(pokračuje Věra Kovářová)

3.
Vládní návrh zákona o poskytování některých opatření v podpoře bydlení (zákon o podpoře bydlení)
/sněmovní tisk 729/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

 

Ministr pro místní rozvoj ČR Petr Kulhánek: Pěkné odpoledne, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes vám již podruhé předkládáme návrh zákona, na který Česká republika čeká nejméně 20 let. Na to, že tato legislativa pro oblast bydlení chybí, opakovaně upozorňovaly národní i mezinárodní instituce, jako jsou Ústavní soud, Evropská komise nebo Evropský výbor pro sociální práva.

Celá Česká republika se potýká s problémem bytové nouze. Problémem způsobující to, že senioři, rodiny s dětmi a další skupiny obyvatel musí žít na ubytovnách, předražených nevyhovujících bytech obchodníků s chudobou či jsou zcela bez přístřeší. Takových osob je aktuálně v České republice více než 150 000. Pro ně dosud nebyla v legislativě ukotvena systémová možnost pomoci.

Problémy v oblasti bydlení nemají pouze ti nejzranitelnější. Hrozba ztráty bydlení související s nadměrnými náklady na bydlení nebo energetická chudoba v důsledku globálních krizí posledních let jsou problémy, se kterými se potýká stále více českých občanů. Zmírnit nebo vyřešit jejich potíže a zabránit propadu do bytové nouze mnohdy mohou preventivní a poměrně levné zásahy.

Stávající systém pomoci ale může být pro mnoho lidí složitý, málo srozumitelný a hlavně nedostatečný. Návrh zákona, který předkládáme, vychází z dlouholeté praxe odborníků, kteří čerpali z osvědčené praxe. Do systému podpory dle návrhu zákona jsme nezařadili nic, co by se dříve neosvědčilo v zahraničí, ale i v českých podmínkách. Nástroje zákona jsou vyzkoušeny v sedmdesáti projektech napříč republikou, městy, obcemi i řadou neziskových organizací, které v tomto často suplují roli státu. Nejenom obce, které realizují podobné projekty, byly do přípravy zákona zapojeny. Naslouchali jsme také obcím a krajům napříč Českou republikou, protože byť je bytová nouze problém celorepublikový, existují regionální specifika, která byla v návrhu zákona zohledněna.

Od doby, kdy vám byl zde představován zákon naposledy, probíhaly nejenom na poslaneckých výborech intenzivní diskuse, které se promítly do pozměňovacích návrhů. Já si dovolím shrnout ty nejzásadnější změny, které z nich pro systém zákona vycházejí.

Tou vůbec nejvýznamnější je úprava sítě kontaktních míst pro bydlení, tedy klíčového nástroje systému podpory bydlení podle předkládaného zákona, která se zúžila na 115 povinných kontaktních míst pro bydlení na obcích s rozšířenou působností, přičemž zbylých 90 obcí s rozšířenou působností bude mít možnost opt-in dobrovolného vstupu.

Další úpravy vedou ke zvýšení kontroly v systému podpory bydlení. Jako příklady lze uvést dokládání bezdlužnosti vůči SVJ při zápisu bytu do systému, stanovení postupu posuzování rezidenční segregace při zápisu bytu do systému směrnicí Ministerstva pro místní rozvoj či stanovení nespolupráce s asistencí v bydlení jako důvod k vypovězení nájemní smlouvy. Vzhledem k paralelnímu projednávání zákona o dávce státní sociální pomoci vzešla od spolupředkladatele Ministerstva práce a sociálních věcí potřeba sladění obou reforem. To bude probíhat prostřednictvím vydávání závazných stanovisek Úřadu práce České republiky k žádostem o podpůrná opatření, kterými jsou podporované obecní bydlení, garantované bydlení a asistence v bydlení. Úřad práce České republiky bude v rámci závazného stanoviska určovat, zda může být potřeba podpůrného opatření u domácnosti do evidence podpory bydlení zapsána.

Zmíněné změny se odrazily i v nutnosti odložení účinnosti zákona na 1. leden 2026, u některých nástrojů až na 1. červenec 2026. Návrh zákona se opírá o robustní datovou základnu. Víme, s jakými zdroji můžeme počítat, víme, že je zákon realizovatelný, a hlavně že bude efektivní. Nic na tom nemění ani zmíněné úpravy. Pro zavedení systému podpory není nutné nabrat stovky nových úředníků, poradenství na obcích mohou vykonávat stávající proškolení pracovníci. Každý občan České republiky má mít možnost odborného poradenství a případně zařazení do systému podpory. Stejně tak obce chtějí v mnoha případech řešit bytovou situaci obyvatel a potřebují dlouhodobou systémovou podporu.

Nepředkládáme všespásné řešení, ale potřebný základ toho, co mnohé evropské státy už dnes realizují. Spolu s investicemi do bydlení a ukotvením dostupného nájemního bydlení nastavujeme cestu, která postupně povede k řešení krize bydlení v České republice. Předložený zákon považujeme za nezbytný i z důvodu, že stávající neřešení problémů bytové nouze je pro státní pokladnu velmi drahé. Dle našich výpočtů jsou to 4 miliardy korun ročně. Pokud se tomuto problému nepostavíme čelem teď, bude bytová nouze narůstat, stejně jako její náklady. Každý odklad zákona, tedy skutečného řešení, se prodraží nám všem. Na co ale musíme jako zákonodárci myslet, je především fakt, že důstojné bydlení představuje absolutní základ bezpečného a zdravého života rodin a domácností a vůbec obyvatel České republiky. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako výboru garančnímu, dále byl tisk přikázán výboru pro sociální politiku, rozpočtovému výboru, ústavně-právnímu výboru a hospodářskému výboru.

Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 729/1, 4, 5, 7, 8, 9 a 10. Výbor pro sociální politiku, rozpočtový výbor a hospodářský výbor předložili záznamy, které byly doručeny jako sněmovní tisky 729/2, 3 a 6.

Prosím, aby se ujala slova zpravodajka výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, poslankyně Eva Fialová, informovala nás o projednání návrhu ve výboru a případně pozměňovací návrhy odůvodnila. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Dobrý den, děkuji za slovo. Já bych se ráda vyjádřila k průběhu projednávání zákona z pohledu zpravodaje. Zákon o podpoře bydlení byl vládou předložen do Poslanecké sněmovny již 12. 6. 2024, kdy prvé čtení proběhlo 9. a 10. 7. 2024 a tisk byl přidělen do následujících výborů - výboru pro sociální politiku, rozpočtovému výboru, ústavněprávnímu a hospodářskému výboru. Jako garanční výbor byla stanovena Sněmovna, výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj a ze všech těchto výborů vzešlo usnesení, které bude následně představeno. Kromě výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj nebylo přijato usnesení nebo byl tisk odložen. Garanční výbor se věnoval tisku několikrát, poprvé byl tisk projednáván 11. 7. a stanovena lhůta na podávání pozměňovacích návrhů, následně se tisku věnoval 5. 9. a projednávání opět přerušil.

Následně stanovil ještě dvakrát lhůtu pro podávání pozměňovacích návrhů, které byly projednány až 7. 2. 2025 a k jednotlivým pozměňovacím návrhům přijal i usnesení. K návrhu zákona byl přijat komplexní pozměňovací návrh, který do sebe absorboval již dříve podané pozměňovací návrhy na výbor, které se po přijetí kompletního pozměňovacího návrhu staly nehlasovatelné. Následně byly přijaty ještě další pozměňovací návrhy, které se vztahují ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu.

Dovolte mi, abych nyní představila přijaté pozměňovací návrhy na garančním výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Dovoluji si upozornit na to, že všechny návrhy podané ve druhém čtení budou staženy ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu a případně pokud budou doupraveny technickými specifikacemi, které případně předložím ve třetím čtení.

Komplexní pozměňovací návrh, který můžete najít v usnesení garančního výboru pod číslem 729/10, obsahuje následující změny. A jak již zmínil pan ministr, tak kontaktní místa pro bydlení nebudou již stanovena na všechna ORP, kterých bylo 205, ale pouze pro pevně stanovených 115 obcí s rozšířenou působností, které jsou nově obsaženy v příloze číslo 5. Jedná se o obce, kde je identifikována potřeba a vyšší míra osob ohrožených ztrátou bydlení.

Dále byly do komplexního pozměňovacího návrhu zahrnuty již dříve podané pozměňovací návrhy, které mají různý charakter od legislativně technických změn nebo nalezených chyb nebo po doplnění pravidel Evropské unie o veřejné podpoře rozsáhlejší změny technického charakteru pro dospecifikování, například ustanovení o kontrole nebo účelové určení a vyúčtování příspěvku nebo účel poskytnutí takzvané předasistence, což je příprava k nastěhování do přiděleného bytu. Komplexní pozměňovací návrh zahrnul i pozměňovací návrhy směřující prokázání majitele bytu, bezdlužnost vůči SVJ nebo družstvům, který bude do systému vložen.

Dále byly přijaty následující pozměňovací návrhy. Výpověď z bytu při prokazatelné nespolupráci s poskytnutí asistencí, dále pravidla poskytnutí pro takzvanou překlenovací asistenci v délce dvou měsíců pro případy, že se nepodporovaná osoba po uplynutí doby poskytovaného podpůrného opatření bude muset přestěhovat do nového bytu, aby přechod byl zvládnut a přecházelo se tak případnému opětovnému ztrátě bydlení. A poslední explicitní odkaz na směrnici, která má zabránit rozšiřování další míry sociálního vyloučení, zjednodušeně řečeno, na pravidla pro obsazování bytů získaných do systému.

Dále byl ve výboru podán pozměňovací návrh týkající se doručování a komunikace prostřednictvím datových stránek. U tohoto pozměňovacího návrhu panuje všeobecná shoda, že efektivnější je ho řešit změnou občanského zákoníku, a je tedy navržen a přijat v usnesení u následujícího sněmovního tisku 730, změna zákonů souvisejícím s přijetím zákona o podpoře bydlení.

Na jednání výboru bylo avizováno, že bude dnes představen další pozměňovací návrh, který bude řešit ukotvení role úřadu práce, systému zákona o podpoře bydlení.

Vzhledem k tomu, že jako zpravodaji mi nepřísluší hodnotit kvalitu a způsob toho, jakým byl pozměňovací návrh přiřazen, budu se tomu věnovat sama při přihlášce a osobním názoru na celý zákon, a tímto vám děkuji za pozornost jako zpravodaj garančního výboru.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní prosím, aby se postupně ujaly slova, informovaly nás o projednání návrhu ve výborech a případné pozměňovací návrhy odůvodnily, zpravodajka výboru pro sociální politiku, paní poslankyně Jana Hanzlíková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Dobrý den. Já děkuji za slovo a přednesla bych záznam z jednání výboru pro sociální politiku, protože tento výbor nebyl garanční. Po představení tohoto sněmovního tisku a po proběhlé diskusi nebylo přijato žádné usnesení k tomuto projednávanému sněmovnímu tisku. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní poprosím zpravodaje rozpočtového výboru, poslance Vojtěcha Munzara. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s projednáváním toho tisku na rozpočtovém výboru. Rozpočtový výbor projednal tento návrh zákona 4. září 2024. Na svém jednání se zabýval zejména efektivitou a účelností navrženého zákona a s tím spojených každoročních nových výdajů z peněz daňových poplatníků až do výše 1,5 miliardy korun na poskytování garancí, vytvoření nových úředních míst na obcích a na centrálních úřadech, na financování činnosti garantů a na financování provozu nových poradenských center.

Tyto prostředky k naplňování zákona neslouží k výstavbě či podpoře výstavby nových bytů, pouze předpokládají financování vzniku nového, rozsáhlého a nákladného administrativního systému, který sám o sobě bydlení dostupnějším nečiní. Z těchto důvodů v hlasování nikdo ze členů rozpočtového výboru nehlasoval pro souhlasné stanovisko s tímto zákonem, většina členů se zdržela hlasování, a proto rozpočtový výbor nepřijal k zákonu žádné stanovisko. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní poprosím zpravodajku ústavně-právního výboru, poslankyni Zuzanu Ožanovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové, ústavně-právní výbor se dvakrát zabýval touto problematikou na svých jednáních. Nejprve to bylo dne 4. září 2024, kdy projednal tento vládní návrh zákona o poskytování některých opatření i v podpoře bydlení, tedy tisk 729. Po odůvodnění náměstka ministra pro místní rozvoj inženýra Lukáše Černohorského a mé zpravodajské zprávě a v obecné rozpravě ústavně-právní výbor jednání přerušil.

Dále se tímto tiskem zabýval ústavně-právní výbor 9. října 2024. Po vyjádření náměstka, tentokrát ministra pro místní rozvoj, doktora Jana Fluksy, a mé zpravodajské zprávě, opět v obecné rozpravě, ústavně-právní výbor jednání přerušil. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji a nyní bych poprosila zpravodaje hospodářského výboru poslance Jana Bauera, ten tady ale není, poprosila bych někoho z hospodářského výboru. (K řečništi přistupuje poslanec Munzar.)

Pane poslanče, děkuji, že jste se ujal této role místo zpravodaje hospodářského výboru pana poslance Jana Bauera. Prosím, pan poslanec Munzar.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se tímto tiskem zabýval na své 45. schůzi dne 5. září 2024. Nepřijal usnesení k předloženému vládnímu návrhu zákona. Z celkového počtu 17 přítomných hlasujících poslanců hlasoval 1 pro návrh zákona 0 proti, 16 se zdrželo hlasování. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji vám. A nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Marie Pošarová. Připraví se paní poslankyně Eva Fialová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, v posledních letech se problematika dostupnosti bydlení v České republice stává stále naléhavější. Podle dostupných statistik čelí statisíce lidí a domácností reálné hrozbě ztráty střechy nad hlavou nebo neschopnosti si pořídit bydlení.

Dnes je na plénu Sněmovny tedy tisk ohledně podpory bydlení. Navrhuje opatření, která mají tento problém zmírnit, avšak otázkou zůstává, zda je to dostatečné řešení. V současnosti čelí problému s dostupností bydlení především mladí lidé, rodiny s dětmi, senioři a osoby s nižšími příjmy. Ceny nemovitostí a nájmů raketově rostou, zatímco mzdy stagnují. To vede k tomu, že stále větší část obyvatelstva musí žít v podmínkách, které by ještě před několika lety považovala za nepředstavitelné. Tisíce domácností se ocitají na hraně chudoby, přičemž jedna z největších výzev, před kterou stát stojí, je zajistit dostupné a kvalitní bydlení pro širokou veřejnost.

Sněmovní tisk se snaží tento problém řešit zavedením několika nových opatření, avšak některá z nich mohou být nedostatečná. Přestože se v tisku mluví o zvýšení třeba i výstavby a podpoře dostupného bydlení, realita českého trhu s nemovitostmi ukazuje, že současné kroky nejsou dostatečné. Opatření, která by měla usnadnit přístup k bydlení pro širší spektrum lidí, je stále nutné podpořit konkrétními a efektivními kroky.

Podle aktuální verze zákona by měla vzniknout obcím s rozšířenou působností nějaká kontaktní místa pro bydlení, kde by bylo lidem, kterým hrozí ztráta střechy nad hlavou, poskytováno poradenství. Dozvěděli by se třeba, o jakou pomoc od státu mohou žádat. Úředník by prý měl umět také v kritické situaci nouzového bydlení něco zprostředkovat. Kontaktní místa mají vést rovněž databázi dostupných městských či nájemních bytů.

Vedle toho chce zákon zvýšit nabídku činžovních bytů, které by měly být k dispozici nejohroženějším rodinám. Obce by za pronajímání bydlení lidem v nouzi dostávaly kompenzace. Soukromým pronajímatelům zase ministři chtějí dodat motivaci prostřednictvím garancí, že nepřijdou o své peníze kvůli nájemcům neplatičům.

Klíčovým problémem zůstává i nevhodné nastavení regulací a podpory státu pro výstavbu. Bez skutečné kontroly nad cenami nájmů a cenami nemovitostí je těžké očekávat, že se situace výrazně zlepší. Výstavba nových bytů je nezbytná, ale pouze pokud se soustředí na kvalitu, cenovou dostupnost a efektivitu. To znamená, že vládní návrhy musí být komplexní a zaměřit se nejen na podporu výstavby, ale i na regulaci trhu, která zabrání dalšímu růstu cen. Nedostatek bydlení je problém, který se týká celé společnosti.

Aby se zajistilo, že každý občan bude mít přístup k adekvátnímu a dostupnému bydlení, musí být navržena opatření, která odpovídají skutečným potřebám obyvatel. Bez silné politické vůle a kvalitní regulace se však situace může pouze zhoršovat. Bude potřeba mnohem více, aby se skutečně vyřešil problém s nedostupností bydlení pro širokou veřejnost.

Problém nedostupného bydlení v České republice se stává čím dál tím vážnější. A právě ten růst cen nemovitostí, stagnace příjmů a vysoké nájmy postihují právě více domácností.

Pro zajištění dostupného bydlení pro všechny občany je tedy nutné investovat do výstavby, ale především zavést konkrétní kroky právě pro regulaci trhu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí paní poslankyně Eva Fialová, poté paní poslankyně Doušová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Tak já moc děkuji za slovo. Já možná budu asi delší a budu reagovat na některé ty věci a vývoj, který byl kolem víceméně podávání pozměňovacích návrhů za celou tu dobu, který jsme společně absolvovali, ať už v podobě nejprve, kdy gesčním ministrem byl Ivan Bartoš, anebo pak následně s vámi, pane ministře.

Na začátku chci zdůraznit, že z tohoto zákona nejsem vůbec šťastná. Nepřináší nám žádný nový byt na trh. Operuje pouze s byty, které jsou v současné chvíli nějakým způsobem na současném trhu a doufá, že je někdo do toho systému vloží, takže vytváříme velice náročný a ekonomicky drahý systém proto, abychom doufali, že nám někdo dá byt do systému. Stát bude utrácet finanční prostředky na to, aby garantoval nějakým způsobem bydlení v soukromém vlastnictví. To je asi největší faul, bych to tak řekla z mé strany, které vidím, že jste se při svých pozměňovacích návrzích na něj nějakým způsobem nezaměřili.

Chápu vratky finančních prostředků ohledně nájemného, že si ho bude muset ten garant vymáhat sám, ale my za to, že sežene byt od soukromníka, mu budeme platit odměny.

Chápu, že vycházíte z nějaké praxe, že to občané chtějí, ale já jsem z Ústeckého kraje, vím, jakým způsobem se obchoduje s byty a jak se obchoduje s chudobou. A k obchodu s chudobou se ještě vrátím v souvislosti s tím pozměňovacím návrhem, který nám byl předložen. Obdrželi jsme ho, nebo já osobně, včera, abych se na něj mohla podívat, ale já se k němu ještě fakt vrátím.

Takže stát se staví do nějaké role, že bude všechno garantovat, ale nemá to garantovat na čem, protože byty nemá. Nemáte vůbec žádnou garanci, že někdo ten byt do toho systému vloží. Vycházíte z nějakých předpokladů, vycházíte z toho, že se nad námi někdo smiluje, a vytváříme systém, který bude stát 1,5 miliardy pro 3000 případně získaných bytů do tohohle systému místo toho, aby se ten stát zaměřil na to, jak má motivovat obce, aby měly své byty ve svém vlastnictví a s těmito zranitelnými skupinami si dokázaly pomoci, tak my budeme garantovat soukromé vlastníky. Bezva.

Když se zaměřím na to, jak se připravovaly ty pozměňovací návrhy, já jsem opravdu na ministerstvu strávila skoro celé léto, brala jsem kolegyně, a když už jsem se smířila s tím, že tento systém, se kterým já moc jako nesouhlasím, bude funkční, tak jsem se zaměřila pouze opravdu na funkčnosti jednotlivých prvků, aby byly v praxi efektivnější.

Takže jsme za tu dobu upozorňovali na bezdlužnost majitelů těch bytů vůči SVJ nebo družstvům, protože aby, když už tam dostaneme tu osobu, která je zranitelná, bude mít případně nějaké problémy s bydlením, tak aby ten hněv nespadal na ni a pokud by majitel neplatil a neodváděl do toho SVJ, do společného fondu, tak aby byla garance toho, že opravdu je tím platičem, protože to se stává velice často.

Mluvila jsem o tom, že velice pozitivně vnímám prvek asistence od začátku, protože to je opravdu ta jediná funkční pomůcka, která těm lidem pomůže, kteří nemají ty kompetence, jsou ve špatné situaci, nedokážou si ekonomicky třeba spočítat, zda na některé služby mají nebo nemají, takže ta intenzivní práce opravdu může nám třeba některé osoby vrátit zpátky do pracovního procesu. To jsem nikdy nekritizovala a naopak to velice kvituji. Jediné, co mi malinko vadí, že není provazba se systémem registrovaných služeb, který funguje na kraji, ale to jsme si na MPSV vysvětlovali dobře.

Takže jsme připravili pozměňovací návrhy právě směřující pro předasistenci, protože ten člověk už někde bydlí, když dostane tedy konečně přidělen ten byt, tak aby se s ním pracovalo a ten příchod do toho nového bydlení byl nějakým způsobem víc pohodlný, bezproblémový. Aby začali dopředu vyřizovat si případně příspěvky na bydlení. Teď už to půjde v novém systému na té super dávce. Aby už se třeba navázala komunikace s budoucími sousedy, aby byli obeznámeni, že tam bude někdo takhle zabydlen, aby k tomu přistupovali velice vstřícně. Ta předasistence je taky dobrá věc.

Následně jsme řešili problém, když po dvou letech bude muset člověk opustit ten podporovaný byt z nějakého důvodu, ideální by bylo, aby tam zůstával do budoucna, tak aby po dobu dvou měsíců, než si zvykne znovu na nové bydlení, nedošlo k opětovné ztrátě toho bydlení.

