Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Patrik Nacher)

4.
Návrh poslanců Andreje Babiše, Karla Havlíčka, Tomia Okamury, Petra Macinky, Aleny Schillerové, Zuzany Schwarz Bařtipánové, Radima Fialy, Borise Šťastného, Vojtěcha Krňanského a Marie Pošarové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony
/sněmovní tisk 67/ - prvé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili na 5. schůzi dne 28. ledna v obecné rozpravě. Já v této chvíli poprosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujaly za navrhovatele poslankyně Zuzana Mrázová a zpravodajka Zuzana Ožanová. (Krátká prodleva.)

Takže ještě jednou poprosím za navrhovatele paní ministryni a Zuzanu Ožanovou.

Než se všichni usadíte nebo opustíte naopak sál, přečtu jednu omluvu. Zdeňka Blišťanová od 14 hodin, osobní důvody.

Jsme v obecné rozpravě, takže faktické poznámky jsou umožněny. Já mám tady jednu faktickou poznámku, ale nevím, jestli platí, Robert Králíček, jestli to je ještě z té středy. Roberta Králíčka nevidím, tak odmazávám.

A v té chvíli tedy... (Hluk v sále.) Já vás poprosím skutečně o klid. Je to celkem robustní novela. Jestli vedete nějaká jednání, která se tohoto tématu netýkají a nejste přihlášeni, jestli vás můžu poprosit mimo tento sál, abychom se slyšeli. A v této chvíli tedy nemám tady žádné přednostní právo, žádnou faktickou poznámku, tak poprosím k řečnickému pultu Petra Bendla, který je na řadě. Připraví se Ivan Adamec, Karel Haas, tak, jak tu vidíte na té obrazovce. Poprosím, paní poslankyně...

Tak, já zapnu panu poslanci Bendlovi mikrofon. Tak, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane premiére, drahá vládo, milé kolegyně a kolegové, dovolte i mně se připojit k diskutujícím k návrhu zákona, který je poměrně obsáhlý, tak jak to tady před chvilkou padlo. Předložit návrh zákona, který obsahuje čtyřicet, víc jak 42 novel zákonů, poměrně obsáhlých, poslaneckým návrhem, je poměrně hodně riskantní. Já myslím, že míříme do tmy, zvlášť když předkladatelé podlehli pokušení a řadu přílepků do toho návrhu zákona prostě dali. Nikdo mi nevymluví, a zcela určitě, kdybychom takový zákon předkládali my, tak by dvojí metr určitě vyskakoval a říkal, to je přílepek, co tam má co dělat to norování těch lišek. Zmiňovalo to tady několik (z vás), to je asi taková jako, řeknu, možná špička ledovce, nevím, co má norování lišek společného se stavebním zákonem, možná to, že to je bydlení lišek. To možná jako jo, že vlastně se staráme o to, aby měly kde bydlet a chceme zakázat norování. A chci zakázat norování zejména v době vyvádění mláďat, ale doufám, že se mnou budete souhlasit, že do toho projednávání stavebního zákona takovéto přílepky prostě nepatří. Tak to jenom připomínám právním puristům, kteří v minulém volebním období nás tady mordovali za to, že se občas někde objevil nějaký přílepek. To je pravda, to já nepopírám, ale tady je toho prostě dvojnásobek.

Stejně tak míříme do tmy, co se RIA týká, taky to tady padlo. Já to nemůžu nezopakovat a moc bych se ptal, nebo mám dotaz na paní ministryni, kolik předpokládá, že budou celkové náklady, řeknu, na naplnění potom tohoto zákona, pokud bude schválen, kolik tam máte na příští rok a jakým způsobem chcete celou tu záležitost financovat. To nebude vůbec jednoduchý přesun. Účinnost má být tuším od 1. 1. 2026(?) A do té doby to investice zcela určitě, a ne malé... Vybudování nového úřadu, přesunutí lidí a tak dále, a tak dále, to není nic jednoduchého a budete se s tím muset nějak vyrovnat. Tak tím, že jste tu RIA tímhle způsobem obešli, bylo by dobře, kdybyste, paní ministryně, nám tady řekla, buď vy nebo někdo z předkladatelů, ministryně financí, to je jedno, pochybuju, že pan premiér bude tohle číslo znát, byť je jeden z předkladatelů, ale ministryně financí, nebo paní ministryně pro místní rozvoj by to zcela určitě vědět měla, a bylo by minimálně slušné nám říct, s jakými částkami počítáte na vybudování nového úřadu a případné přesunutí lidí, kterých se to bude na stavebních úřadech zcela bezpečně týkat.

Obecně musím říct, že velmi podporuji posílení pravomocí starostů, krajských zastupitelstev a obecních zastupitelstev, co se týká územního plánování, měli jsme nejenom minulé, ale i předešlé volební období na toto téma spory. Já myslím, že to je základní zákon, který určuje veškeré parametry rozvoje toho daného území a je dobře, že tam nejenom státní správu, ale že samosprávu posílíme a dáme v tomto ohledu prostor starostům, zcela určitě s tím souhlasím. Ale myslím si, a ze zkušenosti vím, že řada těch územních plánů už třeba platí víc než 20 let a bylo by dobře, abychom v zákoně případně dali nějaký limit, že prostě musí dojít k upgrade nebo k novelizaci těch územních plánů, pokud jsou zastaralé, protože už neodpovídají podmínkám. A stálo by za to, aby se nejenom obce, ale také stát mohly přizpůsobit nové situaci a případně ty územní plány novelizovat tak, aby odpovídaly dnešní situaci.

Co se mi nelíbí, a myslím si, že je v rozporu s tím, co předkladatelé tady říkali, to je, že jsou tam, tuším, je to paragraf 136, nebo takový nějaký, kde v podstatě vybízíte samosprávy k tomu, aby výstavby na definovaných územích zdražily. Vy tam vybízíte k tomu a chcete určit vyhláškou, že obec má pravomoc stanovit poplatek za zhodnocení v územním plánu. My už dneska víme, že když někdo chce stavět, tak prostě jenom vynětí ze zemědělského půdního fondu, to je opravdu, řeknu, velká finanční zátěž, a vy otevíráte dveře zvýšení té finanční zátěže. Myslím si, v praxi to dneska funguje tak, že když někdo přijde a chce změnit platný územní plán, dá podnět ke změnám a doplňkům, a funguje to tak, že se zpravidla domluví s obcí na nějakém spolufinancování, těch podnětů může být víc v průběhu třeba těch posledních let, dohodnou se na tom a je to legitimní a v pořádku.

Ale aby v okamžiku, kdy se bude schvalovat územní plán, vydefinujete území, které bude třeba k výstavbě bydlení, no a vyhláškou upravíte možnost zastupitelů, aby za to ještě chtěli poplatek, protože jsme zhodnotili, nebo oni zhodnotili území někomu, to já považuju za nešťastné a byl bych rád, kdyby tyhle paragrafy z toho vypadly. Myslím si, že tam nemají co dělat. Jestli tedy chcete, a my bychom rádi, aby se stavělo, aby to nebylo tak drahé, tak si myslím, že otevírat tuhle Pandořinu skříňku prostě nemáme.

Pak bych měl dotaz. V rámci tohoto návrhu stavebního zákona máme poměrně velkou novelu zákona o Státním pozemkovém úřadě, kde se nově definují převody a prodeje nemovitostí, které Státní pozemkový úřad má. My máme zkušenost s tím, že v České republice je zhruba, přibližně 1500 objektů, to jsou bývalá JZD, často jsou tam majetkově, řeknu, různé subjekty, stát má třeba, já nevím, nějaké procento pozemků nebo nějaký podíl na nemovitosti, a bylo by dobře, myslím si, že by bylo pro stát dobře i pro ty, kteří jsou tam v nájmu už spoustu let, abychom tyhle nemovitosti prodali, protože ti, co tam dneska podnikají a mají tam nájem, tak si investice nemohou odečítat, nebo nemohou je zapisovat do nákladů, tudíž se do těch objektů neinvestuje, chátrají a bylo by dobře dát perspektivu těm, kteří tam jsou, anebo někomu jinému, ale zkrátka pokusit se tyto nemovitosti, které stát ke své činnosti nepotřebuje, prodat, aby sloužily podnikání, tak jak v podstatě slouží dneska.

Nicméně u těchhle objektů je problém v tom, že jsme - a je stále platný zákon číslo 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby ze Státního pozemkového úřadu a ten říká, že prodeje těchto nemovitostí musí jít takzvaným privatizačním projektem, který schvaluje vláda a každý jednotlivě. Ten proces je velmi dlouhý, výsledkem po tolika letech pořád ještě máme 1 500  subjektů, na každý se musí udělat speciální privatizační projekt, Ministerstvo financí s Ministerstvem zemědělství nebo se Státním pozemkovým úřadem se na tom musí domluvit, předložit do vlády. Je to prostě dlouhý proces a bylo by dobře, a můj dotaz zní na paní ministryni, jestli mě poslouchá, jestli náhodou nejste s novelou stavebního zákona v případě Státního pozemkového úřadu v kolizi s tím zákonem číslo 92/1991. Já bych si přál, abyste nebyli, i když jsem stejně přesvědčený o tom, že podle mě už se pomalu bude někde psát novela tohohle toho zákona, který jsme ještě neschválili, protože opravdu si myslím, že se ukáže tím, že jste neměli odvahu pustit to do toho připomínkového řízení, se ukáže, že je to ne všude úplně v pořádku, ale to bylo vaše rozhodnutí. Tak prosím, jestli by toto šlo nějak prozkoumat, jak na tom vlastně v tomhle ohledu jsme.

A pak mám pár připomínek k záležitostem týkajícím se oblasti lesnictví, protože i tam ten stavební úřad má poměrně silné kompetence. Moje první připomínka. Bude velmi složité, aby stavební úřady v rámci vedení řízení o povolení stavby posuzovaly veřejný zájem na ochraně lesa. Dotčení veřejného zájmu na ochraně lesa vyžaduje vysokou míru odbornosti v oboru lesního hospodářství, kterou zaměstnanci stavebních úřadů často nemají, nebo respektive dnes nemají, a za účelem řádného zajištění ochrany veřejného zájmu na ochraně lesa v průběhu stavebního řízení je nezbytné, aby orgán státní správy lesů nadále zůstal dotčeným orgánem v rámci řízení o povolení stavby, stejně jako v případě umístění staveb do 30 metrů od lesa. Při posuzování míry dotčení lesa v důsledku realizace stavby se posuzuje kromě přímého dotčení lesa, což je například míra ohrožení nebo poškození lesa, také nepřímé dotčení, čímž lze mít na mysli zejména vliv umístění stavby na hospodaření v lese a možnost nařízení smýcení porostu podle § 22 zákona číslo 289/1995 Sb.o lesích. Při posouzení nepřímého dotčení lesa se vychází mimo jiné ze vzdálenosti stavby od okraje lesa, výšky porostu, účelu a parametrů stavby a konfigurace terénu.

Odborné posouzení těchto otázek není možné provést stavebními úřady v průběhu řízení o povolení stavby. Argumentace, že na úřady rozvoje přejdou odborníci z ORP, jsou podle mého názoru v řadě případů velmi naivní. Prostě to se podle mě moc nestane nebo nečekám, že by se to podařilo ve 100 procentech. Opak spíš bude pravdou. Na ORP totiž dneska vykonává státní správu lesů úředník, který má od 0,2 do jednoho úvazku a nebude jednoduché speciálně u těch, kteří ten úvazek mají malý, aby přecházeli na jiné úřady. Bude to způsobovat komplikace při posuzování těch věcí a vůbec myslím si, že ti lidé nebudou ochotni odcházet a že to je jenom přání, ale realita může být jiná. V případě, že budou stavební úřady zařazeny do orgánů státní správy lesů, bude zakotven požadavek na vzdělávání podle § 47 odst. 4 lesního zákona a budou muset mít následující kvalifikační předpoklady. Za a) vysokoškolské vzdělání ve studijním programu v oblasti vzdělávání, lesnictví a dřevařství nebo právo, za b) úplné střední odborné vzdělání lesnického směru, anebo za c) alespoň pět let praxe s vykonáváním správních činností na úseku lesního hospodářství. Tohle podle mě bude jedna v některých lokalitách z nepřekonatelných podmínek a bude potřeba, abyste jako ministerstvo na to dohlédli a může to způsobovat komplikace.

Druhá připomínka ve vztahu k lesům se týká dělení lesních pozemků při vzniku pozemků o výměře pod jeden hektar. Při dělení lesních pozemků, při vzniku pozemků o výměře pod jeden hektar je potřeba vázat povolení záměru dělení pozemků podle § 216 stavebního zákona stavebním úřadem na závazné stanovisko orgánu státní správy lesů. Obecně není žádoucí vznik lesních pozemků, které by svým tvarem nebo velikostí neumožňovaly řádné hospodaření v daném lese. Toto posouzení může opět provést pouze kvalifikovaný lesník, orgán státní správy lesů.

Třetí poznámka se týká dotčení třicetimetrového pásma od kraje lesa podle § 14 odst. 2 lesního zákona. Je myslím potřeba trvat na tom, aby orgán státní správy lesů i nadále vydával souhlas podle § 14  odst. 2 lesního zákona ve formě závazného stanoviska k projednávaným záměrům v rámci řízení o povolení záměru a pokud by posuzoval dopad na třicetimetrové pásmo stavební úřad, hrozilo by bezprostřední nebezpečí toho, že by v řízení o povolení stavby byl upřednostněn jiný veřejný zájem a případně zájem investora na úkor veřejného zájmu na ochraně lesa. Došlo by k významnému omezení možnosti hájit veřejný zájem na ochraně lesa v průběhu stavebního řízení ze strany orgánů státní správy lesů v neprospěch ochrany lesa jako veřejného statku plnícího ekosystémové služby ve prospěch celé společnosti. Obdobně je nezbytné, aby orgány státní správy lesů měly možnost hodnotit a vyjádřit se dopady návrhu územně plánovací dokumentace a jejich závazné stanovisko bylo nezbytné zapracovat do územně plánovací dokumentace, včetně nezastavitelného území od kraje lesa.

Další poznámka se týká § 13 odst. 1 a § 16 odnětí v lesním zákoně. V případě státní správy lesů nelze s ohledem na nízkou míru podrobností územně plánovací dokumentace integrovat závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 lesního zákona, což je závazné stanovisko ke konkrétnímu záměru. Do procesu schvalování územně plánovací dokumentace. V procesu schvalování územně plánovací dokumentace nelze s ohledem na její nízkou úroveň podrobnosti posuzovat parametry konkrétních zamýšlených staveb, což je pro posouzení vlivu stavby na existenci lesa a plnění všech jeho funkcí zcela určující. Nelze tak dostatečně hájit veřejný zájem na ochraně lesa v rámci schvalování územně plánovací dokumentace, kde lze pouze řešit obecné otázky ochrany pozemků určených k plnění funkcí lesa, například možnost jejich využití a podobně. Uvedené vyplývá například z rozsudku Nejvyššího správního soudu, jehož číslo můžu případně, pokud o to paní ministryně bude stát, nebo já ho načtu - to číslo jednací 6AS258/2024-33 ze dne 3. 7. 2025. Z  uvedeného důvodu by pak přesunutí rozhodování o odnětí ve fázi povolení záměru znemožnilo jeho řádné posouzení ze strany státní správy lesů. Z uvedeného důvodu je nezbytné zachovat pro případ odnětí či vydání rozhodnutí o povolení záměru zachovat závazné stanovisko orgánů státní správy lesů vydávané pro stavební úřad.

Ve změně zákona o lesích navrhuji vložit nebo budu navrhovat vložit do § 17 odst. 9 nové písmeno a doplnit: poplatek odnětí se nepředepisuje, jde-li o odnětí pro výstavbu objektů a zařízení sloužících k obraně státu a potřeb Armády České republiky, což jste tam zapomněli dát a myslím si, že to tam prostě patří. Tak tolik za sebe ještě k těm lesům.

Budu se těšit na projednávání ve druhém čtení, protože si myslím, že máme pustit do druhého čtení tenhle návrh zákona, ale byl bych rád, abyste to opravdu nezužovali jenom na jeden výbor, je tam dvaačtyřicet novel velkých zákonů a minimálně, minimálně výbor pro životní prostředí, když už jste se pustil do toho norování, by to dostat taky měl. To, jestli chceme a myslíme to poctivě s tím návrhem zákona, pak prosím, nechte to projít i jinými výbory, než jenom řeknu třeba výboru pro veřejnou správu nebo hospodářský výbor. Prostě minimálně životní prostředí, možná i to zemědělství, protože se jedná o velkou novelu zákona o Státním pozemkovém úřadě a nejsem si úplně jistý, že to předkladatel se Státním pozemkovým úřadem konzultoval. A mohli bychom tu dobu využít k tomu, abychom se poprali případně s některými věcmi v tom pozitivním smyslu slova. Nemusíme se o tom hádat, spíš hledat řešení nebo zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku. Děkuju vám za pozornost. Omlouvám se, že jsem byl možná trošku delší, ale snažil jsem se být věcný.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. V této chvíli tady není žádná faktická poznámka. Ano, ani od dvojího metru. A v této chvíli poprosím Ivana Adamce.

 

Poslanec Ivan Adamec: Ano, já děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane premiére, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já budu velmi stručný, nicméně já jsem slovy našeho předsedajícího k tomu vůbec původně nechtěl vystupovat, ale pak jsem si řekl, že možná by bylo dobré si připomenout některé věci z minula, a jak vlastně celá ta anabáze kolem změny stavebního zákona probíhá už víc jak 10 let.

Já chci úvodem říct, že jsem rád, že předkladatelé našli odvahu i přesto, že je to materiál nebo materie, která je velmi složitá. 42 prostě zásahů do zákonů, a to není jenom přepsání toho stavebního zákona. Tam je opravdu to, o čem hovořil Petr Bendl, že tam se mění spousta věcí a že to je vlastně 145 stránek, řekl bych, legislativních textů, 850 stran s vysvětlením, kdo jste si to pokoušel vytisknout ten stavební zákon, tak jste zjistili, že to je pěkná, pěkná bichle.

Ale já, protože tady v této ctihodné Sněmovně je řada bývalých, současných komunálních politiků, tak bych možná řekl, proč ten můj názor je takový, že bychom měli těm předkladatelům vyhovět a propustit to do legislativního procesu. Těch je celá řada. Já si vzpomínám na rok 2016 historicky, ale vlastně mohl bych se vrátit ještě dál. Já jsem byl starostou města Trutnova od roku 1998 a do první poloviny vlastně první dekády 21. století stavební zákon fungoval. Světe div se, vydávaly se stavební povolení, dobře se územně plánovalo, dělaly se územní změny, které trvaly několik měsíců a ne několik let jako teď. A co se pak stalo? V té době jsem byl také senátorem horní komory Parlamentu České republiky a přišla první novela.

A já, protože člověk z praxe je zvyklý se ptát, tak jsem se zeptal tehdejšího představitele Ministerstva pro místní rozvoj, zda ta novela nám usnadní činnost právě na poli stavebního práva. Ptal jsem se několikrát, protože ty novely sem začaly chodit jako na běžícím páse, začalo se rozšiřovat portfolio razítek, začalo se to velmi komplikovat. A já jsem se vždycky ptal těch ministrů. Bude to lepší pro nás, pro uživatele, pro stavebníky, pro občany, pro firmy? Nikdo mi z nich nechtěl odpovědět, vždycky to zamluvili a jak to dopadlo? No, samozřejmě bylo to s každou novelou výrazně horší. To je prostě realita. A ten rok 2016, tehdy si vzpomínám, byly volby sem do Poslanecké sněmovny a na debatách před volbami v televizích, kdy jsme se sešli všichni soupeři, tak jsme se shodli najednou, že je potřeba napsat nový stavební zákon.

A já jsem tehdy dokonce říkal, že bychom měli ten starý roztrhat, zahodit a začali na čistém listu papíru. No, co se stalo poté? Pak se schválil jeden stavební zákon za předminulé vlády, pak za minulé vlády, dorazila to ta nepovedená digitalizace. A jsme ve stavu, který podle mě není dobrý a je potřeba s tím něco udělat. Chápu předkladatele ještě z jiných důvodů. Kdo si myslíte, že by v tom mezirezortu posuzoval tenhle návrh zákona? No, všichni ti úředníci, kteří tam dotlačili ty další razítka a oni stejně se k tomu dostanou v rámci prováděcích vyhlášek a bude to problém, bude to peklo. Já to nezávidím paní ministryni, protože oni samozřejmě tím, jak nebyli přizváni do těchto debat v rámci mezirezortu, tak samozřejmě ta jejich vůle na tom pracovat bude výrazně nižší. A nechci říct, že přímo škodit někdy, to nechci říkat, takhle to asi není.

Takže v tuto chvíli máme tady vlastně variantu, která je poslaneckým návrhem. Já říkám, je tam velké riziko, že tam bude spousta chyb, to si řekněme na rovinu, to nejsme schopni tady ani odladit, jo. Těch problémů, které tam jsou, tak je celá řada, ale já už jsem to tady zaslechl v debatě, už zase někomu chybí razítko na památkovou péči třeba a podobné věci, to bude i tady, to si řekněme, na rovinu. Nebude to vůbec jednoduché, ale já si myslím, že prostě tohle je cesta, protože když se na to podíváte, když to neuděláte poslaneckým návrhem a dáte to normálním vládním návrhem, tak vlastně to nevyřešíte. To je kvadratura kruhu tohleto. To prostě vyřešit podle mě normálně nejde. A jediná cesta je ten poslanecký návrh, který skýtá samozřejmě celou řadu problémů, možných problémů, neříkám, že budou a že vlastně riskujeme to, že tam bude spousta chyb, které nejsme schopni tady odhalit, nejsme, to říkám zcela otevřeně, prostě na to nemáme kapacitu ani dech a myslím si, že ani čas.

