(pokračuje Věra Kovářová)

Sloučená rozprava k bodům 1 a 2 /sněmovní tisky 799 a 800/

Jenom připomínám, že případné návrhy musí být určeny konkrétnímu tisku. Do sloučené obecné rozpravy přihlášenou jako první paní místopředsedkyni Olgu Richterovou, připraví se pan poslanec Kohajda. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře, já zde vystupuji k dvěma tiskům, které obsahují obrovské množství práce, a v podstatě se dá říct, že v mém stručném komentáři budou takové tři okruhy. První: poděkování a pochvaly, což tedy není zvykem, ale je to potřeba; druhý: body, které jsou problematické, a samozřejmě si myslíme, že by se daly zlepšit. Předkládáme spolu s kolegyní Klárou Kocmanovou celou řadu pozměňovacích návrhů, myslím, že jich předkládáme zhruba 10; a třetí věc, tou bych začala, a je to přímo na pana ministra, a sice: proč nevíme, o čem přesně budeme hlasovat, co se týče kalkulačky, proč nebyl zveřejněn podklad, aby si mohl každý ověřit, jak budou výpočty dávek po reformě vypadat. To je naprosto klíčová věc, která musí být zásadní pro každého zákonodárce v tom rozhodování. K téhle třetí věci se znovu dostanu, ale protože je to tak důležité, tak to vypíchnu ještě jednou.

Vláda samozřejmě musí mít podklady, ať už to jsou výpočty v Excelu, ať už to je cokoliv jiného, jak budou dávky po této reformě vypadat, ale zveřejněny byly modelové příklady, zveřejněny byly věci, které chce ministerstvo zveřejnit, ale ne možnost si to ověřit, ne možnost vložit parametry dnešní situace, parametry domácnosti, místa a vidět, jak by to vypadalo po změně. Snaží se to přepočítávat řada odborníků, snažili jsme se to samozřejmě přepočítávat i my a ve spoustě situací týkajících se zejména rodin s více dětmi to prostě vychází velmi nepříznivě. A proto chceme, aby ministerstvo přestalo kalkulačku nebo podklad pro výpočet, který bezesporu má, utajovat a dalo ho normálně k dispozici.

Tímto jsem začala, protože opravdu považuji za skandální, že budeme hlasovat o něčem, co si nemůžeme ověřit, a nejspíš to tak bude, protože pan ministr řekl na výboru, že tu kalkulačku k dispozici nedá. Přála bych si, aby to bylo jinak, aby se změnilo a abychom klidně Excel nebo něco obdobného k dispozici dostali. Nejde o nás, jde ve finále o desetitisíce rodin, které budou mít nějaký často i negativní dopad v podporách. A je potřeba, aby věděli oni a abychom věděli my, o čem přesně rozhodujeme.

Současně, a to jsem říkala v úplně první větě, za spoustu věcí chci a chceme pochválit. Návrh reaguje na 30 a 20 let - podle toho, na které části sociálního systému koukáte - neměněné věci, reforma je třeba, systém je zbytečně složitý, o tom pan ministr mluvil, a také je zbytečně náročný pro lidi i pro úředníky. Takže zjednodušení a směřování k tomu, aby na jednu domácnost probíhalo jedno posuzování, to je přesně krok správným směrem.

O co nám ale jde? Aby i takto dobře míněná reforma nevedla k tomu, že lidi v nouzi budou mít míň a že rodiče přijdou o podporu, třeba když jsou samoživitelé, jejich dítě je často nemocné, anebo že lidé v insolvenci budou tlačeni do šedé ekonomiky, protože se jim prostě nevyplatí vydělat si víc, o všechno přijdou, nebude tam nic motivačního, což je problém i pro věřitele, prostě je to nevýhodné pro všechny. To je konkrétní příklad věcí, kvůli kterým jsme podali sadu pozměňovacích návrhů a budeme je dnes načítat.

Já ale ještě připomenu jednu věc, a sice - někdy se o systému sociálních dávek mluví trošku mylně, a je proto potřeba uvést na pravou míru, že na jednu stranu máme velmi široký systém podpory v rámci důchodů, a to ať už starobních, nebo invalidních, a to je úplně jiná věc, to je úplně jiný typ podpory než dávky sociální pomoci, o kterých mluvíme dnes. Je potřeba si taky říct, že část toho je podpora na bydlení zejména ve velkých městech, anebo zejména u osamělých seniorských domácností.

A jenom velice malé, ne ani procento, ale promile spíš, je vlastně podpora pro lidi nejchudší, kteří buď mají práci velmi špatně placenou, anebo ji mají sezónně, a podpora pro lidi, kteří opravdu život v naší společnosti z různých důvodů různě těžko zvládají. Takže bych ráda jenom zdůraznila, že se bavíme o podpoře bydlení dneska, zároveň dnes o takzvaném přídavku na dítě a pak samozřejmě také o tom, jak nastavit podporu pro nejtěžší životní situace. Snížení administrativy, zjednodušení dokládání, sjednocení celkového přístupu k domácnostem je něco, co opravdu kvitujeme, a stejně tak to, že byla snaha připravit reformu tak, aby se práce vždy vyplatila, tedy zejména u chudých pracujících.