Bavili jsme se, protože jak jsem zmínila, jsem z Ústeckého kraje, tak způsob, jakým se budou jednotlivé byty, když už tedy se získají, k čemuž já jsem velice skeptická..., tak aby nedocházelo k nějakému dalšímu prohlubování nějakého sociálního vyloučení, nedocházelo k znehodnocování nemovitostí u ostatních občanů, kteří ty byty vlastní, protože každá problémová rodina prostě přináší automaticky snížení ceny nemovitosti. A některá ta sídliště nám fungují a my znovu budeme integrovat na základě tady toho systému je k sobě, což já nezpochybňuji, ale chce to opravdu mít to rozmyšlené. Takže jsme i s Agenturou pro sociální začleňování se bavili ohledně nějakého mixu, jak to namixovat, aby to bylo co nejvíce úspěšné. A myslím si, že všemi těmi pozměňovacími návrhy, které jsem navrhovala, které jsme s MMR (?) dělali, tak opravdu vedly k funkčnímu zlepšení toho systému.

A posledním, který byl připraven, tak se jedná o výpověď asistence, nebo výpověď z bytu v případě nedodržování - prokazatelném - pravidel a nedodržování té dané asistence, protože to může nastat, a v případě, že nebude asistence, tak ten systém celý selže a budou na něj strašné stížnosti, takže si myslím, že to je taky jeden z velice praktických důvodů.

Vy vzdáváte (?) složitý systém, který v současné chvíli nějakým způsobem už na spoustě obcí funguje. Dokážu ještě pochopit, že některé ze současných osob se převelí na kontaktní místa, ale bude (na?) ta kontaktní místa podle té definice, co je v zákoně psána, na ty osoby kladen i hrozný, velikánský nárok na vzdělání, na obsažení všech těch dovedností, co budou muset znát, velice jemnou komunikaci s tím daným klientem, nebo s osobou, která přijde si říct, že potřebuje pomoci s bydlením, včetně vyhodnocování psychických stavů, zdravotní dokumentace a tak dále, což doteď není nikde řešeno, není popsáno, jakým způsobem se bude k tomu přistupovat. Navíc budou muset kontrolovat ty byty a rozhodovat o tom, jaký byt do evidence bude dán.

Mně to přijde na ty osoby, kde je třeba na tom kontaktním místě jedna osoba, podle tabulek, které jsou navrženy, strašně moc. A na některých kontaktních místech to tak opravdu je.

A teď, co se nám stane? Tam budou chodit ty lidi a my nebudeme mít ty byty. Vy v nich vyvoláte jenom další frustraci, naději v to, že mají možná na něco nárok a že by mohli něco dostat, ale když ten byt na trhu nebude, tak co s nimi budeme dělat? Jak s nimi budeme dál pracovat? Pojďme tedy řešit opravdu tu asistenci tam, kde v současné chvíli bydlí. Já nejsem příznivcem, aby bydleli opravdu na ubytovnách, ale není to řešením, že si je zavedeme do evidence kontaktního místa a máme splněný háček, že něco pro to děláme. Těm lidem to ve skutečnosti nepomůže, že budou vedeni někde v další evidenci. To se na mě nezlobte.

Co se týká způsobu podání posledního pozměňovacího návrhu. Pane ministře, vy jste nám sliboval na výboru, chtěli jsme to opět přerušit, že ohledně ukotvení funkčnosti úřadů práce, jak to bude jenom formalita, jak se to vlastně něčeho nedotkne, že řešíte systém předávání dat. A dohodli jsme se, že to tedy přerušovat nebudeme opět a že nám bude ten pozměňovací návrh představen v dostatečném předstihu, sliboval jste nám 20. února. A my jsme ho obdrželi včera v 7.50, já osobně, a nestačila jsem se divit, co tam je. Tenhle pozměňovací návrh mění úplně celou filozofii a celé fungování toho systému, který vy navrhujete. Odkázat lidi, kterým zbude pouze 1,43 životního minima po odečtení nákladů, nám zužuje tu skupinu na velice malou, takže nějakej sociální mix, který by byl uvažován v případě, že vůbec ty byty budou, je v tuhle chvíli pasé. Protože si pojďme říct, co je to za osoby, kterým zbude 1,43 životního minima.

Já se teď přiznám, že vůbec nevím, co mám dělat i s pozměňovacím návrhem ohledně odkazu na tu směrnici, protože ta v tuhletu chvíli, jak byla připravována, úplně to ztrácí smysl. Takže vytváříme systém, který bude stát 1,5 miliardy pro 160 000 lidí v této republice. Wow! Dobře, no, já chápu, že potřebují pomoc, ale oni tito lidé... Ty byty vám do toho systému teď už tuplem nikdo nedá, protože budou vědět, o jakou cílovou skupinu se jedná.

A tady budu tvrdit, a teď budu hodně ošklivá, hodně drsná a řeknu: V tuhle chvíli, jestli jsem předtím měla pochybnosti, že se stát stává obchodníkem s chudobou, tak v tuhle chvíli se stává, pokud tento pozměňovací návrh bude přijat, tak se opravdu stává stát regulérním obchodníkem s chudobou. Protože to dopadne v těch lokalitách tak, (v těch) vyloučených, co my máme, co jsme ta horší města, že ti velcí developeři nám tam začnou jezdit kupovat jednotlivé byty, stát jim zaplatí toho garanta - to je bomba, toho správce, kterého oni si teď platí sami, a bude nám to tam lifrovat do toho systému, protože nikdo jiný z normálních příčetných lidí nám ten byt nedá. To je holá realita, pane ministře, a začnete nám likvidovat fungující sídliště. Pokud bude přijat tento pozměňovací návrh, tak hnutí ANO v životě pro to nemůže zvednout ruku, nesouhlasí ani náhodou s celým tím systémem, myslí si, že je neefektivní, a vůbec celý tento zákon je naprosto zbytečný. Já na to upozorňuju a hrozně mě mrzí, že opravdu se stavíme tady do role, že stát bude obchodovat novodobě fakt s chudobou. To vám tady gratuluju. A moc děkuju za pozornost. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí paní poslankyně Silvia Doušová, poté paní poslankyně Olšáková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Silvia Doušová: Děkuji, paní předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se zde chtěla přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který je zaevidován v systému pod číslem sněmovního dokumentu 62 33. Tento pozměňovací návrh byl podán k Vládnímu návrhu zákona o poskytování některých opatření v podpoře bydlení, zákon o podpoře bydlení, sněmovní tisk 729, ve znění komplexního pozměňovacího návrhu uvedeného v usnesení výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj číslo 149 ze dne 6. února 2025, a jedná se o sněmovní tisk 729/10. A jeho tématem je víceméně posílení úlohy Úřadu práce České republiky a propojení s postupy podle zákona o dávce státní sociální pomoci. A dovolím si ho ve stručnosti odůvodnit.

Z důvodů zesouladění systému podpory bydlení a dávky státní sociální pomoci se navrhuje postup, při kterém by Úřad práce České republiky vydával závazné stanovisko kontaktnímu místu bydlení. Nejčastěji jím bude sociální odbor ORP. Bylo již zmíněno, že jich bude 115, pro účely zápisu osoby do evidence podpory bydlení, kde by se jednalo o jakousi čekací listinu na přidělení bytu, nebo podpůrnou práci s klientem, takzvanou asistenci. Jelikož se pro účely zápisu osoby a evidence podpory bydlení hodnotí různé skutečnosti, kterými Úřad práce České republiky ve větší míře disponuje, tedy umí je vyhodnocovat. Jedná se například o příjmy, majetek, okruh osob v domácnosti a má na ně nastaveny procesy a zároveň by měl být systém podpory bydlení zaměřen především na osoby nízkopříjmové. Byl by systémově nastaven postup tak, aby Úřad práce České republiky v rámci závazného stanoviska určoval, zda lze, či nelze osobu do evidence podpory bydlení zapsat.

Tímto se zadresní zacílení podpory bydlení, to znamená proces zprostředkování obecních nebo komerčních bytů, a specificky profilované kvazisociální práce s klienty, podpory bydlení, které je financované státními příspěvky na potřebné domácnosti. Až bude plně funkční informační systém, bude se žádost o závazné stanovisko a jeho vydávání provozovat prostřednictvím tohoto systému. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní poprosím s faktickou poznámkou pana poslance Igora Hendrycha, poté paní poslankyni Zuzanu Ožanovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji vám za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážené dámy a pánové, vážený pane ministře, já mám takový v podstatě doplňující dotaz v návaznosti na to, o čem tady hovořila paní zpravodajka, poslankyně Fialová. Já když se podívám do správy RIA, tak tady čtu a myslím si, že to je naprosto v pořádku, že vzniknou nové nároky na státní rozpočet v souvislosti s těmi agendami příslušnými, poradenstvím na obcích a tak dál, výkon agendy krajských úřadů, ty jsou realizovány v přenesené působnosti a financovány prostřednictvím navýšení příspěvku na výkon státní správy v přenesené působnosti.

Není vůbec žádným tajemstvím, pane ministře, že obce dneska na výkon přenesené působnosti doplácejí řádově desítky milionů. Záleží, jak je ta obec velká. Já jsem konkrétně z Opavy, odhadem nějakých 40 milionů korun, možná už více. Podobně velká města jsou na tom podobně. Chci od vás slyšet garanci, že na tuhletu konkrétní agendu nebudou samosprávy doplácet. Jestli skutečně na ten výkon té přenesené působnosti budete mít v rozpočtu dostatečný počet prostředků tak, aby obce na to nemusely doplácet tak, jak doplácejí na jiné agendy přenesené působnosti. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní další faktická, vystoupí paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Já navážu na paní poslankyni Doušovou. Vzhledem k tomu, že předpokládám, že ten pozměňovací návrh psalo ministerstvo, pochopila-li jsem, tak tam je nový institut, že se k tomu bude vyjadřovat ještě Úřad práce. No, vzhledem k tomu, že to psalo ministerstvo, o kolik se to prodraží? Protože my tam máme, že to bude přibližně 1,5 miliardy tahle sranda stát. A já bych očekávala přesnější vyčíslení nákladů, abychom se přece jenom mohli vyjádřit, a také aby na to mohl reagovat potom státní rozpočet. Protože pokud my tady budeme jen tak něco střílet od boku, notabene když to ministerstvo na tom pracovalo tak dlouho, tak předpokládám, že tuto odpověď obdržím.

A já poprosím ještě jednu věc. Já bych poprosila pana ministra, aby odpověděl dřív než v závěrečném slovu, abychom se případně mohli ještě doptat a doplnit své dotazy. Protože, vážení, ten systém odpovídat v závěrečném slovu, kdy nemůžu reagovat a říct, pane ministře, odpověděl jste či neodpověděl plně na můj dotaz, se mi opravdu nelíbí. Takže jak vzrostou náklady na tento postup? To tam není.

Já chápu, protože je to podáno paní poslankyní, ale stejnak ten pozměňovák psalo ministerstvo. Nepředpokládám, že ho psala paní poslankyně. Takže já bych poprosila o odpověď a dřív než na konci. Abychom mohli reagovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Také děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Eliška Olšáková, která je přihlášena do obecné rozpravy, poté pan poslanec Havránek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji za slovo, paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych se v obecné rozpravě vyjádřila k pozměňovacímu návrhu k vládnímu návrhu zákona o podpoře  bydlení ve znění komplexního pozměňovacího návrhu číslo 1 uvedeného ve 149. usnesení výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj na jeho schůzi 6. února 2025.

Tímto pozměňovacím návrhem doplňujeme do zákona osamělé těhotné ženy mezi skupiny zvláště zranitelných osob, protože ze zkušeností poskytovatelů sociálních služeb, ale taky zejména provozovatelů azylových domů vyplývá, že obtížím na trhu s bydlením čelí nejen matky samoživitelky, ale také těhotné ženy bez partnera. Proto se navrhuje, aby byly do přílohy číslo 4 zařazeny také těhotné osoby tvořící jednočlennou domácnost. A díky tomu budou mít status zvláště zranitelných osob, se kterým se pojí výhodnější postavení v systému podpory bydlení. To znamená, že v příloze číslo 4 se navrhuje doplnění těhotných do řádku číslo 5. A v řádku nebo ve sloupci bude vymezení skupiny nebo podskupiny znít takto, že ta skupina se sestává z těhotných osob tvořící jednočlennou domácnost a z osob, které sdílí domácnost pouze s nezaopatřeným dítětem, o které pečují.

Děkuji za pozornost a v podrobné rozpravě bych se k tomuto pozměňovacímu návrhu přihlásila.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Jiří Havránek, poté pan poslanec Ivan Bartoš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Havránek: Krásný dobrý den, kolegyně, kolegové. Já bych se nejdřív chtěl vyjádřit vlastně k tomu, co se dělo v průběhu v podstatě od schválení tohoto zákona na vládě až po dnešní den, kdy opravdu, a řeknu to asi naplocho, myslím si, že pokud by v tuto chvíli byl ministrem pro místní rozvoj ten ministr pro místní rozvoj, který byl na počátku,  na tom projednávání ve vládě, nedostali bychom se pravděpodobně ani k tomuto druhému čtení, protože cestou bylo od začátku hledat kompromisy a hledat cestu k tomu, aby ten zákon měl alespoň nějakou šanci na nějakou dohodu uvnitř koalice. A tady já opravdu chci ocenit přístup všech kolegů, kteří se těchto jednání účastnili napříč politickým spektrem, ať už to je pan ministr a samozřejmě další kolegové ze všech stran, ale i zde přítomné paní zpravodajky. Protože co se týče těch hodin, které proseděla na ministerstvu, tak je to pravda, můžu to potvrdit, a nejsou to jenom hodiny prosezené na ministerstvu, ale i na dalších jednáních, stejně jako paní kolegyně Olšáková, jako kolegyně Ochodnická, prostřednictvím paní předsedající, a další napříč politickým spektrem.

Od začátku a najdete mnohé články ve veřejně dostupných zdrojích, kdy já jsem se vyjadřoval k tomuto zákonu, jsem byl poměrně skeptický. Jeden z těch důvodů, proč jsem byl skeptický, je, že od začátku se vyvolávala jakási kvazi naděje pro až 1,5 milionu lidí, o kterých se mluvilo, že jsou ohroženi bytovou chudobou.

Za prvé, a nechci kritizovat RIA zpracovanou ministerstvem, ale myslím si, že toto číslo je i s ohledem na to, jak jezdím po republice a opravdu řešíme bydlení, poměrně nadsazené. To je první věc. A druhá věc, počítat s tím, že chci někde ukotvit 1,5 milionu lidí při dvou až třech tisících bytech ročně, by byl ještě větší nesmysl, než o čem tady mluvila paní kolegyně Fialová, na co upozorňovala, prostřednictvím paní předsedající, o té vyvolané naději.

Neshodneme se s paní kolegyní v jedné jediné věci, a to je právě v tom, že pro mě osobně i to vlastně zúžení té skupiny je i o tom, že to znamená, že ta pomoc bude směřovat k těm, kteří ji nejvíce potřebují. A nevyvolávám vlastně další lidi do fronty, kteří tam budou čekat v té naději na to, že možná nějaký byt dostanou. to je jediné, v čem vlastně v této věci se neshodneme, v tom pohledu, co to vyvolá.

Nicméně zároveň jsem sem přišel také s tím, že chci představit svůj pozměňovací návrh, který pokud ho otevřete, tak si budete myslet že je naprosto totožný s pozměňovacím návrhem kolegyně Silvie Doušové. Ono to tak taky z 98 procent je. Ten jediný velký přitom ale rozdíl je v tom, že zatímco kolegyně Doušová navrhuje maximální dobu asistence na tři roky, v mém pozměňovacím návrhu naleznete dva roky.

Ten důvod, proč postupujeme takto variantně, je poměrně jednoduchý. Od začátku u tohoto zákona probíhala velmi podrobná diskuse na různých výborech. Pokud se nepletu, na hospodářském ne, ale na rozpočtovém výboru, kde byl jednohlasně odmítnut, i já jsem tehdy hlasoval proti. Následně na sociálním, na hospodářském vlastně taky.

Jeden poslanec tehdy hlasoval pro, zbylé obsazení hospodářského výboru hlasovalo proti. Na úpévéčku, dívám se, prostřednictvím paní předsedající, na kolegu Karla Haase, vlastně nevím, jak jednání dopadlo... (Poslanec Haas z lavice: Nijak.) Nijak. A na výboru pro veřejnou správu nadpoloviční většinou, tedy byly přijaty některé pozměňovací návrhy, které jsou obsaženy v tom komplexním pozměňovacím návrhu výboru. Ten návrh opravdu v té původní podobě - nebylo to jenom o tom, že byl nepřijatelný v uvozovkách pro Havránka, popřípadě pro ODS a tak dále. Opravdu kolegové napříč politickým spektrem k němu přistupovali velmi - a budu slušný - rezervovaně.

Nicméně hledáme cesty - a za to panu ministrovi děkuji. Takto vznikly určité pozměňovací návrhy, ten jeden jsem zde představil. A já chci, aby i na těch výborech, zejména v tom výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, kde ta debata byla opravdu vždycky velmi věcná, co se týkalo tohohle návrhu, tak aby pokračovala, abychom si právě i řekli, jaké dopady ta kratší asistence, kterou já navrhuju v délce dvou let, může mít, jak to dopadne na některé ty lidi. Ale zároveň jsem velmi rád, že vůbec se bavíme o zastropování té asistence, aby nebyla bezbřehá a na věky věků.

To je ve zkratce představení toho mého pozměňovacího návrhu. A já se poté zase přihlásím v další části rozpravy. Moc děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou bude reagovat paní poslankyně Eva Fialová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já moc děkuji za slovo. Já budu, vaším prostřednictvím, reagovat na kolegu Jirku Havránka, který vysvětluje pohled na to zúžení osob. Já jsem k němu velice kritická. Protože v tu chvíli nám z toho vypadávají senioři. Prostě nedosáhnou na to. Pojďme si to spočítat tedy. Vypadnou nám jedinci, kteří nám třeba budou vycházet z dětských domovů a budou potřebovat bydlet. Opravdu je to velice... Do toho systému nám spadne vícečetná rodina, to přiznávám. Možná je to ten cíl. Ale ta skupina se velice zužuje. A v tu chvíli, když si představím, jak nám fungujou ta naše města na tom severu, tak je to absolutně znefunkčnění nějakého nastavení mixu. A tak to pojďte rovnou přiznat, že jsme sever odepsali - do budoucna s vámi nepočítáme. A bude to úplně v pořádku.

Já jsem zapomněla ještě reagovat u pana ministra, chci se na to zeptat, protože teď ty pozměňovací návrhy jsou všechny, co budete představovat, velice podobné. A jenom jeden, nevím, jestli je to paní kolegyně Doušové, řeší účinnost, protože vy jste navrhli odložení účinnosti - vyjádření rozsudku toho úřadu práce o půl roku, co budou fungovat ta kontaktní centra. To nám jako bude vznikat databáze a ti lidi jako půl roku nám tam budou plynout? Co s nimi za ten půlrok bude? To je budeme držet v té naději? Než za půl roku požádají o rozhodnutí z toho úřadu práce, jestli vůbec budou do té evidence začlenění? Já vím, že jeden z nich, jak jsem se v rychlosti na to koukala, než začalo jednání, protože přistáli zhruba hodinu před jednáním tady toho výboru, to tam řeší, upravuje a dává do souladu, akorát si nepamatuju jiný. Tak bych byla ráda, abyste se tu třeba nad tím zamysleli a některý z vás třeba to ještě poupravil. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Na vaše vystoupení bude reagovat s faktickou poznámkou pan poslanec Havránek, poté paní poslankyně Ožanová. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já mockrát děkuju. Nechci tu diskusi moc větvit. Já bych v životě nechtěl říct, a nemyslím si to, že jsme odepsali sever, a to z jednoho prostého důvodu. Podle mě - a věřím, že to tak má i pan ministr Kulhánek, a věřím, že možná to měl i pan ministr, exministr nyní, Bartoš, prostřednictvím paní předsedající, ve chvíli, že na bydlení se přece musíme koukat komplexně, i právě na bydlení pro tuto skupinu sociálně slabších s ohledem na to, co se stalo po zásahu Ústavního soudu s bezdoplatkovými zónami, co se děje samozřejmě s tím, jak přicházíme s cenovou mapou nájemního bydlení, kde samozřejmě jsou velmi zajímavá data. Pokud já se podívám zrovna na Ústí nad Labem a vidím sídliště Mořkov (?), kde se pohybuje, že to opravdu není na té nejnižší cenové hladině, kterou bychom očekávali. Jednoznačně nám to přece ukazuje, že tam dochází ke zneužívání obchodu s chudobou. A to jsou věci, se kterými musíme zatočit prostřednictvím dalších opatření a i třeba prostřednictvím změny dávkového systému Ministerstva práce a sociálních věcí. Jsem rád, že se na tom shodneme.

Nicméně co jsem chtěl k tomu doplnit, z mého pohledu se tady bavíme poměrně vzletně i o tom, jestli v někom vytváříme naději, nebo nevytváříme naději. Já jenom jsem přesvědčen, a znovu to zopakuji, že to zúžení v této věci s ohledem na to vytváření naděje je správné. Je správné i s ohledem na to, že pomůžeme opravdu té části, které je potřeba nejvíce pomoct, protože já si vlastně nedokážu představit, jak by si kdo prioritizoval a vybíral si ty v uvozovkách kvazi lepší potenciální nájemníky, a které jiné by nechával stát dál v té frontě.

