(pokračuje Olga Richterová)

8.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 829/ - třetí čtení

Projednávání tohoto bodu jsme opakovaně přerušili dne 12. 3. 2025 na 131. schůzi, a sice v rozpravě. Nyní vnímám, že už se u stolku zpravodajů usadil za navrhovatele pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Mikuláš Bek a zpravodaj garančního výboru, což je pan poslanec Matěj Ondřej Havel.

Připomenu, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 829/3, který byl doručen dne 13. února 2025, a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 829/4. Nyní tedy pokračujeme v přerušené rozpravě a já vnímám přihlášku s přednostním právem paní předsedkyně Aleny Schillerové. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já trošku budu od věci, ale velmi stručně a krátce.

Chci upozornit na jednu věc. Na začátku před zahájením programu vystoupil první místopředseda klubu, poslanec Ivan Bartoš, s tím, že předseda klubu Michálek je omluven. Teď vidím pana předsedu Michálka tady v sále. Takže byla tady jakási dohoda, ať se teda měří všem stejně!

A vzpomínám si, kdy jste dělali problémy jako koalice nám v tomto směru, když je někdo omluven, zastupuje ho místopředseda podle pořadí. My máme velký klub, tak u nás je to složitější. Chápu, že tady je to jednoduché. Nicméně prostě zastupuje ho se vším všudy celý den. A ne že si tady přehazujete přednostní práva, jak se vám to hodí. Chápu, že jste čtyři, že je to složité.

Ale upozorňuju na to, že zneužíváte toho v rozporu s dohodou, která byla učiněna na grémiu vedení Sněmovny. Děkuju. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já jenom zkonstatuji, že jsem tady měla obě dvě věci písemně, jak to pověření, tak tu omluvu. A nyní budeme tedy pokračovat v té přerušené rozpravě, kde je přihlášena paní poslankyně Jana Berkovcová, a dále se připraví pan poslanec Zdeněk Kettner a paní poslankyně Berkovcová? Výborně je v sále. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo. Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové. Koukám, že vy už jste schopni udělat cokoliv, abyste tuto novelu školského zákona protlačili za každou cenu. Evidentně i ustupujete lobbistickému nátlaku neziskovek, které vytvářejí v mediálním prostředí pocit, že okamžitým neschválením novely utrpí miliony dětí v našich školách, utrpí školy samotné. Zdůrazňujete pouze význam několika málo pozměňovacích návrhů, které mají skutečně pozitivní význam, a to není ani desetina všech změn, které novela školského zákona přináší, a naprosto pomíjíte všechny ostatní negativní změny, negativní, které novela s sebou přináší. Já se tady pokusím všechny shrnout. Času máme dost, takže to vezmu, vezmu zeširoka. A pojďme si připomenout nebo shrnout, co nám novela školského zákona přináší.

Chtěla bych připomenout, že původní návrh novely se týkal pouze regulace PHmax školy, tedy regulace počtu odučených hodin ve školách. Dále se týkal institucionalizace speciálních pedagogů a školních psychologů a zavedení možnosti indexace škol, tedy zohlednění náročnosti poskytovaného vzdělávání v rámci financování.

Během druhého čtení bylo načteno 27 pozměňovacích návrhů, z toho 4 opoziční a 23 koaličních, včetně kritizovaného přílepku rozpočtového určení daní ohledně převodu financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje. A opět se stal z návrhu novely školského zákona nepřehledný guláš pozměňovacích návrhů, které se týkají celého širokého spektra školství, od ukotvení pozic sociálního pedagoga a dalšího pedagoga, metodika prevence, přes změnu maturitní zkoušky, přijímací zkoušky, programů vyšších odborných škol, duální vzdělávání, kombinovanou výuku, změny u konkursu na ředitele, změny u školských rad, slučování škol, zvýhodňování soukromých škol, až po přesun financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele. (Hluk v sále, paní poslankyně vyčkává.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Ano, paní poslankyně, já se domnívám, že došlo ke ztišení v sále.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Mě tady ruší hovor blízko.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Požádám, aby přenesli hovor u pana předsedy do předsálí. Děkuji.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji. Kvůli pozornosti, kterou vyvolala vlna kritiky - a nesouhlasu - převodu financování nepedagogických pracovníků, zapadl prvotní záměr novely, a to regulace PHmax, tedy maximálního počtu odučených hodin, které škola dostane zaplaceny ze státního rozpočtu, systémové pravidlo, které doposud zajišťovalo předvídatelnost financování škol, a tato vláda teď jej narušuje. Již loni snížila všem školám hodnoty PHmax o 5 % a nyní přichází s návrhem, vytvořit si v zákoně zmocnění, které jí umožní regulovat meziroční nárůsty, počty vyučovaných hodin v době, kdy bude potřeba činit mimořádná úsporná opatření, tedy v ekonomicky chudých časech. Opět tedy má být školství otloukánkem, který bude první na ráně, až se státu přestane ekonomicky dařit. To je opravdu velmi prozíravé. Vláda argumentuje, že dosavadní systém financování základních a středních škol vedl na některých školách k velmi častému dělení tříd na menší skupiny, což sice znamenalo vyšší komfort pro učitele a žáky, avšak za současné ekonomické situace je potřeba další navyšování personálních kapacit ve školství omezit.

Vyšší komfort, to je skutečně skandál, že by učitelé a žáci mohli mít pro výuku komfortní podmínky. Takže v rámci úspor přistřihneme křidýlka školám, které využívaly inovativní metody výuky a rovněž zkomplikujeme odborným školám praktickou výuku. To ukazuje, že vám vůbec nejde o zvyšování kvality vzdělávání, ale o pouhé úspory.

Nicméně toto není jediné úsporné opatření. Podíváme se dál, co navrhujete a jak chcete šetřit na dětech.

Co se týká institucionalizace speciálních pedagogů a školních psychologů, návrh počítá se zajištěním poradenských služeb psychologem nebo speciálním pedagogem pouze ve větších základních školách nad 180 žáků. Zde budou tyto pozice standardní součástí pedagogického sboru. Menší školy pod 180 žáků budou muset o psychologa či speciálního pedagoga žádat jako podpůrné opatření pro potřebné děti. Na středních školách nejsou pozice řešeny vůbec, střední škole bude muset psychologa hradit zřizovatel či jej budou hradit z evropských fondů.

Od poraden se bude očekávat, že metodicky povedou pracovníky školních poradenských pracovišť, ale s poradnami nikdo nekonzultoval jejich kapacitní a personální možnosti a tato úprava zákona jim přidává další povinnosti, jako metodické vedení školních psychologů a speciálních pedagogů na spádových školách, na což absolutně nemají kapacity, a k tomu si vezměme i jejich velmi nízké platy.

Vláda způsobila, že školní psychologové a speciální pedagogové se stali pedagogickými pracovníky druhé kategorie, ačkoliv se očekává, že budou ve školách působit také jako metodická podpora pedagogů v rámci práce s problémovými dětmi. Odborníci upozorňují, že plánované změny jsou vůči poradenskému systému, který se tvořil mnoho let a byl zatěžován mnoha legislativními zásahy, velmi necitlivé a vzbuzují u pracovníků školských poradenských zařízení oprávněné obavy, jak bude stále náročnější poradenská činnost dostatečně finančně a personálně zajištěna.

Školní psychologové důrazně upozorňují, že zásahy, které nyní přicházejí bez ohledu na potřeby klientů, škol i pracovníků školních poradenských zařízení, ohrožují již tak přetížený a dlouhodobě nesaturovaný poradenský systém. Školní psychologové stále nemají žádné profesní jistoty a jejich nenahraditelné služby a postavení ve školách jsou ovlivněny krátkodobými způsoby financování z evropských fondů, což vede i k jejich sociální a pracovní nejistotě. Dochází tak k odlivu zkušených odborníků ze školství, kteří po více než 15 letech působení ve školách považují za nezbytné, aby se jejich postavení ve vzdělávacím systému skutečně vyřešilo a přešlo se od slov k činům.

Ministerstvo školství navrhuje v rámci novely školského zákona změnu financování školských poradenských zařízení a jeho převod na centrální úroveň pomocí takzvaného celostátního normativu. Kritika odborníků směřuje i k pozměňovacímu návrhu, který stanovuje, že z normativu bude financována pouze pedagogická činnost, nikoliv tedy sociální pracovníci, kteří jsou klíčoví pro práci s klienty a jejich rodinami, především u klientů z odlišného kulturního prostředí. A co je alarmující, že převod financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele zasáhne žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, kdy stát nebude mít právní nástroje, jak vymáhat financování některých podpůrných opatření pro děti s handicapem. S navrhovanými změnami ohledně školských poradenských zařízení nesouhlasí odborné asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden, asociace pracovníků speciálně pedagogických center a asociace školní psychologie. V původním návrhu novely vláda zrušila dalšího pedagogického pracovníka jako opatření pro zajištění vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Je dobře, že pozměňovací návrh vrací tuto podpůrnou pozici zpět. Stejně tak kvituji kladně i návrhy na ukotvení pozice sociálního pedagoga, který pomáhá žákům ohroženým školním neúspěchem a spolupracuje s jejich rodinami.

 

Pozměňovacích návrhů ohledně pozice dalšího pedagoga a sociálního pedagoga přichází vícero jak z pera koaličních poslanců, tak i nás opozičních. Mezi těmito návrhy je jeden zásadní rozdíl. Já s kolegyní Hanzlíkovou navrhujeme ukotvení těchto pozic včetně nároku na financování, návrhy koaličních kolegů jsou bez nároku na financování. Tak to mi trochu připomíná pořekadlo, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Ale pojďme k dalšímu pozměňovacímu návrhu, který se týká slučování škol. Nově se mají sloučit školy pod jedním zřizovatelem, které mají méně než 180 žáků. Mají se spojit pod jedno ředitelství. Změna se dotkne hlavně mateřských škol, které zřizovatel spojí buď se základními školami, anebo sloučí mateřské školy dohromady. - Pořád přemýšlím, co tato změna má přinést. Vláda argumentuje hlavně úsporami a efektivitou. Já je tam nevidím. A jak zaznívá z otevřeného dopisu ředitelek pražských mateřských škol, které se ptají, co bude s dosavadními řediteli škol po sloučení, degradují se na zástupce ředitele s nižším platovým ohodnocením, nebo bude nový ředitel několika mateřských škol měnit již fungující koncepce a školní vzdělávací programy jednotlivých subjektů, které byly dlouhodobě upravovány a zkvalitňovány tak, aby právě konkrétní mateřské škole seděly a individuálním potřebám dětí byly ušité přesně na míru?

Hlavním argumentem vlády je, že sloučením dojde ke zjednodušení administrativy a odbřemenění z ředitelů. A já se ptám, jak? Ví někdo z navrhovatelů, co přesně dělá ředitel mateřské školy? A že pokud dojde ke sloučení škol, bude potřeba pracovní síly právě na ty administrativní práce, které doposud ředitel mateřské školy vykonával? Protože při řízení dvou až tří subjektů místo jednoho mu práce naopak přibude. A jak bude ředitel sloučených škol relevantně posuzovat průběh vzdělávacího procesu, když se bude neustále pohybovat - pendlovat mezi třemi čtyřmi budovami? Bude spoléhat na to, co mu sdělí zástupce ředitele? Jak bude získávat relevantní podklady pro odměňování zaměstnanců, pro posuzování námitek a stížností ze strany rodičů, když nebude denně ve škole přítomen? Navíc ředitel nebo ředitelka mateřské školy má i vyučovací povinnost na třídě, takže je denně součástí pedagogického procesu.

Já to vidím u nás v kraji, kde navštěvuji střední školy, jak je složité pro ředitele řídit sloučené střední školy, které se rozkládají třeba až v osmi až deseti budovách ve dvou různých městech, a ředitel musí mezi nimi neustále pendlovat. To nás nyní čeká na základních a mateřských školách. A kde je ta očekávaná efektivita? Sloučená velká škola přece nutně nebude kvalitnější, naopak se ztratí individuální přístup k žákům, po kterém se tak stále volá, a může se zhoršit i klima školy. A rodiče, kteří preferují rodinnější atmosféru ve škole a vyžadují pro své dítě individuální péči, budou volit raději soukromou školu. Těch se totiž regulace velikosti netýká. Jak je to možné? Proč mají mít soukromé školy výhody na úkor veřejných škol? Nemám nic proti soukromým školám, také mají své místo ve vzdělávacím systému samozřejmě, ale nelíbí se mi, že jsou zvýhodňovány oproti školám veřejným. Měla by platit stejná pravidla pro všechny. Soukromé školy pobírají stejné dotace od státu na žáka a prostředky na platy od státu jako školy veřejné. A k tomu samozřejmě mohou vybírat školné.

Některé pozměňovací návrhy poslanců jdou přímo na ruku soukromým školám, když jim umožní obejít limitovaná povolení pro vznik nové školy tím, že mohou zakládat další organizační jednotky. Takže pokud nemůže podle dlouhodobého záměru vzdělávání vzniknout nová soukromá škola, mohou vznikat dceřiné školy od původní školy matky. To soukromým školám umožní jeden z pozměňovacích návrhů. Jiný pozměňovací návrh dokonce navrhuje soukromým školám zmírnit postihy u porušení rozpočtové kázně. Prosím vás, proč? Proč umetáme cestičku soukromým školám, a těm veřejným házíme klacky pod nohy, jak můžeme?

Za opravdovou nespravedlnost považuji i to, že soukromých škol se nedotkne reforma financování nepedagogických pracovníků. Tam i nadále výdaje na platy nepedagogů, pedagogů, výdaje na pomůcky budou soukromé školy dále dostávat ze státního rozpočtu a nebudou muset žebrat u zřizovatele jako školy veřejné.

A tímto se dostávám k poslednímu bodu svého vystoupení, a to je přílepek ke školskému zákonu, který řeší převod financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele prostřednictvím RUD. Tento návrh vyvolal hlasité protesty a nesouhlas místních i krajských samospráv. Ty kritizovaly, že takto zásadní návrh s dopadem na desetitisíce nepedagogických pracovníků, tisíce obcí zřizujících školu, zneklidňující též i rodiče školáků, nebyl projednáván v řádném legislativním procesu. (Hluk v sále.) Já si opět počkám na klid, protože mě to ruší, když se hovoří blízko mě.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Poprosím tedy, aby pan zpravodaj přenesl rozpravu o kus dál. Paní poslankyně, můžete pokračovat.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Tento návrh nebyl projednáván v řádném legislativním procesu. Sdružení místních samospráv ani Svaz měst a obcí se nemohly vyjádřit v připomínkovém řízení a uplatnit k němu své výhrady, neboť návrh neprošel standardním legislativním procesem, ale byl předložen Ministerstvem školství až ve druhém čtení školského zákona ve Sněmovně. Obejití obcí, krajů a dalších míst ve snaze návrh rychle prosadit bez zevrubného posouzení pokládají samosprávy za neakceptovatelný přístup vlády k tvorbě legislativy. Školské odbory nasbíraly přes 70 000 podpisů pod svou petici na zachování stávajícího systému financování nepedagogické práce. Odbory jsou přesvědčeny, že převod financování těchto pracovníků do systému sdílených daní zřizovatelů, tedy krajů a obcí, představuje závažné ohrožení kvality vzdělávacího systému, stability školních institucí a důstojných pracovních podmínek nepedagogických pracovníků.

Celý záměr převodu je nejen nepřipravený, ale i nedostatečně finančně zajištěný. Avizovaný objem peněz, které mají obce a kraje dostat do sdílených daní, tedy zhruba 11 miliard korun na podzim a údajně 33 miliard příští rok, nemohou pokrýt veškeré náklady na platy nepedagogických pracovníků, provoz škol a školních jídelen, výdaje na učební pomůcky, na vzdělávání učitelů a na podpůrné pomůcky pro handicapované žáky. Objem financí do sdílených daní totiž vychází z loňského objemu platových prostředků na nepedagogy, kdy víme, že byl hluboce podfinancován a ředitelé museli doplácet nepedagogické pracovníky z platových prostředků určených na odměny učitelů. Žádný z ředitelů nechtěl dopustit, aby mu tito pracovníci nezbytní pro chod školy odešli.

Už teď je zřejmé, že objem financí v takzvaném školském RUD nezohledňuje navýšení minimální mzdy a zaručené mzdy u nepedagogů. A kdo jim to doplatí? Zřizovatel. A z čeho? Ze svých rezerv. Z úspor, které jsou trnem oku ministru financí Stanjurovi. Stát hospodařit neumí, obce a kraje ano. Tak jim na jejich úspory na účtech sáhneme. Stát, aby ušetřil, přehodí svou zodpovědnost za financování nepedagogů na zřizovatele.

A budete přitom opakovat stále dokola svou mantru, že zřizovatel nejlépe ví, jak zajistit provoz škol, ale výuku má zajistit stát a nepedagogická práce vytváří podmínky pro zajištění kvalitní výuky. A co ony tedy ostatní neinvestiční výdaje, tedy výdaje na učebnice, pomůcky, vzdělávání učitelů, cestovné, podpůrné pomůcky pro handicapované žáky, ty taky souvisí se vzděláváním, a přesto jejich financování hází vláda na zřizovatele. Každý starosta obce nyní bude posuzovat, zda škola skutečně potřebuje nové učebnice, a ředitel školy bude obhajovat, proč chce poslat učitele na školení. O drahých kompenzačních pomůckách pro děti s handicapem ani nemluvě. Doteď je financoval stát, teď se bude muset postarat zřizovatel, a když odmítne, není žádná páka, jak jejich pořízení vymoci.

To je další příklad prohlubování nerovností ve vzdělávání. Protlačení této změny dlouhodobě oslabí možnost obcí investovat do školní infrastruktury, jako jsou budovy škol, jídelny, volnočasová infrastruktura a tak dále, neboť platové nároky na nepedagogy zásadně zmenší rozpočtové možnosti obcí.

Riziko spočívá i v tom, že finanční prostředky ve sdílených daních nebudou účelově určeny, nebudou obarvené, že patří do škol. Záleží tedy na zřizovateli, jak peníze ze sdílených daní použije, a protože se přístup a priority jednotlivých zřizovatelů k financování škol a jiným investičním záměrům obcí mohou lišit, panují oprávněné obavy z narůstání nerovností mezi školami a nerovností ve vzdělávání, proti kterým naopak všichni bojujeme. Nedávno vyšla analýza OECD ohledně nerovností ve vzdělávání, která směrem k České republice doporučuje, že nerovnosti lze nejlépe snižovat stabilním a předvídatelným financováním školství. A to je právě to, co současná vláda svými kroky narušuje. Financování je nepředvídatelné, školy jsou destabilizované a v tomto chaosu chce ministr školství implementovat změny. Jen tato novela školského zákona jich přináší téměř padesát, a to se nebavíme o nepovedeném rámcovém vzdělávacím programu, který nyní vláda implementuje do škol.

Změna za změnou, a to vše s přiškrcenými rozpočty a snahou ušetřit za každou cenu. Takto se ale žádné kvalitativní změny prosadit nedají.

Ale zpátky k plánovanému převodu financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje. Zřejmě pod tíhou kritiky a tlaku ze všech koutů České republiky ministr školství Bek navrhuje odklad účinnosti zákona až od 1. ledna, aspoň takto je uvedeno v legislativně technických návrzích, tedy odklad o čtyři měsíce. U tohoto nepřipraveného šlendriánu je sice každý odklad dobrý, ale není to žádný důvod k jásotu. Obce avizují, že jim pár měsíců odkladu nic neřeší, jen prodlouží jejich nejistotu a obavy z toho, co je čeká. A navíc není vůbec jasné, z čeho chce vláda financovat nepedagogy od září do prosince tohoto roku, školy na ně peníze nedostaly a v rozpočtu školství tyto peníze, zhruba 11 miliard korun, chybí. Takže na to se ptám, pane ministře, a už opakovaně se ptám, kde vezmete oněch 11 miliard korun ze státního rozpočtu, abyste je poslal do škol na nepedagogy, na pokrytí období září až prosinec? Už jsem se ptala minule, ale nikdo mi neodpověděl.

Pokud účinnost novely odložíte, jak naložíte se získaným časem? Srovnáte platové tabulky nepedagogických pracovníků alespoň na úroveň minimální mzdy? Narozpočtujete převod do RUDu až podle upravených tabulek? Zveřejníte detailní algoritmus rozpočtování nepedagogů přes rozpočtové učení daní a necháte ho přezkoumat nezávislými experty, aby byla jistota realizovatelnosti této zamýšlené změny? A dopracujete slíbené standardy minimálních služeb dle velikosti škol, tedy to, co musí být nepedagogy zajištěno, aby se udržela provozní kvalita? Připravíte metodiku, prováděcí předpisy? A my za hnutí ANO považujeme celý návrh financování nepedagogických pracovníků za špatný a nesouhlasíme s ním.

Vláda se nemůže jen tak zbavit zodpovědnosti za financování určitého segmentu školství, tento krok způsobí destabilizaci škol a nepředvídatelnost jejich financování a ještě více prohloubí nerovnosti mezi školami.

Já proto i navrhuji protinávrh v rámci legislativně technických úprav tohoto sněmovního tisku, tedy v bodě B, kde je změna účinnosti, a legislativně technické úpravy u tématu přesun nepedagogické práce je pod bodem B1 změna účinnosti, kdy pozměňovací návrh A3 ve všech bodech nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2026, to je návrh pana ministra Beka. Já podávám protinávrh k  tomuto návrhu na změnu účinnosti ode dne 1. ledna 2027. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní se hlásí s faktickou paní poslankyně Jana Hanzlíková, ale než se k ní dostaneme, tak já nečtu omluvy, co v mezičase dorazily. Protože se omlouvá pan poslanec Vojtěch Munzar od 11 hodin z pracovních důvodů, Jan Skopeček od 12 hodin z pracovních důvodů, potom pan předseda Jakub Michálek ruší svou omluvu počínaje bodem 8, sněmovní tisk 829 - to tady bylo doneseno písemně.

A z členů vlády se omlouvá Pavel Blažek do 12 hodin z pracovních důvodů a Lukáš Vlček z celého jednacího dne z pracovních důvodů. Děkuju za trpělivost, paní poslankyně, a nyní k vaší faktické. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já navážu na svoji předřečnici, paní poslankyni Berkovcovou, a chci tady říct jednu věc. Ona už tady zmínila, že v tom tisku, v tom původním, ale především tedy poté těmi pozměňovacími návrhy, se tam dostala celá řada velmi a opravdu velmi pozitivních věcí, ať už je to zavedení pozic speciálních pedagogů, školních psychologů, sociálních pedagogů, ale i poté tedy navrácení podpůrného opatření další učitel. To jsou všechno velmi důležité věci, na které terén školství čeká.

Včera proběhla v podstatě i v médiích iniciativa několika těch nejdůležitějších odborných platforem, které měly schůzku s panem ministrem, a přestože pan ministr byl vyzván, jestli by se vyjádřil k některým věcem, tak tím, že jsem viděla, že se nehlásil na faktickou, tak ho chci znovu požádat, pane ministře, můžete nám říci stručně o tom, o čem jste včera mluvili? Tedy s těmi neziskovými organizacemi, protože oni velmi stojí o to, aby ten školský zákon schválen byl, ale všichni víme, že největší problém je převod financování nepedagogů. Vy jste včera v té tiskové konferenci zmínil nějaké kompromisy, ale ty jsme se zatím nedozvěděli. Můžete nám tedy říct ten výsledek toho jednání? A jaké kompromisy jste měl včera na mysli? A jestli tedy jste je dokázal domluvit s koalicí? Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji i za dodržení času. Dále se s faktickou hlásí pan poslanec Zdeněk Kettner. Jen konstatuji, že je pak přihlášen i v rámci obecné. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Tato faktická bude mimo můj proslov. Proboha, když se koukneme, kdo všechno proti tomu protestuje, proti tomu přílepku, proti tomu financování těch nepedagogických pracovníků, vždyť už proti tomu protestuje prakticky úplně každý z oboru. Profesní organizace učitelské, veškeré sdružení, co se týká zřizovatelů. Lidi, kteří jsou z toho nadšení, by se dali spočítat možná na prstě jedné ruky.

Proč tohleto proboha neposloucháte? Proč to tlačíte za každou cenu? Tady se vám neustále opakuje, že ten školský zákon, ta novela, je dobrá věc. Je tam spousta, převažuje tam spousta dobrých věcí. Jenom tohle je obrovský průšvih, proti kterému protestují úplně všichni. Proč to tam proboha držíte za každou cenu? Nechcete vzít rozum do hrsti a tohleto, co dělá ten problém, tak prostě odstranit a pak to projde jak nůž máslem? Nechápu. A zkuste mi vysvětlit, proč na tom tak tvrdohlavě trváte, když se to nelíbí prakticky vůbec nikomu, kromě navrhovatelů. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a ještě zareaguje na průběh rozpravy paní poslankyně Jana Hanzlíková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Já děkuji za slovo. A ještě doplním tu svoji první faktickou. Pane ministře, mě by právě zajímal i ten důvod, proč jste na poslední chvíli bez jakékoliv diskuse s odbornými platformami povolil tento pozměňovací návrh a v podstatě za něj bojujete? Kolega tady správně říkal, že to nechce téměř nikdo, všichni se ozývají proti, ať už jsou to samotné školy, učitelé, ale i ti, kterých se to bude týkat nejvíce, kuchařky, účetní, všichni nepedagogové, ale samotní zřizovatelé. Nikdo to nechce a ani v tom nevidí účel.

Já už jsem tady v minulé rozpravě někde zmiňovala zkušeného ředitele, který řediteluje celý život a který říkal, že nechápe, proč znovu jdeme do něčeho, co už jednou tady bylo, někdy myslím v roce 2011, teď mě nechytejte za slovo, nevím úplně přesně, ale kdy tato změna byla, a vrátilo se to zpátky k tomu systému, kdy financování řeší

Ministerstvo školství. Tak mě by opravdu zajímalo, proč se tedy k tomu opět chcete vrátit, a byla bych velmi ráda, kdybyste nám, pane ministře, na ty otázky, které tady klademe, odpověděl. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji opět i za dodržení času. Nyní pan poslanec Hubert Lang a poté Karel Rais s faktickými. Prosím.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, paní předsedající. Já bych chtěl stejně tak zareagovat jako paní kolegyně Berkovcová, prostřednictvím vás, paní předsedající, na pana ministra. Pane ministře, protože to dnešní jednání bude pravděpodobně dlouhé a spousta věcí by mohla zapadnout, já bych chtěl opravdu, jestli byste tady mohl vystoupit a mohl byste nám říct, kde najdete ty finanční prostředky, které v rozpočtu nemáte, na to financování nepedagogických pracovníků od toho září do toho prosince.

Já tady budu také vystupovat, protože budu tady obhajovat těch 70 000 petentů, zástupců nepedagogů, kteří zásadně nesouhlasí s tím, co vy tady předkládáte, ale opravdu by mě zajímalo, kde, jak chcete dofinancovat od září do prosince ty nepedagogické pracovníky a odkud chcete vzít 11 miliard? 11 miliard není málo peněz. Ve státním rozpočtu je nemáte, holedbali jste se při přípravě letošního státního rozpočtu, jak ho máte jakoby vyrovnaný, jak ho snižujete a podobně, a tady zase máte krásnou díru do rozpočtu.

