(pokračuje Vít Rakušan)
A já vůbec nevidím žádný logický důvod k tomu, abychom třeba neřešili dvojí občanství pro lidi přicházející z Ruska, pro Rusy, kteří mají ruské občanství, žijí v rámci trvalého pobytu na území České republiky a chtějí dostat i české občanství. Samozřejmě že vlivem ruské agresivní války proti Ukrajině se mění, a velmi objektivně dle zpráv všech našich tajných služeb, se mění bezpečnostní situace na území České republiky - mění, a nemění se k lepšímu. Mění se určitě tak, že ruské aktivity pro nás v téhle chvíli představují jednoznačnou bezpečnostní hrozbu. Rusko evidentně není v přátelském vztahu k naší zemi v současné době, a přece rozhodnutím a logickým krokem zodpovědných politiků v téhle době je to riziko maximálně eliminovat.
Pojďme ještě jednou k vašim věcným výhradám, které se tady objevovaly i ve vystoupení pana kolegy Kotena, byť ono bylo potom trochu už nepřehledné. Ale uvědomme si jednu věc. Co je občanství? Občanství je přece nadstandardním statusem, na který prostě není právní nárok. My se nebavíme o omezování pobytových statusů. My se nebavíme o omezování toho, že cizinci mohou žít v bezpečí našeho státu. My se ale bavíme o tom, že v případě získání občanství - a teď se dívám i na pana kolegu Kotena, bývalého předsedu bezpečnostního výboru - tito lidé mohou pracovat v našich bezpečnostních složkách. Tito lidé mohou vykonávat politickou aktivitu na území České republiky.
A ještě jednou. My jim opravdu neříkáme, že musí opustit naši zemi. Pokud mají platný trvalý pobyt na území České republiky, nikdo z nich Českou republiku na základě tohoto zákona s dočasnou platností - zdůrazňuji, s dočasnou platností - po dobu agresivní ruské války vůči Ukrajině, nikdo z těch lidí přece nemusí opustit území České republiky. Žijí zde dál na trvalém pobytu. Dvojí občanství přece může být využíváno. Poznatky od bezpečnostních složek jsou k zastírání činnosti, které by mohly narušit bezpečnost našeho státu a stát musí ke všem svým občanům, nezávisle na tom, jestli mají jedno, nebo dvoje občanství, prostě přistupovat stejně, takže tenhle návrh má určitě potenciál omezit vliv cizích mocností na českou politiku a na českou bezpečnost.
Tady jsem viděl nějakou debatu, doléhají ke mně hlasy, které jsou mimo řečnický pultík, o dočasnosti tohoto opatření. Ano, je to dočasné opatření, které je přijímáno v mimořádné době, kdy se do Evropy na Ukrajinu ruskou agresí vrátila válka. A musíme si uvědomit, že v případě Ukrajinců - oni mají také v souvislosti s válečným konfliktem oproti jiným občanům mimounijních zemí své specifické podmínky, tedy my samozřejmě máme právo takové specifické podmínky nastavit nyní i pro občany Ruské federace. Samozřejmě, zákon č. 65/2002 Sb. je napsaný tak, aby se mohl přizpůsobit různým situacím různých žadatelů. Je dostatečně pružný, a zároveň ale dostatečně chrání zájmy a bezpečnost občanů České republiky.
To, že jsou samozřejmě kontrolovány žádosti o občanství u ruských občanů, to je určitě pravda a je to správné. Stát má využít veškeré instrumenty, aby své občanství dal skutečně jenom lidem, kteří nebudou představovat bezpečnostní hrozbu pro naši zemi, kteří prostě sdílejí v tom základu stejné hodnoty, které v téhle chvíli sdílíme my v České republice.
Pardon, jenom si vezmu vodu.