Takže já si myslím, že je to cesta - poslanecký návrh, já jsem to i přivítal i přes ty rizika. Jen tak mimochodem, aby bylo jasné, já tady taky byl autorem několika, řekl bych, poslaneckých návrhů zákonů, které vůbec nebyly jednoduché. A tohleto je ale fakt těžká materie, těžká materie. Fakt obdivuju tu odvahu to udělat tímhle způsobem a zkusme věřit tomu, že na těch výborech dojdeme k nějakým závěrům a abychom mohli tenhleten poslanecký návrh v závěru podpořit, ať chceme nebo nechceme, prostě my ten stavební zákon potřebujeme. A možná už to tady říkal kolega Bendl, to uvolnění rukou těm samosprávám v oblasti územního plánování já považuju za správný krok, fakt správný krok, je to na těch obcích, ať si tam dělají, co chtějí, ale jsou tam některé detaily, o kterých je potřeba se ještě dále bavit. To si myslím, že tak je. To, že stavební právo spadá, bude spadat pod stát, no, tak nebude to tak jednoduché, protože stavební úřady jsou dneska hodně zdecimovány po té digitalizaci, která se moc nepovedla, řekl bych, že vůbec. A bude problém tam dostat lidi, bude to dražší ten systém, protože, řekněme si to na rovinu. Sloučení model veřejné správy má pro stát jednu výhodu. Stát platí jenom část těch nákladů, neplatí 100 procent. Tady bude muset platit 100 procent. Bude problém i kde ty stavební úřady by měly být, protože žádný starosta nebude chtít potom stavební úřad nebo myslím si to, že nebude chtít stavební úřad ve své budově, protože lidé to posuzují tak, když se něco nepovede, tak za to nemůže ten úředník, ten státní úředník toho stavebního úřadu, za to může přece starosta obce, města, tak to je. A pak tam můžou vznikat ještě disproporce jiné platební třídy, jiné odměňování v rámci jednoho baráku. Fakt jako, to si myslím, že dobře není. A já už jako nechci tady hodnotit to, jestli to máme oddělit od té samosprávy, ten přenesený výkon, že to bude přímo jako státní správa, ale já varuju, řekl bych, před otvíráním Pandořiny skříňky, protože pokud jako začneme tady v dobré víře, ten úmysl je samozřejmě velmi čistý a průzračný, no, tak budeme pokračovat. A já se ptám, jestli do budoucna vůbec ten sloučený model státní správy nebo veřejné správy, abych byl přesnější, jestli to přežije. Já říkám, tak ať si stát vezme všechno, co je v jeho kompetenci, ať si to platí a obce ať dělají to, co vlastně je v jejich působnosti. Já s tím problém nemám, ale tehdy jsme se rozhodli jinak a byla o tom velmi živá diskuse, že to prostě bude uděláno takto.

Takže před tím varuju a myslím si, že by bylo dobré a poctivé si říct, že tu debatu bychom měli vést na toto téma, jak bude vypadat veřejná správa v příštích letech. Měli bychom ji vést.

Takže já už to nechci protahovat, nechci vás zdržovat. Řeknu svůj názor a pak řeknu klubový názor, protože jsem zároveň klubovým zpravodajem. Můj názor je ten, že fakt jsem rád, že poslanci ten návrh předložili a vůbec nebudu zkoumat, kdo to psal a takovéhle věci, to prostě, to je irelevantní. Dělali jsme to tady, děláme to tady a dělat to takhle budeme občas. A někdy to budeme muset takhle dělat. A to nevyčítám vládě ani omylem tohlento. Je to ale, řekl bych, velmi, velmi problematický materiál. Myslím si, že by to mělo jít do více výborů než jenom do hospodářského. To tady potvrzuji. Abychom se pokusili v co nejširší míře prostě zachytit všechny chybičky, omyly a pokud jako se na nich shodneme, že se dají opravit, tak abychom je tady opravili. Aby nám to Senát nevracel, případně prezident to pak nechtěl podepsat.

Takže za sebe říkám, ano, nebraňme tomu do dalších čtení. Za klub dám stanovisko, že nebudeme bránit posun tohoto návrhu zákona do dalšího čtení. A dámy a pánové, všem vám přeju jasnou mysl a rozum, až budete posuzovat tuhle novelu. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji panu poslanci Adamcovi. V této chvíli je na řadě Karel Haas. Než sem přijde, přečtu jednu omluvu. Hana Ančincová od 11.15. rodinné důvody. Žádná faktická poznámka. Zatím je tu klid. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážená paní ministryně, já v tom svém vystoupení k podle mě jednomu z TOP pěti nejdůležitějších zákonů v tomto volebním období, tak zmíním tři roviny. Nejprve řeknu drobné opravdu politické poznámky a uvidíte, že pozitivní. Pak zmíním proces přípravy a ten také nebude kritický, naopak velmi racionálně vlastně a s pochopením nějak okomentuju ten způsob legislativní přípravy, který jste jako vládní koalice zvolili. A pak budu mít několik konkrétních poznámek opravdu jdoucích na konkrétní právní instituty, které považuju za nutné k zamyšlení, ke zvážení a k případnému dotažení nedorazů.

Jsem hrozně rád, že vystupuju po našem klubovém zpravodaji, po Ivanovi Adamcovi. My jsme i takhle byli domluveni a on potvrdil za celý klub to, co já teď říkám opravdu silně i sám za sebe, já držím palce České republice, to znamená nám všem, aby tenhle stavební zákon, tahle verze úspěšně dojela do svého cíle tak, že bude funkční a že se z ní podaří v rámci legislativního procesu odstranit ta případná kritická místa. Já neříkám chyby, spíš kritická místa, která opravdu konkrétně zmíním. Takže zcela vážně držím palce nám všem i vládní koalici i opozici i České republice, aby tenhle návrh do cíle dojel, protože razantní změny, centralizace, tvrdá koncentrace všech, řeknu stupňů, typů řízení, tvrdá integrace personální, organizační, funkční, to jsou podle mě správné směry, které jediné můžou tu patovou situaci s českým stavebním právem, stavebním řízením rozhýbat.

Ty politické poznámky. Poprosím, nezávoďme mezi sebou v tom teď negativním závodu, kdo použil víckrát cestu poslaneckého návrhu. Ono to nikam nevede. Soustřeďme se na věcné meritum, protože já v tomto případě mám pro ten poslanecký návrh pochopení. Tak poprosím, nezávoďme. Druhá věc, poprosil bych, teď, řeknu opravdu jako s pokorou členy současné koalice, kteří byli poslanci v minulém volebním období, nehodnoťte, prosím vás, úplně negativními samolepkami - slyšel jsem tady pojmy nefunkční novela a tak dále - tu změnu, tu velkou změnu stavebního práva, kterou jsme přijali v minulém volebním období. Proč to říkám s prosbou? Pokud vy chcete být konzistentní, což věřím, že chcete, tak tehdy 161 ze 166 přítomných poslanců ve finálním hlasování, a já si toho vážím, ten náš návrh aktivně podpořilo. Zdrželi se třeba z největšího, tehdy opozičního, teď největšího vládního klubu, hnutí ANO, se zdrželi pouze dva kolegové prostřednictvím pana předsedajícího, kolega Ondra Babka a pan kolega Tureček, ti se pouze zdrželi. A jinak vlastně jste aktivně a já si toho vážím, hlasovali pro, tak pak mně nepřijde úplně jako konzistentní lidsky, politicky to třeba nálepkovat pojmy nefunkční novela a třeba ještě jako drsnějšími.

Tak od těchto mých proseb. A když jsem říkal, že mám velké pochopení pro ten poslanecký návrh, já bych nepostupoval jinak, tak to hned zdůvodním. A teď si možná zavřu dveře na jakékoliv připomínkové místo, na jakékoliv ministerstvo. Pustit novelu stavebního práva, která má Českou republiku dostat z té pasti nefunkčních procesů, opravdu nefunkčních procesů a těch příčin, důvodů, těch jsou tisíce. To bychom tady mohli pořádat týdenní seminář a stejně bychom všechny vyjmenovali. Tak pustit ji do mezirezortu by znamenalo tu razantní pozitivní změnu zabít. Proč? Já si to nazývám sám pro sebe, tak jako existují NIMBY efekty v území, tak já vlastně tohle nazývám NIMBY efekt v rámci přípravy legislativy, kdy z logické věci, a já se proto na ty úředníky nezlobím, ti úředníci, zejména ministerstev, dalších ústředních orgánů státní správy vlastně v mezirezortech, mezirezortních připomínkových řízeních logicky hájí partikulární zájem toho svého ministerstva, toho svého sektoru. A v zásadě už vidím, pokud by takovýto návrh šel standardní cestou, tak kdo pracujete se eKlepem, kdo pracujete s vypořádáním připomínek, já se s tím opravdu snažím pracovat, tak to by ta vypořádací obrazovka eKlepu svítila červeně. A v zásadě by to nebylo možné vůbec posadit do nějakého funkčního celku. Takže to je ten důvod, proč to takhle realisticky popisuju. Ve svém věku už asi nejsem kvůli tomu, abych mluvil v nějakých prázdných frázích.

Na druhou stranu - a tady zase si myslím, že nebyla úplně objektivní vystoupení a tam si myslím, že se to dalo odpracovat více - jste podle mého názoru neodpracovali zatím a podtrhuji zatím, to se dá nepochybně ještě odpracovat, zatím jste neodpracovali úplně správně komunikaci za a s municipálními organizacemi, to znamená s těmi třemi klíčovými, které máme, Sdružení měst a obcí, Sdružení místních samospráv a Asociace krajů, to jsou v zásadě tři municipální profesní organizace pokrývající 98, 99 procent municipalit v České republice. A neodpracovali jste úplně v rovině, já to hned řeknu, jak to myslím, úplně jako opravdu hlubokého projednání s nějakým nasloucháním a s promítnutím právě případného vyřešení těch kritických míst jste úplně neodpracovali profesní organizace typu Česká komora architektů, Česká komora autorizovaných inženýrů, techniků činných ve výstavbě. Já se opravdu znám osobně s řadou lidí, ať už z těch municipálních organizací nebo z těch profesních, teď to řeknu stavařských organizací, a oni potvrzují, že jste s nimi komunikovali, takže pozor, já rozlišuju projednat a komunikovat, že jste skutečně vlastně se všemi komunikovali, dostali od vás ať už v podobě tezí nebo ve formátu tezí nebo ve formátu připraveného opravdu toho paragrafového znění, tak dostali ten návrh, byl jím představen, to byla asi roadshow, kterou, prostřednictvím pana předsedajícího, zmiňoval třeba včera kolega Vojta Krňanský, ale on opravdu zaměnil slovo informovat někoho, představit něco někomu a slovo projednat.

A to projednání, podívejte se, a řada z vás tady pracuje nebo jste za své obce zástupci třeba ve SMO ČR, SMO ČR teprve v tomto týdnu ve svém vedení si vlastně odsouhlasil vnitřní postup toho, jak vámi představený návrh odpřipomínkují. A pokud se nepletu, teď to říkám z hlavy, na jednání svého vedení v tomto týdnu schválili, že podle mě do 13., 15. února nějak tak před polovinou února teprv oni vydají stanovisko, ve kterém vlastně vaší vládě dají zpětnou vazbu. Třeba za SMO ČR. Stejně tak vlastně třeba z těch profesních organizací Česká komora architektů potvrdila, že jim byl návrh představen, ale oni v zásadě poskytli připomínky, ke kterým zatím nemají žádné validní projednání, zda budou nebo nebudou, to je legitimní, zapracovány.

Takže tolik k procesu té přípravy. Čili nekritizuju, byl bych pokrytec, nekritizuju to, že jste se vyhnuli mezirezortu, udělal bych to úplně stejně, ale myslím si, že to chtělo opravdu nejen komunikaci, ta byla, zase bych popíral realitu, ale myslím, že to chtělo jako větší výtlak v reálném projednání jak s municipálními, tak s profesními stavařskými organizacemi.

Teď ty konkrétní poznámky. Kritická místa... Teď nemyslím to slovo kritické ve smyslu jakkoliv negativním nebo dehonestujícím, kritická místa z pohledu jejich věcného obsahu. Teď už budu víc telegrafický. Zase o každém z těch kritických míst bychom se mohli bavit velmi dlouho. Už to tady naznačili kolegové - 42 novelizovaných zákonů. Tady bych poprosil, jestli bychom nemohli ještě vymyslet nějaký systém, řeknu, zpětné validace. Teď - to už není ten mezirezort - jsou silní lidé v Legislativní radě vlády. Já se znám s některými opravdu autory, kteří to pro vás psali - z důvodu korektnosti je tady nebudu jmenovat - takže mám relativně velkou míru důvěry, že ten návrh je velmi profesionálně odpracován. Znám se s nimi dlouhodobě osobně a jejich kompetencí v oblasti veřejného práva a stavebního práva si velmi vážím.

Přesto bych poprosil - to si totiž myslím, že nemůže být tady poslanecká dělničina jenom ve výborech - jestli by nemohla proběhnout ještě nějaká, klidně na pozadí legislativního procesu, jakási validace a kontrola toho, že skutečně ty puzzlíky čtyřiceti dvou - já k tomu přidám jeden, který vy tam nemáte z logiky důvodu zatím, dokonce zákon - tak aby ty puzzlíky těch čtyřiceti dvou doprovodných nebo souvisejících zákonů přece jenom nemohly ještě podlehnout nějaké validaci, že nám ty puzzlíky do sebe opravdu zapadnou.

Druhá poznámka k těm čtyřiceti dvěma novelizovaným zákonům. Včera jsme probírali dva sněmovní tisky, státní zaměstnance a změnový zákon ke státním zaměstnancům. Férově, v důvodové zprávě je zmiňováno, že se musí ještě myslet na integraci právě se stavebním zákonem a ta třeba doposud vlastně ještě nijak v legislativním textu projevena není. Jinými slovy, nebavíme se o čtyřiceti dvou, ale minimálně o čtyřiceti čtyřech předpisech, a ty dva tam ještě nějak zintegrované nemáme. Takže to je k té integraci měněných zákonů.

Druhá věc, přechod na centralizovaný model. Myslím si, že ve všech našich stranách máme k tomu různý přístup a různou afinitu. Jsou lidé, řekněme, praktičtěji, více centrálně orientovaní, ve všech stranách v této Sněmovně jsou lidé, který třeba mají blíže i z důvodu svého působení v orgánech samosprávy třeba k tomu současnému smíšenému modelu. Ale zatím jsem nezavnímal... Tohle je praktická prosba, kterou určitě neodpracuje Sněmovna, tu musíte odpracovat vy jako vláda. Myslím si, že ta rizika jsou slyšet ne z důvodu dotazníkových akcí SMOČRu, Sdružení místních samospráv, ale každý, kdo komunikujeme u nás v území, tak víme, že zpětná vazba ze stavebních úřadů na obcích a ze stavebních úřadů na krajích, ta zpětná vazba je opravdu hrozně silná v tom - teď to řeknu úplně naplacato - že stávající úředníci dislokovaní ve stavebních úřadech obcí nebo krajů, z velké části - nepaušalizuju - přejít do centrální státní stavební správy nechtějí.

Jinými slovy, to faktické riziko, to materiální riziko, personální - teď nechci používat silná slova, tak předesílám velmi silně ty uvozovky - případného personálního kolapsu, kterému se dá ale pořád nějak preventivně předcházet, tak tohle je věc, kterou nezměníme ve Sněmovně. Je nutné ji opravdu extrémně odpracovat za vás řadou exekutivních kroků, bezprostřední komunikací. Ale opravdu to naslouchání našim lidem v terénu tomu, že ohromná podmnožina stávajících zaměstnanců přejít do státní stavební správy nechce, tak to riziko je tam opravdu ohromné. Směrem k vládě mohu vyslat jako poslanec jenom prosbu v té exekutivní rovině. Tam je to řešení. To je druhé kritické místo.

Třetí kritické místo, územní plánování. Nejpodstatnější změna... Vím, že tam je spousta pak dalších dílčích nástrojů, snažím se akcentovat opravdu ty věci nejpodstatnější. To znamená, vím, že tam je návrat ke zrychlenému režimu a tak dále a tak dále, ale jádro té změny v územním plánování je převod územního plánování totálně do samosprávy obcí. Mám tedy silné pochybnosti... Teď mluvím kriticky ke svému vlastnímu městu. Nevidím, že by tady seděl, vaším prostřednictvím, Martin Kolovratník. Ne že by tady seděl vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, ale že ho zmiňuju. Jsme oba dva z Pardubic.

U nás pořizujeme nový územní plán od roku 2010. Změnila se několikrát politická reprezentace na městě, změnila se několikrát osoba zpracovatele, kterého město využívá, personální obsazení v pověřeném zastupiteli a tak dále. Nemyslím si, že převod územního plánování do samosprávy obcí je tím - zase použiju podruhé to slovo - gamechangerem, který by měl nedostatky českého územního plánování změnit. Není to prostě jenom problém... Já jsem použil ten příklad Pardubic, abych tady nemluvil kriticky o jiných městech. V minulém týdnu další velké statutární město z české top desítky oznámilo, že po 16 letech s úspěchem dotáhlo nový územní plán. Takže myslím si, že ty problémy jsou někde jinde, než v převodu územního plánování do samosprávné působnosti obcí a krajů.

Čtvrtá věc, mnou silně podporovaný institut - ale vlastně k němu vůbec nevím nějakou datovou tvrdou analýzu - a to je urychlení řešení problematiky bydlení institutem stavby pro hromadné bydlení - § 5 je definiční základna - řeknu, prvků, který bude mít na sobě pozitivní samolepku veřejného zájmu a zjednodušených zrychlených procesů.

Tady mám vlastně dotaz, jak jste došli k té, řeknu, ploše 10 000 metrů čtverečních? To při průměrné velikosti bytu někde mezi 50-100 metry čtverečními je stavba pro 100 až 200 bytů, ale já vůbec nevím, jak jste k té číslovce přišli a jestli to má nějakou oporu v nějakých datech. Proč ne 5 000, proč ne 15 000? Teď to říkám hodně polopaticky. Tady bych rád... Asi jsem pochopil, že paní ministryně chce vystoupit až v závěrečném slově. Nemůžeme ji k tomu nějak nutit. Myslím si, že by ta debata byla interaktivnější, ale je to také legitimní pohled. Tady bych byl rád, jak jste k té číslovce 10 000 metrů čtverečních přišli - nebo kohokoliv z navrhovatelů? Protože mám v tuto chvilku pocit, že to je spíš jako nasliněný prst ve vzduchu, než že by to bylo opřeno o nějakou reálnou úvahu. Ten institut stavby pro hromadné bydlení je správný, máme ho použít, ale zajímaly by mě, řeknu, důvody k jeho nastavení.

Už to tady zmínili kolegové, další z těch kritických pointů - já vždycky zmíním i § 136a, náhrada za zvýšení hodnoty v území - je podle mě ohromně rizikový. Víte, co se děje? My v zásadě z územního plánování děláme kupčení s územním plánováním. Já to říkám v uvozovkách. Jinými slovy, vím, že na to ta obec bude muset vydat vyhlášku, ale prosím vás, to, že vlastně tímto návrhem zákona... Jak mění rychlost stavebního práva v České republice to, že si v uvozovkách může obec říct, já budu vybírat desátek za zhodnocení v uvozovkách pozemků v územně plánovací dokumentaci?

My všude zákonem... Vy správně v důvodové zprávě voláte, že musíme zachovat ochranu veřejných zájmů v území. V územním plánování přece nemá vyhrávat jednotlivec. Územní plánování má být pohled z nadhledu tak, aby celek dané lokality, která podléhá příslušnému stupni územně plánovací dokumentace, byl zorchestrovaný jako celek z pohledu všech funkcí v území, z pohledu všech aktérů v území. My tímhletím nástrojem - já to opravdu nazývám desátek za změnu územně plánovací dokumentace nebo lidově pro veřejnost desátek za změnu územního plánu - tak my opravdu otvíráme tedy Pandořinu skříňku v kupčení s územním plánem.

Bacha, máte to tam alternativně za dvou podmínek. Ony jsou alternativní, čili kdyby aspoň byly ty podmínky nastavené kumulativně, tak bych to možná se skřípěním zubů - stejně tak by ta moje principiální připomínka platila - tak bych to dokázal skousnout. Ale vy to první, to písmenko A, tam máte na žádost vlastníka. Ty bláho, já myslím, že v okamžiku... Nebo takhle, v situaci obcí, které mají napjaté své rozpočty, no, tak já bych po přijetí zákona... Teď to říkám cynicky, já jako zastupitel v Pardubicích budu vždycky hlasovat proti, pokud to někoho napadne, ale u obcí, které mají ekonomické problémy ve svých rozpočtech, no, tak podle mě první den po nabytí účinnosti schvalují vyhlášku a druhý den po nabytí účinnosti té vyhlášky stojí před tím obecním úřadem fronta zájemců, kteří takhle ponesou peněženky a budou si platit změnu územního plánu. Jasně, že teď trochu přeháním. Rozumíte mi, ale tohle je tam napsané. Omlouvám se, že jsem tenhleten kritický point takhle akcentoval.