A teď, říkala jsem, že budu stručná - a budu - už se dostávám k tomu, co jsou rizika. Opravdu není jisté, že princip, aby se práce vždy vyplatila, bude platit u lidí v exekucích a insolvencích, proto bude moje kolegyně Klára Kocmanová podávat konkrétní pozměňovací návrhy týkající se právě toho, když člověk legálně pracuje v exekuci a insolvenci, aby byl motivován vydělat si legálně víc, protože pak víc zaplatí věřitelům, ale motivace tam prostě musí být i pro něj osobně. Já osobně předkládám jeden pozměňovací návrh týkající se tématu samoživitelů, sólo rodičů, kdy vím i z mnoha konkrétních příběhů, s kterými se na mě obracejí lidé, ale samozřejmě i ze situací ve svém okolí, že prostě jak jsou děti často nemocné, tak když máte dítě, jste na něj sám, sama, tak i ve věku sedmi, osmi let bývá ještě velmi často nutné s ním být doma. My máme v České republice nastavenou ošetřovačku, možnost ošetřovat člena rodiny u dětí, které vyrůstají v rodině se dvěma rodiči do devíti let, u sólo rodičů, to je jinak. Ale: to, co je podstatné, máme takovou celospolečenskou shodu, že do těch devíti let by dítě nemělo být samo doma, když je nemocné. A dáváme k tomu možnost skrze ošetřování člena rodiny.

Vzhledem k tomu, jak je nastavená celá změna, tak si myslím, že bychom měli tenhle princip, že děti v osmi letech jsou ještě velmi často nemocné a ten, kdo je vychovává sám, je zranitelný, protože s nimi často musí doma kvůli nemoci být, tak tenhle princip bychom měli do té novely promítnout.

Co to znamená? Předkládám pozměňovací návrh za klub Pirátů, aby zranitelnost u domácnosti sólo rodičů, lidí, co vychovávají dítě sami, se počítala i do věku devíti let dítěte. Proč? My jsme v těch jednáních - to jsme byli ještě součástí vlády a velmi jsme se snažili o toto téma - vyjednávali, aby se zvýšil původně navrhovaný věk čtyř let. To se povedlo, takže nyní tam je sedm let u samoživitelů. Nicméně z naprosto běžné zkušenosti lidí, jejichž dítě chodí do první, druhé třídy, je zřejmé, že to pořád je věk, kdy dítě spolehlivě 14 dní, tři týdny za podzim a potom ještě to samé v únoru stráví nemocemi. V téhle situaci, kdy se nastavuje veliká změna, je za mě opravdu nedobrý nápad být tak přehnaně přísný na samoživitele, samoživitelky.

Já to uvedu úplně konkrétním příkladem, jak to na ně dopadne, když budou a když nebudou takzvaně zranitelní. Pozměňovací návrh se dá najít pod číslem 6139 mezi sněmovními dokumenty a je k němu i tabulka, kde ukazujeme zásadní rozdíl. Zase, já bych si to moc ráda ověřila na oficiální kalkulačce. Jsou to výpočty expertů, ale prostě si nemůžeme být jisti, že takhle přesně to bude. Nicméně vypadá to podle toho, jaké informace jsou k dispozici, tak, že dnes, kdyby se povedlo, aby tento pozměňovací návrh byl přijat, aby samoživitel s osmiletým dítětem nebo samoživitelka byli zranitelná domácnost třeba v Praze, tak by dostali zhruba o 2 000 větší podporu oproti dnešní dávce. Ale pokud to osmileté dítě bude často nemocné a ta domácnost nebude zranitelná, tak dostanou o 1 700 méně oproti dnešnímu stavu.

Protože i řada organizací podporujících právě sólo rodiče upozorňuje, že věk do devíti let je kritický a ty rodiny často z hlediska širší rodiny a její podpory nefungují, aby mohly podporu poskytnout ony, tak si myslím, že ten návrh, jak ho vláda předložila, je v tomhle zbytečně přísný. Opravdu apeluji, abychom zvážili tuto jednu jednoduchou změnu. Místo věku sedmi, abychom tam přidali, že i devítileté děti v odůvodněných případech, kdy jsou hodně nemocné, mohly být doma s rodiči a ten rodič se nebál, že nebude mít z čeho zaplatit nájem pak další měsíc.

Z dalších pozměňovacích návrhů, které jsme nahráli do systému, zmíním to, že konkrétní parametry, jak jsou nastavené normativy, jsou nastavené na čas zpožděný o 14 měsíců. Takže jeden z návrhů, který jsme za Piráty připravili a předložili pod číslem 6143, se týká nápravy zpoždění o 14 měsíců. Nápravy, aby lidé, kteří potřebují podporu v bydlení, měli vypočítávané ty částky podle reálného vývoje nájmů, aby to nebylo vypočítávané z údajů, které jsou více než rok zastaralé. To je další návrh, který předkládáme.

Ještě bych představila související, to je příspěvek na energie pro zranitelné osoby a potom cenové mapy. To jsou už poměrně expertní témata, ale myslím si, že je velice důležité, abychom si uvědomili, že to bude mít dopady nakonec na stovky tisíc lidí tak, jak je předložena ta novela. Proto musíme opravdu pečlivě posoudit všechno, čeho se to týká.