Co se týče toho posunu účinnosti, věřím, že se vyjádří zejména pan ministr. Tuším, že to nějak souvisí s nějakými IT systémy, které jsou navázány na celý ten příběh, ale tady bych já s dovolením poprosil pana ministra.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou vystoupí paní poslankyně Zuzana Ožanová, poté paní poslankyně Fialová.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Já musím navázat na kolegu Havránka, vaším prostřednictvím. Já mu děkuji, že mi osvětlil, že dochází k nějaké spolupráci a k diskusi, ale možná někde jinde, ale ne tady. Protože tady jsem položila nějaký velmi jednoduchý dotaz, na něj zodpovězeno nebylo. Já bych jenom poprosila pana ministra, jestli by se trošku neinspiroval kolegou Baxou, který u předchozího bodu, kdy jsme jednali o poplatcích České televize, reagoval, běžně. Vy si to necháte až na dobu, kdy my už se k těm vašim odpovědím nebudeme moct vyjádřit. A to si myslím, že není dobře a nepřispívá k té diskusi. Takže já na vás podruhé dnes apeluju, zkuste nám odpovídat na dotazy průběžně. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Pane ministře, zaznamenala jsem vaše přednostní právo, ale nejdřív se vypořádáme s faktickou poznámkou paní poslankyně Fialové. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já budu velice rychlá. Já už tady tu diskusi - odepsat, neodepsat, jaká ta skupina, nebo není? Já chápu nevytváření té naděje a komu by se dávalo přednost, to právě měla řešit přesně ta směrnice o způsobu.

Tak já se budu dotazovat pana ministra, jestli na ten pozměňovací návrh, který jste připravovali možná tak dva měsíce, tři měsíce, co jste nám furt avizovali, jak to bude fungovat, jak to bude skvělé, a jenom kosmetické úpravy, jestli jste byli schopní už zareagovat úpravou té směrnice o obsazování těch bytů, protože pak je to velice důležité pro mě osobně. Já to prostě přiznávám, že se nechci dožít toho, že podle toho, jak to bylo namyšleno, že v naprosto fungujícím paneláku o nějakých 24 bytových jednotkách budu mít možnost umístit tam čtyři byty v tom přepočtu a bylo stanoveno přesně, jakým způsobem a za jak dlouho se budou moct zabydlovat podle nějakého pořadí a podle těch pravidel - a byly jasně dané. Jak se to tedy změní teď, když se to zúžilo na tu skupinu, která bude mít to životní minimum 1,43? Kdo nám tam tedy spadne? A jak ta směrnice bude vypadat? Protože je to pro mě velice důležité. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s přednostním právem vystoupí pan ministr Petr Kulhánek. Prosím, máte slovo.

 

Ministr pro místní rozvoj ČR Petr Kulhánek: Děkuji mnohokrát za slovo. Já jsem si původně myslel, že opravdu budu reagovat po nějakém souhrnu vystoupení, ale uznávám, že těch vystoupení bude asi celá řada a postupně bychom se ztratili v překladu, takže respektuji ten apel na to, abych reagoval na ta jednotlivá vystoupení bezprostředně.

Já to tedy vezmu od začátku zatím, co bylo řečeno, ať už je to ve vztahu k paní poslankyni Pošarové. Tento zákon investice neřeší. To bylo řečeno správně. Zákon je jedním z nástrojů pro řešení krize bydlení v České republice. Záměrně jsou investiční programy odděleny od tohoto zákona tak, aby mohly být spuštěny co nejdříve, což se také stalo. Dosud prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj připravovaných programů jsou připraveny do dostupného bydlení na jeho výstavbu a rekonstrukci projekty, respektive alokace za 20 miliard korun.

Byla zmíněná veřejná podpora dostupných bytů. Ta byla notifikována v dubnu 2024, kterou naše ministerstvo vyjednalo s Evropskou komisí. V návaznosti na to už v září roku 2024 Státní fond pro podporu investic spustil program na podporu dostupného bydlení, kde dneska již máme nějakých sto žádostí s téměř 6,5 miliardami korun, pokud se správně pamatuji, což je zájem, který je, jestli si dobře pamatuji to číslo, čtyřicetkrát vyšší, než byl ten předchozí program před několika lety. Jsme rádi, že k tomu můžeme využít právě prostředky z Národního plánu obnovy.

Ten zákon, který dneska projednáváme, má právě ale řešit zejména využití stávajícího bytového fondu, to znamená přesně tak, jak bylo řečeno, dostat do toho systému byty, které jsou dneska k dispozici. Těch soukromých bytů k pronajímání je ročně na trhu zhruba 200 000. To znamená, pokud se bavíme o soukromém podílu vstupu do systému dvou tisíc bytů, jsme zhruba na jednom procentě.

Květa Fialová. Pardon. Eva Fialová. Omlouvám se. Paní kolegyně, omlouvám se. (Smích.) Říká, že nepřináší nové byty, a doufáme ve vložení soukromých anebo obecních bytů do toho systému. Nedoufáme, my jsme o tom přesvědčení. A hovoří o tom stávající fungující projekty v rámci České republiky, kde ta ochota vlastníků nebo obcí vkládat ty byty do systému, které už fungují, jednoznačně je.

Výhrada ke zpracování pozměňovacího návrhu ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu - zcela akceptuji a zpětně se omlouvám, protože, a to je vlastně podstata, proč došlo k tomu zpoždění a vlastně do posledních hodin jsme na pracovní úrovni našich ministerstev MMR a MPSV ladili tu provázanost s dávkovou reformu. Máme za to, že tak jak vlastně, a čas nám k tomu nahrál v projednávání obou norem, vznikají dva systémy, které spolu musí fungovat synergicky, nikoliv konkurenčně, a provázat ty věci, které v jednotlivých systémech jsou zakotveny, tak bylo časově a pracovně a pracně náročnější, než jsme si dokázali představit. Ten pozměňovací návrh nemění - nemění - filozofii, tak jak jste tady naznačila, ale právě definuje provázanost s dávkovou reformou.

Zmiňovaná hodnota 1,43 životního minima. Je to hodnota, která je výsledkem nějaké dohody na odborné bázi, nikoliv politické. Je také zakotveno, že ji lze upravovat prostřednictvím nařízení vlády. I tato hodnota ovšem, když si vztáhneme na konkrétní příklad, tak je to zhruba 30 000 korun měsíčního příjmu pro samoživitelku, 40 000 pro rodinu s dvěma dospělými, to znamená, to opravdu nejsou jenom ty nejchudší. Ale je to samozřejmě zákon, který má fungovat i pro pracující, kteří se mohou vlivem okolností dostat do bytové nouze.

Pokud se týká poznámky, že tento zákon naopak podporuje obchod s chudobou, tak to se musím opravdu ohradit. Ten zákon naopak obsahuje komplexní systém pojistek proti obchodu s chudobou, ať je to kontrola bytu, ať je to poskytování podpůrného opatření jen poskytovatelem s pověřením, je to i zastropování nejvyššího přípustného nájemného s využitím cenových map Ministerstva financí, je to kontrola poskytování podpůrných opatření, je to kontrola sociálního a prostorového vyloučení. To znamená, těch pojistek je tam celá řada. Nájemní smlouvy jsou uzavírány minimálně na rok. Je tam omezeno i opakování garance v bytě, pokud ty důvody ukončení nejsou na straně nájemce, to znamená, nelze pronajímat jen těm vyloučeným.

K poznámce pana poslance Hendrycha - zdali obce nebudou doplácet. V našich výpočtech je opravdu cíl, aby nedoplácely, aby obce dostaly tolik, kolik na výkon této agendy potřebují. Samozřejmě že státní rozpočet včetně příspěvku na výkon přenesené působnosti je každý rok stanovován v rámci státního rozpočtu, to znamená, je to otázka vždy i přístupu příslušných rezortů, jak k sestavení státního rozpočtu přistoupí.

To, co zaznělo ve vztahu od paní poslankyně Ožanové, jak vzrostou náklady na celý systém? Nevzrostou. Nevzrostou vzhledem k provázání právě s agendou MPSV, úřady práce, protože je to postaveno na využití stávajících IT kapacit. Jediným novým prvkem je tam vyvinutí, řekněme, nástavného dodatečného modulu IT, který je ovšem v řádu jednotek milionů korun. A ve vztahu k fázování účinnosti - ono to je právě navázáno i k vývoji toho IT modulu. Nicméně počítáme s tím, že od ledna příštího roku, od ledna 2026 začnou kraje budovat kontaktní místa, začnou poskytovat poradenství, což samozřejmě je nějaká náběhová doba. A od 1. července si budou moci lidé žádat o podpůrná opatření.

Ještě tady mám jednu poznámku, zdali nám nevypadnou senioři? Máme za to, že velká množina nám nevypadne. 1,43 životního minima odpovídá nějakým 22 000 korunám, což zahrnuje velkou část seniorů. Pokud jsem na něco zapomněl, tak samozřejmě...

Směrnice. Ta směrnice samozřejmě bude mít smysl i po přijetí tohoto pozměňovacího návrhu. Ta zabraňuje právě tomu, aby se lidé v bytové nouzi sestěhovávali na jedno místo. Když vezmu lidi z vyloučených lokalit, tak ti právě nebudou sestěhováváni do jednoho místa, do nové vyloučené lokality. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Na vaše vystoupení bude reagovat paní poslankyně Eva Fialová, poté pan poslanec Munzar faktickými poznámkami. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji. Já bych toho asi měla ještě potom více, tak já se klasicky, abych nepředbíhala, přihlásím potom následně ještě jednou do rozpravy, ale ne s přednostním právem. Já si přijdu dát normální přihlášku, nechci přednostního práva zneužívat.

Já jsem chtěla reagovat jenom na to, že často slýcháme, že se tyhle dva pojmy zákon o podpoře bydlení a dostupné bydlení jako míchají dohromady, že tento zákon nám vyřeší jako fakt bytovou krizi, což jako já chci zmínit, že to je velmi velký rozdíl. A vy jste tady potom, pane ministře, odkazoval na to, jaký je zájem o program dostupného bydlení. Ale já bych nerada začala tady přestřelku ohledně docela úspěšného programu, který se povedlo otevřít ještě za předchozího pana ministra, vyhlásit. A vy jste řekl, že ty předchozí nebyly funkční. Protože byly jenom nějakou dobu otevřeny a ty obce nebyly na to připraveny a neměly projektovou přípravu. A za těch dva a půl roku, kdy bylo nějaké vakuum, tak si stihly udělat projektovou přípravu. To je celý logický důsledek toho, proč je teď ten program tak úspěšný a proč je tam tolik těch žádostí. Prostě si to přiznejme a řekněme si, že to tak je. (Reakce pana ministra.) Dobře.

A nicméně ať už jsme na začátku avizovali, že tam je strašně málo finančních prostředků, a teď půjdete znovu úpravou i vlastního rozpočtu na ministerstvu, aby se mohly začít vůbec uzavírat smlouvy a začít proplácet a tak dále... Mě to jako mrzí, že na začátku nebyla daná důvěra, že ty obce jsou připraveny. Ale ony potřebujou opravdu dlouhodobý výhled na to, že se s nimi počítá a mohly dál ty systémy plnit, protože co už vím, tak vy tam máte převis několik miliard. Za x miliard je tam převis.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. Zaznamenala jsem, pane ministře, vaše přihlášení. Momentíček vydržte, ještě vydržte, zaznamenala jsem vaši přihlášku s přednostním právem, ale máme zde ještě tři faktické poznámky, které mají přednost. Takže prosím pana poslance Vojtěcha Munzera, poté paní poslankyni Oulehlovou a pana poslance Bartoše. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Ano, děkuju. Já mám faktickou poznámku na pana ministra. Jenom já jsem tady vystupoval za rozpočtový výbor. Teď budu mluvit sám za sebe. Mě zaujala ta poznámka, kterou jsme řešili mimo jiné i na rozpočtovém výboru, o tom, že vy jste tady řekl, že právě předpokládáte, že do toho systému vzniknou nové byty. Ale do systému přijdou možná nějaké byty, ale budou to existující byty, které v současné době vy sice předpokládáte, že to jsou dneska prázdné byty, ale podle mě se to nedá brát, že to je (nesrozumitelné) bytu. Každopádně pokud nějaké byty přijdou, tak to jsou existující byty.

Nepodnítí to, ty peníze, výstavbu nějakých nových bytů, naopak v případě, že už dneska ty byty na trhu s nemovitostmi jsou, tak v době nedostatečné nabídky stahovat z klasického komerčního sektoru a trhu s byty do tohoto státem garantovaného a placeného systému, tak to samozřejmě znamená zase přerozdělování v rámci nějaké stávající nabídky a může to sekundárně vést k růstu v některých lokalitách, k růstu například nájemného.

Já bych se chtěl zeptat - vy jste mluvil o pojistkách. Já se zabývám otázkou, (protože jste?) měl dlouhou dobu, třeba v Kladně, na starosti bytovou politiku, jaké jsou tam pojistky, například proto, aby nebyly, nevznikaly třeba v bytě, který bude se státní garancí, a samozřejmě to bude v nějakém bytovém domě, kde budou i klasické - vedle - byty, klasických - například - vlastníků, kteří to budou mít v soukromém vlastnictví, jaká je tam pojistka prevence proti nějakým, řeknu, nepřizpůsobivým vlivům nebo nějakým negativním dopadům na sousední obyvatelstvo v případě, že taková věc nastane? Víme, že to není otázka, která by byla výjimečná, ale že to známe z našich měst, že někdy (Předsedající: Čas.) v těch domech jsou problémy. Já se kdyžtak pak ještě přihlásím. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Dobře, děkuji.

Paní poslankyně Oulehlová bude reagovat s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Knechtová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji vám za slovo, paní místopředsedkyně. Přeji vám všem krásný den. Pane ministře, jsme z jednoho kraje, z kraje, který potřebuje nejvíce pomoci. Již dnes ti, kteří detailně znají váš návrh zákona, tak skupují od obchodníků s chudobou byty. Tohle jako já vůbec nechápu, že tohle chcete dopustit. Jestli mluvíte o tom, že čtyři miliardy nám v současné době stojí bytová nouze - to asi stojí. A to je právě obchod s chudobou a vy k tomu teď ještě přihodíte miliardu a půl? A kde máte byty pro mladé, kteří chtějí založit rodiny? Kde máte opravdu byty pro seniory? Protože to, co tady říkáte o životní minimu, není vůbec pravda. Já vás opravdu žádám, abyste v rámci nebo v zájmu všech pracujících lidí přehodnotil to, co tady předkládáte. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Knechtová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych chtěla taky oslovit pana ministra, protože mně není úplně jasný výklad, který tady předložil, protože životní minimum jednotlivce v roce 2024 v Česku činí 4 860 korun. A výpočet toho 1,41násobku je 1,41 krát 4 860 korun, a to je celkem 6 852,60 korun. Takže zaokrouhleno na celé koruny je to 6 853 korun. A vy jste tady, pane ministře, mluvil o tom, že se vám vlastně do té cílové skupiny vejdou všichni senioři, kteří mají vlastně v průměru důchod 22 000. Takže tohle nějak nejde dohromady. Děkuju za odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně.

Nyní s přednostním právem vystoupí pan ministr Kulhánek. Prosím, máte slovo.

 

Ministr pro místní rozvoj ČR Petr Kulhánek: Je to replika na to, co bylo řečeno od paní kolegyně Fialové. Ten starší program není tak, že by byl krátce otevřen. Když jsem zmiňoval zájem o tento program nový, tak jsme srovnávali souměřitelné období, to znamená, stejně dlouhé. Nicméně tehdy při starém programu před rokem 2021 ještě nebyla vyjednána notifikace Evropské komise, musel být tedy uplatňován tržní nájem. To je jedna věc. Druhá věc, v posledních třech letech Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo program, který ve spolupráci s obcemi je motivoval právě i prostřednictvím podpory přípravy celé projektové dokumentace nebo vůbec celého procesu výstavby prostřednictvím našich regionálních center. To znamená, že ne, že by obce existovaly dva a půl roku ve vakuu, a proto ho mohly v klidu připravovat, ale bylo to velmi aktivní počínání Ministerstva pro místní rozvoj, (které vytvářelo?) podmínky tak, aby obce, kdy byl (nesrozumitelné) spuštěn program na podzim minulého roku, tak byly připraveny a mohly ty projekty podávat. To je ten hlavní faktor toho, proč je ten program nyní tak atraktivní.

Ve vztahu k tomu, co říkal pan poslanec Munzar. Já jsem - tedy nevím, jestli jsem špatně pochopil - já jsem říkal, že nepřináší nové byty. Já jsem právě říkal, že uplatňuje stávající byty, které jsou neobydlené, a je tam třeba neochota vlastníků je pronajímat kvůli obavám z toho, kdo bude nájemníkem, a právě tím, jaký zákon poskytuje garance, tak je možné zvýšit tuto ochotu vlastníků zapojit neobydlené byty do toho systému.

Ve vztahu - a nejsem tedy odborníkem na vypočítávání příjmů - nicméně to, co bylo řečeno, je zbytkový příjem po odečtení fiktivních nákladů na bydlení. To znamená, 22 000 čistého příjmu, to znamená 16 000 fiktivních příjmů nákladů na bydlení, je rovno 6 000 zbytkového disponibilního nebo reziduálního příjmu. A 6 000 korun je nižší než 1,43násobek životního minima. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. S faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Renata Oulehlová, poté pan poslanec Mašek. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Pane ministře, u nás v Sokolově platí senioři za metr čtvereční nájmu (nájem?) 40 korun za metr čtvereční. Tak pro koho tedy jako - kde jste přišli na to, že by třeba zrovna v Sokolově byly náklady na bydlení 16 000? Děkuju za odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Dále je přihlášen k faktické poznámce pan poslanec Jiří Mašek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Paní předsedající, kolegyně, kolegové, já navážu na svou ctěnou kolegyni Renatu Oulehlovou. Ano, přesně tak to vypadá, 6 800 - zaokrouhleno - minimum, které má zbýt, a 16 000 je tedy prostor na obchod s chudobou, pane ministře? To je konkrétní dotaz. Vy jste říkal, že nejste odborník na přepočítávání těch částek, ale tohle jsou tak diametrálně rozdílné číslovky, že z toho tedy opravdu vypadá, i podle toho, co jste tady řekl, že s těmi 16 000 vy počítáte na bydlení - a ten zbytek je potom na to, aby ti lidé nějak přežili za ten měsíc. A to mně přijde skoro neuvěřitelné, jestli je to také nastavené. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní se s přednostním právem přihlásil opět pan ministr Kulhánek. Prosím, máte slovo.

 

Ministr pro místní rozvoj ČR Petr Kulhánek: Jenom krátká replika. 16 000 je myšleno náklady na bydlení, to znamená, součet nájmu, služeb a energií.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní v obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Ivan Bartoš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobré odpoledne, dámy a pánové, hosté. Kde začít? Já, když jsme měli možnost volit ministerstva, která budou rozdělena po volbách v roce 2021, tak jsem se rozhodl, i vzhledem k tomu, že se Piráti problematice dostupnosti, respektive nedostupnosti bydlení v České republice věnují už přes osm let, jít na Ministerstvo (pro) místní rozvoj, aby s problémem, který fakt tíží lidi v České republice. A za tu dobu, co začala krize, covid, válka na Ukrajině, tak počet lidí, kteří jsou ohroženi ztrátou bydlení, to znamená, že drobný výkyv v jejich životním standardu, třeba ztráta práce u jednoho z partnerů nebo smutnější případ, ztráta třeba životního partnera, ale další, může vést k tomu, že nám tito lidé spadnou do skupiny zhruba 150 000 lidí - z nichž je velká část dětí - (kteří?) nemají bydlení a bydlí někde na ubytovně, v azyláku nebo třeba u zde zmíněných obchodníků s chudobou.

A když jsme sestavovali společné programové prohlášení vlády Petra Fialy, ještě s Piráty na palubě tenkrát, tak jsem byl strašně rád, že Marian Jurečka, ale i další hovořili o tom, že zákon, na který Česká republika čeká 30 let, o který se pokoušela ještě paní Maxová v minulém volebním období a spousta dalších, ministryně Dostálová, a nikdy neprošel touhle tou Sněmovnou, takže má aspoň deklaratorní podporu vládní koalice, včetně kolegů z Občanské demokratické strany.

Je pravdou, že ten zákon skutečně nevyřeší problém dostupnosti bydlení v České republice, protože není žádné zlaté tele, které vyřeší něco, co se 30 let neřešilo. Mně přijde, když slyším některé kolegy z ODS, prostřednictvím pana předsedajícího - poslední hovořil pan Munzar. Prostě uvědomme si, že to je mýlka, že se o bydlení nemusíme starat, že pouhá výstavba bydlení vyřeší situaci s bydlením v České republice. Posledních 10 let, ještě před covidovou krizí, by se dalo říci, že je situace s bydlením v České republice ideální. Byly relativně levné hypotéky, rostla reálná mzda a stavělo se 30, 40 000 bytů. Přesto ceny nemovitostí pro vlastnické bydlení - já každému přeji, ať si koupí byt, když to půjde - šly o 60 % nahoru. Inflace, ceny nájemního bydlení, nejen ve velkých městech, je obrovská. Já tu Prahu ani nechci hodnotit, střední Čechy, ale ty nájmy se zvyšují.

