záleží.

Stejně tak ale je tady druhá otázka, a to je vyjádření k těm náročným pozicím. Opět říkám, že my bychom si velmi přáli, abychom mohli podpořit celek důchodové reformy. Byli jsme u jejího vzniku, podíleli jsme se na tom, a protože je potřeba, abychom nějaké věci v našem důchodovém systému upravili, tak bychom rádi, aby se dotáhla do konce. Nebudeme tady žádným způsobem obstruovat projednávání, ale chceme vyjádření pana ministra k náročným pozicím. Zkrátka proto, že se to týká 127 000 lidí, kteří ze zdravotních důvodů by na ně měli mít nárok. Dává smysl, aby ho měli. Teď návrh ODS a TOP 09 to na poslední chvíli brutálně osekává. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Zlínský s faktickou poznámkou, bude následovat pan ministr Jurečka. Prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Děkuji za slovo. Opět budu reagovat na pana ministra Jurečku ohledně Maďarska. Zase se na to musíme podívat z hlediska dynamiky, protože pan ministr má částečnou pravdu, že Maďarsko je také v problémech, že v roce 2023 tam došlo k poklesu úhrnné plodnosti a že se jim narodilo v tomto roce nejméně dětí. To je pravda. Já jsem to tady také říkal, že tento fenomén postihl celou Evropu, až na výjimky. Ale pokud se na to podíváme z hlediska dynamiky, tak Maďarsko se potýkalo začátkem tisíciletí s velmi nízkou porodností, možná nejnižší v Evropě. Po sérii určitých opatření se jim podařilo se vyšplhat - nemám přesná čísla, takže to budu tahat z paměti - z čísla někde kolem 1,2 na číslo 1,6.

Opět opakuji, že to nestačí. Oni, aby zabránili vymírání, tak by se potřebovali dostat jako každá jiná země na 2,1. Nicméně ale vidíme, že ta jejich opatření tehdy k nějakým efektům vedla. Neříkám, že to bylo pro ně úplně vítězství, ale přece jenom to ukázalo na to, že když se tato opatření provedou, tak to vede ke zlepšování. To už ve mně vzbuzuje určitý optimismus. Neříkám, že se máme poučit pouze u Maďarska, ale máme se poučit u každého, kdo dosáhl v tomto směru jakéhokoliv úspěchu. Tak abych vysvětlil svůj postoj, proč jsem tady Maďarsko zmínil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji také zadržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan ministr Jurečka, připraví se pan poslanec Heller.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já se budu snažit přihlásit potom v běžné rozpravě nebo ve faktické, protože na některé věci fakt dvě minuty nestačí, aby se daly říct. Ale jenom ještě rychlá poznámka k těm opatřením a k porodnosti. Jenom připomenu, že za této vlády jsme udělali celou řadu kroků právě pro flexibilitu slaďování rodinného, osobního a pracovního života. To jsou částečné podporované úvazky, rozšiřování kapacit předškolní péče, sousedské dětské skupiny, změna zákoníku práce ve prospěch rodičů při návratu na místo.

Fakt nechci a nikdy nebudu pískat debaty, které tady běží mezi některými poslankyněmi o tom, jestli je správné, když se rodič vrací v roce, nebo ve dvou, nebo ve třech. Já jsem vždycky hájil a budu hájit to, že to má být svobodná volba toho rodiče, té rodiny, jak to potřebují nastavit, ať si to oni rozhodnou. Ale stát nemá házet klacky pod nohy, stát má pomáhat odstraňovat bariéry. O tom má být přístup státu. Nemá říkat, co kdy, kdo, jak, má v jaké životní situaci přesně dělat.

Děláme celou řadu dalších věcí. I právě tahle důchodová reforma má poprvé historicky prorodinné prvky, ať už je to výchovné, rodinný vyměřovací základ, společný vyměřovací základ manželů. To jsou prorodinná opatření, která pomáhají k tomu, aby rodič nebyl trestán za to, že má děti. Dosavadní systém z pohledu důchodového, když pomineme výchovné, trestal rodiče vlastně za to, že měl děti, že se věnoval část svého života na úkor své kariéry výchově svých dětí.

Když mluvíme o tom, kde máme ty nástroje na podporu, motivaci rodičů, rodin, odstraňování bariér, tak vám říkám, no, jsou tady. Jsou tady mimo jiné v téhle důchodové reformě. Určitě je tady úkol pro příští vlády hledat další věci, kde ještě stát nějaké případné nedostatky má a má je zlepšit, třeba v oblasti bydlení. Proto jsme do programu Oprav dům po babičce dali 50 000 korun za každé dítě, které budeme odečítat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Heller. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Šimon Heller: Dámy a pánové, vést tady debatu o demografii ve dvou minutách je velmi těžké. Nicméně bych se tady velmi krátce vyjádřil. Zazněla tady věta - děti se rodily, protože byly jistoty. Podívejte se na vývoj demografické křivky. V dobách první světové války a v dobách druhé světové války se rodilo více dětí než dnes, a to i přesto, že tam byl radikální propad. Je naprosto standardní, že vždycky po období války, pokud nastane doba míru a nějaké stability, se začne rodit víc dětí.

Pokud se podíváte do celého světa, tak vidíte, že pokud přijdou nějaká prorodinná opatření, tak téměř v žádném státě na světě - budu rád, když mi ho ukážete - nedošlo k radikální změně. Ta prorodinná opatření, za která považuji například výchovné, mimochodem ve středu diskutované hlídačkovné a spousty dalších, jsou opatření, která pomůžou zlepšit ten stav, a možná té části společnosti, která se rozhoduje, pomůžou rozhodnout se k tomuto odvážnému kroku mít děti. Ale nedělejme si iluzi, že bychom ten zásadní výkyv, že bychom se dostali na dvojnásobná čísla. Nepodařilo se to žádnému státu. Pokud argumentujeme rokem 1970 a dalšími, tak to nebylo zavedení prodloužení rodičovské, ale byl to zkrátka stav, že přišly silné ročníky.

Protože mi zbývá posledních 20 vteřin. Ten příběh je jasně popsán jakožto demografická revoluce. Jako učitel zeměpisu učím na gymnáziu ten proces, proč tomu tak je. Proč v některých státech je porodnost vyšší, v některých nižší. Ty kroky, se kterými tady přicházíme, jsou i oceněním rodičů, že se rozhodli do dnešní divoké doby do toho vstoupit. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Knechtová, připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Jsem velmi ráda, že vystupuji po panu kolegovi Hellerovi, vaším prostřednictvím, protože k tomu mužskému úhlu pohledu bych ráda připojila ten ženský. Ono totiž v běžné praxi je to tak, že my z Poslanecké sněmovny říkáme velkým firmám - vy musíte mít ve vedení ženy. Ale podívejte se, ve vaší vládě vlastně zůstala po všech těch přesunech jenom jedna žena. To jsou prostě ty věci.

Vy mluvíte o částečných úvazcích, o tom, co všechno by mohlo být, ale podívejte se, na kolika úřadech, kde ty částečné úvazky máme. Samozřejmě se tomu věnují rodinná centra, máme to opravdu v těch prorodinných firmách, ale prostě zbytek zůstává zatuhlý a o tom to je. Chci se odkázat na knihu "Neviditelné ženy", protože tam si myslím, že jsou klíče k tomu, kde jsou dílky toho, aby nám to prostě fungovalo.

Je to o ženách, je to o tom, jak ženy podporujeme, co pro ženy děláme, jak jim nasloucháme. A je to prostě o tom, že to, že rozumíme, neznamená, že chápeme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí paní poslankyně Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem si teda dělala poctivě poznámky a už nevím, na koho mám reagovat dřív. Ale v každém případě nejdřív na pana poslance Aleše Dufka, prostřednictvím pana předsedajícího. Já vůbec nic takového neřekla. Vůbec nic takového, že za to můžete, že ta porodnost je nízká. Já si to plně uvědomuji, a proto jsem to tady říkala, protože ta generace ve své podstatě to není o tom, že ona by přehodnotila, nebo že, ale ta doba jí ve své podstatě pohltila. Takže ony, když dodělají školu, ony ví, že musí do nějaké práce, musí si vybudovat nějakou kariéru. Teď nejsou samozřejmě ty kapacity, co se týče toho bydlení. A ono ji to pohltilo, ve své podstatě jí to pohltilo a posouvá ji v té porodnosti do dalších věků. A pak se může stát to, co tady bylo řečeno, že už to nejde.

K panu poslanci Hellerovi, prostřednictvím pana předsedajícího, pane poslanče, nevyjadřujte se k něčemu, co asi o tom vůbec nic nevíte. Možná jako učitel zeměpisu jste perfektní - nemůžu hodnotit - ale to, co jsem tady řekla, tak to je ne ze zdrojů, to není z doslechu, to je z toho, že jsem si tu dobu prožila. Takže vím, že ty půjčky byly, vím, že ten boom byl, vím, že to ekonomiku stálo neskutečné prachy, ale byla to investice do budoucna.

Samozřejmě že potom v následujících letech, někdy kolem těch 1981 mám pocit, 1982 začínalo ke snižování těchto podpor, protože najednou samozřejmě to bylo opravdu, jak bych to řekla, ta ekonomika tím byla velice zatížená. A ale byl to opravdu, v tu dobu to byl nástroj, který už se připravoval někdy od roku 1965. No nebylo, že takhle se luskly a udělaly, opravdu to bylo připravováno a spuštěno, to bylo potom ex post. Proto ten boom byl. Opravdu ty půjčky tady byly, ta procenta nízká tady byla, umořoval jste si za každé dítě. Tak se podívejte proboha do toho, kolik se tenkrát narodilo dětí. A pokud by něco takového se muselo udělat i teďko nebo udělat teďko, (Předsedající: Čas, paní poslankyně!) tak to bude stát peníze. Já to vím, že to bude stát peníze.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní pan poslanec Zlínský, připraví se paní místopředsedkyně Richterová k faktickým poznámkám. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vaším prostřednictvím budu reagovat na pana poslance Dufka. A já s ním částečně souhlasím, že ten problém je sociologický, to je pravda, ale na druhou stranu se ptám, do jaké míry se tím naše společnost zabývá, tímto sociologickým problémem.

Já jsem nečetl ve sdělovacích prostředcích hlavního proudu nějakou hlubokou analýzu, která by tento problém řešila a navrhovala nějaké řešení, jak ty mladé lidi přimět tedy argumentačně a logickými vývody k tomu, aby se teda nějakým způsobem začali rozmnožovat a začali mít děti. Takže já z toho mám takový pocit, že tady někomu to poměrně vyhovuje, protože tady ohledně této otázky, kterou já považuji za jednu z nejdůležitějších k přežití rozvinutých civilizací do budoucna, se nevěnuje dostatečná pozornost a spíše ta problematika je zamlčovaná, než aby se nějakým způsobem rozvíjela.

Takže ještě jednou upozorňuji na to, že pokud vyspělé společnosti budou tuto situaci nebo tento fenomén poklesu porodnosti a plodnosti nadále tímto způsobem řešit, tak dřív či později skončí. Prostě ty společnosti zaniknou, protože se hluboce transformují tím, jak prostě k nám budou přicházet lidé z jiných kultur, a ta společnost se zásadním způsobem změní a dojde k hlubokým otřesům těch západních společností.

Takže ještě jednou vyzývám všechny, vyzývám tady politiky, aby se tím vážně začali zabývat, a vyzývám i všechny novináře, aby o tom začali informovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní místopředsedkyně Richterová, jinak poprosím v sále o trošku větší klid, abychom se navzájem slyšeli. Tak ještě vydržte, paní kolegyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, moc vás prosím, abyste případně své diskuse přednesli mimo sál. Myslím to jak pro levou část sněmovny, tak pro tu pravou. Děkuji, paní poslankyně, můžete pokračovat.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně, vážený pane předsedající. Jenom opravdu řeknu poznámku k tomu, že právě proto, že jde i o podporu rodin, tak jsme předložili ten návrh týkající se pravidelného inflaci zohledňujícího navyšování rodičovského příspěvku, aby se zvedal rodičovský příspěvek pro mladé rodiny stejným způsobem, jako se zvedají důchody. A to, že se zvedají důchody, je správně. Tak to jenom připomenu, že to řešení navrhujeme a je zcela konkrétní, připojené k tomuto návrhu zákona.

Ale na pana ministra se chci obrátit, on nyní neposlouchá, a mě opravdu zajímá - poprosila bych o pozornost pana ministra - protože chápu, že některé věci nelze ve dvou minutách vyjádřit, ale alespoň příslib toho, zda před koncem debaty dojde k vyjádření k náročným pozicím. Mně přijde potřebné, protože jinak se může stát, že tady budeme hodiny a hodiny probírat tuhle materii, a 127 000 lidí nedostane odpověď na to, proč k tomu chce vládní ODS a TOP 09 přistoupit, proč chce vyškrtnout jejich možnost, ať jsou to zedníci, svářeči, lidi, co obsluhují obráběcí stroje, prostě lidé, kteří pracují v těch náročných pozicích a je jich 127 000, mají slyšet odpovědi, mají slyšet, jak o tom uvažuje pan ministr, který předkládá tento návrh. A já se ho proto ptám: Pane ministře, vyjádříte se k náročným pozicím? Zatím se v těch odpovědích k tomu vyhýbáte. Zatím jste na mou otázku, jak se postavíte k tomu osekání náročných pozic, neřekl ani slovo. A mě zajímá alespoň slyšet, zda až na vás dojde řada s přednostním právem, uslyšíme podrobnosti. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní zatím s poslední faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Heller.

 

Poslanec Šimon Heller: Dámy a pánové, dovolte mi jen krátce reagovat na kolegyni Peštovou, prostřednictvím pana předsedajícího.

Na osobní výpady, kdo čemu rozumí, nebudu reagovat, ale zopakoval bych tu větu. "Děti se rodily, protože byly sociální jistoty." Prosím vás, v roce 1970 potažmo ty Husákovy děti se rodily primárně proto, a je to dneska už i v učebnicích základních škol, ne primárně proto, protože byly zvýšeny příspěvky, prodloužená rodičovská dovolená a rodičovský příspěvek a podobně. Ale primárně proto, protože přišly do toho produktivního věku ženy, které se narodily v těch padesátých letech. A když se podíváte na tu demografickou křivku, tak to tam všude vidíte. Vždycky, když přijdou ty ženy do toho věku, kdy jsou v tom reprodukčním věku, tak v tu chvíli vám ta křivka jde nahoru.

S tím ale rozdílem, že ta dnešní doba je specifická v tom, že dřív ten čas nastával, když ty ženy dospěly do věku 20 až 25 let. Ve chvíli, kdy se nám průměrný věk jak prvorodičky, tak rodičky zásadně zvyšuje, tak se nám jednak ta křivka víc rozmělnila a ty nárůsty nepřišly v tom čase, kdy jsme je očekávali po 20 letech, 25 tak, jak tomu bylo dřív. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní poslankyně Peštové, následně vystoupí paní místopředsedkyně Richterová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Tak já bych chtěla zareagovat na pana poslance Hellera, on to očekával určitě. To nebylo nic proti tomu. Vy jste tady zmiňoval, že to učíte v hodině zeměpisu. Já jsem pouze na tohleto reagovala, řekla jsem, že nejsem schopna toto nějakým způsobem okomentovat. To je jediné, co jsem k tomu řekla. Jestli jste to bral jako osobní útok, potom se omlouvám. Vůbec to takhle nebylo myšleno.

V každém případě ten přelomový rok v těch sedmdesátých letech byl rok 1974, kdy se narodilo 200 000 dětí. Ten efekt tam byl, prostě byl, můžete si říkat, co chcete. Prostě efekt té finanční pomoci tam byl velký, opravdu, věřte mi, velký.

Máte pravdu, že se po válce rodily děti, ony se rodily i ve válce, je to zvláštní, ale i v té válce prostě jestli to bylo z nějakýho pocitu přežití nebo něco, tak prostě opravdu se rodí. Ty děti se rodily vždycky. Je pravdou, a to jsem nikde neviděla nějakou takovou statistiku, protože dřív do toho roku 1989 nebylo tolik vysokoškoláků. Nevím, zda je to dobře, nebo to je špatně. V každém případě, když se podíváte, tak jsme se pohybovali něco, mám pocit, kolem osmi, devíti procent vysokoškolsky vzdělaných a po osmdesátém devátém to byl ten boomm, se otevřely všechny vysoké školy i soukromé školy. Nevím, jestli to je dobře, to musí hodnotit někdo jiný, ne já, na tohleto asi nejsem takový expert.