Co se týče oblasti bydlení, tak jsem už upozornila na výpočet ze zastaralých údajů, zpožděných v průměru o 14 měsíců. Potom co se týče energetického paušálu tak, jak je nastavený, tak je velmi rizikový zejména pro osamělé seniorky, což je skupina, která je velmi ohrožená chudobou, žijící v bytových a rodinných domech. Zejména tedy jde o ty rodinné domy. V pozměňovacím návrhu, který je zase uveden pod číslem 6140, popisujeme, že jednotný energetický paušál skutečně nabízí zjednodušení byrokratického procesu proti současnosti. S tím souhlasíme, ale ilustrujeme na konkrétním příkladu, že pro typickou domácnost osamělé seniorky v rodinném domě ten systém pak přestane po reformě fungovat jako nástroj pomoci s vysokými náklady na energie. Můžeme se samozřejmě bavit o tom, jak by bylo ideální ty domy zateplit a podobně, ale změna bude tak výrazná, že navrhujeme ji trochu zmírnit. Zmírnění dopadu na tento typ domácností navrhujeme tedy v pozměňovacím návrhu 6140. 

Poslední, co si myslíme, že není přesné v tom vládním návrhu - to jsme připomínkovali i skrze ministerstva, když jsme byli ještě součástí vlády, na to jsme dlouhodobě upozorňovali - z čeho se vypočítává cenová hladina pro normativní nájemné. Je to číslo 6141 a zjednodušeně řečeno jde o to, že čísla, co má Ministerstvo práce a sociálních věcí k dispozici, čísla konkrétních smluv uvedených skrze databázi Úřadu práce, jsou často čísla velmi starých smluv. Jsou to tedy často nájmy, které jsou nižší v průměru než ty, které člověk uzavírá dnes nově. Naopak Ministerstvo financí má svou cenovou mapu, která vychází aktuálně z dat, která se opírají o nyní pronajímané byty, o nyní uzavírané smlouvy. 

Tohle klíčové rozhodnutí, zda budeme normativní nájemné, ty výchozí cenové hladiny, určovat podle výrazně nižších cen, odkazujících spíš na minulé možnosti, a to, že se to ne vždy pronajímatelům chce zvyšovat, anebo jestli se budeme opírat o současnost, o to, za kolik reálně lidé seženou bydlení dnes, když nově hledají, mně přijde velmi důležité. Nevidím jediný důvod, proč nevyjít z dnešní reality. Takže to je návrh 6141. Představila jsem tři pozměňovací návrhy týkající se obecně dobrého nastavení toho návrhu ve vztahu k bydlení.

V závěru bych ráda připomněla, že máme v tomto návrhu spoustu věcí, které budou směřovat k rodičům malých dětí, protože rodiny malých dětí jsou mezi těmi ekonomicky nejslabšími. Jeden pečuje doma, do práce chodí pouze druhý. Alespoň ve většině případů to tak je a opravdu to je náročné období i z hlediska finančních dopadů. V nedávných médii velmi tematizovaných článcích o poklesu porodnosti se objevuje mnoho svědectví o tom, jak se lidé bojí mít děti, bojí se mít další dítě i kvůli nejisté finanční situaci. To je za mě zásadní problém, zásadní věc.

Proto vám znovu, vážené kolegyně, vážení kolegové, dáváme možnost připojit se k podpoře pravidelné valorizace, pravidelného navyšování rodičovského příspěvku pouze o inflaci, pouze o to, aby zůstal rodičovský příspěvek na stejné hladině, aby si udržoval stejnou hodnotu, protože dnes neustále klesá. Takže abychom se tady přestali handrkovat o to, kdy a o kolik se má zvyšovat skokově rodičovský příspěvek - což je vždycky nefér - tak vám opět nabízíme možnost přidat indexaci o inflaci, rodinám zajistit stabilní hodnotu, stabilní podporu rodičovským příspěvkem, a tím i předejít tomu, aby část rodin s malými dětmi musela využívat sociální systém, o kterém tady budeme dneska hlasovat.

To, že období s nejmenšími dětmi znamená, že jeden je doma a nemůže pracovat, nevydělává, je zcela logické - to všichni víme - a to, že náhrada mzdy, ten příspěvek od státu v podobě rodičovského příspěvku je dneska nedostatečný, že pro většinu lidí to je zhruba 12 000 korun měsíčně - a to prostě není ani minimální mzda - tak na tom vidíme, že podpora rodin má obrovskou mezeru.

A ten návrh, ať se zohledňuje normálně růst inflace a ať se každý rok rodičovský příspěvek o tu inflaci navyšuje, je za mě logický. My to navrhujeme za Piráty opakovaně a budeme rádi, když se připojí zase o něco více stran. Postupně si myslím, že o tom dokážeme přesvědčit stále více stran, ale nebylo nás ještě dost na to, aby to zde tou Sněmovnou prošlo.