Proto, když jsem přišel na to ministerstvo, kde bylo jenom sociální bydlení, které se moc nestavělo, protože když jste vyřešil ten sociální problém, tak jste měl barák plný bytů, který ale nemůžete nikomu pronajmout, protože nesplňuje podmínky. Tak říkám, co s tím budeme dělat? Přišli jsme s nějakou sérií opatření, které ten problém mají z různých stran řešit. První byly investice do dostupného bydlení. Proč to ty obce nemohly stavět? No, jednak bylo tady jenom sociální bydlení a pak neexistovala žádná možnost, jak by si ty obce připravily projekty. Když už si připravily nějaké projekty, tak postavily komerční bydlení, protože to sociální prostě nebylo pro to, abyste ho dal třeba nějaké mladé rodině, nebo abyste ho využil, když už nemáte rodinu, která potřebuje sociální bydlení, ho tam zabydlet.

Tak jsme notifikovali u Evropské komise pro ty, co si netykají s notifikací, prostě bušili jsme do Evropské komise, aby Česká republika jako čtvrtá země získala možnost investovat - ještě neříkám dotovat, protože jsou to finanční nástroje - peníze do bydlení, kde ten nájem bude levnější. To taky nevyřeší všechno, ale obce, kde se za vlád ODS a sociální demokracie a bůhvíkoho ještě předtím prostě masivně privatizovaly byty... Někdy to dávalo smysl, ale třeba v posledních letech ještě další odprodeje bytů prostě už smysl nedávají. Proč? Protože země, města, které mají vyšší podíl obecního nájemního bydlení, tak tam prostě komerční nájmy rostou pomaleji, viz Vídeň a další města.

Do toho se tedy přišlo v reformě bydlení pro život s investičními programy, s penězi na ty investiční programy. Jsem docela rozčarován, že to nenapsal ministr Stanjura tenkrát do rozpočtu. Já jsem proto pro ten rozpočet nehlasoval. Pak slíbil tedy 8 miliard, pak se trošku zacukal, a teď tam musí pan ministr Kulhánek chodit vždycky, když bude mít naskládány v zásobníku byty, tak bude muset hezky přijít za ministrem Stanjurou, ten mu řekne, že mu to buďto dá, nebo mu to nedá a bude to tady tahanice.

Takže obcím se nevěří. Obce mají projekty. My jsme jim dali asi 650 milionů z Národního plánu obnovy, aby si obce, které mají rozpočet nula nula prd, třeba pár milionů na rok, dokázaly připravit projekt na bytovku. Tím vznikly ty projekty z investičního fondu, respektive ze ZSPI, kde je ředitel Dan Ryšávka. Ten řekl, my to jinak neuděláme, než že spojíme odborníky v regionálních centrech. Připravily se projekty a výstavba bytů s levnějším nájmem pro poměrně širokou skupinu lidí. Je to zhruba dva miliony lidí, co se parametry do toho vejdou - mladé rodiny, senioři, potřebná povolání, zdravotní sestry, lidé, kteří třeba byli terčem nějakého domácího násilí. Skutečně to může pokrýt potřeby téměř dvou milionů lidí v České republice. To je ta výstavba.

Do toho samozřejmě - já to nerozporuji, abych zase nebyl příliš příkrý ke kolegům z ODS - ano, stavět se musí, akcelerace staveb, zlevnění výstavby je zásadní. Ostatně proto jsem třeba v té vyhlášce ještě jako ministr prosadil, že se snížil počet povinných parkovacích míst, což potom z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu zase některé strany v pražské koalici nějak jako zgajlovaly. Nebo aby třeba se neřešilo, že v měsíci březnu mi do toho bytu musí pod nějakým úhlem svítit přímé sluneční světlo. Teď už nevím, jestli to je oslunění nebo osvětlení, což neumožňovalo mít byty po celém obvodu třeba nějakého domu a podobné další nesmysly.

Takže cesta, která vede k jednodušší výstavbě, včetně memoranda s Evropskou investiční bankou, aby se ty projekty daly platit, to tady máme, ale to ten zákon neřeší. Ten zákon řeší to, aby lidé z těch 1,5 milionu lidí, kteří se dostanou do nějaké složité životní situace a nevědí, tak aby našli pomoc v kontaktním centru. Popřípadě pokud už splní podmínky nároku na bydlení, tak aby byli zařazeni do pořadníku a přednostně jim byly dány byty, popřípadě v nějakém složitějším případě s nějakou sociální pomocí. Zde už se dostáváme spíše na platformu MPSV, nicméně bydlení - a to znovu zdůrazňuji - nikdy nebylo kompetencí Ministerstva financí ani nebylo kompetencí Ministerstva práce a sociálních věcí.

Mě strašně mrzí, že skrze tlaky zejména Ministerstva financí a kolegů z ODS, které se naingerovalo do problematiky dostupného bydlení, se na základě nějakých empirických pocitů jednotlivých kolegů ten zákon dlouhodobě dekomponuje. Proč říkám empirických? Protože do Prčic, s Marianem Jurečkou jsme tenhleten zákon a ta kontaktní centra pro bydlení pilotovali v desítkách měst v České republice a v těch desítkách měst to funguje. Některé obce šly do takového vakua, tak si to zkusily na vlastní triko a jedou to.

Já jsem zrovna předevčírem - my jsme to citovali na tiskové konferenci - hovořil o jednom případu - myslím, že to vyšlo na iDNES, možná to bylo i v tištěné Mladé frontě - který popisoval případ dvou seniorů někde v Olomouci, pokud se nemýlím, kde to centrum je. Oni měli dlouhodobou smlouvu na dobu neurčitou. Majitel je nějakým způsobem přesvědčil nebo donutil, aby si změnili smlouvu na tu roční. Mimo jiné jednoroční smlouvu má v České republice asi 40 % lidí, většina z nich jsou mladí. Takže kdybyste chtěli mít třeba děťátko, které tam dáte do školky, tak se najednou můžete na konci roku dozvědět, že buďto přihodíte 20 %, nebo se můžete stěhovat. To teď nechci řešit. Ale i pro ty lidi je ten zákon. Tito senioři podepsali tu smlouvu, a protože občanský zákoník nedovoluje zvyšovat skokově nájemné, tak v souvislosti s novou smlouvou jim bylo zvednuto nájemné o 20 %.

Když si vezmete člověka - mně je 45, takže už dávno netvrdím, že lidi kolem 60 nejsou gramotní na internetu. Moji rodiče jsou na internetu, a to je tatínkovi 80. Ale ti lidé prostě nevědí, co v danou chvíli mají dělat. Nejsou vůbec ready na to, jít někam na pracák nebo na Ministerstvo práce a sociálních věcí a skutečně v tom plavou a potřebují poradit. Někdy skutečně jenom to, jak se zorientovat v nabídce komerčních nájmů, někdy potřebují nějakou významnější pomoc. Co rozhodně nemají, je právní vzdělání, aby je první realitka nezkásla o 100 000, že se stěhují, vofíčko za to, že jim zprostředkují nějaké smlouvy. Přitom ten právní servis není taky dvakrát dobrý a pak ještě dva nebo tři nájmy a možná sepsání další nevýhodné smlouvy. Tohle všecko řeší kontaktní centra pro bydlení, která s pomocí malé investice můžou pomoci lidem, kteří v tuto chvíli bydlí, stávající bydlení si udržet, aby nám nespadli do těch 150 000 lidí, co to bydlení nemají, kteří nás ročně stojí 4,5 miliardy korun.

To měl dělat ten zákon. Proč se zabývám kontaktními místy pro bydlení? Když jsem ten zákon přinesl na vládu... On tedy tou vládou prošel, proto nechápu, proč ministr Kulhánek ustoupil k tomu komplexnímu pozměňovacímu návrhu, protože ten jde daleko za rámec výhrad, které zaznívaly na vládě, zejména od kolegy Kupky a Stanjury, pana ministra Kupky, pana ministra Stanjury. A začala rošáda, jestli to náhodou není na Českou republiku moc, mít 400 lidí po celé České republice ve 200 obcích s rozšířenou působností, které ale každé - a to olomoucké centrum pomohlo už stovkám lidí - které dokážou vyřešit problém těch lidí, když nevědí co. Takže tahá nos o to, jestli 200 lidí ano, nebo ne, vedlo k tomu, že ministerstvo ještě za mě udělalo ústupek a řeklo, dobře, některá ta místa budou sdílená, ale ta povinnost na úrovni ORP je zásadní a ty obce se na to chystaly. No, akorát prostě musíme vykazovat, že seškrtáváme stát. My sice budeme mít stát, který bude štíhlý, ale to, že lidé budou přicházet o bydlení, to nám asi nevadí.

Tady zaznívalo hodně, ten náš kraj, severočeský nebo Ústecký kraj, tak já nevím, jestli kontaktní centrum bude v Ústí a jestli bude třeba v Litvínově taky, nebo tam už ne. Ale takový můj příklad. Představte si, že jste člověk, který má nějaký problém, skokově vám zvednou nájem, partner onemocní, přijde o práci, vy bydlíte v nějakém městě v Ústeckém kraji, tak pojedete do Ústí na nějaký centrální úřad, kde vůbec neznají vaši situaci. Vůbec neznají, jaká je bytová situace v tom vašem městě a tam se vám budou snažit poradit, co máte dělat, popřípadě vás odkážou na nějaké sociální služby, které ale už v tom Ústí nebudete řešit, protože zase pojedete do Litvínova nebo kde je místní filiálka sociální práce, což to má samozřejmě poměrně hustou síť. Prostě nedává to smysl.

 

Takže to, že omezujeme počet kontaktních míst o stovku kvůli nějakým virtuálním slibům z billboardů, že štíhlý stát znamená, že má málo státních zaměstnanců, je blbost. A já bych v téhle věci chtěl poprosit, aby ministr Kulhánek popřípadě vláda zrevidovala dobrovolnost na té úrovni ORP, když s tím jdou i ty peníze, a skutečně udělala systém, který je preventivní, který dokáže pomoct i lidem, kteří nemají závažné problémy právě na tom trhu s bydlením a klidně půjdou bydlet do toho komerčního nájmu, proti kterému já nic nemám, nicméně ho tady velebil kolega Munzar. Tak. To byla asi část, která mně vadí jako první, a to jsem ještě neviděl ten včerejší komplexní pozměňovací návrh.

To, že se na poslední chvíli do toho vlámaly úřady práce a Marian Jurečka, skutečně nechápu. Ten původní koncept byl takový, že samozřejmě ty síly mohou být sdílené, ale to, že to budeme vázat na nějakou práci úřadu práce, který v tuto chvíli, a sice Marian Jurečka, se pyšní do médií, jak rychle přijímají ty různé žádosti, ale mě by zajímalo, jak rychle je vypravují. A ta schopnost vypravovat to rozhodnutí, kdy se na úřadu práce čeká na podporu třeba tři měsíce, je realita, a to nehovořím ani o důchodech.

Takže my tady všichni - a teď si to dávají všichni na billboardy. Tady všichni řeší krizi bydlení, jak to nájemné roste, jak ti lidé nemají pomoc, jak senioři končí na ulici nebo v nějakém azyláku. Případ osamocený senior tady už skloňoval v té Sněmovně každý druhý, ale ten zákon se psal poměrně kvalitně a poměrně dlouho, nicméně přišli jsme se zákonem, který vláda schválila, a já ho do Sněmovny přinesl v říjnu. Ne? Devátý měsíc loňského roku. Takže čekáme půl roku, teď jsme ve druhém čtení, pak se ten zákon, doufám, že projedná, i když si myslím, že ta nová verze je pak jenom říkat: podívejte, my vám to říkali, že to nefunguje. No, nebude fungovat, když se ty hlavní pilíře otupily. Takže budeme čekat do konce roku, pak je tam přechodná doba a celé to je kvůli tomu, že Ministerstvo práce a sociálních věcí potřebuje nějaký konektor, aby si to nahrálo do nějakého svého šelmostroje výpočtu super dávky, takže reálně lidé, kteří budou mít problém s bydlením teď na konci roku, od Nového roku, tak se někdy dočkají v červenci, v srpnu příštího roku možná nějakého řešení, pokud to budou ti lidé, kteří mají právo na to, mít v nabídce ten byt ve směru toho zabydlování. To si myslím, že je hluboký disrespekt k lidem, kteří ty problémy mají, nedostali se do nich sami.

Já vím, že tady je spousta komunálních politiků, kteří ty věci také řeší osobně, protože když už ten člověk neví, tak se obrátí za starostou nebo za nějakým radním. Já tyhle věci řeším tak dvakrát do měsíce osobně. Dám vám příklad z covidu. Já jsem bydlel v pronájmu na Vinohradech. Ozval se mi starý pán, že mě zná, že je můj soused, jestli nemám čas po Sněmovně. Tak jsme se potkali, on čekal v parku. Co mi řekl? Pane Bartoši, já jsem dělal v divadle, mám důchod 12 000, bydlím v nájmu celý život s manželkou, manželka zemřela. Já měl dohromady 30 000 s tím divadlem a myslím, že ještě dělal na poště, a teď mi to jako vypadlo, protože v tom covidu ta divadla nehrajou, a vlastně ten můj důchod nestačí ani na ten nájem, tak jsem to nějak moc neplatil a já jsem na ulici. Já říkám, kde máte věci? Ty vám v úschovně.

Tak jsem zavolal kolegům z Charitas, protože s nimi mám dobrý vztah a často jsou to to první, co mě napadne. Zavolal jsem Charitas. Říkám, je tady senior, může úplně v pohodě bydlet, když mu pomůžete najít nějaký nájemní byt, vysvětlíte mu, jak se platí kauce, že si může použít MPSV. Ale to řeší Charitas, ano? tady musí být prostě systém, který tady těm lidem dokáže pomoct a nebudou - vy kroutíte hlavou (K poslankyni Oulehlové), tak já vás s tím člověkem seznámím. A takovýchhle věcí řeším prostě deset do roka, kdy ti lidé nevědí. Směna bytů. Přijde paní, mám 3+1, bojím se, chtěla bych ho prodat a odstěhovat se do Písku. Budu platit nájem. Koupím si tam byt, který je levnější, zbude mi 5 milionů a nebudu muset už se svým důchodem tyhle věci řešit. Tihle lidé potřebují pomoct a nemají na koho se obrátit v tuhletu chvíli. Ty pracáky nebo sociální služby na to nejsou stavěné. A ta situace může být velmi dramatická, protože ty ceny nemovitostí letí.

Dneska, článek E15. Investoři vrazili peníze do betonu a těší se na mohutné zisky. Prostě firmy začaly skupovat byty v panelácích. Vždycky se všichni ofrňovali, jaký to je ošklivé bydlet v paneláku. Já jsem bydlel v paneláku celý život i s rodiči, a najednou prostě to je lukrativní místo k žití. My máme nejen v okolí Prahy, my máme lidi, kteří vlastně jsou milionáři, ale musejí pobírat dávky, protože bydlí v nějakém panelákovém bytě celý život, ten najednou stojí raketu a je jejich, ale oni nedokážou vyjít při klasickém příjmu s těmi dalšími náklady, které ten život generuje. Tohle všechno bychom měli řešit. Tohle má řešit ten zákon.

A já jsem tedy dával pozor a nemyslím si, že i když z hlavy některé výpočty jsou poměrně těžké, zejména - tak pan ministr Kulhánek to měl napsáno, ale skutečně snížení toho koeficientu na ty 1,4 - tak já vím, jestli to přichází od Mariana Jurečky, tak určitě na rodiny s více dětmi je pamatováno a já to přeju, ale skutečně to znamená, že ti lidé, kde jsou single, třeba ti staří senioři, starší lidé, ale (nesrozumitelné), že prostě z toho systému vypadnou. A my místo, abychom udělali zákon, který s jasnými pravidly pouští ty lidi do řešení té situace, než si půjdou půjčit někam, já nechci říct k lichváři, tak k nějaké firmě, co půjčuje, a ty úroky jsou kritické, nebo budou někde zmatkovat nebo prostě to bude mít nějaké dopady, že budou šetřit děckám na obědech, tak místo abychom jim mohli za drobný peníz pomoct, tak riskujeme to, že budeme nést jako společnost daleko vyšší náklady.

A co pro mě bylo velmi nadějné, když jsme do toho šli? Těsně před volbami v roce 2021 se zveřejnil první podle mě fakt dobrý průzkum, kolik ty náklady jsou. A organizace, které se zabývají bydlením, dávaly, řekněme, střízlivý výsledek, že vlastně byl velmi konzervativní, že všechny sekundární náklady, které samozřejmě nešly, ta korelace, ta souvislost nešla prokázat, třebaže když nebydlíš, tak nepracuješ, z těch dat nevylezlo. Ty škrtly. Takže ty 4,5 miliardy neřešených problémů s bydlením byly vypočítávány na umisťování dětí do nějakého zařízení v případě, že třeba musí zasahovat OSPOD, náklady se zdravotní péčí, ale samozřejmě zde je kumulace daleko větších nákladů. V těch střízlivých odhadech se hovořilo zhruba o 10 miliardách.

Tak. Já bych chtěl poprosit všecky, zejména kolegy ze STANu, protože ten zákon měl jakousi koaliční dohodu z vlády, a to, že ten zákon, který byl, nebo ten pozměňovací návrh ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu byl předložen prakticky včera, já jsem ho dostal na stůl ráno, já jsem tedy byl na výboru pro veřejnou správu, kde se ten zákon projednával a málem se zasekl, tak bych prosil, abychom se vrátili k tomu ratiu, k tomu prvotnímu návrhu, kde třeba kolegyně Fialová, kolegyně Fialová prostřednictvím pana předsedajícího, tak byť jsme předtím byli v jiném gardu, nyní jsme oba dva opoziční politici, tak aspoň ty její návrhy skutečně odrážely znalost té situace, a nejenom toho kraje, ale Ústí, Předlic. Sakra, vždyť náměstek Kulhánek za ODS Ústeckého kraje byl velkým podporovatelem tohohle zákona, tak prosím vás, odstraňme z toho tyhle různé: vše vyřeší trh, a někdo hovořil o tom návrhu, že to je socialistický paskvil a podobně.

Pojďme se podívat, kde leží to ratio, udělejme tu pomoc co nejširší, ostatně to stejně vyhodnocuje to kontaktní místo, a bojujme s obchodem s chudobou, který tam kvete, a pořád se netvařme, že to vyřeší všechno svobodná ruka trhu, protože ta neexistence bytové politiky v České republice nás vedla do tady toho momentu, že když se podíváte na nějaký news feed z minulého týdne jenom, tak každý den je tam otázka nějakého bydlení. Mladé páry odkládají založení rodiny, protože si nemohou dovolit vlastní bydlení. Střední třída platí přepálené sumy, zvažuje odstěhování z měst a podobně. V České republice prostě jsme specifický stát, nemáme tu mobilitu moc za prací, ale i když já bych chtěl pracovat někde v České republice, tak přece tam půjdu bydlet za prací, půjdu tam do nějakého nájmu, ale nebudu si ausgerechnet kvůli tomu, že otevřela dobrá firma někde ve Šluknovském výběžku, i to se děje, tak si tam nebudu kupovat nemovitost.

Nájemní bydlení je jedno z řešení a u aktivace těch prázdných bytů v České republice, a ty odhady jsou různé, a já jsem tedy ubral, protože chci říkat to, co už se minimálně teď v tom narativu (nesrozumitelné). Tak se bavme o tom, že je 200 000 prázdných bytů. Je 200 000 prázdných bytů, které z nějakého důvodu, a mně je jedno ten důvod, kde z nějakého důvodu nikdo nebydlí. Když se pojedete v Praze podívat na Jižák nebo já nevím, na Hůrku, tak uvidíte večer, jak se svítí v každém jednom okně. Tak se projděte po Vinohradské, projděte se Balbínkou, projděte se místy, kde lidé bydleli, kolem Jiřáku, kolem Míráku. Večer jsou ty původní činžové domy pozhasínané. A to ještě nevím, že tam, kde se svítí, že tam může být nějaké Airbnb. Takže prostě ty byty jsou a z nějakých důvodů, které můžou být čistě ekonomické, prostě uložím si peníze do bytu, ono mi to za 10 let vyroste o 60, o 70 procent, proč bych se jako - je to nejlepší investice. Bohužel nemáme zatím lepší investiční nástroje v České republice, které by... (Námitka z pléna.) Tak máme fondy, dobře, ale které by prostě takhle ukládání peněz garantovaly, tu jistotu. A pojďme se bavit i o tom, co brání tomu aktivovat ty existující byty.

V covidu se ukázalo, když se řešila možnost umístění ukrajinských uprchlíků do rodin, že ta kapacita tam byla. Bylo to nějakým způsobem velmi drobně saturováno, nebyl to komerční nájem ukrajinské rodině v bytech. A my jsme samozřejmě při přípravě toho zákona a sběru těch dat pro úvahu toho kvazi bytového fondu po České republice jezdili a ty dva tisíce, předpoklad dva tisíce vložení bytů po celé České republice ročně, není číslo vycucané z prstu. To bylo aktivní dotazování majitelů bytů, co je pro ně největší obava. A oni samozřejmě říkali, ono se to nesmí říkat, no, já mám nějaké priority, jako jistoty toho byznys case, dělám to pro peníze. Někdo je větší filantrop, někdo menší, tak samozřejmě nejlepší je ten byt pronajmout těm a těm a pak už to jde jenom dolů a nakonec bohužel končí třeba i ty romské rodiny. Ale lidi s malým dítětem si nestojí taky nikde vysoko na tom žebříčku bezpečného pronájmu. Ale nám by pomohlo, kdybychom měli zaručené, že nám ten nájem bude chodit. A za takového případu jsme ochotni ten byt vložit do správy města do toho kvazi bytového fondu a ten s ním bude nějakým způsobem nakládat. A po každém se to vyhodnotí po každé fázi. Zabraňuje to dělat opakovaně. Jsou tam nějaké pojistky, aby si z toho někdo nedělal jakoby byznys. A tohleto je těch dva tisíce bytů.