Mohl byste zde vystoupit, pane ministře, a říci nám, nebo říci tím nepedagogům, kteří se jistě na to dnes dívají, z čeho je chcete financovat od toho září do toho prosince? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní pan poslanec Karel Rais.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji. Dobrý den. Já bych se taky vrátil k tomu přílepku, protože kromě obsahové části mně na tom vadí ta legislativní část. Ten přílepek způsobuje to, že to šlo mimo celý legislativní proces včetně Legislativní rady vlády. A to si myslím, že je jakási jistota, že tady nebudeme řešit nějaký legislativní, s prominutím, zmetek.

Druhá věc je obsahová, dneska je 7., 8. května, má to jít do Senátu, má to jít ještě k podpisu prezidenta a mělo by to od 1. září platit. Vždyť to je absurdní. Přitom bych mohl reagovat na to, co tady říkal pan kolega Lang, že v podstatě nikdo neví, kde se těch 11 miliard objeví, jestli v dluhové službě, nebo kde. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní je přihlášen pan ministr s přednostním právem.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se samozřejmě v průběhu diskuse ještě vyjádřím obsáhleji k té novele samotné, ale jenom chci říci k tomu dofinancování nepedagogů v letošním roce, že během dvou týdnů vláda přijme usnesení a budou ty prostředky rozepsány školám do konce roku, budou alokovány ve státním rozpočtu z jiných kapitol, tak jak jsme to slíbili. Opakovaně pan premiér, ministr financí i já jsme zdůrazňovali, že školy se nemusí obávat, že by ty finanční prostředky nedostaly.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. To vyvolalo další dvě faktické, nejprve pan poslanec David Pražák, poté pan poslanec Zdeněk Kettner. Prosím.

 

Poslanec David Pražák: Dobré dopoledne. Pane ministře, já děkuju za odpověď. Já bych vás chtěl poprosit, jestli byste byl tak hodný a mohl to více specifikovat. Z čeho ty peníze pan ministr financí vezme, když můžu parafrázovat, můžu říkat, že jedna kapsa je prázdná a druhá vysypaná? Vždyť ve vládní rozpočtové rezervě je nula tak, kde se těch 10 miliard vezme? A z jiných kapitol? Tak koho s tím oškube jiného?

Řekněte nám prosím vás konkrétně, pokud vám to pan ministr financí řekl, nebo ať přijde pan ministr a řekne nám, v pohodě, já to uznám, a řekne vezmu to tam, tam, tam, tam vám dám těch 10 miliard a tam je budete mít. A vy tady říkáte už půl roku, my na to upozorňujeme dlouhodobě, vždycky vystoupíte, což je v pořádku, za to děkuju, řeknete ministr mně je schválil, nebo ministr mně je dá, ale kde je vezme? Když tam v tom rozpočtu prostě dneska nejsou. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Zdeněk Kettner s faktickou a ještě poté s faktickou pan poslanec Wenzl. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Už na základní škole je předmět, kterému se říká finanční gramotnost, kde se děti učí, že by si neměly kupovat, na co nemají, a tak dále. Že by si měly udělat nějaký finanční plán, finanční rozvrh a já se tady dozvídám, že my tady chceme něco nějak financovat, a jediné, čím je to pokryté, je jakýmsi slibem, že ty finance se objeví. Nemělo by to být náhodou obráceně? Nemělo by to na základě finanční gramotnosti, která se učí už základní škole, nejdřív si zjistit, zajistit ty peníze a pak teprve tento projekt rozjet? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Lubomír Wenzl se také vyjádří k průběhu diskuse a poté paní poslankyně Lenka Knechtová. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slova, vážená paní místopředsedkyně. Jsem velice rád, že pan ministr vystoupil před chvílí a řekl o tom, že během 14 dnů vláda rozhodne a uvolní finanční prostředky. Tak já si myslím, že bylo zcela na místě na 14 dní projednávání tohoto bodu přerušit, vy vystoupíte a řeknete peníze bereme, jak říkal, vaším prostřednictvím, kolega Pražák, z kapitoly toho, toho, toho ministerstva a těch 11 miliard mám na letošek. Takže přerušme projednávání bodu a až budou peníze na stole, tak pak dál projednávejme. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní paní poslankyně Lenka Knechtová ve faktické. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych taky ráda zareagovala na vystoupení pana ministra. Pane ministře, když budete na vládě jednat o těch financích, tak by bylo možné a dobré se podívat i na finance od 1. ledna, protože odbory také nás všechny upozorňují na to, že ta částka, o které mluvíte, i od toho 1. ledna potom nebude dostatečná. Takže si myslím, že ten finanční plán by opravdu chtělo představit nejenom nám tady v Poslanecké sněmovně, ale i veřejnosti, jak na letošní rok, tak na ten příští rok. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní paní poslankyně Jana Hanzlíková a poté pan poslanec Karel Rais. Jsme stále v řadě faktických. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Ještě zareaguji na pana ministra. Já také děkuji, že jste vystoupil, pane ministře, ale mně jste neodpověděl ani na jednu otázku. Já stále čekám na odpověď, co pozitivního vy vidíte v tomto převodu. Protože já jsem se to ještě v podstatě od vás nedozvěděla. Vždycky se dozvíme něco obecného, jako že to bude efektivnější. Proboha, v čem? A navíc stále tady připomínám, že všichni odborníci, kteří i dlouhodobě mají zkušenosti ve školství, v tom nic pozitivního nevidí.

A navíc bych se ještě vrátila k tomu způsobu, kdy takto závažná systémová změna je podávána pozměňovacím návrhem.

Já vím, že je to možné, ale u systémových změn je to naprosto nevhodné. To již nemluvím o dalším pozměňovacím návrhu, který trošku zapadá, ale přitom tam je opravdu velký problém. Týká se to také změny financování, ale týká se to školských poradenských zařízení. Když jsem je o tom pozměňovacím návrhu informovala, oni v té době vůbec o tom netušili. S nimi nikdo nekomunikoval, takže oni vůbec nevěděli, že něco podobného se na ně chystá. Tam se to týká sociálních pracovníků, kde se historicky roky zpětně vytvářel velmi složitě ten tým a teď v době, kdy velmi dobře funguje, tak se tam dá tento způsob financování, který může vést k tomu, že někteří sociální pracovníci ani nebudou moci pokračovat. To je velká obava těch školských poradenských zařízení. Tak znovu prosím, pane ministře, jestli byste mi na tohle odpověděl. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Karel Rais ve své faktické, poté pan poslanec Wenzl. Prosím.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuju, dobrý den. Jednak bych tady chtěl připomenout to, co už tady zaznělo, že je tam hodně pozitivních návrhů. Celý problém se skutečně omezuje v podstatě tady na ten přílepek. Co se týká toho přílepku, mně to trochu připomíná - protože oba dva už jsme v těch funkcích pár roků -situaci s inkluzí - pak o tom budu trochu mluvit - kdy v podstatě nepřipravenost inkluze trvala - myslím finanční nepřipravenost inkluze, aby bylo jasné - několik let, než si ten systém sedl. Tohle nebezpečí tady je opět.

Když se podívám na tu dvojkolejnost, tak to taky znamená, že v podstatě tomu řediteli beru možnost dofinancovat kuchařky, dofinancovat nepedagogický personál, z prostředků, které předtím měl v provozních nákladech školy. Tomu řediteli neustále zmenšujeme manažerský prostor, kde se pohybuje. Pak se nedivme, že v podstatě, když se vypíše konkurz, tak se přihlásí nanejvýš jeden a někdy ani ten ne.

Takže si myslím, že toto jsou věci, proč my útočíme na ten přílepek. O legislativním procesu už jsem hovořil, to bych se opakoval. Ale jde o to, že si školství zase koleduje o problém, kdy už tady možná ani jeden z nás dvou nebude. Tak, jak je to v tom vtipu, když natírají ten plot. Tak ten problém tady dneska prostě vytváříme a - s prominutím - zkonzumují ho - ať mluvím slušně - ti naši následníci. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Lubomír Wenzl, opět ve faktické. Poté pan poslanec Zdeněk Kettner. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já jsem si tady teďka něco rychle spočítal a s tím, jak vystoupil předtím pan ministr, že za 14 dní bude víceméně vyřešeno financování nepedagogů, tak to je, počítám, datum 21. května. Vláda zasedá ve středu. Aby se to učesalo a mohlo se dále pokračovat v rámci pléna Sněmovny, tak dávám procedurální návrh přerušit projednávání tohoto bodu do 28. května letošního roku do 10 hodin. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Do 28. 5. do 10 hodin. Přivolala jsem kolegyně a kolegy z předsálí. Vnímám zájem o protinávrhy. Pan poslanec Jiří Navrátil. Je to tak?

 

Senátor Tomáš Navrátil: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já si myslím, že jsme všichni tady chtěli jednat o tomto zákonu, proto byl i panem Bendou předřazen. Já maximálně dávám protinávrh o přerušení na 10 minut. To znamená podle času na 10.33 hodin.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Ano. To byl protinávrh pana poslance Navrátila. Ještě jsem vnímala pana poslance Matěje Ondřeje Havla, prosím.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já navážu na pana kolegu Navrátila. Myslím si, že bychom mohli mít i více času. To znamená, dávám protinávrh k tomu, aby tento zákon byl přerušen do 10.40 hodin. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. To tedy jsou dva protinávrhy. Prosím, ještě pan poslanec Bureš.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, já bych si dovolil dát návrh na to, abychom tento zákon tedy přerušili dnes do 10.40 hodin. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: To už padlo, tento návrh už byl přednesen.

 

Poslanec Jan Bureš: 10.41, pardon.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Dobře, děkuji. Ještě pan poslanec Tesařík.

 

Poslanec Antonín Tesařík: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Já si myslím, že bychom měli dneska projednat tento zákon a dokončit jej hlasováním. Podávám tímto návrh na přerušení do 10.55.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, poznamenala jsem si. Mám tady tedy pět nebo šest protinávrhů a potom ten původní návrh pana poslance Lubomíra Wenzla. Domnívám se, že můžeme přistoupit k hlasování o protinávrzích. Ještě odhlášení, ano, slyším žádost o odhlášení. Všechny odhlásím a poprosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami.

 

Jako první tedy o posledním předneseném protinávrhu pana poslance Antonína Tesaříka, a sice na přerušení do 10.55.

Já jsem zahájila hlasování. Kdo je pro tento návrh na přerušení? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování 109. se účastnilo 141 hlasujících, pro 6, proti 115. Návrh nebyl přijat.

 

Dále návrh pana poslance Bureše, přerušení do 10.41.

Zahájila jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování 110. se vyjádřilo 150 hlasujících, pro 5, proti 119. Návrh nebyl přijat.

 

Další protinávrh přednesl pan poslanec Matěj Ondřej Havel, přerušení do 10.40.

Já jsem zahájila hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování 111. se vyjádřilo 151 poslankyň a poslanců, pro 3, proti 130. Návrh nebyl přijat.

 

Poslední protinávrh přednesl pan poslanec Navrátil a je to na přerušení do 10.33.

Zahájila jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování 112. bylo přihlášeno 151 poslankyň a poslanců, pro 8, proti 121. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní se dostáváme k návrhu na přerušení předneseném panem poslancem Lubomírem Wenzlem, a sice na přerušení do 28. května do 10 hodin.

Já jsem zahájila hlasování. Kdo je pro tento návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo Je proti tomuto návrhu?

V hlasování 113. se účastnilo 154 hlasujících, pro 73, proti 71. Návrh nebyl přijat.

 

Konstatuji, že jsme se tedy vypořádali se všemi návrhy na přerušení a můžeme se vrátit ke standardnímu průběhu rozpravy, kde je s faktickou poznámkou aktuálně přihlášen pan poslanec Zdeněk Kettner. (Silný hluk v sále.) Chviličku posečkám, než ostatní, kteří nechtějí nyní diskutovat, opustí sál. (Malá prodleva.) Pane poslanče, myslím, že se sál ztišuje a že můžeme přistoupit k vaší faktické poznámce.

 

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Vaším prostřednictvím bych rád reagoval a navázal na kolegyni Hanzlíkovou, co se týká té efektivity. V rámci debat mi bylo i řečeno, že ti zřizovatelé, že vlastně stát nemá žádné informace, jestli ty prostředky jsou vynakládány efektivně na ty nepedagogické pracovníky a že ten zřizovatel to bude vidět lépe. A teď je otázka. Tím jakoby myslíte, že zřizovatel bude obcházet - nějaký místostarosta nebo pověřený - všechny školy, vezme si papír, tužku a bude si dělat čárky, bude to počítat? Ne! Ty informace se budou předávat elektronicky. A tady já jsem nevěřil vlastním uším, že jako stát nemá informace. Na každé škole už jsou elektronické informační systémy. Každá škola ze zákona dvakrát ročně odesílá matriku, takzvanou tabulku R44, kde jsou veškeré informace obsažené v té škole zaměstnancích, o pedagogických pracovnících, o studentech, o žácích, o jejich národnosti a tak dále. Jakmile jakýkoliv údaj trošičku nesedí, ten systém, toto je prostě x-hodinová práce. Když se zeptáte jakéhokoliv ajťáka i dodavatele toho softwaru, ten učitel nerozhoduje, co se bude odesílat. On jenom ťukne na to tlačítko odeslat informace. Je to otázka maximálně několika hodin, kdy ti programátoři jsou schopni naprogramovat, co v té tabulce R44, co v tom balíčku informací má být odesláno na to ministerstvo.

Tak jako proboha, kde je problém? Místo úplně překopání toho systému, abychom věděli přesná data, jak to tedy skutečně je, udělat to, že zavedeme, že tyto informace budou povinné, ty školy do těch systémů zavedou informace i o svých nepedagogických pracovnících, to znamená, nemůže tam být nějaká kuchařka jako černá duše, protože tam musí být rodná čísla v tom systému a tak dále, oni pošlou první matriku, první tabulku R44 a lusk, během vteřiny má stát přesné informace a přehled o všech svých nepedagogických pracovnících. Proč to děláme (Předsedající: Čas!) takhle složitě? Proč nepoužijeme tento jednoduchý princip?

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Čas, prosím! Děkuji. Poprosím dalšího s faktickou poznámkou, a to je pan poslanec Pražák.

 

Poslanec David Pražák: Pane ministře, odpověď se nedozvíme, z jakého rezortu vám to pan ministr financí přesune nebo z jakých kapitol. Ministři, kteří přiběhli na hlasování, zase odběhli, kterých bych se mohl zeptat, jestli o tom něco vědí, tak já bych se vrátil k jinému nebo šel do jiného soudku. Já vám tady budu citovat teďka jednu nebo dvě věty podle mě z institucí, které jsou podle mě strašně důležité a kterých se to nejvíc týká.

První je Svaz měst a obcí České republiky: "Obce a města nemají aktuálně k dispozici žádnou seriózní analýzu dopadů z hlediska střednědobého výhledu na své rozpočty. Požádali jsme proto ministra financí o poskytnutí tohoto materiálu. Dokud se společně nad touto analýzou nesejdou expertní skupiny svazu a Ministerstva financí České republiky, nelze očekávat změnu rozhodnutí rady svazu, která převod financování nepedagogů na zřizovatele v plném rozsahu odmítá." Říká František Lukl, předseda Svazu.

A druhá instituce: "Jsme přesvědčeni, že stabilní a předvídatelné financování je klíčové pro správné fungování škol a kvalitní pracovní podmínky zaměstnanců. Pouhé odložení převodu financování na později neřeší nejistotu obcí, škol a samotných zaměstnanců. Návrh na převod nadále odmítáme." Sdružení místních samospráv. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vidím zde další faktickou poznámku - pan poslanec Hubert Lang.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Já jsem asi před těmi deseti minutami svým dotazem na to, jak to bude financováno od toho září do toho prosince, kdy nám chybí 11 miliard korun, což není určitě malá částka, přinutil pana ministra, aby nám odpověděl, že tedy za 14 dní, během 14 dnů zasedne vláda, takhle jste to nějak interpretoval, a odněkud se přesunou ty finanční prostředky. Potom na to správně kolega Pražák, prostřednictvím vás, pane předsedající, reagoval, když se chtěl dotázat, z jakého rezortu to tedy bude přesunuto, když máme státní rozpočtovou rezervu na nule, to všichni víme, jak jsme dopadli, že jsme na nule s rozpočtovou rezervou.

A před chviličkou proběhlo to procedurální hlasování. Možná pro lidi, kteří to sledují, tak se seběhli poslanci. To je vidět, jak to zase zajímá, takto důležitá věc, řadu poslanců, že přiběhnou jenom, když je procedurální hlasování, přiběhli i někteří ministři. A já bych opět se chtěl zeptat, proč tedy to neodložíme, nebo takhle, z jiného úhlu pohledu. Já pro to nemůžu zvednout nidy ruku, když nevím, z čeho to bude vlastně dofinancováno. My bychom tady měli něco schválit, co nemáme vlastně finančně podloženo, takže nám to plave vlastně půl roku na vodě.

A opravdu by mě zajímalo, který rezort utrpí tedy ztrátu a kolika miliard, aby se to přesunulo do této rozpočtové kapitoly, na které ve státním rozpočtu ty finanční prostředky nebyly. Takže nejsem uspokojen z nějaké odpovědi pana ministra, že imaginárně během 14 dnů se sejde vláda a něco rozhodne. To je takový slib, jak tam říkali kolegové, slibem nezarmoutíš, ano? A my bychom dneska pro to měli tady hlasovat, pro nějaký slib? Není to prostě dofinancované, není to tam rozpočtované, chybí ty prostředky i vlastně na to další první pololetí. Mně to připadá tak jako by, pane ministře, po vás potopa. Bůhví, jak to bude na podzim, kdo vyhraje volby, kdo bude pokračovat, a ve své podstatě jakoby vám to už bylo jedno. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Kotena.

 

Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo. Já bych tady reagoval rád na své předřečníky, protože vzhledem k tomu, že jsem jak v Zastupitelstvu kraje Vysočina, tak v zastupitelstvu obce, tak vím, jaká je obrovská nejistota, co se týká dofinancování těch nepedagogických pracovníků, protože ty obce se základními školami, jsou to pro ně neplánované výdaje a většinou obec plánuje na nějakou delší dobu, například má naplánovánu kanalizaci nebo nějaké větší stavební úpravy, kde tedy skutečně ty peníze vyšetřit takzvaně nemůže, mnohdy jsou tam tedy vázány i dotační peníze, takže z toho to také financovat nelze. A co se týká škol, které zřizuje kraj, tak tam vlastně my tady všichni tvrdíme, nebo hlavně tedy vy, jak podporujete to školství, chodíte se fotit do těch různých typů škol, celá ta slavná čtyřkoalice, ale když potom dojde tedy na financování nepedagogických pracovníků, tak platí skutečně to, co tady bylo zmíněno. Slibem nezarmoutíš, ale bohužel sliby chyby. To jsme zažili také.

Co se týká té nějaké rozpočtové rezervy. Já si myslím, že Jiřina Švorcová by musela mít skutečně radost, protože jejímu jménu dělá tato vláda, zejména ministr financí, opravdu tedy velkou propagaci, protože takhle švorc Česká republika skutečně už dlouho nebyla. Ten dluh je astronomický, přes tři biliony korun. To se těm předchozím vládám, které zde byly od roku 1990 a potom tedy za samostatného státu České republiky, tak to se skutečně žádné další vládě, takovýto zářez do naší kasy, co se týká dluhu, opravdu nepovedl. Takže bylo by dobré, kdybyste si to vydiskutovali v té vaší čtyřkoalici na vládě, a pak teprve přišli se zákonem tak, abychom to tedy mohli tady projednat. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji a poprosím pana poslance Kotena. Pardon, pana poslance Wenzla. Pan poslanec Lubomír Wenzl, abych byl přesný.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Mě mrzí, že tady je důležitá novela a točíme se, v uvozovkách, jak polystyren pod splavem při projednávání jedné části, na které pan ministr prostě urputně trvá, byť tam byla, a je to navíc přílepek. Je to financování nepedagogů.

Stále, pakliže se něco nezměnilo v názoru pana ministra, tak platí, že tedy na zřizovatele by financování těchto zaměstnanců mělo přejít od 1. ledna 2026. V prvním čtení této novely jsem upozorňoval na to, že jsem z obce, kde jsem si nechal zjistit, že v případě, že by to platilo od 1. září letošního roku, tak za ty čtyři měsíce do konce roku to je náklad pro obec zhruba - která je zřizovatelem základní a mateřské školy - milion korun ročně. Dobře, to je letošek. Vy jste přislíbil, že za 14 dní bude v tomto jasno. Peníze budou pro letošek, ale ptám se potom, co od 1. ledna 2026, protože v okamžiku, kdy od 1. ledna nabyde účinnosti tento zákon, tak pro naši obec při 60milionovém rozpočtu je to náklad, se kterým zatím se nepočítá, ve výši zhruba 4 milionů korun za rok, a já jsem přesvědčen, že ty 4 miliony ta obec, a naše obec se rozvíjí, tak určitě by dokázala utratit, smysluplně utratit jinak, a ne počítat se 4 miliony korun na financování nepedagogů v příštím roce. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Hanzlíkovou.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. A ještě se vrátím stále tedy k tomu převodu financování nepedagogických pracovníků. Už tady bylo zmíněno, že k tomu neexistuje žádná dopadová analýza, která se týká financování. Takže opravdu v tom terénu to vytváří velkou nejistotu, protože sami zřizovatelé vůbec netuší, kolik vlastně financí by na tuhle oblast měli.

Ale já tady chci ještě říct další důležitou věc, a ta se týká dětí. Takže ta je prostě pro mě třeba ještě důležitější než finance, i když připouštím, že finance jsou velmi důležité, a to je nerovnost v přístupu ke vzdělávání a ve vzdělávání. A mám tady na mysli - především u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, protože s přesunem financování nepedagogických činností, ale zároveň samozřejmě i třeba kompenzačních pomůcek a podobně, tak se dostáváme do oblasti, kde není možné tedy od Ministerstva školství zabezpečit rovnost v přístupu třeba ke kompenzačním pomůckám a podobně. Protože vzhledem k tomu, že každý zřizovatel má trochu jiné názory na to, někdo rozumí školství, někdo nerozumí, víme, jak to v terénu funguje, tak mě by zajímalo, jestli vůbec existuje nějaká dopadová analýza ve směru ke zvýšení nerovnosti ve vzdělávání u těchto dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. A poprosím pana poslance Kettnera.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Ještě bych navázal sám na sebe. Ohledně neinformací, nedostatku dat - jsou určitá data, která ale k dispozici máme, a nic se s nimi neděje, nikoho to netrápí. Ve školství se jede podle takzvaných tabulkových platů, to znamená, jsou přesně dané tarify, jsou přesně dané tabulky, na které už se tak dlouho nesahalo, že možná jsem ještě ani neučil, když byly poslední změny - to samozřejmě přeháním - ale v těch tabulkách je taková do nebe volající chyba, kdy některé pozice jsou dokonce pod zaručenou mzdou. Takže teď tady máme příklad. Tady ta jasná data máme, jasně viditelná a nic se s nimi neděje. Proč tedy nepracujeme s reálnými daty a neděláme něco konkrétního, kde se velice jednoduše snadno dá udělat úprava - a bude to mít hlavu a patu.

A ohledně slíbených financí - to bude skutečně nedostatečné, protože když se dělaly ty propočty, tak se vycházelo právě z tabulek. A dotovaly se doteď z platů pedagogických pracovníků, což už nepůjde - což je dobrá zpráva pro pedagogy, ale bohužel špatná zpráva pro nepedagogy, protože finance prostě nebudou dostatečné. A já znova opakuji: Prakticky nebude zřizovatel, který by nemusel sáhnout do svého rozpočtu. A vycházím z reálných dat, z výpočtů školského výboru Ústeckého kraje, kde já jsem součástí školského výboru a ta data jsem dostal.

Děčín: minus 16 nebo 15 milionů bude muset doplatit ze svého rozpočtu, aby udrželi úroveň financování z minulého roku, čili bez ohledu na inflaci a podobné záležitosti. Sakra, vzpamatujme se.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A vzhledem k tomu, že nevidím - ano, teď mně tady vyskočila faktická, takže bych poprosil pana poslance Salvetra. Ano, máte slovo.

 

Poslanec Rudolf Salvetr: Děkuju za slovo, pane předsedající. Tady zaznělo několikrát, že se točíme v kruhu, a to prostě se nedá vůbec popřít. A já bych zkusil malinko, abychom z toho kruhu dokázali vystoupit, odpovědět na některé věci, protože jsem se účastnil také jednání na Svazu měst a obcí. A říkal jsem to už, myslím, při prvním nebo při druhém čtení. No, (?) měli největší obavu - a to se dostáváme do listopadu loňského roku - aby tato záležitost nenastala v září, protože řada z nich už měla schválené rozpočty a neměla připravené peníze pro tento rok. A jeden z požadavků byl, aby to začínalo - byť to dobře víme, že se školstvím úplně nekoresponduje, něco jiného je školní rok, něco jiného je finanční rok, tak z pohledu zřizovatelů, pokud ke změně dojde, tak aby bylo jasné, že je to od 1. ledna, a aby se na to mohly rozpočty obcí připravit. Vaším prostřednictvím, paní kolegyně Berkovcová, myslím, navrhovala přesun na 1. leden 2027, tady je návrh na 1. leden 2026, a odpovídá to tedy požadavku (?).

Druhá věc je, že samozřejmě všichni se v samosprávách brání tomu, aby tuto část od státu převzali. Argumenty, které říkal pan ministr, myslím si, dokáže obhájit, jak počty nepedagogů leckde narůstaly. Druhá věc, kterou myslím, že vůbec nemůžeme řešit, jsou nejistoty, třeba nejen ohledně pomůcek kompenzačních, ale školy v dnešní době intenzivně využívaly různé operační programy. A já upozorňuji naše zastupitele a říkám to tady s (plnou?) odpovědností, až operační programy skončí, tak na obce dopadnou obrovské výdaje - jako zřizovatele - na pomůcky, pokud se stát za tři, za čtyři, za pět let nerozhodne, že výrazně rozpočty obcí posílí směrem k pomůckám do škol.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Čas akorát uplynul. Děkuji.

Poprosím pana poslance Lubomíra Wenzla, poté bude následovat faktická pana poslance Kettnera.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, já vaším prostřednictvím navážu na pana kolegu Salvetra. Samozřejmě, rozumím argumentu, proč účinnost od 1. ledna 2026 - abychom se mohli připravit. Dobře, ale na druhou stranu tam bylo přece i to B, že kompenzace pro zřizovatele, pro obce, bude ve změně systému RUDu. A ten přece nebude, jo. Takže stále tam máme to, jak já jsem použil naši obec, čtyři miliony bez žádné kompenzace, zhruba čtyři miliony, musíme s nimi počítat do rozpočtu na příští rok. Toliko za mne. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím - (Ministr Bek žádá o slovo.) ale máme zde ještě faktické. Hlásíte se, pane ministře, s přednostním, předpokladem? (Ministr Bek přikyvuje.)