V každém případě dneska je to dané tak, že kdo nemá maturitu nebo vysokou školu, jako kdyby nebyl. Chybí nám dělnické profese, které nejsou - já už si taky doma všechno dělám sama, protože sehnat nějakého dobrého zedníka, to je taky umění, protože ti dobří jsou vytíženi - prostě nejsou, tak to je - a není to jenom v této profesi, je to ve všech profesích, protože všichni musíme mít maturitu, všichni musíme mít vysokou školu - množí se nám politologové, sociologové, já nevím, jací -logové, v každém případě, ale chybí nám pracující třída, ta nám prostě vypadla. A pracující třída právě měla nejvíc dětí, jo, protože tihle všichni nám studují. Potom, co nám dostudují, tak najednou zjišťují, že nemají byty, potřebujou jistoty, (Předsedající: Čas, paní...) a proto se nerodí. Ono je to začarované všechno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní místopředsedkyně Richterová.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já jsem se přihlásila proto, že už se blížil závěr debaty ve faktických poznámkách, ale nevyjádřil se stále pan ministr, jestli se dočkáme reakce na postoj k náročným pozicím. A ptám se, aby tady alespoň na mikrofon zaznělo, že ta reakce bude, protože zatím - jenom to je prosba, protože jde o velkou věc. A já zopakuji. My jsme za Piráty říkali, že bychom chtěli ten návrh podpořit, že chceme podpořit vyváženou důchodovou reformu, ale to takovou, která bude obsahovat i zohlednění zdravotních dopadů pro lidi v náročných pozicích, ať už jsou to svářeči, obráběči a podobně. Takže má prosba je, abychom si mohli být jisti, že se tady dostaneme k podrobnému probrání návrhu ODS a TOP 09, který osekává právě pro zhruba 127 000 lidí nárok na nekrácený předčasný důchod.

Za nás to je bohužel důvod, kvůli kterému bychom nemohli celou reformu podpořit. A proto je pro mě velmi důležité, abychom se k tomu dostali, protože nám na těchto lidech záleží, a chceme, aby tady věcná debata proběhla, proč to chce vládní ODS a TOP 09 měnit, když původní návrh se opírá o zdravotní data, o údaje o nemocnosti, o tom zkrátka, jaké ty náročné pozice mají konkrétní zdravotní důsledky na konkrétní lidi a jak obtížné pro ně potom ve vyšším věku je v pracovním procesu pokračovat. To byl důvod, proč jsme považovali tu reformu za vyváženou, že zohledňovala přesné zdravotní dopady na lidi v nejnáročnějších pozicích, a to je důvod, proč se opakovaně ptám na to, aby bylo skutečně podrobné vyjádření pana ministra. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano. A nyní s faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Zlínský. Připraví se pan poslanec Lang. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já budu reagovat vaším prostřednictvím na pana poslance Hellera. Já jsem si vyhledal teď na stránkách internetových k tomu graf, k tomu, co on řekl. A když se tady dívám na graf, tak plodnost v roce 1967 byla 2,0 a vlastně to vedlo - pravděpodobně tehdejší vlády, tam byl tak jako mírný pokles, tak (k?) zavedení opatření - a pravda je taková, že plodnost stoupla, mírně stoupla na 2,1, jo?

Takže úhrnná plodnost vlastně nám nejlépe charakterizuje míru úspěšnosti opatření. Vlastně ona to čistí o množství žen, které se narodily v padesátých letech a které mohly mít děti, jako že jich bylo více. Takže jakýsi efekt to mělo a já si myslím, že právě to by mělo vést k tomu, že bychom se měli zamyslet nad tím, co mělo efekt, co nemělo efekt, a podle toho postupovat. Není možné šmahem říct, že všechno bylo špatně a že všechno je zbytečné. Tak to jsem chtěl jenom lehce poupravit to, co řekl tady pan poslanec Heller, i když fakt je ten, že ten efekt nebyl nijak závratný, ale nějaký tam byl. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Pan poslanec Lang s faktickou poznámkou vystoupí.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Já také k panu Hellerovi, prostřednictvím vás, pane místopředsedo. To, co tady vyznívá, byť jsme v třetím čtení, tak je perspektiva - to je to, co zmiňuje tady kolegyně Peštová, prostřednictvím vás. To je prostě ta vize, jo? Tady máme nějakou vaši pseudodůchodovou reformu, nějaké parametrické změny a není tam vyváženost. My jenom říkáme, že jestli by nebylo lepší napnout úsilí k nějaké vizi, jo?

A teď se můžeme potom bavit, co je vlastně předmětem toho, aby mladá generace děti měla. Já jsem sám ročník 1969, takže já jsem Husákovo dítě, takzvané, jestli do roku 1989 to bylo opravdu tak - že mně bylo v roce (1989) 20 let, byl jsem na vojně a perspektiva moje byla, že když se vrátím z vojny, vrátím se do svého podniku, kde jsem pracoval, najdu se nějakou slečnu. Ta slečna otěhotní do půl roku po návratu z vojny, budeme mít jedno dítě, potom podnikový byt, sektorovou stěnu, možná barevný televizor Orava, druhé dítě podniková dovolená - možná, jak to bylo v té komedii, jo? Ono to nebylo tak úplně od věci. Takto to bylo.

Děvčata, když do dvaceti, dvaadvaceti let neměla dvě děti - což je dneska úplně sci-fi pro dnešní generaci - tak byla už nějaká divná ve společnosti. Jo, jestli to bylo dané tím, že jsme byli uzavření za železnou oponou... Samozřejmě rok 1989 úplně změnil situaci. Nastaly možnosti pro mladé lidi. Logicky potom lidi studují - já říkám tady proti kolegyni Peštové - ať si každý studuje, co chce, jak chce - samozřejmě má to také svůj dopad, protože když děvčata dělají jednu vysokou školu, druhou vysokou školu, tak spíš studují, než aby měla děti. A je otázka tedy, jak si nastartovat to, aby lidi měli perspektivu, aby měli opravdu - ne jedno dítě, ale měli dvě děti. A Já za poslední tři roky, co vy tady vládnete, tak já žádnou perspektivu nevidím, jo? Pořád tady nám předstíráte nějakou chmurnou budoucnost, byty se nestavěly a tak dále. Lidé, když nebudou mít perspektivu, tak děti mít nebudou a nikdo s tím neudělá nic. Můžeme se o tom tady jenom teoreticky bavit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Heller vystoupí s faktickou poznámkou, připraví se paní místopředsedkyně Richterová.

 

Poslanec Šimon Heller: Vážené kolegyně, vážení kolegové, velmi krátká reakce na pana Zlínského, prostřednictvím pana předsedajícího.

Já si myslím, že vůbec nejsme ve sporu - to, co jste říkal vy, a to, co jsem říkal já. Já naprosto souhlasím. Pokud jsou (udělaná?) nějaká opatření, tak je to vidět v číslech, dojde ke zvýšení - mimochodem, ono se dost často taky stane, že pokud řeknete, že příští rok bude rodičák 2 miliony, tak rodiče, kteří se rozhodují, že by zkrátka do toho šlápli, no tak třeba ten půlrok počkají, protože vidí, že to opatření už tam může u nich nastat. Takže dojde vlastně k přesunu. Výsledně se vlastně nenarodí více dětí celkově, ale dojde tam k nějakému mírnému výkyvu.

Ale naprosto s vámi souhlasím v tom, že pro část - a já jsem to i zmiňoval - potenciálních rodičů to může být, třeba, kteří o tom přemýšlí, tak ta sociální jistota je může v tom posunout. Bohužel to, co se neděje, že to neposune větší část společnosti. To jsou opravdu data z celého světa.

Druhá krátká poznámka. Zkrátka je to v rukou nové, mladé generace. Tady mi dovolte, (Otáčí se vlevo.) abych pozdravil tady na galerii novou generaci, která přichází - a na té ta porodnost posléze bude. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Zdravíme všichni. A bude pokračovat pan poslanec Zlínský.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vaším prostřednictvím, budu reagovat na pana poslance Hellera.

Já jsem (důrazně) nikdy netvrdil a nebudu tvrdit, že jediná opatření, která jsou správná, jsou finanční. Já si myslím, že to musí být celý komplex opatření, a jedna z nich - a vy jste to tady dobře zmínil - je působit (Gestikuluje vlevo na galerii.) na mladé tam nahoře, aby si to uvědomili, že pokud nebudou mít děti, tak nebudou mít budoucnost. A to musí slyšet opakovaně, nejenom ode mě, ale musí to slyšet od nás všech.

A to jste řekl správně, že je třeba jim to dá do rukou. Ale oni to neví, oni si to neuvědomují. Oni si myslí, že teď jim stačí si užívat, že si budou užívat do 30 let, 35 let a možná pak budou mít jedno dítě, že to stačí. (Důrazně.) Ale jestli to tak bude, tak doplatí na to oni, já už na to nedoplatím, protože já už mám 60.

Takže (Gestikuluje směrem na galerii.) vás vyzývám, mladá generace, šiřte toto učení mezi svými vrstevníky, že musíte mít děti, jinak nebudete mít budoucnost. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Následuje pan poslanec Foldyna, připraví se pan poslanec Volný.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já mám dvě minuty. Ona ta diskuse je mnohem obšírnější.

Co si musíme uvědomit, je jedna věc. Každý biologický druh má dvě základní hodnoty - rozmnožit se a přežít. Musíme vytvořit materiální podmínky k tomu rozmnožit se, žít a přežít a musíme vytvořit nějaké hodnotové podmínky.

Současná společnost, a já tomu rozumím těm trendům, současná společnost zpochybnila roli rodiny. Ani my tady nehrajeme nic tak vážného, abychom roli rodiny zvedli a vrátili do té... My tu bojujeme za nějaké sňatky pro všechny a pro nikoho a pro jezevčíky a já nevím pro koho všeho. Zpochybňujeme roli ženy, muže, říkáme, že jsou ještě něco mezi, a pak se to týdně střídá, a dokonce zakazujeme ostatním přemýšlet nad tím, jestli tady nemluvíme nesmysly.

Když se vrátíme zpátky k tomu základnímu, že musíme bojovat o biologické přežití, tak že musíme vytvořit jak ty materiální podmínky, o kterých se tady bavíme, ale bohužel musíme vytvořit i ty společenské podmínky, celospolečenské podmínky. Čili i ty ploché diskuze, které se tady vedou o všech těch nesmyslech, lGBTIQ... Proboha, to zpochybňuje tu roli. Vraťme se k základní roli rodiny, podpořme rodinu, podpořme její materiální i morální stránku a lidé se zase vrátí k tomu, že budou mít děti. Jinak vymřeme jak nosorožec bílej. (Ozývá se potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a budeme pokračovat. S faktickou poznámkou pan poslanec Volný.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji, kolegové, kolegyně. No, Jarda Foldyna, vaším prostřednictvím, se moc mýlí. Vytvořme podmínky, abychom nevymřeli...

Já bych chtěl támhle pro pana Hellera. On se furt trápí, proč v těch padesátých letech se rodilo tolik žen, aby v těch sedmdesátých letech byl ten boom Husákových dětí. Kolegové, je to přece vědecky dokázané a historie dvou tisíc let přece říká - tam, kde je bída, tam se rodí děti, a čím se má společnost lépe, tím ty děti prostě ubývají, protože mají jiné myšlenky ty rodiny. A když je bída, tak co říká támhle Jarda Foldyna, vaším prostřednictvím? Tak prostě lidi myslí na to, aby měly děti, aby přežily.

Já bych tímto chtěl toto podtrhnout, skončit to, co jsem chtěl říct panu Hellerovi a teď říkám vám, koaličním poslancům. Vy to vlastně děláte hrozně dobře. Vy vůbec nepotřebujete žádnou reformu důchodovou, protože vy vedete tuto republiku zu grunt a lidi se budou mít špatně, budou rodit děti a nepotřebujete důchodovou reformu! (Ozývá se potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan Hayato Okamura s faktickou poznámkou, připraví se paní místopředsedkyně Richterová. Prosím, máte dvě minuty.

 

Poslanec Hayato Okamura: Vážené dámy, vážení pánové a milí mladí lidé na balkonu, mně to nedá tady po těch předchozích projevech kolegů.

Chci vám říct, že si vážím vašeho hledání. Vážím si vašeho mládí a z celého srdce vám přeju naději v této současnosti, která je tak těžká, kdy jsme každý den bombardováni zprávami z bojišť, ať už na Ukrajině, v oblasti Izraele a jinde. Svět je složitější, než býval v době, kdy jsme bývali mladí my. Mně bude už brzy 60 let. Velice si vás vážím. A tu službu v Parlamentu, jistě ne příliš dlouhou, chápu tak, že podle svého nejlepšího vědomí a svědomí chci malinko přispět k tomu, aby ta vaše budoucnost, až vy budete v plné síle a dospělí, byla snesitelná, nebyla horší, než nutně musí být. Takže chci vám vzdát poklonu.

A my, kolegyně a kolegové, můžeme udělat to, že budeme dělat politiku seriózně, s vážností, myslí i srdcem, právě s myšlenkou na ty, kteří sedí na balkonu a na jejich vrstevníky. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S faktickou poznámkou bude pokračovat pan ministr Jurečka.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já musím říct, že tady v této části debaty si myslím, že abychom chodili my jako politici vzkazovat, co kdo má dělat, to mně osobně není blízké. Já myslím, že rozhodnutí o tom, kdo kolik v životě chce mít dětí, může mít dětí a zvládne potom, je opravdu individuálně na každém z těch lidí.

Já jsem z rodiny, kdy moje maminka je z pěti dětí, nás bylo pět, my máme teď s manželkou pět dětí a třeba tuhle věc jsme si vyjasnili na začátku vztahu, když jsme spolu začali chodit, kolik vlastně, když bude zdraví, budeme mít zázemí, tak kolik bychom jich asi chtěli mít. Třeba pro mě osobně to jeden ze základních smyslů, proč vlastně na tomhle životě člověk putuje nějakou dráhu a jako člověk, jako muzikant, který za svůj život odehrál možná přes tisíc pohřbů - omlouvám se za tohle osobní vsuvku - tak si vlastně uvědomuje, že to, co na tom světě po nás zůstává, jsou často jenom ti lidi, kteří potom stojí kolem toho člověka, když se s ním loučí na tom hřbitově nebo vstanou (?) v obřadní síni. Ale to je zase úhel každého pohledu individuálního. Někdo má úplně jiný smysl života a nepovažuje za klíčové to, jestli bude mít děti a jestli bude mít za sebou nějakou další generaci. A já vlastně jako politik ani nemám ambici tady někoho v tomhle školit, ale považuju za důležité říct - pojďme vytvářet pro toto prostředí.

A ještě jednu poznámku - ale společnost, která to oceňuje, že nejsou hrdinové ti, kteří jsou slavní herci, sportovci, ale že prostě ti, kteří mají děti, umí se o ně starat, umí se starat i třeba o ty blízké, kteří jsou třeba lidé se zdravotním handicapem. A na to v tom mainstreamovém mediálním světě se trošku jako zapomíná. Ale to tady nezměníme v téhle Sněmovně, to jsou další související věci. A já bych řekl, že každý člověk, každá generace k tomu musí sama dospět. Když k tomu nedospěje, tak ta příroda v tomhle ohledu je neúprosná.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní je přihlášena paní místopředsedkyně Richterová k faktické poznámce. Prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju pěkně. Myslím, že už na závěr téhle diskuzní vsuvky skrze faktické poznámky je jenom potřeba si říct, že já si myslím, že takhle diskutujeme, protože máme rádi tuhle zemi, chceme, aby se rozvíjela, aby měla budoucnost. A k tomu samozřejmě je potřeba, aby lidé chtěli mít děti. A tak jako řekl pan ministr Jurečka, my nechceme nikoho v žádném případě jakýmkoliv způsobem nutit, a to ani takovým tím tlakem, který může být nevyslovený, ale nepříjemný. Ale chceme motivovat tak, aby ten, kdo ty děti mít chce, ty podmínky měl, aby je mít mohl.

A to jsou ty věci, kde se nyní budeme moci konkrétně vyjádřit právě k jednomu aspektu, a to je ten aspekt finanční stability. A tak jako ta důchodová reforma je prostě jednoduše o penězích, o tom, kdy člověk dostane kolik peněz, tak si myslím, že se máme úplně stejně bavit o tom, že není v pořádku, když mladým rodinám setrvale klesá hodnota finanční podpory, toho rodičovského příspěvku, protože ten jeden aspekt vedle míst ve školkách, vedle částečných úvazků, toho, aby si lidé mohli dovolit a naplnili své přání, kolik chtějí mít dětí, je i zkrátka to stabilní finanční zajištění. A já na tomto příkladu, že dnes je tam těch 10 až 14 tisíc korun měsíčně, a to prostě je méně než minimální mzda, ukazuji, že bude šance pro každého se vyjádřit i k téhle části debaty, k prorodinné politice hlasováním. Ten návrh jsme předložili za Piráty a je to stejná valorizace rodičovského příspěvku stejným způsobem, jako se valorizují právě důchody, a je to správně.