Je potřeba se podívat také na ten druhý pozměňovací návrh a tady možná můj osobní pohled. Pokud jsem ministrem vnitra, mým hlavním zájmem je vnitřní bezpečnost. Má být z popisu té práce, a skutečně je. Pokud jsem jako ministr vnitra bezpečnostní komunitou opravdu v reprezentativním složení upozorněn na to, že tady je deficit v našem legislativním pořádku, že tady nemáme definovanou skutkovou podstatu, kterou v téhle bezpečnostně vypjaté době je potřeba mít definovanou, mým úkolem je takový záměr a takovou pojistku v našem legislativním pořádku prosazovat. Není pravda, že to není věcně související záležitost s válkou na Ukrajině. Je, samozřejmě že je, protože v téhle chvíli jsou potenciální zásahy cizí moci u nás na našem území obzvlášť nebezpečné a obzvlášť aktuální a potřeba se na konkrétních případech, o kterých nemohu bez režimního zasedání hovořit, ale v konkrétních případech lze mapovat, že nám definice téhle skutkové podstaty opravdu chyběla, abychom byli schopni zamezit činnosti, která se výsostně dotýká bezpečnosti České republiky a bezpečnosti našich občanů.
Mimochodem, ten samý návrh, který my předkládáme teď, prošel v roce 2018 Legislativní radou vlády. Nevím, z jakého důvodu nebyl posléze předložen do Poslanecké sněmovny, pouze říkám, že procesně prošel tento návrh v tomto znění Legislativní radou vlády, takže to není něco, co by teď spadlo někde z nebe a bylo by to něco nového. Jenom prostě aktuální politická situace, ta objektivní potřeba, která tady je, změněné geopolitické podmínky a i změněná míra rizika takové činnosti pro Českou republiku nám teďka dává jasný motiv a v podstatě povinnost, abychom se bavili o tom, aby tato skutková podstata byla v našem legislativním pořádku zadefinována co nejdříve.
Ano, přiznávám, lex Ukrajina, věcně související - a to zdůrazňuji, věcně související - návrh, nám umožňuje, aby se tento prvek do našeho legislativního pořádku dostal co nejdříve. Jeho účinnost by mohla být podle toho, kdy schválíme lex Ukrajina - v lednu, v únoru příštího roku - a my máme možnost, aby od ledna, února příštího roku byla Česká republika bezpečnější zemí pro naše občany, aby byli lépe chráněni proti případné práci cizí moci na našem území a proti ilegální spolupráci některých lidí právě s cizí mocí na našem území. A to je přece za prvé věcně související s tím, co teď zažíváme, ruskou agresivní válku, změněné bezpečnostní klima, a já jako ministr vnitra přece tohle musím chtít prosadit. A musím to chtít prosadit co nejdříve, protože jsem vnitřně přesvědčen, že tím přispívám k bezpečnosti našich občanů, a to je podstata práce ministra vnitra. Takže ano, přiznávám, můj zájem je, abychom to schválili v rámci lex Ukrajina, protože a tady je to jenom nějaká hypotéza, trestní zákoník, který bude schvalován, já moc věřím, že ho ještě schválíme.
Ale vidíte, jak vypadá práce ve Sněmovně? Vidíte, kolik stíháme projednat tisků? Vidíte, jak vypadají - promiňte, že to říkám - mnohokrát obstrukční projevy, které trvají dlouhé hodiny, aniž by sami řečníci, možná jsme viděli i před chvílí, byli potom v pěti minutách schopni říct, co tady vlastně dvě hodiny četli. Tohle tady zažíváme a zažíváme tady dlouhé obstrukce i při schvalování programu. Chápu, je to právo opozice, ale já bych byl rád, kdybychom byli schopni trestní zákoník schválit. Ale jakou máme jistotu? Všichni tušíme, že co tahle Poslanecká sněmovna nezvládne zpracovat do léta, potom už se horko těžko někdy v září, v době volební kampaně, bude stíhat a prohlasovávat, a trestní zákoník je opravdu velká a složitá norma. (Pauza - ministr opět potřeboval napít vody.) Je předložen teď v Poslanecké sněmovně, minulé vládě, pokud se nepletu, zbylo 750 tisků v systému, tak si pojďme porovnat, kdo jich má teď více, kdo jich má méně. ***