Takže nejdříve dojedeme tedy faktické, takže pan poslanec Kettner.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji. Jenom ještě taková malá připomínka, ta už (bude?) krátká, v rámci školského výboru, když jsem se bavil s jedním kolegou, dlouholetým, který působil od devadesátých let v obcích i potom na kraji, tak co se týká slibu, že to finančně, že převedení těchto povinností na obce, že to nebude pro ně mít žádný finanční efekt jako negativní - tak se jenom zasmál a říkal: Vždycky, když tohleto stát udělal, vždycky, když slíbil, že to na obce nebude mít žádný finanční vliv, tak to vždycky dopadlo obráceně. A já nevidím jediný důvod, proč bych měl věřit, že teď poprvé v historii to bude jinak.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Berki, poté opět pan poslanec Salvetr, jsme v režimu faktických poznámek, poté přihlášen pan ministr s přednostním. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Pane místopředsedo, děkuji. Já se tady zdržím pouze opravdu faktických, protože ve faktických nemají zaznívat názory. A jenom upozorním na to, že již poměrně dlouho existuje kalkulačka, která vypočítává s nějakou predikcí, kolik který zřizovatel peněz dostane. To je jedna věc.

A druhá věc, reakce. Úprava RUDu je součástí stejného pozměňovacího návrhu, to znamená, buď dojde k převodu kompetencí s penězi, nebo ani k jednomu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nyní pan poslanec Salvetr. A ještě se hlásí pan poslanec Vomáčka s faktickou poté? (Poslanec Salvetr se otáčí k předsedajícímu.) Ano, (můžete?).

 

Poslanec Rudolf Salvetr: Děkuju za slovo, budu velmi rychlý. Já jsem myslel, že to stihnu za dvě minuty. (Gestikuluje do pléna.) Panu kolegovi Wenzlovi, vaším prostřednictvím, jsem chtěl říci, že tady jasně zazněl příslib - buď stát dofinancuje, a to jsme tady slyšeli několikrát i z úst ministra financí, do konce letošního roku, nebo bude převedeno na obce. A předpokládám, že to bude dodrženo právě tak, jak tedy řekl před chvílí kolega Berki.

A poslední věc. Ony ty výhledy se dělají velmi špatně. Padla tady otázka, jak to bude od 1. ledna příštího roku. No, řada z vás, kolegové - nebo možná řada z nás - tu bude sedět i na podzim a bude rozhodovat o státním rozpočtu. Myslím si, že my nejsme teď schopni přece říct, kolik peněz půjde do školství od 1. ledna, bude to na tom, jak nová Sněmovna si schválí rozpočet a řekne - posílíme školství více, zvednou se třeba tabulky a nebudeme se bavit o tom, co je fakt neblahé ve školství, a to je doplácení vůbec do té zaručené mzdy. Ty pozice tam jsou a myslím si, že to víme všichni, ať z opozice, nebo z koalice.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Vomáčka.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, už to tady před půlhodinou, dvaceti minutami zaznělo, vlastně točíme se v kruhu a myslím si, že ta problematika má dvě roviny. První je ta, jestli je správně, aby nepedagogičtí pracovníci byli zaměstnanci obce, respektive základní školy, kdy zřizovatelem je obec.

Jako dlouholetý starosta jsem přesvědčen, že ano. Vedou mě k tomu naprosto pragmatické důvody, jako to, že města, obce jako zřizovatelé dávají takzvaný neinvestiční příspěvek té základní škole, a pak se o ten majetek stará někdo, na které ta obec vlastně nemá žádné páky. Nejsou to její zaměstnanci, ale starají se o jejich majetky. To mi připadá jakoby nesmyslné. Takže já jsem jednoznačně pro, aby nepedagogičtí pracovníci, ale já to řeknu na rovinu, já bych byl i pro, aby i pedagogičtí pracovníci byli zaměstnanci obce. Neměl bych s tím sebemenší problém. Vyrůstal jsem v rodině učitelský, takže k tomu a i sám jsem učil a zkušenosti starosty mi něco říkají.

Co se týče toho financování, tak samozřejmě my vstupujeme na velmi tenký led v této Sněmovně, protože svým způsobem jsme ve střetu zájmů. My jsme ve střetu zájmů, protože my tady máme zastupovat - konkrétně třeba starostové, jako opravdu, a oni to tak dělají, což si myslím, že není vždycky úplně správně, protože my jsme, abychom zastupovali všechny občany a ti starostové samozřejmě bojují za to, aby ty jejich školy měli své výhody a tak dále. A pak jsme tady my jako poslanci, kteří máme různé informace a já třeba, myslím si, že i kolega Pražák, prostřednictvím pana předsedajícího, byl minulý týden na zastupitelstvu Libereckého kraje, kdy vlastně ty kraje... (Předsedající: Čas, máme.) Tak já se přihlásím ještě jednou, děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Wenzl.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vaším prostřednictvím ke kolegovi Berkimu. Já rozumím tomu, ale neměl by být ten postup správný ten, že nejdříve uděláme změnu RUDu, máme nějaký základ a na základě toho můžeme potom měnit financování? To je můj názor. Nejdřív RUD a pak měňme financování.

A vůči panu kolegovi Salvetrovi, vaším prostřednictvím, máme příslib. Já myslím, těch příslibů jsme slyšeli nejenom my, občané, ať to bylo již před volbami v roce 2021 jak, bude konat tato vláda, a prostě skutek utek. A já prostě proto jsem dal ten návrh před, já nevím, tou půlhodinu, abychom tento bod přerušili, protože já nevěřím tomu, že tady bude nějaký relevantní návrh nebo nějaké řešení, jak tato problematika bude řešena do budoucna. Takže nevěřím tomu, proto si myslím, mohlo být zcela legitimní sejít se tady za tři týdny, měli bychom týden poté, co vláda přijme nějaké usnesení a byly by peníze, pakliže teda vláda je najde, byly by na stole. A můžeme se posunout dál. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Kettner.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji. Já bych s dovolením reagoval na jednoho ze svých předřečníků, který říkal, že se těžko predikuje, co se týká těch financí. Ano, to máte pravdu. A já nerozumím tomu, proč takto zásadní novela, která ovlivní budoucí generace, protože školství je o budoucích generacích, proč se to dělá na konci volebního období a v okamžiku, kdy je jednoznačné, že velká část Poslanecké sněmovny je prostě proti. My jsme tady měli dvě minimálně novely školského zákona, které byly prodiskutovány napříč politickým spektrem, a prošlo to hladce, protože jsme se shodli, že to je dobré pro tu budoucnost toho školství. Tady se jednoznačně ukazuje, že je to na poslední chvíli. Proč se to nepřenechá příštímu složení Poslanecké sněmovny, proč se ta novela neotevře hned na začátku volebního období, aby byl dostatek času to doladit tak, abychom se shodli?

A ohledně toho, že se to těžko predikuje. Teprve se blíží konec současného školního roku. Máme dva měsíce prázdnin a potom se bude posílat ta tabulka R44. Takže máme spoustu času udělat to, že se dá pokyn, jaké informace ty školy o nepedagogických pracovnících do těch svých elektronických systémů mají zadat, aby ty firmy, které to dodávaly, měly dostatek času upravit ten software tak, aby ta data byly relevantní. A v září, vlastně v období voleb, ministerstvo bude mít tvrdá data a přehled. A to jsou další data, s kterými by ta nová Poslanecká sněmovna mohla pracovat a byl by dostatek času na setkání a na profesionální setkání na pracovní skupiny, abychom ten systém mohli doladit. A je možné, že najdeme konsenzus, že to skutečně převedeme na ty obce. Ale musí to být systémově, musí to být ve shodě tak, aby se do toho zákona potom nešahalo s každými dalšími volbami.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji a poprosím pana poslance Berkiho.  Poté je přihlášen pan poslanec Vomáčka, poté paní poslankyně Knechtová, stále faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Jenom prostřednictvím vaším si dovolím říct, že panu Wenzlovi odpovím, ale až v příspěvku, protože se mě ptal v podstatě na názor a ve faktických poznámkách, znovu to opakuju, podle jednacího řádu nemají zaznívat názory.

Jenom chci fakticky upřesnit panu poslanci Vomáčkovi, vaším prostřednictvím, že ten samotný pozměňovací návrh ale nenavrhuje převod zaměstnavatele, ale pouze financování. To, kdo bude zaměstnavatelem, je pořád na dohodě zřizovatele a školy, stejně jako je tomu nyní.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Pan poslanec Vomáčka.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuju za slovo. Já to teďko trochu odlehčím, já jsem teďko to komunikoval s panem Pražákem, prostřednictvím předsedajícího, co tady řeknu. A on mi říkal, ani tam nelez, protože jako ti ti dají sodu, jo? Takže... Hlavně starostové. Šlo mi o ten pohled. My tady jsme jako poslanci a samozřejmě měli bychom primárně se dívat na to, jak jakoby hospodaří ten stát. A když tedy vedle toho pak samozřejmě starostové, a je úplně jedno, odkud starostové jsou, tak samozřejmě ti tedy jako bojují za ty starosty. A třeba na tom zastupitelstvu Libereckého kraje a já jim to nezávidím, já to nezávidím nikomu, určitě věřím v to, že ty přebytky, které se dávají do letošního rozpočtu v Libereckém kraji, to bylo konkrétně 315 milionů korun a zdůvodněné to bylo tím, že vlastně ten Liberecký kraj nebyl schopen utratit ty peníze, co měl. To bylo zaprvé. A za druhé, že ceny energií byly podstatně nižší, než se plánovalo.

A já opravdu sem jdu s velkou pokorou, že nějakým způsobem i třeba právě to financování nepedagogických pracovníků bychom s tím přihlédnutím, jak na tom dneska ty samosprávy jsou, měli najít nějakou společnou cestu. Ale mně 65 let, ale neustále tady od svého narození vlastně slyším jenom to stát, ať to zajistí stát, to je stát. No, ale kdo jsme stát? Stát jsme my. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím paní poslankyni Knechtovou.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych navázala na pana kolegu Vomáčku. No, to je právě ono, to je ten střet zájmů. Někteří jsme tady starostové, kdyby tady bylo víc ředitelů škol, tak tady budou vystupovat ředitelé škol, protože taky mají svůj úhel pohledu, a proto si myslím, že vznikla strategie 2030 plus. Bohužel teď si ji trošku jako Ministerstvo školství vykládá jinak než tak, jak jsme to viděli, když se ta strategie schvalovala a byla průřezová. A proto si myslím, že by neměly tyhle věci probíhat pozměňovacími návrhy, ale měly by být na základě jasného podkladu z Ministerstva školství, který je prodiskutován nejenom se starosty, řediteli škol, ale i s veřejností, protože ti nepedagogové jsou taky zaměstnanci, mají taky, řeknu, určitá svá práva a názory, a pak bychom o těch věcech měli jednat. Ale tohle to je prostě, jak bylo řečeno na konci volebního období, bez nějakého řádného projednání a podkladu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuju. Pan poslanec Pražák.

 

Poslanec David Pražák: Pane kolego, nech mě na pokoji. No, tak jsi neměl vystupovat. S prominutím, prostřednictvím (Předsedající: Pane poslanče...) pana předsedajícího. Ano.

Pane kolego Vomáčko, měl jste si nejdřív nastudovat materiály. Požadavek rezortu byl půl miliardy. Rozdělili jsme 315 milionů, takže tam ještě 200 milionů chybí k tomu, abychom uspokojili ty rezorty. To je první věc. A druhá věc. Ze SFDI jsme dostali 0 korun na dvojky a trojky, takže z toho minulého hávéčka, co jsme tam měli před dvěma měsíci, jsme vzali 160 milionů na to, abychom aspoň opravovali silnice i v těch vašich Kravařích.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Berkovcová, poté pan poslanec Rais a poté paní poslankyně Hanzlíková. Stále jsme ve faktických poznámkách. Prosím.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji. Já zareaguji na své předřečníky, asi nejvíce taky na pana kolegu Vomáčku. Tady neustále slyšíme poslední roky stížnosti na to, že české školství je příliš decentralizováno, rozdrobeno. Ale k čemu přispěje tento krok, když hodíme financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele?

Ten systém rozdrobíme ještě víc, takže já chci jenom upozornit, že každý zřizovatel si nenaloží po svém s tím financováním, a už vůbec si neumím představit, že by tedy financoval i pedagogické pracovníky. Já si skutečně myslím, že to má jít za státem, ale jak říkám, nepedagogická práce přispívá k vytváření podmínek pro výuku, tudíž je taky součástí vzdělávání. A tady chci upozornit, tady zaznívá, že zřizovatel nejlépe ví, zná ty potřeby své školy, jako kdyby jenom ta nepedagogická práce znamenala jenom sekání trávníku kolem školy, úklid a vaření v jídelnách, ale nepedagogická práce je i další. Tam jsou IT správci, IT pracovníci, to je taky nepedagogická práce. Jsou tam administrativní zaměstnanci, sekretářky ředitelů a ten ředitel nejlépe ví, jaký potřebuje. To neví zřizovatel. A když jsme u toho, tak ty administrativní pracovníci, sekretářky ředitelů, ti mají třeba nejvíce práce teď v období přijímacích zkoušek, kde oni tráví desítky, desítky hodin nad zpracováváním přihlášek, řešení pořadí žáků pro tu danou školu a to není vlastně ale služba tomu zřizovateli, to je služba tomu státu, to dělá vlastně pro Ministerstvo školství, takže nemůžeme házet všechnu nepedagogickou práci do jednoho pytle, že to je věc zřizovatele. A co další sociální pracovníci? Taky to jsou nepedagogové. Tlumočníci znakového jazyka? Taky to jsou nepedagogové. Kdo je bude platit? To všechno jde za zřizovatelem? Nebo půjde podle vás?

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Rais.

 

Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den. Já jsem se zamýšlel nad otázkou, proč vždycky, když něco přijde z dílny Ministerstva školství, proč je tady takové vzrůšo? Abych teda mluvil česky. No, jestliže si vzpomenu, vysokoškolský zákon a ty přílepky, které byly ohledně VOŠek, anebo ohledně NAÚ, organizace NAÚ, tam v podstatě hozený pár hodin před uzavřením možnosti se vyjadřovat normální cestou k pozměňovacím návrhům a byli jsme nuceni v podstatě to řešit tady, tak teď se vlastně ta situace zase opakuje. Prostě zas je to přílepek, který neprošel tou legislativní cestou. Teď je otázka proč, jestli je to záměr? Toto všechno se mohlo odehrát, kdybychom věděli, že to šlo přes tu Legislativní radu vlády přes mezirezortní vyřízení, prostě to se všecko mohlo projednat někde jinde než tady ve Sněmovně, kdy pořád, aspoň budu mluvit za sebe, pořád jsme v tomto směru, v legislativě, jsme amatéři a mně už to trochu připadá, že to byl úmysl. Takže to asi vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Hanzlíkovou. Máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Já děkuji za slovo a také zareaguji na pana kolegu Vomáčku. On tady říkal, že my jako poslanci tady ve Sněmovně se máme dívat na hospodaření státu. Samozřejmě, to máte pravdu, ale já tedy cítím, že jako poslankyně školského výboru, a mluvím teď za všechny vlastně poslance školského výboru, bychom se především měli dívat na to, aby všechny děti měly rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání. A stále se vracím k tomu, že ten způsob toho pozměňovacího návrhu, kdy to nebylo prodiskutováno, a já to vím, protože s těmi platformami jsem mluvila, oni to opravdu ani nevěděli, že se to tam dává, ten pozměňovací návrh, teď mluvím teda o tom pozměňovacím návrhu, který se týká těch školských poradenských zařízení. To je velmi špatně, nemáme tu dopadovou analýzu, takže vůbec opravdu nevíme, jaké dopady to bude mít. A já, protože jsem členka i sociálního výboru, tak už teď se objevují dopady na lidi, legislativy, kterou vy jste si taky velmi tvrdě tady protlačili, takže já se velmi obávám toho, že teď opět protlačíte něco, o čem ani nevíme, jaké dopady to bude mít, a má to dopady na děti, což je teda pro mě jako hodně důležité. A pak, je hezké, že třeba vy tady říkáte, jaký máte vztah ke školství a podobně, věřím vám, že možná vy jako zřizovatel, vy jste to všechno dělal dobře, ale je obrovské množství zřizovatelů, kteří nechtějí mít další věc, kterou budou muset vzhledem k tomu školství řešit. I třeba je velmi problematické pro ně řešit doteď jenom ty provozní věci, a to jsou věci, kde, věřím tomu, že ty zřizovatelé tomu rozumí. Ale přesně tak je, kolegyně tady hovořila o tom, co všechno bude spadat do těch nepedagogů. To jsou velmi specifické činnosti, třeba u těch sociálních pracovníků a podobně. Já opravdu nevěřím tomu, že bude vůbec Česká republika poté schopna dodržet nějakou rovnost ve vzdělávání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za dodržení času přesně a poprosím pana poslance Vomáčku.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuju. Děkuju za slovo, pane předsedající. No, já jsem nechtěl vystupovat, ale pan kolega Pražák, vaším prostřednictvím, mě opravdu teda vyhecoval. Pane kolego, já sem vůbec nemluvil o tom, jaké odbory a rezorty, jestli tam dávali nějaké požadavky, já jsem mluvil pouze o tom, jakým způsobem hospodaří ten který kraj a co bylo důvodem pro to, že vznikne tento přebytek? Takže jako, já o voze a vy o koze. Zkusme se někdy poslouchat, protože pak už tady ta diskuse fakt nemá cenu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Pražák.

 

Poslanec David Pražák: Tak se vrátíme o hodinu zpátky, pane kolego. Tak vy o voze, já o koze podle vás. Tak já jsem se ptal pana ministra, ať nám řekne, z jakého rezortu vezme těch 10 miliard? Z těch kapitol, z jakých to je? Dozvěděl jsem se něco? Nedozvěděl. Je tady ministr financí? Není. Tak koho se mám jiného ptát nebo co mám říkat, když nikdo jiný není? Tak kde to je?

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, čímž se vyčerpaly faktické poznámky a v tuto chvíli zde máme dvě přednostní práva - pan ministr Bek.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nejsa poslancem nemohou vstupovat úplně do toho proudu faktických poznámek a připomínek, tak mi dovolte přece jenom v té faktické rovině zareagovat na tu předchozí sérii. Já naváži na pana poslance Berkiho. Myslím si, že panuje určitá míra nedorozumění v tom stále, zda dochází k navýšení těch daňových příjmů obcí, nebo ne. Ten pozměňovací návrh navyšuje daňové příjmy obcí a krajů, respektive podíl obcí a krajů na sdílených daních, a zároveň zmocňuje vládu k přijetí nařízení, které by pak jemně nastavilo rozdělení těch daňových příjmů mezi jednotlivé obce a kraje. Nemůže se stát to, že by nová povinnost financovat nepedagogy přešla na zřizovatele bez adekvátních daňových příjmů. To je opravdu zásadní, protože v těch debatách, které probíhají, ať už tady ve Sněmovně, nebo na jiných fórech, pořád panuje ta obava, že by obce mohly dostat nějakou povinnost bez dodatečných finančních zdrojů.

To vládní nařízení je připraveno, ale samozřejmě čekáme na průběh té diskuse ve Sněmovně. To půjde řádným procesem včetně připomínek a je vybaveno dopadovou studií. Tam bude vidět, jakým způsobem jsou distribuovány ty prostředky do jednotlivých obcí. Jen chci vysvětlit, že tak jako v rozpočtovém určení daní obecně platí, že v daném kalendářním roce se vychází v případě školského kritéria z údajů vlastně z minulého roku, které jsou sbírány na podzim a pak v lednu, vlastně slouží jako základ distribuce školského rozpočtu. To znamená, na rok 2026 budeme přesná data znát v lednu 2026, do té doby budeme pracovat s prognózou těch daňových příjmů a zároveň s těmi starými daty o počtech dětí. Vždycky v lednu kalendářního roku dochází k upřesnění počtu dětí, které umožňuje nastavit ty příjmy obcí, a ve školském kritériu.

A další faktická připomínka. Jenom, převod nepedagogických pracovníků není nic nového, byl vytyčen jako cíl ve vzdělávací strategii 2030 plus schválené v roce 2019, byl potvrzen naší vládou v roce 2023 při schvalování dlouhodobého záměru rozvoje vzdělávací soustavy a byl opakovaně diskutován od podzimu minulého roku. Míra detailů těch dopadů, jak zdůrazňuji, bude vždycky upřesňována až poměrně krátce. Tak to bohužel s daněmi funguje, to je prostě daň za systém, který se snaží využívat těch aktuálních údajů. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A před přednostním právem pana zpravodaje Havla zde mám ještě faktickou paní poslankyně Knechtové. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, určitě děkuju za to vysvětlení. Ale potom nerozumím jedné věci: padlo to tady i na plénu Sněmovny několikrát, že nepedagogové byli dofinancováni z peněz pedagogů. To znamená, potom se tedy ptám, kde tady tenhleten rozdíl se vlastně objeví na těch platech těch nepedagogů? Protože když vy to vlastně napočítáte na ty nepedagogické pracovníky, tak to dofinancování tam vlastně z téhleté strany bude chybět a o tuto částku je podle mě potřeba ty finance navyšovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A ještě zde je faktická od pana poslance Wenzla - Wenzla Milana v tomto případě. Prosím.

 

Poslanec Milan Wenzl: Děkuji. Pane ministře, rád bych se zeptal, kdo zaručí nepedagogickým pracovníkům, že to město nebo ta obec nebo ta samospráva s nimi ty smlouvy uzavře? To nikde není takhle specifikováno. A pokud ta městská část nebo ta obec nebo to město nebude chtít, bude si chtít najít služby jiným způsobem, tak si myslím, že tihleti zaměstnanci tu jistotu nemají. A co vznikne pak? Já nevím, kde to bude zakotvené, jestli bude muset je všechny převzít, nebo ne. Protože pak se zjistí, že třeba v těch školách je nadstav těch nepedagogických pracovníků, takže třeba ta obec se rozhodne, že jich tolik potřebovat nebude. A mě se ptají opravdu třeba uklízečky, kdo o tom rozhodne, jestli tu smlouvu s nimi někdo uzavře, nebo neuzavře. Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Paní poslankyně Berkovcová s faktickou.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Jenom zareaguji ještě na slova pana ministra, který se rád ohání tím, že převod nepedagogické práce na zřizovatele je už vlastně zakotven ve Strategii 2030+. To tam sice je. Ale taky tam je uvedeno, že bude převedena pouze některá nepedagogická práce, ne všechna, a zároveň toto opatření má být doprovázeno tvorbou standardů pedagogické práce tak, aby došlo k zajištění nepedagogické práce ve školách. Jsou ty standardy hotové? Nejsou! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A nyní můžeme přejít... Ještě naskočila na poslední chvíli faktická - paní poslankyně Hanzlíková. Prosím.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. Já už jsem si totiž myslela, že nebudu vystupovat, ale teďka mě navedla ještě paní kolegyně Berkovcová tím, že tady hovořila o těch standardech. A to je přesně to, o čem já tady hovořím stále, že někteří zřizovatelé nebudou mít tak velké povědomí o způsobu vzdělávání, zvlášť třeba specifických skupin dětí se specifickými vzdělávacími potřebami, aby dokázali posoudit, kolik třeba sociálních pracovníků v těch poradenských zařízení je potřeba. To je opravdu podle mě velké riziko.

A jinak jenom za tu dobu, co tady jednáme, jsem už dostala maily od tří ředitelů, kteří upozorňovali na to, že nepedagogičtí pracovníci tím, jak to sledují, jsou ve velké nejistotě, a už teď, pokud mají možnost a nějakou nabídku práce v jiném oboru, tak ji využívají. Takže to, že to opravdu nebylo dostatečně projednáno a že je velký nesouhlas odborné veřejnosti i těch samotných lidí, povede i k tomu, že ještě než se to schválí, než vy si to protlačíte, tak spousta lidí může ze školství odejít. A to bude nenahraditelná škoda. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A nyní tedy už přednostní právo pana zpravodaje Havla. Prosím.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vzhledem k tomu, že už v rozpravě padají protinávrhy k legislativně technickým návrhům nebo ke změnám, které vám byly rozeslány mailem, tak já po dohodě i s panem kolegou Kettnerem bych teďka načetl v rozpravě, což je mojí povinností, ty legislativně technické změny, které se k tomu zákonu vztahují.

Poslaneckou sněmovnou byl schválen sněmovní tisk 739, který upravuje s účinností od 1. září 2025 zcela nové znění § 37 školského zákona. To jsou ty odklady. Vzhledem k tomu, že sněmovní tisk 829, který nyní projednáváme, s účinností od 1. září 2025 § 37 také novelizuje, je nezbytné na tuto skutečnost zareagovat předkládanou změnou. Záměrem zákonodárce je totiž to, aby k 1. září roku 2025 bylo účinné znění § 37 školského zákona ve znění přijatého sněmovního tisku 793. Současně však považuje za nezbytné, aby § 37 obsahoval také doplnění nového odstavce, které upravuje sněmovní tisk 829.

Tedy za prvé v první části článku I se dosavadní body 19 a 20 týkající se § 37 zrušují. Následující body se přečíslují.

Za druhé v části první článku I dosavadní bod 21 zní: "21. V § 37 se doplňuje odstavec 6, který zní: "6. Pokud ředitel školy, která není spádovou školou dítěte, rozhodne o odkladu povinné školní docházky podle odstavce 1, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu řediteli spádové školy.".".

Potom tedy další legislativně technické úpravy.

Písmeno A - změna účinnosti.

1. Bude-li přijat pozměňovací návrh B, sněmovní dokument 6064, tak ve sněmovním tisku 829/0

a) v dosavadní části šesté v dosavadním článku VIII písmeno b) se za číslo "7," vkládají čísla "8, 9, 11,",

b) v dosavadní části první v dosavadním článku I v novelizačním bodu 10 se slova "odstavce 9" nahrazují slovy "odstavce 5".

Jde o to, že se upravuje účinnost změn v § 20 na den 1. ledna 2026, aby se netýkaly podzimního zkušebního období 2025 a žákům se nezměnily podmínky pro konání v rámci jednoho běhu zkoušek. U změny § 20 odst. 6 zůstává účinnost na den 1. září 2025, aby se jazyková příprava rozšířená i pro žáky s odlišným mateřským jazykem poskytovala již od začátku školního roku 2025/2026.

2. V pozměňovacím návrhu A IV bod 5 se číslo "115," nahrazuje číslem "116,". Je to tedy úprava změny účinnosti shodně se změnami konkurzů ředitelů dne 1. ledna 2026.

Písmeno B - změna účinnosti a legislativně technické úpravy u tématu přesun nepedagogické práce.

I. Změna účinnosti. Pozměňovací návrh A III ve všech bodech nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2026. To je tedy úprava účinnosti novely školského zákona a zákona o rozpočtovém určení daní tak, aby pozměňovací návrh výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu uvedený v III oblasti, tedy přesun financování nepedagogických zaměstnanců, nabyl ve všech bodech účinnosti dnem 1. ledna 2026.

Bude-li přijata navrhovaná změna účinnosti, je potřeba provést dále uvedené úpravy, tedy vypuštění některých bodů, přečíslování a další technické úpravy.