Jenom zkonstatuji, že tedy doufám, že posléze později pan ministr ještě vystoupí k těm náročným profesím, protože za nás je to veliká změna oproti vládní verzi, kterou nemůžeme přijmout. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Lang.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, pane místopředsedo. Mně to nedá. Já musím reagovat na paní Richterovou, prostřednictvím vás, pane předsedající. Vy tady říkáte plamenně, tady z toho štokrlíčka, jak máte ráda Českou republiku a jak se snažíte dělat všechno pro mladé lidi. No, to jsme viděli ve vašem pojetí. Digitalizace stavebního řízení, vlastně ty vaše pirátské předvolební sliby: pusťte nás na ně, vybudujeme pět tisíc bytů, tak kde ty byty jsou, paní Richterová? Kdyby ty byty byly, tak možná někteří mladí lidé by už třeba založili rodinu, už by třeba ty děti měli. My díky vašemu účinkování v té pětikoaliční vládě, teď když už jste v té opozici, tak ne, tak vlastně jsme přišli o další tři roky. Vy jste, váš pan předseda Bartoš vlastně nedokázal nic, zůstane po něm akorát nějaká národohospodářská škoda, všechno se to budeme muset dělat znovu. Z pirátských předvolebních slibů také nezbylo nic o tom, jak se vybudují byty. Zašprcli jste totálně vlastně stavební řízení, digitalizaci stavebního řízení, takže dneska se nekolauduje, developer prostě nemůže předat byty, tím pádem do toho bytu se nemůžou nastěhovat mladí lidé, normálně se nemůžou potom třeba snažit, aby měli tedy nějaké potomky a podobně.

Takže vy teda na jednu stranu říkáte plamenně, že máte ráda naši českou zemi, já ji mám také rád a celkem jsem rád jenom v jednom, že snad už se nebudete na nějakém rozvoji naší země, vy jako Pirátská strana, nějakou výraznou měrou v budoucnosti podílet. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Bude reagovat paní místopředsedkyně Richterová. Prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Jenom avizuji, že protože se budeme střídat v řízení schůze, tak budu muset skončit s touto debatou.

Nicméně co třeba Ivan Bartoš zavedl, jsou eDoklady. To, že v mobilu všichni máme občanku, je jeho zásluha. Byla tady otázka na to, jak se prakticky projevilo, že máme rádi tuto zemi a snažili jsme se přispět k jejímu rozvoji. To jeden praktický příklad. Ještě teď všechny úřady, všechny autority elektronickou občanku nepřijímají, ale právě to se změní. A já bych ráda, aby se tohle vědělo. Zařídil to Ivan Bartoš - eDoklady. Rozvoj Portálu občana, který je užitečný, používají ho stovky tisíc lidí, to také obrovsky rozvinul. Ivan Bartoš byl ten, kdo vyjednal dostupné bydlení, aby se mohlo stavět s podporou evropských peněz. Taková věc trvá, a protože ty projekty potom obcím zafinancoval, tak jsou nyní připraveny a bude možné je spustit. Už je přihlašování do výzvy na toto dostupné bydlení. Dvacet let tady z evropských peněz nebylo možné financovat dostupné bydlení pro běžné rodiny, mladé rodiny, seniory, potřebné profese, tak jak si obce vyberou. Tohle právě pod jeho vedením Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo, aby vedle bytů třeba sociálních, bylo možné stavět i to bydlení dostupné v nájemním fondu obcí. Ty projekty jsou připraveny díky tomu, že právě i na ně poskytlo Ministerstvo pro místní rozvoj peníze.

A poslední věc. Ano, digitalizace stavebního řízení se nepovedla vůbec tak, jak bychom si představovali, ale zůstává to digitální podávání pro stavebníky, pro lidi. Zůstává to, že po letech vození i někdy koleček s obrovskými dokumentacemi, stohy papírů je to nyní zelektronizované, a to mně přijde také velký přínos.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní máme další tři faktické poznámky. S první vystoupí pan poslanec Sadovský a připraví se pan poslanec Kohoutek. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, pane předsedající. Já bych jenom k paní kolegyni Richterové. Ony ty vaše slavné eDoklady, za které se vyhodily stovky milionů korun, nejsou kompatibilní s Evropou. Tak ony teď možná na to přecházejí některé úřady, ale za rok nebo za dva budou úplně k ničemu, takže to jsou vyhozené prachy! Tak já vůbec nevím, čím se tady chlubíte. Vy jste nedokázali zvládnout digitalizaci, udělali jste jeden paskvil, který teď funguje, a vy se tady tím chlubíte? To jste fakt hrdinka! Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Bude pokračovat pan poslanec Kohoutek s faktickou poznámkou. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji. Dobrý den, vážený pane místopředsedo. K eDokladům už se vyjádřil můj ctěný kolega Petr Sadovský. Za mě eDoklad je jedno velké zvěrstvo. A, vážená paní místopředsedkyně Richterová, až vám jednou někde ukradnou mobil, tak vám nepřeju ty situace a jsem zvědav, co si v téhle zemi vyřídíte, když budete mít eDoklad v mobilu!

A pokud jde o dostupné bydlení, tak já jenom doufám, že díky tomu, že už nejste v této vládě, tenhle zákon nikdy neprojde, protože to je komunismus na entou, a nevím, komu by vámi předložený zákon o dostupném bydlení pomohl. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Zlínský s faktickou poznámkou vystoupí. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já budu reagovat na pana ministra Jurečku, na tu jeho myšlenku, že je to osobní věc, kolik bude mít dětí, nebo jestli vůbec bude mít děti. Já samozřejmě nechci nikoho nutit do toho, aby měl děti, to asi ani není možné, to by bylo fakt sociální inženýrství, ale na druhou stranu musím připomenout, že jakýkoliv společenský systém, který se není schopen reprodukovat, tak nemůže existovat. Takže já si myslím, že je to mimořádně důležitá otázka z hlediska toho, aby se ta společnost tím zabývala a nenechala a netvrdila, že si to každý může rozmyslet tak, jak chce, jak mu to vyhovuje. Naopak, je třeba říci, jak jsem to tady zmínil, že pokud ta reprodukce nebude dostatečná, je to záležitost každé té dvojice, tak prostě ta společnost zanikne. Já to řeknu takhle.

Takže v tomto bych s panem ministrem nesouhlasil, že prostě dáváme od toho ruce pryč, každý si rozmyslete, jak se vám to hodí a jak to cítíte, a my do toho vůbec nebudeme vstupovat a nebudeme to komentovat.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Štolpa s faktickou poznámku vystoupí. Tak prosím.

 

Poslanec David Štolpa: Děkuji za slovo. Já ještě doplním své předřečníky ohledně těch eDokladů. Nám to v podstatě už na samém začátku na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj bylo prezentováno tak, že je to v podstatě pouze práce navíc, protože jediné, co z toho zůstane a co bude reálně použitelného, bude to grafické prostředí. Jinak veškeré ostatní programátorské práce přijdou vniveč.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: A poslední s faktickou poznámkou je přihlášen pan ministr Jurečka. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já bych byl rád, kdyby mi nebylo vkládáno do úst něco, co jsem tady nikdy neřekl. Já jsem mluvil o tom, že stát má odstraňovat bariéry a umožnil maximální flexibilitu, svobodnou volbu, vytvářel podmínky, které podporují a oceňují rozhodnutí rodičů mít děti. Ale to rozhodnutí vždycky bude na nich. Máme snažit mít pozitivní a vstřícnou společnost vůči dětem, vůči rodičům, vůči rodinám, ale vize od tohohle pultíku tomu moc nepomohou. Tak o tom já jsem mluvil a prostě neposouvat a nepodsouvat něco, co jsem nikdy neřekl, a nedělat mi tady tiskového mluvčího. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Brázdil s faktickou poznámkou. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Tak všelijak si tady povykládáme, tak já bych také chtěl reagovat na paní kolegyni Richterovou, ale i na nás na všechny. Uvědomujeme si, že my vlastně jsme ochotni e tady bavit o tom, jestli ty jedničky a nuly, které údajně pan Bartoš tam naskládal v nějakém pořadí, aby z toho byla ta identita, my jsme ochotni o tom se bavit na půdě parlamentu, jestli je to dobře, nebo špatně. Komu to co nese? Komu to co přinese? V důchodové reformě, popřípadě v životě jako takovém? Víte, položme si totiž otázku, co je smyslem života? Těžká otázka, i pro vás tam mladé. (Ukazuje směrem ke galerii pro veřejnost.) Filozofická otázka. Co je smyslem života? Proč na tomto světě jste? Dneska je to proto, že chcete hrát hry, potom chcete jít, já nevím, sportovat. Ale na spoustu lidí - někteří věří, věří v boha takového makového, někteří věří v přírodu, někteří v peníze, ale kde je ten smysl života? Proč tu jsme. Říkají, když o tom moc nebudeme přemýšlet a necháme fungovat první signální soustavu, tak je to obyčejná snaha tu navždycky zůstat.

Co to je? No vtisknout se svým malým přínosem do DNA toho svého budoucího človíčka neboli svého dítěte. Jestli toto bude dobré takto pokračovat, tak nemám obavy o svět. Stále budeme snažit se vtisknout do toho svého dítěte a zachovat sama sebe. Pravděpodobně se shodneme, že nikdo nechce, až na nějaké ty džihádisty, kteří umírají ve jménu Alláha, odejít z tohoto světa dřív. Prosím, mějme se rádi a vy, kdo můžete a chcete, a doporučoval bych, množte se, je to smysl života.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, paní místopředsedkyně Richterová s faktickou poznámkou. Mezitím načtu jednu omluvu. Omlouvá se pan, respektive pan poslanec Kašník Pavel bere zpět svou omluvu na celý jednací den ze zdravotních důvodů. Tak, paní poslankyně, Vaše dvě minuty.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji velice pěkně. Opravdu úplně na závěr ta čísla. Nebude to ke smyslu života, bude to k tomu, že eDoklady stály jednotky milionů, jednotky milionů korun na vývoj, jednotky milionů. Takže eDoklady znamenají, že od 1. ledna se budou používat elektronické občanky, bude možné využít i na příští volby a usnadňuje to život lidem. Prakticky, ano, nabíhá to postupně, ale rozhodně to, že je nějaký evropský záměr, a my k němu máme už hotový rámec, neznamená, že by nebylo lepší mít ty věci dříve, když jsme to zvládli. A to Ivan Bartoš dokončil a eDoklady stály jednotky milionů korun. Druhá věc. Za ty tři roky Ministerstvo pro místní rozvoj podpořilo výstavbu, umožnilo, aby se připravily 4.000 bytů, které vzniknou. Takže já tady jenom říkám konkrétní čísla, aby bylo jasné, že to dostupné obecní bydlení, věci, které dřív nebylo možné připravit a stavět, jsou projekty v řádu 4.000 bytů, a to, že na tom ukazuji, na těchto konkrétních příkladech, co jsme připravili, protože chceme, aby se Česká republika rozvíjela a aby se tady žilo co nejlépe. Jsou věci, které jsou hmatatelné, konkrétní, a prostě předtím 20 let nikdo Program na výstavbu dostupného bydlení, zdůrazňuji, dostupného od mladých rodin po seniory po potřebné profese, nepřipravil. To vyjednal až Ivan Bartoš. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taky děkuji. Jsme se vystřídali v řízení schůze Sněmovny, já jsem vystřídal Honzu Skopečka, kterého měla vystřídat Olga Richterová, ale ta měla faktickou poznámku, takže jsem ho vystřídali já. Takže v tuto chvíli pokračujeme ve faktických poznámkách. A je připraven pan ministr Marian Jurečka. Prosím, Vaše dvě minuty, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Tak já se ještě vrátím k tomu, co tady zmínila Olga Richterová, ona mě asi předtím neslyšel, já jsem tady říkal, že se v běžné rozpravě hodlám přihlásit, tak abych nebyl omezen dvěmi minutami. Chtěl bych reagovat na celou řadu věcí, které tady byly zmíněny, včetně na debatu kolem náročných pozicí. Takže rozhodně se k tomu vyjádřím, vyjadřoval jsem se k tomu i v tento týden i v některých mediálních výstupech, takže se k tomu i moji kolegové z poslaneckého klubu. A ještě krátce k té debatě. Já když se podívám na tu současnou situaci, tak si myslím, že ten posun tady za ty tři roky je poměrně velký z hlediska flexibility čerpání rodičáku, jeho zvýšení, můžeme určitě se o tom jako zvyšovat do budoucna z hlediska i nastavení třeba věcí, které jsou možná pro někoho drobné, ale já jsem třeba s překvapením zjistil, a říkal jsem to tady včera v interpelaci, že třeba v rámci platových stupňů vlastně rodiče, především ty mámy, které s těmi dětmi jsou déle než šest let doma, a to jsou ti rodiče, kteří mají tři a více dětí, tak vlastně se jim to nezapočítává do platových stupňů a ten stát je 30 let systémově v téhle oblasti odměňování trestá, že to jsou další věci, které postupně za fungování této vládní koalice měníme. Já třeba nechápu u některých věcí, proč nebyly daleko dřív. Dneska rodiče může rodičák vyčerpat v rámci flexibility za 11 měsíců, je na něm ta svobodná volba, jestli se vrátí do práce po roce, po dvou, po třech, nebo bude s dítětem do čtyř let věku, dokonce systém zdravotního pojištění umožňuje, aby byl doma i nad tuto hranici s tím dítětem, pokud potřebuje. To znamená, že je tady ta flexibilita třeba výrazně větší než v jiných státech než třeba i v minulosti, ale zároveň víme, že jsou tady ty věci, které jsou spojené jak s bydlením, tak vlastně, když se podíváme do dotazníku, tak vlastně lidé říkají: "Ano, bydlení je jedna věc, druhá věc je sladění rodinného pracovního života a třetí věc je zajištění dobré životní úrovně." A to už jsou potom věci, kde (Nesrozumitelné.) si musí udělat ty vlastní hodnotové kompromisy.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nahromadily se nám další faktické poznámky, nejprve s faktickou pan poslanec David Śtolpa, potom pořadí, jenom přečtu, pan poslanec Zlínský, paní poslankyně Bělohlávková, Nováková a pan předseda Dufek, prosím.

 

Poslanec David Štolpa: Děkuji za slovo. Já si dovolím opravit Vás, paní místopředsedkyně, Vaším prostřednictvím. Ty eDoklady nestály jednotky milionů, stály 10 milionů, což byla samotná tvorba té aplikace, ale další desítky, mluví se o nějakých zhruba 50 milionech, stála implementace na úřady, takže tady nemluvte o jednotkách milionů.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, nyní pan poslanec Vladimír Zlínský, prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já musím opět reagovat na pana ministra Jurečku. On tady řekl, že výzvy k ničemu nevedou. Doufám, že jsem to zase nepopletl. A já si myslím, že kdyby vláda, pan premiér, pan ministr Jurečka, vyzvali lidi a měli správnou argumentaci, aby se zvýšila jejich reprodukce, že by to nějaký efekt mít mohlo a dokud to nezkusíme, tak nevíme. Takže já nezastávám ten názor, že je zbytečná tato výzva směrem k naší společnosti. Ale nevyzývám je k tomu teda, aby to udělali. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. S dalším příspěvkem ve faktické vystoupí paní poslankyně Romana Bělohlávková, poté se připraví paní poslankyně Nina Nováková.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já se přiznám, že když začínalo dnešní zasedání a vystupoval zde, Vaším prostřednictvím, pan ministr Jurečka, ve 20 minutách dokázal shrnout podstatu změn důchodové reformy, tak jsem věřila a doufala, že se budeme opravdu celé dopoledne bavit o důchodové reformě, že zde budou zaznívat zdůvodnění podaných pozměňovacích návrhů a že tato debata bude věcná, konkrétní a smysluplná. Byla bych velice ráda, kdybychom se opravdu všichni vrátili k tématu této schůze, přestali se zde strašit, přestali strašit mladou generací tím, že pokud nebude mít dostatek dětí, tak lidstvo vymře. Myslím si, že lidský rod prošel různými obdobími, která byla mnohem složitější a těžší než 21. století, takže nebojme se budoucnosti, dívejme se jí do očí a, prosím velice, vraťme se k tématu této schůze, a to je důchodová reforma. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně, paní poslankyni, i za dodržení času a nyní přistoupíme k faktické poznámce paní poslankyně Niny Novákové prosím.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení pánové poslanci. Reagují na to, o čem hovořila paní poslankyně Bělohlávková a také na řadu konotací, které tady někteří z Vás zdůrazňuji. Ano, to, aby někdy někdo mohl brát důchod, souvisí se všemi aspekty současného života současných rodin. A když tady mluvíme o tom, že tedy nám výrazně klesá porodnost, což nás znepokojuje, tak já bych si dovolila přidat tam ještě jeden aspekt, a to je z oblasti vzdělávání a výchovy. Nám úplně chybí a vymizelo teď z navrhovaných rámcových vzdělávacích programů kapitola výchova k partnerství a rodičovství. Protože to je ten základ, tam nebudeme muset nikoho nutit, ale skutečně vyslovit už od dětství před dětmi, že teď si dítě jednou budeš, možná, když se ti poštěstí, senior, ale mezitím se snaž, abys byl jednou dobrým partnerem, pokud možno celoživotním a dobrým rodičem. Takže já děkuji za otvírání těch různých úhlů pohledu a dovolila jsem si přidat ten svůj, děkuji.