Právně vidím další velmi problematický bod, § 144c, pohoda bydlení. Znám judikaturu správních soudů právě v oblasti vypořádávání práv vlastníků, lidově řečeno sousedů, v procesech stavebního řízení, kdy řada z nich se legitimně, zdůrazňuji a oprávněně domáhá ochrany soudní cestou, pokud neuspěli se svými, řeknu, ochrannými nástroji v rámci, řeknu, územního či stavebního řízení postaru. Tak skutečně vy jste vycházeli z judikatury, ale pozor, my paragrafem 144c - takhle je naformulován - zakládáme do českého práva nové subjektivní právo na pohodu bydlení.

Přitom to ustanovení je relativně velmi vágní, velmi neurčité. A já se tady opět teď jako právník obávám, že otvíráme Pandořinu skříňku - ne nárokové společnosti, protože to je právo, ale spíš, řekněme, Pandořinu skříňku toho, čeho všeho a jakých všech tisíců, milionů potenciálních nároků se subjekty v této zemi mohou domáhat, a pokud ty nároky jsou velmi vágně, velmi obecně formulované, tak otvírají jenom Pandořinu skříňku - v uvozovkách - relativně dlouhých správních řízení či soudních sporů. Takže pozor, máte to tam opravdu formované jako nové právo, nové právo - vymahatelné právo, tak chci na tento kritický point upozornit.

Blížím se pomalu k závěru. Ještě to není úplně poslední bod, ale opravdu už avizuji, ať se mu ho připravovat další řečníci, už se blížím k závěru. Digitální technické mapy. V zásadě, kdybych to přirovnal ke katastru, tak jdete na princip materiální publicity détéemek, jinými slovy, co je a co není nakresleno v détéemce, tak z toho se vychází.

A já tady teď řeknu svůj point, uvedu řečnickou otázkou, které budete všichni rozumět: Vy fakt ve vašich obcích a městech se můžete spolehnout na détéemku? Zejména v podzemí této země je tolik sítí historicky, které v těch détéemkách nejsou. Dobře víte, jak détéemky v jednotlivých obcích, městech, krajích se lopotně tvoří. Já fandím tomu, aby tato země optimálně měla celoplošné pokrytí, stoprocentně objektivní v tom smyslu, že détéemka odpovídá reálné realitě všech sítí, které v nímají mají být uvedeny, všech infrastrukturních sítí, ale realita přece takováhle není. Jinými slovy, je to podle mě cíl, ke kterému máme směřovat, že détéemka bude tím podkladem, který bude na sto procent platit, ale realita teď taková vůbec není, ať už z pohledu tvorby détéemek a jejich plnění, ale z pohledu jejich reálného stavu, té vypovídací hodnoty, prostě neodpovídají détéemky realitě.

Další bod, který zmíním velmi krátce, on už tady byl mnohokrát akcentován. Myslím si, že jste ten nosič, správný nosič - vracel bych se k úvodu - razantní, z mého pohledu správně razantní změny stavebního práva, tak jste doplnili o kazuistiku, která tam nemá být. Už to tady padlo, norování lišek, držení lišky obecné v zajetí pro účely výcviku psů loveckých plemen, abych byl přesný z pohledu zákona, tak tady ta kazuistika tam nemá co dělat, zbytečně si pak ten správný, razantní návrh plevelíme (o?) takovéto věci, body, prvky, instituty nesouvisející.

Z mé strany vlastně snad všechny klíčové, kritické body, které jsem chtěl zmínit. Chci konstruktivně poprosit - postoj klubu ODS tady řekl náš zpravodaj. Já jsem rád, že jsem se zpravodajem naprosto v souladu z mého pohledu, z pohledu odéesky nebudeme navrhovat ani vrácení, ani zamítnutí. Přejeme České republice, aby do cíle, do úspěšného cíle pro naši zemi pro - řeknu - český stavební sektor, pro územní plánování návrh zákona dojel, ale moc prosíme, abychom se v průběhu druhého čtení ve výborech, tady na plénu, ze strany vlády konstruktivně pobavili o tom, jak kritická místa překonat - opravdu je zmiňujeme konstruktivně - tak, abychom je překonali, nikoli, aby ta kritická místa cokoliv blokovala. Za mě vše, děkuju mnohokrát za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Změnil se předsedající.

Já bych přečetl omluvy. Omlouvám poslance Jiřího Bartáka od 17.45 hodin do 19.30 z pracovních důvodů, poslance Jana Bauera od 11 hodin z pracovních důvodů, poslance Mariana Jurečku od 14 do 15.15 z pracovních důvodů.

A další v pořadí - a pardon, mám tady faktické poznámky, mám tady dvě: první má pan Vojtěch Krňanský, druhou má potom pan Patrik Nacher. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vojtěch Krňanský: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom v rychlosti bych chtěl reagovat vaším prostřednictvím, pane předsedající, na pana poslance Haase. Takhle by měl vypadat konstruktivní projev k tomu, k těm poznámkám - já si toho hrozně vážím, protože se známe dlouho - a takhle bych si to opravdu představoval. A paní ministryně bude potom se ke spoustě věcí vyjadřovat.

Já jenom jednu rychlou věc k détéemkám, protože to je věc, která mně je blízká. Ono tam je přechodné období. My samozřejmě víme, že v tuhle chvíli ty détéemky jsou ve stavu takovém, v jakém jsou, že skutečně ani ti největší síťaři to nemají v pořádku.

Na druhou stranu, pokud bychom nepřišli s tím, že dáme to explicitně do zákona, tak je nikdy nedonutíme. Takže je tam přechodné období, odkdy to skutečně bude striktně platit, ale musí být nastaveno, protože pokud bychom to nenastavili, tak si nadále budou dělat, co budou chtít, a bude to takovéto benevolentní - no, možná to tak je, možná to tak není.

A ještě jsme se v expertním týmu bavili o tom, že bychom rádi obcím a městům nabídli i jednotnou metodickou pomoc, jak postupovat například u veřejného osvětlení, což je taky věc, která by tam měla být - je budována kolikrát v akcích Z a podobně - nebo dešťové kanalizace. Takže skutečně s tímhle počítáme. Není to explicitně tak, že od 1. 7. to bude úplně jako striktně, je tam nastaveno přechodné období, o kterém se budeme bavit. Takže to jenom ve stručnosti a v rychlosti k tomu. A ještě jednou děkuju za konstruktivní projev a přístup klubu ODS. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Krňanskému. A nyní první místopředseda Poslanecké sněmovny pan Patrik Nacher.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové... (Předsedající: Chvilinku, chvilinku, já jenom musím dát ty dvě minuty - a už.) Já to stejně nevyčerpám, úplně v pohodě.

Já jsem také chtěl reagovat na ctěného kolegu Karla Haase a chtěl jsem ocenit jeho vystoupení a rozbor těch jednotlivých věcí. Některé otázky - mě také zajímají odpovědi, nemohl jsem na to reagovat (gestikuluje) tam nahoře. Předpokládám, že jak zpravodajka, tak paní ministryně poté vystoupí, protože si tam dělají poctivě poznámky, takže - ale znovu, abychom tady jenom na sebe neštěkali, tak jsem chtěl využít příležitosti a ocenit ten příspěvek a věcnost. Takže proto jsem se přihlásil k faktické a jak vidíte, nevyčerpal jsem ani čtvrtinu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu místopředsedovi. A prosím paní poslankyni Veroniku Kovářovou.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená paní ministryně, chtěla bych se vyjádřit ke dvěma komentářům mého příspěvku od paní poslankyně Ožanové. Týkaly se mého komentáře - zastavění parku na luxusní apartmány. Komentovala, že park zůstane v územním plánu parkem, a tak mnou navržená situace nemůže nastat.

Jde o to, že když budeme při tvorbě územního plánu vážit veřejné zájmy, přibyl nám zde zájem bydlení, máme tedy i jako obecní zastupitelstvo velkou motivaci postavit bytové domy. A proto, když nás osloví vlastník pozemku, na kterém se nachází zeleň, o změnu územního plánu, měli bychom zvážit jeho žádost. Dokážu si představit mnohé situace ve městech, kde by se místo nějaké části zeleně měly raději postavit bytové domy a bylo by to tak vhodné a správné. Tento krok jako takový je totiž v pořádku, protože potřebujeme nové byty - potřebujeme pro běžné občany, pro mladé rodiny, pro potřebná povolání nebo třeba pro seniory, kteří by rádi upřednostnili bezbariérový byt v centru města. Pokud zde ale majitel postaví byty ve vysoké cenové hladině a ty byty nenaplní svoji městotvornou funkci ani v nějakých například 15 či 20 procentech, zůstanou prázdné či se v nich bude provozovat Airbnb, tak by pro danou obec měla daleko větší hodnotu zeleň. A to je to, o čem jsem mluvila - nechci bourat princip, bydlení je veřejný zájem, chci zdůraznit, že musí být definován nějakým procentem dostupného a ideálně i dotovaného sociálního bydlení, aby se mohl opravdu vykládat jako veřejný, a tak by byl dán na roveň ostatním veřejným zájmům. Něco podobného se může stát i jinou cestou.

Pojem zastavitelné území, kterým se nazývají i nestavební plochy, sugeruje pocit, že celá plocha je k dispozici k zástavbě. Při pohledu do plánu se majitel rozhodne doplnit tuto plochu novou výstavbou a pak se vhodná a přirozená zeleň také může proměnit na novostavbu. Zástupce ochrany životního prostředí bude argumentovat například tím, že část té zelené plochy hraje důležitou roli v modrozelené infrastruktuře lokality. Ale nastoupí veřejný zájem bydlení a modrozelená infrastrukta ustoupí do pozadí a důsledkem se změní mikroklima stávajících i budoucích obyvatel.

Zjednodušení pojmů vítám, ale pouze když nenarušíme tak intenzivně ochranu veřejných zájmů, jak je to nyní. Paní poslankyně zmínila, že když obce budou mít kompletní pravomoce k vytvoření územního plánu, tak si nakreslí park tam, kde chtějí, a nikdo jim to nezmění. To je určitě pravda, ale nuance problematiky například veřejné zeleně nejsou jenom velké parky. Dovysvětlila bych, čeho se u novely obávám. Územní plánování do rukou samospráv je návrat před novelu z roku 2006. Od té doby nám státní správa v přenesené působnosti územní plány pořizuje a samospráva je zadává a schvaluje. Novela vrací kompletní kompetence do rukou samosprávy, což je určitě vhodné z pohledu politické odpovědnosti k rozhodnutím v území, již méně vhodné z pohledu toho, že nyní je bude korigovat jen jeden architekt-urbanista, zatímco dosud je to spolupráce dvou. Ten proces tak dnes stále hlídá stát jako nadřízený orgán - u územního plánu města krajský úřad, který na tuto zákonnost dbá. Je správné, že tato možnost bude k dispozici zdarma i nadále pro obce, které by o ni měly zájem.

Myšlenka mít svého vlastního pořizovatele ale není nová, malé obce si ho můžou platit už řadu let a práci státu pak dělá externista v klasickém komerčním režimu. Že je dnes pořizovatel v přenesené působnosti, zajišťuje, aby měly územní plány aspoň metodicky něco v základu společného. Pokud by se pořizování od státní správy zcela odtrhlo, mohl by to být opravdu chaos. Je proto třeba zodpovědně a pečlivě metodicky nachystat, aby obce bez adekvátně odborné opory nemusely šlápnout do vzduchoprázdna. Pokud je to jedna z těch metodik, o které tady mluvil kolega Krňanský, tak to vítám a děkuji.

Vidím zde pozitiva v obcích, které mají zájem a erudici posunout město kupředu. Ruku v ruce s tím však přichází riziko zneužití zákulisními hráči u těch, kteří touto odbornou oporou nedisponují. Pokud by přišla pouze tato změna, neobávala bych se tolik. Dotčené orgány by totiž svými stanovisky mohly korigovat právě ty extrémní projekty. Pokud ale nastavíme, že závazná stanoviska jsou jen vyjádřeními, která můžeme i nemusíme respektovat, otevíráme si Pandořinu skříňku.

Územní plány by měly být navrženy tak, aby pomáhaly budoucímu vývoji. Pro větší obce by územní plán mohl být pouze vizí, která otvírá možnosti, prvky regulačního plánu v územním plánu jsou jedním z nástrojů, jak je zpřesnit a jsou tam již dnes. Na další podrobnosti máme i územní studie a regulační plány. Nyní si obce mohou vybrat, jakou podrobnost zvolí, ale žádná zásadní rizika z toho neplynou. Ale nemůžeme říct, že se to tak nestane do budoucna. Nemůžeme říci, že si obce pohlídají všechny veřejné zájmy v územním plánu, protože si je do něj všechny nakreslí. Významná část těchto plánů je stále spíše koncepční. Dejme obcím plnou územní plánovací pravomoc, ale neosekávejme pravomoci dotčených orgánů do té míry, jak je to nyní navrženo. Mohlo by to vést k tomu, že v jedné obci bude územní plán přeregulován tak, že si zachovají ochranu veřejných zájmů, ale zároveň její rozvoj bude silně omezen, a v druhé obci si bude stavět na úkor veřejných zájmů kdokoliv cokoliv. Veřejné zájmy jsou zde právě pro lidi. Není to něco proti nim. Je to pro jejich zdraví, které ovlivňuje například mikroklima, hluk nebo dopravní zátěž.

Stejně jako kolega Haas zmiňuji obavy zaměstnanců úřadu. Já mám například zprávy od úřadu pro územní plánování. Je třeba, aby tato reorganizace byla správně metodicky a zodpovědně nachystaná. Tak věřím a doufám, že se něco stane.

Také bych chtěla zdůraznit, aby novela byla poslána do všech čtyř adekvátních výborů, tedy i do výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, na výbor pro mediální záležitosti, pro agendu podvýboru kultury a pro výbor pro životní prostředí. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů a STAN.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Já bych vás potom poprosil, jestli bychom to mohli ještě tady u mě dočíst nebo načíst.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Výbor pro mediální záležitosti, pro agendu podvýboru kultury.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Mediální záležitosti.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: A pro výbor pro životní prostředí.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: A výbor pro životní prostředí. (V. Kovářová: Děkuji.) Také děkuji. A mám tady s faktickou poznámkou pana poslance Vojtěcha Krňanského.

 

Poslanec Vojtěch Krňanský: Děkuji, pane předsedající. Já budu reagovat na svoji předřečnici, vaším prostřednictvím. Tam je důležité zmínit to, že jsem trošku zaskočen tím, že nechceme samosprávám dát tu možnost maximálního ovlivňování toho, co v tom území má vznikat. Jsou to právě místní samosprávy, které jsou voleny do těch zastupitelstev právě díky své místní znalosti. Ony přece nejlépe mají vědět, co ta konkrétní města a obce potřebují. A pokud se budeme bavit o tom, že nějaké město by chtělo nahrávat budování nedostupného bydlení, tak já si myslím, že by střílelo samo sebe do nohy, že bych nepodceňoval skutečné starosty na těch radnicích, o tom, že nevědí, co ta konkrétní města potřebují.

My v našem městě v tuhle chvíli třeba máme projekt dostupného bydlení, který budujeme a víme, že ho potřebujeme, a v životě by nás nenapadlo, že by tam mělo vzniknout něco jiného. Ta města mají možnost také mít plánovací smlouvy a v těch plánovacích smlouvách ti konkrétní zastupitelé mohou říct přesně, co tam má být.

Takže já bych v tuhle chvíli tady nepaušalizoval to, že budou na městech a obcích vznikat nějaké nahrávky developerům, protože to nikomu neprospěje, a ve finále ani ten developer ve chvíli, kdy bude mít prázdné byty, tak jemu to nedává ekonomický smysl. A to jenom k tomu.

Ale druhá věc, k tomu územnímu plánování. Jasně, metodika bude jednotná. To jenom je skutečně ta možnost volby, že ta města budou mít daleko větší pravomoce, ale nebude to tak, že jedno město bude mít územní plán, že si ho nakreslí prostě pastelkami, a druhé město bude mít územní plán, který bude v nějaké top kvalitě. Ta metodika bude jednotná, ale ta města a obce budou mít tu pravomoc si do toho daleko více zasahovat, ti konkrétní zastupitelé o tom rozhodovat a ne nějaký úředník, který se rozhodne, že to takhle nebude. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo další faktické poznámky, takže s další faktickou poznámkou paní poslankyně Veronika Kovářová.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. To je právě to, co jsem říkala. Já bych těm obcím tu možnost dala, ale je potřeba neosekávat ty pravomoci dotčených orgánů tak, jak je to nyní navrženo, protože tak, jak je to nyní navrženo, tam nemáme žádnou brzdu ve chvíli, kdy samospráva nebude dostatečně silná vůči těm developerům nebo vůči jiným investorům v území. Nejsou to jenom developeři, kteří staví byty, můžou to být jacíkoliv investoři v tom území a jsou samosprávy, které prostě nemají tu odbornou oporu, a pak se třeba dostanou do situace, že neví, jak napsat ty plánovací smlouvy nebo je to vůbec politicky nevhodné, a v tu chvíli ten dotčený orgán dělá tu brzdu. Tak jak jsou nyní osekány pravomoci dotčených orgánů, tak ta brzda nebude. Ale co se týče územně plánovacích pravomocí, tak za nás je to v pořádku, že to budou rozhodovat města.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Další s faktickou poznámkou je paní poslankyně Eva Fialová a potom následuje pan poslanec Ivan Bartoš.

 

Poslankyně Eva Fialová: Moc děkuju za slovo. Já také budu reagovat na ctěnou kolegyni, která tady vystupovala ohledně územních plánů, veřejných zájmů a tak dále, aby se dbalo na všechny. Ano, ale ta diskuse probíhala už na pracovních skupinách, co vlastně je větší veřejný zájem, které vedl váš ctěný kolega ještě pan ministr Ivan Bartoš, kam já jsem chodila, a ani tam mezi těmi odborníky nebyla shoda, jaký ten veřejný zájem má být první.

A teď řeknu praktický příklad z obce. Budeme mít rigidní územní plán, který vám zamezí jakýmkoliv způsobem zasáhnout do zeleně a budeme ochraňovat natvrdo zeleň v situacích, kde třeba vedle komunikace je dávno již ta zeleň rozježděná, obce si s tím neví rady, protože neustále by měly obnovovat trávníček, který tam vzniká, místo toho, aby si mohly například rozšířit komunikaci z podélného na příčné parkování, které stejně v té lokalitě takto běhá. To je ta znalost těch místních politiků. A mnohem víc by bylo prospěšné, kdyby například v blízkosti této veřejné zeleně nebo v tom jiném kousku byly vysazeny keře, které mají mnohem lepší funkci než samotná rozježděná zeleň. Takže se dostáváme opravdu do těchto paradoxů v těch daných územích, co je opravdu veřejný zájem, jestli ochrana 1,5 metru zeleně, trávy, anebo to, aby lidé měli kde mít dostatek své obslužnosti, parkovacích míst a dalších jiných subjektů, které k tomu kvalitnímu bydlení, o kterém jste tady mluvila, hovoří. A co bude větší tedy veřejný zájem? Já se na to opravdu ptám, protože ty diskuse probíhaly, a já jsem proto, ano, také dát bydlení jako hromadný zájem, ale je to na úkor třeba, když zavedeme sociální kvóty (Předsedající: Paní poslankyně, čas!), na úkor sestřiček a zdravotníků?