A jenom ještě, jestli to je hodně, nebo málo? Tak když si vezmeme ty investiční programy, o kterých hovořil pan ministr Kulhánek, ty investiční programy do dostupného bydlení, kde ta ambice byla zhruba 5 000 bytů ročně. Pokud by se nám podařilo v tomto režimu aktivovat dalších 2 000 bytů ročně, to je 7 000 bytů, ten průměr výstavby bytů teď se pohybuje 30 až 35 000. Zrovna minulý týden jsem četl článek na Hospodářských novinách - povolení máme, ale nemá to kdo stavět - zaznělo od jednoho významného člověka z českého developmentu, z jedné skupiny. Tak to je skoro třetina bytů, které se ročně můžou dostat na trh navíc. A to si myslím, že není zanedbatelné. A byť to tu situaci zase stoprocentně nevyřeší a nájmy asi nebudou nikdy nižší, tak minimálně to ten tlak může zmírnit. Pokud nevymyslíme nějaký šelmostroj a nebudou se nám atraktivní firmy, ale i související služby usídlovat zrovna v těch částech republiky, kde tenze s bydlením je menší, kde třeba nájmy jsou levnější. Bohužel trendy takovéto nejsou. Nejlepší vybavenost služeb, kultury a dalších, zdravotní péče.

Proto mě překvapil teď jeden člověk, co v televizi u paní Jílkové říkal - a co kdybychom ty seniory odstěhovali všechny na periferie České republiky do hor? Tam jsou ty usedlosti. Tak říkám, myslíte si jednak, jakože byste to udělal násilím? Ne, kvalitní nabídkou. No, tak když se podíváme do Karlových Varů, ať furt nemluvím o Ústí, tak je tam nemocnice někde v Chebu. Jo, prostě ty zdravotní služby tam nejsou. Takže úvaha i o tom, že senior, který se vystěhuje někam a prostě řekněme méně od toho centra, tam bude mít nějaký lepší život, jsou velmi liché. Takže pojďme se k tomu skutečně postavit komplexně. A já si myslím, že ta síť je alfou omegou, protože ten problém může nastat kdekoliv, kdykoliv. A jsou to věci, které ten člověk nemůže v danou chvíli žádným způsobem ovlivnit, obzvláště pokud tady jsou různé nápady zpružnění trhu práce bez nějaké flexicurity, tak prostě ztráta zaměstnání, náhlá nemoc - každý není pojištěný na to, že když by onemocněl, tak v danou chvíli se dokáže saturovat v platbách hypotéky. A ty věci se dají řešit a ta kontaktní centra můžou pomoct těm lidem, jak to řešit. To je za mě vše, děkuji moc. Bylo to trochu delší.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vyměnili jsme se v řízení schůze. (K řečnickému stolku přistupuje ministr Jurečka.) S přednostním právem se hlásí pan ministr, ale já zde mám asi šest faktických poznámek. Takže pane ministře, slovo vám udělím, ale až poté, co udělím slovo přihlášeným poslankyním a poslancům. (Ministr Jurečka zase odchází.) Nejprve tedy pan poslanec Jiří Mašek, připraví se paní poslankyně Renata Oulehlová, Vojtěch Munzar a další s faktickými poznámkami. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, pane předsedající. Já zareaguji na pana ministra i na pana kolegu Bartoše, vaším prostřednictvím. Tam bylo řečeno, že nerad posloucháte, prostřednictvím předsedajícího, pane Bartoši. Samostatný senior, já se od něčeho odrazit musím, buďto to je samostatný senior, nebo je to samostatně žijící mladý člověk, může to být operátor výroby, může to být úředník, může to být začínající zdravotní sestra a oni prostě někde začínají kolem těch 23 000 čistého. Žijeme v normálním státě, se ptám? Pokud toto nestačí na to, aby ten dotyčný mohl tedy bydlet, aby se vešel s těmi 6 583 korunami toho 1,41 násobku životního minima, je to normální? Je normální, aby důchodce do 22 000 včetně prostě to nedal a už si šel potom pro super dávku? Je to normální? Mimochodem, teď je průměrný důchod 21 080, jestli jsem si to správně načetl. Ano, mohlo (to) být o 1 000 korun vyšší pro všechny důchodce, kdybyste je o ně nepřipravili celoživotně, možná by to pro pár set tisíc důchodců potom znamenalo, že nespadnou do té kategorie, kteří si pro tu dávku budou muset jít. Mně to prostě přijde nenormální. Tato vláda, která nezvládla ceny energií, kde se náklady na životní potřeby těch lidí enormně zvyšují, tak přece není cestou, aby si záhy pětasedmdesát procent národa chodilo pro superdávky. U důchodců už to tak v podstatě bude, pokud máme tu hranici 22 000. A u těch mladých lidí to bude taky poměrně hodně. Takže bereme to z jiného konce. Já si myslím, že tady hrozí ty kšefty s chudobou. A ještě na nás Evropská unie šije energetické štítky, vymýšlíme zákaz topení dřevem a podobně. Kam tohleto tedy všechno půjde? Všichni budou chodit pro dávky?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní paní poslankyně Renata Oulehlová, připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar, Karel Haas a další. Prosím.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem tedy chtěla hovořit hlavně k panu kolegovi Bartošovi, ale bohužel odešel. Já se divím, že jako bývalý ministr Ministerstva pro místní rozvoj neví, že města pomáhají svým občanům v bytové nouzi. Že když někdo opravdu přijde o bydlení, takže většinou jde na úřad, jde na sociální odbor nebo jde za představiteli města a svoji situaci vlastně vysvětlí a většinou je mu pomoženo. Možná kdyby tady byla statistika od nás všech, kolik bytů města přidělují právě těmto lidem a nepotřebují k tomu další 1,5 miliardy, tak by se možná divil.

Další je, že tady dehonestoval jednu stranu kvůli tomu, že nechce uvolnit 1,5 miliardy zbůhdarma, když neví, jaké to bude mít výsledky, tak tomu se také divím. A myslím si, že by jim měl spíše poděkovat.

A není tady, ale já jsem mu to chtěla říct, tak mu to řeknu, třeba se na to kouká v kanceláři. Já se divím, že člověk, který tak zpackal stavební zákon, že se zastavily vlastně stavby v naší zemi, vůbec jak má tu - že nemá tu sebereflexi, aby radši toto moc nekomentoval.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Vojtěch Munzar, připraví se pan poslanec Karel Haas, jiří Havránek. Faktické poznámky, prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Tak mě také mrzí, protože pan kolega Bartoš si tady řekl své a odešel. A já poprosím pana předsedajícího, aby mu tedy vyřídil jednu věc, protože se na něj obracím na dálku prostřednictvím vás, že používat lež jako argumentaci a někomu vkládat lživě do úst věty, které neřekl, tak se prostě nemá dělat a nemá se to používat. Děkuji, paní předsedající (pane předsedající), že mu, že to panu poslanci Bartošovi vyřídíte. A ta lež je v tom, že on tady říkal, že já jsem říkal, že o bydlení se nemáme starat. To jsem tady nikdy neřekl. Musíme se starat o dostupnost bydlení, musíme se starat o podmínky, a to je, co se týká výstavby, ceny financování výstavby, cenu peněz, cenu pozemků a všechny tyhle věci, které nám vstupují, stavební normy, všechny tyhle věci, které nám vstupují do ceny výstavby. Já jsem jenom - já jenom tady kritizuji to, že pan ministr Bartoš vymyslel systém, kde se 1,5 miliardy pravděpodobně chce vzít ze státního rozpočtu na - se předpokládá, že ročně v tom systému bude 3 000 bytů, což je zhruba, jestli počítám dobře, 500 000 korun na jeden byt každoročně. To není malá investice. Není to malá investice proto, že tady budeme platit nějaký systém, ale na základě toho systému se nevystaví ani jeden nový byt.

Co mě nadzdvihlo ještě víc, protože já už jsem v politice zvyklý na leccos, tak co mě nadzdvihlo ještě více, je ta kritika Ministerstva financí a to, co jsme udělali my a kolega Havránek, který je také přihlášen, a to je dostupné bydlení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Přestože mi to jednací řád neukládá, zkusím váš vzkaz vyřídit panu poslanci. Tak nyní pan poslanec Karel Haas a připraví se pan poslanec Jiří Havránek. Prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, pane předsedající. Já logicky musím za ODS zareagovat, protože kdo jste poslouchal pana exministra Bartoše, tak v první půlce jeho projevu bylo nejčastějším slovem byla ta zlá ODS, takže jdu zareagovat. On ten koncepční pohled mezi, řeknu, ODS a Piráty je velmi jednoduchý. Pan ministr Bartoš přinesl do vlády a pak do Poslanecké sněmovny návrh zákona, který se dá shrnout do tří věcí. Ohromná robustní byrokracie, desítky nových úředních formulářů, evidenční systém a tak dále, nižší stovky nových státních úředníků a roční státní výdaje v horizontu po náběhu 1,5 miliardy korun. Tak to jsou recepty Pirátů na řešení nedostupnosti bydlení v této zemi. Více úředníků, více byrokracie a státní výdaje nikoliv na výstavbu, ale státní výdaje na tu byrokracii. Tak ano, s tím se ODS naprosto neztotožňuje. To je jedna poznámka.

Za druhé, on argumentoval programovým prohlášením vlády, já ho samozřejmě znám, a tam tedy pan exministr Bartoš mluvil jednoznačnou nepravdu. On měl doručit dvě věci z kapitoly bydlení, on měl doručit soubor volitelných nástrojů pro obce, nikoliv povinných nástrojů pro obce, nedoručeno, nesplněno a měl zrychlit, zásadně zrychlit stavební řízení v této zemi, nedoručeno. Tak to je poznámka k programovému prohlášení.

Za třetí, efektivita zákona. V České republice teď podle Českého statistického úřadu je zhruba 4,8 milionu domácností a 4,5 milionu bytů. Návrh zákona počítá s 3 000 byty. To je, prosím vás, méně než 1 promile. Takže tady tu robustní byrokratickou věc děláme kvůli méně než 1 promile bytů a plánuje se podle zákona pomoc 14 000 domácnostem, to jsou 3 promile domácností v této zemi, a kvůli tomu vyrábíme tuto robustní byrokracii.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní pan poslanec Jiří Havránek, připraví se pan ministr Martin Baxa. Prosím.

 

Poslanec Jiří Havránek: Děkuji za slovo. Věřím, že opravdu dnes už naposledy v této části debaty, protože pan bývalý ministr Bartoš stejně odešel. Nicméně slyšeli jsme zde od něj, byť je to v současné chvíli Pražák, původně z Jablonce, že u nich na severu, kdoví, jak to je, tak myšleno, tím myslel Ústecký kraj, tak nevím, Pražák z Jablonce, opakuji, ještě jednou, prostřednictvím pana předsedajícího, bych mu rád řekl, že v Litvínově samozřejmě kontaktní centrum bude. Je tam od samého začátku, počítá se tam s ním už od jeho původního návrhu, a pokud se nepletu, je to obec asi s dvacátou třetí nejvyšší incidencí bytové nouze, takže samozřejmě v Litvínově kontaktní centrum i nadále bude.

Já mám pocit, že pan ministr sem přišel jako úplný nováček, který nevěděl, jak to probíhalo ten poslední více než rok. To bych snad neodpustil ani panu ministru Kulhánkovi, bývalý pan ministr, pardon, Ivan Bartoš. Přišel jako úplný nováček a říká nám tu, no, tak ono by to bylo takhle hezké a tak dále, ale zapomíná na mnoho věcí. Jak dopadly ty výbory, že opravdu na těch výborech napříč politickým spektrem, na rozpočtovém výboru nula hlasů pro podporu, na hospodářském výboru jeden hlas. A takhle bych mohl pokračovat. Ten návrh v původní podobě byl prostě neprůchozí Poslaneckou sněmovnou.

Dvě věci, které mě štvou ještě závěrem, co zde zaznělo. Pan ministr Bartoš, bývalý ministr Bartoš, furt si na to nemůžu zvyknout, pánbůh zaplať, že už to tak je, tu mluvil o tom, že trh nefunguje, že tedy ta neviditelná ruka trhu selhává. No, selhává ve chvíli, když tu ruku takhle vezmete a totálně ji přivážete někam, třeba tím, že vám přestane fungovat stavební povolování, protože se něco stalo v prvním úsilí, respektive nestalo. Určitě víte, o čem mluvím. A poslední věc, kdo brzdil dostupné nájemní bydlení? Tady zaznívalo, že Ministerstvo financí, tak já bych rád panu bývalému ministru pro místní rozvoj připomněl, že definice dostupného nájemního bydlení byla poprvé nahrána ještě půl roku předtím, než byl tu zákon o SFPI do 416 a neměla tehdy podporu. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan ministr Martin Baxa, připraví se pan ministr Marian Jurečka. Prosím.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Já si dovolím teď krátce vystoupit nikoliv jako ministr kultury, ale jako bývalý primátor města Plzně a chtěl bych velice vyjádřit velký souhlas s vystoupením mých předřečníků, pana poslance Haase, Havránka a Vojty Munzara. Zastavil bych se právě u toho, co říkal pan kolega Munzar, já to opravdu hluboce podtrhuji a zdůrazňuji. V neposlední řadě Vojtěch Munzar má také bohaté zkušenosti z této gesce na Kladně a Karel Haas z Pardubic a Jiří Havránek je speciálně předkladatelem velmi důležitých změn, které této věci mohou napomoci.

My vlastně se zabýváme tématem, které je nesmírně rozdílné napříč naší zemí. Úplně jiné problémy v problematice bydlení řeší hlavní město Praha, Brno, další, a není jich mnoho, metropole nebo suburbánní prostory metropole obklopující, kde je nějaký důvod nedostatku, zcela jiné problémy se objevují tam, kde třeba bytové kapacity mohou být v mnohem větší míře než ve velkých městech. Ale zase je to bydlení méně dostupné ze sociálních důvodů a jsou také oblasti, kde vlastně dostupnost bydlení úplně tématem není z nějakých důvodů, které nejsou socioekonomicky příznivější, třeba to, že dochází ke snižování počtu obyvatel v těch příslušných regionech.

Já jsem velmi skeptický jako dlouholetý primátor Plzně, že by pomohl nějaký systém postavený na nějakých nových úřadech, lidech, konzultacích takovým způsobem, jako je tento návrh. Já jsem víc zastáncem jednak tržních přístupů, jednak zjednodušení stavebního řízení, které kolega Bartoš, si myslím, nezvládl tak, jak bylo třeba, bohužel to zpoždění budeme dohánět a taky v neposlední řadě iniciativy těch jednotlivých samospráv. Já si myslím, že ty samosprávy samy o sobě vědí, zda a jak mohou lidem na svém území pomoci a nepotřebují k tomu nutně takový zákon.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní má přihlášenou faktickou poznámku pan ministr Marian Jurečka. Nebudou-li další faktické poznámky, budeme pokračovat v rozpravě. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju. Já se zeptám, pane předsedající, s ohledem na to, že pak jsem se hlásil s přednostním právem a není žádná faktická poznámka další v pořadí, jestli to nemohu tedy využít jako přednostní právo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Samozřejmě můžete a máte slovo s přednostním právem bez časového limitu. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju, nebudu úplně dlouhý, ale bylo by to možná něco přes dvě minuty, takže děkuju moc. Já chci zareagovat na některé věci, které tady zazněly, a také i vysvětlit, proč jsme společně s panem ministrem Kulhánkem a naše dva rezorty došli ještě k úpravám, které vlastně jsou tady teď načteny pro druhé čtení.

Ten vývoj toho zákona šel zhruba v čase 2,5 let a v mezičase se také odehrálo to, že tady máme dneska zrovna i v tomto stejném čase také i návrh celé revize dávek.

A pokud ten systém podpory bydlení má opravdu být funkční a dlouhodobě udržitelný, a my potřebujeme vyřešit tu základní věc, nejenom to, abych měl ten byt a abych měl ty záruky pro to, aby ten byt byl uvolnitelný pro ty klienty, ale také abych měl nástroj, jak zaplatit ty náklady na bydlení. To znamená, ten klient buďto musí mít výdělek, nebo musí mít výdělek v kombinaci s podporou dávky, anebo musí mít dávku. Žádná jiná varianta není dlouhodobě udržitelná a my musíme vědět, že v okamžiku, kdy klientovi začneme poskytovat služby a máme ambici v budoucnu ho také dostat do toho bytu a zabydlet ho, že bude to mít z čeho platit.

Takže proto jsme ty věci na sebe provázali tak, abychom nevytvořili sice na první pohled bohulibý nástroj, který říká chceme maximálně pomoci, široce pomoci a tak dále, ale ve finále tam potom bude stát ta obec a to centrum pro bydlení a budeme řešit dobře, já mám tady klienta, jeho rodinu, mám i volný byt, ale z čeho budeme platit nájemné v těch dalších měsících?

Tak to jsou věci, které se podařilo teď spolu vyladit, sehrát, aby to parametricky na sebe sedělo, a proto je tam ta role Úřadu práce, protože jako jediný, kdo má opravdu detailní přehled dneska o příjmové situace těch klientů? O tom, jakým způsobem jim můžeme pomoci z hlediska té přímé finanční pomoci, ať už přes superdávku, nebo přes hmotnou nouzi, jakým způsobem toho člověka třeba dostat postupně na pracovní trh. Tak tyhle nástroje, tato data, má v tom nejširším rozsahu v této zemi opravdu Úřad práce. Máme na to postavenou legislativu, máme zabezpečenou ochranu dat těch lidí, to všechno je v kompetenci toho úřadu a mně přijde jako logické nevytvářet další paralelní systém a říct tady je nějaký funkční systém, který funguje, teď doznává změn, předpokládám, že bude fungovat ještě lépe a k tomu dosedají ta jednotlivá pracoviště na těch obcích s rozšířenou působností těch center, které budou schopni nabídnout potom to finální poradenství s tím zabydlením člověka.

Takže tolik nějaká logická souvislost, proč se to takhle mezi sebou sestavilo, a samozřejmě s tím souvisejí také i ty doprovázející služby, ta asistence, která je také nutná pro skupinu osob, u kterých řešíme, že by mohly ztratit bydlení, potřebujeme je tam podpořit, potřebujeme doplnit jejich kompetence, řešit některé problémy a zároveň také i ta asistence třeba pro osoby, které se nám vrací z ulice, z azylových domů nějakého typu, chráněného či podporovaného bydlení, zase do nějakého standardního bydlení.

Takže já myslím, že jsme tady ušli za ty čtyři měsíce a za to chci poděkovat, docela jako velký kus cesty a ty věci se dopracovaly nejenom na základě připomínek, které tady říkal můj kolega Karel Haas a Jiří Havránek a další, ale i na základě toho, aby to opravdu jako ve finále v tom terénu fungovalo, abychom tady vítězoslavně neschválili zákon, o kterém řekneme, tak tady ho jako máte do terénu, a pak nám tady budou chodit starostové z ORPČ a budou říkat, a jak to teda jako máme dělat?

Takže proto se staly tyto změny. Já chápu, že třeba pro právě i ten pohled, který tady prezentoval Ivan Bartoš, je to třeba i vzdálená nějaká představa, jak jako dotahují ty věci do detailu kolegové, ale mně to přijde jako správné pojetí a vyřešení toho, aby to opravdu jako bylo potom funkční. Takže tolik za mě, byl jsem asi přes dvě minuty, ale děkuju za tu shovívavost. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Faktická poznámka paní poslankyně Evy Fialové. Prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já moc děkuju za slovo. Já bych využila toho, když je tady pan ministr a přišel mezi nás tady k tomu diskutovat a mám na něj opravdu praktické dotazy, protože opravdu ten pozměňovací návrh jsme neviděli a nemohli jsme ho prodiskutovat na výboru. Já bych se na to jinak ptala, proto se na vás opravdu obracím a byla bych ráda, kdyby to tu bylo vysvětleno, a využila vaší přítomnosti.

První otázka, jestli se nám tu může vysvětlit ten výpočet na to životní minimum podle těch nově uvažovaných parametrů, protože nejsme schopni se tu shodnout na tom, co je fiktivní dávka odečtená od toho výdělku, tak ať v tom máme jasno. Opravdu je to praktická otázka, kterou bych ráda, aby tady zazněla na mikrofon, protože se neshodujeme, jestli je to 6000 a tak dále, nebo jak je to vlastně myšleno.

Další otázka, jak dlouho bude trvat vydat závazné stanovisko Úřadu práce o to, když odejde z toho kontaktního místa na Úřad práce žádost o toto závazné stanovisko. To mě velice zajímá, protože nechci držet ty lidi, když už to bude, v nějakém vakuu, aby měli co nejrychleji rozhodnutí.

A třetí věc, která by mě velice zajímala, a ta bude nepříjemná, jakým způsobem se připravuje na ministerstvu metodika ohledně poskytování asistence, a teď budu narážet na neziskové organizace, které do toho můžou být zapojeny, které už v současné chvíli jsou v registrovaných službách. Ty půjdou menmo (?), ale řeknu úplně konkrétní příklad a nechci, aby se někdo jménem unařil (?). Anička Nováková bude dělat pro neziskovou organizaci XY, oddělá si těch svých 20 až 50 klientů za den, kdy udělá nějaký úkon do tabulky podle zákona o registrovaných službách a vedle toho bude mít úvazek o asistenci a bude se starat intenzivně o deset rodin, s čímž já nemám problém, ale chci to tu jenom vysvětlit, jak se tyto případy budou řešit, protože jsou to naprosto totožné služby, které budou tuhle službu v terénu vykonávat. Děkuju za odpověď.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Pan ministr? (Ministr nechce odpovídat hned.) V tom případě já udělím slovo a potom se můžete přihlásit do rozpravy, pane ministře. Prosím, paní poslankyně Lenka Knechtová, připraví se paní poslankyně Kamila Bláhová.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, navrhovaný zákon by měl významně posílit využívání preventivních nástrojů pro předcházení vzniku bytové nouze, poradenství, asistence bydlení. Napomůže k lepšímu využívání stávajících nástrojů. Lepší přístup k dávkám na bydlení, širší využívání dávky mimořádné okamžité pomoci, zvýší motivaci soukromých majitelů i obcí k pronajímání bytů ohroženým skupinám obyvatel.