II. Změna ustanovení příslušných pozměňovacích návrhů spojených se změnou účinnosti.

1. V pozměňovacím návrhu A III

a) bodu 2 se novelizační bod 93 zrušuje. Je to tedy z důvodu posunu účinnosti a je nutné tento bod zrušit pro nadbytečnost.

b) bodu 12 (v) dosavadním novelizačním bodu 95 se slova "nebo dalšího pedagogického pracovníka" nahrazují slovy "psychologa nebo speciálního pedagoga" a dále se dosavadní novelizační bod 96 zrušuje. A je to tedy z důvodu posunu účinnosti pro nadbytečnost nutné zrušit dosavadní novelizační bod 96.

 

Bude-li přijat pozměňovací návrh D, sněmovní dokument 6091 Varianta I, tak se na konci textu novelizačního bodu 95 před poslední uvozovky doplňují slova "nebo dalšího učitele". A bod 2 ve sněmovním dokumentu 6091 Varianta 1 se zrušuje.

Je to proto, bude-li přijat pozměňovací návrh A III a také sněmovní dokument 6091 Varianta 1, je nutné do novelizačního bodu promítnout podpůrné opatření další učitel.

c) bod 22 se zrušuje a dále v bodu 23, dosavadním novelizačním bodu 3, se slova "až 3" nahrazují slovy "a 2".

d) bod 24  se zrušuje a dále v bodu 25, dosavadním novelizačním bodu 4, se text "odst. 6" nahrazuje textem "odst. 5".

e) bodu 27, nově vkládané části třetí se novelizační body 1, 3, 7, 9 a 11 zrušují a dále se v dosavadním novelizačním bodu 2 číslo "10,17"nahrazuje číslem "9,45", a dále se v dosavadním novelizačním bodu 8 číslo "25.79" nahrazuje číslem "24,16".

Je to proto, že s ohledem na změnu účinnosti je potřeba zrušit úpravy, které měly řešit pouze přechodné období od 1. září letošního roku do 1. ledna 2026. V návaznosti na to je nutné provést legislativně technickou úpravu, aby bylo zřejmé, jaká výše koeficientu má být nahrazena novou výší.

f) bodu 27, nové části třetí Přechodná ustanovení se v bodech 1. 2 a 8 slova "1. září 2025" nahrazují slovy "1. ledna 2026" a slova "1.zářím 2025" se nahrazují slovy "1. lednem 2026", a dále se dosavadní body 4 až 7 zrušují.

Je to tedy opět s ohledem na změnu účinnosti.

2. V tisku 829/0 v části první článek I se dosavadní novelizační bod 96 zrušuje.

Jelikož v důsledku změny účinnosti dochází k vypuštění změny dosavadního novelizačního bodu 96 v pozměňovacím návrhu A III, je potřeba promítnout tuto úpravu i do sněmovního tisku 829/0.

3. V pozměňovacím návrhu K, sněmovní dokument 6114 se body 1, 4 a 6 zrušují.

Jde o legislativně technickou úpravu navazující na navržené změny v souvislosti s posunem účinnosti i v pozměňovacím návrhu ve sněmovním dokumentu 6114, kterým se doplňují střediska volného času.

4a. V pozměňovacím návrhu A III, bude-li přijat pozměňovací návrh K, sněmovní dokument 6114

bodu 27, nově vkládané části třetí - Přechodná ustanovení bod 3 zní:

"3. vyhlášku podle § 3 odst. 6 a § 4 odst. 12 zákona č. 243/2000 Sb., ve znění účinném ode dne 1. ledna 2026 vydá Ministerstvo financí poprvé s účinností od 1. ledna 2026, a to na základě údajů

a) k 1. říjnu 2024, pokud jde o počty studentů, pardon,

a) k 31. říjnu 2024, pokud jde o počty studentů vyšších odborných škol, počty dětí v dětských domovech, počty dětí, žáků a studentů ve školských výchovných a ubytovacích zařízeních zajišťujících celodenní výchovu, ubytování a stravování a ve střediscích volného času,

b) k 30. září 2024, pokud jde o počty dětí, žáků a studentů neuvedené v písmenu a),

c) k 1. prosinci 2024, pokud jde o počty zaměstnanců,

d) k 1. lednu 2025, pokud jde o ostatní údaje."

4b. V pozměňovacím návrhu A III, nebude-li přijat pozměňovací návrh K, sněmovní dokument 6114

bodu 27, nově vkládané části třetí - Přechodná ustanovení bod 3 zní:

"3. Vyhlášku podle § 3 odst. 6 a § 4, odst. 12 zákona č. 243/2000 Sb., ve znění účinném ode dne 1. ledna 2026, vydá Ministerstvo financí poprvé s účinností od 1. ledna 2026, a to na základě údajů

a) k 31. říjnu 2024, pokud jde o počty studentů vyšších odborných škol, počty dětí v dětských domovech, počty dětí, žáků a studentů ve školských výchovných a ubytovacích zařízeních zajišťujících celodenní výchovu, ubytování, stravování,

b) k 30. září 2024, pokud jde o počty dětí, žáků a studentů neuvedené v písmenu a),

c) k 1. prosinci 2024, pokud jde o počty zaměstnanců,

d) k 1. lednu 2025, pokud jde o ostatní údaje."

Navrhuje se nové znění bodu 3 přechodných ustanovení v pozměňovacím návrhu A III, a to, s ohledem na posun účinnosti je nutné zakotvit pro Ministerstvo financí zmocnění pro vydání nové vyhlášky o procentním podílu jednotlivých obcí na částech hrubého výnosu daně z přidané hodnoty a daní z příjmů, aby jej bylo možné vůbec stanovit.

Předložený návrh je tedy nutné učinit ve dvou variantách.

5. Nebude-li přijata v pozměňovacím návrhu A III změna účinnosti k 1. lednu 2026, pak se v pozměňovacím návrhu A III změní účinnost bodu 5, dosavadního bodu 86, v bodu 7, dosavadního bodu 88 , v bodu 9, dosavadního bodu 89 a v bodu 12, dosavadních bodů 94 a 95 tak, že nabydou účinnosti k 1. září 2025.

Nebude-li totiž přijat návrh na změnu účinnosti pozměňovacího návrhu A III k 1. lednu 2026, pak je nutné výslovně v pozměňovacím návrhu A III u některých bodů stanovit, že nabývají účinnosti k 1. září 2025. Bez tohoto výslovného uvedení by nabyly účinnosti až k 1. lednu 2026.

C. Legislativně technické úpravy

1. V pozměňovacích návrzích A I bod 5, D, sněmovní dokument 6095 Varianta I část A, bod 6 a D, sněmovní dokument 6095 Varianta II bod 7 se text "doplňují slova "nebo sociálního pedagoga""" nahrazuje textem "doplňují slova "a na konci textu odst. 2 se doplňují slova "nebo sociálního pedagoga"".

Jde o upřesnění, kam se slova "nebo sociálního pedagoga" v § 22 odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících doplňují.

2. V pozměňovacím návrhu A V bodech 1 a 2 se na konci těchto bodů tečka nahrazuje čárkou a doplňují se slova "které nabývají účinnosti dnem 1. září 2026".

Z pozměňovacího návrhu totiž vyplývá, že předmětné body mají mít odloženou účinnost, nedopatřením však není uveden den. Touto změnou se doplňuje daný den.

3. V pozměňovacím návrhu B, sněmovní dokument 6060 Varianta I bod 4 a Varianta II bod 5 se slova "odst. 2 vkládají" nahrazují slovy "§ 96 odst. 2 vkládají".

Jde o legislativně technickou úpravu, kterou se zpřesňuje, kam se nová slova u duálních poskytovatelů přesně vkládají.

4. Pozměňovací návrh B, sněmovní dokument 6060 Variantě I a II bodu 1 novelizační bod 27 správně zní:

"27. V § 57 odst. 2 písm. c) se slova "fyzických nebo právnických osob, které mají" nahrazují slovy "osoby, která má", a na konci textu písmene se doplňují slova "nebo u poskytovatelů duálního praktického vyučování".

Je to opět legislativně technická úprava, pozměňovací návrh na jiných místech ve slovech "fyzická nebo právnická osoba" ruší pro nadbytečnost slova "fyzická nebo právnická". V tomto ustanovení poslaneckého pozměňovacího návrhu nebyla změna provedena.

5. V pozměňovacím návrhu B, sněmovní dokument 6061 bodu 8 se slova "38 a 39" nahrazují slovy "38 až 40", a za bod 39. se vkládá bod 40., který zní:

"40. V § 81 odst. 5 se číslo "11" nahrazuje číslem "10".

Je to opět legislativně technická úprava, která spočívá v úpravě odkazu vlivem posunu číslování odstavců v mezičase, tedy zákonem č. 52/2025 Sb.

6. V pozměňovacím návrhu B, sněmovní dokument 6064 bodu 6,novelizačním bodu 51 se slova "doplňuje věta" nahrazují slovy "doplňuje závěrečná část ustanovení".

Je to legislativně technická úprava, která spočívá v upřesnění, že doplňovaná věta se nevkládá na konec písmene d), ale jako samostatná závěrečná část ustanovení.

 

 

 

 

 

7. V pozměňovacím návrhu B, sněmovní dokument 6092:

a) se za bod 11 vkládá nový bod 12, který zní:

"12. V bodu IV bodu 1 části první dosavadním bodu 116 se číslo ´11´ nahrazuje číslem ´10´." Dosavadní bod 12 tohoto pozměňovacího návrhu se označí jako bod 13.

b) V dosavadním bodu 12 /nově 13/ se číslo "3" nahrazuje slovy "2 a 3". Jde o opravu chybného odkazu v § 168. A pozměňovací návrh 6092 chce ponechat pravomoci České školní inspekci ve vztahu k odvolání ředitelů v současném stavu.

8. V pozměňovacím návrhu D, sněmovní dokument 6066, variantě I části A a ve variantě II

a) bodu 8 novelizační bod 50 zní:

"50. V § 102 odst. 1 se slova ’může obsahovat´ nahrazují slovem ´obsahuje´."

b) bodu 9 novelizačním bodu 48 se za slova "oznámení zasílaných" vkládají slova "vyšší odbornou školou nebo Akreditačním úřadem".

c) bodu 9 novelizačním bodu 52 odst. 4 zní:

"4. Udělení, prodloužení platnosti i omezení nebo odnětí akreditace vzdělávacího programu Akreditační úřad bezodkladně oznamuje orgánu, který vede rejstřík škol a školských zařízení; ten údaje o programu bezodkladně bez řízení zapíše do školského rejstříku. Akreditační úřad uvedenému orgánu bezodkladně oznamuje i rozhodnutí ve věci omezení či zániku oprávnění uskutečňovat autorizovaný vzdělávací program a zrušení autorizace; část věty první za středníkem se použije obdobně."

d) úvodní části bodu 9 se číslovka "52" nahrazuje číslovkou "54" a dále se doplňují novelizační body 53 a 54:

"53. V § 107 se za slovo ´uskutečňování´ vkládá slovo ´akreditovaných´ a na konci paragrafu se doplňují věty: ´V případě autorizovaných vzdělávacích programů vyšších odborných škol se na nápravná opatření použijí obdobně též ustanovení § 86 odst. 3 písm. a). a b) zákona o vysokých školách o omezení či zániku oprávnění uskutečňovat program, přičemž za závažný nedostatek se vždy považuje, nevychází-li autorizovaný vzdělávací program vyšší odborné školy obsahově z akreditovaného vzdělávacího programu této vyšší odborné školy nebo jiné porušení podmínek uvedených v § 92 odst. 5. Případným rozhodnutím Akreditačního úřadu o zániku oprávnění uskutečňovat autorizovaný vzdělávací program se zároveň zrušuje autorizace vzdělávacího programu."

"54. V § 107a odst. 2 se za slovo ´akreditaci´ vkládají slova ´nebo autorizaci´."

e) bodu 12 článku III se vkládá nový bod 2., který zní:

"2. V § 56 odst. 3 se za číslo ´2´ doplňuje text ´a 3´ a číslo ´5´ se nahrazuje číslem´6´." Dosavadní bod 2. se označuje jako bod 3.

f) bod 13 zní:

"13. Dosavadní část šestá dosavadního článku VIII se upraví tak, že všechny nově vkládané novelizační body a nově vkládaná část druhá, nově vkládané tímto pozměňovacím návrhem, nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2026, s výjimkou ustanovení bodu 2. nového článku III, které nabývá účinnosti dnem následujícím po dni vyhlášení."

Jde tedy o nezbytnou úpravu navazující na změnu školského zákona provedenou zákonem 52/2025 Sb., která ode dne 1. 7. letošního roku přesouvá věcnou příslušnost rozhodovat ve věcech akreditací vzdělávacích programů vyšších odborných škol z Ministerstva školství na nový Akreditační úřad.

9. V pozměňovacím návrhu D, sněmovní dokument 6067

a) bodu 5 v novelizačním bodě 70 se text "písm. j" nahrazuje textem "písm. k".

b) bodu 8 v novelizačním bodě 75 se text "n" nahrazuje textem "l ".

c) bodu 9 v novelizačním bodě 79 se slova "a m)" nahrazují slovy "a i)" a slova "m) a n)" se nahrazují slovy "i) a l)".

d) bodu 9 v novelizačním bodě 80 se slova "c) a n)" nahrazují slovy "c) a l)".

Jde o to, že v písmenu a) se opravuje špatný odkaz. V písmenech b) až d) jde o formální úpravy navazující na změnu školského zákona provedenou v mezičase zákonem 52/2025.

10. V pozměňovacím návrhu D, sněmovní dokument 6073, bodu 2 novelizačním bodu 107 se slova "větu první" nahrazují slovy "větu druhou". Jde o legislativně technickou úpravu, která zpřesňuje, kam se má přesně nová věta vložit. A konečně

11. Oprava překlepu v proceduře H5063 - správně, má být H5863.

Děkuji vám za trpělivost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a poprosím pana poslance Raise s faktickou.

 

Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den. Už jsem tady hodně dlouho, ale tolik legislativních úprav jsem neslyšel k jednomu zákonu a myslím si, že to není v lidských silách, abych ty změny nějakým způsobem zpracoval. Proto navrhuji, aby ten zákon byl poslán zpět do druhého čtení, kde bychom tyhlety věci pořádně probrali. Protože jinak je to naprosto formální. No, větší formalismus bych nezažil, kdybych toto měl schválit. Děkuji. (Ozývá se potlesk.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, děkuji. Tak s faktickou se hlásí pan zpravodaj.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju. Jenom rychlá reakce. Ano, je to velmi složité a na to konto připomínám to, co jsem říkal na začátku - legislativně technické úpravy vám byly všem s předstihem rozeslány mailem.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a nyní tedy pan poslanec Kettner. A už jsme v rozpravě opět. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Dobrý den, dámy a pánové. Teď oficiálně v rozpravě, udělejte si pohodlí.

Já jsem do školství vstupoval v roce 1992, v době, kdy byly ještě černé tabule, psalo se křídou a protože to bylo relativně blízko po revoluci, tak občas některý žák se spletl a místo pane učiteli mi řekl soudruhu učiteli, tak jak to měli za ta léta zažité. Takže sice na to nevypadám, ale zažil jsem opravdu, opravdu hodně. A zažil jsem tedy i dobu, kdy i to školství fungovalo takzvaně postaru.

Kromě té novely se chci zamyslet vůbec nad stavem našeho školství a v rámci té novely jestli nejsou podstatně důležitější věci na práci než změny ve financování.

V dobách, kdy jsem začínal učit, tak naše školství bylo chloubou. Vždy, když byla mezinárodní srovnávání žáků v rámci přírodních věd a tak dále, naše republika, tehdejší Československo, vždy patřila ke špičkám, celosvětově ke špičkám. Jediné, s čím logicky na základě předlistopadového režimu naši žáci příliš pracovat neuměli, byla práce s daty, shánění informací, zpracovávání informací, protože bylo takové období, kdy se nad informacemi nějakým způsobem nepřemýšlelo, prostě se musely přijímat.

Takže celkem logicky jsem očekával jako pedagog, že necháme všechno to, co je dobré, to, co funguje, a zaměříme se jen na ty části, v kterých ten náš vzdělávací systém pokulhával. Prostě ten systém doladit. A začaly přicházet různé novely, různé úpravy, různé změny, které to školství měly posouvat. Bohužel dost často ty reformy fungovaly tak, že se zboural funkční dům a začalo se stavět na zelené louce, bez nějakého konkrétního plánu, bez nějakých dlouhodobých perspektiv. A když se kouknete, jak se to školství posouvá, tak to je neustálá a sestupná křivka.

Prvním takovým velkým šokem bylo zavádění rámcových vzdělávacích programů. A od začátku bylo řečeno od těch opravdu zkušených učitelů, kantorů, kteří něco zažili, že to je cesta špatným směrem, ale nikdo je nebral v potaz. Takže se skřípěním zubů a aniž by... Jo, vlastně ano, za x měsíců práce na zavádění školních vzdělávacích programů a tak dál jsem dostal odměnu asi 500 korun, takže to se opravdu jako vyplatilo. Každopádně jsme to nějakým způsobem zpracovali.

Výsledek vzdělávání jde dolů. Začalo se mluvit, jak je strašně důležitá digitalizace, nezůstat 100 let za opicemi, a ty nadšené příznivce digitalizace, já jsem se jich vždycky zeptal: dítě v první třídě, které se musí naučit písmenko. Tak máme tu digitalizaci, takže dostane tablet krásný, iPhoňácký a teďka to dítě řekne wow a na tom tabletu se mu promítne písmenko A. A jak to fungovalo postaru? Paní učitelka si sedla, písmenko nakreslila na tabuli, děti dostaly čtvrtku, vzaly si tužku nebo pastelku, to písmenko hezky překreslilo, vybarvilo, paní učitelka ho případně opravila. A proč to ty děti dělaly tenkrát tímto způsobem? Protože se zapojilo několik způsobů, několik částí mozku, jak si to písmenko zapamatovat. A na tom tabletu? Jen pasivní přijímání, přesně ve stylu dnešních sociálních sítí. Takže já se ptám, opravdu to, že to dítě si to může promítnout v tom tabletu, je pro to naše školství přínosem? Kdyby to bylo tak skvělé, úžasné, jak to, že ty výsledky nerostou? Digitalizace už proběhla. Můžu posuzovat na základě škol, v kterých jsem se pohyboval. Máte interaktivní tabule, dataprojektory, každý učitel má svůj vlastní notebook, máme různé softwary. Jestliže to bylo celé v rámci té digitalizace, jak to, že se ty výsledky nezlepšují? Vždyť to měla být přece spása.

Vrátím se k těm rámcovým vzdělávacím programům. Velkým problémem bylo příliš velké zobecnění, nefungovalo to a v rámci revize jsem tedy očekával, že se to nějakým způsobem upřesní, a výsledkem je to, že je to ještě více obecné a zároveň už se tedy říká, že budou dávány finance a že budou různá školení pro učitele, jak s těmi upravenými rámcovými vzdělávacími programy mají pracovat. A tady bychom měli zbystřit. Jestli se nepletu, tak učitelé jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé, inteligentní lidé.

Neměl by ten rámcový vzdělávací program být udělaný tak, aby byl nezpochybnitelný, aby ti profesionální učitelé ho vzali a byli schopni s ním okamžitě pracovat. My vlastně přiznáváme, že to je tak špatné, že i těm inteligentním lidem musíme vysvětlit, jak to vlastně má být. To je ale setsakra špatně. A tady máme další, mluví se neustále o úsporách a tady je zrovna oblast úspor. My budeme financovat školitele. Spousta učitelů místo toho, aby se věnovala přímé vyučovací činnosti, tak bude ve svém volném čase prostě poslouchat školitele, kteří budou placeni z peněz daňových poplatníků, a to jsou peníze, které mohly jít přímo do školství. Ne. Dostanou to různé neziskové organizace, kdy spousta z těch přednášejících v životě nestála za katedrou, ale ty profesionální učitele bude poučovat a bude jim vysvětlovat, jak s tím rámcovým vzdělávacím programem, když to řeknu, takové curriculum, takový prostě základ, základní osnova toho, jak se má učit. A to je přece špatně. Já neříkám, že a nezastíral jsem to nějak, nejsem v takovéto opozici, že je úplně všechno špatně, neustále dokolečka opakuju zde na plénu, ve sdělovacích prostředcích, že tam je většina, převážná většina skutečně pozitivních prvků pro naše školství. Ukotvení školního psychologa, i když tam je věc druhá, samozřejmě je jejich nedostatek, ale to už jsem také několikrát rozebíral, že je sice hezké, že to ukotvíme, ale nebudeme mít ty pozice kým zaplnit.

Rozhodně s obrovským nadšením jsem přivítal ukotvení sociálního psychologa. Znovu opakuji, jsem z Ústeckého kraje, velký výskyt vyloučených lokalit, velké množství škol, kde skutečně ten sociální psycholog bude neskutečným přínosem a nebude přínosem jenom pro jednu skupinu, on bude přínosem ten sociální pedagog pro všechny, bude přínosem pro ty studenty, bude přínosem i pro ty vyučující, pro ty pedagogy, bude přínosem pro celý ten systém, protože se nám podaří nějakým způsobem podchytit aspoň základy zájmu a ty děti, které jsou z nepodnětného prostředí, tak ten sociální pedagog jim prostě podá tu pomocnou ruku. Bude k dispozici tomu pedagogovi, který opravdu má práce až nad hlavu a nemá jaksi úplně šanci zjišťovat, proč ten Pepíček neustále nenosí domácí úkoly. Nenosí je proto, že spí tady občas v předsíni, protože rodiče jsou zhulákaný, támhle se někde válí ve škarpě a to dítě nemá nikde...

Tohleto všechno ten sociální pedagog zjistí, tu informaci tomu pedagogovi předá, bez toho, že on to musel pracně zjišťovat, čili on se věnuje té přímé vyučovací činnosti, a s těmihle informacemi může pracovat, ten sociální pedagog mu je prostě předá, pomůže tomu klasickému pedagogovi s tím, že to dítě začne psát ty domácí úkoly. Takže to je zase další pozitivní věc. Těch pozitivních věcí je tam spousta, ale bohužel vy jste si usmysleli, že tam na sílu protlačíte něco, co je prostě opravdu šité horkou jehlou, naprosto zbytečně, naprosto zrychleně ke konci volebního období, to už jsem říkal v těch faktických poznámkách. A já opravdu nechápu důvody.

Kdybychom to udělali klidně hned na začátku toho volebního období, kdyby to bylo prokonzultováno, promyšleny všechny varianty, všechny návaznosti, co s tím souvisí, tak by se taky klidně mohlo stát, že bychom společně vymysleli systém převodu, financování těch nepedagogů, s kterými by souhlasili všichni, odborná veřejnost, opozice, prošlo by to hladce a byl by tady systém, který by mohl fungovat několik volebních období bez zásahu, ale to se prostě nestalo a z těchto důvodů já to vidím, jako, jak se říká lidově, velký, špatný, prostě opravdu ne.

Je to především o té komunikaci, ano. Jako i to jsem říkal, některé novely v rámci školství, které tady prošly, když byly komunikovány, konzultovány, promyšleny v nějakém dlouhodobějším časovém horizontu, prošly, nebyly k tomu zásadní výhrady a budou pozitivním přínosem. Když se kouknu na to bývalé školství, tak samozřejmě v tom bývalém školství byla nějaká propaganda, já si pamatuju na tu soutěž o zemi, kde včera znamená před předevčírem, musel jsem se složitě učit různé mě neříkající data a tak dále, no, a teďka zjišťuji taky, ta propaganda se nám do školství vrací, protože je úplně jedno, o jakou se jedná ideologii, jestli komunistickou, nebo LGBT ideologii. Je to prostě ideologie, je to prostě ideologie, která do toho školství nepatří. Takže zase jsme u toho, dělají se změny, které v podstatě vůbec neřeší ty nejdůležitější problémy toho školství. Ale jdou pouze po povrchu, jsou to nějaké kosmetické úpravy a zase jsou to úpravy, ale na sílu, bez nějakého celospolečenského konsenzu, protože ten je důležitý. V okamžiku, kdy i nepedagogická veřejnost, to znamená rodiče a tak dále, budou mít problémy s tím, co v tom školství je, nikdy je nezískáme pro skutečně dobré reformy, nikdy je nezískáme na stranu těch učitelů. Prostě ta společnost se začne koukat na ty kantory jako na své nepřátele, jako někoho, kdo ideologicky říká dětem něco, s čím oni bytostně nesouhlasí. Neříkám, že vždycky získáme stoprocentní shodu, to je nemožné z pohledu toho, jak fungují lidé, stoprocentní shoda, shoda není, ale měla by tam být ta nadpoloviční většina té společnosti, a to není. Zkuste se podívat na ty diskuse. Není. Budu hodně... To je minimálně padesát na padesát jako. Spíš mám naopak pocit, že převládají ty negativní reakce na tyto kroky.

Další změny v tom školství, které si myslím, že možná byly dobře myšleny, rozhodně nebudu vkládat nějaký nekalý úmysl, ale jak se říká, někdy cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Další věci, které mi takzvaně hlava nebere a nechápu, proč se vlastně provádějí v situacích, kdy to školství má podstatně závažnější problémy, například povinné zavádění angličtiny od první třídy. Těch důvodů, proč si myslím, že je to špatně, tak vám hnedka vysvětlím. První krok technické zabezpečení. My jsme v situaci, kdy při současných úvazcích, kdy ten cizí jazyk přijde později, tak už teď máme nedostatek kvalifikovaných učitelů. To je prostě daný fakt, to není vycucané z prstu.

Proč? Protože opravdu dobrý angličtinář jde do soukromých firem, dělá překlady a tak dál a získá mnohem víc peněz než v tom školství. Takže my už teď máme nedostatek kvalifikovaných učitelů jazyků. A my to teď zavedeme od první třídy, to znamená, násobně zvýšíme počet hodin úvazků na výuku těch cizích jazyků. Máme zajištěný přesně percentuálně nárůst vyučujících cizích jazyků, kteří tento nárůst pokryjí? O tom silně pochybuju. To by totiž musely být kroky udělané předtím, než se tohle začne zavádět.

Druhá věc. Ano, mluví se o práci s talentovanými dětmi. Angličtina od první třídy je právě pro tyto talentované děti a ty už ty možnosti mají dneska. Máte mateřské školky se zaměřením na výuku cizích jazyků a tak dále. Ale teď si vemte, základní škola je všehochuť, to je prostě takový pelmel dětí různých mentálních, jazykových schopností. A máme tam ne zrovna zanedbatelnou část žáků, kteří mají problémy už se svým vlastním rodným jazykem. A my těmto dětem povinně naservírujeme zároveň s tím českým jazykem, rovnou jim tam lupneme i ten cizí jazyk. Pro tyto děti to bude katastrofa.

Proč to neuděláme formou volitelných hodin? Pro ty rodiče a ty děti, které mají nadání, které chtějí. Proč ne? Ale takhle na sílu? A proč zrovna angličtina? Ano, já vím, je to mezinárodní jazyk. Ale já jsem z pohraničí, většina zaměstnanců, spousta zaměstnanců z mého okolí jezdí za prací do Německa. Přes hranice, máme to kousek, jako někdo jezdí za nákupy, tak oni jezdí i do práce a pracují v tom Německu. Němci mají samozřejmě také angličtinu, ovládají ji, ale je to hrdý národ a po těch zaměstnancích požadují komunikaci v němčině. Je ta angličtina nezajímá. Jsi český zaměstnanec, přišel jsi k nám do německé firmy, budeš tady mluvit německy. A spousta škol už na to reagovala. Jsou školy, které mají výuku němčiny už od těch prvních, od těch nízkých ročníků, že jsou na to připraveny. A teď najednou prostě ne, angličtina. Čili další problém.

