Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.00 hodin)
(pokračuje Michal Kučera)
Byli jsme toho všichni svědky, nejen ti, kteří jsme tady seděli, ale ti, kteří měli možnost sledovat jednání Poslanecké sněmovny v těch předchozích, předchozích letech. To, že se staví Tomio Okamura proti sankcím na Rusko, proti pomoci Ukrajině, proti našemu členství v NATO, to už snad tady ani nemusím opakovat, to už každý ví, a s tím budeme Tomia Okamuru volit jako předsedu Poslanecké sněmovny. Za mě Tomio Okamura není legitimní soutěž, za mě to je otevřený útok na bezpečnost a budoucnost České republiky.
Člověk, který chce rozbít naše spojenectví, se nemůže stát nejvyšším nebo jedním z nejvyšších ústavních činitelů. On jistě zastupuje legitimní směr, který tady i má část občanů, ti ho také zvolili. Nechť, prosím, zastupuje tu část občanů, která ho zvolila, těch 6 či 7 procent, ať tady má svůj poslanecký klub, ať tady říká své názory. To je jistě legitimní a já ho rozhodně nechci nějakým způsobem z této debaty diskvalifikovat, ale rozhodně a opakovaně musím odmítnout, aby tento člověk, který zastává takto extremistické postoje, byl současně třetím nejvyšším ústavním činitelem. Pan Okamura dle mého není obětí systému, on ten systém zneužívá a zneužívá ho velmi, velmi razantně. Léta se stylizuje do role obránce lidu, ale když měl možnost něco vybudovat, něco vytvořit, tak tam nedokázal zhola nic. Já jsem nezaznamenal jediný pozitivní návrh pro českou ekonomiku. Vytvořil za to desítky videí, ve kterých útočí na každého, kdo s tím nesouhlasí, a to od Ukrajinců či Ukrajinek a až po vlastní politické partnery. Jeho politika je postavena na hněvu, resentimentu a lži. A prostě žádný předseda parlamentu v Evropě nemůže být profesionální rozbíječ, prostě nemůže.
Já možná bych tady přidal ještě trošku takový historický rozměr. Já jsem byl v roce 1989 v listopadu jedním ze studentů, kteří bojovali a šli demonstrovat proti komunistům a proti sovětské moci. Nebylo to tehdy samozřejmě jednoduché rozhodnutí, já to nechci tady už nějakým způsobem hodnotit, jak nejednoduchá rozhodnutí se tehdy dělala a co všechno bylo v sázce, ale ten důvod byl jasný, buď budeme žít ve lži, anebo ve svobodě. A teď, po zhruba třiceti pěti letech tu stojíme a máme volit do čela Sněmovny člověka, jehož politika má mnohé rysy z toho, co si velmi dobře z té éry komunismu pamatujeme, a to pohrdání demokracií, útoky na nezávislá média, nenávist k západu, zájem o to, co si myslí Moskva, a ne Praha nebo naši spojenci. Tohle je pro mě a věřím, že pro mnoho dalších, nejen z řad současné opozice, ale i budoucí koalice, nepřijatelné. V době, kdy Rusko vede agresivní válku proti Ukrajině, nemůže být předsedou Sněmovny člověk, který opakuje ruské propagandistické postoje, člověk, který zpochybňuje podporu Ukrajině, člověk, který by se nejraději otočil zády k západu, aby objal ruskou diktaturu, člověk, který by Českou republiku vytrhl ze systému kolektivní obrany, to není jiný názor, Tomio Okamura je bezpečnostní riziko.
Já bych možná ještě zmínil další věc, a to je morální rovina. To, že tady zazněla celá řada citátů toho, co všechno Tomio Okamura řekl, co udělal, je jedna věc, ale já bych připomenul, že on se za ta slova nikdy neomluvil. Tomio Okamura se nikdy neomluvil za výroky o koncentračním táboru v Letech, nikdy se neomluvil za lži o migrantech a muslimech, nikdy se neomluvil za útoky na menšiny, demokratické instituce a jednotlivé občany. A co mě mrzí nejvíce, nikdy se neomluvil za útoky vůči Markétě Adamové Pekarové. Pro mě to je slaboch. Takový člověk skutečně nemůže reprezentovat parlament země, která se zavázala ctít lidskou důstojnost pamětí obětí a hodnoty svobody. Pokud dnes řekneme, je to jedno, nechť předsedou Sněmovny je kdokoliv, pak si koledujeme o to, aby se jednoho dne Sněmovna stala jen kulisou. Demokracie totiž není samozřejmost. Není to show, je to odpovědnost. Proto dnes odmítám návrh na zvolení Tomia Okamury předsedou Poslanecké sněmovny. Ne kvůli osobní nenávisti, ale kvůli tomu, co reprezentuje a co by zničil.