Tak věřím, že to zvážíte, protože podpora rodin aspoň z toho, co poslouchám v televizi a v rádiu, je pro úplně všechny politické strany zásadní. Ale když pak přijde na tu konkrétní věc, a sice aby rodičovský příspěvek neklesal na hodnotě, tak to vidět není. A to mě mrzí.

Ještě závěrem požádám tedy pana ministra, aby se opravdu postavil čelem k té kalkulačce, k té možnosti výpočtu, k možnosti prověření čísel v modelových příkladech, která ministerstvo uvádí. K možnosti, abychom věděli, o čem hlasujeme. Považuji za opravdu nepřípustné, že v situaci, kdy ministerstvo musí mít podklad, výpočetní podklad pro to, jak bude vypadat ta sociální podpora do budoucna, tak jí nedává k dispozici nejenom nám poslancům, kteří o tom máme rozhodnout, ale ani odborné veřejnosti a široké veřejnosti. Ti všichni to mají mít k dispozici, protože to bude mít dopad na celou naši zemi, a to zásadní.

A my prostě nechceme, aby došlo k tomu, že u některých zranitelných skupin, třeba rodin s několika malými dětmi, dojde k propadu i o čtyři nebo pět tisíc korun ve chvíli, kdy jeden z těch rodičů chodí do práce. Myslíme si, že jakmile v té rodině je pracující a jakmile ty děti jsou třeba tři, tak fakt není fér chtít, aby i s čtyřletým, třeba nejmladším, ten druhý rodič pracoval. A snížit podporu v situaci, kdy ani nejsme schopni zachovat stabilní hodnotu rodičovského příspěvku, mi prostě absolutně nedává smysl. Ten propad u těchto rodin nám vychází, že bude čtyři až pět tisíc korun. A to je prostě obrovská skoková věc. Nikdo z nás, jak tady sedíme v tomto sále, jsme nedostali možnost si to skrze nástroj poskytnutý ministerstvem ověřit. To je zásadní problém. A znovu říkám, nemůže být pravda, co zaznělo na výboru, že takovou kalkulačku není v technických silách ministerstva naprogramovat.

Stačilo by poskytnout třeba Excel nebo jiný druh podkladů s těmi vzorci, s těmi podklady, do kterých pak si člověk dosadí parametry a ověří si, zda ty výpočty jsou správně. Může to být jakékoliv technické řešení, ale prostě máme mít možnost si to výpočetně ověřit. Pro zjednodušení tomu říkáme kalkulačka. Ideální by bylo rozptýlit i mnoho obav, které veřejnost má, tím, že to, pane ministře, zveřejníte, že takovou kalkulačku dáte k dispozici sám proaktivně, aby se lidé té reformy nemuseli bát. Přišlo by mi to nejmoudřejší, ale to, že my budeme hlasovat a přitom nevíme přesně o čem, a nevíme, jak si ty výpočty věrohodně ověřit, protože tohle k dispozici nemáme, to mi prostě nepřijde fér, správné a nakonec ani zodpovědné. Takto hlasovat pro nás bude opravdu velice obtížné. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Nyní s faktickou poznámkou, než dám slovo panu místopředsedovi Juchelkovi, máme zde přihlášku s faktickou poznámkou pana ministra Mariana Jurečky. Prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji moc. Já chci jenom velmi stručně zareagovat. Na debatu o kalkulačce jsem odpovídal na sociální výboru, ale je fér to říct i tady. Stejně jako u důchodové reformy jsme na začátku druhého čtení. Fakt není v našich silách vytvořit kalkulačku, když neznáme finální parametry. Jsou tady pozměňovací návrhy, které projednal sociální výbor, jsou tady pozměňovací návrhy opozice, tak jako není možné vytvořit kalkulačku, když nevíme finální parametry. Je to stejné jako důchodové reformy, taky jsme o tom tady tu debatu vedli. Teď v těchto týdnech dochází ke změně kalkulačky, takzvané Idy, která umí lidem říci, jaká bude jejich výše důchodů. Takže to jenom jako na margo logiky pochopení toho, že opravdu na začátku druhého čtení já neznám rezort, který by dokázal vytvořit kalkulačku, když nemá finální parametry toho, jak to bude vypadat.

V rychlosti; Zmiňované obavy, jestli někdo se může bát, nebo neobávat reformy. Všechny zranitelné skupiny budou lépe chráněny než teď. Kdo se má obávat? Ten, který je v produktivním věku, je zdravý a nepracuje vůbec nebo pracuje v rámci černého trhu práce. Tak ano, to přiznáváme férově, pro tuhle skupinu lidí ta situace bude diametrálně složitější a prostě budeme mít jasný tlak a motivaci, aby ti lidé opravdu pracovali a pracovali legálně. Pokud pracovat mohou. To říkám opakovaně.

Zranitelnost. Ještě když byli Piráti v koalici, tak ještě před jednáním vlády jsme vlastně udělali kompromis toho posunu ze čtyř let na sedm let věku. Pokud to budeme chtít posunovat dál, znamená to vytváření ještě většího bod zlomu, přesně v okamžiku, kdy to dítě dosáhne toho věku, tak pro tu rodinu, pro tu samoživitelku bude ještě větší bod zlomu, než vytváříme teď. Tolik v rychlosti.