A co je totální katastrofa? Nejenom že ten jeden povinný cizí jazyk zavedeme od té první třídy, my ještě povinně zavedeme druhý cizí jazyk. Já nevím, já jsem měl problémy s jedním cizím jazykem a nemyslím si, že bych byl nějaký úplně, s prominutím jakoby mimoň. Druhý cizí jazyk? Takže tady budeme mít dítě, které od první třídy bude mít problémy se svým rodným jazykem. Do toho bude mít problémy s cizím jazykem prvním. A aby neměl šanci se vzpamatovat, abychom ho jo zabili, tak mu tam šoupneme povinně ještě druhý cizí jazyk! To dítě se z toho regulérně zblázní a v druhé řadě se zblázní ti rodiče. Myslím ti rodiče, kterým na těch rodičích (dětech) záleží, kteří budou muset dělat druhé zaměstnání, budou muset platit doučování těch cizích jazyků, aby to dítě z toho nepropadlo. Výsledek bude hurá, stáhli jsme to aspoň na čtyřku, čili nepropadne. Prostě je to špatně.

Proč od té první třídy to nenecháme pro ty talentované děti, které to zvládají? Nadané děti, které zvládnou, jsou děti, které zvládnou třeba tři cizí jazyky, naprosto bez problémů. Ale proč to nenecháme na výběru těch dětí a na výběru těch rodičů? Proč to cpeme dětem, které na to nebudou mít? A třeba i rodičům, kteří o to nemají zájem, protože vědí. Ten rodič nejvíce zná své dítě a ví, jaké jsou jeho schopnosti, možnosti. Ano, možná některý rodič má přehnaná očekávání, ale zná to své dítě nejlépe. Tak proč to nenecháme na něj, aby ten rodič: Je, hele, ten můj, Pepíček, my tady pracujeme ve firmě, mluvíme anglicky, chceme jít, aby to dítě, ono na to má, tak prostě nepovinně jako volitelný předmět angličtina od první třídy, pak klidně na druhém stupni druhý jazyk, klidně třetí, čtvrtý jazyk, když na to bude mít. Ale proč my to dáváme povinně? Jakmile je něco povinného, já jsem zažil ten režim před 89, když je něco povinně, příkaz a tak dál, tak mi trošičku naskakuje kopřivka na krku. Prostě nelíbí se mi to.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vás přeruším, pane poslanče, protože, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dovolte, abych na galerii pro hosty přivítal milou návštěvu v čele s předsedou Národní rady Slovenské republiky pana Richarda Rašiho a jeho delegace. Vítejte a dobrý den. (Poslanci zdraví návštěvu potleskem.)

Tak a my můžeme pokračovat, pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Takže jsme u dalšího bodu, co si myslím, že je špatně. Ta nejdůležitější negativa, znovu opakuji, přesun těch nepedagogických pracovníků. Protestují proti tomu prakticky všechny profesní organizace, co se týká vzdělávacího systému, protestují proti tomu rodiče, protestují proti tomu zřizovatelé, takže tady to by měla být nějaká nápověda, že pokud chceme, aby ten systém byl přijat všeobecně, tak musíme získat pro to podporu široké veřejnosti. A tady široká veřejnost je proti. Takže tady už by nás to mělo nějakým způsobem varovat, že bychom měli vzít takzvaně zpátečku. Tady je něco špatně. Ten odpor není okrajový, ten odpor je až příliš silný a příliš široký na to, abychom s klidným svědomím to poslali dál. My tady v Poslanecké sněmovně přece nejsme bozi, my nejsme tady ti nejchytřejší, kteří vědí úplně všechno a úplně nejlépe. Já taky nevím o operaci srdce vůbec nic a budu věřit odborníkům. A ti odborníci říkají, že je to špatně. Tak bychom se přece nad tím měli zamyslet proč? Ale oni ty argumenty mají, ale nikdo je neposlouchá.

Obecně ten systém, kdy, říkám, se zavádí něco, co není stoprocentně zajištěné, je prostě rizikový krok. Přijde mi to jako taková paragánská padina, pade na pade. Buďto to vyjde, nebo to nevyjde. Ale takhle se přece zákony dělat nemají. My to musíme mít tak ošéfované, tak promyšlené, tak udělané, aby, až to začne fungovat, tak aby to běželo jak po másle. Aby se maximálně objevila nějaká chybka, kterou prostě doladíme, odstraníme a tak dál. Ale ne, aby byl tak obrovský odpor ještě předtím, než to vůbec vyjde na světlo světa, než to bude uvedeno do praxe.

Já, co se týká těch nepedagogických pracovníků, tak vždycky jsem slyšel i takový argument, že ti starostové z té obce vědí nejlépe, co je pro tu obec nejlepší. Platí to pro ty dobré starosty, kteří skutečně to myslí vážně. A pozor, většinou ten argument slyším od kolegů poslanců, kteří jsou starosty a v tom školství působili. Tam je to celkem logické, je to jejich profesní čest. Takže tam já vám garantuju, za tyhlety kolegy bych dal ruku do ohně, že ta jejich škola nepřijde zkrátka, že to tam prostě bude fungovat, protože profesí to je skutečně jejich taková jako vlajková loď, takový ten diamant.

Ano, ale skutečně všichni starostové pocházejí ze školního prostředí? Co když se tím starostou stane někdo, kdo zrovna tu školu nenáviděl? Měl nějakou paní učitelku, která si na něj zasedla. Ale to nemůžeme zaručit. To znamená, kdo ho vyhodí? (Ze sálu: Volby!) Volby ho vyhodí - které jsou jednou za čtyři roky. Takže tady čtyři roky něco nebude fungovat a u voleb se ukáže?

Je tady druhá věc, u voleb rozhodují voliči a my máme široké spektrum voličů a jenom určité procento jsou buď rodiče žáků, kteří nastupují, aktuálních žáků, nebo kteří těsně odešli. Ale pak tady máme skupinu voličů, kterým to, s prominutím, bude úplně ukradené nějaká škola. Protože jsou v důchodovém věku, nemají děti a tak dál. Takže tady ta stoprocentní kontrola prostě není.

Problém, kterým bychom se měli zabývat, už jsem tady také sdělil, to znamená, ty tabulkové mzdy. Zaměřme se na to, jak je možné, že v platnosti jsou tabulky, kdy nastupující kuchařka je pod zaručenou mzdou? Jak to, že to nikoho netrápí? To je v pořádku? To přece není v pořádku, kdy vlastně ten ředitel je donucen, ať se mu to líbí, nebo ne, doplácet, vzít to z té jiné hromádky, z které může, a přesouvat to tak, aby zachránil v té škole fungování těch základních věcí.

 

To by přece neměl suplovat ředitel, že si najde nějakou obezličku. To by mělo být zajištěné tak, aby to fungovalo automaticky ze zákona, na základě legislativy. I ten ředitel to dělá na základě legislativy, ale je to takový systém, takový hrbolatý, z kterého není šťastný nikdo. Na to bychom se měli zaměřit.

Znovu říkám i to, že tady byla uvedena myšlenka, kterou jsem zaslechl několikrát, že je potřeba s tím systémem něco udělat, protože je nefunkční a stát neví, jestli se nemrhá prostředky. To jsou ale dvě naprosto rozdílné věci, které byly řečeny, že spolu úzce souvisí, ale ony spolu vůbec nesouvisí. Přece to, že mrhám někde prostředky, neznamená, že ten systém nefunguje. To není spojená nádoba. Může platit jedno nebo druhé nebo prostě obojí. To znamená, jak to, že ten systém nefunguje? Ten systém tady máme, já nevím, 20 let? Kdyby byl nefunkční, tak se už dávno zhroutil, takže ten systém funguje.

Dobře, dospěli jsme k názoru, že ty finance potřebujeme někde uspořit, což je chvályhodné, což vždycky podpořím, ale my tady stojíme na vodě, ve formě domněnky. Stát nemá informace, proto se domnívá, že ty finance jsou nehospodárné, proto ten systém změníme. Na základě čeho ten systém změníme? Na základě neexistujících informací, na základě nějakého pocitu, domněnky? Já si přece musím z toho systému, když mám pocit, že je nefunkční, udělat hloubkovou analýzu, přesné počty. Jak se dají ty počty získat? Už jsem tady dal jednoduchý návod. Stačí na to jeden dva měsíce. Stačí úprava softwarů, které školy používají, které posílají na ministerstvo. Ten balíček a šups, rázem takhle lusknutím prstu budeme mít dostatek informací, z kterých můžeme vycházet.

Na základě těchto získaných informací si můžeme vzít, jaké máme finanční náklady. Můžeme si to nějakým způsobem rozpočítat a dojdeme k nějakým relevantním datům, kolik jsou tam ztráty, kde jsou nějaké nedostatky a dá se zasáhnout dílčím způsobem. Zasáhneme a opravíme malými krůčky stávající fungující systém tak, aby byl nejenom fungující, ale aby byl i ekonomický, aby byl smysluplný, aby se tam skutečně ty peníze nerozhazovaly. Tohle by mělo logiku. Ale za mě nemá logiku ke konci volebního období na základě nějakých odhadů a podobně úplně překopávat systém, který není finančně ještě navíc dopředu vůbec zajištěný.

Znovu opakuji, tabulka R44. Odesílá se dvakrát ročně, na začátku školního roku a v pololetí. Takže to prostě není problém, každý ředitel vám to potvrdí. Znovu i opakuji, ten počítačový systém nejde takzvaně ošulit. Já jsem tabulky R44 odesílal, a protože přišlo GDPR a já nevím všechno tohleto, tak stačilo, že u jednoho dítěte jeden údaj z těch desítek, který se odesílal, úplně nekoexistoval, že tam bylo nějaké překlepnutí, tak mi celý balíček nešel odeslat. Ale protože GDPR, tak tam byl nějaký jako symbol, že já jsem já, který pracuje s daty těch žáků, tak jsem nesměl vidět jméno toho žáka, kde ten problém je v tom systému. Takže mi třeba zabralo hodinu listováním na základě rodného čísla nebo dalších údajů, které mi tam tedy jako laskavě nechali, než jsem se propátral, co je to vlastně za dítě, abych mohl zjistit, kde ten problém je, zjistit, jak se věci mají od třídní učitelky, abych ten údaj opravil. Takhle jsem to pinknul, pink. Další problém a zase další. Takže i to by se dalo vyladit.

Každopádně, proč to říkám? Ten systém nejde obalamutit. Nemůže být, že budou nějaké černé duše, protože ten systém to pozná. Jakmile do systému budeme zadávat informace o nepedagogických pracovnících, o délce jejich praxe, rodné číslo a tak dále, bude to reálný člověk a žádná černá duše tam prostě nebude, budou to reální živí lidé. Tomu říkám praktický přístup, vycházení z funkčního systému a úprava tak, aby byl lepší, dokonalejší, ale funkční. Něco, co už je ověřené.

Dále. Mluví se o tom, že vlastně je to vstřícný krok, že se odloží platnost od 1. ledna 2026. Ale už jsem zaznamenal několik školek a tak dále, že oni prostě nemají zajištěné finance. To znamená, že co budou dělat od září do prosince? No to, co se dělalo doteď, sáhnou na peníze pedagogům. Protože na základě toho, jak to funguje dnes, oni jinou možnost nemají. Zase ukázka nepřipravenosti. I kdyby to způsobovalo problém jeden jediný měsíc, tak k něčemu takovému by přece nemělo docházet. Ten systém by měl být připravený tak, aby začal plně fungovat už od prvního dne.

Dále neustále slyším, že naše školství je příliš decentralizované. To je věc, pod kterou se podepíši, protože volnosti nesmí být zase až moc. Garantem kvality vzdělávání má být stát, protože to je v zájmu státu, aby školství fungovalo, aby bylo kvalitní, dokonalé, aby vycházeli kvalitní vzdělaní lidé, kteří budou přínosem pro zaměstnavatele, a tím pádem pro stát. Takže stát by tohleto neměl pustit ze zřetele. Já s tím naprosto souhlasím. Měla by tam být daná jasná osnova. Stále slyším, že se rozevírají takzvaně nůžky ve vzdělávání a že s tím musíme něco udělat, protože jsou oblasti, kde skutečně kvalita jde dolů. S tím naprosto souhlasím, ale bohužel tohleto je z mého pohledu další krok k decentralizaci, tím pádem k rozevírání těch nůžek.

Druhá věc. To, že výsledky v určitých lokalitách nejsou takové, jaké ve zbytku republiky. Neustále je to interpretováno, jako by něco v těch školách bylo špatně, jako kdyby tam učili nekvalitní učitelé, jako by ten systém byl špatný. Kdyby ten systém byl špatný, tak jak to, že v jiných školách, v jiných lokalitách, ty výsledky jsou dobré? To znamená, že to asi nebude tím systémem. To bude socioekonomickými podmínkami v daných lokalitách. S tím ale školství nic nenadělá. Dělá některé kroky, které tomu mohou pomoct, viz ten sociální pedagog, viz ten školní psycholog, asistenti v prvních třídách. To ano, to všechno může pomoct, ale nemůže to tu situaci zachránit. Tady se musíme, to už je otázka pro ministerstvo sociálních věcí a tak dále. To znamená, tam to musí jít ruku v ruce. To znamená, rozhodně ten problém, rozevírání nůžek co se týká přístupu ke vzdělání, není nastavením školského systému, ale je to nastavením společnosti a je to dáno socioekonomickými podmínkami v daných lokalitách.

Ano, určitě kvituji - to je další pozitivní věc - takzvaná indexace škol, kde školy, které jsou v těchto daných oblastech, kde skutečně učit je řehole, dostanou zvýšené finanční prostředky, aby se s tím více popraly, aby mohly mít... Zase, pozitivní věc, která je ale opět přehlušena nešťastným financováním nepedagogických pracovníků.

Tady je pořád říkáno, že je nějaká kalkulačka, na základě které si můžou obce zjistit, jak na tom budou. Znovu říkám věc, kdy si nejsem úplně jistý, jestli ta kalkulačka je nastavena tak, jak má. Protože v rámci Ústeckého kraje spousta obcí říkala: Jéé, super, dostaneme dokonce i peníze navíc. Školský odbor Ústeckého kraje, i když to není úplně jeho povinností, se zkontaktoval přímo se zřizovateli, přímo s obcemi, aby se na to podívali společně, protože tam jsou lidi, kteří s tím pracují, vědí, jaké jsou toky financí. Je to úplně stejné, když máte ekonoma, který vám účtuje soukromé firmy a má přejít do státního sektoru, tak je jak Alenka v říši divů, protože toky financí, účetnictví a financování fungují úplně nějakým způsobem jinak. To je přesně ono, že ty obce dodneška se tímto zabývat nemusely. Oni tam ty odborníky nemají, oni tam nemají lidi, kteří by byli schopni pojmout tu agendu, kterou dříve zastával stát, takže najednou oni.

No, a na základě pomoci školského odboru v Ústeckém kraji se na to společně podívali a teďka to bylo takové: To je sice hezké, ale nemáte tam odvody. Jo, vyšla vám hezká čísla, ale kde tam máte započítaná onivka, ostatní investiční výdaje?

 

Takže to přepočítali tak, jak v reálu to financování funguje, a ouha! V Ústeckém kraji nebude jediný zřizovatel, který by byl alespoň na nule. Všichni jsou v minusu. Děčín 16 milionů minus, Ústí 17 milionů. Nejhůř je na tom Chomutov, jestli se nepletu. A co to znamená? Od státu to nedostanou, protože tam jsou přesně dané finance na základě těch tabulek a tak dál, takže zřizovatelé, starejte se! Čili budou muset ti zřizovatelé sahat do těch peněz. A tohle už nejsou malé částky. To už jsou částky, které ta obec může věnovat do rozvoje infrastruktury, může mít nějaké investice. Ne, teď bude muset část těch peněz prostě vzít a sanovat to, co předtím dělal stát.

To znamená, zase se k tomu vracím. Kdybychom vymysleli systém tak, aby byl plně funkční, aby byl úsporný, aby ty obce si nemohly rozhazovat, ale tak, aby si oni rozhodovali, aby to byly účelně vynaložené finance, ale dostanou, protože to je funkce státu, a budou mít stoprocentní pokrytí, protože stát bude mít nějaké kontrolní mechanismy, aby zkontroloval, jestli tam nejsou ty černé duše a tak dále, to znamená, bude to funkční systém, kde budou kontrolní mechanismy z obou stran; kdyby takový systém byl prodiskutován, byl uveden v život, tak pro takový systém bych klidně tu ruku zvedl taky. A naprosto s čistým svědomím. Ale tohleto? To není připravený systém! To je vyloženě z mého pohledu účelovka. Ušetřit za každou cenu a ty peníze získat odjinud. Sáhnout na ty peníze, co mají obce. Aspoň takhle mi to připadá a připadá mi to čím dál víc, čím více na tom prosazení za každou cenu trváte. Počkejte s tím ten půlrok. Vyjměte to, tuto problematickou část, ať může projít ta novela školského zákona se všemi těmi pozitivy, a pedagogická veřejnost, všichni to uvítají, a na tu problematickou část si dejme čas na příští volební období. Promysleme to v klidu, dlouhodobě, prokonzultujme to. Zajistěme, aby ten systém fungoval už od prvopočátku a aby fungoval správně už od zavedení. To přece není nic špatného, to, co já chci.

Já tady neříkám, že ta myšlenka je úplně špatná. Já prostě kritizuji ten postup, já kritizuji to načasování, já kritizuji způsob toho podání. Prostě tam je spousta negativních věcí, kvůli kterým já pro to nemůžu s klidným svědomím zvednout ruku, protože to je společný balíček. Kdyby to bylo bez těch problematických částí, tak já pro to s klidným svědomím zvednu ruku. Kdybyste to dali zvlášť, tak tady už bych dal proti. Vy jste mě donutili, že já i pro ty dobré věci nemůžu zvednout ruku, protože to je společný balíček. To je prostě problém.

Takže, co já si myslím, na co by se naše školství především mělo zaměřit? Co se týká průměrných výdajů na školství v procentech vzhledem k hrubému domácímu produktu, to by nás mělo zajímat, protože to je hezké číslo, protože to jasně ukazuje, jaká je priorita pro ten stát. To procento totiž zaručuje zároveň i to, jak by to mělo fungovat. Když se státu daří, tak na základě těch procent i to školství a všechny ty rezorty dostanou víc peněz. A protože to je procento, když se státu nedaří, mám nižší HDP, tak i ty příjmy budou nižší. Ale nikdo proti tomu nemůže říct ani popel, protože to je dáno výkonností státu.

My jsme se na ten průměr, na ten evropský průměr, šplhali dlouhých 20 let, abychom se dostali na ten evropský průměr. Teď během tří let už jsme zase klesli na podprůměr a tímhle tempem za nějaké dva roky budeme tam, kde jsme před 20 lety začínali. Tohle vidím jako problém.

Co vidím jako problém, je nedostatek, aby ředitelé měli na výběr kvalifikovaných učitelů, kvalifikovaných a aprobovaných. To je problém. Problém je to, že prostě na vysokých školách máme spoustu oborů, které studenti studují ne proto, aby měli nějaké profesní naplnění, ale protože je snadné to studovat, protože to jsou obory, které se takzvaně okecají. Proč? Protože náš systém je bohužel nastaven tak, že ve spoustě zaměstnání stačí ten titul, a je úplně jedno, co to je za titul, viz u policie. Vystuduje nějakou zemědělku dálkově, aby získal titul, aby mohl pokračovat na žebříčku v hodnostech. Jak policistovi, kriminalistovi pomůže vystudování zemědělské fakulty? Nijak. Ale nějaké peníze to stálo ten stát. Tomuhle říkám neúčelné vyhazování peněz, kdy zaměstnáváme jenom na základě existence nějakého titulu, a ne profesních dovedností.

To znamená, máme spoustu pseudooborů na vysokých školách, říkám, které se studují jen proto, že se takzvaně okecají. A pak máme vysoké učení technické, máme inženýrská studia, máme atomovou fyziku, což jsou všechno obory, které mají budoucnost, které náš stát bude potřebovat, ale ten zájem je mizivý. Proč? Protože to je setsakra velký záběr! Ale protože máme ten systém nastaven tak: když budu mít titul, tak jsou upíchnu někde jinde ve státní správě. Takže to je další problém, na který bychom se měli zaměřit.

Měli bychom se zaměřit i na práci s talentovanými dětmi. Viz, ano, máme talentované dítě, podchytíme ho, umožněme mu už i na té základní škole studovat třeba čtyři cizí jazyky tak, aby ten rodič nemusel platit nějaké kurzy bokem, ať mu to umožní už ten stát, ten systém, a zároveň ale do toho systému více cizích jazyků nenuťme dítě, které má problémy se svým vlastním rodným jazykem. To je problém.

Zaměřme se na to, aby ti studenti pedagogických fakult skutečně do těch škol šli. Ano, v tom návrhu nebo v rámci naší Sněmovny tam jsou zase pozitivní věci. To znamená, je tam ta podpora začínajících učitelů. Super, kvituji. Je potřeba, aby studenti pedagogických fakult už od počátku, co vstoupí na pedagogickou fakultu, aby už od prvního semestru chodili na ty praxe, aby chodili do těch škol, aby věděli, jak se říká, do čeho jdou, aby nasákli tu atmosféru, aby se nestalo, jako to v mé pedagogické praxi, kdy slečna studovala za státní peníze, vystudovala, vystudovala anglistiku a bohemistiku, nastoupila do práce, dostala tři hodiny anglického jazyka v devátých třídách a druhý den ráno ani nedorazila do práce a jenom poslala esemesku, že takhle si to nepředstavovala, že už se nikdy nevrátí. Tohle by přece nenastalo, kdyby už od prvního semestru s těmi studenty, žáky aktivně přicházela do styku a věděla by, co ji čeká, a mohla by poznat, jestli to je práce pro ni, nebo není.

Další problém, na který bychom se měli zaměřit. To znamená, tohle jsou všechno věci, které si myslím, že naše školství pálí mnohem více, jsou mnohem zásadnější. Kdybychom je nějakým způsobem začali řešit, bylo by to pozitivní pro nás pro všechny, protože by to bylo pozitivní pro budoucnost, pro celý náš stát. Ale opravdu nevidím nic pozitivního zničehonic měnit systém, funkční systém na základě nějakých predikcí, že asi, pravděpodobně, možná, s největší pravděpodobností... Ne! To přece pro to školství žádným přínosem nebude.

Takže já na závěr svého vystoupení znovu apeluji: Prosím vás, pojďme tuto - těch problematických částí je tam víc, ale tahle je ta nejzásadnější - pojďme vyjmout aspoň tady tu věc, proti které jsou prakticky úplně všichni, proti ní, kromě těch, co to předkládají, a pojďme schválit všechna ta ostatní pozitiva, která tam jsou. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD a ANO 2011.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Příspěvek vyvolal dvě faktické poznámky, takže nejprve pan poslanec Vít Vomáčka, připraví se pan poslanec Jan Berki. Prosím, vaše reakce.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, já bych začal úplně trošku jinak s tím, že jsem jim chtěl poděkovat kolegovi Kettnerovi, prostřednictvím předsedající, protože bylo vidět, že o tom něco ví a že to školství mu něco říká, a to si myslím, že mnohdy tady ve Sněmovně není zvykem. Takže za to jsem vám chtěl poděkovat.

Nicméně vy jste se vlastně vyjádřil o všech možných skupinách, ale rozumím tomu, že jste cudně přešel jednu skupinu, která funguje ve školství, a to jsou rodiče.

A já bych to chtěl třeba říct u té angličtiny, když jsem starostoval a přišli za mnou rodiče s tím, že by chtěli, aby v mateřské škole se formou hry vyučovala nebo seznamovaly děti - vidíte, jak vážím slova - s anglickým jazykem, s tím, že to je trend a že když to neuděláme, že nám odhlásí děti a vyberou si nějakou mateřskou školku, kde tedy seznamování s anglickým jazykem problém není. Takže samozřejmě my jsme reagovali na požadavek těch rodičů a angličtinu jsme tam udělali.

Druhá věc. Celkem bych se ohradil proti tomu, že vy jste řekl, že jste si stoprocentně jistý, že (Starostové?) v této Sněmovně dbají na školství. Já si myslím, že v každé vesnici, v každé vesnici je ať už předškolní zařízení, nebo základní škola vlajkovou lodí té které obce. A jestliže jsem tady na vás a omlouvám se, že jsem tady na vás řekl to slovo - rozhodnou to volby - tak samozřejmě on o tom nerozhoduje jenom starosta, ale rozhodují o tom zastupitelstva, kdy mnohdy jsou členy zastupitelstva právě pedagogičtí pracovníci a podobně. A když se dneska projdete po základních, mateřských školách, po jídelnách, když si můžou vybírat z několika jídel a podobně, tak patří (Předsedající: Čas.) velké poděkování zastupitelům a zastupitelstvům, (Předsedající: Čas, prosím.) kteří dbají na své školství. Omlouvám se. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Já vím, že jste to na úvod řekl, ale znovu připomenu, máme se prostě oslovovat prostřednictvím, ne napřímo, a to i pak v průběhu.

A nyní vystoupí pan poslanec Jan Berki ve své dvouminutové faktické a poté znovu pan poslanec Zdeněk Kettner. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Paní předsedající, děkuju. Vaším prostřednictvím bych chtěl kolegovi Kettnerovi jenom zase fakticky upřesnit dvě věci, když říkal o dobrých věcech a špatných věcech v jednom balíčku. Není to jeden balíček, jsou to různé pozměňovací návrhy a ta procedura znamená, že Sněmovna svou většinou vyjádří vůli k té které věci, a to si myslím, že je legitimní postup.

A co se týká rozdílu mezi RUDem a státním rozpočtem, ve skutečnosti to má - oba - stejný příjem, jenom se to rozdělí mezi stát a obce a obojí je v zásadě predikce.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní pan poslanec Zdeněk Kettner, připraví se paní poslankyně Lenka Knechtová.

Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Nejdříve vaším prostřednictvím bych chtěl oslovit pana Vomáčku. Já ho musím pochválit, že jako pilný žáček opravdu ze mě nespustil oči a poslouchal. Ale tady se zrovna asi zamyslel, protože co se týká výběru rodičů, já jsem o tom mluvil. Já jsem mluvil o nadaných dětech, já jsem mluvil o rodičích, kteří to chtějí, a že by systém měl umožnit těmto dětem, talentovaným, mít třeba čtyři, pět jazyků - i klidně od mateřské školky, jo? Takže tady já jsem o tom mluvil.

A ještě bych vaším prostřednictvím na kolegu Berkiho. Ale on to je balíček. Je to jedna velká novela, jsou tam pozměňovací návrhy. A my víme, že vy pro to ruku zvednete, pro ten pozměňovací návrh. Když ho vyjmete, tak to je jediné, kdy budeme mít jistotu, že to prostě neprojde. Takže asi tak.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Opět děkuji za dodržení času.