 

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Nyní je přihlášen pan předseda Aleš Dufek, taktéž ve faktické poznámce. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Je to těžké. Ta debata nebyla nezajímavá, která tady doteď probíhala. Ono se to někdy těmi faktickými poznámkami tady snáší, ty argumenty, protože možná by pak někde zmizely, kdyby zazněly později u těch konkrétních poslanců. Nicméně chtělo by to jakýmsi způsobem se vrátit k té podstatné debatě. Já se trochu bojím, že do dnešních 14 hodin neodhlasujeme meritorně tady rozhodnutí ve věci důchodové reformy, nejsem naivní. To znamená, nezbývá mi nic jiného než tímto podat procedurální návrh, aby dnešní schůze, pokud tedy do dnešních 14 hodin neskončí, nebo nebude v ní meritorně rozhodnuto, nebude v ní meritorně rozhodnuto do dnešních 14 hodin, tak aby pokračovala následně ve středu 6. listopadu 2024 v 9 hodin.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. To je procedurální návrh. Já jsem už zagongovala, abych přivolala kolegyně a kolegy z předsálí. Ano, vnímám zájem o odhlášení všech. Všechny odhlásím. Prosím, opět se přihlaste svými hlasovacími kartami. Počkáme, než se počty přihlášených ustálí.

 

Zopakuji návrh pana předsedy Dufka, a sice aby dnešní schůze, pokud nebude meritorně rozhodnuto do dnešních 14 hodin, pokračovala ve středu 6. 11. v 9 hodin ráno. Je to tak přesně.

A já jsem zahájila hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Ptám se, kdo je proti tomuto návrhu? Nechť se nyní vyjádří.

V hlasování číslo 5 se účastnilo 145 hlasujících, pro 81, proti 64. Konstatuji tedy, že tento návrh byl přijat.

 

A pokud dnes nebude meritorně rozhodnuto do 14 hodin, budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu a budeme pokračovat v této schůzi ve středu 6. 11. v 9 hodin ráno.

A my se nyní můžeme vrátit k rozpravě tak, jak probíhala před procedurálním návrhem.

A poněvadž už není přihlášen nikdo s faktickou poznámkou, tak je nyní na řadě s přednostním právem přihlášený pan místopředseda Aleš Juchelka. Pane místopředsedo, chvilinku posečkáme, než ti, kdo chtějí opustit sál, tak učiní. A vyzvu hloučky diskutujícíujících na pravé i levé straně, aby právě tento čas k opuštění sálu využili, pokud zde chtějí mluvit mimo mikrofon. Děkuji a prosím, ujměte se slova.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Já budu postupně samozřejmě reagovat na to, co tady bylo. Čekal jsem zhruba tři hodiny na to, než jsem se dostal na řadu jako ten, který se hlásil s přednostním právem do rozpravy. Určitě se dotknu prorodinné politiky, určitě se dotknu samozřejmě samotných důchodů.

Ale nedá mi to jenom na začátek reagovat na první vystoupení, které tady měl pan ministr Jurečka a ukazoval tady ty jednotlivé slidy. Tak já mám tady taky jeden slide, který se jmenuje Premiérovy sliby chyby. (Ukazuje slide.) Tato vláda důchodový věk nezvýší. Toto byl slib Petra Fialy předtím ještě, než ho samozřejmě porušil. V tuto chvíli vidíme, že jsme na 67 letech zastropovaného věku odchodu do důchodu.

Nám se totiž ten senior proměnil díky tady této důchodové reformě v jakési číslo v excelovské tabulce, kde my zapomínáme postupně na to, že i senior je člověk, který má své potřeby, který pracoval celý svůj život a který opravdu potřebuje, aby o něj bylo i na podzim jeho života postaráno právě z toho důvodu, že se nedokáže postarat sám.

A já ještě v tuto chvíli mám právě tu druhou výtku a vidím tady i pana, vaším prostřednictvím, předsedu klubu TOP 09 pana Jakoba. Protože v těch 26 přihláškách, které v tuto chvíli máme ve Sněmovně, tak si představte, že tam není ani pan Benda, ani pan Jakob. Nejsou přihlášeni, aby nám tady vysvětlili, proč 20 minut před koncem druhého čtení dali pozměňovací návrh o náročných profesích.

Já jsem měl představu, že naopak tady budou poslanci vládní koalice a budou tady hájit své pozměňovací návrhy a budou vysvětlovat nejen nám, ale hlavně občanům České republiky, i těm, kteří pracují v náročných profesích, proč tady tento pozměňovací návrh tady prostě vložili? A ani pan Benda, předseda klubu ODS, ani pan Jakob, předseda klubu TOP 09, nejsou přihlášeni ani s přednostním právem, na což mají nárok, a ani v obecné rozpravě, aby nám ten svůj pozměňovací návrh tady obhájili. Myslím si, že chtějí pouze a jenom o něm nechat hlasovat, ať se děje, co se děje. Ale přijít se svou kůží na trh, tak na to tady tito dva pánové nemají odvahu a nejsou schopni předstoupit před tento mikrofon a tento pozměňovací návrh si tady před občany České republiky obhájit. Jak říkám, nejsou přihlášeni ani mezi těmito šestadvaceti a nejsou přihlášeni ani s přednostním právem.

A já těmi náročnými profesemi tedy začnu, protože jsem měl včera tu čest vystupovat s panem poslancem Kohajdou, vaším prostřednictvím, v televizi na CNN Prima News, den předtím s Pavlou Pivoňka Vaňkovou a oba dva tam říkali úplně jiné rozdílné názory. Názor od Pavly Pivoňka Vaňkové byl ten, že koalice je domluvena, že bude hlasovat pro ten pozměňovací návrh, který všech těch 120, 130 tisíc lidí v náročných profesích hodí přes palubu. To znamená, že projde. Ale včera pan Michal Kohajda řekl, že tady tento pozměňovací návrh by přes něho neprošel, že se ještě o něm jedná.

Tady chci ještě samozřejmě se zastat mé kolegyně, místopředsedkyně Olgy Richterové, která tady položila otázku na pana ministra asi pětkrát, jaký je tedy postoj vládní koalice? Jaký je postoj KDU-ČSL? Jaký je postoj pana ministra tady k tomuto pozměňovacímu návrhu? Rozumím, že pravděpodobně pan ministr nemůže vystoupit, protože my o tom pozměňovacím návrhu skoro nic nevíme, protože jsme o něm nediskutovali. Protože jak říkám, pan předseda Benda a pan předseda Jakob nevystoupili s obhajobou tohoto pozměňovacího návrhu. Nevíme vůbec jejich postoje. A nerozumím tomu, proč tady nebyli přihlášeni jako první, kteří - když se o něm bavíme celou dobu už přes 14 dní tady, a nic neřeknou, ani čárku, ani slovo o tom, proč tam tento pozměňovací návrh dali. Takže my o tom můžeme spekulovat. My vůbec nevíme (o) jejich motivaci. Pravděpodobně to možná může být lobbing Svazu průmyslu a dopravy, který tam naznačila Pavla Pivoňka Vaňková. Dokonce přišel i dopis ohledně jeho. Ale neznáme postoje jednotlivých stran, neznáme postoje jednotlivých - koalice jako samotné a ani pana ministra práce a sociálních věcí. A na tom je vidět exemplární, to je exemplární příklad toho, jak ta důchodová reforma funguje.

To znamená, že tady přijde prostě pan ministr Jurečka a přijde s vyfutrovanou skvělou důchodovou reformou a dá ji na vládu jako vládní návrh zákona. Přes tu nejede vlak. Všichni jsme ubezpečováni, že všechny parametry jsou zanalyzované, propočítané, vyfutrované, probrané se všemi jednotlivými adepty, kteří do toho mají co mluvi, se zaměstnavateli, se zaměstnanci.

 

Snaha tady byla s opozicí, s panem prezidentem. Všechno je úplně skvělé. A najednou tady ve druhém čtení přijdou dva klíčové pozměňovací návrhy. Ten první je o tom, že se bude měnit věk odchodu do důchodu, takže tady máme prostě vyfutrovaný skvělý vládní návrh zákona, který měl první otočku o 360 stupňů, ta první otočka byla v tom, že se dalo na samozřejmě výtky nejen opozice, ale české demografické společnosti o tom, že se bude pravidelně zvyšovat věk odchodu do důchodu co rok, to měsíc, aby potom přišla druhá otočka o 360 stupňů, která tento věk odchodu zastropovává na 67 letech. Takže správně tady mí předřečníci říkali, že ten vládní návrh zákona byl skutečně až například po 73 let, kdy půjde do důchodu ten, který se narodil v roce 2024 a zhruba v 68, 69 letech by tam šel ten, který se narodí v roce 2000. A tento pozměňovací návrh tady v tuto chvíli máme. No a já samozřejmě čekám na to, že se bude obhajovat.

No a ten druhý klíčový, o kterém jsem tady hovořil, tak to jsou ty náročné profese. Náročné profese, přátelé, tak to se týká skutečně nejen u nás v Moravskoslezském kraji, ale i ve všech ostatních krajích, protože máme jednu z nejvíce bych řekl těžkých i energeticky velmi náročných ekonomik, tak se týká 120, 130 000 lidí. A tento pozměňovací návrh, který tady už měl dávno 3 hodiny obhajovat pan poslanec Benda a pan poslanec Jakob, no tak v tuto chvíli ho neobhajují, je nahrán v tomto systému a my ani nevíme, jak se k němu vládní koalice postaví. To je velikánská ostuda. A takhle bych chtěl říct, že to je s jedním parametrem vedle druhého ohledně důchodů.

Tím třetím, který je menší, ale zmíním ho taktéž, ve vládním návrhu zákona je úplně jiný výpočet výchovného pro první, druhé dítě a poté po pro třetí a čtvrté. Ale vládní koalice to zase mění pozměňovacím návrhem a udělá to pro všechny stejné - 500 za vychované dítě. Proč? No protože se úplně stejně jako u zvyšování věku odchodu do důchodu setkala s odporem nejen opozice, ale taktéž občanů a mění to prostě takto za pochodu. Tu skvělou, v mašličkách odevzdanou, vyfutrovanou, zanalyzovanou a prodiskutovanou důchodovou reformu. Vždyť to se přece nesmí takhle dít. To je zásadní věc pro všechny občany České republiky.

A pokud se my od těch parametrů podíváme samozřejmě dál na ty jednotlivé důchody, tak se můžeme podívat samozřejmě úplně nejdříve na život těch seniorů. Pokud se podíváme u těch náročných profesí, tak samozřejmě můžeme vídávat reportáže v médiích, můžeme vídávat jednotlivé příběhy, můžeme číst články, dokonce nám chodí i maily s jednotlivými osobními příběhy u náročných profesí, které říkají: promiňte, ale já pracuji v Třineckých železárnách u nás v těžké profesi desítky let a já v 67 letech už to prostě dělat nemohu. To prostě já nevydržím. Takovouto reportáž, já jsem viděl, nebo v ČKD, a tak dále. A teď si vezměte, že ti lidé opravdu nebudou fyzicky už dál moci tady tuto profesi vykonávat, my je tam samozřejmě necháme, protože tady máme skvělý, do této chvíle neobhájený pozměňovací návrh pánů poslanců Bendy a Jakoba. A ti lidé nám začnou samozřejmě padat do čeho? No, samozřejmě buď do státní sociální podpory přes Úřad práce, protože nebudou moci dále pracovat, takže půjdou na příspěvek na bydlení, protože budou mít krácené důchody, protože díky panu Bendovi a panu Jakobovi nebudou pracovat samozřejmě v náročných profesích, no, anebo půjdou do invalidního důchodu. Takže my stejně z toho jednoho balíku, který se jmenuje sociální pojištění, kam ty důchody patří, budeme platit invalidní důchody, anebo zkrátka důchody, které jsou menší, protože takhle ti lidé budou na svém důchodu kráceni.

Co se u těch náročných profesí, která stalo dál. Má ctěná kolegyně, vaším prostřednictvím, Pavla Pivoňka Vaňková říká, že byl utvořen - já tomu říkám - debatní kroužek, který by měl za cíl mít nějaký parametr, který by zaměstnavatelům určil, kolik oni na ty náročné profese mají do toho systému dávat peněz. No, tak to je skvělé, to je úplně jako fantastická výhra pro pana Bendu a pana Jakoba, to je 100 : 0 výhra pro ně, protože oni tento pozměňovací návrh pravděpodobně vyměnili za debatní kroužek o tom, co dokonce volebního období neuvidíme. Poněvadž kdybychom měli otevřít ten třetí pilíř, ten zákon jako takový, tak nás samozřejmě čeká vnější, vnitřní připomínkové řízení, čeká nás diskuze kolem toho, neznáme vůbec parametry tady toho, kolik by měl kdo kam odvádět a jak se k tomu ti zaměstnanci dostanou. Nevíme o tom vůbec nic. Takže tato vládní koalice bude hlasovat pro tento pozměňovací návrh za to, že se do konce volebního období budou scházet v debatním kroužku, jak by měl vypadat ten třetí penzijní pilíř pro zaměstnance, aby se do toho odváděly nějaké finance. To je natolik prostě skandální, že si myslím, že v tuto chvíli nemá možná ani cenu pokračovat, co se bude s tou důchodovou reformou dít dál. Je to 120 000 lidí, v té čtvrté kategorii tam zůstává 12 nebo přes 12 000 lidí.

Já mám tady samozřejmě vyjádření, které obhajuje tady tento pozměňovací návrh, je to jediný subjekt, který ho obhájil, pravděpodobně ho i tento pozměňovací návrh připravil a prolobboval, je to Svaz průmyslu a dopravy. Dostali jsme všichni ten email s tím dopisem od Svazu průmyslu a dopravy, takže ti nám to tady samozřejmě vysvětlují a můžou být velmi spokojeni a rádi, že tam budou jenom ti ve čtyřce u 12 000 lidí.

Takže ten život seniorů je trošičku o něčem jiném než o té excelovské tabulce, kdy my na těch náročných profesích ušetříme zdánlivě nějakou tu kačku, kterou ale potom automaticky vydáme právě přes invalidní důchody nebo státní sociální podporu. To je prostě jasné, je to očividné. A tady tento, jak říkám a kolegyně Schillerová, politický handl, je pravděpodobně dojednáván v průběhu tohoto týdne, proto nám pan ministr nebyl schopen doteď odpovědět na otázku mé kolegyně Richterové, jaký je postoj KDU-ČSL, potažmo MPSV a potažmo celé vládní koalice, tady k tomuto pozměňovacímu návrhu.

Pokud se podíváme dál, samozřejmě na tu celkově důchodovou reformu, tak za co vydávají senioři statisticky nejvíce peněz? Co je jako náklad, nejvíce finančně stojí? Tak za prvé to je bydlení. To víme, bydlení, protože ceny energií vystoupaly opravdu vysoko, potom to jsou potraviny a nakonec ten největší výdaj z toho koláče výdajů u důchodů, tak jsou léky, které samozřejmě i díky tomu, že jich máme nedostatek, tak samozřejmě jejich cena stoupá. Důchodci v loňském roce, v roce 2023 beru tu statistiku, zchudli nejvíce za 10 let, jsou to data z Českého statistického úřadu, podle kterého se loni průměrný starobní důchod zvýšil o 12,5 %. Ale inflace samozřejmě drtila peněženky nás všech, nejenom starobních důchodců, a rozumím tomu, že díky mimořádné valorizaci byli nejvíce zajištěni, ale ta inflace byla kumulativně 13,6 %, tudíž byli i ti samotní senioři biti. Je to samozřejmě dáno i enormním nárůstem cen, ten index spotřebitelských cen důchodcovský je jiný než ten běžný, protože se liší v tom, za co vydávají ti senioři své finanční prostředky. Už třeba tolik necestují, už si tolik nekupují ošacení už třeba nejí v takovém množství, prostě to stáří se podepisuje a bude podepisovat na každém z nás. Ale vydávají více prostředků právě v tom indexu spotřebitelských cen třeba za léky, nebo možná, pokud jsou samozřejmě vdovci a vdovy, za bydlení, za energie. Velký důraz je samozřejmě kladen na to u toho bydlení, odkud ten senior je, to je jasné, pokud je z města, nebo pokud je z vesnice, pokud má své vlastní bydlení nebo pokud je v nájmu, nicméně ten tlak na to, aby ti lidé byli v nájmu, nebo pokud jsou v nájmu, tak na ty jejich platby je enormně vyšší, protože to nájemní bydlení je dražší než to bydlení vlastní.

Kupní síla penzistů ale bohužel klesá. Zhruba okolo 17 % seniorů se ocitá na hranici příjmové chudoby, nebo dokonce pod ní. Takže poté, co v roce 2021 a v roce 2022 se důchody malinko vyšplhaly nahoru i díky samozřejmě mimořádným valorizacím, tak v roce 2023 se znovu dostaly k číslům, která jak říkám, jsou na hranici příjmové chudoby seniorů. A to samozřejmě nemluvím o valorizaci v roce 2025. Od roku 2025 si každý senior přijde o 358 korun navíc, což je samozřejmě růst pouze o inflaci, poněvadž do toho nejsou zahrnuty reálné mzdy, o které se taky navyšují seniorům důchody podle toho vzorečku u řádných valorizací, protože samozřejmě díky této vládě nám devět čtvrtletí za sebou statisticky reálné mzdy klesaly. Takže nám stoupají zhruba až teď poslední dva měsíce, ale rozhodně nedosahujeme ani svých polských sousedů úrovní, ani toho, co tady byla za čísla před covidem.