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já děkuji za slovo. Já zkusím zareagovat ve faktické velmi krátce. Asi nemá smysl, abychom si tady vybírali konkrétní příklady, tím nemyslím nic proti paní kolegyni, prostřednictvím pana předsedajícího, protože samozřejmě ty případy jsou různé. My jsme řešili až na úroveň vlády, jestli někde může stát o 3 metry vyšší tělocvična pro děti, protože to zabraňuje nějakému výhledu na kostelík. Rozhodovala to vláda svým hlasováním. Já bych nešel tady do těch extrémů, já bych podpořil - ano i z našeho pohledu - je to bydlení veřejný zájem, ale pojďme se skutečně bavit o nějakých pravidlech, která budou garantovat, že to bude to bydlení, které vyřeší tu situaci. Není pravdou, jak tady zaznělo od pana předřečníka, prostřednictvím pana předsedajícího, že ten developer má problém se těch bytů zbavit. Naopak jakmile vzniknou teď byty na nákladovém nádraží Žižkov, kde se teď v Praze významně staví, nebo na dalších místech, tak ty byty jsou rozprodány prakticky ihned. Většinou je teda kupují ti, co už nějakou nemovitost mají - kvůli dostupnosti. A já bych byl nerad v paradoxu, že jako někdo vymydlí třeba Parukářku a postaví tam rezidenčo, které jako půjde na investiční byty. Proto říkám, ta kompetence těm samosprávám patří, nicméně vyjednat si dobré plánovací smlouvy. Já vidím ty developery v Praze, v Liberci, v Brně, kdy oni si klidně počkají na třikrát, až se protočí to zastupitelstvo, navolí se tam ti správní lidé a bum a staví se. Proto si myslím, že říkat ano, bydlení jako veřejný zájem je, ale pojďme se bavit, jestli již do toho, pokud tedy opomíjíme nebo potlačujeme jiné veřejné zájmy, nevložit ještě nějaká další pravidla už v defaultu, která umožní těm samosprávám nějakým nástrojem mitigovat tu budoucí zástavbu. Jinak já si myslím, že tři předřečníci, včetně kolegyně Veroniky Kovářové, nebyli ve sporu. Bavíme se spíše o té úrovni detailu, která potom by tam měla být stanovena, a já jsem za dát těm samosprávám vyšší pravomoci, aby měly oporu v zákoně, nikoliv pouze na úrovni vyjednávání developer versus samospráva.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Další s faktickou poznámkou - paní poslankyně Veronika Kovářová, vaše dvě minutky.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Já opravdu si myslím, že nejsme ve sporu. Že prostě je to správně, aby bydlení se podpořilo, ale opravdu se ta procenta těch dostupných bydlení, nemusí to být hned sociální, to sociální tam může být jakoby v nabídce, že to je dotované státem, můžete to tam mít a nemusíte, ale dejte tam aspoň něco dostupného. Je běžné, že na západě se to dělá, protože se ukázalo, že když se jenom staví byty, tak prostě ty dostupné byty chybějí. A co se týče trávníčku a keře, já s vámi naprosto souhlasím, protože takových situací se stává spousta. Stejně tak se stává, že i památkáři dělají rozhodnutí, která prostě člověk nechápe, ale kvůli tomu, že jsou excesy, které se stávají, tak si musíme nastavit systém, který ty excesy bude minimalizovat nebo je odstraní, ale nemůžeme říct, tak se na to úplně vykašleme. Já z těch aktuálních úprav toho zákona mám pocit, že tam je spíš ten pocit, teda ta snaha, omezme jim pravomoci, protože se nebudeme bavit o tom systému. A spíš mi to vlastně nabízí ta cesta, jak byl ten zákon předložen, a myslím si, že jsme schopni - protože znovu opakuju to, co jsem říkala v tom včerejším příspěvku - úplně nejlepší pro nás všechny, co tu sedíme, je, aby to byla poslední změna stavebního zákona. Tak pojďme se na ni domluvit společně, ať každý ustoupíme svůj krůček, dostaneme se do nějakého středu, který bude prostě pro nás všechny přijatelný, nikoho neohrozí. Pomůže to těm majitelům bytů v těch památkových zónách, aby si mohli vyměnit okna nebo si dát fotovoltaiku, ale nemůžou si jí dát úplně všude. A to teďka třeba jde. A mně to přijde úplně zvláštní, protože pořád nemáme fotovoltaiku na všech továrnách, na všech nemocnicích, na všech školách, ale odteďka ji můžeme dát na všechny historické památky, které nejsou kulturní památkami, jsou v té památkové zóně. Jsou to prostě detaily, které si myslím nepřísluší ani tomuto plénu... (Předsedající upozorňuje poslankyni na uplynutí času.) ...pardon, ale tomu mezirezortnímu připomínkovému řízení. Děkuji. (Potlesk poslanců z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak vyskočila mi tam ještě jedna faktická poznámka, která ovšem zase zmizela, takže předávám slovo panu poslanci Michalu Zunovi.

 

Poslanec Michal Zuna: Já vám děkuju, pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážená paní ministryně, dovolte mi, abych se také vyjádřil k předložené novele stavebního zákona. Možná trochu překvapivě nebo ne překvapivě, protože je důležité, aby to tady zaznělo, ale podívám se na část novely, která se týká spíše mého pohledu, a to je tedy pohled člena výboru pro bezpečnost. Jak už tady zaznělo, ta novela je velmi obsáhlá, upravuje celkem 42 zákonů, znovu mi to nedovolí připomenout, že takhle obsáhlá novela, takhle obsáhlá materie, je opravdu odvážným krokem tím, že je to poslanecký návrh. Já budu věřit a doufat, že opravdu všichni předkladatelé se seznámili s těmi úpravami 42 zákonů.

A protože budu hovořit k jednomu z nich, je to zákon o požární ochraně č. 133/1985 Sb., tedy zákon, který je více než 40 let starý a do kterého jste se nebáli rovněž sáhnout. Mě mrzí, že tady nevidím příliš mnoho kolegů z koalice, kteří jsou členové výboru pro bezpečnost, ale alespoň někteří. Děkuju za to. A byl bych moc rád, kdyby zejména oni plus paní ministryně, mě chvíli poslouchali. Já považuji za velmi nešťastné upravovat zákon o požární ochraně tak, jak je navržen. Já jsem sice rád, že Hasičský záchranný sbor nebude integrován pod ten nově vznikající superstavební úřad, ale vidím tam velký problém v úpravách, a to konkrétně v § 31 v oblasti výkonu státního požárního dozoru. Myslím si, že jsme tady všichni ve shodě v tom, že bychom chtěli, aby se stavělo rychleji, a že vlastně na konci toho procesu novely stavebního zákona, tak by mělo být zrychlené stavební řízení, ale nikoliv na úkor bezpečnosti. To si myslím, že je naprosto zásadní a velmi důležité. A ta úprava právě v oblasti výkonu státního požárního dozoru, tak se týká toho, že Hasičský záchranný sbor, který připomínkuje v rámci stavebního řízení, posouzením celé řady oblastí, ať už to je dokumentace pro povolení stavby nebo dokumentace pro provádění stavby, dokumentace pro rámcové povolení nebo i jiné dokumentace, které jsou s tím souvislosti, tak vlastně doteďka, tak na konci tohoto posouzení, tak bylo závazné stanovisko Hasičského záchranného sboru, kterým se stavebník nebo developer musel řídit.

Já jsem přesvědčený o tom, že Hasičský záchranný sbor není ten, kdo zdržuje stavební řízení. Já jsem přesvědčen o tom, že drtivá většina vyjádření Hasičského záchranného sboru, tak je ve lhůtě ve lhůtě 30 dnů. Dokonce vlastně po naší novele - tak pokud se nevyjádří, tak je tam, tak je tam souhlas fikcí. Takže není to HZS, který by zdržoval stavební řízení. Problémem jsou odvolání. S tím souhlasím, ale to se pojďme bavit o tom, že jsou to zejména ta účelová odvolání, která potom ten proces brzdí. Ale za to už nemůže Hasičský záchranný sbor. A já tady považuju za zcela nešťastné, že právě v § 31 v odst. 1, písm. c) a v odst. 3 jsou nahrazena vydaná závazná stanoviska slovem, že Hasičský záchranný sbor vydává pouze vyjádření, tedy nějaké doporučení, kterým se ten developer může, ale také nemusí řídit.

Tím pádem vy byste přenášeli celou odpovědnost za bezpečnost té stavby vlastně ze státu na stavebníka, na developera.

Co si budeme povídat, myslím si, že je zcela jasné, co takový subjekt učiní. Pro něj bude důležitá rychlost, pro něj bude důležitá cena stavby a bezpečnost půjde zcela stranou. Takže toto ohrožení staveb já považuju za zcela rizikové. A pojďme si říct, co by to vlastně mohlo znamenat.

Pokud bychom nechali toto znění tak, jak je navrženo, tak Hasičský záchranný sbor bude dělat dále svoji práci, ale bude ji dělat nadarmo, protože ze závazného stanoviska bude pouze nějaké doporučení, kterým, jak jsem říkal, se buďto někdo bude řídit, nebo nebude řídit. A jaká rizika z toho plynou? Rizika systémových stavebních selhání, si myslím, že bychom neměli přehlížet. Jsou to velmi a důležité aspekty. Já jsem velmi rád, že žijeme v zemi, kde nám nepadají domy na hlavu, že tady máme stavby, které drží 20, 40, 60, 80, 100 let i více. A nepamatuji si na případ, že by tady nějaká stavba spadla selháním konstrukce nebo něčeho takového.

Ale nejsou to pouze nosné konstrukce nebo nosné konstrukce při požáru. A tady bych se opravdu troufnul pustit i do polemiky, abychom se nedostali do situace, kterou známe třeba někde z Turecka nebo z Bangladéše, kde sice naši hasiči pomáhají, ale byl bych rád, kdyby pomáhali z těchto důvodů v tom Turecku, nikoliv někde na Barrandově.

Jsou to dále třeba i únikové cesty, to znamená riziko ušlapání v koridorech, v úzkých koridorech. Myslím si, že máme všichni v živé paměti teďka neštěstí, které se odehrálo nedávno ve Švýcarsku. Častější požáry budov nebo i velmi důležitý aspekt, a to je dostupnost pro zásah z pohledu Hasičského záchranného sboru, ať už vně budovy, to znamená, to znamená nějaké příjezdové cesty, možnost mít prostor pro provoz dostupné hydranty, ale i v budově jako takové. Šíření kouře a celou řadu dalších. Rychlejší kolaps z konstrukcí. Nefunkční evakuace, horší přístup bytových jednotek, tím pádem třeba i vyšší smrtnost při požárech nebo větší materiální škody. A to nejsou hypotézy, to jsou zcela známé scénáře z mezinárodních selhání stavebních regulací.

Takže já bych moc poprosil, abychom neupřednostňovali rychlost, nesnižovali bezpečnost standardů, protože tak, jak je navržena tato část úpravy zákona o požární ochraně, tak ta nám nezajišťuje méně byrokracie, ale zajišťuje nám především méně bezpečnosti. Takže já bych nechtěl, abychom rezignovali na bezpečnost, ale abychom ji brali stále jako prioritu.

A z celé řady těchto důvodů mi dovolte, abychom se pouze touto částí novely stavebního zákona, tedy abychom se zabývali zákonem o požární ochraně v tom vymezení, které jsem zde přednesl i během projednání na výboru pro bezpečnost. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A máme tady faktickou poznámku. Přichází nám pan poslanec Vojtěch Kňanský. Ještě předtím, než dorazí, tak mám zde další omluvu. Pan ministr Jeroným Tejc od 12.45 z pracovních důvodů bude nepřítomný. Děkuji.

 

Poslanec Vojtěch Krňanský: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si dovolím krátce reagovat. Já jsem tady o tom mluvil už předevčírem, kdy jsme to začali projednávat, ten nový stavební zákon. My nikdo neříkáme, že ty požadavky na ty stavby by byly nižší. A já jsem to tady říkal už předevčírem.

My pouze říkáme, že pokud je někdo autorizovaná osoba a má kulaté razítko, tak se řídí platnými normami, což znamená, jsou to požadavky na nějaké ty evakuační východy, na čerpací stanoviště, na ty konstrukce, které jste zmiňoval. A to všechno se nemění. Pouze se mění to, že ten člověk, který má kulaté razítko, si za svoje rozhodnutí ponese zodpovědnost.

A to vyjádření, o kterém my mluvíme, není pro developera, to je vyjádření pro Stavební úřad, nicméně nikdo z nás rozhodně nesnižuje jakoukoliv požární bezpečnost prováděných staveb. Takže takovéto strašení tím, že nám tady budou padat domy na hlavy, jako to je někde v Bangladéši, to rozhodně nehrozí. A řekněme si asi otevřeně všichni. Za posledních x desítek let kolik neštěstí při požáru budov se stalo kvůli tomu, že by byla špatně postavena, nebo že by byla špatně povolena?

Všechny tyhle věci spíše vyplývají z toho, že byly využívány v nesouladu, že byly zavřené evakuační východy, že v barech, jako bylo například teďka ve Švýcarsku, kdy se stala tragédie, došlo k nějakému jinému pochybení než stavebně technickému provedení stavby ve své podstatě. Takže nic z toho neměníme, nestrašme lidi tím, že nám tady začnou padat baráky na hlavu, že ve chvíli, kdy by došlo k nějakému nešťastnému zahoření, tak tam všichni uhoří a podobně. Nic z toho novela stavebního zákona skutečně neříká. A ani hasičům nechceme upírat to, aby se k těm normám, které musí ti konkrétní projektanti s kulatými razítky dodržovat a splňovat, nic z toho se nemění. To všechno. Platí to jenom k tomu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Michal Zuna. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuju. No, nestraším já. Straší i ten Hasičský záchranný sbor. To není něco, co by byla nějaká domněnka, ale to jsou reálné zkušenosti lidí, kteří jsou v tom terénu, lidí, kteří se s tím problémem setkávají dennodenně. A to, že se nestaly nehody z těch důvodů, které jsem tady zmiňoval, že by se mohly stát, to je logické. No, protože to doposavad fungovalo tak, jak to funguje. A s tím já s vámi naprosto souhlasím, že pokud tady došlo k nějakým tragickým událostem, tak to bylo na základě pochybení provozovatelů určitých klubů nebo něčeho podobného, hotelu a tak dále.

Ale přece nemůžete uklidnit lidi tím, že budou moci bydlet a žít v bezpečných stavbách jenom tím, že se přendá nebo převezme odpovědnost ze státních orgánů na soukromé. To je přece naprosto nepřípustné a je naprosto logické, jak jsem říkal, že tyto subjekty vždycky budou upřednostňovat rychlost a nižší náklady před bezpečností.

Takže já bych to takhle na lehkou váhu určitě nebral a nesnižoval i roli Hasičského záchranného sboru v oblasti aktivní prevence a nedělal z Hasičského záchranného sboru pouze tu složku, že nám bude dobrá, až když bude hořet, až když ji budeme potřebovat, ale v té oblasti prevence tak se na ni úplně vykašleme.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je přihlášená paní poslankyně Veronika Kovářová, potom následuje pan poslanec Vojtěch Krňanský. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Ono v hlavě 1 § 3 je přímo napsáno, že dotčený orgán může zmírnit své původní stanovisko.A to je právě třeba to, co mě úplně nejvíce irituje. Protože my přece nemůžeme zmírnit zákonnou ochranu, tím jako jdeme proti smyslu toho zákona. To zmírnění je to špatně. Je v pořádku, pokud jdeme variovat stanoviska v rámci nějakých kolizí, ale nemůžeme je přece zmírňovat.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Vojtěch Krňanský.

 

Poslanec Vojtěch Krňanský: Děkuji. Já jenom už velmi v krátkosti budu reagovat na pana kolegu poslance vaším prostřednictvím. Já rozhodně nechci obcházet HZS a snižovat jejich jakoukoliv pravomoc a kompetence. Já jsem sám jsem dlouholetým hasičem a HZS mně je velmi blízko. Dokonce s těmi lidmi na územních odborech přicházím poměrně do častého styku a kontaktu. Ale znovu. Nikdo jim nechce říkat, že to tak nebude. Jenom se mění závazné stanovisko, které mnohdy skutečně vychází pouze z toho, že je to razítko pro razítko, změníme na vyjádření pro Stavební úřad. Není to o tom, že bychom chtěli snižovat jakoukoliv požární bezpečnost prováděných staveb a budov, ale je to o tom, že mnohde i ty HZS nestíhají.

Mnohdy o tom rozhodují také lidé, kteří třeba nemají úplně tu odbornou zkušenost. A já tuhle zkušenost mám. Kolikrát se oni doptávají těch projektantů, kteří to PBŘ psali, co oni si o tom myslí.

Takže nestrašme lidi tím, že člověk, který má kulaté razítko, který je architekt nebo projektant, a já bych se proti tomu chtěl vymezit, že bychom jejich práci snižovali, že bychom říkali, že oni upřednostní rychlost a peníze před bezpečností a kvalitou prováděné práce. To si myslím, že nikdo v rámci své cti k řemeslu by snad neudělal. Takže to si nemyslím, že je úplně vhodné, abychom to paušalizovali.

Ale nestrašme lidi tím, že ve chvíli, kdy HZS by vydávalo vyjádření, že nám začnou hořet baráky prostě před očima, to si myslím, že není úplně pravda. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo další tři faktické poznámky. S tou první přichází paní poslankyně Lenka Martínková Španihelová, s další potom pan poslanec Michal Zuna a následuje pan poslanec Ivan Bartoš. Tak stopuju původní čas, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Lenka Martínková Španihelová: Dámy a pánové, dobrý den. Já jsem shodou okolností před nedávnem navštívila naše společné krajské hasiče Pardubického kraje a ta jejich poznámka a obava k tomu byla taková, že ve chvíli, kdy my ten úřad rozdělíme a ti úředníci, kteří tam v této chvíli sedí, se nebudou moct prakticky poradit s těmi hasiči, kteří dělají ty výjezdy, tak to pro ně bude prostě komplikace v té práci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. Další s faktickou poznámkou je pan poslanec Michal Zuna. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuju. Vy jste mě, pane poslanče, moc neuklidnil, když jste zmínil - pouze se mění razítka. Pouze se mění razítka, že ze závazného stanoviska bude vyjádření úplně vlastně nicneříkající, doporučení. Tak to ať to radši ti hasiči nedělají vůbec a ať se věnují jiné činnosti, než aby seděli za stolem, trávili hodiny času nějakým vyjadřováním s tím, že to vyjádření jejich vlastně nebude mít vůbec žádnou relevanci, vůbec nikdo se jím nebude muset zabývat.

Tak pokud tady říkáte, že my rezignujeme na aktivní prevenci Hasičského záchranného sboru, tak tam zrušte úplně všechno, úplně je z toho vynechejte. Oni si najdou určitě jinou činnost v oblasti prevence. Vezměte tedy na svou odpovědnost, že bezpečnost staveb v tom rozmezí, jak jsem to popisoval, konstrukce, únikové cesty, různé kouřovody a další věci, tak že to bude odpovědnost úplně někoho jiného, že to bude odpovědnost stavebníka, a nedávejte to tam vůbec.

A navíc ještě ten argument, že hasiči nestíhají. Vždyť to je nesmysl. Tam je třicetidenní lhůta. A já jsem přesvědčen o tom, že drtivá většina těch případů je stihnutá, že tam je závazné stanovisko do 30 dnů. A pokud není, tak je tam souhlas s fikcí, to je tam od poslední novely stavebního zákona. Takže tam vůbec není problém s časovou lhůtou a že hasiči nestíhají.

Problém je v tom, že úplně rezignujete na aktivní prevenci Hasičského záchranného sboru. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další s faktickou poznámkou je pan poslanec Ivan Bartoš a zatím se může připravit s faktickou poznámkou paní poslankyně Marie Pošarová.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já bych chtěl reagovat na několik nepřesností, které tady zazněly od mých předřečníků.

Samozřejmě ty veřejné zájmy, které byly vyčleněny, byť tam dochází k té koordinaci, tak u nich ta fikce neběží. Kdyby u těch hasičů byla ta fikce, tak tam bych se reálně bál. A to je ale ta debata, jestli je začlenit, nebo ne v tuto chvíli. Tam bych se reálně bál, že protože to nestihnou nebo se to někde zašantročí, tak pak se schválí něco, co není bezpečné.

Na druhou stranu musím říci - a měl jsem i jako ministr s tím poměrně hodně práce, ať už se dělaly solární panely na střechy ve městech, tak někdy jsou ta stanoviska ať hasičů nebo třeba památkářů velmi radikální. Například, že to pokazí pohled na město z letadla, proto nemůžou být solary ve Starém Městě na vnitřní straně domů. Tak někdy samozřejmě je to takové skoro truc stanovisko.

Já si myslím, že bychom se neměli bavit o zmírnění, což je napsáno v tom zákoně, ale skutečně jít tou cestou té mitigace, vlastně vyhovění těch záměrů.

A jenom poslední k panu kolegovi. Já jsem jako ministr hodně dbal na bezbariérovou vyhlášku a dostupnost. A nenechte se mýlit. Ač mám hodně známých architektů a projektantů a věřím, že všichni chtějí odvádět dobrou práci, tak zejména ve stavbách typu mosty, lávky, přechody, stavby ve veřejném prostoru, tak naprosto šokantní předávání finálních projektů ke kolaudaci do práce, které nesplňovaly základní požadavky na faktickou bezpečnost, a to měl ten projekťák nebo i ten architekt tímto způsobem navrhovat.

Takže není pravdou, že razítko toho, kdo ručí za tu stavbu, by bylo a priori zárukou. Já věřím, že v tomhle volebním období proběhnou i ve Sněmovně některé semináře týkající se dostupnosti a přístupnosti ve veřejném prostoru a uvidíte, kolik věcí je schváleno v rozporu s těmito zásadními pravidly.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Nyní paní poslankyně Marie Pošarová, může se připravit se svou faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Růžička. Vydržte vteřinku, já akorát spustím čas. Tak, můžete.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla reagovat na předřečníka pana Zunu. Ano, samozřejmě, místo závazného stanoviska je tam vyjádření od hasičů, ale tady se vůbec nepředpokládá, že by to vůbec ten stavební úřad nebo ten úřad územního rozvoje neakceptoval. To si nikdo nedovolí, aby popřel to, co přijde od hasičů. Tady je to jenom z toho důvodu, aby to bylo byrokraticky jednodušší. Toť vše. Díky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Pavel Růžička a může se připravit s faktickou poznámkou pan poslanec Michal Zuna. S dovolením, jenom chvilinku... Ona ta dotyková obrazovka není tak úplně rychlá. Už.

 

Poslanec Pavel Růžička: Tak děkuji. Já bych se to i pokusil nějakým způsobem zarámovat.

My máme nějaké autorizované inženýry v oblasti požární bezpečnosti staveb. Ti zpracovávají požární bezpečnostní řešení. A to požární bezpečnostní řešení jde hasičům. Já bych udělal to, že bych to nechal jenom na těch autorizovaných inženýrech, protože pokud máte statika, který vám dělá statiku, tak prostě to jeho rozhodnutí taky nikdo dál nějakým způsobem nereviduje. Takže to, že se k tomu vyjádří hasiči, je jakoby nějaký ten stupeň navíc, protože tu odpovědnost za to nese ten autorizovaný inženýr.

Takže nepleťme si tady různé věci. Prostě ti hasiči jsou tam nadbyteční. A ty úkony, které oni v tom dělají, jsou vlastně z hlediska bezpečnosti jakoby něco navíc.