Je potřeba si také uvědomit, že nikdy nepokryjeme žádným systémem 100 procent všech individuálních případů. Proto tady máme MOPku a hmotnou nouzi a na všechny podklady, které zaslali členové sociálního výboru, jsme jim dávali odpověď těch modelových příkladů na základě přesných dat.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře, za dodržení času. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní místopředsedkyně Olgy Richterové. Prosím, máte slovo, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Je přece logické, že ministerstvo má svůj podklad pro vládní návrh. A je přece samozřejmé, že když řada těch změn, o kterých se tady bavíme, nebo které jsou třeba i v těch mých pozměňovacích návrzích, je parametrických. Je o tom, že v nějakém koeficientu posunete, změníte třeba desetinné číslo, tak to znamená, že je to přece snadné upravit, když to máte třeba v excelovém vzorci. Na tom chci říct, že vy určitě normálně ten výpočetní technický podklad máte, máte vládní návrh, k tomu by bylo fér ten výpočetní podklad zveřejnit, k tomu vládnímu návrhu má být veřejná debata opřená o ty výpočetní podklady. A co se týče možných úprav, tak to samozřejmě může se stát a myslím, že právě u těch rodin, kde jeden rodič pracuje a ten druhý je ještě doma s malým dítětem, třeba čtyřletým, by to podle mě bylo záhodno. A řeknu, o co jde.

Tam jde o to, že ta rodina se vlastně skokově dneska stává takzvaně nezranitelnou u toho rozdílu mezi čtyřletým a pětiletým, a mně to prostě přijde příliš přísné. A právě u takovýchto skokových rozdílů v situacích, kdy nejde o lidi, co by se vyhýbali práci, to vůbec, ale jsou v situaci, kdy objektivně není snadné práci sehnat nebo práci třeba s péčí o ty tři malé děti skloubit, si myslíme, že to bude zbytečně přísné na rodinu, která má prostě typicky třeba otce s nižším příjmem, nízkopříjmového pracujícího tátu a mámu, která v tom nějakém okrajovém regionu tu práci velmi těžko s malými, často nemocnými dětmi sežene. A u takovýchto případů varujeme, že nám to vychází na minus čtyři nebo minus pět tisíc měsíčně.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní byl sice s přednostním právem přihlášen pan místopředseda Juchelka, ale dal přednost panu kolegovi Kohajdovi s řádnou přihláškou. Prosím, máte slovo.

Poslanec Michael Kohajda: Vážené dámy, vážení pánové, vážení páni ministři, moc děkuji panu místopředsedovi za umožnění vystoupení. A nebudu dlouhý, já bych chtěl představit dva pozměňovací návrhy v rámci této sloučené debaty. Prvním z nich je pozměňovací návrh, který je ke sněmovnímu tisku 800, to znamená k tomu doprovodnému zákonu, k návrhu zákona o dávce státní sociální pomoci. Jedná se o část, která mění zákon o hazardních hrách a doplňuje se možnost provozovatelů hazardních her vytvořit program snižování dopadů účasti na hazardní hře, který by měl ochránit hráče v hazardních hrách.

Já jsem k tomuto pozměňovacímu návrhu zpracoval podrobnou písemnou důvodovou zprávu, takže mi dovolte jenom krátce shrnout, že základním cílem toho předloženého mého pozměňovacího návrhu je umožnit efektivnější snižování rizikovosti účasti na hazardních hrách a předcházení sociálně patologickým jevům spojeným z provozováním hazardních her, a to právě prostřednictvím programu včasné detekce rizikového hráčství. Ochrana účastníků her před rozvojem patologického hráčství je zcela nepochybně žádoucí a celospolečensky prospěšný cíl, na jehož dosažení by měl stát vytvořit v oblasti veřejnoprávní regulace odpovídající zákonné podmínky.

Navrhovaná novela zákona o hazardních hrách pak jasně definuje tento cíl jako veřejný zájem a poskytuje provozovatelům zmocnění pro využití tohoto právního titulu, což umožní efektivní realizaci programu včasné detekce rizikového hráčství a celospolečenského zájmu v podobě ochrany hráčů a minimalizace společenských a ekonomických dopadů rizikového hraní.

Mám za to, že odpovědní provozovatelé hazardních her mají zájem na tom, aby měli odpovědné účastníky, tedy hráče těch hazardních her, a domnívám se, že právě program snižování dopadů účasti na hazardní hře, který by měl být takto umožněn, je důležitou součástí toho, jak předcházet sociálně patologickým jevům. Vidím zde i úzkou souvislost právě se sociálními dávkami, protože mnoho těch méně zodpovědných hráčů hazardních her propadá v rámci společenského síta právě do skupiny těch ohrožených, kteří často pak požívají sociální dávky.

Můj druhý návrh, který je připraven ve spolupráci s dalšími poslanci pod vedením pana kolegy Jiřího Navrátila je veden pod sněmovním dokumentem 6146 - a jenom řeknu, že ten předchozí můj pozměňovací návrh má číslo sněmovního dokumentu 6154. Tak tento sněmovní dokument 6146 mění pozměňovací návrh, který byl přijat výborem pro sociální politiku k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o dávce státní sociální pomoci.