Ale já se ptám, jak konkrétně chcete zvýšit tu motivaci, protože to v zákoně vlastně nemáme, v důvodové zprávě, nejsou tady tahle ta data o tom, jakým způsobem docílíme toho, že ta motivace bude úspěšná, protože jedna věc je někoho motivovat, ale druhá věc je opravdu dosáhnout toho cíle.

Projednáváme dnes vládní návrh zákona o poskytování některých opatření v podpoře bydlení, zákon o podpoře bydlení ve druhém čtení.

Současná situace je o zhoršující se dostupnosti bydlení, a to především s nástupem energetické krize. Hrozí výrazné zvýšení počtu domácností, které budou bezprostředně ohroženy ztrátou bydlení.

Řešení problematiky bytové nouze je v současné době závislé na ochotě jednotlivých obcí a na tom, jestli budou využívány zdroje financování. Obce navíc často nedisponují potřebnými nástroji a postrádají podporu státu. Jsou obce, které vlastní pozemky a nemají zdroje na výstavbu, jsou obce, které nevlastní pozemky, tudíž jsme v té komunální politice ve velmi složité situaci.

Tady můj předřečník, pan bývalý ministr Bartoš, mluvil o podpoře projektové dokumentace, ale já tady chci na rovinu říct, že v tomhle bodě jsme prostě zůstali. My na těch obcích máme dokumentace, a pokud obec nestaví ze svých prostředků jednotlivé opravdu bytové jednotky, tak se neposuneme nikam vpřed.

Nesystémové uchopení problému vede nejen k velkému rozsahu bytové nouze a souvisejícím dalším vlastně finančním nákladům, ale také k dalším negativním jevům, jako je neefektivní využívání zařízení přechodného ubytování, to znamená, že nám rotují domácnosti v azylových domech, takže vlastně v přesahu máme v sociálních službách daleko větší výdaje, než bychom měli mít. Sekundární trh s bydlením, je financovaný i prostřednictvím státních prostředků poskytovaných na dávky sociálního bydlení a souvisí s tím vlastně i vznik nových vyloučených lokalit.

Já bych se tady ráda zmínila i o oblasti ústavních pobytových zařízení, protože díky zákonu o podpoře bydlení se část klientů bude moci přesunout do samostatného bydlení a dojde tak k uvolnění kapacit ústavů. Ale to je za mě jenom teorie, která je napsaná v důvodové zprávě, protože když jsme snižovali kapacity v psychiatrických léčebnách v rámci reformy a zřizovali jsme centra duševního zdraví, tak jsme si vlastně slibovali, jak podpoříme klienty do samostatného bydlení.

Ale upřímně, v současné době, pokud nejsme aktivní my, komunální politici, pokud na to nezareagovaly obce, které nějakým způsobem začaly přebírat tu zodpovědnost, tak se v téhle oblasti nic neděje. A ještě jsme se dostali do situace, kdy vlastně nám chybí terénní zdravotní pracovníci.

To znamená, tady za mě selhalo určitě Ministerstvo zdravotnictví, protože ti lidé v těch bytech potřebují prostě podporu. Nemůžeme zrušit jednu část služeb a nenavázat na to ty další kroky v regionech.

Řekněme si upřímně, že se jedná v současné době o obrovskou agendu, ale pokud vším projdeme, tak zůstává otazník opravdu nad tím, co těm lidem reálně nabízíme. Zavádíme drahý byrokratický aparát a dostaneme vlastně jenom obsáhlý sběr informací. V současné době kromě toho, že do toho zapojíme ORP, tak ještě vlastně přidáváme agendu na úřady práce. Je otázka, jak bude vlastně v terénu v rovnováze pomoc a kontrola, protože to jsou další věci, na které bychom měli my jako legislativci myslet.

Ptám se, jak to vypadá s náklady versus výsledky. A otázka zůstává, proč stále jednáme o takto drahém experimentu. Místo prevence vlastně začneme spíš hasit požár, protože za klíčovou funkci zákona o podpoře bydlení považuje iniciativa za prevenci bydlení to, že vlastně došlo k radikálnímu zúžení cílové skupiny domácností a není vlastně realistické, aby se těm lidem pomohlo. Místo prevence bychom jako společnost opravdu se uchýlili k hašení požáru. A to není rozumné jak ze sociálního, tak ekonomického hlediska, protože my si musíme i tady na půdě Parlamentu uvědomit, že sociální oblast a ekonomika jsou spolu velmi spojeny.

Bytová nouze nepostihuje jenom vyloučené lokality a je zásadní, aby pomoc v oblasti bydlení byla dostupná právě i mimo ty vyloučené lokality, aby se lidé postupně dostávali z vyloučených lokalit do standardního bydlení. Koncentrovat pomoc jen v nejzasaženějších oblastech bude mít za následek stěhování chudých a ohrožených domácností do těchto oblastí a rozšiřování vyloučených lokalit, a my potřebujeme, aby došlo k rozptýlenému sociálnímu bydlení v oblastech i s dostupnou základní infrastrukturou. Tato oslabuje vyloučení, stigmatizaci a navázané negativní jevy.

Takže bych se chtěla zeptat v rámci třeba našeho Jihomoravského kraje, když jsem se podívala na kontaktní místa pro bydlení, tak samozřejmě máme tam vyjmenovaná okresní města, takže je tam Blansko, Brno, Břeclav, Hodonín, Vyškov, Znojmo, bylo to rozšířeno o Boskovice, Kyjov, Šlapanice. Ale je potřeba se podívat na tu mapu Jihomoravského kraje a říci, jak vlastně budeme pracovat s tou částí, která je blíž vlastně k Vysočině. Protože už dlouhodobě víme, že vždycky na hranici krajů z jedné i z druhé strany vlastně jsou ta bílá místa, která my neošetřujeme. A já se ptám na Ivančicko, Rosicko, Tišnovsko, prostě všechny tady ty oblasti a k tomu navázané oblasti vlastně na Vysočině. Nemůžeme si přece říkat, že ty obce nebo ta oerpéčka, když jsou v rámci Brno-venkova, takže to vlastně Šlapanice vyřeší. Když vezmu občana, který bydlí v Nedvědici, tak ten jede 20 minut, 30 minut autobusem do Tišnova, z Tišnova jede půl hodiny vlakem do Brna a z Brna jede ještě městskou hromadnou dopravou do Šlapanic. Takže je to opravdu na úplně opačném konci a já bych byla ráda, kdyby se při zřizování těch kontaktních míst hledělo opravdu na to, jak jsou pro lidi dostupná, protože v okamžiku, kdy nebudou dostupná, tak vlastně nebudou ani využívána.

A mě tedy mrzí, že odešel pan ministr práce a sociálních věcí, ale já bych se ještě ráda vyjádřila právě k tomu propojení oblastí a otázky bydlení a tou agendou, která spadá pod Ministerstvo pro místní rozvoj, a otázkou sociální, jak tady zmiňoval pan ministr práce a sociálních věcí, s jeho agendou.

Vycházím z tiskové zprávy Charity České republiky, která vyšla teď 19. února 2025. Ekonomická krize a tlak na úsporná opatření vedly k postupnému zpřísňování podmínek pro získávání dávek. Tento trend je patrný nejen v České republice, ale i v jiných evropských zemích. Současné nastavení systému klade důraz na co nejrychlejší návrat příjemců dávek na trh práce, často však bez ohledu na jejich individuální situaci a potřeby. A tady bych ráda doplnila, že to je přesně ten klíč, a proč se nám ten návrat na trh práce nedaří.

Takový přístup se ale nezřídka ukazuje jako problematický, jelikož nezohledňuje komplexní povahu sociálního vyloučení a v důsledku může vést až k tomu, že se lidé do systému minimálního příjmu neustále vracejí. A to bych řekla, že je taky velký problém u nás v České republice, že vlastně ti lidé nám neustále kolují a je z toho jasné, že se jejich problém vlastně nevyřešil. Dávkový systém musí být dostatečně flexibilní, aby lidem pomohl ve chvíli, kdy je to nejvíce potřeba, a to adekvátní formou, což se dosud neděje. Spolu s partnery z dalších organizací už řadu let upozorňujeme na významné nedostatky domácího dávkového systému. Bohužel nám klienti stále i po vyřízení všech sociálních dávek zůstávají bez dostatečných příjmů, které by pokryly jejich základní potřeby.

Analýza současného stavu odhalila několik zásadních problémů. Jedním z nejvýraznějších je paradoxně nedostatečné čerpání dávek oprávněnými žadateli. Zatímco veřejná debata se často soustředí na údajné zneužívání dávek, realita je zcela opačná. A tady chci upozornit opravdu na to, že my nějakým způsobem si pořád opakujeme to téma zneužívání dávek, ale tady nám organizace, která, bych řekla, je jedna ze zásadních v oblasti poskytování sociálních dávek, ukazuje vlastně pravý opak. Dávky čerpá jen malá část domácností, dle údajů se jedná okolo 6 %, přestože v souhrnu by nárok mělo mít až 29 % domácností. Takže tady je potřeba si uvědomit, jaký je tam opravdu rozdíl. Například přídavek na dítě pobírala v roce 2023 jen čtvrtina oprávněných a příspěvek na bydlení čerpala pouze pětina domácností. Tento stav je způsoben kombinací několika faktorů, mezi které patří zmíněná celková složitost systému, administrativní náročnost žádostí a v neposlední řadě i přetrvávající společenské stigma s pobíráním dávek dosud spjaté.

Dalším palčivým problémem je nepružnost systému a pozdní výplaty dávek. Z praxe známe situace, kdy se výplaty zpozdily v řádu až několika měsíců, což příjemcům způsobilo vážné existenční problémy. Situace je do značné míry způsobená nedostatečným fungováním úřadů práce potýkajících se s přetížeností, podstavem a neefektivními procesy. To vede k prodlevám ve vyřizování žádostí a nedostatečné podpoře klientů. Připravovaná reforma systému sociálních dávek sice přináší některá pozitivní opatření, jako je z zjednodušení systému sloučení čtyř dávek do jedné superdávky, nicméně obsahuje i řadu problematických...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, paní poslankyně. Kolegové, registruji, že jste ocenili, že se pan poslanec Bartoš vrátil do sálu, ale chcete-li s ním diskutovat, požádám vás, abyste diskutovali v předsálí. Prosím, pokračujte, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Nicméně obsahuje i řadu problematických aspektů, kdy hrozí, že už tak obtížnou životní situaci mnoho jedinců ještě zhorší.

Další problematickou oblastí je možné zhoršení dostupnosti bydlení. Navrhované normativy jsou v mnoha případech příliš nízké a nereflektují skutečnou situaci na trhu s bydlením. To může vést k tomu, že příjemci dávek nebudou schopni udržet si důstojné bydlení. Charita apeluje na to, aby byly normativy navázány na reálné tržní ceny nájmů a pravidelně aktualizovány.

Problémy spojené s bytovou nouzí vedou ke znevýhodnění již v samotném startu života mnoha dětí a mnohdy je stejně nedůstojné, jaké mají životní podmínky, a ty je provázejí po celý jejich dospělý život. Chudoba, ať už zapříčiněná různými faktory, bývá často dědičná. Považujeme proto za nutné nastavit dávkový systém tak, aby chudé rodiny měly podmínky pro důstojný život a život dětí z těchto rodin tak nebyl stigmatizován v jejich dalších životních etapách.

Reforma také přináší změny v definici zranitelných osob, které mají nárok na vyšší podporu. Současně návrh však opomíjí některé důležité skupiny, jako jsou například lidé opouštějící ústavní péči nebo vězení. Charita navrhuje rozšířit definici zranitelných osob a zlepšit celkově podporu těmto jedincům, aby se předešlo jejich dalšímu sociálnímu vyloučení. V poslední řadě také vnímáme zvýšený počet mladých lidí, kteří hledají pomoc v azylových domech nebo noclehárnách. Zároveň z praxe vyplývá, že rodiny s dětmi obzvláště neúplné se ocitají často v chudobě a mají velké problémy zvládnout rozpočet tak, aby pokryly základní životní potřeby. Je nutné nastavit pomoc a podporu tak, aby se nedostávaly do nepříznivých situací, a pokud v nich jsou, aby měly možnost se vrátit co nejdříve do normálního života, což v současné situaci mnohdy nejde. Pro mladé lidi opouštějící dětské domovy, výchovné ústavy či pro lidi, kteří vycházejí z věznic či léčeben, je velmi komplikované a v mnoha případech i nemožné vyznat se v právech a povinnostech vůči úřadu práce. Často musíme (musí?) řešit několik věcí najednou. Hledají si bydlení, práci, narážejí na mnoho obtíží, kterým neumějí dobře čelit, často chybují a riziko, že rezignují na legální svět, je velké. Potřebujeme tyto lidi podpořit v jejich budování si nového života a měli bychom jim poskytnout spíše pomoc, než sankce. Pro člověka opouštějícího instituce by měla být vytvořena ochranná doba, po kterou nebude při pochybení vyřazen z úřadu práce a dávkového systému. Tohle je třeba stanovisko organizace Rubikon centrum. Takže je důležité, abychom se opravdu bavili o těch cílových skupinách, které tenhleten zákon podpoří, a nezužovali to jenom na rodiny s mnoha dětmi, na těhotné ženy a případně na seniory.

Je opravdu spousta těch skupin a měli bychom mít pro všechny tyto skupiny připravené řešení, protože my potom na těch obcích to nemáme v počtu desítek tisíc, jsou to prostě jednotlivé individuální případy a prostě pokud nás stát tady v tomhle tom nepodpoří, tak zůstáváme v té problematice sami. A samozřejmě si dokážete představit, jaké je personální zajištění na sociálním odboru, na běžném oerpéčku. A prostě do těch případů, které my řešíme běžně, když vám přijdou takovéhle případy, tak je potřeba, abychom měli opravdu podporu od státu. Nehledě na to, jak jsme se tady bavili vlastně o tom financování, tak u nás na výkon státní správy přichází pokrytí 60 procent, což je za mě taky velmi málo.

Ještě bych chtěla zmínit, že samozřejmě s ohledem problematiky Úřadu práce a toho, jak jsem říkala, nečerpání dávek, tak objevuje se vlastně i v tom hodnocení složitost podávání žádostí, pozdní výplata, přetrvání společenského stigma a i limity Úřadu práce. Co se týče příspěvku na bydlení, tak v roce 2023 ho pobírala asi jen pětina ze všech oprávněných osob, které na něj měly nárok, a jednalo se o výplatu ve výši 18 miliard korun. Desetina domácností příspěvek nečerpala kvůli nedostatku financí a administrativním překážkám, čtvrtina se domnívala, že nemá na dávku nárok, čtvrtina tak nečinila z důvodu hrozícího stigmatu.

Také je důležité, abychom se zamysleli nad tím společným posuzováním osob, protože dávky hmotné nouze, stejně jako dávky státní sociální podpory, se vypočítávají podle situace společně posuzovaných osob v domácnosti. Ten sám o sobě logický princip přináší závažné komplikace, pokud je v domácnosti k trvalému pobytu přihlášen někdo, kdo v ní reálně nebydlí, nehospodaří společně s ostatními osobami v domácnosti a není v hmotné nouzi, protože nárok tím pádem potřebným osobám nevznikne. U mladých lidí, kteří stále ještě žijí se svými rodiči, může vést společné posuzování osob k demotivaci k práci. Pokud domácnost žije z dávek hmotné nouze a tento mladý člověk začne mít příjem, jsou dávky celé domácnosti přepočítávány a zkráceny, případně o ně rodina může zcela přijít.

V praxi to znamená, že mladý člověk nemůže svou prací a svým úsilím zlepšit materiální situaci rodiny, protože vlastně se dostává do tlaku té rodiny a rozhoduje se ta rodina vlastně, jestli zůstane na dávkách a finančně se udrží, anebo teda udělá ten krok, ale pak je otázka, jak vlastně finančně vyjde. A v případě ztráty zaměstnání pak zas těm lidem hrozí to, že jim nebudou dávky znovu přiznány. Takže za mě je potřeba ten systém dávek a bydlení opravdu propojovat a vidět tam zatím tyhle ty problémy.

Já jsem si tady vybrala, když tady každý z předřečníků cituje nějakou sociální situaci, tak bych tady ráda zabrousila opravdu do situace těch mladých lidí, protože se tady zaštiťujeme tím, že bychom jim taky rádi pomáhali. Milanovi je 25 let a po konfliktu s rodiči odešel z domu, kde bydlel. Již dva roky byl bez práce a měl špatnou zkušenost s pracovními pohovory, během nichž si pravidelně  nedokázal získat důvěru zaměstnavatelů natolik, aby mu nabídli práci. Přesto se snažil vyhýbat rizikovému způsobu života spojenému s nadměrnou konzumací alkoholu a drog a také společnosti lidí spojených s takzvaným životem na ulici. Využil proto možnosti na 2, 3 měsíce, nouzově pobývat u jednoho kamaráda v pronajatém bytě. Jednalo se o neformální dohodu, ale s vědomím majitele. Když však žádal o sociální dávky, příspěvek na živobytí, bylo mu řečeno, že pokud nemá jak doložit, kde bydlí, nárok na dávky nemá. Bylo mu doporučeno, aby se ubytoval v noclehárně nebo v azylovém domě, potom by již na dávky nárok měl. To se mu však příčilo, protože se bál pádu na úplné dno v případě kontaktu s bezdomoveckou komunitou. Vyřizování příspěvku na živobytí tedy vzdal a peníze na obživu si začal obstarávat drobnými krádežemi v obchodě.

A já se ptám, jaký je z toho závěr? Systém nedokáže jedinci poskytnout potřebné zdroje k překonání krátkodobé tíživé životní situace. Místo toho ho spíše staví do situací, které mu v konečném důsledku mohou více ublížit než prospět. Není proto překvapivé, že se takový člověk uchýlí k činům, které ve většinové společnosti se mohou jevit jako nerozumné až asociální. Je ale nutné si uvědomit, že pokud jedinec není schopen svou situaci řešit žádným pro něj rozumně dosažitelným způsobem, je logické, že se u něj dostavuje pocit zoufalství a celková ztráta perspektivy. Tyto emoce pak výrazně ovlivňují jeho schopnost přijímat racionální rozhodnutí a hledat efektivní řešení.

Takže za mě, my bychom rádi věcně pomáhali mladým lidem, ale prostě oni se dostávají do těch neřešitelných situací třeba kvůli tomu, že nemají ty správné dokumenty, že prostě nedostanou na úřadě práce tu podporu z těchhle těch důvodů. A tady bych chtěla znovu upozornit na to, že vlastně my se tady zaklínáme pořád, že dochází k nějakému zneužívání dávek. Ale bylo jednoznačně prokázáno, že daleko více lidí by mělo na tu podporu nárok.

Takže já bych chtěla na závěr ještě vypíchnout to, že opravdu bychom se měli zamyslet nad těmi zranitelnými skupinami, protože za mě bychom neměli zapomínat na osoby na dlouhodobé nemocenské, na osoby třeba v prvním invalidním stupni anebo na nezaměstnané osoby, kterým je více jak 55 let. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Nyní paní poslankyně Kamila Bláhová, připraví se paní poslankyně Renata Oulehlová. Prosím.

 

Poslankyně Kamila Bláhová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, dovolte mi, abych se k návrhu zákona nyní vyjádřila i já osobně. Moje komentáře se budou opírat o mou vlastní zkušenost starostky města Litvínov, to je to město, které tady bylo zmiňováno. A kolegové, mohu vás ujistit, že Litvínov je na seznamu kontaktních míst a nikdo z Litvínova do Ústí jezdit nebude muset.

Ten můj příspěvek se tedy nebude opírat pouze o zkušenost s vedením města, ale také o diskusi, kterou vedeme, s příslušnými aktéry, s odborem sociálních věcí a školství nebo s kolegyněmi z Úřadu práce a dalšími, s neziskovými společnostmi. A také o připomínky Svazu měst a obcí České republiky, jenž je výrazným aktérem na tomto poli, sdružuje největší počet měst a obcí a zastupuje zájmy nejvíce občanů v České republice.

Dotknu se samozřejmě pozměňovacího návrhu paní kolegyně Doušové, číslo 6233,  který bohužel ten zákon staví úplně jinam, jak už jsme tady diskutovali a opakovaně zaznělo. Musím se vám přiznat, kolegyně, kolegové, že podobně jako moje kolegyně zpravodajka paní Fialová ani já nemohu najít po tom, co se ten pozměňovací návrh objevil v systému, slušná slova. Takže to vezmu, nebo řeknu velmi diplomaticky. Ten původní zákon, tak jak ho předložil pan ministr Bartoš, jak se s ním tady chválil, nebyl dobrý. Už i ten měl spoustu much a i já sama na výboru pro veřejnou správu jsem s ním o tom diskutovala. Ale tímto pozměňovacím návrhem se ten zákon stává nepoužitelným. Bohužel, musím to takto říct.

Přiznám se, že mám podobné emoce nebo podobně špatné emoce jako při koaličním návrhu pozměňujícím zákoník práce týkajícím se výpovědí bez udání důvodu. A víte, kolegyně, kolegové, že jsem tady vystoupila velmi kriticky a velmi jsem se proti tomu vymezila. Neodpustím si tento komentář. Vím, že původním zpracovatelem byl ministr Bartoš neboli Piráti, ale nyní je Ministerstvo pro místní rozvoj řízeno Starosty a nezávislými. Těmi starosty, kteří by měli jaksi rozumět problémům a starostem právě všech starostů, tedy těch opravdových s malým es.