Další výraznou položkou u seniorů, ale i mladých rodin, je cena za energie. Velmi samozřejmě záleží na tom, jak se bude vyvíjet trh s energiemi, protože vesměs všichni poskytovatelé a poradci radili fixovat maximálně na rok nebo dva. V případě, že by došlo k nějakému vychýlení nahoru, tak to bude, lidově řečeno, opět průšvih, pro seniory. Jestli ty ceny ale budou stabilní nebo budou klesat, tak to logicky nevíme. Můžeme čekat, že třeba klesat budou, a už pomalinku klesají, a tím pádem klesá samozřejmě i ten náklad pro seniory. Ale promítá se cena energií úplně do všeho tak, jak to tady vysvětlovala má kolegyně Balaštíková, vaším prostřednictvím. U cen másla to vysvětloval pan předseda Babiš, vaším prostřednictvím. U cen másla se energie na výrobním procesu až po to, kdy se to zabalí do kartonu, promítá všude, proto máme v tuto chvíli takovéto ceny.

Co se týče statistik u energií, tak poslední statistiky, které jsou pár dnů staré, tak víme, že jsme nejhorší v celé Evropě. Češi stále platí za elektřinu nejvíce v Evropě, a to včetně DPH, a to včetně regulované složky. A v přepočtu na kupní sílu jsme absolutně nejhorší. Úplně nejhorší v celé Evropě. A to i přesto, že Český statistický úřad a Eurostat, který se o tato čísla opírá, o Český statistický úřad, vyměnil po intervenci pana premiéra, což si asi pamatujete, metodiku výpočtu, takže po metodice, kterou kritizoval pan premiér Fiala a která se v tuto chvíli změnila, tak jsme opět i po té nové metodice na tom v cenách elektřiny úplně nejhůř.

Tady byl ukázán panem ministrem náhradový poměr vůči průměrnému příjmu našich rodin. Ano, ten pomalinku roste, nicméně není to žádná sláva. Jsme průměr až podprůměr, co se týká náhradových poměrů v Evropě.

Příčinou očekávaných existenčních problémů příštích penzistů jsou samozřejmě také rozdíly - a o tom jsme se tady teď bavili ve faktických poznámkách, já jsem v nich nevystupoval - ohledně počtu narozených dětí v různých dekádách. Já to tady mám. Především je to dosud nepřekonaný babyboom sedmdesátých let. Tam například v roce 1974 se narodilo 194 000 dětí, zatímco o čtvrt století později v roce 1999 to už bylo 90 000 dětí. Právě takzvané Husákovy děti - a s tím souvisí celý ten průběžný důchodový systém - které už samozřejmě delší dobu výrazně přispívají do toho penzijního systému - to jsme my, kteří se tady v tuto chvíli o tom bavíme, pan ministr, já, všichni kolem těch 45, 50 let - tak samozřejmě způsobí po ukončení aktivního našeho života ten velikánský výkyv. A samozřejmě se začátkem odchodu populačně silných ročníků generací sedmdesátých let do starobního důchodu se růst míry ohrožení chudobou díky nově přiznaným vyšším důchodům zpomalí. Pak ale začne míra ohrožení chudobou růst tak, jak se efekt silných generací postupně vyčerpá. A to je citace právě z té jedné pětileté zprávy, z té poslední, která v tuto chvíli tady k nám přišla. Tu dělá MPSV a Ministerstvo financí napůl, s výhledem dalších pěti let do budoucna, co se týká důchodů.

Protože tady se hodně mluvilo o strašení, a já to skutečně, opravdu nemám rád, tak já chci ubezpečit všechny, kdo prozatím žijí samozřejmě v České republice, a pokud se nezmění nějaké zákony z hlediska rozpočtů, že vždycky bude o seniory postaráno.

Víte, my máme ten problém, že jsme prostě zanedbali částečně prorodinnou politiku. A tím nemyslím, že prorodinná politika neznamená samozřejmě jen výši porodnosti, ale taky zahrnuje péči o vztahy, aby děti vyrůstaly v bezpečném prostředí. Chybí nám sociální podpora rodin v rámci třeba mediací nebo psychosociální podpory. Mít děti je často otázka zkušeností, jaké jsem měl já jako dítě zkušenost se svými rodiči, v čem jsem vyrůstal. A to vidíme samozřejmě i na počtu rozvodů u nás a rozpadajících se vztahů. A jako společnost, nejen jako politici, ale jako celá společnost, si musíme říct, že není možné nechat samozřejmě tu nejstarší seniorskou generaci ve štychu přece jen proto, že třeba nechce mít děti z různých důvodů.

Alespoň se na tomto jasném příkladu u důchodů vidí, jaká jsme společnost, že najednou se nám, jak jsem říkal na začátku, ten senior proměnil na číslo v excelovské tabulce. A my tady všichni řešíme jenom peníze v různých zákonech, které ale řeší ty vztahové věci. A to je ten vztah nás ke starší generaci. A naopak například u toho rodičáku, který byl tady zmíněn, to taktéž není otázka samozřejmě jenom financí. To je otázka mít děti u té prorodinné politiky, prostě tak, jak občas tady říká pan ministr Jurečka, že to je naše osobní záležitost, osobní priorita, že je kolem toho milion různých dalších věcí, které se týkají našeho rozhodování, zdali zplodíme, nebo nezplodíme dítě. A já můžu říct, že to je to největší požehnání, co člověk v životě může zažít, když může otisknout, jak říká pan kolega Brázdil, to své DNA do svého dalšího človíčka a do další generace.

Ale pokud některé generace jsou ustrašeny tím, že se bojí mít děti, protože najednou mají někdy strach jako z té ekologické krize, nebo si říkají, vždyť to dítě je neekologické, protože občas vypouští, my jsme tomu říkali prostě doma prdíky, tak jako to vypouští skot, to jsem taky samozřejmě zaznamenal, a to je to CO2, takže proto nebudeme mít děti a tak dále, tak si myslím, že tady tuto argumentaci je neustále potřeba opravdu vykázat někde mimo prostě hranice jakékoliv diskuse, protože ty děti jako naše preference by u lidstva jako takového měly prostě být prioritou a měly by vyrůstat, jak říkám, v bezpečném prostředí. Proto ta prorodinná politika by se měla zaměřit i na to, aby se nám vztahy nerozpadaly, a to už od té chvíle, kdy třeba vstupujeme do nějakého vzdělanostního procesu.

Ale jak říkám, žádnou generaci, i tu, která se prostě rozhodne, že ty děti nebude mít v takové míře, v jaké jsme byli zvyklí v sedmdesátých letech, nemůžeme hodit přes palubu, jako seniory s tím, že najednou budeme říkat, že na důchody prostě není, protože jste měli třeba málo dětí. S tím já mám prostě problém.

Proč, a tady se znovu u těch dětí zastavím, statisticky ty děti nemáme? My je samozřejmě chceme. To vám řeknou. A četl jsem zprávu statistického úřadu Akademie věd, který se tím zabývá. Všichni ty děti chtějí a preferují v průměru děti dvě. Ale proč jsou ty příčiny toho, že dvě děti u nás drtivá většina párů nemá? Protože za prvé máme odložený věk rodiček při první graviditě, to znamená, že tam se pohybuje okolo 27 let.

Potom by samozřejmě chtěli to druhé dítě, ale už to není možné, protože buď samozřejmě to není možné biologicky, anebo se jim ten vztah rozpadne. Někteří, kteří chtějí i třetí dítě a mají tu preferenci, tak víme statisticky, že u třetích gravidit 5 000 přerušených těhotenství z 20 000 je děláno z ekonomických důvodů, protože mají pocit, že třetí dítě neuživí. To znamená, že mají buď malý byt, anebo mají malé auto a opravdu se jim tam tři sedačky dozadu nevlezou. Myslím si, že tady toto je potom už otázka těch politik, které tady můžeme nastavit. To znamená, podporovat opravdu vícečetné rodiny a podporovat je tak, jak to navrhl pan Heller. Třeba hlídačkovné u toho, že když ta žena studuje, tak nemusí mít obavu při svém vysokoškolském doktorandském studiu mít dítě, protože při přípravě na to povolání si ho může třeba dát do nějaké univerzitní dětské skupiny, na což jsou ale peníze už teď.

Prostě preference toho mít nebo nemít děti, si myslím, že každá politika, ať už této nebo minulé vlády, se snaží podporovat. Rozhodnutí je jenom více společenské než samozřejmě politické, protože si musíme říct, jakou společností chceme být. Chceme mít děti? Musíme si říct, jakou společností chceme být. Chceme se postarat o seniory stůj co stůj, anebo ne? Nebo tady zakládat chudobince a dávat je tam, protože měli málo dětí, tak nebudou mít na důchody v průběžném systému.

Pokud budeme samozřejmě mladou generaci neustále strašit tím, že na jejich důchody nebude, že si musí šetřit, tak nebudou mít chuť zakládat rodiny a mít děti. Budou vystrašeni, a pokud do toho ještě přimícháme všechny ty řeči o tom, že máme nedostupné bydlení, přimícháme do toho trochu toho individualismu, namícháme si samozřejmě porodnost ještě nižší, než se predikuje teď. Ta by měla být okolo 75 000 dětí za tento rok. Tuším, že by měla být pod tuto hranici, což je opravdu nejméně, co jsme kdy tady měli. Pokud samozřejmě nejsou děti, tak nejsou příjmy do rozpočtu, a to nejen na důchody, ale taky z celé palety daní. Takže důchodová reforma není bytostně politické téma, ale celospolečenské, a musíme si říct, v jakém státě sociálního smíru žít chceme.

Podle předložené zprávy poté budou sahat hlouběji do kapsy lidé, které čeká penze v letech 2026 až 2035. Důvodem má být zpomalení tempa růstu nově přiznaných důchodů. S tímto parametrem, který ještě nebyl odsouhlasen, počítá právě zpráva, kterou pan ministr Jurečka dal ven, protože v tuto chvíli to ještě takto schváleno nemáme. To je jedna z mých dalších odpovědí panu ministru Jurečkovi, který tady říkal. Dejte mi tady jeden důkaz toho, že to je pro současné seniory. No, přece změna u řádných valorizací, že od roku 2025 stoupnou důchody o 358 korun - to je ta změna vzorečku, který jsme tady přijali, že neroste o jednu polovinu, ale o jednu třetinu reálných mezd a o inflaci - a toto už je ten důsledek.

Nebo pokud máte seniora, který jde do důchodu za rok, tak od roku 2026 se mu bude jinak vypočítávat důchod, méně, a to se píše i tady v této zprávě. Nebo například senior, který očekával díky vysoké inflaci, že se mu zabezpečí jeho důchod díky mimořádné valorizaci - což byla pojistka, která tady vznikla před 16, 17 lety díky této Sněmovně - že se spustí, ale taktéž to bylo samozřejmě zpětně korigováno jinak, takže ti senioři o to přišli. Toto jsou všechno konkrétní dopady pro současné seniory ohledně takzvané důchodové reformy. To nemluvím o předčasných důchodech, kde například někteří senioři už mohli být v předčasném důchodu za starých podmínek, ale vy jste jim je změnili na nové. Například jste u předčasných důchodů dali dvojí penalizaci právě pro ty, kteří se rozhodli jít dříve.

U první vlny jsme byli svědky změny valorizací, a to jak u mimořádné valorizace, tak u té řádné valorizace. Ta druhá vlna řešila podmínky u předčasných důchodů. Tady těchto dvou nebo tří věcí se týkají i naše pozměňovací návrhy. U té třetí vlny, kde řešíme náročné profese a další změny, tady klidně můžu říct, že například zvedneme ruku pro pozměňovací návrh pana Kaňkovského, který se týká výchovného. Že u doktorandského studia zvedneme ruku. Že u společného fiktivního vyměřovacího základu manželů s tím taktéž problém nemáme. U změny vdovských a vdoveckých důchodů taktéž nemáme žádný problém.

S čím máme například problém - a náš pozměňovací návrh je jiný a to řešení je jiné - je u pracujících důchodců. Tam skutečně chci poprosit ctěnou Sněmovnu, aby hlasovala pro náš pozměňovací návrh, který kopíruje současnou podobu zákona, že za každých 360 odpracovaných dnů se navyšuje důchod nějakým výpočtem o 0,4 %. Toto je skutečně málo, to opravdu není motivační pro seniory, kteří ještě mohou být v zaměstnání. Proto navrhujeme navyšování na 1,5 %, což už je opravdu, řekl bych, více motivační. Ale to, co předložila tato vláda, že tam bude dávat 6,5% slevu na sociálním pojištění... Pan ministr ukazuje, že to je pecka, a já říkám, že to je nepochopení filozofie průběžného důchodového systému. Není.

Vysvětlím jednoduše proč. Je to z toho důvodu, že průběžný systém má být jakousi pojistkou na naše stáří, kdy mladší generace pracují pro generaci svých maminek, babiček, tatínků a dědečků a de facto do toho systému průběžně něco odkládají. Každý, kdo pracuje, do něho odkládá pro ty, kteří už pracovat jednoduše nemohou. V tuto chvíli, pokud máte třeba nízký důchod a jste tím nízkým důchodem motivován k tomu, abyste dál pracoval a můžete, tak samozřejmě si na stáří, kdy už nebudete moci, tím, že pracujete, navýšíte důchod tak, abyste z něho vyžili. Pokud ale půjdete cestou toho vládního návrhu, tak budete samozřejmě dostávat slevu na důchodovém pojištění, kterou uvidíte samozřejmě hned - to je ten populismus - ale nebudete si nic odkládat na ty věci budoucí skrze průběžný systém.

Takže uvedu příklad. Pokud máte důchod 10 000, což je skutečně málo, a budete pracovat, tak budete pracovat třeba dva roky a ty dva roky budete mít slevu na dani 6,5 %. Pokud vám ji zaměstnavatel nevezme v té výplatě, tak budete dostávat více peněz v rámci své mzdy. Ale potom půjdete do důchodu a budete mít pořád těch 10 000. Ale s tím, jak je to nastaveno teď, a s tím navýšením půjdete do důchodu s tou částkou navýšenou o to, kolik let jste pracoval. To je těch 360 odpracovaných dnů. Toto je samozřejmě lepší, stabilnější. Není to porušení toho, bych řekl, až Bismarckovo modelu průběžného systému, poněvadž to ty peníze vlastně nespálí, ale naopak vám je tam ukládá na ty časy, kdy skutečně chcete v podzimu života být seniorem.

Co se týká samozřejmě dalších věcí. My se tady bavíme o kumulovaném schodku průběžného systému, kdy tady pan ministr ukazuje, že to je v průběhu těch přes 30 let půl miliardy. Ano, to je samozřejmě, protože občas výkyvy v populaci jsou různé tak, jako v té porodnosti, v těch odchodech do důchodu a tak dále.

Ale jedno je jasné, a to ten model ekonomického růstu a prosperity každé země vždycky naplňuje ten průběžný systém. Jak tomu bylo v roce 2018 a 2019 za Babišovy vlády, kdy byl v přebytku, a to 18,6, respektive 16,4 miliardy korun. A vláda Babišova odevzdávala Fialově vládě tady tento průběžný systém se schodkem minimálním, a to minus 2,3 miliardy. A samozřejmě že se to za ty roky napočítá, protože já pevně věřím, že nechceme nechat ty seniory ve štychu, že to není žádný odloučený důchodový účet. Je to součást prostě státního rozpočtu a my si filozoficky musíme říct, pojďme se postarat o naše seniory tak, aby mohli ze svého důchodu prostě vyžít, zaplatit všechny své náklady a mít prostě ještě na sklonku svého života nějaké radosti v těch věcech, které prožívají.

Pořád si tady a všichni kladou otázku, kde na to vezmeme? Tak jak říkám, samozřejmě kromě výběru daní, kromě toho, že se musíme popasovat se šedou ekonomikou, která za rok 2022 byla přes 1 bilion korun. Samozřejmě že to je otázka výšky našich mezd, protože pořád jsme ekonomikou, kterou máme založenou spíše na těch nízkopříjmových pracech. Takže čím vyšší mzdy my budeme mít, což souvisí samozřejmě se vzděláním a s celou transformací naší ekonomiky, tak budeme více naplňovat ten průběžný systém.

Mě vždycky strašně jakoby baví a fascinuje, když někteří, nejen poslanci, ale třeba i komentátoři nebo ekonomové říkají, musíte si na ten důchod odkládat. Ale potom z druhé strany vidíme statisticky, že skoro více než polovina lidí a rodin v České republice je na té hranici těch příjmů úplně stejně jako výdajů a dostávají se čím dál tím níž díky samozřejmě konsolidačnímu balíčku, vyšším cenám všeho, že nemají na to, ani aby měli odloženy peníze, pokud se jim zkazí lednička anebo pračka. A v tuto chvíli my chceme, aby si měsíčně odkládali vlastně na ten důchod.