To, jak tedy paní kolegyně říkala, že hasičům z prevence, že se chodí radit ke kolegům, kteří jsou na výjezdu... My si bereme za vzor Německo. Podívejte se, jak je to v Bavorsku. Tam vůbec taková složka není, tam je to všechno dané mimo hasiče. A nikomu to nevadí. A vy se cítíte v Německu jako míň bezpečněji? Že tam je ta požární prevence zanedbaná? To vůbec není pravda. Vy tady říkáte věci, které se absolutně nezakládají na pravdě.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A s faktickou poznámkou pan poslanec Michal Zuna.

 

Poslanec Michal Zuna: Já moc děkuju za slovo, pane předsedající. Já doufám, že vystupuju naposled. Já tady nemám určitě za cíl vést několikahodinovou přestřelku, to rozhodně ne.

Ale dvě krátké reakce na paní kolegyni Pošarovou, vaším prostřednictvím. Pokud si to nedovolí akceptovat, tak proč ta změna tam je? (Poznámka mimo mikrofon: Budou muset.) No, muset, muset se nebudou, ale budou se chovat stejně jak k závaznému stanovisku, tak k vyjádření. Tak tam nechte závazné stanovisko.

A k panu kolegovi Růžičkovi. Mě zamrzelo, pane kolego, že vy z vašich slov z vašich úst vyšlo, že hasiči jsou v této věci nadbyteční. To je vaše věta. Tím říkáte - tak se úplně, hasiči, vykašlete na oblast aktivní prevence a vůbec se tomu nevěnujte. To mě mrzí.

Ale abych to neprodlužoval. Jak vidíte, ten bod, který jsem zmínil, novela zákona o požární ochraně, vyvolala určitou polemiku. Máme na to odlišné názory.

Já si myslím, že by bylo dobré, abychom si poslechli i názor zástupců Hasičského záchranného sboru, já jsem nežádal o nic jiného, než abychom tento bod, novelu stavebního zákona, mohli projednat i ve výboru pro bezpečnost, tam se tomu mohli věnovat, alespoň nevím, dvě desítky minut, nezdržovali tady kolegy. A to je to, o co já bych rád požádal koaliční poslance, aby tento návrh podpořili. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo tedy další faktickou poznámku, se kterou přichází pan poslanec Pavel Růžička.

 

Poslanec Pavel Růžička: Tak já to zopakuju ještě jednou. Máme tady nějaké autorizované inženýry v oblasti požární bezpečnosti staveb, kteří ji provádějí, jsou k tomu oprávněni, mají zkoušky a projektují, jo. A já jsem řekl pouze to, že pokud někdo vydá takovéto stanovisko, tak si za tím stojí a je za to právně zodpovědný. To, že to jde na Hasičský záchranný sbor a hasiči k tomu vydají nějaké stanovisko, je v pořádku, ale pro mě je to víceméně nadbytečné, protože ty úkony, které tam zpracovala ta odborně způsobilá osoba, prostě jsou zavazující. A když to úplně vezmu do extrému, tak na tom Hasičském záchranném sboru se k autorizovanému inženýru, který musí projít řadou zkoušek, musí dokládat, jakým způsobem projektoval, co dělal, jak dělal, se mu k pořádně bezpečnostnímu řešení vyjádří hasič v hodnosti poručíka, který má zemědělskou škol, jo.

Tak abychom si nalili čistého vína. Prostě tak to je, takže nehledejte tady zase jako mouchy v tom, že ti hasiči, bez nich se to nedá. Prostě bez těch hasičů se to dá, ať se k tomu vyjadřují, ale tu hlavní tíhu nese ten, kdo to naprojektoval. Je to stejné, tak jako když statik se vyjádří ke statice mostu, tak to taky neposílá někam na Ministerstvo dopravy, aby se mu k tomu ještě vyjádřil někdo, který tu statiku třeba vůbec nedělá, to je tam celý ten princip a filozofie. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak, děkuji, pane poslanče, než předám slovo dalšímu, který je přihlášen do rozpravy, kterým je pan poslanec Bohuslav Niemiec, prosím, ještě omluva. Poslankyně Zuzana Majerová bere zpět svou omluvu od 14 hodin, kdy měla mít pracovní důvody, takže poslankyně Zuzana Majerová nebude od těch 14 hodin omluvena. Tak.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená paní zpravodajko, dovolte mi taky pár slov k návrhu stavebního zákona. A na počátek si i já dovolím poděkovat za velmi kultivovanou diskusi k tomuto tématu, protože je vidět, že opravdu nám jde všem o meritum věci, a takhle bychom měli postupovat a jednat vždy.

Já mohu říct, že v obecné rovině tento zákon podporujeme, podporujeme zrychlení územního plánu, podporujeme zrychlení stavebního řízení. Novela ale bohužel v důležitých věcech zůstává na půli cesty. Odsunutí digitalizace stavebního řízení a teprve rozjezd Geoportálu až v roce 2023, 2031, pardon, za mě je trošku malá ambice. Neřeší se finanční nástroje pro motivaci obcí v územním rozvoji, pokud se obcím plánování rozvoje nevyplatí, znamená pro ně další náklady a minimum příjmů, tak nejsou motivovány.

Sebelepší procesní předpisy nepomůžou ani tam, kde nebude kvalitně personálně a organizačně zabezpečen chod úřadu. Tady si dovolím apelovat opravdu při přechodu úředníků pod superúřad, aby se postupovalo velmi citlivě, protože už dneska na těch stavebních úřadech, potažmo na těch z obcí vidíme, že kvalitních lidí se nám nedostává, kvalitní lidi nám utíkají do soukromého sektoru a na kvalitních lidech jsme schopni postavit právě kvalitní výkon státní správy.

Prosím proto předkladatele, aby s projednáním návrhu nespěchali, aby v něm ponechali dostatečně odloženou účinnost a aby se systém i stavebníci na transformaci mohli řádně připravit, aby mohla proběhnout plynule a bez problémů.

Také chci apelovat na termíny projednání ve Sněmovně. Návrh je obrovskou změnou, jak už jsme tady xkrát slyšeli, která ale nebyla právě pod kontrolou odborného aparátu ministerstva a debata byla, jestli je to dobře nebo správně, (opravuje:) dobře, nebo špatně, ale opravdu jak v druhém čtení, tak je třeba diskutovat o těch věcech a vnímat různé návrhy různých poslanců, vážit zájmy jednotlivých dotčených orgánů.

Dále si myslím, že je důležité vnímat i připomínky, tak to taky tady padlo, zájmových sdružení, orgánů státní správy a dalších aktérů, které se již dávají dohromady, a je třeba je správně vypořádat.

Já si dovolím teď pár věcí vypíchnout, které vnímám jako rizikové, na které je třeba si dát pozor, a jedna z těch věcí je bezbariérovost veřejných prostranství a bezbariérovost staveb. V definici je použito slovo přístupnost, které ale nedefinuje osoby s omezenou schopností pohybu. Ať už to jsou starší lidé, ať už to jsou těhotné ženy nebo lidé s omezenou schopností orientace, takže tady je třeba opravdu se zaměřit v rámci dalších procesních kroků, abychom tento bod opravdu podchytili, abychom ho dokázali správně nadefinovat.

Dále si dovolím právě také upozornit na dodržování změn již dokončených staveb, protože v rámci právě bezbariérovosti, já jsem se jí zabýval, jsme jako republika udělali obrovský pokrok dopředu a spoustu dobrých věcí bylo navrženo, zpracováno a teď bychom se měli vracet zpátky? To se mi nelíbí, touto cestou si vydat nechci.

Dále územní plány už nebudou závazné a nepřekročitelné. Developeři budou moci se souhlasem obcí územní plán obejít. Souhlas dotyčných osob, sousedů, nebo dotyčných orgánů, například životního prostředí, přitom nebude potřeba. Soulad stavebního záměru s právními předpisy i s faktickým stavem v území se nově nemá posuzovat ke dni vydání povolení, ale ke dni podání žádosti. Tady si taky dovolím upozornit na potenciální problém. Ta přitom může být už podána před x lety a mezi tím v tom daném území může docházet k různým změnám a může to být jinak.

Návrh oslabuje výjimku z hlukových limitů. Tady je to třeba taky podrobit velmi silné diskusi, protože nemůžeme dopustit stavby, které by narušovaly kvalitu bydlení, kvalitu života.

Závěrem mi dovolte opravdu poděkovat, že ta debata se rozvinula v tomto duchu a tímto směrem, protože věřím, že se nám podaří v rámci té diskuse nastavit parametry stavebního zákona tak, abychom ho už, doufám, v budoucnu nemuseli předělávat. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Dalším, kdo bude vystupovat, tak je pan poslanec Václav Pláteník. A já tady mám další omluvu, paní poslankyně Zdeňka Blišťanová bere zpět svou omluvu, kterou měla z osobních důvodů, a ta omluva byla od 14.00, takže paní poslankyně Zdeňka Blišťanová se účastní jednání. Děkuji, máte slovo.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju mockrát za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, zástupci vlády, kolegové kolegyně, pro KDU-ČSL, je podpora bydlení zejména pro rodiny a seniory dlouhodobou konzistentní prioritou. Žádná strana nemá tolik komunálních, krajských parlamentních politiků jako KDU-ČSL, že na všech úrovních máme zkušenosti s rozvojem plánování, realizací staveb různých druhů při rozvoji obcí a měst. Proto víme, že je na místě zlepšit pravidla, podle kterých se u nás buduje a rozvíjí a v tomto smyslu oceňuji vládu, že tuto problematiku vnímá jako prioritu a že stejně jako KDU-ČSL si myslí, že by bydlení mělo být veřejným zájmem. Zároveň si, prosím, uvědomme, že bydlení a infrastruktura není jenom ekonomická nebo nějaká správní kategorie, ale v celé Evropě pozorujeme, jak tam, kde se obojí stává nedostatečné, jak bydlení, tak infrastruktura, tam se oslabuje společenská soudržnost, oslabuje se sounáležitost k místu, kde lidé žijí, ovlivňuje to, jak lidé uvažují o zakládání rodiny a svých životních strategiích a v důsledku samozřejmě ovlivňuje důvěru lidí ke státu, k systému, v jakém žijí. Jinými slovy, jak se říká, kdo bydlí, starostí má půl.

Nikdo z nás tady dnes nezpochybňuje potřebu zrychlit a zpřehlednit stavební řízení. V tomto smyslu je ta novela nezbytná. Nezdráhal bych se tvrdit, že tato země v mnohém stojí nehybně. Současný stav je složitý, nepřehledný a frustrující a pro občany i obce i investory. V tomto směru má novela ambici reagovat na reálné problémy. Právě proto je ale naší povinností říci také některé výhrady, které k předloženému materiálu máme. Rychlost nesmí být jediným měřítkem dobrého zákona. Stavební právo nikdy nebylo a nemůže být jen technickou normou. Je to nástroj, kterým stát vyvažuje soukromé zájmy s veřejnými, ochranu zdraví, životního prostředí, památek, kvality bydlení a základních práv lidí, kteří budou se schválenými stavbami a prostředním žít.

A právě v tomto vyvažování má předkládaná novela podle nás nedostatky, na které chceme upozornit. Jedním z největších já vnímám jako oslabení ochrany veřejných zájmů. Novela systematicky upřednostňuje povolení staveb i tam, kde by dříve nebyly přípustné, a to často bez dostatečných pojistek. Dotčené orgány mají používat pouze takzvané mírnější prostředky ochrany, jejich stanoviska mohou být nahrazena - tady o tom byla diskuse - fikcí souhlasu, pokud se v krátké lhůtě nestihnou vyjádřit. V praxi to znamená jediné: riziko, že se zásadní dopady staveb vůbec neprověří. Ne proto, že by nebyly problematické, ne proto, že by někdo nestihl reagovat v zákonné lhůtě. To není zjednodušení, to může být až rezignace na odpovědnost státu v ochraně jejich zájmu.

Tady byla důležitá diskuse ohledně té požární ochrany, závazných stanoviscích a vyjádření. Nejsem hasič ani komunální politik, ale byl jsem orgán ochrany veřejného zdraví a dobře si uvědomuji ze zkušenosti, kdy se některé veřejné stavby diskutovaly, že velmi často jsou investoři, často i komunální politici, plni ambicí, jak něco zjednodušit nebo zrychlit, ale takzvaně do prvního průšvihu. Jakmile se prostě neobjeví nějaká nedej bože tragédie, tak to potom se velmi intenzivně hledá viník, jak někdo něco mohl povolit, jak to, že to někdo neviděl. Před tím by skutečně varoval, protože tady by se nám přílišné ustupování mohlo dlouhodobě nevyplatit.

Jako velmi problematickou oblast považuji taky památkovou ochranu. Novela výrazně ovlivňuje pravidla v památkových rezervacích, v zónách. Já si myslím, že to je do určité míry na místě. Všichni víme, jak je těžké budovat moderní infrastrukturu v intravilánech starých měst. Zdravím vás tady za Zlínský kraj, máme tam Kroměříž, UNESCO a podobně. Ale zde se hodí to přirovnání o vaničce a dítěti, abychom při tom zjednodušování a efektivizaci nepřišli o něco, co máme dlouhodobě chránit, když už se teda jedná o to zateplování, instalace fotovoltaiky a podobně. Tam by samozřejmě některé regulace mohly být chytře nastaveny. A ruší se ochranná pásma památek včetně nárazníkových zón u památek světového dědictví. To nejsou technické změny malé, to jsou zásahy, které mohou vést k nevratnému poškození historických hodnot. A tady opět mluvím ze zkušenosti, jak někdy je to těžké, někdy absolutně se jednotliví aktéři dostanou do zaťatých pozic, ze kterých není cesta pryč, ale i tak si myslím, že je tady prostor v tom legislativním procesu najít nějakou kompromisní variantu, abychom nepoškodili to, co máme zachovávat pro budoucnost.

Jako ovšem mnohem zásadnější vidím oblasti, kde předkládaná novela je spíš slabší, a to je ochrana zdraví a kvality bydlení. Pravidla pro posuzování hluku jsou formulována velmi vágně a volně, opouští se princip, že se hlukové zatížení v území nesmí postupně kumulovat. To v praxi znamená, že jednotlivé stavby mohou být ještě přijatelné, ale jejich součet už nikdo řešit nebude. Tady bych opět použil zkušenost z Ministerstva zdravotnictví a orgánů ochrany veřejného zdraví. Jsou v České republice desítky, možná ještě více případů, kdy si skutečně občané stěžují na veliký hluk z provozu, z komunikací a podobně. Není možné se tam domoci práva právě tím ne úplně efektivně nastaveným způsobem měření a zaznamenávání. A bojím se, že ještě další rozvolnění by třeba v některých konkrétních místech, na Vysočině a podobně, kde se prostě žije u velkých fabrik, kdy se ten hluk může pohybovat jinak, když se zaváží materiál, nebo když se prostě bourá a drtí a podobně, to jsou velmi jako nešikovné situace, kdy ani současný systém toho měření nedokáže úplně přesně zachytit a my ho tady ještě rozvolňujeme.

Dál novela oslabuje boj proti černým stavbám. Ruší se pevná lhůta pro podání žádostí o dodatečné povolení. Signál, který tím vysíláme, je nešťastný. Dodržování pravidel se přestává vyplácet. Chtěl jsem tady říct něco o moštárnách, ale pan Turek tu není, tak si to nechám.

Zvláštní pozornost si zaslouží také přístupnost staveb. Nová definice ji zužuje pouze na osoby se zdravotním postižením podle blíže neurčeného zákona a opomíjí další skupiny - seniory, rodiče s kočárky, těhotné. Navíc novela umožňuje, aby se při úpravách stávajících budov požadavky na přípustnost vůbec neuplatnily, případně aby byly odmítnuty jako ekonomicky nepřiměřené. Kdyby nešlo o poslaneckou iniciativu, tak by úřad pana ministra Juchelky, pana ministra Vojtěcha nebo případně kancelář vládní zmocněnkyně pro lidská práva uplatnily připomínku o tom, že takto pojatá definice není samozřejmě ideální. Tím se dostáváme totiž na velmi tenký let, kdy právo na důstojný život by mohlo být relativizováno nějakou účetní kalkulací.

Mám tady ještě dvě technické otázky na předkladatele a vrátím se k tomu, co se tady probíralo dříve tento týden, a to je novela, opět poslaneckou iniciativou, služebního zákona, kde jsme narazili na určitý nesoulad těchto norem stavebního zákona a služebního zákona, kdy novela stavebního zákona směřuje k centralizaci a sjednocení výkonnosti působnosti v územním a stavebním řízení, kdežto návrh zákona o zaměstnancích naproti tomu směřuje k decentralizaci té personální politiky, roztříštění pravidel mezi jednotlivé úřady a tak dále. Novela stavebního zákona navíc předpokládá existenci institutů, které současný návrh zákona o státních zaměstnancích ruší, jako je vzdělávání, etické kodexy, služební předpisy, personální koordinace a podobně. Proto bych se dovolil zeptat předkladatelů, jak tento rozpor plánují překonat v legislativním procesu a kdy s tím třeba budeme seznámeni.

Druhá technická otázka ze skutečné zajímavosti, protože vím, že předkladatelé vystupují tady z pozice velkých zkušeností, vnímám to tak, že předloha obsahuje spoustu nástrojů, jak něco vymoci, zrychlit případně, ale nejsem si úplně jistý, kolik je tam motivace pro obce, abychom skutečně překonávali ten takzvaný nimbismus a vím, že je tam spousta nástrojů, jak překonat odpor, ale jak někoho motivovat, obec, aby na sebe vzala nějaké břímě dalších projektů staveb. To si nejsem úplně jistý, jestli to není promarněná šance.

Za KDU-ČSL tedy děkuji předkladatelům, že tuto důležitou problematiku řeší. Prosím, aby brali v potaz slabá místa, na která tady upozorňujeme, aby dali čas na to, abychom to mohli upravit a byli otevření diskusi v dalších krocích tohoto legislativního procesu. Děkuji za pozornost, přeji pěkný den.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji panu poslanci Václavu Pláteníkovi a nyní nám přichází do rozpravy pan poslanec Jan Sviták.

 

Poslanec Jan Sviták: Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl především na úvod poděkovat všem mým předřečníkům, protože musím říct, že jako nováček ve Sněmovně jsem si přesně takhle představoval věcnou diskusi a musím říct, že jsem tady slyšel mnoho podnětných názorů a připomínek a jsem za to moc rád. Já bych chtěl vystoupit k projednávané novele stavebního zákona, nikoliv z pohledu investora nebo centrální správy, ale především z pohledu obcí.

Vycházím z toho, že jako dlouholetý starosta malé obce mám se spoustou té projednávané problematiky osobní zkušenost. Vyšel jsem i z dokumentu veřejného ochránce práv a chtěl bych tady zmínit to, co je z toho dokumentu z mého pohledu důležité, protože samozřejmě stavební právo v podstatě utváří pravidla pro rozvoj obcí.

Z toho dokumentu veřejného ochránce práv zaznívá jasné varování. Ta novela posiluje rychlost a plynulost výstavby. Často je to však na úkor ochrany veřejných zájmů, ochrany zdraví, životního prostředí, památek a kvality bydlení. A já bych chtěl zdůraznit jednu věc, která je z mého pohledu velmi důležitá, a to je to, že v případě jakéhokoliv střetu těch zájmů neponese odpovědnost stát, ale přímo obec a ta obec bude takovým nárazníkem mezi občany a těmi problémy, což zase z praxe mohu říct, je někdy velmi problematické. A samozřejmě, že i vedení obce nese potom politické a společenské důsledky, což může trochu upravovat ten pohled na ty jednotlivé záležitosti. Další, v čem vidím problém této novely, je oslabení role územního plánování, což je samozřejmě základní nástroj samosprávy, kterým se ve většině případů řídí. Ten proces tvorby územního plánu, je vlastně v obcích velmi, velmi složitý, zapojuje se do něj v podstatě celá obec a ten výsledek je kompromisem mezi těmi zájmy jednotlivých občanů v území a samotným rozvojem obce. A tato novela umožňuje za určitých podmínek povolit stavbu i v rozporu s územně plánovací dokumentací. A je to na základě - z mého pohledu - trochu vágně formulovaných podmínek. Pak se tedy samozřejmě nabízí otázka, k čemu tedy ten územní plán obec bude mít, když je možno jej obejít správním rozhodnutím, a tím se tedy oslabuje nejen to samotné plánování, ale i samotná samospráva.

To, co vidím jako další problémy oslabení ochrany veřejných zájmů, tím, že se zkracuje možnost přezkumu, a to tedy znamená jediné, opět, že občan, který nebude mít možnost se účinně bránit v řízení, tak zase přijde na úřad a celou tu záležitost bude řešit starosta, případně zastupitelstvo a i vzhledem k tomu, jak to na obci reálně funguje, tak v tom spatřuji velký problém. Tady úplně na závěr bych chtěl zdůraznit, že novela stavebního zákona neřeší jenom rychlost povolování staveb, řeší i to, kdo ponese odpovědnost za její důsledky. A z toho mi jasně vychází, že tu odpovědnost ponesou obce, které nemají odpovídající pravomoci. A jak jsem říkal, někdy je tam to rozhodování velmi obtížné. Já bych vzhledem k tomu všemu, co jsem uvedl, chtěl vyzvat k široké diskusi nad tím předpokládaným návrhem, k důkladnému projednání a v podstatě jenom zopakovat to, co už tady zaznělo, že se jedná o tak obsáhlý a složitý dokument, že bych byl rád, kdyby opravdu to projednávání bylo co možná nejdůkladnější. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji, pane poslanče. A dalším, kdo je přihlášený, tak je tam pan poslanec Lukáš Vlček. Prosím.