Ale mám takový pocit, že je ty naše problémy, každodenní problémy, s kterými se potkáváme, moc nezajímají.

Takže budu citovat z obecných připomínek Svazu měst a obcí České republiky, které přišly již k tomu původnímu návrhu a na které není nijak reagováno.

Takže cílem zákona o podpoře v bydlení má být zavedení systémové podpory, získání a udržení bydlení pro osoby v bytové nouzi a osoby ohrožené bytovou nouzí a zvýšení dostupnosti nájemního bydlení. - To tady už zaznělo. Nicméně zákon samotný vede k dosažení tohoto cíle jen částečně. Já osobně k tomu přidávám - nebo vůbec.

Z pohledu obcí, z nichž většina již nyní realizuje aktivní bytovou politiku, je nutnou podmínkou k dalšímu rozvoji podpory bydlení především rozvoj obecních bytových fondů. Za těžiště bytové politiky jsou považovány především obecní bytové fondy a města a obce apelují opakovaně na ministerstvo a jím zřizované organizace k dalšímu rozvoji dotačních a jiných finančních nástrojů podporujících výstavbu obecních bytových domů.

Samozřejmě nemohu než souhlasit s tímto názorem, který zastřešuje názory ostatních kolegyň a kolegů starostek.

Zákon klade na samosprávu vysoké finanční nároky, přičemž vznik kontaktních míst pro bydlení je navzdory dobrovolnosti deklarované v programovém prohlášení vlády pro některá města povinným institutem. Výkon činnosti kontaktních míst pro bydlení je dle návrhu přeneseným výkonem státní správy. Se zavedením tohoto institutu proto z pohledu obcí lze souhlasit pouze v případě jeho plného finančního krytí ze státního rozpočtu. - Už to tady zaznělo také. Když se podívám, kolik města a obce dostávají na výkon státní správy nyní, je jasné, že to budeme zase muset financovat z vlastních rozpočtů.

A ještě k tomu financování. Svaz měst a obcí dlouhodobě upozorňuje na nedostatečné financování sociální práce na obcích ze strany státu. Sociální práce je výkonem přenesené působnosti, která však není, podobně jako jiné agendy v přenesené působnosti, ze strany státu hrazena v plné výši. Dle průzkumu je na výkon sociální práce poskytováno méně než 50 procent skutečných nákladů. Financování činnosti kontaktních míst pro bydlení dle návrhu zákona nelze považovat za zvýšení finančních prostředků do sociální práce. Problém financování sociální práce na obcích pak není jen ve výši úhrad ze státního rozpočtu, ale také v roztříštěném způsobu financování jednotlivých činností. Zákon vytváří další oblast sociální práce s rozdílným způsobem financování. To může přinášet praktické problémy u kumulovaných úvazků, zejména sociálních pracovníků.

Dalším limitujícím faktorem je nedostatečné finanční ohodnocení sociálních pracovníků dle platových tabulek. V praxi dochází k nerovnostem mezi odměnou sociálních pracovníků na úřadech a v sociálních službách, které jsou finančně atraktivnější. V důsledku toho je pro obce stále náročnější nábor nových i udržení stávajících sociálních pracovníků. Činnost kontaktních míst pro bydlení může být v některých bodech duplicitní s dalším výkonem sociální práce, zejména v oblasti poradenství a sociálního šetření. Na souběh těchto činností bylo upozorňováno nebo je upozorňováno v konkrétních připomínkách, které Svaz měst a obcí zaslal. - Jinak řečeno, tímto zákonem se nepostaví jediný byt, stát tímto zákonem řeší pouze systém. Přenáší na obce další povinnosti, některé jsou ale duplikací současných sociálních služeb, vzniká tedy chaos. Prohlubuje se problém nedostatku sociálních pracovníků. Systém bude stát hodně peněz, ale výsledek, tak jak už tady zaznělo, je skutečně nejistý.

I já si dovoluji tvrdit, že se obchod s chudobou může dokonce zhoršit. Přenáší se další výdaje na města a obce bez jistoty krytí ze státního rozpočtu. Bohužel se obávám, že to nepomůže ani u nás v Litvínově. A proto jistě chápete, kolegyně, kolegové, že z tohoto důvodu nemohu návrh tohoto zákona podpořit.

Jak už jsem zmiňovala na začátku svého projevu, korunu tomu navíc nasadil pozměňovací návrh kolegyně Doušové, kterým se bude služba garantovat pouze těm nejpotřebnějším. Ovšem do skupiny potřebných - a už jsme tady taky o tom dneska diskutovali - dnes spadají i senioři, maminky samoživitelky, zdravotně handicapovaní mladí lidé a další zranitelné osoby, kteří tím pozměňovacím návrhem ze zákona vypadnou. Takže já vlastně dneska už ani nechápu, k čemu ten zákon je.

My v Litvínově už nějakou dobu - je to více než deset let - tuto problematiku řešíme systémem prostupného bydlení. Jedná se o tři stupně toho bydlení. Samozřejmě začínáme tím nejnižším, postupujeme až k bydlení v nájemních bytech, spolupracujeme se všemi možnými aktéry, kteří do tohoto systému mohou vstupovat jakkoliv, nejenom s těmi potřebnými tedy, ale i s odborem sociálních věcí a školství, s úřady práce, s neziskovými společnostmi, s majiteli bytového fondu a tak dále, s městskou policií samozřejmě také. Od toho zákona tak, jak je postaven, tak náš odbor sociálních věcí a školství si od něj sliboval velmi, ale dneska je k němu velmi skeptický a obává se, že nám v té situaci nepomůže.

Takže není to ideální situace. Bohužel od Starostů a nezávislých tady sedí velmi málo poslanců, kteří by si tyto argumenty mohli vyslechnout. Řeknu vám, kolegyně, kolegové, že to je dost frustrující, co s tím nadělám, ale je to jenom důkaz toho, jak jsou občané pro ně důležití. Bohužel. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí paní poslankyně Renata Oulehlová, připraví se paní poslankyně Eva Fialová a paní poslankyně Olga Richterová. Prosím.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla vlastně ještě podpořit moji předřečnici, která tady udávala čísla, jak to vypadá s financováním sociální práce na městech. Stát si od nás objedná de facto službu - od měst, ale nezaplatí nám za ni v plné výši a samozřejmě, že města se obávají, jak to bude dál, pokud by prošel tento zákon o podpoře bydlení.

Pan ministr tady udával, že je už 70 úspěšných projektů za námi. Třeba v našem Karlovarském kraji to úplně tak úspěšné nebylo, protože se nepodařilo naplnit všechna očekávání.

Dokonce se stalo to, že pak oslovovali města, sociální odbory, aby pomohli s lidmi, které se snažili zabydlet, a bohužel to jejich chování bylo tak složité, že si s tím nevěděli rady. Tak jenom k tomu, že papír snese všechno a že ne všechny ty údaje, ale to třeba pan ministr ani vědět nemusí, třeba se to k němu nedostalo, že to tak úplně není.

Vlastně 4 miliardy korun ročně stojí ta problematika bytové nouze. Teď k tomu tedy přidáme ještě 1,5 miliardy a budeme se snažit zabydlet lidi. A bohužel, jak se tady jeví ta cílová skupina, tak to opravdu nebudou lidé, kteří se snaží, ale spíš ti, kteří jsou dlouhodobě v evidenci Úřadu práce a celou dobu žijí z dávek.

Co mě zaujalo, tak tím, že se sníží tedy počet těch, nebude muset být každé ORP nositelem toho poradenského místa, ale bude 115 stanovišť. A dočetla jsem se, že obce stanoví vláda nařízením. Tak bych se chtěla zeptat pana ministra, jak vláda tedy bude vybírat? Tak tohle jsem se tedy dočetla v těch materiálech.

A ještě bych chtěla pana ministra upozornit na nejnovější čísla Českého statistického úřadu za rok 2024 a je to tabulka rizikovosti vyšších územněprávních celků krajů za rok 2024. Pan ministr byl až do podzimu čtyři roky hejtmanem Karlovarského kraje. A vlastně kraj, kde se žije nejlíp, je na prvním místě Plzeňský, Středočeský a Praha. A z druhé strany to, kde to mají ty kraje nejtěžší a občané v nich, je Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj.

Já se velice obávám, že ta koncentrace lidí, protože lidi už v našich městech v těchto krajích máme, kteří nemají vůbec žádnou vazbu na města ani na kraj, ale jdou k nám čistě jenom za bydlením, tak že se ještě zvýší, tak jak to tady říkala paní zpravodajka Eva Fialová, že se velice obávám, že vlastně obětujete tyto kraje ještě víc. Ale věřím tomu, že vy jako bývalý hejtman a jako náš rodák, náš občan, to nebudete chtít dopustit a možná ještě přehodnotíte to, co jste nám dnes donesl.

Vlastně všechny výbory, jak už tady řeklo mnoho mých předřečníků, k tomu vůbec nepřijaly žádné stanovisko. Je vidět, že ten zákon je nepřipravený, že se mnoho zákonodárců obává, co se stane, a že to stejně nic nevyřeší. Akorát to prodraží bydlení nebo výdaje státu. Tam je dokonce i to, že v momentě, kdy tedy dá občan svůj byt k dispozici, a to je to, co vy hledáte, to jedno procento, které by mohlo se navýšit, že ti lidé ty svoje byty dají vlastně dobrovolně, protože tam bude garance státu. Ale vy, pane ministře, sám dobře víte z našeho kraje, co tito lidé dokážou udělat, že ten byt dokážou zdevastovat úplně na beton, na panel. Takže to zaplatí zase daňový poplatník, prostě to, že ten byt pak rekonstruujeme.

Já bych si ještě dovolila vám, vážení kolegové, přečíst teze vyhlášky, kterou se stanoví obsah úkonů při činnostech poskytovaných v rámci asistence bydlení. Nebudu to tady vyjmenovávat celé, ale je to třeba: pomoc a podpora při získání a udržení zaměstnání, podpora a pomoc při získání jiných zdrojů příjmu, pomoc a podpora při získání nefinančních zdrojů pomoci. Z toho je patrné, že opravdu nemáte v plánu zabydlovat třeba nízkopříjmové rodiny, kde oba pracují, protože ti nepotřebují tuto pomoc. Podpora při jednání s věřiteli, podpora při čerpání finančních zdrojů k úhradě dluhu na nájemném, poskytnutí základního poradenství za účelem prevence dalšího zadlužení. I kdyby se jedna rodina povedla tak, že se nebude znovu zadlužovat, tak určitě by to byl úspěch, to nepopírám. Pak je tam podpora a pomoc při nastěhování, pomoc při zařizování vybavení bytu, podpora a pomoc se zajištěním úklidu, podpora a pomoc při technickém provozu bydlení, nácvik obsluhy běžných zařízení, podpora při pomoci plánování a hospodárném využití zdrojů energie, podpora a pomoc při zajištění základních oprav v bytě. Tak jako, pane ministře, to důchodce umí. To umí i většina z nás. Opravdu je mi záhadou, na koho je tento zákon postavený.

Takže já jenom za sebe musím říct, že opravdu 1,5 miliardy je strašně vysoká částka. Kdybyste se jel podívat třeba do sousedního Polska, tak uvidíte, kolik brownfieldů, starých fabrik se představuje na nájemní bydlení. Možná bych radši tu 1,5 miliardy věnovala na něco takového důležitého a nemrhala penězi na tento zákon.

Za mě - už vás nebudu, pane ministře, trápit - ale za mě, já opravdu tento zákon v žádném případě podpořit nemohu. Mohla bych ho podpořit, pokud by to bylo opravdu myšleno na lidi, kteří zakládají rodiny, kteří se snaží. Ale tento zákon opravdu směřuje na úplně jinou cílovou skupinu.

A jak už jsem vám řekla ve faktické, opravdu v našem městě jsou signály, že se začínají skupovat byty právě v návaznosti na tento zákon. Protože jak je i v těch materiálech, ty realitní kanceláře, jak jsem vyčetla, by byly nejlepší, kdyby byly neziskové, budou mít vysoké částky na spravování bytů. A nezlobte se na mě, tohle opravdu není účelné vynaložení veřejných zdrojů. Za mě tedy opravdu ne. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní faktickou poznámku má pan poslanec Tomáš Kohoutek. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Dobrý podvečer. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové a vážený pane ministře, když jsem tady poslouchal svoji ctěnou kolegyni Renatu Oulehlovou, tak nad tím čím dál více přemýšlím a skutečně bych vám chtěl položit jednoduchou otázku. Pro koho je ten zákon určen? Je to pro mladé, slušné, pracující lidi, kteří vstupují do života a chtějí mít nějakou podporu, aby si snáz pořídili vlastní bydlení, aby sehnali pěkné, slušné bydlení? Nebo je to progresivistický levičácký paskvil z dílny Pirátů, který vy jste převzali? (Potlesk z lavic ANO.) A samozřejmě, protože vy chvilku jste koalice, pětikoalice, chvilku jste čtyřkoalice, chvilku je to Pirát, teď je to ódéesák. Prostě jste jedna parta. A místo toho, když vy zrovna jste z Karlovarského kraje - já jsem třeba z Děčína, ze severních Čech, z Ústeckého kraje, kde to zažíváme taky - tak prostě místo toho, abyste ten zákon konečně hodili do koše, když už tedy v té koalici oficiálně nejste, tak ho tady tlačíte dál. Vždyť je to naprosto zbytečné.

A to, že ti spekulanti a realitky nespí - já to pozoruji třeba na vývoji našeho trhu v Děčíně, kde i byty ve vyloučených lokalitách a problémových čtvrtích za poslední rok nebývale rostou, rostou daleko víc než průměrný trh. A proč? Protože samozřejmě spousta spekulantů - a nejhorší je, že jsou to zase společnosti, které mají především sídlo v Praze, už se chystají, aby ty byty skoupily a aby nám nastěhovaly další problémové, nepotřebné občany. Vezměte ten zákon zpátky a nedělejte další zvěrstvo pro tuhletu zemi a především pro ty tři chudé problémové regiony - už teď. Děkuju. (Volání a potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S přednostním právem se hlásí pan ministr. Prosím.

 

Ministr pro místní rozvoj ČR Petr Kulhánek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já oceňuji všechny předřečníky, kteří vedli kultivovanou debatu, a nerozumím tomu impulsivnímu výjezdu, který tady teď zazněl, s nějakým osočováním, to je, myslím, úplně zbytečné.

Shrnutí toho, komu zákon slouží, a to, co tady bylo řečeno od předchozích předřečníků. Samozřejmě, že slouží těm, kteří už se v bytové nouzi ocitli, anebo se do ní mohou dostat. Ten zákon není jenom o tom, že poskytuje bydlení, on poskytuje i asistenci, poskytuje podpůrná opatření, poskytuje prevenci. To znamená, pokud se bavíme o tom, že 1,4 miliardy korun ročně se nám zdá hodně na to, abychom obhospodařili desítky tisíc lidí nebo domácností různými typy, formami pomoci prostřednictvím toho zákona, tak já se obávám, že tenhleten argument úplně neobstojí.

Pokud se týká obchodu s chudobou a vyřčené domněnky, že se skupují byty proto, aby mohly být nabídnuty do toho systému, já myslím, že jsem tady už dostatečně srozumitelně a pregnantně vyjmenoval veškeré pojistky, které vedou proti tomu, aby mohl být jakýkoli náznak obchodu s chudobou. A myslím si, že ta opatření jsou velmi srozumitelná a jasná a hlavně budou účinná.

Pokud se týká výhrad, toho, jakým způsobem byla v přípravě zákona kooperace se Svazem měst a obcí, tak já samozřejmě, že jsem nebyl u celého, ale podle toho, jaké mám informace od svého týmu, tak byla velmi obsáhlá a Svazu měst a obcí patří veliké poděkování za to, jak promptně reagoval na zasílané průběžné znění toho zákona, jakým způsobem připomínkoval, protože jeho připomínky byly v drtivé většině validní a byly zohledněny ve finálním zákonu, to znamená, Svaz měst a obcí i na tomhle zákoně odvedl velký kus práce. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Následují dvě faktické poznámky, jako první paní poslankyně Zuzana Ožanová a připraví se paní poslankyně Renata Oulehlová.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, mě zaujalo teď v projevu pana ministra, že to bude účinné. Víte proč ústavně-právní výbor se nedobral a ani už se nechtěl dobírat k tomu závěru? Protože tam je především jedna věc. Tam je, jak zajistíte to, když někdo se nechová správně, jak vyřešíte tu situaci. Protože tam byl samozřejmě v prvním čtení vlastně rozkaz k vyklízení, ovšem proti kterému šlo podat odpor, a byli jsme v současném stavu věci. Já už jsem v prvním čtení - možná je dobré se občas podívat na starší diskuse - se ptala, proč nebyla udělaná jedna věc. Napřed změna občanského zákoníku, zjistit, zda to funguje, zda skutečně toto umožní větší začlenění bytů soukromníků, například osoby, která zdědila byt po babičce, aby ho dala na trh a podobně, protože se ti lidi bojí, že jim někdo vybydlí ten byt a nějakým způsobem znehodnotí. Vy řeknete, že se to bude platit - ale jenom po nějakou dobu, ne po celou dobu. To je to zásadní - po nějakou dobu.

Další věc je, pokud vám ten člověk vypadne ze systému, tak tehdy náměstek Černohorský, když jsem se ho ptala, za jak dlouho se vrací do systému, tak říká: za dva roky. Víte, já bych radši upřednostňovala lidi, kteří chtějí, aby jim bylo pomoženo, a něco pro to dělají - a ne hned vracela ty, kteří nějakým způsobem zneužili i systém, který navrhujete, a hned se brzo do toho systému vrátili. Já bych chtěla, aby měli (?) mít přednost ti, kteří chtějí něco pro změnu své situace udělat, a to tady já nevidím. Já jsem také namítala - já chápu, že jste něco měnili, protože v původním návrhu bylo to, že osobou takovou potřebnou je i osoba v insolvenci, tedy i svobodný bezdětný muž, který pracuje a má insolvenci z důvodu dluhu na nájemném, byl ministerstvem označen za osobu potřebnou. Takže tady dochází k tomu - já se asi přihlásím k další poznámce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Nyní paní poslankyně Renata Oulehlová s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Pane ministře, ještě jednou - jste z Karlovarského kraje, víte, co se u nás děje. Vy dobře víte, co se stane, když do slušného vchodu přijde jedna rodina, která se nechce začlenit. Dobře víte, jak to sníží hodnotu majetku, jak to znepříjemní život slušným lidem, kteří si na to vzali hypotéky, kteří pracují. Dobře to víte. A můžete dát armádu sociálních pracovníků, ale když ten člověk nechce, tak neuděláte vůbec nic. Navíc tedy sociální pracovníci nejsou a jako je to opravdu, je to ve většině případů bohužel úplně vynakládání naší energie na někoho, kdo opravdu nechce.

A ještě jednu věc. Vy jste tady mluvil o Svazu měst a obcí. Já jsem si to dnes ověřovala, Svaz měst a obcí je proti tomuto zákonu. Tak neříkejte, že Svaz měst a obcí vlastně je spokojený. Tak to není.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka paní poslankyně Lenky Knechtové. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych taky ještě zareagovala na pana ministra. Já bych byla ráda, kdybyste se vrátil opravdu k otázce, kterou jsme tady na vás měli v souvislosti s obsazováním bytových domů, protože tam vlastně, pokud tam začneme včleňovat cílové skupiny, které jste opravdu jako tak významně zúžili, tak jestli tam bude opravdu rovnováha s těmi současnými, řeknu, majiteli bytů a plus tady tohleto, jestli to půjde jako dohromady, jestli to bude udržitelné, a druhá věc, jestli se nám tam opravdu nedubluje to, že na jedné straně budeme poskytovat sociální práci lidem pod charitou nebo pod jakoukoliv neziskovou organizací, protože ti lidi většinou jsou propojeni už dneska s nějakou sociální službou, a my tam ještě vlastně ze strany státu přihodíme další poradenský servis. Tak jestli to nejsou vlastně jako dvojí peníze na jeden problém. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Žádná další faktická poznámka přihlášená není, tak poprosím paní poslankyni Evu Fialovou o vystoupení v obecné rozpravě. Prosím.

 

Poslankyně Eva Fialová: Já moc děkuji za slovo. Já jsem si mezi celou tou rozpravou psala různé poznámky a nechtěla jsem reagovat ve faktických, protože by toho bylo opravdu hodně, a některé věci jsem zapomněla říct i ve svém úvodním vystoupení. A budu mít i spoustu dotazů.

První s poznámkou, kterou tu mám, tak jsou, že vlastně tento zákon děláme kvůli - jestli je to taky jeden z těch důvodů - kvůli návaznosti jednotlivých projektů. Těch projektů v republice běží 41 a na výboru bylo nám sděleno, že je tam 720 bytů do toho zapojeno, s tím, že zhruba 55 procent je ze soukromého trhu, z toho nějaké větší procento hrají velcí hráči vlastníků bytů. Jsou to ty velké společnosti, které skoupily v rámci (restituce?) - nebo v devadesátých letech velké bytové fondy, když je prodávala města, a spoustu z nich do systému vložily.