Nyní paní poslankyně Lenka Knechtová, ta je přihlášena písemně, tak má přednost. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych taky zareagovala na pana poslance Vomáčku vaším prostřednictvím, protože to je přesně ta nuance, kterou vy jste uvedl. Rodiče vás požádali a vy jste to na obci rozhodli. To přece musela rozhodnout paní ředitelka mateřské školy, protože ona má koncepci, a ona to do té koncepce buďto musela dát, anebo musela zařídit, aby se tahleta služba poskytovala třeba po vzdělávání v mateřské škole jako nějaká volnočasová aktivita. A to je přesně to, co my potom můžeme hradit i z jiných finančních prostředků, protože máme třeba neziskové organizace, jako jsou mateřská a rodinná centra, máme domy dětí a mládeže, střediska volného času, takže i s těmi menšími dětmi se dá takhle docházet.

A pak máme ještě ty ambiciózní rodiče a těm angličtinu třeba nabízí nějaké specializované kurzy. Já jsem třeba se svou nejmladší dcerou chodila už s půlroční miminkem. Takže tam potom je zakázka na těch rodičích, ale to si myslím, že není právě úkolem státu obhospodařovat tady všechny zakázky rodičů, ale hlavou procesu vzdělávání by měla být paní ředitelka mateřské školy, která má svůj kvalitní vzdělávací program, který je nejenom v souladu s podporou od státu, ale i třeba s prostředím, kde je umístěna mateřská škola. (K?) tomu ona potom vytvoří vzdělávací program a je, myslím si, na dohodě tří stran, to znamená, ona, zastupitelé, starosta obce a rodiče, aby se případně jejich podněty vnesly do vzdělávacího programu. Ale za mě je důležité, aby hlavou vzdělávacího procesu byla paní ředitelka nebo pan ředitel. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Jenom se tážu, zda jsem vnímala správně zájem ještě do vystoupení? Nikoli.

Takže přistoupíme k dalšímu přihlášenému, tím je pan poslanec Lubomír Brož. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, české školství dneska stojí na křižovatce. A jak to tak bývá, tak místo toho, aby se vydalo směrem k reformě, k nějaké lepší kvalitě a rovné příležitosti pro všechny, tak hrozí, že zamíříme přímo do slepé ulice. Novela školského zákona, kterou dnes projednáváme ve třetím čtení, přináší řadu opatření, která jsou vydávána za racionální a efektivní, a ve skutečnosti však mohou znamenat zásadní narušení fungování našich škol, prohloubení nerovnosti a co je hodně důležité, tak je odliv kvalitních lidí ze školství.

Dovolte mi ještě taky krátkou poznámku k tomu, co se v posledních dnech nebo týdnech objevuje v médiích, například na Novinkách nebo ústy některých vládních poslanců, totiž, že za zpoždění novely školského zákona může opozice. Taková slova jsou nejen nepravdivá, ale i urážlivá vůči těm, kdo se snaží chránit kvalitu českého školství. Není to opozice, kdo tuhletu novelu zdržel. Byl to právě ministr Bek a jeho tým, kdo do návrhu vsunul kritizovaný, ten nejvíce kritizovaný přílepek o financování nepedagogických pracovníků, přílepek, který vyvolal zásadní nesouhlas krajů, obcí, škol, ale i odborné veřejnosti. A byl to právě tento přílepek, který projednávání zablokoval.

Opozice naopak plnila a plní svoji roli - hájí zájmy škol a brání schválení škodlivých opatření. Kdybychom mlčeli, prošla by novela ve znění, které by vedlo ke kolapsu provozního zajištění škol už od letošního září. Takže prosím, neobviňujte opozici z obstrukcí, když skutečný problém způsobil chaotický postup vlády a nekomunikace s klíčovými partnery, a tohleto zpoždění je prostě výsledkem špatné přípravy, nikoliv opozice, která pouze upozornila a upozorňuje neustále na vážné systémové nedostatky tohoto návrhu.

Nyní se tady vrátím k samotnému návrhu a začnu tím, co vážně ohrožuje samotnou infrastrukturu škol, a to je přesun financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje. Dnes tuto odpovědnost nese stát. Novela navrhuje, aby mzdy školníků, kuchařek, administrativních pracovníků a dalších klíčových osob přenesl na bedra místních samospráv - bez zajištění financí, bez garance účelnosti, bez přesné specifikace, kam peníze mají směrovat. To je to, co se tady opakuje dnes a dokola a na co jsme ještě neslyšeli přesnou a jasnou odpověď, pouze nějaké sliby, které můžou za týden vypadat úplně jinak.

A já se ptám v souvislosti s tím, v jaké realitě žijí autoři tohoto návrhu? Máme stovky obcí, které už nyní bojují s každou korunou. Teď budou mít hradit další položky z vlastních rozpočtů. Důsledky jsou zřejmé a jasné - propouštění, omezování provozu jídelen, zhoršování hygienických a technických podmínek a ve svých důsledcích i horší podmínky pro výuku. To je to podstatné a velmi důležité.

Podle Asociace krajů České republiky už dnes některé kraje varují, že bez zvýšení příspěvků budou nuceny omezovat rozsah služeb v oblasti školství - a to je alarmující informace. Zároveň se tyto peníze stávají takzvaně neúčelovými, obce je tedy nemusejí vynaložit na školní personál, ale třeba na opravu chodníků nebo splácení svých dluhů. Školy tak nebudou mít žádnou jistotu, zda a v jaké výši jim zřizovatel peníze přidělí. To je samozřejmě recept na chaos a ne reformu školství. (Zamysleme?) se také nad tím, kdo tím bude nejvíc trpět - děti, učitelé, rodiče, všichni, kdo očekávají stabilní, bezpečné a motivující prostředí. Tohleto prostředí oni měli, ale dá se říct, že teď už strašně dlouhou dobu jsou znejistěni a necítí stabilitu.

Tím druhým zásadním tématem je takzvaná optimalizace sítě škol. Co to znamená ve skutečnosti? Pokud má škola méně než 180 žáků, tak bude sloučena pod jednu právnickou osobu s jinou školou. Na papíře to vypadá jako nevinná administrativní změna, možná docela dobrý nápad, ale ve skutečnosti to znamená omezení autonomie, ztrátu možnosti samostatně rozhodovat o rozpočtu, personálních záležitostech, vzdělávací strategii. Ředitel menší školy už nebude řídící silou svého kolektivu, své školy, rozhodování se přesune jinam, často možná do jiné obce, a zároveň hrozí, že tyto menší školy budou systematicky upozaďovány. Výsledkem může být omezování výuky, snižování počtu pedagogů a nakonec třeba i uzavírání některých škol.

Slučování škol v sobě skrývá další nebezpečí - ztrátu specifického charakteru jednotlivých škol, které často vznikají právě díky komunitní vazbě na místní prostředí. Pokud například škola v malé obci podporuje program rozšířené výuky jazyků nebo projektového učení, v rámci sloučení tyto inovace zaniknou pod tíhou třeba administrativní unifikace.

Třetí oblastí, na kterou bych se chtěl zaměřit a která si určitě zaslouží naši pozornost, je povinné vyhlašování výběrových řízení na ředitele škol po uplynutí každého funkčního období. Tento krok se prezentuje jako nástroj transparentnosti, ale ve svém důsledku může znamenat destabilizaci vedení škol, ztrátu vize a především možná vrata pro určitou politizaci výběru ředitele. Školy potřebují kontinuální vedení ředitele s dlouhodobou strategií a s důvěrou pedagogických týmů, nepotřebují manažery na dobu určitou.

Podle zkušenosti ze zahraničí častá výměna vedení snižuje motivaci pedagogů i kvalitu výchovně vzdělávací práce. A já se tady znovu ptám, proč by kvalitní ředitel, který školu posouvá kupředu, měl každých pět let obhajovat svou pozici před výběrovou komisí, která může být složena z lidí s politickým zadáním? Protože dobře víme, že se volby konají každé čtyři roky, politické reprezentace se samozřejmě mění. Tohleto není recept na nějakou stabilitu, to je recept na odliv kvalitních lidí z vedoucích pozic ve školství.

Dámy a pánové, místo skrytých škrtů, technokratických úprav a administrativních experimentů bychom měli společně hledat skutečnou reformu vzdělávacího systému, takovou, která posílí kvalitu výuky, zmenší regionální rozdíly, podpoří učitele a ředitele a garantuje žákům rovnou a dostupnou cestu ke vzdělávání. Co bychom místo této novely potřebovali?Především stabilní a předvídatelné financování škol, podporu inovativních vzdělávacích programů, cílenou pomoc školám v sociálně znevýhodněných oblastech a administrativní odlehčení školských institucí. Tahle ta novela takovou cestou rozhodně není. Je to krok zpět, a proto ji určitě nemohu podpořit. České školství, vážené kolegyně, vážení kolegové, není pokusný králík, česká škola patří našim dětem a tyto děti si zaslouží rozhodně víc. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci. A než přistoupíme k další přihlášené, tak tu máme faktickou. A já ještě s dovolením načtu omluvy, protože se jich nashromáždila celá řada. Omlouvá se pan poslanec Josef Bernard z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Jan Bureš od 12 hodin z pracovních důvodů, Jaroslav Dvořák od 10.25 do 12 hodin ze zdravotních důvodů, Patrik Nacher od 12.15 hodin z osobních důvodů a Alena Schillerová od 11.45 do 13.15 hodin z pracovních důvodů. Z členů vlády se omlouvá Petr Fiala od 11 hodin z pracovních důvodů a Petr Hladík z celého jednacího dne z pracovních důvodů. To byly omluvy a nyní faktická pana poslance Jana Berkiho.

 

Poslanec Jan Berki: Opět si dovolím, vaším prostřednictvím, fakticky upozornit svého kolegu na to, které věci tam v těch pozměňovacích návrzích skutečně jsou. Jednak je tam aktualizace školské právnické osoby, která přesně umožňuje tu jistou individualizaci těch jednotlivých organizačních jednotek, zároveň slučování u škol pod 180 žáků je ale pouze u jednoho zřizovatele. Pokud ten zřizovatel má pouze jednu školu, pak se ho to netýká a nemusí s ničím slučovat. A co se týká podpory škol, které pracují s žáky z - řekněme - problematického prostředí, kvůli tomu je tam ta indexace.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně i za to dodržení času. Nyní tedy paní poslankyně Jana Hanzlíková. Ještě dorazila jedna omluva. Jan Kuchař se omlouvá od 12.30 do 13.30 hodin ze zdravotních důvodů. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. A jo, já jsem si právě říkala, pane ministře, že mi odcházíte, ale není to tak, tak to jsem ráda. Takže ještě jednou. Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já tady musím opět na začátku říct, že si uvědomuju, že předložená novela, a především tedy některé pozměňovací návrhy, přináší mnoho pozitivního. Už jsem to tady říkala, je to nejenom zavedení těch jednotlivých pozic, ať už je to školní speciální pedagog, školní psycholog, sociální pedagog. Samozřejmě jsem velmi ráda i za to, že pozměňovacím návrhem, doufám tedy, že ho podpoří i koalice, se vrátí i to důležité podpůrné opatření - další učitel, které je opravdu hodně důležité pro zdravotně postižené děti.

Tohle všechno vnímám, ale opět se vracím k tomu pozměňovacímu návrhu na převod financování nepedagogů a s tím související tedy převod nepedagogické práce i u těch školských poradenských zařízení. A musím říct, že mě to velmi mrzí i za všechny ty organizace a ty odborné platformy, které se nejenom po tu celou dobu toho projednávání této novely, ale už desítky let zpětně snaží o to, aby tyto pozice byly legislativně ukotveny.

A já sama, protože jsem pracovala 15 let ve speciálním pedagogickém centru, tak vím velmi dobře, že to byla těžká práce. Co se týká třeba těch nepedagogických pozic, těch sociálních pracovníků, tak tam opravdu roky trvalo, než vůbec byly nějaké slušné počty v České republice těchto pracovních pozic, a velmi dlouho trvalo, než se vybudovala určitá prestiž těchto pracovníků. Takže za mě jako velmi negativně vnímám právě ten pozměňovací návrh, který by měl jejich financování převést na zřizovatele.

Tady si u toho dovolím tedy ještě jednou připomenout to, co jsem říkala, že v podstatě o tom ty nejzásadnější dvě odborné platformy, a to je Asociace pracovníků pedagogicko psychologických poraden a Asociace pracovníků speciálně pedagogických center nebyly dopředu informovány a nebylo to s nimi dopředu komunikováno. Poté, co tedy se tuto věc dozvěděli, tak vydali společné stanovisko. A já si tady dovolím část, kterou považuji za důležitou, ocitovat.

Pozměňovací návrh některých poslanců uvádí, že z normativu bude financována pouze pedagogická činnost. Vzhledem k vládnímu návrhu, který převádí financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele škol a školských zařízení, to znamená, že by se tato změna dotkla také nepedagogických pracovníků školských poradenských zařízení, zejména tedy sociálních pracovníků, což může být pro chod zařízení a pro práci s klienty i s rodinami klientů, včetně zásadního působení u klientů z odlišného kulturního prostředí, jiných životních podmínek nebo z oblasti duševního zdraví a krizové intervence velice problematické; a to v době, kdy je mimořádná pozornost MŠMT zaměřována právě na podporu těchto žáků.

V posledním roce představilo Ministerstvo školství i vláda zásadní novely školského zákona. K těmto novelám bylo podáno několik pozměňovacích návrhů. Naše asociace sledují, co je v návrzích obsaženo, a snaží se poukazovat na praktické dopady, které navrhovaná opatření do terénu přinesou. Převod financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele zasáhne jak žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, kdy stát nebude mít právní nástroje, jak vymáhat financování některých podpůrných opatření, například se to týká tlumočníka nebo překladatele a dalších, tak i celkový chod přetížených školských poradenských zařízení, ve kterých budou finančními okolnostmi omezeny některé zásadní pozice, konkrétně tedy sociální pracovníci.

Tyto změny jsou vůči systému, který se tvořil mnoho let a byl zatěžován mnoha legislativními zásahy, velmi necitlivé a vzbuzují u pracovníků špz, tedy školských poradenských zařízení, oprávněné obavy, zda bude stále náročnější poradenská činnost, dostatečně finančně a personálně zajištěna. Tady jenom za sebe doplním, že v podstatě i ta část novely, která se týká institucionalizace právě těchto školských poradenských zařízení, bude pro ně do budoucna znamenat možná další náročnou oblast. A ta změna financování sociálních pracovníků je opravdu pro ta zařízení velmi citlivá, a to z toho důvodu, že to bývají malé kolektivy, jsou multioborové, velmi těsně tam ti lidé spolupracují, a i když mi určitě by třeba pan ministr namítl, že ten kolektiv to nerozbije, tak jenom to, že sociální pracovníci teď vnímají, že budou financování odjinud, a tady pořád je to riziko, že ne každý ten zřizovatel tomu bude třeba nějakým způsobem nakloněn, tak to vnímají opravdu jako velmi necitlivý zásah.

Já se nyní zaměřím na některé pozměňovací návrhy, které tam jsou a které považuji za velmi důležité, pokud je tedy schválíme, což bych si tedy velmi přála, a velmi bych si přála, abychom tedy tu změnu financování nepedagogů naopak neschválili, poté by to určitě mělo pozitivní přínos. Týká se to tedy, jak už jsem říkala, zavedení pozice sociálního pedagoga, takže to znamená zařazení do výčtu pedagogických profesí, stanovení potřebné kvalifikace a především tedy způsobu financování. Já jsem během několika čtení, tedy zpětně, jsem udělala asi dva kulaté stoly, kde se jednoznačně ukázalo, že ten sociální pedagog je pro školy opravdu obrovský přínos a není to pouze fikce, ale je to skutečně ověřeno praxí, protože se jedná o roky vyzkoušenou pozici. Jenom v roce 2024 působilo na základních a středních školách 250 sociálních pedagogů. Na tom kulatém stolu se všichni odborníci, kteří tam byli, jednoznačně shodli, že sociální pedagog má prokazatelně pozitivní vliv na posílení vzdělávací úspěšnosti dětí, na snížení předčasných odchodů ze vzdělávání, na snížení počtu absencí ve vzdělávání a zlepšení začlenění dítěte do kolektivu. A tady určitě všichni víme, že to jsou velké problémy, s kterými bojují především školy někde poblíž vyloučených lokalit a podobně. Obrovským bonusem práce sociálního pedagoga je jeho přesah mimo školu. On spolupracuje s rodinou žáka, může spolupracovat s orgány sociálněprávní ochrany dětí, s dalšími návaznými a doplňujícími sociálními službami, s lékaři, psychology, ale také s Probační a mediační službou, což v poslední době bývá poměrně časté, a s dalšími odborníky a organizacemi v podstatě všichni ředitelé, které jsem na tom kulatém stolu měli, se shodli, že jeho práci považují opravdu za obrovskou pomoc při řešení velké škály problémů, které se ve školách vyskytují.

Ohledně zavedení této pozice bylo podáno několik těch pozměňovacích návrhů a já tady chci jenom upozornit, že ač to na první pohled nevypadá, a řekl by člověk, že tam nejsou velké rozdíly, tak ty rozdíly tam jsou. A chtěla bych tedy požádat o podporu pozměňovacího návrhu, který je uveden pod písmenem E a který zavádí sociálního pedagoga jako součást školního poradenského pracoviště, a je tam ponecháno v kompetenci ředitele, aby mohl sám rozhodnout o složení toho poradenského týmu, především tedy podle problémů, které ta konkrétní škola řeší. Jde tedy i o to, že je tam ponecháno na jeho rozhodnutí i pořadí vlastně těch jednotlivých pozic, které on do školního poradenského zařízení vlastně nastaví. Je to z toho důvodu, že praxe ukazuje, že v určitých lokalitách je opravdu velmi těžké, ne-li nemožné sehnat psychologa anebo speciálního pedagoga do těch škol, a navíc ty školy řeší především problémy, které spadají do kompetencí sociálního pedagoga, takže pokud ten ředitel se má rozhodnout, jaká pozice v tom poradenském pracovišti je pro něho nejdůležitější, tak je to jednoznačně ten sociální pedagog a tento pozměňovací návrh tuto možnost těm ředitelům dává.

Potom další věc je tedy to podpůrné opatření, o kterém jsem mluvila, je to další učitel. Tady jsem tedy velmi nelibě nesla to, že byl vyškrtnut v tom původním návrhu, takže s kolegyní, paní poslankyní Berkovcovou, to dáváme zpět pozměňovacím návrhem a za mě je toto podpůrné opatření velmi důležité, protože jak jsem říkala, je to neskutečně důležitá pomoc pro ty nejzranitelnější děti, což jsou děti a autismem, s duševním onemocněním, s kombinovaným zdravotním postižením a podobně. Podle názorů odborníků, tak to zrušení by skutečně velmi zasáhlo do kvality vzdělávání těchto dětí, na které bychom se měli právě naopak ve školství hodně zaměřovat. Také zrušením tohoto podpůrného opatření by došlo, jak už jsem říkala, ke snížení standardu vzdělávání, a to je tedy mimo jiné v rozporu s čl. 7 a čl. 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

A ještě jednou tedy k tomu převodu financování nepedagogických pracovníků. Já už jsem to tady v jedné faktické poznámce sice zmínila, ale ještě tady chci říci jednu otázku od ředitele, který celý život pracoval ve školství. On se stále ptá na ten smysl rozdělení a říká k tomu - v minulosti již k rozdělení pedagogických a nepedagogických platů došlo v roce 2011, takže jsem měla pravdu v té faktické, tehdy se muselo nepedagogickým pracovníkům snížit osobní ohodnocení na nulu, v lepším případě na polovinu. Nastavení nefungovalo a stav se vrátil zpět. To je přesně to, o čem tady mluvím. Dopadové analýzy nemáme a jednou už se to historicky vyzkoušelo, nebylo to dobré, vrátili jsme se k tomu původnímu stavu a nyní se opět vrháme do této změny. Takže za mě, já bych si velmi přála, protože vidím, že asi zřejmě nedojde tedy k tomu, že by pan ministr dokázal působit na své kolegy natolik, aby stáhli tento problematický pozměňovací návrh, tak doufám, že alespoň, kolegové, pro něho nebudete hlasovat, a naopak že budete hlasovat pro pozměňovací návrhy, které zavedou ty důležité pozice do škol a pomůžou tak ředitelům, dětem i rodičům. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Jako další vystoupí pan poslanec Karel Rais, poté se při připraví pan poslanec Hubert Lang. Ještě načtu omluvu, pan poslanec Jaroslav Dvořák se omlouvá i od 12 hodin ze zdravotních důvodů. A pane poslanče, prosím, ujměte se slova.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegové a kolegyně, případným schválením předloženého návrhu školského zákona dojde k dvojkolejnému financování pedagogů a nepedagogů, které povede k většímu či menšímu oddělení společné činnosti pedagogických a nepedagogických pracovníků na jedné škole. Teď budu navazovat na ty svoje připomínky, co jsem měl v průběhu projednávání.

O tom, že to nebude ku prospěchu kvality výuky, to si myslím, že prokážu za chvilku vzhledem k tomu, že finančně zmenšíme manažerský prostor ředitele například.

Od letošního září by prostředky na platy školníků, kuchařek, uklízeček a dalších nepedagogických pracovníků neměly být součástí rozpočtu Ministerstva školství, ale měly by být součástí takzvaného rozpočtového určení daní obcí a krajů, to znamená toho RUDu, o tom se tady bavíme v podstatě celé dopoledne. Rovněž finance na pomůcky a učebnice pro žáky nebo školení učitelů by se měly převést z Ministerstva školství na zřizovatele škol, v případě základních a mateřských škol na obce, u středních škol na kraje.

Co se tedy bude odehrávat, pokud přijmeme tento návrh? Patrně dojde podle mě k chaosu ve financování nepedagogů, protože pokud příslušnou novelu podepíše pan prezident, a má na to relativně už málo času, je potřeba zajistit a poslat na školy 11 miliard korun na poslední čtyři měsíce tohoto roku. Pro příští rok to bude 33 miliard korun. Část politiků se obává, že platnost této změny od 1. září je poněkud uspěchaná, a to nejenom od nás, ale i z koalice. Vždyť před platností tohoto návrhu zákona to ještě musí projednat Senát. Je tady nebezpečí, že taky vratky sem. A od 1. září by měl tento zákon platit. Zřizovatelé škol budou mít na přípravu minimum času.

Je absurdní, že politici ve Sněmovně za STAN včetně pana ministra Beka tuto změnu prosazují, a jiní politici z téhož hnutí STAN, jako jsou například Svaz měst a obcí, popřípadě Sdružení místních samospráv, vystupují jednoznačně proti uvedené změně. I toto tady v rámci diskuse dneska již několikrát zaznělo.

Další nebezpečí vidím v reálné platové politice nepedagogů ve školách. Nepedagogové ve školách budou rádi, pokud jejich platy zůstanou ve stávající výši, protože tarifní platy řady z nich, například uklízeček, jsou většinou pod minimální mzdou. I mzdy kuchařek a dalších nepedagogů jsou často nižší, než je takzvaný zaručený plat, jak o tom dneska hovořil mimo jiné pan poslanec Kettner, jak jsem si tady poznamenal. Ředitelé škol dnes musí dorovnat jejich plat z peněz určených původně na odměny pro učitele. S tím samozřejmě Ministerstvo školství neuvažuje a nemůže uvažovat. Převede pouze takové prostředky, které na pedagogy posílá nyní. Neuvažuje tedy s reálnými platy nepedagogů, nýbrž s menší částkou, které posílá ministerstvo na školu. Že ředitel dorovnává v reálu, to nikoho nezajímá. A je otázka, jak to bude v případě, když to budou financovat obce. Ty musí najít taky prostředky na dorovnání platů ve svých rozpočtech, což vidím jako další sekundární problém.

Obecní finance z rozpočtového určení daní nejsou účelově vázané, tím pádem starosta teoreticky nemusí všechny prostředky poslat na školu. Už dnes dostávají základní, mateřské školy finance podle počtu žáků na provozní náklady na elektřinu, na topení. A některé obce posílají více na školu, některé méně - podle možností a rozhodnutí místních politiků. A to vidím zase takový skrytý problém.

Dál jsem párkrát se už o tom zmiňoval v průběhu projednávání tady tohoto návrhu zákona o negativním vývoji ONIVu - ostatní neinvestiční výdaje. Ten má jednoznačně negativní trend vývoje, co je tady tato vláda. A já se domnívám, že dostatek prostředků v ONIV je pro školy zásadní. Z položky ONIV školy hradí vlastně vše, na co nejsou platy a provoz. Z ONIVu jsou uvolňovány prostředky například na pomůcky a učebnice pro žáky, plavání, další vzdělávání pedagogických pracovníků. Dále lze tyto prostředky použít na výdaje na dopravu při akcích v rámci vzdělávání, třeba to zmiňované plavání nebo škola v přírodě.

ONIV je jedna z položek, která je jedna z mála možností, které má ředitel k dispozici pro přímé řízení školy. A jestliže si uvědomíme, já teď uvedu čísla, a jestliže si k tomu ještě připočítáme 35 procent inflace za poslední nebo předposlední dva roky, tak fakticky vidíme, jak zužujeme finanční prostor ředitelům pro jejich rozhodování.

Jestliže se budu dívat na čísla, která jsem vytáhl z kapitolního sešitu kapitoly 333 státního rozpočtu na rok 2025, je to strana 20 až 27, tak tady se můžeme na to podívat následujícím způsobem. V roce 2022 došlo ke skokovému snížení ostatních neinvestičních výdajů veřejným školám proti roku 2021. Přeloženo do češtiny: když to chytla tato vláda, tak to šlo dolů. Rozpočet na rok 2023 tento propad nedorovnal, stejně tak nedošlo k potřebnému navýšení ani v roce 2024.

Naopak v roce 2024 došlo opět ke krácení ONIVu na dosud nejnižší hodnotu, a to - mám tady přesné číslo, ale budu mluvit jenom přibližně - 2,3 miliardy korun, což byl pokles o 12 procent proti roku 2023, pokles o 34 procent proti roku 2021. Pro rok 2025 se situace příliš nezlepšila, stále je zde propad asi 33 procent oproti roku 2021. Takže ta částka, kterou tam dodali, v podstatě prostě je tam pořád ten propad. A to se úmyslně nezmiňuju číselně, co by se stalo, kdybych tam započítal 35 procent inflace.

Čili ONIVy podle Pedagogické komory, v roce 2021 je to těch 3,5 miliardy, v roce 2022 je to 2,5 miliardy, čili o miliardu dolů, v roce 2023 je to 2,6 miliardy, 2024 je to 2,3 miliardy a 2025 je to 2,3 miliardy. Mluvím o tom z toho důvodu, že ONIV je položka, je to jedna z mála možností, které má ředitel k dispozici pro přímé řízení školy a učitelů. A tady ho v podstatě, lidově řečeno, ořezáváme.

Pak se nedivme, že při vzrůstající byrokracii a snižování manažerských možností nestojí žádné velké počty schopných mladých kandidátů na ředitele či ředitelky školy. A to si myslím, že je samozřejmě chyba.

Jak jsem říkal v diskusních příspěvcích, jak je tradicí na Ministerstvu školství, dostali jsme opět rychle ušitý nehotový návrh zákona, který je opravován velkým počtem pozměňovacích návrhů, které neproběhly řádným legislativním procesem. Proto enormní množství legislativních úprav. A myslím si, že takto sešitý zákon horkou jehlou může přinést pouze od září tohoto roku školám jenom problémy. A školství bude potřeba několik let k tomu, aby se rezort dostal do původní stabilní polohy.