Myslím si, že v České republice prostě ještě nějakou dobu, dokud nebudeme mít opravdu nějaký ekonomický stabilní růst, tak se musíme opírat v tom důchodovém systému o ten první základní páteřní důchodový pilíř a samozřejmě nachystat vše pro to, abychom ty příjmy i z hlediska dalších penzijních připojištění mohli v té největší paletě všem občanům nabídnout. No a právě ani ten příjmem neřeší tato důchodová reforma prostě ten příjem neřeší.

A jak vidíme, tak u těch náročných profesí ten příjem neřešila vůbec, vůbec. Prostě tady dala pozměňovací návrh bez toho, aby bylo jasné, z čeho ti lidé budou žít, pokud budou chtít pracovat, ne do 67, ale třeba do 66. To neřešíme, ten příjem vůbec ne, to vyřešíme diskuzním kroužkem, debatním kroužkem, ale ten pozměňovací návrh musí samozřejmě takhle, jak je, pravděpodobně přes vládní koalici projít. A tyto disproporce jsou skutečně v průběhu celého toho důchodového systému pro něj signifikantní.

Takže zhruba toliko na úvod. Já samozřejmě budu poté pokračovat třeba ve faktických poznámkách. Nebo možná ty další dny, když si vládní koalice odhlasovala, že budeme i v dalších dnech jednat o této novele. Ale znovu říkám, a úplně na závěr to zopakuji. Pokud jsme byli ubezpečováni my všichni v České republice, že tato vládní novela  změn u důchodů je tím, přes co nejede vlak, že je vyfutrovaná a zanalyzovaná a propočítaná a prodiskutovaná se všemi aktéry, tak skutečně to takto není, protože to vidíme úplně přesně na tom druhém čtení, které se nám promítlo do tohoto třetího čtení, a to v podobě vložených pozměňovacích návrhů, které ty základní parametry, jako je výše odchodu do důchodu, anebo u náročných profesí a dalších, se prostě mění pozměňovacími návrhy koaličních poslanců.

A znovu vyzývám i za kolegyni Richterovou, aby nám pan ministr tady sdělil, jakým způsobem bude hlasovat pro ten pozměňovací návrh pana Jakoba a pana Bendy. A tyto dva poslance já vyzývám k tomu, aby přistoupili tady k tomuto mikrofonu a obhájili si tento pozměňovací návrh a diskutovali s námi jako autoři tohoto pozměňovacího návrhu o něm. Děkuji moc za pozornost. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní s faktickou Je přihlášen pan poslanec Martin Dlouhý a poté s přednostním právem pan místopředseda

Karel Havlíček. Prosím.

 

Poslanec Martin Dlouhý: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já jsem se přihlásil s faktickou, abych mohl odpovědět panu kolegovi. Protože kdybych chtěl odpovědět na všechno, tak minule debata, než jsem se dostal ke slovu, trvala 12 hodin, tak využiju faktické. A protože ho nejvíc zajímají ty náročné profese, tak aspoň chvilku řeknu něco o náročných profesích.

Za prvé, tady se dělá mylný dojem, že lidem něco bereme. Ale ono je to tak, že to, co zavádí ta novela, je vlastně úplně nový inovativní způsob, jak to dělat, protože předtím přece původně tam byly jenom tři profese, bylo vyjmenováno, že jsou tam hasiči, zdravotnický záchranáři a horníci. A nikdo jiný, a nyní mluvíme o tom, jestli jako brusič a zedník a tak dále, kdy může jít do důchodu. Ale to, co vlastně ten návrh říká, je, o kolik to rozšíříme. To znamená, že my nic těm lidem nebereme, my naopak se tady dohadujeme o to, kolik lidí nově, nově získá možnost jít do dřívějšího důchodu.

A to, za co byl kritizován pan ministr, není, že to jako osekává, ale naopak ten návrh kolegů Jakoba a pana Bendy je o tom, že je kritizován za to, že to rozšiřuje až moc. Že my tady měníme parametry, zvyšujeme odchod do důchodu, řešíme předčasné důchody, výpočet důchodů, a ještě tam zařazujeme nové a nové profese, které na dřívější důchod budou mít. Čili otázka nezní, komu co sebereme, ale otázka zní, kolik nových profesí dřívější důchod získá. To je úplně něco jiného. A bohužel nešťastně. Já mu dávám zapravdu (Předsedající: Čas!) to, že se to řeší. Tak jo, děkuju a přihlásím se třeba později.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní zareaguje pan místopředseda Aleš Juchelka.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, já děkuji a já vaším ctěným prostřednictvím budu reagovat na pana poslance Dlouhého. Víte, jak to celé vzniklo? To vzniklo tak, že vlastně pan ministr Jurečka přišel s tím, že Ministerstvo zdravotnictví doporučilo ze 13 kategorií těch jednotlivých prašnost, já nevím, práce vleže, práce v chladu, teple a tak dále, vyjmout čtyři kategorie, a to jsou těžká břemena, vibrace, práce v chladu a práce v nadměrném teple.

A já jsem říkal od prvopočátku, prosím vás, do toho nijakým způsobem nezasahujme, protože za prvé nevíme, proč jste vybrali ze 13 kategorií tyto čtyři, a za druhé, pokud teda se tím chceme zabývat, tak to řešme zvláštní úpravou, kterou úplně oddělme tady od tohoto. Říkám to pořád, abychom to mohli mít prodiskutováno. Akorát že prostě samozřejmě ne, proto já říkám, že my jsme byli v těch diskuzích právě jenom jako fíkový list pro to, abyste si prosadili to své. Ty mašličky, které teďko v tuto chvíli tak strašně těmi pozměňovacími návrhy měníte. A my už jsme tomu nadále prostě svítit nechtěli. Protože všechny ty analýzy, které třeba byly předloženy Ministerstvem zdravotnictví, tak byly napadány různými odborníky, profesními svazy a tak dále. A nikdo nedokázal vysvětlit, ani pan ministr, proč zrovna třeba uvedu příklad, jsou ty čtyři kategorie z těch 13. Protože vždycky, když se na to zeptáte pana ministra, tak on řekne tu větu: No, ale to ne já, to my ne, to Ministerstvo zdravotnictví.

No a potom se tady podíváte (Gestikuluje do ministerských lavic.) doleva za sebe a ministra zdravotnictví tady nevidíte, aby vám odpověděl. (nesrozumitelné) ani jednou neodpověděl na náročné profese, ale přitom se vymlouvají jeden na druhého. Proto říkám: zvláštní úpravou. (Předsedající: Čas.) A tady se možná shodneme.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. A nyní vystoupí pan místopředseda Karel Havlíček se svou přihláškou s přednostním právem. Poté se připraví paní předsedkyně Alena Schillerová. Prosím.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A dovolte, abych i já vystoupil tedy poprvé v rámci třetího čtení, s tím, že nemohu začít jinak než trochu připomenout minulost v rámci důchodových změn. A dovolte, abych zde odcitoval vládní programové prohlášení. Připravíme takovou reformu, která zohlední zásluhovost a také podpoří mezigenerační solidaritu v rodinách. Reforma penzijního systému bude postavena na celospolečenském konsensu.

A ještě v upraveném programovém prohlášení z roku 2023 vláda říkala. Základní složka důchodu se zvýší. Zavedeme možnost platit 1 % svého důchodového pojištění rodičům nebo prarodičům.

To jsou fakta. Dokonce jste zmiňovali i pilíř, ať už ho budeme nazývat jakkoliv, kde jste jasně sdělili, že se připraví taková reforma, kde budou dvě hlavní složky, z nichž tedy jedna složka bude dobrovolná.

Dovolte ještě citaci pana premiéra Fialy, a ta už se bude týkat valorizace, protože to všechno nám do změn parametrických vstoupilo - určitě si vzpomínáte, že jste zmínili valorizace v roce 2023, a to dokonce několikrát - tak ještě v jedenáctém měsíci roku 2022, v listopadu - to nebylo před volbami, (kdy bych?) možná vzal argument, nemohli jsme tušit, co nastane v roce 2022, energetická krize, inflace a tak dále - v době, kdy jsme měli už jednu z nejvyšších inflací v celé Evropské unii, kdy bylo zjevné, že se neuhlídaly ceny energií, a rostli jsme, tak pan premiér Fiala tvrdí - na přímý dotaz, jestli je nějak ohrožena valorizace penzí v rámci plánovaného šetření - následovně: ne, na valorizaci penzí je nastaven mechanismus podle zákona.

Mimochodem, já si nepřipisuji zásluhy, ale za naší vlády - myslel tím za vlády, ve které byl pan Fiala - vzrostly penze historicky nejvíce a tak dále. A to není málo. Ano, je to ze zákona, ale my na to musíme vyčlenit finanční prostředky. A určitě si vzpomínáte, pane ministře Jurečko, na leden roku 2023, když jste rovněž odmítl to, že se bude měnit valorizace. Bez nejmenších pochyb bylo jasné, že už inflace je neuhlídatelná a že jsme v situaci, kdy to zásadním způsobem zasáhne valorizace. Můžeme se teď bavit o tom, proč jste to říkali ještě v jedenáctém měsíci 2022 a v prvním měsíci roku 2023 - jenom připomenu, že prezidentské volby byly o pár dní později.

A ještě zajímavá věc stran věku odchodu do důchodu: opět, 11. 11. 2022 v rozhovoru pro Blesk pan premiér Fiala tvrdí, že věk pro odchod do důchodu, který je nyní zastropován na 65 letech, současná vláda zvyšovat nebude. A toto zopakoval pan premiér několikrát. Já myslím, že to všichni víme.

Já vím, že tohle už zaznělo mnohokrát. Ale ono je dobré si toto připomenout. A znovu říkám, nejedná se o sliby předvolební, jedná se o sliby, které padaly už v průběhu energetické krize, v průběhu vysoké inflace, hovoříme o konci roku 2022.

No a poté pro rekapitulaci, aby to bylo konečné, si jenom ještě připomeňme to, že následují další téměř dva roky práce na parametrických změnách, s tím, že - jak už jsem zmínil - vláda přišla se zásadními změnami v oblasti valorizace, a to v průběhu roku 2023. Poté následovaly další návrhy parametrických změn. A musím objektivně říct, že byla snaha, pane ministře, zapojit opozici. Ale bohužel nikoliv tak, abychom jaksi přicházeli s argumenty, které jsou alespoň částečně respektovány, ale víceméně potřebovali jste udělat křoví, nic více, nic méně - a on to řekl pan premiér Fiala poměrně jasně a výstižně. V době, kdy jste nás vyzývali k tomu, abychom s vámi jednali, dokonce jsme se s vámi párkrát potkali, tak pan premiér velmi netakticky řekl, že se učiní podle vládního návrhu, ať tak, či tak, jinými slovy, i když se s opozicí - doslova řekl - nedomluvíme, prostě tečka. Přesto jsme ještě udělali ústupek a šli jsme na Pražský hrad, kde tedy bylo setkání, (jak?) všichni si ještě uvědomujete, opozice, koalice. A já musím říct, že z vlastního jednání za kulatým stolem jsem neměl nějaký špatný pocit - bohužel ze závěrů, které z toho vyplynuly, už ano.

Na jedné straně musím říct, že u kulatého stolu byl celkem pragmatický postoj všech účastníků k našemu návrhu dalšího investičního pilíře. Dokonce k návrhu takovému, ke kterému i vy jste se hlásili ve svém programovém prohlášení a který jste jasně sdělili, že je diskutovatelný, ať už by byly jakékoliv parametry toho pilíře. Nicméně váš závěr - vy to, pane ministře, musíte vědět - (byl?) spíše v rodině. No, nezní to špatně, pane Havlíčku, ale nejdříve nám odklepněte návrhy naše, a poté bude zřízena pracovní skupina - a můžeme diskutovat váš návrh investičního pilíře. Já myslím, že si musíte vybavit to, že tehdy dokonce i pan prezident řekl, že se nejedná o žádnou reformu, že se jedná o systém parametrických změn, a že dokud tam nebude pilíř v určité podobě, takže to nebude o žádné reformě. My jsme odmítli to, že by se to dělalo paralelně někde bokem, někde vedle - a trvali jsme na tom, aby (nesrozumitelné) změny hotové tak, aby tam ten pilíř byl.

Ačkoliv jsme se nevyslovili pro zvýšení věku odchodu do důchodu na jednání u prezidenta - byť musím objektivně říct, že jsme nebyli kategoričtí ve smyslu ne - tak přesto si myslím, že jsme celkem zdvořile a jasně ústy paní Schillerové na tiskovce řekli, že to není cesta, kterou preferujeme - každý si tu tiskovku může pustit. No a pak už všichni víme, jak to vypadalo. Zápis z Pražského hradu, bez našeho odsouhlasení, což jsem nikdy nepochopil dodneška, ve kterém stojí, že něco takového podporujeme. A po naší námitce v tom zápise, že je třeba tam upravit to, co jsme neřekli, anebo upravit to tedy podle znění, které jsme navrhli, tak se zápis nepředělal, pustil se do médií, což si myslím, že byl asi největší průšvih, který z těch jednání vzešel. A všichni už známe, jak to pokračovalo. Tím pádem pro nás jakékoliv jednání s vládou skončilo. Takhle se nejedná s partnery, takhle se nejedná s těmi, se kterými chcete fakticky něco změnit. Ale pojďme dále.

Následovaly další změny, a to už byl duben a tak dále, září až další čtení ve Sněmovně, s tím, že zásadní body, na kterých jsme válčili společně, byla změna odchodu věku do důchodu. Navzdory tvrzení Petra Fialy jste šli tvrdě za tím, že se změní věk odchodu do důchodu. Pochopitelně další snižování růstu důchodů v dalších letech, proti kterému jsme se vymezili, řka, že rozumíme tomu, že někdo chce šetřit, ale nerozumíme tomu, proč tak činí na skupině, která není schopna se bránit, na skupině, která tady odpracovala celý profesní život, má na to nějaký zákonný nárok, počítá s tím - i když chápu, že se jedná o stav budoucí - přesto jste si to tam zanesli. No a pochopitelně několikrát zde dnes už zmiňované náročné profese, kde jste učinili ten krok, že jste z 13 profesí, což by se týkalo přibližně 400 000 lidí, zaokrouhluji to, to stáhli v první verzi na čtyři - a myslím čtyři profese, což by bylo 130 000 lidí. To jsme ještě netušili, že přijde další změna, ke které dojdu.

Já to jenom říkám pro rekapitulaci, protože ono potom to může zapadnout a všechno vypadá krásně, všechno vypadá idylicky, ale jenom připomínám všechny ty změny a proč jsme reagovali tak, jak jsme reagovali. Na tomhle všem byla zásadní neshoda. Netvrdíme ale, že některé další parametrické změny, které tam byly, takže jsme byli kategoricky proti nim - víte to velmi dobře, pane ministře, na některých jsme se (nesrozumitelné) shodnout, ale tyhle byly pro nás prostě nepřekročitelné.

Následovala naše poměrně zásadní kritika, a zejména s věkem odchodu do důchodu - a to tady připomenout musím - jsme argumentovali i na Pražském hradě Českou demografickou společností. Jasně jsme říkali, že 65 let je nepromyšlené, že to je účetní postup, který vám dneska sice finančně vychází, nicméně opakoval bych už to, co zde řekli moji kolegové, těžko někdo může tušit, co bude na trhu práce za dvacet třicet let. Ale to, co je nejdůležitější, pochopitelně argumentovali jsme tím, že je sice věc jedna, že vám účetně vyjde, že to jaksi dopadne s tím, že se prodlužuje věk odchodu - respektive že se prodlužuje věk dožití, tomu každý rozumí, otázka je, v jaké kondici se lidé dožívají vyššího věku, a otázka je, jestli lidé dnes, před 30 lety a za 30 let budou třeba v 70 letech v lepší kondici, nebo v horší.

Argumentovali jsme mimo jiné i různými zdravotními studiemi. No, jak to dopadlo? Všichni už víme - 33 pozměňováků, pokud mám správně poznamenáno, a vše je opět jinak. Srazili jste věk odchodu do důchodu na ten strop 67 s tím, že jste použili argumenty České demografické společnosti a Ministerstva zdravotnictví. To, co jsme vám říkali celou dobu, najednou po několika měsících jste začali akceptovat.

Co hůře ale, náročné profese jste shodili z těch 400 nejdříve na těch 130 a poté jste ještě přišli na 15 tisíc, to je ten chlad, teplo a otřesy. A to, co jsme tady kritizovali, je forma a způsob. Kdybyste tohle navrhovali od samého počátku, tak to beru jako promyšlený krok. Několik měsíců budete tvrdit, že musíme udělat tuhletu skupinu. Nepochopil jsem úplně pana poslance Dlouhého, co zde říkal ve smyslu toho, že vlastně to vylepšujete. Já nevím, já vidím nějaký balík 400 tisíc lidí, 130 tisíc lidí a 15 tisíc lidí. A jestli už se potom jaksi nějakým způsobem pohybujeme v tom daném balíku, kde to uvolníme více a méně, to je věc jiná. To, co je podstatné, a to myslím, že snad každý vidí, že se to dotkne zásadního množství těch, kteří v těch současných náročných profesích prostě jsou.