Cílem této změny je, aby se navýšil koeficient pro příspěvek na vysokoškolské studium ze současných navrhovaných 1,5násobku životního minima na 2,5násobek životního minima. Mám za to, že je potřeba podporovat studenty vysokých škol v jejich vysokoškolském studiu u studentů ze sociálně slabších rodin, musíme překonávat finanční bariéry, které někdy jsou bariérami pro studium těchto mladých osob na vysokých školách. Původně jsem zvažoval návrh 3,0 koeficientu, ale po debatě se všemi kolegy, kteří jsou pod tím pozměňovacím návrhem uvedeným v systému pod sněmovním dokumentem 6146, jsem se nakonec připojil k nim s návrhem 2,5násobku. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Aleš Juchelka. Prosím, máte slovo. Připraví se paní poslankyně Hanzlíková. Prosím.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také moc děkuji. Já v tuto chvíli budu tak malinko reagovat na svou předřečnici, vaším prostřednictvím, Olgu Richterovou.

Co se týká té kalkulačky, tak samozřejmě to je velikánské minus právě proto, že si nedokážou ti lidé, kteří tu dávku, tak jak říkala má kolegyně, vypočítat nejen doma, ale taktéž ani na té druhé straně na tom úřadu se neví, co z toho vlastně vypadne, i když to bude už úplně jako napevno cizelované, tak pokud se člověk dostane do nějakých problémů v rámci té superdávky, tak si nebude moci vlastně sám doma nějakým způsobem vypočítat tu samotnou dávku na té své životní situaci tak, jak to je.

Obecně u superdávky máme stanovisko takové, že se pravděpodobně u ní zdržíme tady z těchto důvodů, a já ještě, protože potřebujeme docizelovat některé věci, budu ještě dávat návrh na přerušení.

Co se týká těch kladů. Já moc děkuji panu ministrovi, že se vůbec za prvé do toho pustil a a že jsme mohli komunikovat s Ministerstvem práce a sociálních věcí a že některé naše výhrady a nápady byly už zakomponovány do těch pozměňovacích návrhů, které prošly výborem pro sociální politiku. Tam samozřejmě některé věci dopadly dobře, nicméně některé záležitosti, které tady řeknu, jsou ještě kruciózní k tomu, abychom k tomu dali kladné stanovisko. I když ani tomuto se nevyhýbáme.

Co se týče potom upřednostňování těch, kteří jsou samoživitelé nebo se starají o dítě jako ti, kteří jsou sami v té domácnosti. Já mám s tím problém. Tady to pan ministr naznačil - nejen z toho důvodu, že tím největším kladem vlastně, který ta superdávka přináší, že jsou vymazány ty body zlomu, kdy vlastně plus minus, když to přeženu, jedna koruna rozhodovala o tom, zdali ten příspěvek dostanu, a nebo ne, nicméně to neustálé protěžování jakoby samoživitelů, a nemyslím tím, protože samoživitel je hlavně vdovec a vdova, kterým samozřejmě, když mají děti, tak se z nich stanou sirotky, už stát pomáhá sirotčím důchodem, vdovským důchodem, vdoveckým důchodem, ale i přesto, že ten samoživitel má to dítě samozřejmě doma a musí se o něj stát i v průběhu nemoci, tak já se vždycky u toho ptám, kde je ten druhý rodič? I přesto, že bydlí přes ulici nebo někde jinde, i on se může samozřejmě postarat, tak jako ta úplná rodina, která je tím pádem tak trochu diskriminována, o to dítě nemocné taky. Vždycky to dítě má rodiče oba dva.

Co se týče ale té samotné superdávky bydlení. Snižování dávky jako tlak na nalezení levnějšího nebo kvalitnějšího bydlení samozřejmě v současné bytové situaci v České republice nemůže být úspěšné. Klienti totiž nebydlí draze nebo nekvalitně ze své vůle, oni totiž nemají žádnou jinou volbu. Trh s byty je pro ně jako takový nedostupný. Bez navazujících programů obcí, které by byly podporovány státem, je pouze dalším problémem, který klienty povede do už tak bezvýchodné situace. Ti z měst a oblastí, které nabízejí samozřejmě nějaká pracovní místa a mají nějakou infrastrukturu, tak se mohou odstěhovat samozřejmě do oblastí s levnějším bydlením, ale bez možnosti, nebo respektive s omezenou možností pracovat a starat se o děti. Povede to tedy k exodu do míst bez práce a k rozrůstání vyloučených lokalit, které i tak nám v tuto chvíli skutečně více stoupají, než aby klesaly, a to v průběhu samozřejmě desítek let.

Počet příjemců dávek ani jejich výše se nesníží, přesně naopak dle mého názoru vzroste, nedostatek financí na bydlení bude muset být sanován dávkou v hmotné nouzi, to znamená mimořádnou okamžitou pomocí, anebo samozřejmě potom povede k nějaké další dávkové úpravě. I proto tam došlo k těm změnám parametrů u té komponenty nebo složky, jak se teď nově říká, bydlení.

