Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.40 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Dovolte mi krátké srovnání. Funkci předsedkyně Sněmovny v minulém volebním období vykonávala Markéta Pekarová Adamová. Byla to politička, která od první chvíle jasně podpořila Ukrajinu, která se po brutálních teroristických útocích Hamásu zastala Izraele a která navázala styky s Tchaj-wanem, vztahy, jež pomohly nejen naší ekonomice, ale i kultuře a vědě. To jsou všechno kroky, které posilují naši mezinárodní důvěryhodnost, naši bezpečnost a naši hrdost. A to všechno Tomio Okamura nikdy nebude schopen dělat. A konečně předseda Sněmovny má být osobností, která dokáže spojit i politické oponenty, má reprezentovat všechny občany, nejen své voliče, ale pan Okamura nikdy neusiloval o sjednocení, nýbrž o posílení své voličské základny skrze vyvolávání strachu a napětí. Nakonec kvůli tomu čelí trestnímu stíhání.
Jak jsem řekl v úvodu, volba předsedy Poslanecké sněmovny je prvním ústavním krokem nezbytným pro složení nové vlády. A právě zde se dostáváme k podstatě této volby. Zvolení Tomia Okamury je nezbytnou podmínkou pro vznik vlády Andreje Babiše s SPD a Motoristy. Je to součást dohody, kterou budoucí koaliční poslanci podepsali, dohody, která není o programu, ale o beztrestnosti, o dohodě obviněného s obžalovaným, vzniká tak pakt bratrstva beztrestnosti, pakt, který se staví nad spravedlnost, nad důvěru občanů, nad základy právního státu. Pan Okamura kvůli této dohodě obětoval svou vlastní stranu. SPD sice bude koaliční stranou, ale do vlády si nechává diktovat rádoby odborníky, kteří půjdou na ruku soukromým zájmům budoucího premiéra. Pan Šebestián je toho názorným příkladem.
Poslankyně a poslanci z SPD, váš předseda o vás takto říká, že vy odborníky nejste. Jednoduše vás hodil přes palubu, aby získal pro sebe prestižní funkci a ochranu. A Andrej Babiš? Ten je tím, kdo za případné zvolení Tomia Okamury ponese plnou odpovědnost. Je to jeho rozhodnutí, rozhodnutí člověka, který místo důvěry volí loajalitu, místo respektu k právu volí výhody pro sebe, kromě toho, že pro sebe získává beztrestnost, odcloní pozornost od svých vlastních problémů. A že jich není málo. Uvedu jeden za všechny. Jeho kolosální střet zájmů. Ví někdo z vás, budoucích koaličních poslanců, jak ho chce řešit? Doufám, že vás má váš budoucí premiér alespoň v elementární úctě, a že alespoň vám řekl, jak tento svůj zásadní problém vyřeší. Myslím, že byste si to jako budoucí vládní poslanci zasloužili, a nejen vy, zasloužili by si to všichni občané naší země.
Co ale dělá budoucí premiér Babiš? Nic. Mlčí. Je rád, že mu tato dnešní volba, ale i četné kauzy ostatních představitelů budoucí koalice poskytují dostatečný fíkový list, aby nebylo vidět na kolosální kauzy, které jsou spojené s ním samotným. Dnešní den se tak stává prvním faktickým krokem, který povede k uzavření paktu bratrstva beztrestnosti. Zodpovědnost za to kromě samotných aktérů ale ponesou všichni poslanci, kteří dnes budou v tajné volbě volit Tomia Okamuru předsedou Poslanecké sněmovny.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud chceme, aby česká Poslanecká sněmovna zůstala institucí důvěryhodnou, otevřenou a demokratickou, nemůžeme do jejího čela zvolit člověka, jehož politika je založena na rozdělování populismu a konfrontaci. V pondělí jsme složili poslanecký slib, slib, že budeme svůj mandát vykonávat podle svého svědomí, dnes tento slib skládáme znovu, ne slovy, ale hlasováním.
Věřím, že i mezi vámi, poslanci budoucí vládní koalice jsou tací, kteří vědí, že Tomio Okamura je z velké části přesně tím, čím by předseda Poslanecké sněmovny nikdy být neměl. Máte možnost volit v souladu se svým svědomím, máte možnost zachovat si tvář a zachovat důstojnost této instituce. Prosím, nepromarněte ji. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců.)
Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Nyní s přednostním právem vystoupí pan ministr Vít Rakušan a připraví se pan ministr Marek Výborný. Prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já tady už nebudu shrnovat důvody, proč by se Tomio Okamura neměl stát předsedou Poslanecké sněmovny. Já si myslím, že výstižně, včetně mnoha citací, které jsme měli velmi podobně připravené, shrnul už pan premiér i pan kolega Jakob. Já sem nepřicházím ani obstruovat či destruovat, abych tady trávil nějakých dlouhých devět hodin bez toho, abych si odskočil u řečnického pultíku a zpomaloval ten proces, který je daný, je normální, je přirozený. Prostě na schůzi se má hlasovat a má se volit.
Já sem přicházím proto, abych apeloval na všechny z nás, na tu soudnou část Sněmovny, která má tuhle volbu v rukou, aby volbu Tomia Okamury do čela Poslanecké sněmovny nedopustila. To, že je v politice přípustný obchod, to, že je v politice přípustná dohoda, to víme svým způsobem všichni a určitě to respektujeme, protože skládání každé koaliční vlády, ať má jakoukoliv barvu, vždycky takové dohody vyžaduje. Ale tohle je špatný obchod. Sice uspokojí obě dvě smluvní strany, to je asi jeho podstatou, ale poškodí to, co by nám všem, a já doufám, že i minimálně jedné z těch smluvních stran, mělo ležet na mysli především, a to je reputace naší země, to je kvalita veřejné debaty, to je kvalita naší liberální demokracie. Ty škody, které tímto můžeme způsobit, nebudou krátkodobé, nebude to něco, co odezní po dnešní volbě, po dnešním hlasování, nebude to něco, co zmizí, ty škody budou dlouhodobé a já si troufám říct, že v mnoha případech i nevratné. Vždycky důsledky takových špatných obchodů, a třeba to byla i opoziční smlouva, vedly k tomu, že lidé ztrácí důvěru v politiku, ztrácí důvěru v instituce, v systém, vede to k vulgarizaci politiky, vede to k tomu, že politiku chápeme pouze jako dělbu kořisti. Dlouhodobé dopady budou určitě velké, protože parlament by měl být výkladní skříní demokratické politiky, pokud do jeho čela na první místo v naší Sněmovně, na toho, kdo sedí nad námi, při tom když řídí schůzi a měl by být garantem toho, že ta diskuse probíhá rovně, měl by být garantem toho, že ta diskuse probíhá slušně, bez nějakého hulvátství, měl by mít cit pro to, jestli to, co se odehrává na plénu, odpovídá nějakým běžným standardům, a pokud ne, tak by měl být schopen tuto debatu nějakým způsobem moderovat, určovat, někam vést. Umíme si tohle představit u Tomia Okamury? My, kteří máme zkušenost s tím, jakým způsobem v téhle Sněmovně vystupoval, jakým způsobem dehonestoval své politické protivníky, jak se nebál a neštítil těch nejosobnějších a nejpodlejších útoků, jakým způsobem se vyjadřoval ke zranitelným v naší společnosti, k menšinám, k těm, kteří jsou ohroženi? ***