 

Lukáš Vlček: Děkuji za slovo, vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, milé poslankyně, poslanci. No, já jsem k tomuto tisku už jednou vystupoval a já se k tomu s dovolením ještě vrátím zpátky. Připravil jsem si mnoho poznámek, v mnoha ohledech budu navazovat i na mé předřečníky. Jsou věci, ke kterým bych se chtěl vrátit více do detailů nebo možná ještě v dalším vystoupení, uvidíme, jak to celé bude probíhat. Ale každopádně já osobně bych začal tím, že znovu zopakuji - a tím mohu víceméně pochválit to, že máme obecnou vůli, aby se zjednodušovalo a urychlilo stavební řízení v České republice. A právě tato debata například nad novým stavebním zákonem k tomu samozřejmě přispěje. A to je dobře. Tak jako jsme prostě v minulých letech tady našli společnou řeč a debatu nad jinými věcmi a také jsme našli obecnou politickou shodu, jako je například novela liniového zákona a nebo Lex plyn. A bude-li zájem, tak, jak říkám, v dalších vystoupeních milerád tyto tisky velmi důkladně znovu připomenu.

Tak já i vnímám tuto aktivitu, která tady teď je, a to je tedy vůle zjednodušit stavební řízení. Nemá smysl - opět ale možná můžeme si to říci - význam stavebnictví pro české hospodářství, můžeme se kouknout i na konkrétní čísla té současné doby nebo té doby předchozí, můžeme se kouknout i na nějaké výhledy - ale možná teď to ještě není úplně nasnadě. Ale určitě má smysl tedy minimálně připomenout ten rozsah této normy. A to je právě to hlavní, co já musím znovu zopakovat, že mně osobně vadí. Na jednu stranu oceňuju tu snahu, že chceme stavební řízení urychlit, a v řadě věcí se nám to povedlo, ale to, co určitě pochvalně nehodnotím, tak je, abychom takto velký rozsah - 42 zákonů, 850 stran samotného textu - tak projednávali touto formou. V situaci, kdy nám prostě chybí nebo není zpracovaná RIA, neproběhl mezirezort, není stanovisko Legislativní rady vlády. Ano, slyšeli jsme tady dneska, že s některými odborníky nebo s některými zástupci té odborné veřejnosti to bylo projednáno, ale já sám jsem si řadu těch věcí ověřoval. Přece jenom člověk za těch několik mnoho let má mnoho kontaktů, abych se sám osobně zeptal i šéfů těch organizací, jak to tedy reálně bylo. Ono to vlastně ve finále bylo jenom řekněme prostým představením této novely nebo této materie, bez nějaké další možnosti, jakým způsobem zapracovat vlastně jejich připomínky, kterých opravdu není málo. A ono to ani reálně nebylo možné, protože samozřejmě vlastně současná vláda představovala tento objem v situaci, kdy už byl mnohdy nahrán, tedy nebylo ani možné k němu dát mnohdy velmi důležité praktické připomínky. A řada z nich tady zazněla i z úst mých kolegů, tak já je nebudu opakovat, ale prostě osobně si myslím, že je velká chyba, jakou formou takto základní věc opravdu základního hospodářského dopadu, tak jakým způsobem je projednávána. Prostě chybí ten mezirezort. Mohli jsme si řadu věcí odladit. Ano, můžeme si říkat, že to tedy potom zvládneme ve druhém čtení, ale osobně si myslím, že to není dobrá cesta, protože se neodladí prostě tolik věcí, kolik by se odladilo, kdyby proběhl ten standardní mezirezort nebo v rámci zpracování, zpracování RIA. Ale tomu já se nechci věnovat, jakým způsobem, jak má probíhat mezirezortní připomínkové řízení, respektive podání na Legislativní radu vlády, anebo RIA. Anebo se k tomu i třeba vrátíme zpátky. Uvidíme. Mám k tomu připravenu i řadu literatury, takže si pak můžeme velmi detailně tady probrat v nějakém dalším příspěvku, jakým způsobem se zpracovává mezirezortní připomínkové řízení, jak se vypořádává, kdo všechno by do toho měl být zapojen, a nebyl, jak funguje RIA, proč je, a tak dále a tak dále.

Tedy já sám za sebe asi zopakuji to, co jsem už jednou navrhl - asi dva dny zpátky nevím, kdy jsme ten tisk projednávali - ano, aby tento tisk byl tedy vrácen k přepracování předkladateli, to tedy, prosím, pro pana předsedajícího, jenom pro poznamenání. A taktéž navrhuji v rámci § 91 odst. 3 - tedy návrh na prodloužení lhůty k projednání ve výborech o 20 dnů, pokud tedy Sněmovna tento tisk tedy pošle přes první čtení.

No, pak je tady asi i moje osobní zkušenost s ohledem na stavební řízení. Přece jenom, jak jsem říkal, člověk má nějakou zkušenost, řadu projektů z různých oblastí za sebou, abych mnohokráte poznal, že to hlavní mnohdy je o lidech.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Je i o tom, jakým způsobem ty stavební úřady, do kterých zasahuje tento tisk, jak budou provozovány, jak budeme k těm lidem přistupovat, jak je ohodnotíme, jak je budeme vzdělávat, a to je třeba věc, která by určitě v té debatě měla také zaznít, protože sám jsem trojkový úřad provozoval nebo respektive byl v situaci, kdy pode mě nějakým způsobem spadal, takže těch osobních zkušeností, jak se stavebním řízením, s územním plánováním, má opravdu člověk mnoho, aby pochopil, co někdy v tom stavebním procesu je možná důležitější, a to je právě otázka i dostatku personálních kapacit, které, jak se obávám, a jak jsem si i sám mohl ověřit od řady kolegů, tak ta nervozita s tímto tiskem, který není řádně projednán, neprošel mezirezortem a tak dále, tak je opravdu velká a ve finále může vést i k tomu, že nám ty odborníci, o které bychom se měli více starat v rámci území, v rámci tedy výstavby, tak by nám ti lidé paradoxně odsud mohli odcházet. A to si myslím, že by bylo škoda, protože sám v té praxi jsem mnohokráte poznal, že sehnat zde odborníky i v rámci státních tabulek a tím zároveň i kriticky říkám, že to je téma, které i v minulých letech mu měl být věnován možná větší prostor, tak by prostě mnoho nepomohlo.

Tak jako si myslím, že je velká škoda, že se důkladněji nekomunikovalo s takovými organizacemi, jako je Česká komora architektů, nebo ČKAIT, který zároveň sám se od toho distancuje od tohoto návrhu. Sám jsem vždycky zastával takovou praxi, že prostě koruna investovaná do přípravy se mi desetkrát vrátí v samotné realizaci. A to nejenom v otázkách kvality projektu, lepšího vysoutěžení, anebo třeba, že ten povolovací proces je mnohdy mnohem a mnohem rychlejší, když zde, máme kvalitní projekt. Ale to prostě nikdy nebude fungovat, pokud zde není adekvátní vypořádání a zatažení té odborné veřejnosti do té samotné debaty.

No, já tu mám řadu poznámek na 33 stran, která právě k tématu legislativního procesu, anebo třeba i RiA, ale já s dovolením, prosím pár vteřik strpení, tohle všechno přeskáču... vrátím zpátky. (V přední lavici tři poslanci hovoří nahlas.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom pardon, můžu poprosit o klid? Děkuji.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Ale bude-li potřeba, tak se k tomu milerád vrátím zpátky, abychom si přesně do detailu prošli, proč je potřeba dělat RIA a proč je potřeba projít mezirezortním připomínkovým řízením. A než to najdu, tak samozřejmě i dám zapravdu našim kritikům, kteří řeknou, ale vy jste v mnoha ohledech taky třeba v milosti nedělali tento proces. A já na to odpovídám, máte pravdu v mnoha ohledech, ale zároveň odpovídám, že minimálně v těch tiscích, které jsem tady v minulosti předkládal já, tak jsem si ty tisky vždycky dovolil předložit až v situaci, kdy jsem i došel i za opozicí a prošel si ty věci nějakým způsobem. Ano, někdy jsme možná dělali v rámci druhého čtení některé komplexnější změny, ale ta debata vypadala úplně jinak.

Ale určitě udělám jednu věc a tady, omlouvám se, že můžu být trochu delší, ale tak ten prostor tady nepochybně máme, tak pokud říkám, že zde zasahujeme do velkého objemu zákonů - 42 zákonů a 850 stránek textu - tak já si aspoň dovolím ty zákony vyjmenovat, ať tedy i víme, i pro ty, co nás sledují, někdy možná nemají tak hezký přístup do systému, jako my, aby viděli, jaký rozsah zde máme a do jakých všech zákonů toto zasahuje. A opět, pokud bude potřeba, tak se k tomu samozřejmě pojďme vrátit a pojďme si každý z těch zákonů, jak je do něj vstupováno, projít jeden po druhém. Takže já jej s dovolením vyjmenuji.

Tím prvním je zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon.

V části druhé je to pak zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky.

V části třetí zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.

Část čtvrtá, zákon číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

Část pátá, zákon č. 44/1988 Sb., ochraně, využití nerostného bohatství, horní zákon.

Teď už vidíme jenom pět zákonů a pět velmi rozdílných oblastí.

Část šestá, zákon č. 61/1988 Sb.,o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.

Část sedmá, zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích.

Část osmá, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Tedy vidíme už i tady přímý zásah do oblasti životního prostředí.

Část devátá, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Oblast zemědělství.

Část desátá, zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí.

Část jedenáctá, zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, takzvaný autorizační zákon.

Část dvanáctá, zákon č. 266/1994 Sb., o drahách.

Část třináctá, zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě.

Část čtrnáctá, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, lesní zákon.

Část patnáctá, vlastně jsem ve třetině, zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Část šestnáctá, zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví.

Sedmnáctá část, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči. Opět další oblast.

Část osmnáctá, zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a o jejím vystupování v právních vztazích.

Část devatenáctá, zákon č. 239/2000 Sb., o Integrovaném záchranném systému. Opět další oblast, která, která by si možná někdo řekl, jak moc souvisí se stavebním řízením. A vidíme, že ten vztah je i k otázkám IZS.

Část dvacátá, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Část dvacátá první, zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, takže další oblast energetiky.

Část dvacátá druhá, zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí v otázkách EIA.

Část dvacátá třetí, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, vodní zákon.

Část dvacátá čtvrtá, zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví.

Část dvacátá pátá, zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Myslivost, další oblast.

Část dvacátá šestá, zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Tedy tento zákon vstupuje nejenom do samotného výkonu samotných stavebních úřadů, ale i dalších orgánů státní správy, v tomto případě pozemkových úřadů.

Část dvacátá sedmá, zákon číslo 150/2002 Sb., soudní správní řád.

Část dvacátá osmá, zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

Část dvacátá devátá, zákon č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění.

Část třicátá, zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Část třicátá první, zákon číslo 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Část třicátá druhá, zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury.

Část třicátá třetí, zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.

Část třicátá čtvrtá, zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu.

Část třicátá pátá, zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě.

Část třicátá šestá, zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií.

Část třicátá sedmá, zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek.

Část třicátá osmá, zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon.

Část třicátá devátá, zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech.

Část čtyřicátá, zákon č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a stavebního řádu v souvislosti s konfliktem na Ukrajině.

Část čtyřicátá první, zrušení zákona číslo 148/2023 o jednotném environmentálním stanovisku, takzvaný JES.

Část čtyřicátá druhá, zákon č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie.

Tedy, tak jak jsem přečetl a bude-li potřeba, přečtu to znovu, nebo se k těm věcem opravdu můžeme vrátit jednotlivě bod po bodu, je to opravdu mnoho, tak ten opravdu ten dopad legislativní je natolik objemný, že jednat zde o návrhu, který nemá RIA, nemá mezirezort, nemá LRV, není projednán s odbornou obcí, je podle mého názoru touto formou nešťastný. Proto já sám za sebe žádám, abychom tedy tento návrh stáhli, abychom ho důkladně projednali a abychom postupovali v rámci legislativní čistoty. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Berenika Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla panu kolegovi Vlčkovi. Myslím si, že jsme si to říkali i minule, prostřednictvím vás. Stavební zákon, který je zde předkládán, tak se vzalo to gros - který byl vyhlášený jako zákon roku, který samozřejmě byl zrušený... Támhle už jsme si to taky vysvětlili. (Dívá se směrem k poslancům Pirátů.) Dneska už tady košile nemáme, ale naznačila jsem, že kolegové od Pirátů si sem dali jinou modifikaci, která nebyla tak úspěšná. Byli moc kreativní.

Takže se vracíme zpátky k tomu zákonu roku. Provedly se tam určité modifikace. Myslím si, že ten stavební zákon byl diskutován dost. To, co jste zde samozřejmě četl, ty jednotlivé zákony, které se mění, se měnily i u toho zákona roku, když se měnil. Takže abychom zase zbytečně ty lidi nemátli, že teď najednou děláme něco úplně nového. Ne, vracíme se k tomu původnímu a udělaly se modifikace.

Ještě k panu kolegovi ohledně toho MPŘ. Já si myslím, že to je zbytečné, abychom si tady říkali, jak probíhá MPŘ. Spousta kolegů to nedělala. Já osobně, ano. Vy taky si myslím, jako ministr jste se nezúčastňoval mezirezortních připomínkových řízení a vypořádání, které jsou opravdu zdlouhavé a nejsou jednoduché. Taky jste nechodil přes tu Legislativní radu vlády, přes ty komise. Takže já si myslím, že to je zbytečné, protože toto už jsem tady vzývala ty čtyři roky a stejně jsem nebyla úspěšná. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Paní poslankyně. Vaše vystoupení vyvolalo reakci. Prosím o faktickou poznámku pana poslance Lukáše Vlčka.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Děkuji za slovo. Já budu reagovat na moji ctěnou kolegyni Bereniku Peštovou, vaším prostřednictvím. Znovu zopakuji, co je záměrem mého vystoupení, i toho předchozího. Já zde chci zákon, který bude funkční, abychom dělali takové kroky, aby bylo funkční stavební řízení v České republice. Všichni se na tom shodneme, že ne vše je ideální. Na tom se shodneme.

Společně jsme udělali i řadu změn - já za ně děkuji - v oblasti liniového zákona, energetického zákona, ale ten proces, jak jsme k němu dospěli, byl podle mě jiný. Byl s mnohem, řekněme, větší debatou, i zde politickou debatou na plénu, nebo respektive i v určitých ne úplně oficiálních rovinách, i formou určitých kulatých stolů, snídaní. Chodili jsme na ně. Jsem rád, že jste na ně chodila, vážím si toho. Ale my zde dneska máme opravdu tak velký rozsah, tak velký objem zákonů, že jet touto cestou je podle mě opravdu nešťastné. Podle mého názoru to povede k tomu, že ten prvotní návrh nebo ten prvotní záměr tak, jak je navrhován - znovu říkám, že si myslím, že to je dobře, musíme hledat cesty, jak to urychlit - tak není šťastný.

Osobně si myslím, že už dneska, když vidíme - a mí kolegové to tady dneska taky, ano, v těch předchozích dnech, prezentovali - že i těch faktických chyb je tam tolik, že nám to potom dá, Sněmovně, respektive vůči veřejné a odborné obci, tolik práce, že jsme si to mohli odpustit. Proto i ten můj návrh, abychom to stáhli, abychom touto debatou prošli. Pokud toto uděláme, tak jsem přesvědčen o tom, že najdeme shodu a že ji najdeme ale mnohem efektivněji a mnohem rychleji, než touto formou. To je můj smysl, proč to říkám. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další, kdo je v pořadí v rozpravě je paní poslankyně Helena Langšádlová.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, i já bych se ráda vyjádřila k této novele stavebního zákona a dovolím se vyjádřit z několika úhlů pohledu, protože jsem byla 12 let ve vedení města, byla jsem i starostkou obce s rozšířenou působností a ve své profesní historii jsem byla i pracovnicí stavebního úřadu a odboru územního plánování. Takže mám poměrně četné zkušenosti z toho, jak se územně plánovací dokumentace pořizuje, jak se s ní pracuje, jakým způsobem fungují dotčené orgány státní správy, jak probíhá územní a stavební řízení.

Přestože tady zaznělo, že to vlastně navazuje na zákon roku, který byl řádně projednán, tak současně zaznělo, že tento zákon, tato předloha byla modifikována a že se nejedná o identickou předlohu. Proto jsem přesvědčena, že ty připomínky, které tady zaznívají, jsou relevantní. To, že při takto rozsáhlé legislativní úpravě, která vstupuje do více jak 40 zákonů, neproběhlo připomínkové řízení, že při takto rozsáhlé úpravě není vyjádření Legislativní rady vlády, i to, že zde naprosto chybí analýza dopadů RIA, včetně finančních dopadů, to vše je zásadní pochybení.

Určitě se všichni shodneme, že to chceme zjednodušit, zrychlit, ale jsem přesvědčena, že nyní se nacházíme ve fázi, která může dokonce ohrozit čerpání prostředků z Národního plánu obnovy. Již to zde zaznělo. Víme všichni, že pořízení stavebního zákona, včetně například jednotného environmentálního místa, bylo podmínkou, byla to jedna z komponent Národního plánu obnovy. Já bych byla velice ráda, aby se nám tady k tomu paní ministryně vyjádřila a aby nás paní ministryně ujistila - paní ministryně - že si je jista, že přijetím právě těchto navrhovaných změn nebude ohroženo čerpání prostředků z Národního plánu obnovy.

Vedle procesu, ke kterému jsem se doteďka vyjadřovala, bych se ráda vyjádřila i k obsahu. Já si myslím, že samotný problém je v tom konceptu. Ten koncept nevychází z toho, jak jsem přesvědčena, že by mělo být, že se dokončí digitalizace a následně budou provedeny úpravy tak, aby byl proces rychlejší. Protože mě jako občana, firmu, vůbec nezajímá, kde úředníci sedí. Vůbec mě nezajímá, jestli udělám zase drahé reorganizace a mezitím přijdu o polovinu těch úředníků. Mě zajímá, jak rychle a kvalitně bude rozhodnuto. Proto považuji za naprosto chybný přístup, že budeme zase stěhovat nějaké úřady a další úřady vytvářet.

Navíc tam může dojít k tomu, k čemu tady dochází dlouhodobě. My jako země máme jedno velké bohatství, a to jsou lidé. Možná to někdo neví, ale jsou to i ti úředníci, i ti úředníci na rezortech, i ti úředníci třeba na těch obcích s rozšířenou působností nebo na hygienách a dalších, protože to jsou profesionálové, kteří nepracují pro tuto vládu, oni dlouhodobě pracují pro tento stát a v zájmu tohoto státu. Takových jsem poznala celou řadu. My dlouhodobě - a tato vláda - hazardujeme s nimi. Ať už tímto návrhem nebo tím, o čem jsme se bavili včera, zákonem o státní službě, anebo tím, co se v tuto chvíli děje na rezortech, kdy odchází celá řada velmi zkušených lidí, kteří dlouhodobě slouží tomuto státu. Jsou to profesionálové, kteří rozumí agendě, kterou se zabývají. Takže jsem opravdu přesvědčena, že jste připravili materii, která nepovede k tomu cíli, o kterém mluvíte.

Nyní mi dovolte ještě několik věcných poznámek. Jsem přesvědčena, že koncept přeneseného výkonu státní správy je funkční. Je funkční úplně stejně, jako když se vykonává státní správa například na rezortech. To říkám i s ohledem na zkušenost starostky obce s rozšířenou působností. Řídí se zkrátka zákony a metodický vliv tam samozřejmě ministerstva mají. Považuju například za velmi nešťastný plný přenos pořizování územně plánovací dokumentace na obce. To přece není možné. Vždyť vy všichni víte, že tady máme 6 250 obcí. Vždyť dobře víte, jak jsou zatíženi starostové třeba i těch nejmenších obcí i jaká je tam možnost třeba nějakých expertních konzultací. Vždyť víte, že kdybyste tohle měli udělat zodpovědně, tak byste museli udělat nějakou reformu veřejné správy.

Opravdu, moji zkušenost, kdy pod nás spadalo 79 obcí, a mnohdy to byli starostové, kteří přicházeli na úřad v sobotu dopoledne, aby velmi obětavě sloužili své obci, a vy na ně dáte takhle obrovskou zodpovědnost, jako je v samostatné působnosti pořizovat územně plánovací dokumentaci. To je opravdu velká chyba. Je to nevhodné a je to hlavně úplně mimo realitu.

Jsem přesvědčena, že je chybou, že budou oslabena vyjádření dotčených orgánů státní správy, že místo závazných stanovisek budou pouze vyjádření. Ano, my si můžeme nastavovat ty věci tak, aby byly rychlejší, aby to museli do nějaké doby poslat, aby se proces přijímání rozhodnutí urychlil, ale to by nemělo vést k tomu, že ta expertní stanoviska budou takto oslabena. Opravdu dochází tímto návrhem k zásadnímu oslabení ochrany veřejného zájmu. Nelze pořizovat územněplánovací dokumentaci takovým způsobem, jak navrhujete.