Úřad práce samozřejmě je podle zákona jediným orgánem zodpovědným za nastavení a realizaci takzvaného podpůrného plánu, to jsme (bychom?) s ministerstvem taktéž řešili. V tom případě samozřejmě se podpůrný plán tak, jak byl navrhován původně, stane pouze formálním dokumentem, administrativní zátěží bez jakéhokoliv efektu, která by pomohla těm klientům.

Podpůrný plán podle mě musí být často nebo pořád - neustále sestavován s podporou například obce nebo těch organizací, které pracují přímo s rodinou, případně třeba s Probační a mediační službou. V tomto směru je třeba taktéž zákon upravit a na to se moc tady nemyslelo, i když se taky udělal kus práce v nějakým pozměňovacím návrhu. Úřady práce totiž musí být z hlediska té superdávky lídrem tohoto celého procesu. A ten člověk samozřejmě musí být pod úřadem práce. Ale ten úřad práce v tom nemůže být sám, MPSV musí nalézt cestu, jakým způsobem tuto díru v zákoně, která se týká podpůrného plánu, zacelit.

Bonus za práci jako motivace k práci a k legalizaci práce načerno je opět samozřejmě u té superdávky pouze nějaký teoretický konstrukt. Bylo ověřeno v některém z mnoha desítek projektů podpořených v minulých letech z ESF - Evropského sociálního fondu či ze státního rozpočtu. To je otázka. Protože těch podpůrných prostředků bylo několik a samozřejmě my ta data mít můžeme. Já o tom nevím v tuto chvíli.

Volný trh práce o lidi s kumulací problémů samozřejmě nestojí, proto se tady budou řešit - a bude to dělat i můj kolega Patrik Nacher, tuším s Lucií Šafránkovou, tak jako to dělá kolegyně Olga Richterová, právě ty exekuce a insolvence. A dlouhodobá nezaměstnanost a příležitostné práce načerno tedy výlučně samozřejmě nejsou tou správnou volbou pro ty, kteří budou tu superdávku čerpat.

Navíc v případě samozřejmě legálního zapojení na trhu práce vydělávají velmi málo, méně samozřejmě než načerno, a to jim ten bonus pracovní jako takový nevynahradí. Bez velmi aktivní a komplexní podpory, bez té účasti toho podpůrného programu nemůže být účinný a na legální trh práce je samozřejmě nedovede.

Životní minimum, to jsme říkali ministerstvu, je opravdu nízko. V tuto chvíli je tam úprava jednoho pozměňovacího návrhu, kde je navýšeno na pět a půl tisíce u jednotlivce. Tady navíc samozřejmě to vychází ze starého výpočtu toho spotřebního koše, který opravdu neodráží současné potřeby lidí ve 21. století. Proto se například přídavek na dítě stal postupem času chudinskou dávkou a nízká hodnota zkresluje i cílovou skupinu superdávky. Proto tady tento pozměňovací návrh na navýšení životního minima budeme podporovat.

Co se týká obcí, pokud by zákon prošel v té stávající podobě bez těch pozměňovacích návrhů, tak obce se dostanou úplně mimo orgány zodpovědné za situaci svých obyvatel, příjemců dávky. Ale ty důsledky samozřejmě z hlediska toho nekvalitního bydlení, z hlediska nezaměstnanosti a tak dále, ty obce to ponesou. Další sociální propad a kriminalita v případu nedostatku peněz na bydlení a živobytí, příliv lidí do obcí na okraji v uvozovkách a z vyloučených lokalit a tak dále, ohrožení bydlení pro rodiny s dětmi a tak dále, tak to opravdu dopadne potom na ty samotné obce.

Co mi dělá největší samozřejmě problémy, tak to jsou dvě věci, a to je, že přídavek na dítě je součástí superdávky, že se tady míchají ty chudinské dávky jako doplatek na bydlení a životní minimum a tak dále, s těmi prorodinnými dávkami. Ale tím konstruktem té superdávky už budeme muset úplně zapomenout na jakoukoliv prorodinnou politiku, což samozřejmě přídavek na dítě je, poněvadž přídavek na dítě je příjmově testovaná dávka v tuto chvíli, kterou dostane každý, kdo se vleze (vejde?) do toho koeficientu, aby ho dostali i ti, kteří jsou skutečně aktivní v práci, a ti, kteří mají nízké příjmy. Tak ti, pokud pobírají přídavek na dítě, tak v tuto chvíli, a budou pořád pracovat, tak to je ten druhý můj problém, budou majetkově testováni. (Střídání předsedajících.) Ale tak, jak nám bylo vysvětleno, a ten mindset se bude muset skutečně úplně předělat u té superdávky, tak už končí tady prorodinný typ podpory pro rodiče, kteří mají malé děti a nízké příjmy, a už prostě přídavek na dítě je smazán v rámci té složky dítě.