Ale nepochopil jsem, proč jste s tím přišli pár minut před ukončením té rozpravy, která zde byla? To, že zde padla výmluva, tuším od pana poslance Jakoba, že se vlastně nedostal celou dobu ke slovu, mě utvrdilo v tom, že to byl naprosto brutální záměr, protože kdyby to řekl běžný poslanec, i tomu bych moc nevěřil, protože kdo si to slovo tady chce vzít, tak se k němu dostane. Ale když mi to řekne někdo s přednostním právem, tak mi prosím vysvětlete, proč nevystoupil s tím dříve? Když mám přednostní právo, mohu vystoupit kdykoliv, nikoliv deset minut předtím.

Ale to, co je podstatné rovněž v rámci všech vašich návrhů doposud k důchodovému dalšímu pilíři, ať už by měl jakékoliv parametry, vy víte, že jsme navrhovali, aby byl investiční, ukazovali jsme různé varianty někde ve skandinávských zemích a tak dále, tak nic nebylo. Vy jste říkali, to je pravda, tak ho připravte, namalujte komplet, dejte nám to a tak dále. Ale nezlobte se, pánové, dámy z koalice, to není naše práce, my nebudeme za vás malovat důchodový pilíř od A do Z. My fakt nemáme stovky, ne-li tisíce úředníků. To je na vás, abyste to udělali. My jsme vám řekli určité návrhy, určité parametry a je na vás, tím spíše, když jste říkali, že to je k diskuzi, abyste na tom začali pracovat. Až budeme u vlády, logicky budeme my připravovat pilíř a vy budete oponovat, vy budete kritizovat, a asi těžko po vás budeme chtít, abyste nám tady namalovali všechno, co je s tím spojené. Nevím, co jste za tu dobu, minimálně toho posledního půl roku, kdy jsme tohleto otevřeli, a myslím, že to bylo už na začátku tohohle roku, k tomu pilíři připravili, udělali. Neudělal jste k tomu vůbec nic. Tak na nás neházejte, prosím pěkně, to, že my jsme vám to nepřipravili, to fakt není naše úloha.

Na tom, co zde říkám, je patrná jedna věc. Nejde v žádném případě o reformu. Ale popravdě řečeno, já vám tolik nevyčítám to, že tomu říkáte reforma, to je marketing. Podstatné je to, jestli to, co navrhujete, dává určitý smysl, nebo ne. Nemusíme se shodnout na celé řadě těch věcí. Já jsem jasně řekl, s čím zde nesouhlasíme. Ale vy si ani nestojíte za tím, co vlastně průběžně navrhujete. Je to jakási změť parametrických změn, kdy do značné míry to flekujete podle aktuálního tlaku, ať už ve vaší koalici, nebo stran různých odborných spolků a tak dále. To fakt teda, nezlobte se na mě, není nic uceleného.

Vy se tváříte na to, kterak přicházíte s revoluční změnou, ale velmi dobře víte, že na poslední chvíli děláte z mého pohledu tedy docela zásadní změny. Kdybyste si stáli alespoň za tím, s čím jste přišli. My tvrdíme, že to je špatně, my tvrdíme, že s tím nesouhlasíme, což je mimo jiné role opozice. No, ale vy jste to už několikrát změnili a v podstatě vám zůstává jakési torzo z toho, co jste ještě v nějakou dobu nazývali důchodovou reformou s tím, že velmi dobře musíte vědět, že budoucnost je i s těmito změnami postavena na vodě. Fakt netušíte a netušíme to ani my, jak ten trh práce bude vypadat, co udělají nové technologie, jestli bude po těch lidech, kterým bude 67 let, poptávka, či ne. Přičemž snad všichni víme, že my nikomu nebráníme, aby pracoval. Proboha, pokud někdo chce v 70, v 75 letech pracovat, nechť pracuje. A pracujme na tom, aby měl motivační systém k tomu, aby ti lidé měli komfortní prostředí pro to, aby se jim dobře pracovalo i ve smyslu toho, že budou mít nějakou další motivaci. A určitě lidé, kteří jsou při síle, tak budou rádi pracovat. Já si to představit u sebe určitě dovedu, ale ne tím, že jim to nařídím. Tím spíš, když jste nikdy neřekli to za b) co byste dělali, když ti lidé nebudou uplatněni na trhu práce a skončí na úřadu práce? Kolik nás to bude stát? A kde tedy potom vezmeme ty zdroje, o které vám v současné době jde?

Vy tvrdíte pouze to, že teď vám to v dané chvíli nepochybně pomůže díky těm valorizacím, které jste udělali. Tak to je jasné, pokud ten důchodce přijde o tisíc korun měsíčně, tak to samozřejmě tomu rozpočtu v dané chvíli pomůže. Ale tvrdíte to, že to není z důvodu toho, že byste to udělali vy záměrně, protože jste tvrdili něco úplně jiného, ale že to je z důvodu inflace. No, tak já bych jenom podotknul to, že inflace v České republice je nejvyšší právě proto, že jste neuhlídali ceny energií, a právě proto jste museli udělat tyto změny, nebo tvrdíte, že jste je museli udělat. To znamená, z toho se nemůžete vyháknout, že prostě byla nějaká všeobecně vysoká inflace, protože když se podíváte, u nás byla skutečně jedna z nejvyšších. A mnohokrát jsem to zde říkal - a musím to ještě jednou připomenout. Když už tedy tu inflační doložku využíváte, a já říkám - zneužíváte na těch důchodcích v rámci valorizace, proč jste to nevyužili rovněž u církevních restitucí? A neříkám to proto, že bych někomu nepřál ty peníze, i těm církevním restituentům, říkám to proto, že to prostředí má být férové. Když tedy to vezmu jedněm, musím to vzít i druhým, anebo to nechám církevním restituentům, ale pak to tedy musím nechat i těm důchodcům. Já myslím, že to snad každý pochopí, že to není žádný ideologický pohled, ale je to prostě pohled toho, že by ten stát se měl chovat férově k té i jiné skupině.

Ano, neustále říkáte, když tolik kritizujete, připravte vaše řešení, ukažte. Opakuji to, že naším úkolem není připravovat důchodovou reformu do posledního detailu. My jsme opozice, vy jste ti, kteří mají tvořit. Přesto jsme vám říkali, na čem by měly být postaveny ty budoucí parametry - obecně méně škrtat, více motivovat a nesoustředit se jenom na seřezávání výdajů, ale soustředit se na příjmy. Protože za chvíli budeme jak ten Chaplin, který stále zkracoval gatě, až z toho měl kraťasy. Nebude za chvíli kde brát a vzbudíte tady velké sociální nepokoje. Já rozumím tomu, že každý hospodář se musí dívat i na tu stránku výdajovou, ale vy ignorujete tu stránku příjmovou.

Ano, říkali jsme, že to je o investičním pilíři se zapojením zaměstnavatelů, se zapojením penzijních fondů, se zapojením státu, střadatelů, vytvořit zde motivační systém. A už bych neřešil, proč byl zrušen Nečasův pilíř. A myslím, že to všichni velmi dobře víte. Nevěřilo se mu. Ale je zde šance vytvořit pilíř, který bude garantovaný státem, za kterým půjdou ti lidé, a není to otázka jednoho dvou let, je to otázka jedné generace. V tom Švédsku, nepletu-li se, tak tam mají dneska 50 % lidí, kteří tam spoří, ale trvalo jim to jednu generaci. Ale my zde nehrajeme o to, jak ten systém bude vypadat za pět let, my hrajeme o to, jak bude vypadat za dvacet, třicet let.

No a poté to, co jste se nám vždycky smáli, když jsme říkali - bez zabezpečení hospodářského růstu nezabezpečíme budoucí příjmy, které logicky budou multiplikovány nejenom tím, že když bude hospodářský růst, budou vyšší mzdy, když budou vyšší mzdy, logicky budou vyšší odvody, ale pochopitelně i tím, že celkem do toho systému přiteče více zdrojů a zjednodušeně řečeno, bude z čeho dávat. To je dlouhodobá hospodářská strategie, bez které se nehneme z místa.

A není to zdaleka jenom v oblasti důchodů. Garantuji vám, že větší problém než důchody bude během několika let státní zdravotní systém, protože zatímco u těch důchodů bude vždycky šance si vytvořit další pilíř, a já věřím, že to příští vláda bude schopná dát dohromady, když vy jste to neudělali, no tak u toho státního zdravotního systému, tam tedy popravdě řečeno, nevím v tuto chvíli, jak se to bude v horizontu jedné generace řešit. Už jenom čistě logicky vidíme to, že se lidé dožívají vyššího věku, že budou vyžadovat lékařskou péči, ale tam nemáme ten systém toho, co třeba je v rámci toho důchodového zabezpečení nebo těch možností, které tam jsou. Takže změna struktury hrubého domácího produktu, vyšší sázka na privátní společnosti, na zaměstnavatele, vyšší sázka na to, že se bude tvořit zdravá přidaná hodnota, ne tím, že si stát bude půjčovat a bude investovat do silnic, dálnic a železnic. Ale že zde bude, zjednodušeně řečeno, zdravý HDP, je cesta, další cesta, jakým způsobem pomoci v budoucích důchodech.

A já tady odcituji, a tím to ukončím, pana Börsche-Supana, což je ředitel věhlasného Max Planck Institutu z Německa, myslím tím ředitel toho oddělení pro sociální právo a sociální politiku, který celkem věcně a jasně říká: důležité je, aby produktivita ekonomiky rostla rychleji než demografické změny, které snižují naši schopnost financovat důchody. Řekl to přesně, řekl to jasně a na tohle bychom se všichni měli v další generaci soustředit. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Jako další je přihlášena paní předsedkyně Alena Schillerová. Opět jsme v tom bloku přednostních práv. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já už jsem sice vystupovala, ale musím zareagovat na některé poznámky, které tady zazněly, zejména ze strany pana ministra Jurečky.

Bylo tady řečeno mnoho o takzvané demografické projekci. Já už se nebudu vracet k tomu, že jsem se ptala, proč ta demografická projekce nebyla známa před tím, než se přijaly ty klíčové pozměňovací návrhy, a já chci naopak říct, že my nezpochybňujeme, že samotný průběžný systém po odchodu takzvaných Husákových dětí neboli silných ročníků sedmdesátých let do důchodu přestane být po určitou dobu vyrovnaný, že tam bude po určitou dobu určitý zub.

Nicméně o tom, jak se to bude vyvíjet, jak to bude dále vypadat, se rozhoduje právě v těchto letech a letech následujících bezprostředně, protože potřebujeme proto mimo jiné, aby tady po těch takzvaných Husákových dětech přišly jiné silné vlny dětí, a o to se tady nyní hraje.

Česká republika nyní dává na důchody, a já mám tady graf (ukazuje), OECD dává na důchody zhruba 8 až 9 % HDP. Na tom grafu, který tady ukazuju, vidíme, že Francie nebo Rakousko dávají 14 a 16 %, a podle prognózy Národní rozpočtové rady, čili nezávislé instituce, budeme v nejvyšším peaku roku asi 2059, ukážu vám tady graf další, a tam budeme vydávat 11,5 % HDP. A pak už se to bude opět zlepšovat. Jak moc, se právě nyní rozhoduje. To znamená, že i v době toho největšího peaku na tom budeme lépe, než jsou jiné vyspělé země nyní.

A tak se ptám, v době největšího peaku budeme dávat o 3 % HDP více na důchody. To je přece ufinancovatelný stav za předpokladu, že vrátíme ekonomiku k trvalému dlouhodobému růstu v průměru o 2 % ročně. Stát může významně zredukovat výdaje na svůj provoz. Vy jste je zvedli. V roce 2021 to bylo 70 miliard, v roce 2025 to bude 120. Gratuluji. Opravdu gratuluji. Vy jste ti šetřiči na pravém místě.

Máme obrovské rezervy v daňovém systému, především tedy v boji s šedou ekonomikou. Musíme se přizpůsobit moderním trendům a snížit šedou ekonomiku, která je v České republice podle některých studií vyšší než 10 %. Vy se mě vlastně ptáte, nebo respektive pan ministr Jurečka tady pokládá otázku, i když to nezasazuje právě do těch čísel, jestli můžeme dávat 3 % HDP na důchody navíc. A já odpovídám, že pokud jsme mohli podle nejcitovanějšího českého ekonoma zrušením EET připravit s ekonomiku o 2 až 3 % HDP, tak samozřejmě ano. Nebo pokud máme za aktivní pomoci současného ministra financí šedou ekonomiku ve výši 10 %, pak si opravdu snížením šedé ekonomiky můžeme vytvořit dostatečný prostor na důchody.

Takže na to se prosím nevymlouvejte. Podívejte se do okolních států a neříkejte mi tady, nepoužívejte pořád ten laciný argument Německa, že v Německu jsou zdaňované důchody a že je tam jiný způsob. Podívejte se na jiné země, které to mají obdobně.

Také se pořád ptáte, jak bychom to my udělali, jaký je ten náš recept. A ten recept je jasný. Stát musí garantovat důchod na úrovni současných relací podporou růstu HDP, snížením šedé ekonomiky, výraznou podporou porodnosti, ale také lepší politikou v oblasti vysokoškolského vzdělávání, protože je otázkou, jestli potřebujeme některá studia, jestli potřebujeme tolik politologů a různých genderových studií a podobně. A samozřejmě, kdo bude chtít mít větší důchod, to je logické, bude mít dispozici kromě současného systému penzijního připojištění, takzvaný třetí pilíř, kde za současné vlády ubylo 400 tisíc lidí, ubylo, a o jehož DIPu, to znamená vlastně v tom novém produktu, který se schvaloval nedávno, dlouhodobý investiční produkt, pilíř, o něm neví podle posledních průzkumů dvě třetiny našich občanů. A samozřejmě také fond strategických státních investic s garantovaným výnosem. Stát prostřednictvím svých organizací využívá prostředky z fondu na financování strategických investic do jádra, do dopravy a ty pak v době návratnosti investic občanům vrací. Výhodou je také vyšší držba dluhu v rukou domácností a fakt, že na úrocích profitují občané, a nikoliv bankovní zahraniční domy. Vy to máte v programu, vaše vláda. To je překvapení! Vaše vláda to má v programovém prohlášení vlády. Tak jsem ráda, že jsem vám to mohla sdělit.

V případě zaměstnanců bychom našli model, který by motivoval k přispívání jejich zaměstnavatele, aby to pro ně bylo výhodné. V případě OSVČ by se jednalo o daňově uznatelný náklad. Uvažujeme přitom, že počet OSVČ bude narůstat, a my víme, že OSVČ si platí menší sociální pojištění, ale za to mají větší disponibilní zůstatek, který mohou investovat, pokud budou dostatečně motivováni. Ale každý člověk by měl motivaci investovat do fondu, protože by nabízel garantovaný a zajímavý úrok.

Často tady slyším od pana ministra Jurečky, proč jste s tím nepřišli? Proč vy jste změnila názor? Když jste vlastně byla ministryní, tak jste tvrdila něco jiného. Technologie mění formy práce. Pět let je obrovská doba a za dalších pět let to bude ještě více jiné. Máme zde trend uberizace práce, kdy jsou lidé stále méně zaměstnanci, ale místo toho pracují na IČO a odvádějí si minimální pojistné. Máme zde trend umělé inteligence. Pravděpodobně opět tak, že se změní zažité modely práce. Bude více OSVČ, svobodných povolání, samostatných profesionálů, a to nejsou práce, které vám budou generovat sociální pojištění. Úplně se změní svět. A vy tady tvrdíte, že víte, jak to bude vypadat v roce 2050? Prosím vás, nenechte se vysmát! Vůbec nevíte nic. Nevíte nic o tom, jak se promění trh práce, že sice budou příjmy ze sociálního pojištění pravděpodobně pořád nejvyšší, ale budou mnohem více generovány příjmy z kapitálového majetku nebo daně z příjmů.

Vy jste prostě tady vymysleli nějakou pseudoreformu, abyste mohli tvrdit, že vaše vláda, která se na nic nezmohla, než tady zhoršit všechny ekonomické ukazatele, na které si jenom pomyslíte, tak jste přišli tady s touto pseudoreformou. Nejste ani domluveni. Klíčové pozměňovací návrhy ke klíčovým bodům jste načetli ve druhém čtení, v 10:41 poslední náročné profese, když v 11 hodin jste ukončili opět násilně rozpravu.