Trochu mi to připomíná situaci, kterou jsem tady před několika lety zažil, a to byla implementace inkluze do školského prostředí. Tehdy také bývalá emeritní ministryně Kateřina Valachová mě ujišťovala, že jsou na všechno finance, že všecko půjde hladce. Když se na to podívám z dnešního pohledu, tak než v podstatě našla inkluze svoje místo, jak jí samozřejmě patří v rámci školského prostředí, tak to trvalo podle mě čtyři nebo pět roků. A to se obávám, že právě tady touto radikální změnou, která není zcela připravená podle mě, tak dojde k tomu, že to školství na to zase bude reagovat delší dobu nějakými výkyvy. A to si myslím, že je škoda. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci. Nyní opět načtu omluvu, která došla v mezičase, a sice je to omluva paní poslankyně Marie Pošarové od 13 hodin z pracovních důvodů. A dostáváme se k příspěvku pana poslance Huberta Langa. Poté se připraví paní poslankyně Věra Adámková. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, chtěl bych se připojit k dalším kolegům v rámci této projednávané změny nebo novely školského zákona. Já to tady dneska poslouchám od rána. Celkem mě zaujaly příspěvky paní kolegyně Berkovcové, mělo to hlavu a patu, pana kolegy Kettnera, který opravdu velice sofistikovaně popsal tu situaci.

 

Poslanec Karel Rais: Každý, kdo tady vystupuje, a jsou to vesměs pedagogové, tak má nějakou svoji oblast, na kterou tady upozorňuje, je tam obrovské množství pozměňovacích návrhů té normy jako takové, a pro nás opravdu jako pro opozici je zejména toxický ten pozměňovací návrh, který vyjímá vlastně ty nepedagogické pracovníky a dává je pod kuratelu těch obcí, pod ty zřizovatele. To je vlastně pro nás taková věc, kdy potom, kdybychom se měli se dostat ke konci a hlasovat o tom návrhu zákona jako celku, tak je to pro nás prostě toxické.

Jsou tam samozřejmě další pozměňovací návrhy, které, jak tady dávno zaznělo něco k těm soukromým školám, až trošku zavánějí nějakým lobbingem, ale nejsou až tak pro nás třeba toxické, jako ti nepedagogičtí pracovníci. Většinou to tady bývá tak, že když ten rezortní ministr je pro, tak ta koalice, ať to byla pětikoalice, nebo čtyřkoalice, hlasuje také pro ten zákon. Já se domnívám, i to tady dneska zaznívalo, některý z koaličních poslanců tady zmiňoval, no, tak bude tam soubor třeba 20 pozměňovacích návrhů, pro některé se najde většina, pro některé se nenajde většina. Jak to tady poslouchám, tak bych byl docela rád, kdyby někteří koaliční poslanci třeba zvážili, že by zrovna ten pozměňovací návrh, který vyjímá ty nepedagogické pracovníky, třeba zvážili a řekli, tak pro toto hlasovat nebudeme, tak my bychom potom kompromisně třeba pro ten zákon jako takový hlasovat mohli.

Já tady mám za úkol připomenout vlastně petici, která byla vypracována, nebo kterou podepsalo 70 000 petentů, a je to petice za zachování centrálního financování nepedagogických pracovníků v regionálním školství. Domnívám se, že když prostě 70 000 lidí, kteří pracují v tomto oboru, se podepíše pod petici a je zpracovaná, ty jednotlivé body, které já tady budu číst, tak mají hlavu a patu, tak se domnívám, že asi něco na tom je. Někteří kolegové už to tady zmiňovali, je tady tisíc a jeden argument, že to není úplně dobře, že to je ušité horkou jehlou, co to přinese, proč to tlačí koalice takhle narychlo před koncem volebního období...

Dotkli jsme se tady už dopoledne toho, že vlastně není ani pokryto z hlediska třeba těch nepedagogických pracovníků to financování od toho září, že tam chybí těch 11 miliard korun, byť pan ministr tady zmiňoval, že vláda zasedne a někde ty peníze vyškrábne z jiných rezortů. Není tam pokryto to financování od ledna toho příštího roku. Už samo to, co tady bylo načteno od pana zpravodaje, ta řada těch technických úprav a podobně, tak to prostě působí takovým dojmem, že to opravdu bylo ušito horkou jehlou a je to tlačeno na sílu, aby někdo asi pravděpodobně splnil nějký bod volebního programu.

Je to věc, která je docela zásadní, protože se jedná o školství, jedná se o školy, jedná se o budoucnost našich dětí a vlastně rozkolísání toho celého systému, ke kterému může dojít, možná i k rozvratu toho systému, zejména u těch nepedagogických pracovníků, tak to není asi úplně dobře.

Já bych se vrátil tedy k té petici, 70 000 lidí vlastně to podepsalo, to si myslím, že není úplně tak malý počet, mělo to podporu samozřejmě Českomoravského odborového svazu pracovníků ve školství, kdy pan František Dobšík a paní Markéta Seidlová vlastně zastupovali ty petenty, a já bych teď tady zmínil některé ty body a potom bych ještě k tomu přidal nějakou svoji osobní zkušenost, protože jsem dva a půl nebo tři roky pracoval jako vychovatel na Střední průmyslové škole dopravní. Kdy vlastně, když skončila ta výuka, tak se ti studenti přesouvali k nám na ty internáty a my jako vychovatelé, ti pedagogové toho odpoledního času, jsme velice úzce spolupracovali právě s těmi nepedagogickými pracovníky. Takže potom bych se k tomu ještě chtěl trošku zmínit, protože mě požádali i kolegové z toho mého předchozího pracoviště, abych se jich trošičku zastal, abych trošku zvedl i ten hlas pro tu obrovskou armádu těch nepedagogických pracovníků, bez kterých to školství nemůže fungovat.

Je to prostě jeden kompaktní celek. Dopoledne jsou to učitelé, odpoledne jsou to vychovatelé a během toho celého dne jsou to ti nepedagogičtí pracovníci, kteří zajišťují ty věci ve škole, od toho svícení až po to topení. Takže ta petice:

My níže podepsaní občané se obracíme na vládu České republiky, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Parlament České republiky s výzvou k zachování centrálního financování nepedagogických pracovníků v regionálním školství. Jsme přesvědčeni, že návrh na převod financování těchto pracovníků do systému sdílených daní zřizovatelů (krajů a obcí) představuje závažné ohrožení kvality vzdělávacího systému, stability školních institucí a důstojných pracovních podmínek nepedagogických pracovníků. Důvody naší výzvy:

Za prvé, dochází k nerovnosti zajištění financování. Dneska to tady celá řada kolegů už zmiňovala, prostě je to kraj od kraje, zřizovatel od zřizovatele, prostě každý má ty vstupní podmínky trošku jiné. Převod financování na zřizovatele může vést k zajištění zásadních rozdílů v úrovni financování mezi jednotlivými regiony. Obce a kraje s nižšími daňovými příjmy nebudou schopny zajistit odpovídající podmínky, což povede k nerovnosti podmínek pro práci škol a školských zařízení.

Za druhé, ohrožení pracovníků a kvality služeb. Nepedagogičtí pracovníci, školníci, kuchařky, administrativní pracovníci, uklízečky, IT technici a další jsou nezbytnou součástí vzdělávacího systému. Změna financování může vést k poklesu jejich platů nebo dokonce k porušení a rušení pracovních míst, což by negativně ovlivnilo chod škol, právní jistoty zaměstnanců a kvalitu poskytování služeb.

Tady si myslím, že na tento bod je třeba se zaměřit, protože vlastně ti petenti mají obavy o to, co jsem tady zmiňoval, protože už dnes, prosím vás, ti nepedagogičtí pracovníci opravdu neoplývají nějakými extrémními platy, a i když jste tam roky, tak vlastně ten váš plat je opravdu velice nízký. Už to tady bylo zmíněno, že ty nástupní platy jsou takové, třeba u těch kuchařek nebo pomocných kuchařek, že vlastně nejsou schopni ani sehnat lidi do té školy.

Já bych tady uvedl opravdu ten příklad Střední průmyslové školy dopravní v Plzni, je to krajské město, čtvrté největší město v republice, a samozřejmě, když z toho celého kraje, vy jako rodič tam pošlete žáka, který nemůže každý den dojíždět, tak tam samozřejmě bydlí na internátu. Na tom internátu musí být zajištěna snídaně, oběd, večeře, někdo to tam musí připravit, já jako vychovatel jsem tam třeba potom měl dozory z hlediska večeře, viděl jsem, že tam z hlediska úspory finančních prostředků zůstává jedna paní kuchařka, která pro řádově 250 dětí tam musela připravit ty večeře, to znamená připravit večeři, ohřát ji, vydat ji, potom umýt (nádobí), uklidit, a potom teprve odcházela domů. Je to paní, která tam prostě už pracuje (léta), je to paní přes 60 let, takže jakoby v té nízké tabulce té kuchařky měla ten vyšší platový stupeň, a řeknu vám, že ten plat je tam teda opravdu tristní.

To znamená, dopoledne učit - učitelé, ale odpoledne? Ráno musí někdo připravit snídani, někdo musí připravit oběd. Byla tam i základní škola spojená, v těch Křimicích, je tam i mateřská školka, takže prostě ti lidé jsou tam nutní pro ten systém. Já jsem potřeboval údržbáře, když tam na tom internátu vypadlo světlo, vypadla nějaká žárovka, vypadl nějaký jistič, musel tam být nějaký technik, prostě ten člověk, ten nepedagogický pracovník tam musel být. Nedovedu si vůbec představit iluzorně, že bychom sdružovali nějaké tyto pracovníky třeba v těch technických službách pro dvě tři školy, protože samozřejmě jsme měli nejenom ty Křimice jako pobočné pracoviště, ale ještě na Lochotíně v Plzni, protože to je velká škola, to si nedovedu představit, že by to jeden člověk zvládal. Každých 14 dní jsme měnili ložní prádlo pro ty děti, byla tam další paní, která prostě to připravila, dovezla, odvezla odpadky, prostě takové ty běžné věci, které jsou spojeny s tím úklidem na tom internátě. Paní uklízečka, která byla v penzijním věku, protože neseženete nikoho v produktivním věku, aby vám ten sedmipatrový internát uklízel.

To jsou takové věci, které jsou také součástí toho školského systému a když to rozkolísáte a destabilizujete systém těch nepedagogických pracovníků, tak se vám to může taky zhroutit. A kdo to bude dělat? To potom bude dělat ten vychovatel, který už byl první pedagogický pracovník Nebo to bude dělat učitel, aby tam ještě ráno odučil a odpoledne vynesl koše, pak tam vyměnil žárovky, případně tam ještě vytřel? Nebo jak si to mám představovat?

 

Poslanec Hubert Lang: A jestliže prostě my převedeme tyto nepedagogické pracovníky pod kuratelou těch obcí, nevytvoříme jim aspoň nějaké základní podmínky, tak vám tam ani nikdo nenastoupí, protože prostě uživit se v tom velkém městě za ty podmínky, co tam mají ty kuchařky a ty pomocné kuchařky, které se tam opravdu nezastaví celý den a musí se sakra ohánět za těch pár tisíc korun, co tam vydělají, tak to bych jakoby nepřál nikomu.

A tady ve své podstatě se může stát, že ten zřizovatel třeba bude muset sáhnout na ty platy, nebude tam jakási jistota, kterou poskytoval ten stát, že tam jsou aspoň nějaké základní tabulky, anebo to bude ten zřizovatel muset dohrazovat z platů třeba těch pedagogických pracovníků, což taky asi není dobře, že jo?

My jsme tam tedy neoplývali nějakými velkými platy ani na té první pedagogické tabulce, co je vychovatel, kdy už po vás požadují tedy minimálně bakalářské vzdělání pedagogického směru a pedagogickou fakultu. A řeknu vám, že když jsem tam nastoupil v tom roce 2018 a viděl jsem plat toho začínajícího pedagoga na té tabulce, tak z toho se prakticky nedá žít, kdyby člověk měl založit rodinu, vzít si hypotéku a žít ve čtvrtém největším městě v republice. Za pana Babiše, za naší vlády, se potom pedagogickým pracovníkům přidávalo, splnili jsme těch 130 procent toho průměru. A musím říct, že já jsem se tam objevil akorát v té době, kdy se tam opravdu přidávalo a ty závazky byly dodrženy. Dneska opět ty platy poklesávají a jestliže ještě rozkolísáme ten systém a projdou ty pozměňovací návrhy a nebude garance aspoň nějakých slušných odpovídajících platů pro ty nepedagogické pracovníky, tak se nám to opravdu může rozsypat.

Já absolutně nechápu jakoby ten klid pana ministra školství, který pro to zvedne ruku. Zvednout ruku pro tento pozměňovací takto ušitý návrh horkou jehlou, který rozkolísá ten systém a může to znamenat opravdu destrukci těch pomocných služeb, které v té škole jsou potřeba... Vždyť přece každý proboha jste měli děti, ráno se tam přivedou děti do družiny, když sněží v zimě, musí to tam někdo posypat, někdo tam musí shrnout sníh, někdo musí tu školu rozsvítit, někdo musí tu školu roztopit a tak dále, a tak dále. A jedno bez druhého nemůže existovat. Nemůžeme mít jenom špičkové a dobře zaplacené učitele a na ten obslužný personál koukat skrz prsty, anebo prostě říkat zřizovateli - ty to tam prostě někde udělej.

Nehledě na to, že samozřejmě když to bude zřizovatel v nějaké obci, no tak ten starosta - myslím, že kolega to tady říkal - volby rozhodnou, můžou třeba vyměnit toho ředitele školy, který zase třeba nastaví ty podmínky jinak. Ano, je to jednou za čtyři roky. A v té malé obci nebo v té obci, kde ta škola je třeba jako by velký zaměstnavatel, tak samozřejmě i ten municipalitní starosta má obrovskou moc nad celou tou školou, kdo tam bude dělat toho školníka, kdo tam bude dělat tu kuchařku, kdo tam bude dělat prostě toho zahradníka. A buď se mu zlíbí, nebo nezlíbí a prostě ho vyrazí a ten člověk tam třeba nesežene práci v tom regionu, jo?

U nás na tom severu, třeba Žihle, tam je škola, to je obrovský zaměstnavatel, protože tam jinak nic není. A když se znelíbíte zrovna starostovi a budete mít nějaké jiné názory, no tak třeba skončíte a budete mít problém. Anebo prostě když ta municipalita nebude mít peníze, tak vám jakoby sníží ten plat, nebo prostě v Žihli bude školník brát jiné peníze než Kralovicích, což je 10 kilometrů vedle a tak dále, budeme si tedy kanibalizovat mezi sebou školníky, kuchařky, pomocné kuchařky, zahradníky a tak dále v tom školství? To jsou takové věci... Jako když se tam někde mezi těmi lidmi pohybujete - a věřte mi, že když jsem tam viděl třeba ty paní uklízečky, viděl jsem tam toho pana školníka a viděl jsem ten technický personál, to jsou zase lidi v nějakém věku. A když nedokážeme tady přinést nějakou stabilitu do toho systému, tak vy tam nedostanete nové lidi, uklízečku mladou - ta snad ani není, jo, to všechno dělají seniorky, to všechno dělají paní, které už jsou v seniorním věku, aspoň u nás tam byly všechno seniorky, které si přivydělávají tím úklidem, protože za ty peníze tam prostě nového člověka neseženete. Nebyli schopní sehnat, já nevím, mistry odborného výcviku, když to stáhnu úplně někam jinam, protože prostě ti chlapi jsou v nějakém věku a ti noví lidi tam nepřijdou, nepůjdou do toho školství za těch podmínek. A vy ještě chcete část toho školského systému takto jakoby rozkolísat a určitou skupinu těch lidí úplně prohodit, což se mně tedy opravdu nelíbí a já pro to nikdy nemůžu zvednout ruku.

Za třetí. V té petici se hovoří: Nestabilita systému. - To je to, co tady ve své podstatě jsem zmiňoval z té vlastní osobní zkušenosti. - Centrální financování zajišťuje stabilitu a předvídatelnost, aspoň základní předvídatelnost toho systému pro ty lidi, pro ty nepedagogické pracovníky, které umožňuje školám plánovat své provozní potřeby. Převod do systému sdílených daní by mohl tento systém destabilizovat a zkomplikovat finanční plánování škol.

Za čtvrté. Nedostatečné zohlednění specifik školství. Systém sdílených daní nezohledňuje specifické potřeby školství. Nepedagogičtí pracovníci plní ve školách klíčové funkce, bez nichž by vzdělávací proces nemohl efektivně probíhat. Některé z těchto funkcí jsou přímo spojeny se vzděláváním. - To je to, co jsem říkal. Prostě jedno bez druhého vám opravdu nebude fungovat.

Požadavky petentů. Petenti. 70 000 lidí to podepsalo, jo? Možná, že kdyby se to dostalo k dalším lidem, kteří třeba neměli možnost se s tou peticí seznámit, tak by těch lidí bylo ještě více. Přece proboha, vox populi! Musíme trošku naslouchat těm lidem. Jestliže prostě je tady takovýto velký odpor - a kolegové, kteří jsou ze školského výboru, tak tady zmiňovali všechny ty profesní organizace, které vyjadřují velký nesouhlas s tím, co tady - dneska ne, doufám, vůbec ne, doufám... Co budete zkoušet protlačit na sílu a schválit. Tak prostě proč, pane ministře, neposloucháte lidi, kteří jsou z oboru, kteří mají k tomu velké výhrady?

Požadavky petentů jsou na zachování centrálního financování nepedagogických pracovníků ve školách prostřednictvím státního rozpočtu. Další požadavek petentů - zajištění spravedlivého a dlouhodobě stabilního financování regionálního školství jako takového, jako celku. A třetí požadavek petentů - transparentní diskuse o jakýchkoli změnách financování školství za účasti zástupců škol, obcí, krajů a veřejnosti. - Tady to také zaznívalo, že ve své podstatě ta diskuse neproběhla v dostatečné míře a s těmi subjekty, které by se k tomu mohly také a které by měly a měly by mít právo se k tomu vyjádřit.

A na závěr ti petenti vyzývají vládu České republiky, Poslaneckou sněmovnu, to znamená nás, kolegové, a Senát České republiky, aby upřednostnili stabilitu a rovnost vzdělávacího systému a odmítli návrhy na převod financování nepedagogických pracovníků do systému sdílených daní. V Praze 6. ledna 2025.

Takže já bych tím ukončil to své vystoupení a chtěl bych poprosit zejména kolegy poslance z koalice - jestliže tady zaznívalo, že vlastně můžeme individuálně přistupovat k tomu každému pozměňovacímu návrhu podle svého vědomí a svědomí, až se bude hlasovat ten pozměňovací návrh, který ty nepedagogické pracovníky hází do nestability a destabilizuje tím celý ten školský systém, aby zvážili, zda pro tento pozměňovací návrh budou hlasovat, či ne. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, s ní vystoupí pan poslanec Vít Vomáčka.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuju za slovo. Bude to velmi rychle. Je to vlastně reakce pana kolegu Langa, ale musel jsem si to i napsat. Zaujala mě jeho věta, jeho argument - starostovi se znelíbí školník, tak ho vyrazí. - Jestli se dobře pamatuju, tak výpověď bez uvedení důvodu není schválená a žijeme v nějakém právním státě. Já si velmi cením této diskuse, ale měli bychom reagovat nějak relevantně. To přece nemyslíte vážně, pane kolego Langu, prostřednictvím paní místopředsedkyně, že starosta může vyrazit školníka? Že ne? Děkuju. (Zleva se ozývá může. Šum.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní je do rozpravy přihlášena paní poslankyně Věra Adámková, poté pan poslanec Lubomír Wenzl. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, dámy a pánové. Dovolte mi velmi krátce zde ještě okomentovat projednávaný zákon - a je to z poznámek, které mi poslala pedagogická i nepedagogická veřejnost v průběhu posledního týdne.

Za prvé poukazují všichni na to, že stále nedostali jasné vyjádření, totiž zda opravdu bude zabezpečena i ta špatná mzda nepedagogických pracovníků v případě, že to mají tedy platit zřizovatelé. Protože jak všichni víme, tak ředitelé škol z peněz, které mají třeba na odměny učitelů, právě dorovnávají nepedagogickým pracovníkům to, aby tam vůbec někoho měli, což je špatně samozřejmě. Ti učitelé nemají tedy to, co se jim řeklo v zákoně, třeba těch 130 procent průměrné mzdy. To možná vidí někteří, ale rozhodně ne tedy všichni.

Důvod je, že se opravdu dorovnává z peněz na učitele nepedagogický pracovník, upozorňuji, že nepedagogických pracovníků, ať už to je tedy ten školník, nebo údržbář, nebo kuchařka, je naprosto nutné, bez těch škola nemůže fungovat. A samozřejmě mám tady před sebou tabulku, která je platná na rok 2025... (Odmlčení pro hluk v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Kolegové, kolegyně, v levé části sálu, prosím o klid.

 

Poslankyně Věra Adámková: Nemám tak velký hlasový fond, abych tohle zvládla. Takže prosím vás...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pardon, paní poslankyně, omlouvám se, že přerušuji, prosím o zklidnění v sále. Děkuji, můžete pokračovat.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji. Děkuji, paní místopředsedkyně. Ta tabulka je opravdu tristní a poslali mi ji dneska a jsou tam lidé, kteří z ní jsou placeni. Asi všichni chápeme, že samozřejmě ne každá práce je plně kvalifikovaná, ale upozorňuju, že v té škole musí být čisto, musí být teplo, protože tam posíláme své děti a chceme samozřejmě, aby byly v hygienicky přijatelném prostředí, takže bez těchto lidí se prostě neobejdeme. A to, co mě tedy vyděsilo, takže po 32 letech praxe, když bude ve třetí třídě, má 21 630 korun hrubého, což je tedy zhruba něco nad úrovní průměrného důchodu této země. A samozřejmě je to mzda, která je méně než ta průměrná, teda strašným způsobem. Proto ta otázka těchto lidí je, zda může pan ministr slíbit, že opravdu zaručí pedagogům mzdu, kterou jim zaručuje zákon, což se neděje, a těmto pracovníkům mzdu, kterou teď dostávají, která je úplně jiná, než je ta tabulková, neboť dostávají odměny, aby tam vůbec někdo byl, což je tedy těžká otázka, chápu, ale nicméně dostala jsem ji dneska třikrát.

Za další se někde objevilo, že tedy školy budou vlastně soutěžit služby, které se jim nabízejí, ať už to je úklid a podobně. Pedagogové upozorňují a vychovatelé upozorňují, že to samozřejmě je možné obecně, ale že do škol by neměli přicházet lidé bez některých vlastností, což je třeba bezúhonnost mravní, a kdo jim tedy zaručí, že ta outsourcovaná firma tam pošle někoho, kdo opravdu nebude odpoledne v nějakém pokušení. Prosím, asi ty odpovědi znáte, čili by bylo potřeba, aby je znal terén, ani ne já, tak já to tady jenom zprostředkovávám, ale toto jsou lidé z terénu a mají ty obavy, protože oni za ty děti nesou zodpovědnost. A o tom, že dochází naštěstí ne často, ale taky ne úplně zřídka, k nějakým podobným jevům, víme také všichni. A odpolední škola, kam přicházejí i malé děti na různé kroužky, k tomu láká, takže chápu naprosto obavy rodičů, kteří mají malé děti, o tento stav. To je další věc, velmi důležitá.

A potom tedy běží v terénu, a přišli za mnou už třikrát za posledních 14 dnů lidé, kteří mají na starosti školní stravování. Prosím vás, co se týče společnosti pro výživu, což je jedna z nejstarších odborných společností naší země, více než 100 let, tak ona má velkou sekci školního stravování. Nicméně máme tady teď pravděpodobně jakousi vyhlášku, čili my ji nebudeme oponovat, která běží, ale v terénu, a oni už ji asi viděli, kde jsou velmi vyděšeni tím, jak by měli být tedy dále stravovány děti ve školách?

Já k tomu jenom připomínám, že samozřejmě budeme se na to dotazovat, protože v terénu toto je tedy ministerstva. Ale lidé, kteří pracují dlouho ve školních jídelnách a zabývají se školním stravováním na odborné úrovni, tak upozorňují, že už teď tam jsou věci, které ty děti jíst prostě nebudou. Třikrát týdně luštěnina, a to mi tvrdí všichni, ať mají velkou školu, malou školu, že to prostě je nepřijatelné, takže bych byla nerada, aby potom jídlo končilo opravdu v koši prostě proto, že to děti nejedí a my nehledíme k tomu, na co jsou zvyklé, to by nebylo taky dobře.

Další obava, která tady je, je obava poloodborná a plně ji rozumím. A to je, víte, že se trošku znesnadnil, a podle mě správně takovéto věčné odkládání nástupu do školního vzdělávání. Nicméně není tady ruku v ruce ani v této vyhlášce jasně dáno, že teda je tam dostatek logopedů ve školách, kteří budou schopni odhalit, řekněme, poruchy výslovnosti u těch dětí v první třídě, řekněme, v prvním pololetí nebo do Vánoc, ty velké, tak, aby se jich potom ujal klinický logoped, a následovala tam až léčba posléze. Protože tvrdí učitelé těch prvních a druhých tříd, že tam je velké množství dětí, které prostě špatně vyslovují, a samozřejmě tím pádem také špatně píší pochopitelně. Čili opět tady se ptají, jakým způsobem bude posílena tato funkce, jako že je nutná, kde na to budou peníze, protože oni to tam zatím nevidí a jsou to odborníci a domnívají se, že ta vyhláška toto, ani ten zákon tedy zcela neřeší. Takže tady prosím o jaksi toto objasnění pro tyto rodiče a pro ty odborníky, protože oni jsou z toho znejistěni. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Než dám slovo panu ministru Bekovi, který se přihlásil s přednostním právem, mám zde jedno sdělení, pan poslanec Kuchař ruší svoji omluvu od 13 hodin. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych zase po čase reagoval v té faktické rovině na tu probíhající diskusi, protože politická prohlášení bych si nechal do závěrečného slova. Já vnímám, že v té veřejné diskusi pořád dochází k jednomu omylu, který spočívá v tom, že ta změna ve financování nepedagogů je často chápána tak, že se mění pracovněprávní postavení nepedagogů, ale tak to není. Mění se zdroj financování, respektive ta část veřejné sféry, která by posílala ty finanční prostředky. Na pracovněprávním zařazení a na zaměstnavateli se tímto rozhodnutím nemění nic. A i dnes je to v našich školách tak, že část těch služeb provozních je zajišťována vlastními zaměstnanci škol, část je ale už dnes a je to zcela v pořádku, zajišťována zaměstnanci obcí nebo příspěvkových organizacích, které jsou zřizovány za tím účelem, a také v některých případech externími subjekty, některými firmami, takže na tom se nic nemění.