Žadatel má být za celou domácnost jen jeden. To se taktéž změnilo po našich připomínkách v tom pozměňovacím návrhu, který připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Tak co se týká potom samozřejmě těch některých věcí u majetkového testování, tak tam je skutečně minusovým bodem to, že například máte dvě skupiny, když to vymyslím jako příklad, třeba starobních důchodců. Někteří pobírají, a je jich zhruba půl milionu, starobní důchod na poště, to znamená v hotovosti, kdy jim přijde složenka, a ta druhá část těch starobních důchodců to dostává od České správy sociálního zabezpečení na účet. A teď si vezměte, že například u složky bydlení se dostanete svým příjmem, svým bytem, svou lokací do té složky bydlení. Vyjde vám majetkový test a ti, kteří mají na účtu našetřeno více, než ten majetkový test požaduje, tak vy o tou superdávku přijdete. Ale ti, kteří to vybírají v hotovosti a mají to ušetřeno v šuplíku, například 300 000 korun, tak budou dále pobírat tu superdávku, protože budou mít ty peníze prostě ne na účtu a bude to nedohledatelné. A takovýchto pobíračů dávek máme celou řadu.

Majetkový test obecně v rámci celé superdávky je bych řekl tím nejslabším článkem, který skutečně bude vést ke kreativitě lidí, kteří v tuto chvíli čerpají nějakou z těch čtyř komponent, aby to mohli čerpat dál. To znamená, že de facto se například, když ne svou vlastní vinou třeba jsou lidi propuštěni ze zaměstnání jako u nás, když před několika měsíci tam skončil jeden z velkých podniků, tak ti lidé si desítky let platí sociální pojištění, najednou se ocitnou na Úřadu práce. Než se nadechnou a najdou si nové místo, to může trvat měsíce nebo se rozhodnou pro nějakou rekvalifikaci. Tak v tuto chvíli oni budou majetkově testováni a i přesto, že desítky let byli zodpovědní, šetřili si třeba na penzi a tak dále, tak ten majetkový test vyhodnotí: OK, máte našetřeno na penzijním připojištění, máte tady takovouto částku na termínovaném účtu, máte třeba svůj vlastní byt, protože jste celý život šetřili, pracovali, byli zodpovědní, jenom jste se na malilinký úsek vašeho života, pár měsíců, dostali do svízelné situace, tak budete majetkově testování a tu pomoc od státu nedostanete. To se mi zdá, že je opravdu velmi tvrdé a že tady vzniká vlastně bych řekl takový dvojí metr u těch, kteří mají stejné podmínky, do kterých se dostali v rámci té svízelné situace, ale pomoc dostanou, a ti, kteří byli zodpovědní, tak tu pomoc nedostanou. U těch starobních důchodců je to jasný příklad.

Takže já bych požádal, abychom tady tento bod ještě přerušili a některé ty věci ještě dodiskutovali. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Pane místopředsedo, rozuměla jsem tomu správně, že jde o... (Poslanec Juchelka mimo mikrofon: Návrh na přerušení.) Návrh do kdy?

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Návrh na přerušení do 15. března. Ano, po rozpravě to můžeme nechat hlasovat, určitě.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Jenom, aby bylo naprosto jasno, takže dáváte návrh na přerušení do 15. 3. po doběhnutí této sloučené obecné rozpravy.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, můžeme to hlasovat tam.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně, mám to poznamenáno. A my nyní přistoupíme tedy k dalšímu přihlášenému a tím je s faktickou poznámkou pan poslanec Martin Dlouhý. Prosím.

Poslanec Martin Dlouhý: Dobrý den. Já jenom jsem tady slyšel nějaká slova o těch majetkových testech. Kolega, prostřednictvím paní předsedající, zmínil penzijní připojištění nebo spoření, stejně tak stavební spoření. Všechny produkty, které jsou podporovány státem, se tam nepočítají, takže nepočítají se do majetku těch osob. Stejně je jedno, jestli mají nebo nemají byt, protože když máte jeden byt, ve kterém bydlíte, tak se tam přece taky nepočítá. Ale nevím, proč bychom podporovali někoho, kdo vlastní tři byty. To mi připadá jako bláznivina, abychom takovou rodinu podporovali. Takže jenom na vysvětlenou, že si myslím, že to bylo trošku zkreslené, to, co jste teďka tady pověděl. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času a tato faktická vyvolala faktickou pana místopředsedy. Prosím.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji a budu na to reagovat. Dobře, nemusí jít samozřejmě o ty státem podporované, může jít o termínované vklady, může jít o to, že tomu člověku, já nevím, umřou rodiče a on zdědí jejich byt, který prodá, má najednou na účtu peníze, dostane se skutečně do nějaké svízelné situace, nebo ten byt zdědil. Já tomu rozumím, kam samozřejmě tím zákonodárci z vládní koalice míří. Nicméně říkám na druhou stranu to, že když tady máte člověka, který má 60 let, pracoval u nás třeba v Arcelormittal, který teďka nedávno došel do insolvence, byl propuštěn, v tuto chvíli je na Úřadu práce, najednou zdědí nějaké množství peněz a tak dále, ale - nebo byt nebo nemovitost, nebo má něco našetřeno na termínovaném účtu, protože byl - a chápu, že jsou tam ty limity zodpovědné, a teď potřebuje třeba tři měsíce na to rozkoukat se po trhu práce, potřebuje třeba tři měsíce rozkoukat se po tom, co ještě by mohl dělat na Úřadu práce za rekvalifikace a tak dále, ale tu podporu od státu nedostane.

Aktualizováno 13. 2. 2025 v 11:36.