Česká republika totiž patří k západu, k demokracii, k Evropě, ne k okraji, ne k chaosu, ne k ruskému vlivu. A předseda Sněmovny musí tuto volbu ztělesňovat, ne sabotovat. Děkuji za pozornost.
Předsedající Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Karel Haas a připraví se pan poslanec Jiří Pospíšil. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Haas: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já k vám mluvím poprvé v 10. volebním období, takže malinká vsuvka předtím, než se dostanu k samotnému bodu programu, ale bude opravdu malinká. Přeji vám všem, a teď ať jste z jakékoliv části politického spektra, z jakékoliv politické nebo volební strany, vše dobré v tomto volebním období a moc si přeju, a to přeju nám všem, abychom se tady dokázali přít velmi politicky, protože já si nepřeju žít v apolitickém světě velmi politicky, klidně, velmi důsledně, klidně, velmi kriticky, ale abychom si mezi sebou zachovali nějakou elementární lidskou sounáležitost a slušnost.
Tak a už jdu k tomu dnešnímu bodu, to znamená Volba předsedy Poslanecké sněmovny. Ten dnešní bod je z mého pohledu o dvou základních otázkách. Otázka první. Má nově se formující a po volbách jednoznačná nová vládní koalice právo, politické právo, demokratické právo obsadit post předsedy Sněmovny? Moje odpověď, protože jsem sportovec a demokrat, je úplně jednoznačná, ano, má. Je to naprosto jednoznačné, strany nové koalice v součtu ty volby jednoznačně vyhrály a mají právo obsadit v české demokracii post předsedy Poslanecké sněmovny.
Dávám k tomu pouze tu dovysvětlivku, ona už tady byla zmíněna několika předřečníky dnes, že si myslím, že strana, politická strana s deseti z 200 poslanců, s 10 poslanci z 200 nemá tento post obsazovat. Měla by to opravdu obsadit buď vítězná strana, kór když vyhrála tak dominantně jako hnutí ANO, nebo druhá nejsilnější strana na pásce. Ale to je pouze dovětek.
Druhá klíčová otázka: Má být předsedou Poslanecké sněmovny v 10. volebním období Tomio Okamura? Jako jsem stejně, nebo jako jednoznačně jsem odpověděl na tu první otázku o právu koalice na obsazení postu předsedy Poslanecké sněmovny, ano, tak tady odpovídám úplně stejně jednoznačné stoprocentní ne. Nemám k tomu žádné osobní důvody. Já Tomia Okamuru znám pouze pracovně z toho předchozího 9. volebního období, neznám ho nijak osobně, není to z mé strany žádný šprajc osobní nebo nějaké subjektivní pocity a mám těchto šest důvodů.
Za prvé z mého pohledu demokracie v České republice není pouze o formálním naplňování zákonných právních pravidel. Teď ze mě mluví ten právník, ale je o nějakém přístupu našem, který také není napsán v zákonech, a přesto bychom ho měli ctít. A trestně stíhaný třetí nejvyšší ústavní činitel, trestně stíhaný předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je z mého pohledu nepřijatelné nebo nepřijatelný stav. Já jsem se snažil od okamžiku, kdy nově se formující koalice to jméno poprvé zveřejnila, svého nominanta, svého společného nominanta, tak jsem se snažil dopátrat, v jakých a v kolika zemích světa je trestně stíhaný nebo obžalovaný předseda tamního parlamentu. Těch zemí jsem našel pět a při veškeré úctě k těm zemím, já si tedy myslím, že Česká republika má na víc. ***