A výsledkem je to, že pak slyšíme v médiích zástupce vaší koalice, včera zástupce KDU-ČSL, jak říká: No, my se do toho osmého domluvíme. To považujete za normální? Takovýto handl politický dělat a hazardovat s osudem milionu lidí této země? No, my rozhodně ne, my rozhodně ne, a já proto podávám návrh podle § 63 jednacího řádu na odročení jednání o bodu Novela zákona o důchodovém pojištění, sněmovní tisk 696, třetí čtení, a to do 30. 6. 2025, a žádám, paní předsedkyně, abyste o něm nechala neprodleně hlasovat. (Potlesk od poslanců ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Dobré odpoledne. Eviduji dalšího přihlášeného s přednostním právem, pana předsedu Bendu, prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, já jsem na to paní předsedkyni Schillerovou upozorňoval, protože jsem tušil, že nějaký takový trik přijde. Já si myslím, že ten návrh je nehlasovatelný, protože jsme odhlasovali, že pokračujeme v jednání o tomto bodě ve středu v 9 hodin ráno. Nejprve bychom museli takové hlasování revokovat, a pokud by k revokaci došlo, pak samozřejmě můžeme o návrhu paní předsedkyně Schillerové hlasovat. Pokud k revokaci takového hlasování nedošlo, návrh je nehlasovatelný. (Potlesk zprava.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nejdříve se před vámi, paní předsedkyně, hlásil pan předseda Fiala, k procedurálnímu návrhu je možné vystoupit. (Nesrozumitelné.)

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo, prostřednictvím předsedající, pane kolego Bendo, myslím si, že nemáte pravdu. Kdybychom si odhlasovali před půlrokem, že skočíme z okna, tak se prostě dneska můžeme rozhodnout, že budeme hlasovat o novém usnesení, že z okna neskočíme. To znamená, že to, co jsme hlasovali před hodinou, dneska můžeme změnit naprosto novým jiným hlasováním a tady ten návrh na to hlasování padl. (Potlesk zleva.) A já si myslím, paní předsedkyně, že vy podle jednacího řádu máte povinnost nechat o tomto návrhu neprodleně hlasovat.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já jsem se taktéž radila o tom, jakým způsobem se k tomuto postavit, a opravdu, sněmovní legislativa doporučuje revokaci usnesení a následně teprve je možné a vůbec hlasovatelné to, co bylo navrženo paní předsedkyni. To znamená, paní předsedkyně, která se hlásí, určitě má možnost to upravit.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Nesdílím váš názor, nesdílím váš názor. Sněmovna by o tom měla rozhodnout, je to nové procedurální rozhodnutí, není to rozhodnutí ve věci, je to prostě procedurální rozhodnutí a dejte hlasovat, nebojte se ho, dejte hlasovat. (Potlesk zleva.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní se hlásil s přednostním právem k tomuto ještě pan předseda Benda. (Hluk v sále.) Prosím o ztišení.

 

Poslanec Marek Benda: Nemůžeme hlasovat o něčem, co je nehlasovatelné, to prostě takhle v této Sněmovně platí. (Poslanec Okamura hovoří mimo mikrofon.) Ne, já jsem si nic nevymyslel a poprosím pana předsedu Okamura, aby na mě nepokřikoval, jestli můžu mít tuto prosbu k jeho ctěné osobě. Pokud jsme odhlasovali, že nějakým způsobem se chováme. Je nezbytně nutné, aby takové hlasování bylo revokováno. Pokud k revokaci nedošlo, pak je zcela jasné, že nemůžeme hlasovat v rozporu se svým předchozím hlasováním. A to není o půlroce, pane předsedo Fialo, to je o hodině, před kterou jsme hlasovali. Mně teď vůbec nejde o to, že bych se obával toho, že tady máte většinu, tu tady mám bezpečnou, jde mi o to, jaká pravidla tady budou zachovávána do budoucna a že není možné tímto způsobem ta pravidla překrucovat. (Potlesk zprava.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní předsedkyně se ještě jednou hlásí.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Pravidla si tady nastavujete vy. Vy tady dáváte už příští týden, dáte podeváté hlasovat pevným hlasováním, ukončujete násilně rozpravy, překrucujete jednací řád. Vy jste tady založili nová pravidla, vy si přepisujete zákon. Já vás žádám, paní předsedkyně, abyste dala neprodleně hlasovat, jinak podávám námitku proti postupu předsedající. (Potlesk zleva.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Vzhledem k tomu, že návrh, který jste přednesla, je skutečně nehlasovatelný, tak hlasovat nedávám, nicméně vy jste podala námitku, tím pádem budeme hlasovat o vaší námitce proti mému postupu, to samozřejmě hlasovatelné je.

Proto přivolávám kolegyně a kolegy z předsálí. Připomínám, že padla námitka na postup předsedající.

Odhlásila jsem vás, protože je žádost o odhlášení, takže prosím, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami, a já o námitce musím dát bezprostředně hlasovat.

Opravdu následně vím, že jsou ještě další přihlášení řečníci s přednostním právem.

 

Jakmile se počet přihlášených ustálí, budeme hlasovat o námitce proti postupu předsedající.

Zahájila jsem hlasování o námitce. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 6. přihlášeno 164 přítomných, pro 83, proti 81. Námitka byla přijata.

 

Mám tady kontrolu hlasování - kontrola hlasování, pánové. (Hluk v sále.)

Prosím o ztišení.

Pan poslanec Navrátil, prosím.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Paní předsedkyně, hlasoval jsem proti, na sjetině mám pro, zpochybňuji hlasování.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano, nyní tedy budeme o tomto hlasovat.

Zahájila jsem hlasování o této námitce. Ptám se, kdo je pro? Kdo je proti.

V hlasování 7. je přihlášených 164 přítomných, pro 161, proti 1.

 

Návrh, tedy námitka, byla přijata, opakujeme tedy hlasování.

 

Připomenu, že hlasujeme o námitce paní předsedkyně Schillerové proti postupu předsedající.

Teď jsem zahájila znovu hlasování. Ptám se, kdo je pro tuto námitku? Proti?

V 8. hlasování je přihlášeno 164 přítomných, pro 82, proti 82. Námitka byla zamítnuta.

 

Nyní se hlásil s přednostním právem pan předseda Dufek. Následně se hlásil pan předseda Fiala, pak jste se hlásil vy, pane předsedo Okamuro, a pak se hlásila paní předsedkyně, ať máme v tom jasno. Prosím.

 

Poslanec Aleš Dufek: Mám jedinou vlastně připomínku, že pokud bychom přijali tenhle poměrně široký výklad opozice, že v podstatě lze kdykoliv hlasovat různé tady tyto procedurální návrhy v momentě, kdy je vlastně rozhodnuto o tom, kdy ta schůze bude pokračovat, tak se tady fakt dostaneme do situace, kdy budeme každých pět minut hlasovat procedurální návrhy, a to prostě fakt nejde. (Potlesk zprava.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je tedy přihlášen pan předseda Fiala. S přednostním právem.

 

Poslanec Radim Fiala: Vážení kolegové, nejsem právník - a kolegyně - ale jakési moje právní vědomí mi říká, že když tady pan předseda Dufek načetl procedurální hlasování, o kterém jsme hlasovali, kde říká, a můžete si to vyjet na sjetině, že pokud nedokončíme tento bod do dnešních 14 hodin, přerušíme schůzi do středy v 9 hodin, my jsme tedy hlasovali o přerušení schůze. Paní předsedkyně Schillerová sem přišla a načetla návrh usnesení, kde říká: "Přerušíme bod do června 2025." Takže na jedné straně hlasujeme o přerušení schůze do středy 9 hodin, což je v pořádku, a na druhé straně je další usnesení, kde chceme přerušit bod do června 2025. Slyšíte (Ukazuje si na uši.) ten fonetický rozdíl mezi těmito dvěma usneseními? Tak já se ptám: jsou tady ještě nějací právníci, kteří chtějí zpochybnit, že je to rozdíl?

A já vás, paní předsedkyně, žádám, abychom nechali hlasovat o usnesení, které je naprosto jiné, rozdílné, netýká se schůze, týká se bodu, které tady navrhla paní předsedkyně Schillerová. Děkuji. (Hlasitý potlesk zleva.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: To už jsme si tady ale vyřešili.

Já k tomu ještě podotknu jednu podstatnou věc. Máme mimořádnou schůzi o jednom jediném bodu programu. To znamená, že pokud bychom přijali tady toto vysvětlení, že se dá hlasovat o tomto bodu a odročili jej, tak ta schůze vlastně pozbývá smyslu. (Nesouhlasná reakce zleva.) Takže to, že jsme hlasovali tady toto přerušení, a je to před několika desítkami minut odhlasované, lze pouze buďto revokovat a následně až navrhnout odročení, anebo se jedná skutečně o vlastně logický nesmysl a rozpor.

Nyní byl přihlášen pan předseda Okamura. (Poslanec Okamura dává přednost poslankyni Schillerové, která chce také vystoupit.) Tak paní předsedkyně Schillerová. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Paní předsedkyně, to jsou vaše výklady. To jsou vaše výklady, že vy tady nám diktujete z umpiru, jak vy to vidíte, jak to vykládáte. Jsou to procedurální rozhodnutí, nejsou to rozhodnutí ve věci samé, nejsou to rozhodování o zákonu o těchto věcech, je to procedura. Váš poslanec navrhl přerušení, přesně jak řekl pan předseda Fiala, přerušení mimořádné schůze, já jsem navrhla přerušení bodu. Jsou to procedury, nejdou absolutně proti sobě a vy jste měla o nich nechat hlasovat. Já říkám, že jste porušila jednací řád, svévolně tady provádíte svoje výklady, nekompetentně řídíte tuto Poslaneckou sněmovnu. (Hlasitý potlesk zleva.) A my se poradíme o dalším postupu proti vaší osobě a setrvání v této pozici. (Opět hlasitý potlesk zleva.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní předsedkyně, ani sama sebe necitujete správně. Nenavrhla jste nic jiného než odročení. Teď jste sama sebe ani nebyla schopná citovat správně.

Nicméně... Počkejte, já si s dovolením... (Rukou naznačuje poslanci Dufkovi, že dává přednost poslanci Okamurovi, který rovněž přichází k řečnickému pultíku.) Ano, pan předseda Okamura se hlásil.

A s dovolením, (za) tuto schůzi má zodpovědnost ten, který zrovna řídí - řídí podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny, což je zákon. Ten jasně stanoví pravidla toho, jak schůze probíhá. Jedno pravidlo jste uplatnili, a to, že jste dali námitku na postup řízení schůze. To je zcela v pořádku, bylo tak také hlasováno. Nicméně výklad tak, jak jej tady říkám, neumožňuje hlasovat o vašem předchozím návrhu, na čemž trvám, a je tedy na tom, abychom pokračovali dále jednotlivými vystoupeními. A prosím pěkně, nezpochybňujme tedy to, že se tady nedodržuje jednací řád.

Pan předseda Okamura je další, který byl přihlášen.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já bych i dnes chtěl tedy okomentovat vládní návrh zvýšení věku odchodu do důchodu, a to, že chcete snižovat budoucím důchodcům důchody. Když to tady slyším, tu diskusi o těch náročných profesích, tak já jsem už žádal i veřejně... (Obrací se na předsedající.) Prosím vás, zjednáte klid?

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Poprosím vás všechny, kolegyně a kolegové, o ztišení.

 

Poslanec Tomio Okamura: Já jsem žádal i veřejně už tady pana ministra Jurečku, v televizi jsem to říkal naposled teď v Partii na Primě v neděli, aby tedy předložil nějakou analýzu, na základě které vychází ta vládní diskuse, že chtějí nechat, co se týče náročných profesí, aby lidé nemohli jít do nekrácených předčasných důchodů. Chcete tam nechat jenom tu kategorii 4 - jak tady vidím ten pozměňovací návrh ODS a TOP 09 - a že chcete teď nově vyjmout těch asi 100 000 pracovníků v kategorii 3, protože podle našeho názoru a podle toho, co jsem slyšel, se to může i naopak prodražit, protože tady není žádná analýza. Jelikož lidé budou muset pracovat déle a ze zdravotních důvodů lze předpokládat, že budou odcházet na dlouhodobé nemocenské...

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Omlouvám se vám, pane předsedo, ale přece jenom, kolegyně a kolegové, prosím o ztišení v sále, případně přesuňte své rozhovory do předsálí. A platí to pro celý sál.

 

Poslanec Tomio Okamura: Takže lidé budou nakonec - samozřejmě ze zdravotních důvodů - odcházet na dlouhodobé nemocenské, do invalidního nebo předčasného důchodu, protože věk dožití ve zdraví se prostě nemění, ten je cca 62 let. To znamená, já vás chci znovu vyzvat, pane ministře Jurečko, abyste tedy předložil nám nějakou analýzu, nebo z čeho vycházíte, že když omezíte - vaše vláda, to znamená, tady je ten pozměňovací návrh ODS a TOP 09 - tak z čeho vlastně vycházíte, že to tedy ušetří, že ušetříte na pracujících lidech, ušetříte na důchodech. Já tomu říkám, že je okradete o ty důchody samozřejmě, ale... Takže to jsem vás chtěl vyzvat, abyste na tuto otázku odpověděl, protože nám to připadá, že to taháte jako králíky z klobouku a že si tady zahráváte v podstatě s osudy 100 000 občanů České republiky, dalších 100 000 navíc, kteří pracují v náročných profesích a předpokládali - a SPD to od počátku podporuje - že budou moci jít do nekrácených starobních důchodů.

Samozřejmě to, co jsme už dlouhodobě se vás taky ptali, a také tu odpověď nemáme, že z těch celkem třinácti rizikových faktorů jste vybrali čtyři - fyzická zátěž, vibrace, zátěž teplem a zátěž chladem. Dobře, ale na základě vašeho pozměňovacího návrhu jste to stejně už dali, už jste těch 100 000 lidí vyřadili...

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já se vám, pane předsedo, znovu omlouvám, ale kolegyně a kolegové, zejména v levé části sálu, žádám vás o ztišení nebo přesunutí vašich rozhovorů do předsálí.

 

Poslanec Tomio Okamura: ... že tady nebudou moct jít do těch předčasných důchodů. Ale tak jako tak se na to chci zeptat, že jste vybrali zrovna tyto čtyři faktory: fyzická zátěž, vibrace, zátěž teplem a zátěž chladem. A proč jste nevybrali nějaké jiné? Anebo proč to není kombinace nějakých jiných? Tak jako tak platí, že my chceme, aby tito lidé i z té kategorie 3 samozřejmě do nekráceného předčasného důchodu jít mohli, ale to je můj konkrétní dotaz, protože vy to těm lidem chcete teď znemožnit, což já považuju, že je opravdu špatně.

Připomenu v této souvislosti znovu slib vaší vlády, který přímo uvádíte i v programovém prohlášení, a to je, že vaše vláda lidem slíbila v programovém prohlášení - cituji: "Zkrátíme dobu potřebnou pro dosažení nároku na důchod." A realita? Ta je přesně opačná. Takže my samozřejmě s tímhletím vaším návrhem absolutně nesouhlasíme. Samozřejmě teď je tady ta diskuse o tom...

Teď tedy, protože se krátí čas, bych navrhl další návrh, aby se odročil tento bod do 1. 7. 2025, a požádal bych vás, abyste neprodleně nechala hlasovat.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Jsme ve stejné situaci, akorát s jiným datem. Odročení není hlasovatelné, proto nedám o tomto návrhu hlasovat. Pan předseda Benda se hlásí s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Žádám přestávku na poradu poslaneckého klubu ODS na 15 minut. To, co se tady odehrává, je naprosto nedůstojné. Porušili jste všechna pravidla a já dneska končím. (Nesouhlasná hlasitá reakce v sále.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano, vyhlašuji přestávku na jednání poslaneckého klubu ODS v délce 15 minut, a vzhledem k tomu, že jednací den končí ve 14... (Nesouhlasná reakce poslankyně Schillerové.)

Nedala jsem jej hlasovat a odůvodnila jsem proč. A pokud nezazněla námitka, nemám co dalšího dát hlasovat. Takže já teď musím dle toho, co zaznělo, opravdu... Zaznělo v tom... (Nesouhlasná reakce poslance Okamury.)

Nemůžu vám dát slovo. Byla jsem požádána o vyhlášení přestávky. Ctíme v této Sněmovně pravidla a jedno z nich je, že je-li požádáno o přestávku, je vyhlášena bezprostředně. (Hlasité bouchání poslanců zleva do lavic.) A nikdo další, ani s přednostním právem, už nemá možnost dostat slovo.

A vy, kteří jste členy grémia, tak jste toto - přesně jsme toto řešili tento týden v úterý, takže doufám, že i předsedové klubů o tomto zpravili své kolegy v klubech. Pokud tak neučinili, tak tak teď činím já.

Nicméně jednání končí v pátek ve 14 hodin. Délka přestávky přesahuje tento čas, proto budu muset také přerušit jednání této schůze. Přerušuji 117. schůzi Poslanecké sněmovny, a to do středy 6. 11. do 9 hodin. Připomínám, že ve středu 6. listopadu bude v 18 hodin zahájena také 118. schůze Poslanecké sněmovny. Nyní tedy vyhlašuji zmíněnou přestávku a přeji vám hezké odpoledne a klidný víkend.

 

(Jednání skončilo ve 13.50 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 13. 11. 2024 v 9:36.