A stejně tak já považuji za velmi špatně, pokud navrhujete například to, aby se oslabila závaznost územněplánovací dokumentace. Samozřejmě někdy můžeme mít výhrady k tomu, jestli výklad platné územněplánovací dokumentace, jak té grafické nebo textové části, je přesný při umisťování té stavby. Sama jsem se s tím několikrát setkala. Ale přímo deklarovat, že je možnost se odchýlit u územněplánovací dokumentace v situaci, kdy se pořizovatel jako město a vlastník pozemku - a víme, jaké jsou tlaky vlastníků pozemku - dohodnou. To už pak územněplánovací dokumentaci ale opravdu pořizovat ani nemusíme. To je přece úplně proti všem principům.

Jak jsem říkala, mám problém i s tím, že můžou být obavy, že vy máte zásady územního rozvoje krajů, a ve chvíli, kdy se tímto způsobem bude zasahovat do územních plánů a budou se takto pořizovat ze strany těch 6 250 obcí, tak se dostaneme velmi rychle k tomu, že budeme mít územní plány obcí v rozporu se zásadami územního rozvoje krajů. K tomu zkrátka bude docházet. Moc prosím, kolegové, abyste i tyto věci zohlednili.

Určitě je i pochybnost o tom, jestli lze vynechat fázi umístění stavby, jestli nám stačí přijatá územněplánovací dokumentace. No, já mám pochybnosti. Pochybnosti právě se svou zkušeností, v jakém detailu my máme územněplánovací dokumentaci a jak pak probíhá umístění stavby, ale i z hlediska toho, že územněplánovací dokumentaci přijmu třeba jednou za 10 let, a je otázka, jestli v čase umisťování té stavby podle jenom územněplánovací dokumentace, nikoliv podle rozhodnutí o umístění stavby, je vlastně ta situace v místě ještě aktuální. To je samozřejmě také velká pochybnost, jestli je toto reálné.

Já bych obecně chtěla říci, že jsem pro urychlení stavebního řízení, ale cesta, kterou jste se vydali, není správnou cestou. Ona totiž ohrožuje jak obecně veřejný zájem, ale i zdraví a zájmy jednotlivců, ale i jejich bezpečnost, proto já navrhuji vrátit k přepracování. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Papajanovský, připraví se Jiří Havránek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já hovořím v prvním čtení ke stavebnímu zákonu poprvé. Doufám, že se nebudu v hodně věcech opakovat, v některých možná ano, ale věřím, že mi to odpustíte. A já už jsem to zmiňoval včera, když jsme diskutovali o služebním zákonu, respektive o zrušení služebního zákona, že daň za delší a intenzivnější projednávání zde na plénu Poslanecké sněmovny je daní za to, že ten zákon nebyl v řádném procesu projednáván dříve.

Projednáváme tady poslaneckou novelu stavebního zákona, kterou předkládáte s cílem urychlit v České republice výstavbu a zlepšit tak dostupnost bydlení. Já souhlasím s tím, že v České republice dostupnost bydlení máme. Dovolím si tady zmínit několik statistik, které mně přijdou podstatné. 38 procent mladých lidí u nás v České republice se domnívá, že nikdy nedosáhne na vysněné bydlení. 80 procent lidí, kteří nežijí ve vlastním, to znamená, mají nějakou aspiraci vlastní bydlení získat, má za to, že bydlení je v České republice nedostupné. Asi řada z vás zná studii Property Index, kterou vydává konzultační společnost Deloitte, ale dovolím si připomenout z ní několik významných statistik. Občané naší země očekávají, že ceny bydlení dále porostou. A lidé taky logicky očekávají, když očekávají, že ceny porostou, že dostupnost bydlení v České republice se bude dále zhoršovat. V roce 2024 se v Česku dokončilo 2,78 bytů na 1 000 obyvatel, zatímco v sousedním Polsku to bylo 5,33 bytů na 1 000 obyvatel. V Praze je na pořízení průměrného bytu potřeba 15 ročních platů, což je třetí nejhorší výsledek ze srovnávaných měst napříč Evropskou unií. A v celoevropské statistice to není jenom Praha, která tímto negativním způsobem vyčnívá, v Brně potřebujete na pořízení průměrného bytu 14 ročních platů, v Ostravě 10,9 ročních platů. To znamená, problém, který máme, je problém celorepublikový, nikoliv problém pouze Prahy.

V nedostupnosti bydlení jsme tedy v České republice na špičce Evropy. A to není pozitivní. Je, myslím, fajn být na špičce v zaměstnanosti, v hospodářském růstu, v produktivitě nebo třeba v úrovni veřejného zadlužení, což jsou všechno věci, ve kterých my v zásadě na špičce Evropy jsme, ale není pozitivní být na špičce v nedostupnosti bydlení. A myslím si, že je fajn z toho, jak jsem sledoval dosavadní diskusi, že se v tomto na půdě Poslanecké sněmovny shodneme, že problém s dostupností bydlení tady u nás v České republice skutečně máme.

Kolegyně kolegové, žijeme v tržním hospodářství a platí tedy, že růst cen nebo nedostupnost nějakého statku - a takovým statkem je z ekonomického pohledu i bydlení - a nemyslím teď statek zemědělský, zemědělskou usedlost, myslím statek jako nějakou komoditu, kterou je možné zakoupit - tak nedostupnost nějakého statku je vždy důsledkem nesouladu mezi nabídkou a poptávkou. Poptávka po bydlení je u nás vysoká a zdá se, že stále stoupá, a nabídka bydlení je u nás nedostatečná. Musíme tedy řešit nabídku, umožnit rychlejší vznik většího množství bytů a domů. Já se ptám, jestli předložená novela, kterou projednáváme, je takovým právním předpisem, který nabídku opravdu posílí a umožní vznik většího množství nových bytů a domů. Než na tuhle otázku odpovím, tak si dovolím krátký exkurz do nedávné historie českého stavebního práva. Kromě toho, že jsem tedy poslancem, tak jsem starostou České Kamenice, jsem v komunální politice od roku 2014 a za tu dobu jsem, myslím, stihl pochopit a pochytit - když ne úplně všechno, tak alespoň leccos.

Starý stavební zákon, to jest zákon č. 183/2006, byl účinný od roku 2006 do roku 2023. Za dobu jeho účinnosti byl celkem třicetkrát novelizován a nejde podle mého soudu jednoznačně říct, zda šlo o zákon dobrý, nebo o zákon špatný. Podle mě ten zákon, ten starý stavební zákon, totiž dobře fungoval ve středně velkých sídlech, kde byly stavby povolovány bez větších problémů a zdržení, a umožňoval také standardní projednávání a pořizování územních plánů těchto sídel. Třeba u nás v pětitisícové České Kamenici jsme s tímto stavebním zákonem, s tím starým stavebním zákonem, nikdy neměli sebemenší problém, nikdy jsme neměli důvod si na něj stěžovat, takže přiznávám, že zrovna u nás ve městě sledujeme snahy posledních let napravit stavební právo, zlepšit stavební právo - trochu se zděšením, protože z našeho pohledu, z pohledu našeho specifického sídla se za těch pět nebo šest let legislativních snah nic nezlepšilo, nic nepovedlo, naopak se v zásadě všechno jenom zhoršilo a ten systém se zkrátka rozbil. Chápu ovšem, že byla nějaká snaha stavební zákon a stavební právo řešit. Starý stavební zákon totiž špatně fungoval v malých sídlech. Je pravda, že malé stavební úřady byly někdy personálně paralyzované, někdy se také - a to je fér si přiznat - dostávaly do zajetí partikulárních, často podnikatelských zájmů. Ovšem stejně jako stavební zákon fungoval špatně v úplně nejmenších sídlech, které ještě měly stavební úřad, tak špatně fungoval i v největších městech, kde se stavební úřady staly rukojmím přehlceného množství různých protichůdných stanovisek, zájmů a požadavků, ze kterých zkrátka v případě některých staveb nebo v případě některých záměrů prostě nebyla cesta ven.

To podle mého názoru platilo i pro územní plánování, které se v některých sídlech, a jsme teď všichni v Praze, tak stačí si vzpomenout na Prahu, stalo hrdinskou a skoro nemožnou disciplínou. Opravdu připravit územní plán v Praze bylo a je podle mého názoru nemožné.

Je potřeba říct, že to stavební právo se také měnilo v čase. Ten stavební zákon z roku 2006 v době, kdy se do právního řádu dostal, tak byl výrazně jednodušší, nicméně postupně přibývalo dotčených orgánů státní správy i jejich požadavků, což je věc, která nepochybně to řízení a stavby komplikovala a zpomalovala. Proti tomu ovšem stála v průběhu času snaha to stavební řízení zjednodušovat. Třeba, a to je věc, kterou my jsme velmi ocenili, kterou já jsem osobně velmi ocenil a mnohokrát použil, třeba zavedením těch takzvaných společných povolení, která v posledních letech účinnosti toho starého stavebního zákona získávala na oblibě. Byli jsme tak podle mého soudu svědkem takových různých vln. Na jedné straně se to hmotné stavební právo, to znamená, všechny ty požadavky, všechny ty dotčené orgány, míra závaznosti těch požadavků, stávaly stále a stále složitějším, na druhé straně se to stavební správu procesní, to znamená, ten proces, jak dospět k vydání stavebního povolení, stávalo stále jednodušším, respektive byla tam nějaká snaha tyhle věci zjednodušit tak, abychom čelili tomu zesložiťování a zbytňování toho stavebního práva hmotného.

Nicméně výsledek byl po těch letech a po těch 30 novelách stále stejný. Stavební právo v České republice někde fungovalo dobře, někde ta změna nebyla potřeba, někde jakákoliv změna byla ku škodě věci a někde naopak, jako třeba tady v Praze, ale i v jiných velkých městech, anebo naopak v těch sídlech nejmenších to stavební právo fungovalo velmi špatně.

Ve snaze vyřešit to, co nefungovalo, to znamená Praha, velká sídla a potom ta sídla velmi, malá přijala předchozí vláda Andreje Babiše v roce 2021 nový stavební zákon. Ten představoval snahu o radikální reformu, centralizaci, zjednodušení procesů a také výrazné zjednodušení hmotného stavebního práva. Příprava zákona a jeho implementace, a ti z vás, kdo tady jsou déle, tak si na to jistě vzpomenou, spadly na konec funkčního období vlády, která jej přijala, což určitě nebylo šťastné. Stejně tak ovšem nebylo šťastné, že ten nový stavební zákon, byť on vlastně už tak nový není, ale pořád mu tak někteří můžeme říkat, tak ten nový stavební zákon byl tehdy přijat takzvaně na sílu, proti vůli samospráv, proti vůli řady orgánů, se kterými byl konzultován a pro které je to stavební právo naprosto klíčovým nástrojem. A tento přístup, přístup přijmeme ten zákon na konci funkčního období, přijmeme ten zákon takzvaně na sílu, vedl k tomu, k čemu nutně vést musel, to jest k určitému chaosu, k určitému odporu a bylo to myslím vcelku přirozené.

Já si, dámy a pánové, na tu dobu dobře vzpomínám, protože to už jsem byl nějakou dobu ve funkci starosty města. Byla to doba, kdy nejistí a znechucení úředníci stavebních úřadů obdrželi informaci, která se obden měnila. Do toho se blížily sněmovní volby a naděje, že nová vláda ten zákon přepracuje, tedy že nebude nutné vlastně se tím zákonem začít řídit, že nebude nutné jaksi provést nebo být součástí té reformy stavebního práva. A tak se vlastně stalo. Ten zákon, který byl nestandardně vypracován mimo Ministerstvo pro místní rozvoj, byl posléze novelizován komplexním pozměňovacím návrhem, který přijala předchozí Sněmovna, který vytvořil určitý hybrid mezi původní a novou právní úpravou. A doba nejistoty pokračovala. Úředníci ani stavebníci vlastně nevěděli, co platí a na co se mají připravit.

Vážená paní ministryně, která tady teď není, byla donedávna starostkou Bíliny a troufnu si zdálky z České Kamenice, protože Česká Kamenice i Bílina jsou v totožném kraji, v Ústeckém kraji, říct, že byla velmi dobrou starostkou, na rozdíl od některých jiných regionálních politiků hnutí ANO. Náš region skutečně posouvala v té své práci dopředu a věřím, že si toto období chaosu, zmatky a nejistoty vybavuje stejně dobře jako já. Věřím, že ti z vás, kdo jste komunální politici, si toto období zmatku, nejistoty a chaosu vybavujete stejně dobře jako já.

Pokračuji v tom historickém exkurzu, ale nebojte, už se blížím pomalu ke konci. Přišla digitalizace stavebního řízení. Jedna z největších chyb celého toho procesu a také podle mého soudu jedna z největších chyb předchozí vlády. Já záměrně říkám celé vlády, protože ačkoliv zásadní vliv na zhroucení digitalizace stavebního řízení měl tehdejší ministr místního rozvoje Ivan Bartoš, tak politickou odpovědnost za to pochopitelně nese celá vláda Petra Fialy. A znovu se opakovalo období mimořádného zmatku a nefunkčnosti.

Systém, který dříve fungoval alespoň někde, v zásadě přestal fungovat všude. Zhroutil se. Následovalo provizorní obejití digitálního stavebního řízení a technická novela, která opravovala zjevné chyby té právní úpravy, které prostě vznikly vzhledem k tomu, jaká legislativní technika byla použita.

A musím upřímně říct, že až teď v posledních měsících a týdnech vím z rozhovorů s kolegy, s úředníky ze stavebních úřadů, že se ten systém nějakým způsobem konečně stabilizoval a vrátil se vlastně tam, kde jsme v roce 2021 začínali. Stavební právo, které máme dnes platné a účinné, funguje někde skvěle, někde funguje průměrně, někde špatně a někde samozřejmě nefunguje vůbec, někde ten problém objektivně pořád máme.

A do toho, dámy a pánové, přichází to, co tady dnes projednáváme na půdě Poslanecké sněmovny. Přichází další významná změna. Návrat stavebního práva do podoby, ve které už jednou mělo být, ale s určitými modifikacemi, a nebudu zacházet do detailů, protože ty modifikace už tady byly diskutovány poměrně dlouho a poměrně dopodrobna. Některé ty modifikace, které stavební zákon, respektive ta komplexní novela stavebního zákona zahrnuje, jsou z mého pohledu velmi pozitivní. Například to, že se územní plánování má v principu přesunout z působnosti přenesené do působnosti samostatné, považuji za velmi významnou a pozitivní změnu, kterou ten návrh přináší. Nebo třeba to, že bydlení se má stát veřejným zájmem nebo obecně bez toho, aniž bych v tuhle chvíli jaksi rozporoval některé konkrétní detaily, snaha přimět dotčené orgány státní správy, které se upřímně v některých případech opravdu trochu zbláznily nebo trochu zdivočely, k tomu, aby v obecné míře šetřily práva stavebníků.

Součástí toho návrhu je i snaha řešit rozpory mezi dotčenými orgány a i to je potřeba ocenit. I to je potřeba nazvat jako pozitivní změnu. Ale stejně tak má ten návrh spoustu problémů a kontroverzí a spousta z těch problémů a kontroverzí, dámy a pánové, už zde na plénu Poslanecké sněmovny zazněla a nemá smysl, abych je do velkého detailu opakoval, obzvlášť v tomto okamžiku, kdy ten zákon projednáváme v prvním čtení.

To, co chci ale přinést a čím bych chtěl skončit, jsou ale zkušenosti z praxe, zkušenosti z terénu, protože dál pracuji na městském úřadě, dál komunikuji s úředníky a s úřednicemi, a to, co se z mého pohledu do toho území vrátilo, jsou obavy, nejistota a strach z dalších změn. Také se vrací frustrace z té metody legislativní práce, protože - a já to tady připomenu - my máme stavební zákon, což je velmi komplexní předpis, na něj byl předchozí Sněmovnou napasován komplexní pozměňovací návrh, na který navazuje několik novel, některé větší, některé menší, a na to vše teď předkládáme komplexní pozměňovací návrh a z těch diskusí, které jsou tady vedeny, jsem pochopil, že ve druhém čtení má být načten další komplexní pozměňovací návrh. To znamená, my tady projednáváme zákon, který je komplexním pozměňovacím návrhem komplexního pozměňovacího návrhu a v průběhu projednávání bude novelizován dalším komplexním pozměňovacím návrhem. Tahle metoda legislativní činnosti je podle mě cesta, jak to, co je v tom návrhu dobré a stálo by za to podpořit, a myslím si, že my jako Starostové bychom byli připraveni ty věci podpořit, utopit v určitém legislativním zmatku a v chybách, které téměř jistě vzniknou.

Vzpomeňte si vy, kdo sledujete stavební právo, co se třeba stalo s poplatky za povolení domácích čističek nebo studen, kdy vlastně ta předchozí Sněmovna v zásadě omylem tyhle poplatky navýšila tak, že to hezké nebylo. Způsobilo to velký problém mezi adresáty těch norem a potom se to rychle napravovalo. A takových problémů, které prostě vzniknou touto metodou legislativní práce, můžeme vyjmenovat víc. Stalo se to víckrát a předpokládám, že se to bohužel stane znovu.

Ten stavební zákon a to, co teď budeme přijímat, je těžko pochopitelné pro nás, nebo alespoň pro mě, možná vy všichni jste zdatnější v těch věcech, ale minimálně pro mě jako pro člověka, který se legislativě věnuje, pro člověka, který nakonec tohle téma vystudoval, tak pro mě je to mimořádně složité, nesrozumitelné a těžko se v té právní úpravě orientuji a budu orientovat. A teď si představte, jak těžké, jak obtížné to je a musí být pro úředníky stavebních úřadů, protože, dámy a pánové, nastavení úřadech nepracují právníci. Na stavebních úřadech obvykle pracují lidé, kteří mají buď vystudovanou regionální veřejnou správu nebo veřejnou správu, ale nejsou to právníci, nebo na stavebních úřadech pracují lidé, kteří mají střední stavební školu, jsou to stavaři, kteří se potom učí ten proces, studují ten proces, ale nejsou to prostě právníci. A pokud se tito lidé mají zorientovat v několika komplexních pozměňovacích návrzích, které jsou nebo mají být navrstveny na sobě, tak to něco, co se nelze divit, že v nich vyvolává přirozené obavy.

Já mám obavu, že další reformu stavebního práva tahle země už nemusí snést. Pokud bych měl něco doporučit, to, jakým způsobem by mělo být přistoupeno k těm úpravám stavebního zákona, tak se domnívám, že jsme spíše měli jít cestou dílčích novel, že jsme měli tady na půdě Poslanecké sněmovny najít shodu na tom, co je potřeba v té legislativě upravit, jako je právě třeba postavení dotčených orgánů státní správy nebo jako je například územní plánování, a měli jsme tyhle věci diskutovat a měli jsme je postupnými dílčími pozměňovacími návrhy nebo, pardon, novelami zavádět do toho stavebního zákona tak, abychom znovu nevyvolali ten zmatek. A znovu připomínám, vy z vás, kdo jste komunální politici, kdo stojíte v čele městských, obecních úřadů nebo magistrátu, tak si jistě ten zmatek, ke kterému došlo, vybavujete. A možná, samozřejmě ten zmatek byl do jisté míry způsoben tím, že se té předchozí vládě nepovedla implementace těch změn, to je možné.

Ale já si troufám říct, že implementace takhle významné reformy, takhle významné změny není možná bez toho, aniž by ten zmatek byl vyvolán a obzvlášť v tom časovém presu, který je zřejmě na přijetí této novely očekáván, respektive ke kterému tady dochází.

Závěrem si tedy dovoluji navrhnout, stejně jako moji kolegové z klubu, vrácení tohoto zákona k přepracování za účelem provedení řádné diskuse nad tím, zda opravdu není vhodnou metodou legislativní činnosti takový zákon, takovou komplexní reformu vůbec nedělat. Protože ti z vás, kdo máte načtenou RIA a čtete RIA k různým právním předpisům, tak víte, že ta RIA hodnotí i nulovou variantu, to znamená vlastně variantu nedělat vůbec nic. A já si skutečně vzhledem k tomu, v jakém stavu je to stavební právo v území, si skutečně dovedu představit, že možná nejlepší variantou dalšího postupu by bylo nedělat komplexně vůbec nic a opravdu se vydat cestou nějakých dílčích pozměňovacích návrhů. Nicméně chápu, že jde o legislativní prioritu šestikoalice a že ten náš návrh se asi nesetká s úspěchem zde na půdě Poslanecké sněmovny a tedy alespoň navrhuji, abychom měli prostor, abychom měli prostor ten návrh řádně projednat ve výborech, abychom měli opravdu prostor se mu věnovat detailně, nastudovat ho, konzultovat ho s odbornými organizacemi a abychom odchytali ty případné chyby a legislativní zmatky, které tam prostě nutně budou v tom textu, tak navrhuji, abychom prodloužili lhůtu na projednání mezi prvním a druhým čtením o 20 dní.