Pane ministře, ptám se, jaké za dobu, co ty projekty běží, byly náklady? A jestli jsme (?) schopni - nám to tady na první dobrou říct? Jak dlouho tedy běžely? Jestli to je opravdu ověřené na tu stejnou dobu, co (nesrozumitelné) nenavrhujete v novém zákoně na ty dva roky. A zajímalo by mě, jestli těch 720 bytů bude automaticky převedeno do těch - jestli je s nimi počítáno, s těmi třemi tisíci? Jestli se tam tedy převedou do podpory asistence, a tím pádem budete mít hned tedy tu čárku, že - aspoň tisícovku bytů jsme získali a že ten systém je funkční. Fakt by mě to zajímalo, jak s nimi uvažujete o těchhletěch bytech, které už jsou do toho v rámci projektů dané.

Další otázka je, že i ty projekty se dostanou na hranu díky té účinnosti, kterou vy nahrazujete, protože pokud mám dobrou informaci, tak ty teďka dobíhají a budou v nějakém vakuu. Tak jestli by nestálo za to třeba i tu 1,5 miliardu použít na to, abyste vymysleli program, jak s nimi dál pokračovat. To jsou jenom filozofické otázky.

Pak jsem ráda za diskusi, kterou jsme tady vedli s panem ministrem Jurečkou, kde bych byla opravdu ráda, kdybychom byli schopni si vysvětlit, jak je to s těmi fiktivními náklady, odečítáním životního minima a tak dále, protože evidentně při této diskusi, kterou tady vedeme, jsme navzájem nepochopeni. Obávám se opravdu o budoucí osud nebo možnost nezapojení jednotlivců a nebyli jsme schopni si to vysvětlit. Je to škoda. Právě k tomu slouží ty výbory, že se můžeme dotazovat. Byla bych tedy ráda, aby tahleta nedomněnka byla vysvětlena případně ve třetím čtení a předložili jste nám nějaké konkrétní návrhy, aby to tu slyšeli všichni, kteří bohužel nemůžou být součástí výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj anebo se z nějakých důvodů toho jednání účastnit.

Ráda bych taky - pan ministr Jurečka se slušně omluvil a odešel - kdyby mi odpověděli na další dvě otázky, které jsem vznesla. To je, jak rychle bude Úřad práce vydávat závazné stanovisko, protože v tom pozměňovacím návrhu je napsáno bezodkladně, tak co to přesně znamená? Další provazba, metodika neziskových organizací, které v současné chvíli fungují v registru sociálních služeb a současně budou vykonávat asistenci, aby nedocházelo k dvojímu dublování za stejnou činnost. Opravdu se toho obávám.

Dále bych chtěla reagovat na samotný pozměňovací návrh, který sem přišel. Já jsem zapomněla říct nějaký celkový postoj hnutí ANO k tomuto pozměňovacímu návrhu. Když jsem ho včera objevila, tak jsme vedli dlouhosáhlou diskusi i o tom, jestli jsme schopni jednoduchými parametry to 1,43 anebo to usnesení vlády nějakým způsobem narovnat, aby to bylo pro širší skupinu lidí a zkusit něco zachránit. Po dlouhé diskuzi jsme se dohodli, že tento pozměňovací návrh nebudeme podávat, protože ten pozměňovací návrh nemá slušná slova, jak ho nazvat. My bychom de facto jenom zlegitimizovali to, že s celým tím systémem souhlasíme a snažíme se něco napravovat. Takže proto tam od nás žádný pozměňovací návrh není a nehodláme k tomu dál přispívat.

Je to vaše zodpovědnost, protože si myslím, že potom ten zákon bude totálně neaplikovatelný v provazbě na metodiku, kterou jsem vás tady prosila, abyste mi vysvětlil, jak se tedy budou obsazovat jednotlivé boppety? (?) Anebo si pak pojďme říct úplně otevřeně, na férovku, že tento zákon děláte jenom kvůli tomu, aby byla čárka v rámci Evropské unie a využití finančních peněz Národního plánu obnovy a ve skutečnosti osud těch jednotlivých lidí vám je naprosto lhostejný. Teď už mluvím o těch, kteří by potenciálně měli na ten byt nárok anebo i těch potenciálních sousedů, kteří jednou vedle nich budou žít.

Já jenom, proč jsem tady vzdávala to (?zmiňovala), že stát se stane obchodníkem s chudobou. Mám velkou obavu z toho, že jste odepsali severní Ústecký a Karlovarský kraj a tak dále. Protože, dám vám příklad z pondělka. Nechtěla jsem o tom původně mluvit a nebudu zmiňovat ani obec, ale v pondělí mi volá pan starosta jedné městské části u nás a říká mně: Mně se stal takový případ, že mi zaklepala na dveře paní a říká mi, že je ze čtvrtého největšího města této republiky a že ji sem poslali, že v Ústí se dostanou dobře byty. My jsme se tak na to koukali a říkáme - dobře, jak jste na to přišla? No, to je celorepublikově známé, že tady jsou nejlevnější byty a máte tu spoustu podnikatelů, kteří vám ten byt můžou pronajmout. To je pravda, to je prostě holý fakt, tak to je. My jsme paní samozřejmě na ulici nenechali, protože my už nějakou tu práci děláme.

Ať chcete, nebo nechcete, tak ty propojené kontakty na některé - já tomu budu fakt říkat v uvozovkách - obchodníky s chudobou v současné chvíli jsou, protože ty lidi jinak neubytujete a spolupráce s nimi je dávno nějakým způsobem nastavená. Víte, co je na tom to nejhorší? Že tohle je praxe z celé republiky, aby se uvolnily hezké byty, tak se zaplatí lidem lístek, dá se jim nějaké kapesné na cestu a odešlou se tam, kde už ty byty dávno takhle fungují. No, a my jim jenom tím nabijeme a ještě jim zaplatíme toho garanta.

Promiňte, fakt to tak bude, obávám se toho osudu a budu ráda, když mi to vyvrátíte. Ale cena, pokud budeme snižovat superdávku a provazbu na superdávku, nám to moc nevyřeší a ti lidé naopak budou kupovat další a další nemovitosti ve slušných sídlištích, protože se podívejme na ceny nemovitostí, na tu koupi. Pokud víme, že nám lidi odchází z Ústeckého kraje a stěhují se do Prahy - ti, co na to mají a nechtějí tam žít - tak prostě ty byty volné budou. A už i ty ceny, co tady mluvil kolega Kohoutek, v těch vyloučených lokalitách rostou, protože ví, že se toto připravuje, i když ta metodika mluví o nějakém mizivém procentu. Ale proč každé dva roky netočit jiný byt, že jo? Proč ne? Omlouvám se.

Tím pádem ještě dotaz, kde vezmeme sociální pracovníky, ať už na těch úřadech, anebo i do těch neziskových organizací, protože ty už v současné chvíli chybí - a kterých je tam dostatek? (?) Na to jsem se ptala v prvním čtení, ptám se neustále a odpověď nedostávám, protože to je velice profesionálně kvalifikovaná činnost, které si neumíme pořádně vážit, ani náš stát, a ti lidé prostě nejsou.

Závěrem, já už opravdu jdu k závěru a už se dál se k tomu vyjadřovat nebudu, protože je to asi úplně marné. Tady mi napovídají z lavic. Takže závěrem. Tento zákon pracuje pouze se sny o dostatku bytů a důsledkem očekávání dostává lidi, kteří pomoc opravdu potřebují, ještě do větší frustrace. Vzniká nám brutální nárůst administrativy, mnohem vyšší počet úředníků, závislost na neziskovém sektoru v tomto případě a utrácení veřejných financí na složitý a drahý systém. Nevzniká nám a to bez toho, aniž by nám přinesl jediný nový byt na trh s bydlením. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. My jsme se vystřídali v řízení schůze Sněmovny. V tuto chvíli se nacházíme v obecné rozpravě, do které je přihlášená paní kolegyně Olga Richterová. Jen poprosím v levé části sálu. Tam si někdo pouští televizi nebo něco, aby to prosím vypnul. Ono to poměrně ruší. Poprosím paní kolegyni Richterovou, aby pokračovala v obecné rozpravě. Prosím, paní místopředsedkyně.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Já jsem se přihlásila tímto způsobem, protože jsem sledovala tu debatu z kanceláře. Poslouchala jsem debatu například o různých dopadech u životního minima, které je tam nově vlastně vsunuté skrze takový opravdu veliký komplexní pozměňovací návrh. Ráda bych, abychom si přece jenom vyjasnili ještě jednu věc. Je to norma, za kterou stojím principiálně v tom, že naše země po 20 letech, kdy se o tom mluví, konečně může mít nějak upravenou podporu v oblasti bydlení. Je to něco, co si myslím, že je velice potřeba, a současně že to je datově podložené. Je to podložené průzkumem mezi těmi možnými pronajímateli, čili lidmi, kteří mají prázdné byty a rádi by je pronajali, když budou mít garance. Stejně tak jsou tam právě pojistky proti obchodu s chudobou. Bylo to projednané, jak zdůrazňoval pan ministr, napříč - Svaz měst a obcí a mnoho dalších.

Ještě dám namátkou další věc z těch protiargumentů, co často zaznívají. Jsou tam různé, za mě důležité, pojistky typu evidence nebo registr lidí, co by třeba neplatili nebo poškodili ten byt. Tak ti prostě budou vyřazeni. 

A znamená to ale, že na rozdíl od dnešního stavu napříč republikou se bude možné dotázat v rámci toho registru a říct si: ne, tomuto člověku nic takto podporovaného nepůjde. Na tomhle chci ukázat, že to je podle mě opravdu laděné do různých detailů toho, co samozřejmě lidé by mohli zkoušet a co by se mohlo dít.

Ale, a to bych se prostě ještě vrátila k té debatě o životním minimu, ten návrh, ten princip toho zákona o podpoře bydlení je, že u nás je opravdu poměrně široká třída i pracujících lidí nebo lidí v důchodu, lidí v invalidním důchodu, kteří tu pomoc s bydlením opravdu potřebují. Pomoc různé náročnosti a různé intenzity. Pomoc poradenskou. O té tady mluvil třeba Ivan Bartoš, že opravdu spousta lidí prostě neví a stydí se jít zeptat. Může nám to připadat až někdy absurdní, ale je to prostě fakt.

Ale od té poradenské je to samozřejmě pak škálované výš k té pomoci, ať už garantovaným bydlením, nebo potom samozřejmě také těmi podporovanými asistenčními službami. A já bych se opravdu chtěla pana ministra zeptat, jestli si neumí představit ideálnější řešení, a já rovnou řeknu, že prostě právě tenhle princip bude narušen, že ten jeden a půl milionu lidí, ještě v kombinaci s návrhem nové superdávky, který v tom ohrožení objektivně je, že tenhle obrovský počet lidí, který se může kombinací různých nešťastných životních situací - od nemoci, přes ztrátu zaměstnání, po rozvod - dostat do potíží, tenhle počet lidí, který prostě díky včasné radě a rychlé pomoci by za nás byl velmi efektivně, když to řeknu ošklivě, řešitelný tímto zákonem, tak tomu prostě pomoženo nebude, skrze ta omezení vsunutá tím pozměňovacím návrhem. A tady to osekání, které zamezí tomu, aby prostě lidé, kteří jsou pracující, mají nízkou mzdu, snaží se a dostanou se do potíží, dostanou se kvůli nemoci nebo kvůli jiné takové nepředvídatelné situaci do šlamastyky, tak aby se jim skrze tento zákon dalo pomáhat.

A protože ve skutečnosti to, co je nejlevnější a nejefektivnější, je pomáhat rychle a nečekat, až se lidé propadnou na úplně ty nejchudší, na těch nejspodnějších pár tisíc, a stejně tak je velmi neefektivní vylučovat z pomoci jednotlivce, osamělé seniorky, a to zase skrze to nastavení, protože tak, jak je to životní minimum nastaveno, tak mně to prostě nedává smysl pro ty, kteří žijí sami vůbec, a pro ty, kteří jsou chudí pracující, také ne.

A to by byla tedy ta moje věcná otázka na pana ministra. Já chápu, že to je nějaký druh koaličního kompromisu, ale jestli už to není prostě moc, jestli už to neohrožuje funkčnost pro opravdu zásadní skupinu lidí, a to ty, kteří mohou být ohroženi, nejsou a tento zákon má být i preventivní. Má předejít tomu, aby do těch problémů propadli, protože má nabídnout dostatečně širokou škálu řešení i pro ně, i když nebudou pod tím 1,43násobkem životního minima.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: A to je všechno? (Pobavení.) Děkuji moc. Ano, takže Olga Richterová už skončila ve své obecné rozpravě v tuto chvíli, ale vaše obecná rozprava vyvolala jednu faktickou poznámku - Renata Oulehlová a její dvě minuty. Startuji právě v tuto chvíli. Prosím.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Já bych jenom na paní místopředsedkyni Richterovou, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, chtěla reagovat. Nebyla jste tu, když vlastně se to tady probíralo, ale většina měst tohle všechno dělá. V momentě, kdy přijde senior, kdy přijde člověk, který se dostane do nějaké nouze, tak opravdu, když si vezmete nějaké statistiky měst, kolik přidělily jakým lidem bytů, tak opravdu ta pomoc je a nepotřebujeme k tomu tu jednu a půl miliardy. Problém opravdu začíná v situaci, kdy jsou to lidé, kteří cíleně prostě žijí tak, že nepracují, jsou dlouhodobě v evidenci, nemají vůbec snahu nějakým způsobem přispět do toho společného měšce, tam opravdu pak ty problémy jsou veliké, protože ti lidé nemají návyky, nechce je ani obchodník s chudobou. Tam opravdu se toto dít může, ale ty lidi nezmění, ani když u nich bude stát pět sociálních pracovníků a snažit se nějakým způsobem je to naučit, protože oni nechtějí.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za faktickou poznámku, za dodržení času. V tuto chvíli další dvě minuty budou patřit paní místopředsedkyni Olze Richterové s faktickou poznámkou.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já se domnívám, že my nejsme vůbec ve věcném sporu. To je na moji předřečnici paní poslankyni. O co jde? Že mně přijde velká škoda, že pro ty lidi, kteří mohou být skutečně potřební, ale dostanou se prostě do potíží ze situace, kdy měli nějaké, byť nízké příjmy, pracovali, usilovali o to, aby prostě věci zvládli, a ze situace, kdy ten zákon měl pomáhat opravdu i těmto lidem, tak se dostaneme do situace, kdy to bude pomáhat mnohem omezenější skupině. A to mně prostě přijde, že bude ve skutečnosti ve finále jenom zbytečné prodražování toho dneska už neexistujícího koncepčního řešení.

A poslední. Ty projekty a pomoci, o kterých mnozí mluví tady za pultíkem Sněmovny, jsou často financovány z peněz Evropské unie a právě o to jde, aby se tím zákonem ta pomoc ukotvila systémově napříč republikou. To, co se leckde dělá a co se v 70 projektech ověřilo, všecky ty součásti toho zákona jsou ověřeny napříč republikou, tak to, aby zapadlo do kompletního řešení pro všecky občany naší země stejně dostupného, tak je proto navrženo jako řešení celorepublikové. Mně prostě nestačí, že v některé obci na čtyři roky mají projekt, protože si myslím, že je pak i nehospodárné propouštět ty zaměstnance, kteří se mnohé naučili, a nedávat žádnou jistotu, že ty věci budou dlouhodobě pokračovat.

Tak to je poslední poznámka k těm dobrým zkušenostem z obcí. Mnohde jsou významně podpořené evropskými penězi, a když to neukotvíme do českého systému, tak to prostě pokračovat nemůže. Já proto budu nahrávat v podrobné rozpravě návrhy, aby se zpět aspoň trošku navrátila ta širší cílová skupina, ta možnost pomoci lidem, kteří jsou chudší pracující.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. V tuto chvíli jsme v obecné rozpravě. Pokud se už nikdo nehlásí, a to ani z místa, tak já obecnou rozpravu končím. Případně požádám o závěrečná slova jak pana předkladatele - nemá zájem, tak paní zpravodajku - taktéž ne. Nebyl dán ani návrh na vrácení zákona garančnímu výboru k projednávání, tím pádem já zahajuji samozřejmě v tuto chvíli podrobnou rozpravu, do které jako první se hlásí paní kolegyně Eliška Olšáková. Jenom připomínám, že pozměňovací návrhy a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Prosím.

 

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já jsem svůj pozměňovací návrh v obecné rozpravě odůvodnila, takže se k němu v podrobné rozpravě přihlašuji. Tento pozměňovací návrh je nahrán v systému pod číslem sněmovního dokumentu 6231. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Pan kolega Jiří Havránek je taktéž přihlášen do podrobné rozpravy. Prosím.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já vám velmi děkuju, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já se taktéž pouze přihlásím ke svému pozměňovacímu návrhu, který jsem v předešlé rozpravě odůvodnil. Naleznete ho pod číslem 6228 a kromě toho, že jsem ho podrobně odůvodnil, bych vám také chtěl poděkovat za probíhající debatu a věřím, že takto bude pokračovat i u dopravného tisku.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taky děkuji. Pan kolega Ivan Bartoš je taktéž přihlášen do podrobné rozpravy. (Nemá zájem.) Ne. Paní kolegyně Olga Richterová v tuto chvíli. Prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: A já v této podrobné rozpravě ještě trošku odůvodním ty čtyři pozměňovací návrhy, které najdete v systému, protože za nás prostě nedává smysl takto, jak to je navrženo, omezovat tu možnost pomoci, jak je to navrženo v tom komplexním pozměňovacím návrhu.

A v podstatě, když to shrnu, nahrávám sněmovní dokument číslo 6222, kde jde o to, aby asistence byla možná aspoň na dva roky, a ten limit životního minima byl 1,8. Proč? Stručné odůvodnění, protože to je mnohem realističtější nastavení toho příjmového limitu domácností tak, aby byli do toho systému schopni vstupovat - i jak už jsem říkala - lidé pracující, ale nízkopříjmoví.

A jenom stručně doplním. Já s tímto omezením, i tak, jak je to tam napsané, nesouhlasím a nahrávám ho proto, aby prostě byla možnost se rozhodnout, aby byla možnost si pak ve třetím čtení ještě vybrat. Potom sněmovní dokument (číslo) 6223, to byl pozměňovací návrh obsahující asistenci na tři roky, také 1,8 životního minima. A kromě toho navýšení příjmového limitu tak tento pozměňovací návrh obsahuje i to, aby se neodkládala účinnost zákona, a samozřejmě také to, aby se nezkracovala asistence.

Co se týče pozměňovacího návrhu, který mě těší opravdu velice málo, ale přesto ho také načtu, aby bylo na výběr, protože to by byl možný kompromis. Je to číslo 6224, asistence na dva roky a 1,6 životního minima. Je to prostě nižší příjmový limit, zase s kterým nesouhlasím, já bych to sama o sobě nikdy nenavrhovala, kdyby tam ten návrh nebyl s limitem 1,43.

A co se týče posledního - 6225, to je opět zase kombinace toho nižšího příjmového limitu a toho, aby se neodkládala účinnost a nezkracovala asistence.

Ještě jednou, není to tak, že bych si myslela, že tyto návrhy ten zákon vylepší, to vůbec. Ale protože koalice nahrála za mě velmi nepříznivý komplexní pozměňovací návrh, který významně omezí celkovou funkčnost toho, aby ten zákon se vyplatil, aby mohl obcím skutečně sloužit jako užitečný nástroj, aby mohl pomoci lidem, tak proto nahrávám tyhle návrhy 6222, 6223, 6224 a 6225, aby měla koalice o něco širší výběr, protože doteď se shodla na opravdu velice osekaném a velice omezeném řešení. Děkuji, že to zvážíte.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. A poslední, kdo se hlásí do podrobné rozpravy, je paní poslankyně Silvia Doušová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Silvia Doušová: Děkuji, pane předsedající. Tak já bych jenom se přihlásila do podrobné rozpravy k pozměňovacímu návrhu, který byl zaevidován v systému pod číslem sněmovního dokumentu 6233. Odůvodnění jsem už uvedla v obecné rozpravě. A jenom bych chtěla doplnit, nebo respektive potvrdit slova pana kolegy Havránka, vaším prostřednictvím, pane předsedající, že opravdu tady v tomto pozměňovacím návrhu jsou stanoveny v tom lhůty pro asistenci až na výši tří let. Nicméně to neznamená, že to bude po celou dobu. Pokud bude moci, nebo pokud bude potřeba, může se tato lhůta i zkrátit. Tak jenom doplňuji tato slova. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Pokud se už nikdo nehlásí do podrobné rozpravy, ještě pan předseda Cogan. Prosím.

 

Poslanec Josef Cogan: Vážený pane předsedající, já bych si dovolil v souladu s § 95 odst. 1 navrhnout zkrácení lhůty dle věty jedna na sedm dní. To znamená zkrátit lhůtu před třetím čtení na sedm dní.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, děkuji moc, to budeme za chvíli hlasovat. A skutečně podle § 95 odst. 1 lze nejvýše na sedm dnů zkrátit lhůtu pro třetí čtení. Přivolám své kolegyně a kolegy z předsálí a budeme hlasovat za okamžik tady tento návrh. Pokud se už nikdo nehlásí do podrobné rozpravy, podrobnou rozpravu tímto končím, všechny vás na základě požadavku odhlásím. Prosím, abyste se přihlásili.

 

A v tuto chvíli nechávám hlasovat o zkrácení lhůty pro třetí čtení na sedm dnů podle § 95 odst. 1.

Zahájil jsem hlasování. Táži se, kdo je pro? Proti?

Hlasování číslo 60, přihlášeno bylo 112 poslankyň a poslanců, pro 64, proti 45. Tento návrh byl přijat.

 

Tím jsme se vypořádali s druhým čtením tady tohoto tisku. Já končím druhé čtení tohoto návrhu, vážené kolegyně a vážení kolegové.

 

A otevírám další bod, což je

Aktualizováno 15. 3. 2025 v 12:21.