Samozřejmě lze očekávat, že v nějakém čase zřizovatelé budou přemýšlet nad tím, jak optimálně pro potřeby dané obce nebo kraje nastavit to uspořádání, ale ta legislativní změna přímo nezasahuje do pracovněprávního postavení nepedagogických pracovníků. Jejich odměňování se řídí vládním nařízením, respektive jeho přílohou, která je společná pro všechny rezorty. Rezort školství nemá vlastní tabulku pro nepedagogické pracovníky, ale ta tabulka je společná pro všechny rezorty. A já patřím k těm, kdo jsou s její podobou nespokojeni, protože ano, část té tabulky, stále větší, se nachází pod minimální nebo zaručenou mzdou a musí docházet k dorovnání těch mezd, a to vlastně zkresluje celý ten obraz.

Chtěl bych také říci, že ta diskuse je hodně vedena na základě těch vnitřních hlasů z našeho prostředí. Možná se málo ví to, že navrhovaný systém rozdělení rolí ve financování mezi stát a zřizovatele je zcela obvyklý v Evropě, je zcela obvyklý v zemích, které jsou nám tradicí vzdělávacího systému blízké. Takže to je systém, který funguje dlouhodobě například ve spolkových zemích Německé spolkové republiky nebo Rakouska a také byl zaveden třeba na Slovensku. Samozřejmě lokální odlišnosti tady mohou být, ale ve většině zemí platí, že personální náklady škol jsou ve větší míře než u nás spoluneseny těmi zřizovateli. Jsou země, kde je to poměrně extrémní z našeho pohledu, jako je Finsko, kde i platy učitelů jsou placeny zřizovateli, tedy obcemi, z daňových výnosů. Ale to není přenositelná zkušenost. Já sám považuji za relevantní srovnání ty nám blízké země, kde tohle uspořádání funguje a má svoji logiku.

Stát musí garantovat kvalitu výuky a její standardy, proto financuje práci učitelů a ostatních pedagogů. To je v pořádku. V případě těch podpůrných pozic, ale je zcela obvyklé, že jsou financovány zřizovateli, protože náročnost té práce není ovlivňována státem.

Stát nevlastní ty budovy, nerozhoduje o struktuře škol u jednoho zřizovatele. Ty náklady ovlivňují zřizovatelé, a proto je správné, věcně správné, aby také ovlivňovali nákladnost té fyzické práce, která je s tím spojena, nejenom ty náklady provozní, jako jsou energie.

A ještě mi dovolte, abych jasněji možná řekl to, co v té diskusi zatím zaznívá jenom částečně. To zvýšení podílu zřizovatelů na financování škol má jeden podstatný důvod. Česká republika čelí velkému problému, který spočívá ve fragmentaci našich škol. Máme velké množství příliš malých škol. A v dosavadním nastavení vlastně nemají zřizovatelé žádný impuls, který...

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, pane ministře, že vás přerušuji. Kolegyně, kolegové, prosím o ztišení. Děkuji.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: V tom dosavadním nastavení vlastně nemají zřizovatelé žádný významný ekonomický impuls k tomu, aby se zabývali optimální strukturou svých škol. Máme-li vlastně překonat tu fragmentaci, máme dvě možnosti. Jedna je ta, kterou navrhuje koalice, a to je cesta zdola, dobrovolná, na základě motivace v daňových výnosech obcí. Druhá cesta by znamenala návrat k minulosti, k centralistickému řízení školství, k posílení role státu, vytváření nějakých struktur na úrovni okresů, obcí s rozšířenou působností. Jsou to návrhy, které zaznívají i v našem veřejném prostoru, ale to jsou návrhy, které by vedly k mnohem větším nákladům pro státní rozpočet a vedly by k oslabení autonomie zřizovatelů. Takže koalice podporuje tu dobrovolnou, ekonomicky motivovanou spolupráci obcí. To jsou ty dva různé přístupy. Děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní se s faktickou poznámkou přihlásil pan předseda Josef Cogan, poté paní poslankyně Lenka Knechtová. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Josef Cogan: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych si dovolil tímto reagovat na průběh nejen dnešní rozpravy, ale i těch předchozích rozprav, které už tady proběhly. Sněmovní tisk projednáváme ve třetím čtení již potřetí. Strávili jsme na něm už hodiny. Celkově teď je to asi šest a půl hodiny. Byl i pauzován tento tisk, přičemž ve třetím čtení se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravu účinností legislativně technických chyb či chyb gramatických, písemných nebo tisku.

Z průběhu jednání už je postupně zjevné, že ta rozprava má takový spíš obstrukční charakter, kdy se vesměs ty argumenty opakují a cyklí a znovu se opakují ty argumenty, které už tady několikrát proběhly, přičemž asi jediný významný spor, který tady je, je otázka financování nepedagogických pracovníků. My věříme té subsidiaritě to, že vlastně ti zřizovatelé budou postupovat řádně, a máme za to, že tento spor bychom měli rozhodnout hlasováním a neměli bychom dál prodlužovat tady záměrně tu nejistotu.

Co se týče účelu, tak účelem rozpravy je nepochybně už jen znemožnit hlasování v rámci třetího čtení, a tím je určitě narušen ústavní princip rozhodování vycházející z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Proto si dovoluju tímto dle usnesení Poslanecké sněmovny číslo 248 z 26. února 1997 navrhnout, aby se o všech návrzích podaných v tomto bodě hlasovalo 28. 5. ve 12.00.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo, zaznamenala jsem tedy váš procedurální návrh, abychom o tomto návrhu zákona hlasovali napevno 28. 5. ve 12 hodin. Budeme tedy o tom bezprostředně hlasovat. Zaznamenala jsem vaši žádost o odhlášení, odhlásila jsem vás a poprosila bych, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Počkáme, až se ustálí počet přihlášených. Zdá se, že se nám počet přihlášených ustálil.

 

Já zopakuji, že budeme hlasovat o návrhu pana předsedy Cogana na to, abychom o tomto návrhu hlasovali napevno 28. 5. ve 12 hodin.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 114, přihlášeno 131 poslanců a poslankyň, pro 79, proti 52. Návrh byl přijat.

 

A nyní budeme pokračovat v projednávání, vypořádáme se s faktickými poznámkami. Na řadě je paní poslankyně Lenka Knechtová, poté paní předsedkyně Alena Schillerová, obě s faktickými poznámkami.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych ráda reagovala na to vyjádření pana ministra ohledně toho, že máme překonat jakousi fragmentaci našeho školství. Já bych chtěla poprosit, abychom se zkusili naopak na tu fragmentaci dívat jako na něco, co je charakteristické pro Českou republiku, to, že to takhle máme, a respektovat ten historický vývoj. Protože samozřejmě naše školství po roce 1989 zažívalo tu euforii, kdy můžeme to vzdělávání dělat podle nás, podle toho, jak si to v těch regionech představujeme, jaké máme možnosti. A já v tom vidím naopak velký bonus. Samozřejmě to souvisí s finančními prostředky, ale ty finanční prostředky investované do vzdělávání, které je i takovýmto způsobem frekventované, jsou dobře investované. Protože i když si spočítáte potom ty náklady, jaké investují rodiče do toho, aby děti dojely do nejbližší základní školy a tak dál, a tak dál, tak to jsou všechno věci, které my přinášíme těm občanům. A tady si myslím, že o to tady jde, aby to vzdělávání měly ty děti co nejblíž. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní předsedkyně Alena Schillerová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Tak po čtrnácté, pokud dobře počítám. Po čtrnácté jste dali pevné hlasování na dvacátého osmého. Opravdu demokraté jako víno, jak se říká u nás na Moravě. Vedete to teda opravdu skvěle. A přitom šlo o jediné, jenom o to, aby tady vystoupil pan ministr Bek - nejlépe teda ministr financí, aby vystoupil, to by bylo ještě lepší - aby řekl, kde se ty peníze vezmou, na ty nepedagogy. O to, o jediné šlo. (Potlesk z lavic ANO.) A mohli jsme to mít projednané za chvilku, protože ten zákon není až tak problematický. Nám vadí tady toto. Ptají se vás na to všichni, ale vy radši strčíte hlavu do písku, radši prostě dáte pevné hlasování a nějak to zase prohrnete. No, neprohrnete, neprohrnete. Ty peníze tam holt nemáte a budete je tam muset dát ještě tento rok. Vaše vláda. Tak jsem na vás moc zvědavá a buďte si jistí, že to budeme sledovat ostřížím zrakem. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Nyní je s faktickou poznámkou přihlášena paní poslankyně Nina Nováková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych ráda reagovala na faktickou poznámku týkající se takzvané fragmentace našeho školství. Plně souhlasím s tím, že řada obcí i malých obcí má svoji identitu spjatou s tím, že tam má školu, základní školu nebo mateřskou školu. Ale to, o čem my se bavíme a čemu chceme zamezit v novele školského zákona, je, aby nedocházelo k tomu, že školy v České republice nemají standard. My musíme... Každý rodič, všichni rodiče mají právo, aby, když své dítě pošlou do školy, mohli mít důvěru, že standard, a to poměrně vysoký standard, bude zachován. Čili řeči o spojování nebo rušení škol jsou úplně o něčem jiném. Tady se jedná o materiální zabezpečení, organizační zabezpečení. Ale dlouhodobě víme, že nám chybí to, že nemůžeme garantovat rodičům dětí v naší zemi standard, který stát zaručí. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s přednostním právem vystoupí pan ministr Bek.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, debata o fragmentaci je opravdu důležitá. Je evidentní, že příliš malé právní subjekty, které fungují v našem vzdělávacím systému, vedou k extrémní administrativní zátěži ředitelů a vedou k problémům v kvalitě personálního zajištění. To jsou zjištění České školní inspekce a celé řady studií. Fragmentace ohrožuje ve školství kvalitu. Tady nejde v první řadě o debatu o financích, v první řadě jde o diskusi o kvalitě.

Většina evropských zemí, které měly podobnou historii a podobnou strukturu škol, hledá v posledních 10 letech cestu k integraci těch škol do větších celků. K integraci, která zajistí, že v té škole je k dispozici aprobovaný učitel pro každou potřebnou aprobaci a jsou tam také dostupné podpůrné pozice, které dnes, myslím, všichni považujeme za standard, ať už jsou to školní psychologové nebo speciální pedagogové. Takže ta diskuse o integraci přímo souvisí s otázkou kvality našeho školství, a proto hledáme cestu, jak podpořit integraci škol do větších celků. Nejde o to, že by měly zaniknout budovy v těch místech. Jde o to, aby fungovaly ve větších celcích.

Proto součástí novely je například také aktualizace školské právnické osoby jako klíčového institutu, který umožňuje spolupráci také více obcí. V takových celcích je prostě možné personálně zajistit všechny potřebné specializace. Uvedu příklad. Ve většině německých spolkových zemí nesmí existovat samostatná škola jako právní subjekt na úrovni druhého stupně, která by neměla paralelní třídy. Důvod je přesně tento. V těch menších školách vlastně nelze zajistit dostatečně kvalifikační strukturu učitelů. To jsou důvody k diskusi o integraci kapacit. Cestou, kterou my považujeme za rozumnou, je zvýšení zodpovědnosti zřizovatelů za jejich školy a také posílení jejich ekonomické motivace.

Chci říci, že v návrhu vládního nařízení, který je připraven, předpokládáme, že v rozpočtovém určení daní by dostávaly určitý bonus spolupracující obce. Zatím máme v České republice pouze 10 svazkových škol, které žádné zvýhodnění nemají v tom systému, protože nepobírají přímo peníze z rozpočtového určení daní. Myslím, že je na místě vážná debata o tom, jak podnítit větší spolupráci obcí, zejména těch menších, pro které - ano, jsem si toho dobře vědom - existuje problém i na straně obce vzhledem k tomu, že nemají potřebný odborný aparát, na rozdíl od větších měst. Ale právě ve spolupráci obcí vidíme potenciál ke zvýšení kvality škol. Ne k zániku jednotlivých škol v obcích, ale ve spolupráci, která zajistí kvalitní personál. To je na té věci velmi důležité.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní se s faktickou poznámkou přihlásila paní poslankyně Lenka Knechtová, poté paní poslankyně Berkovcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já už jenom krátce k tomu standardu. Potom se ale podívejte, kolik rodičů s dětmi přechází na domácí vzdělávání, proč se objevují v určitých lokalitách a jaké důvody je vedou k tomu, že potom přejdou masivním způsobem na domácí vzdělávání.

Co se týká toho, co tady popisoval pan ministr. V každém případě je potřeba vidět rozpočty těch obcí, protože my třeba na rozpočtovém výboru jsme řešili i obce, které máme v minusu. V okamžiku, kdy na rozpočty těch obcí navalíme takové věci, jako jsou sociální služby a bezpečnost, co se týká zřizování městské policie, tak rozpočty obcí už nemáme v takové kondici, v jaké si tady popisujeme.

Co se týká územního členění, tak tam je potřeba opravdu vidět další souvislosti. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je s faktickou poznámkou na řadě paní poslankyně Jana Berkovcová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo. Já ještě navážu na pana ministra, který říká, že slučováním menších škol dosáhneme větší kvality vzdělávacího procesu. Umíte si ale představit, pane ministře, že sloučením škol dojde tedy ke sdílení učitelů, že tam bude větší saturace kvalifikovanými učiteli? Jak ti učitelé budou pendlovat mezi jednotlivými školami? Umíte si představit ten rozvrh? Jak učitel bude učit dvě hodiny na jedné škole, pak bude přejíždět na jinou školu? Já to vidím u středních škol, sloučených středních škol, jak je toto velmi problematické.

Potom se tedy ptám - už jsem to říkala i ve svém vystoupení - proč toto opatření neplatí pro soukromé školy? Proč veřejné školy omezujeme v počtu žáků a soukromé školy nikoliv? To samé platí i o financování nepedagogických pracovníků. Toto nové pravidlo bude platit zase jenom pro veřejné školy a pro soukromé školy nikoliv. Takže mně tady vadí znevýhodňování veřejných škol oproti školám soukromým. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Pan ministr chce reagovat? (Ministr: Ano.) Pan ministr s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Já jenom opravdu fakticky. Základní rozdíl mezi veřejnými a soukromými školami z hlediska financování spočívá v tom, že soukromé školy jsou financovány na dítě. Naproti tomu veřejné školy jsou financovány dneska na třídu, protože to je podstata financování v PHmaxech a také současného modelu financování nepedagogických pracovníků. Ekonomický stimul hledat optimální strukturu školy je výrazně silnější v modelu financování na dítě, které soukromé školy mají. Naproti tomu ve veřejných školách se v posledních letech projevuje to, že financování na třídu neobsahuje žádný stimul ke spolupráci. V tom je ta rozdílnost, a proto se nedomníváme, že by bylo třeba nějakými dodatečnými prostředky stimulovat integraci kapacit ve veřejných školách, protože tam jsou úspory z rozsahu zřejmé v modelu financování na dítě.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí se svým příspěvkem pan poslanec Lubomír Wenzl. Připraví se paní poslankyně Knechtová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych taky, ač nepedagog, chtěl krátce vystoupit k projednávanému tisku. V rámci přípravy na vystoupení jsem hovořil s několika řediteli středních a základních škol - je to široké spektrum oborů - a nabral nějaké informace. O dvou věcech bych se nyní chtěl zmínit.

První, co se týče školských rad. V současné době jsou definovány, co se týče povinností a zastoupením jednotlivými členy, kdy školská rada má funkční období tři roky a zasedá nejméně dvakrát ročně. Minimální počet členů jsou tři, kdy tito členové se skládají ze zástupců nezletilých žáků, což jsou zpravidla rodiče, žáků starších 18 let, učitelů a zástupce zřizovatele.

Co se týče pravomocí a povinností školské rady, tak ta se vyjadřuje k návrhům a naplňování školních vzdělávacích programů schvaluje výroční zprávu... (Hluk v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Kolegyně, kolegové, prosím o ztišení, aby pan poslanec mohl se soustředit na svůj příspěvek a aby byl slyšet.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji. Dále schvaluje školní řád, navrhuje změny, schvaluje pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků, podílí se na zpracování koncepčních záměrů rozvoje školy, projednává návrh rozpočtu a navrhuje opatření ke zlepšení hospodaření, projednává inspekční zprávy České školní inspekce, podává podněty a oznámení řediteli školy, zřizovateli, orgánům vykonávajícím státní správu ve školství a dalším orgánům státní správy, podává návrh na vyhlášení konkursu na ředitele školy. A teď, co mě v tomto zaujalo. Podle novely, pakliže by byla schválena, tak do školské rady by mohli být voleni i nezletilí od 15 let věku, kteří budou moci rozhodovat o chodu školy, odvolání ředitele a tak dále, přesto, že nemají žádný, řeknu natvrdo, nějaký právní postih za své jednání. Navíc, a to ještě zásadnější změna, by mohli od tohoto věku i volit členy školské rady. Já bych chtěl dát jeden příklad, kdy mně to připadá nešťastné takto a pokud to bude, pakliže stále se bude trvat na tom, že tento věk by tam měl zůstat, tak může se stát, že bude ředitel školy kvalitní, dlouholetý pedagog, škola pojede, vzdělání tak, jak má dát (být), ale může se dostat trošku do nelibosti některých žáků tím, že někomu nebudou vyhovovat tvrdší nároky na ně jako na studenty, na žáky, dále, nebo že by chtěli žáci mít zahájení školní výuky od 9 hodin a tak dále, a toto, pakliže by školskou radou bylo schváleno, tak to má dopad na tu školu, na toho ředitele.

Druhý takový podnět z těch diskusí s řediteli základních a středních škol je ten, co se týče České školní inspekce ponovu, pakliže by toto tam bylo schváleno, kdy v původním návrhu, a na rovinu je třeba říci, že to zmizelo, nebo je tam pozměňovací návrh, že tomu by tak být nemělo, a to je, že pokud Česká školní inspekce zjistí, že závažně chybovala škola, tak může navrhnout odvolání ředitele a zřizovatel, tedy já nevím, vedení obce, kraj nebo další, se s tím nyní řídit nemusí, ale ponovu by tento návrh měl být, že zřizovatel by musel odvolat. Znovu opakuji, toto už tam není, nebo respektive je tam pozměňovací návrh, aby toto z té novely zmizelo, takže tam, pakliže by to mělo být v tom původním znění, došlo by zase k tomu, že může být ředitel, který po celou dobu své funkce plnil bez problémů výchovně vzdělávací proces, plnil zadání ministerstva, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, zřizovatel a tak dále, tak při jednom jediném pochybení by ho zřizovatel musel odvolat a vypsat konkurs na nového ředitele. Domnívám se, že to bylo opravdu nešťastné, a předkladatel návrhu nebo té novely já si na to nepamatoval, kdy opravdu ta Česká školní inspekce přijde a zjišťuje nějaký stav na základě nějakého problému, kdy tedy do té školy nebo toho zařízení přišla a nebrala v potaz vůbec delší časové období, kdy ten ředitel, ten vedoucí organizace byl ve své funkci. Takže toliko za mne k tomuto. Já ještě bych chtěl ocenit pana ministra, protože je jeden z mála z mého pohledu, který vystupuje aktivně, reaguje na ty, ať jsou to projevy, nebo respektive nějaká stanoviska, ať jsou to faktické poznámky a tak dále. Na rozdíl od některých svých kolegů, kteří zpravidla to tady v uvozovkách vysedí, hrají možná bobříka mlčení a reagují až poté, co je ukončena rozprava, kdy už není na ni není možnost reagovat. Takže díky, pane ministře a děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jan Berki. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju. Opět si dovolím, vaším prostřednictvím, paní předsedající, některá upřesnění. Pořád je potřeba mít na paměti, že školská rada má třetiny, kdy žáci nebo jejich zákonní zástupci jsou pouze jednou třetinou té rady, to znamená, na tom návrhu by se musela shodnout většina. A připomínám, že tou druhou třetinou jsou zástupci zřizovatele a tou třetí jsou zástupci pedagogického sboru. A co se týká České školní inspekce, je pořád potřeba mít na paměti, že to je orgán, který stát určil k tomu, aby posuzoval kvalitu té práce na té škole, a zároveň bych ji nepodceňoval v tom, že by Česká školní inspekce rozhodovala jenom na základě, řekněme, jednoho okamžiku a nezvážila celý kontext, to bych opravdu si myslel, že takto Česká školní inspekce nefunguje.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Na vaše vystoupení bude reagovat s faktickou poznámkou pan poslanec Lubomír Wenzl. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, vaším prostřednictvím, ke kolegovi Berkimu a ostatním. Nechtěl jsem, abych byl pochopen tak, že znevažuji práci České školní inspekce. Já ji vnímám jako důležitý orgán, tak jak jiné inspekce v rámci jiných rezortů. Takže toliko na upřesnění. Díky.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, děkuji. S přednostním právem pan ministr Bek. Prosím.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, ta otázka zapojení nezletilých mladších lidí do fungování institucí je podle mě důležité politické téma, které si zaslouží širší debatu, než je debata nad školským zákonem. Já jsem ještě v roli ministra pro evropské záležitosti měl možnost moderovat v radě diskusi o případném rozšíření volebního práva do Evropského parlamentu pro starší 16 let a ta diskuse byla vlastně velmi zajímavá. Zajímavé na tom bylo zejména to, že se rada nerozdělila mezi levici nebo pravici nebo podle tradičních politických dělítek, ale rozdělila se mezi ty, kteří s tím mají zkušenost a kteří nemají, a těmi zastánci byli Rakušané z Volkspartei, tedy z lidové strany, zatímco odpůrci byli nezřídka třeba z levicové části spektra. Já to říkám proto, abychom o tom vedli klidnou diskusi.

Je samozřejmě důležité mít na paměti to, že mají-li vyrůstat z našich mladých lidí sebevědomí občané, tak je důležité, aby jejich podíl na správě té instituce, kde se vzdělávají, byl významný, a máme dobrou zkušenost se školními parlamenty. Já jsem opakovaně jednal s různými zástupci studentů a myslím si, že tenhle krok je vlastně správný. Já mám samozřejmě zkušenost osobní spíš z vysokoškolského prostředí, kde ale také platí, že to byli často zástupci studentů, kteří přinášeli impulsy pro nějakou proměnu těch institucí pozitivním směrem. Tak já musím říct, že jsem velkým advokátem toho, abychom v případě středoškoláků snížili tu věkovou hranici, protože pokud byli v těch radách pouze osmnáctiletí, tak to znamenalo, že to byli vlastně maturanti, kteří už zpravidla měli spoustu starostí s přípravou na maturitu, ale do toho samotného chodu té školské rady se vlastně mohli zapojit úplně minimálně. Prosím o jistou vstřícnost a důvěru v ty mladé lidi.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí paní poslankyně Lenka Knechtová v rozpravě, připraví se paní poslankyně Babišová.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já bych také dnes ráda vystoupila ještě ve třetím čtení, abych shrnula především rozpočtové záležitosti, protože samozřejmě (?) nám tenhleten tisk vylepšil ve druhém čtení právě o ty ekonomické záležitosti. Co se týká nedořešených problémů kolem převodu financování ONIV a platů nepedagogů z Ministerstva školství, tedy ze státního rozpočtu na obce a kraje formou rozpočtového určení daní, to už jsme tady dneska nějakým způsobem shrnuli. Pro mě je důležité, že zásadním problémem je, že v rámci financí, v rámci rozpočtového určení daní není nárokovost, to znamená, že škola je nemusí dostat v plné výši. A tady si myslím, že bychom se měli nad tímhletím ještě zamyslet. Zatímco doposud byly peníze na ONIV i platy nepedagogických pracovníků nárokové, tento problém se nevyřeší pouhým odložením účinnosti změny z 1. září na leden. Ministerstvo chce převést zřizovatelům jen tolik peněz na nepedagogické pracovníky, kolik na ně posílá školám nyní, nikoliv, kolik v současnosti činí skutečný objem jejich platů.

A tady bych znovu upozornila na to, že i na plénu Poslanecké sněmovny padlo, že nepedagogy dofinancováváme z platů pedagogických pracovníků. Pokud by se platy kuchařek a dalších nepedagogů neměly snižovat, pak budou dle mého názoru muset obce ve svých rozpočtech najít i ty další finanční prostředky. A jak už jsem to tady zmiňovala, my nemáme jenom obce, které jsou v plusu, které ty rozpočty mají, ale máme i skupinu obcí, které jsou v minusu, a pak je potřeba si tedy klást otázku, jakým způsobem (ony) budou zabezpečovat finanční prostředky.

Jedním z řešení této situace je údajně to, že zřizovatelé škol třeba vysoutěží dodávky obědů nebo úklidové práce -

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Paní poslankyně, jsem nucena vás přerušit, protože vypršel čas, který máme určen pro projednávání zákonů ve třetím čtení. Čili přerušuji projednávání tohoto bodu.

A ještě s přednostním právem pan předseda Cogan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Cogan: Vážená paní předsedající, já už si dovolím jenom procedurálně navrhnout přerušení dnešního jednání do středy 28. 5. 9.00.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, zaznamenala jsem váš návrh, který tedy zní, abychom přerušili 134. schůzi Poslanecké sněmovny do 28. 5. do 9 hodin. (Ťukání karet do lavic.) Zaznamenala jsem žádost o odhlášení. Odhlásila jsem vás a poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Počkáme, až se ustálí počet přihlášených.

Paní poslankyně Ožanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Promiňte, paní předsedající. Dávám námitku proti vašemu postupu. Vy jste přerušila kolegyni Knechtovou, že čas na jednání skončil, potom jste dala dále slovo a chcete nechat hlasovat. Já tomu nerozumím. Vy jste ji přerušila, protože se končí. (Poslanec Benda se hlásí o slovo.) Takže dávám námitku proti vašemu postupu a podívejte se, kolik je hodin.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, prosím. Jedná se o návrh, o kterém budeme bezprostředně hlasovat. Mohu nechat vystoupit ještě pana předsedu Bendu? Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Já jsem jenom chtěl zareagovat na ctěnou kolegyni. Paní předsedající zcela správně učinila, že ukončila projednávání třetího čtení, rozpravy ve třetím čtení, ve 14 hodin. Jestli je zájem v té rozpravě pokračovat, já myslím, že my jsme všichni připraveni tady být. A klidně teď navrhnu, abychom pokračovali rozpravu ve třetím čtení až do dnešních večerních hodin. Jestli je takový zájem, paní kolegyně, tak to klidně udělám. Ale jinak si myslím, že se o přerušení schůze samozřejmě může hlasovat i za situace, že bod byl přerušen, protože uplynulo 14 hodin.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, tak tomu je, paní poslankyně. Trváte na svém návrhu? Ano.

 

Čili dám hlasovat o námitce paní poslankyně Ožanové proti postupu předsedající.

Zahajuji hlasování a tážu se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 115, přihlášeno 116 poslanců a poslankyň, pro 44, proti 68. Návrh byl zamítnut.

 

A nyní tedy budeme hlasovat o návrhu na přerušení 134. schůze Poslanecké sněmovny do 28. 5. do 9 hodin.

Zahajuji hlasování a tážu se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 118 (správně 116), pro 69, proti 16. Návrh byl přijat.

 

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přerušuji 134. schůzi Poslanecké sněmovny do 28. 5. do 9 hodin.

Na závěr ještě jednou připomínám, že zítra, to je ve čtvrtek 8. května, bude v prostorách Poslanecké sněmovny probíhat Den otevřených dveří. Prosím, abyste si uklidili veškeré materiály ze svých lavic, jinak budou skartovány.

Přeji vám krásný svátek 8. května.

(Schůze přerušena ve 14.04 hodin.)

Aktualizováno 10. 5. 2025 v 17:06.