Věřím, že alespoň tento návrh, kolegyně, kolegové, podpoříte a že bude čas diskutovat nad těmi pozitivními změnami tak, aby se snaha zvýšit dostupnost bydlení v České republice neutopila ve zbytečné politické šarvátce. Kolegyně, kolegové, děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Znamenám si návrh na prodloužení lhůt o 20 dní, jakkoliv už ten návrh tady zazněl, myslím, že z úst pana poslance Vlčka. Tak, vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, ke které se přihlásil pan poslanec Bartoš. Pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom, prostřednictvím vás, reagovat na pana poslance Papajanovského. Já oceňuji, že nechce vyvolávat politické šarvátky. Nechápu tudíž, proč mě explicitně zmínil jako strůjce většiny zla, byť zmínil i vládu jako celek. Já bych chtěl jenom připomenout, a to mi asi tady kolegové potvrdí, že zásadní zdržení ve schválení stavebního zákona předkládaného vládou Petra Fialy způsobili bohužel často Starostové nejenom s velkým S, ale i s malým s , kteří trvali na tom, že ani jeden stavební úřad nesmí zaniknout. Když se podíváte na analýzu Ministerstva místního rozvoje, kde byl ministr pan Kulhánek, publikovanou v listopadu loňského roku, tedy v roce 2025, problémy s digitalizací jako s nástrojem zaznamenalo pouze 18 procent úřadů. Za co nejčastěji zmiňovaná věc byly kapacity úřadů, které mají malé množství lidí, tedy odměny těch lidí, co tam pracují, jejich demografie, nedostatek pracovníků. A do tohohle prostředí my jsme novelizovali stavební zákon. Já si pamatuju s kolegyní Kovářovou, několikrát jsem tady byl na řadě jednání, jsme o rok posunuli schválení stavebního zákona kvůli bloku, že mantra hnutí STAN tenkrát byla, ani jeden stavební úřad nesmí zaniknout. Tím jsme se dostali do časového presu a mě velmi potěšilo, i když Ministerstvo místního rozvoje na svých stránkách tu tiskovou zprávu vydalo tak nějak nedávno - dopad rozklad u Nejvyššího správního soudu týkající se digitalizace stavebního řízení.

A mimo jiné tam hovoří o tom, že zadavatel neměl šanci ani zákonodárce v danou chvíli termín dodání stavebního řízení, jak vyžadovala EU odsunout, proto volil cestu, aby splnil podmínky EU a tu digitalizaci dodal, kde byla velká kritika na to, že se to dělo nějakým způsobem bez veřejné soutěže, doporučuji všem si tento závěr přečíst. Jinak digitalizace stavebního řízení jako problém na stavebních úřadech je zmiňovaná až jako pátý problém a řeklo to zhruba 18 procent úřadů z celkového počtu 460 nebo kolik jich furt máme.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A s faktickou poznámkou nyní vystoupí pan poslanec Papajanovský, připraví se pan poslanec Vlček. Tak prosím.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já se omlouvám, prostřednictvím předsedajícího, vážený pane poslanče Bartoši, já jsem vás v tom svém proslovu zapomněl oslovit prostřednictvím předsedajícího. To ode mě bylo vrcholně nezdvořilé, takže za to omluva, nedošlo mi to, nepřipravil jsem si to správně. Já chci jenom říct, že já bych si vlastně hrozně moc přál, aby za čtyři roky, možná o něco dřív, to uvidíme tak, aby vážený pan poslanec Bartoš, prostřednictvím předsedajícího, s naším předsedou, váženým panem poslancem Rakušanem, znovu seděl tady na těch lavicích za námi. A pokud se to má stát a já věřím, že se to stane, ačkoliv tady zleva se kroutí hlavou, tak si myslím, že je potřeba nalít si vždycky čistého vína, že je potřeba ty chyby jaksi nějakým způsobem nelakovat narůžovo a netvrdit, že chyby vlastně chybami nebyly. A já opravdu jako člověk, který pracuje ve veřejné správě, který vede obec, která hodně investuje, která vede obec, která má ten malý stavební úřad, vidím, že to, co se dělo kolem stavebního řízení, byl jeden z největších problémů té předchozí vlády a vláda za to nese politickou odpovědnost jako celek.

Nechci tady úplně jít do většího detailu, protože já jsem s úředníky z našeho stavebního úřadu ty věci v té předmětné době řešil opravdu na denní bázi a myslím si, že by tehdy pomohlo, kdyby komunikace ze strany Ministerstva pro místní rozvoj byla v předstihu férová. A zaznělo prostě sorry, nezvládli jsme to a nezvládneme to, prostě to nenaběhne, ne tvrdit, že ta věc vlastně pojede, že se opraví a že to za chvilku poběží úplně dobře, protože ten systém prostě nemohl běžet dobře. Já jsem ho několikrát používal, protože naše obec je malá, takže, nebo naše město je malé, takže tam i starosta pracuje v jednotlivých IT systémech a opravdu se to nepovedlo. Takže to je jenom na doplnění. A ještě k reakci na vás.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Vlček, připraví se pan poslanec Bartoš. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Vlček: Tak děkuju za slovo. Já s dovolením budu reagovat jak na kolegu Papajanovského, tak na kolegu Bartoše.

Začnu kolegou Bartošem. No, bohužel jak Starostové s velkým S , tak starostové s malým s poukázali mnohokrát, že některé věci netečou nebo nefungují technicky tak, jak by měly a ne vždy bohužel ta odpověď byla mnohdy upřímná. A já se k tomu ale nechci vracet, protože sám jsem v té vládě taky seděl, abych viděl, že ta vláda má odpovědnost jako celek a prostě si myslím, že jsou věci, které bohužel mohly být jinak, ale tak v životě to mnohdy jako chodí, že nejsou.

A ke kolegovi Papajanovskému. Já s ním souhlasím. Ono mnohdy někdy nejlepší je nedělat nic. A někdy (je) nejlepší v mnoha ohledech radši vyhodnotit tu současnou situaci. Bohužel to je jedna z věcí, která mně osobně vadí u této předkládané normy, že není vyhodnocen ten současný stav, ale rovnou se překotně mění 42 zákonů na 850 stránkách textu, že možná i lepší taktikou v tomto případě by bylo spíše nechat ten současný zákon běžet, udělat v dohledné nebo v rozumné době jeho relevantní vyhodnocení, až spíše možná i cestou dílčích změn tam, kde je jasně vytipováno i na základě určité praxe, jak v oblasti stavebního řízení nebo územního plánování a jiných dalších věcí, a tady ten zákon ukazuje těch 42 novel. A jak říkám, já milerád se přihlásím znovu a znovu je všechny přečtu, času máme dneska dost. Takže někdy je možná lepší taktika udělat vyhodnocení toho současného stavu, než jít takhle překotně. Děkuju.

 

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za zdržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Bartoš, připraví se pan poslanec Papajanovský.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já už jenom v krátkosti. Já jsem se vůbec nechtěl bavit o tom procesu digitalizace stavebního řízení jako takové, byť i ty audity, které potom si objednal pan Jurečka a spol., vlastně potvrzovaly to, že ten systém je potřeba dodělat.

I ten, řekněme, audit divný, tam, kde nám potom vypisovali a volali ti údajní auditoři, že tam cokoliv změní, když na ně budeme hodní, tak nakonec potvrdili, že ten systém je architektonicky správně, měl se dopracovat, že volba technologií byla správná. Co já jsem zde říkal, že kvůli tomu zdržení... Ten prapůvod zdržení byl v tom, že vznikl spor o to, jestli budeme racionalizovat síť stavebních úřadů třeba na úroveň ORP nebo menší. Ten spor byl natolik vyhrocený, že nakonec se vláda a koaliční strany rozhodly, že to budeme řešit až po komunálních volbách, čím jsme získali rok ztrátu a potom jsme se dostali do časového presu té implementace.

A ještě možná jenom z praxe spouštění těch digitálních systémů. Není to dávno, je to asi měsíc, kdy jsme tady společně všichni v devadesátce odhlasovali odklad platnosti eLegislativy a těch systémů, které vznikají na Ministerstvu vnitra. Vznikaly před Vítem Rakušanem, vznikaly za Víta Rakušana. Ty systémy byly předávány do provozu a dodneška nefungují. A takových systémů má státní správa spoustu. Bohužel ta legislativa je nastavená tak, a třeba se poučíme v tomhle volebním období, kdy budeme schvalovat zákony, které neočekávají, že v momentě platnosti zákona běží stoprocentně ten systém, že začne pracovat s nějakými náběhovými termíny. To si myslím, že je podstatné. Jinak já jsem někdy a nebudu tady číst ta jednotlivá data, poměrně jako sebekriticky přistoupil i k implementaci té digitalizace jako takové v oblasti stavebnictví, nicméně stále jsem přesvědčen, že ty systémy je potřeba dodělat.

Já úplně nejsem fanoušek toho, že lepší je dělat nic, obzvláště pokud ten stav byl tristní. A ten byl ještě před schválením novely stavebního zákona minulé vlády. A jenom by mě zajímalo, v jakém vesmíru pracuje starosta se systémem určeným pro státní správu a úředníky? Jestli to je standardní se jako přihlašovat nebo tam pracuje pod nějakým jiným, nebo jste na to jenom nahlížel? Protože podle mě starosta nemá pracovat se systémy určenými pro státní správu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak pan poslanec Papajanovský bude reagovat faktickou poznámkou. Tak prosím.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo. Já k tomu mám jenom dvě věci a využiju jednu minutu na jednu věc, druhou minutu na druhou věc. Chtěl bych za prvé podpořit myšlenku kolegy Vlčka, který předtím podpořil moji myšlenku, že je nejlepší někdy nedělat nic, ale já budu konkrétní. Ne, já tady chci otevřít jednu věc, na kterou jsem zapomněl v tom svém původním projevu, v tom svém původním vystoupení. A je to věc, která v té veřejné diskusi zaznívala, že vlastně jedna z chyb té digitalizace a najetí na ten nový reformní systém bylo to, že ten systém najel v rámci celé České republiky. Objevovala se myšlenka, zda by třeba nebylo lepší ten nový systém nasazovat postupně, to znamená nejdřív si ho vyzkoušet na části území, což je diskuse, která zcela vážně se vedla mezi odbornou, právní a IT veřejností s tím, že se tedy táži, zda třeba předkladatelé toho zákona neuvažovali nad něčím podobným, to znamená, že by náběh té reformy nebyl najednou pro území celé České republiky, ale že by náběh byl postupný? Že by zkrátka proběhlo to, co je běžné třeba v okamžiku, kdy nějaké IT společnosti nasazují velké změny, velké reformy, ale je to běžné i mimo IT sektor, že zkrátka ty změny se implementují postupně.

Že využíváte nějakého jako regulatorního sandboxu, tak zda jste vlastně o možnosti využít regulatorní sandbox nepřemýšleli i v případě tedy stavebního práva? Takže to je jeden můj dotaz.

A ještě na odpověď, prostřednictvím předsedajícího, panu poslanci Bartošovi. Tak starosta může ten systém používat v okamžiku, kdy žádá třeba o stavební povolení, to znamená z té druhé strany, to je jedna věc. A druhá věc je - starosta ten systém může vidět v okamžiku, kdy mu ho zoufalá vedoucí stavebního úřadu chce ukázat. Chce mu ukázat, jak skutečně ten systém vypadá. Není to samozřejmě tak, že by starosta mohl a měl vykonávat správní činnosti.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak. Děkuji za dodržení času. A nyní se hlásí s přednostním právem pan poslanec Hřib.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Já bych si dovolil tady coby autor technického řešení elektronického receptu taky přispět nějak svým názorem odborníka na informační systémy ve veřejné správě k této jistě podnětné diskusi.

My(?) tady trošku mícháme asi dvě věci jednak teda. Ale jedna věc je ta legislativa, to znamená ten zákon, který prosadil Ivan Bartoš, u kterého byla ta diskuse se starosty, s malým s, s velkým S o počtu těch stavebních úřadů. To je jasné. Já teda podporuju ten názor, že je potřeba zredukovat počet stavebních úřadů, a to teda drasticky. Možná i v Praze by bylo fajn je jako zredukovat, to by asi taky prospělo té věci. Ale uvědomuju si, že proti tomu byl tehdy, i teď vlastně je proti tomu odpor. Takže ten kompromis, který se podařilo vytvořit Ivanu Bartošovi tehdy na pozici ministra pro místní rozvoj, byl vlastně z mého pohledu úplně..., že mi z toho spadla čelist dolů. Protože vy jste tady hlasovali vlastně všichni napříč politickým spektrem potom pro ten výsledek. Jo, koalice, opozice, všichni jste pro to zvedli ruku.

Jako uznávám, že ten zákon sice nevyhrál cenu, jako, vyhrál jiný zákon Ivana Bartoše, zákon na podporu bydlení, ten vyhrál ten World Habitat Ewards, tak fajn, ale přesto jako hlasovali jste pro něj všichni napříč spektrem. To znamená, teďka si tady říkat, že jako byl problém, nebo že je tady problém s tou legislativou, to mně přijde prostě poněkud jako zvláštní. Já jsem tady tehdy nebyl, ale tak předpokládám, že vy víte, proč jste pro to tu ruku zvedli v tom znění, které doladil Ivan Bartoš prostě se všemi zjevně politickými kluby a nakonec se pod to podepsali vlastně všichni. Takže to je první věc, jo, legislativa.

No, a potom je ta druhá část, to je teda záležitost ta jako technická, tak tam je dobrý si připomenout, proč vznikl ten problém. Tak ten problém tady vznikl a vlastně opakovaně vzniká u investičních akcí, které jsou třeba i nějakým způsobem prestižní, tak vzniká tady opakovaně z důvodu prostě legislativy tak, jak je nastavená teďka u těch soutěží na veřejné zakázky. To znamená, pokud s tímhle tím chceme pohnout, tak především musíme novelizovat zákon, kterým se řídí ÚOHS.

My jsme tady dneska předkládali jednu novelu zákona o ÚOHS. Pravda, nebyla to ta část (nesrozumitelné) veřejné zakázky, byla to ta antimonopolní noha té agendy, která se řeší na ÚOHSu, ale přece jenom, jo, tak měli jsme možnost tady otevřít tu legislativu, kterou se ten ÚOHS řídí.

Protože ten problém, vážení, je významný, blokuje to investice. Teď nemluvím jenom o metru D. Těch problémů, které tady nastávají, protože prostě neúspěšní uchazeči využívají všechny možné svoje nástroje k tomu, aby se v uvozovkách vrátili do hry, tak ten zákon jim prostě dává jich opravdu, ale opravdu mnoho. A vidíme to nejenom na tom metru D, je to vidět napříč republikou u mnoha dalších projektů.

Já kdybych pokračoval třeba v Praze, tak náměstek Hlaváček ze STANu, řeší tam teďka tu ESA, EUSPA prostě. Kosmická agentura na základě dohody mezi Prahou a Ministerstvem dopravy chtěla Praha podpořit tady tohleto a chtěla, aby to sídlo té vesmírné agentury bylo v Praze v baráku městském. Zařídili jsme transfer z městské části Praha 8 na magistrát, to ještě jako bylo fajn, nějak jsme se tam dohodli. Pan starosta Prahy 8 Gros mi děkoval na zastupitelstvu, jak jsme to hezky zvládli. Super.

No, a potom došlo na to, že bychom měli vysoutěžit jako dodělání toho baráku tak, aby se v něm dalo existovat. Protože možná ten barák někteří z vás znáte, pokud jezdíte přes Palmovku, ona je to takzvaná nová Palmovka, teď to vypadá spíš jako taková hodně ošuntělá Palmovka, ten barák, prostě je to takový dům hrůzy, chtěli jsme to dostavit. No, tak jsme spustili samozřejmě otevřenou veřejnou soutěž. Jenomže ejhle, co se stalo? Protože samozřejmě když je soutěž otevřená, transparentní, snažíte se, aby se vám tam přihlásilo co nejvíc uchazečů, no, tak oni se vám tam skutečně přihlásí hodně uchazečů, ale vyhrát může jenom jeden.

To znamená, že vlastně vaším zájmem jako poctivého zadavatele je, abyste měli co nejvíc neúspěšných uchazečů za plotem. Protože čím víc jich máte, tím větší zájem byl o tu soutěž, tím jste to udělali otevřenější, tím jste to udělali transparentnější, tím jste zvýšili cenovou konkurenci, tím lepší nabídku potom vyberete.

Jenomže ouha. Když vám zůstane takhle co nejvíce uchazečů za plotem, tak oni jsou potom nespokojení. Čím víc jich je, tím víc nespokojených tady máte. No, a co se stane? No, oni začnou využívat všechny ty možné nástroje, které jim teď ta legislativa dává. A to se taky stalo.

I tady například u toho projektu, za který je teď na Radě hlavního města odpovědný primárně tedy pan náměstek Hlaváček ze STANu, ale to je úplně jedno, stát se to mohlo úplně komukoliv. Pochopitelně, že v těch dopravních projektech se to děje taky a pochopitelně i v jakýchkoliv jiných se to bude dít, dokud ten zákon neopravíme.

No, a prostě ta stavba se jako zasekla. A teď je z toho vlastně mezinárodní ostuda, protože kvůlivá tomu, že my jako Praha nejsme schopni vysoutěžit tu dostavbu téhleté záležitosti, tak tím pádem stát teď se dostává do toho, že prostě nemá ten barák, který si myslel, že bude mít zajištěný na základě tady té dohody mezi Ministerstvem dopravy a Prahou pro tu evropskou agenturu.

A je to problém, protože část vesmírné agentury je ve Španělsku, nějaká menšina, jo, na základě nějakých dohod prostě, které se udělaly historicky. No, a samozřejmě Španělé vidí tu příležitost, protože můžou říkat - hele, neschopní Češi, tak to přesuňme, přesuňme to prostě celý z tý Prahy, heleďte, oni tam neumí ani dostavět blbej barák, jako co je to za zemi? Pojďme to přesunout do toho Španělska, jo... Což je ale velký problém, protože ta evropská vesmírná agentura má samozřejmě jednak s sebou nějakou prestiž, kterou to přináší tomu městu, té zemi obecně, ale také je to pochopitelně nějaká příležitost okolo toho roztočit nějaký hub inovací, což se pochopitelně děje. A pochopitelně, že tohleto vidí ostatní země a čekají na tu příležitost. No, a my se tady střílíme do nohy tím, že máme blbou legislativu tady na ty zakázky.

To znamená, tenhle problém tady prostě je. A přesně tenhle problém se tady ukázal být i v případě té soutěže na informační systémy pro digitalizaci stavebního řízení. Protože pochopitelně zase někdo toho využil, hodil tam vidle a zdařile to zasekl.

A dlužno poznamenat, že je nutné tam vidět i ten kontext, ve kterém to probíhalo. Protože přece jenom ta původní soutěž, která tady byla připravená a kterou - teď abych to řekl správně - někdo - a teď nevím, byl to prezident architektonické komory, kdo to označil za ten tunel, za tu miliardu? Teď nevím přesně, abych nejmenoval špatného. Někdo to prostě označil za to, že tam byl připravený tunel za miliardu korun.

Připravený byl panem Šteffelem. Těm z vás, kdo neznají pana Šteffela, já vám připomenu, kdo to byl. Pan Šteffel, nyní obviněný v rámci Dozimetru, vážení, byl původně vzat na to Ministerstvo pro místní rozvoj za časů Kláry Dostálové. To je vaše europoslankyně, vážení poslanci a poslankyně z ANO, určitě si vzpomínáte na ni. Ona nevešla do dějin tím, že by udělala něco smysluplného v oblasti digitalizace stavebního řízení nebo stavebního zákona, to jako ne. Ale vešla do dějin právě tím, že si najala bez jakékoliv smlouvy pana Šteffela. Připomenu, že to bylo v době, kdy jsem já pana Šteffela vyrazil z městské IT firmy, operátora ICT.

Tak právě tento pán zakotvil se smlouvou, kterou podepsala paní Dostálová, jestli se nepletu, si nejsem úplně jistý, to jí ukazovali v těch Reportérech ČT, ona na to koukala tak jako hodně překvapeně. Takže tohohle toho pána ona si tam najala za milion korun, aby tam dohlížel tady na ten tunel za tu miliardu.

Ještě je dobré si připomenout jednu věc, vážení poslanci, poslankyně hnutí ANO, prostřednictvím pana předsedajícího, abych byl tedy přesný. Toho pana Šteffela jste dosadili do té městské společnosti vy svými hlasy. (Poslankyně ANO mimo mikrofon: To není pravda.) To je pravda. Jsem viděl zápis z dozorčí rady, kdy vaši konkrétní členové dozorčí rady, konkrétně to byl pan Prokop a pan Nepil, hlasovali pro to, aby se stal tento člověk členem představenstva městské společnosti. Jo? Bavíme se furt o člověku, který je nyní obžalovaný v rámci Dozimetru. A ještě jednou, bavíme se o člověku, kterého si vzala Klára Dostálová bez výběrového řízení, dala mu smlouvy za milion korun, aby tam dělal pro ni tunel na Ministerstvu pro místní rozvoj.

Takže v tomhletom kontextu my respektive Ivan Bartoš řešil tu digitalizaci stavebního řízení. A samozřejmě takovýhle tunel, který jste si tam připravili s panem Šteffelem obviněným v rámci Dozimetru, nebylo akceptovatelné ponechat prostě bez povšimnutí.

Mimochodem, malá odbočka. Já musím říct, že aktivitám vaší tehdejší ministryně Kláry Dostálové jsme se smáli. A tím my nemyslím Piráty, to myslím i vaše zastupitele z hnutí ANO. Vždycky, když jsme se setkali na nějakém setkání, já tehdy coby i čestný prezident, pardon, čestný předseda SMOČRu, tak jsem samozřejmě měl intenzivní kontakty i s vašimi starosty, primátory a podobně. A musím říct, že vždycky aktivity paní ministryně Dostálové vyvolávaly velký humor i u vašich zástupců. Především ta její naprostá neaktivita, kdy ona nebyla schopná snad zařídit ani ten hardware, co se měl připravit na ty informační systémy, o kterých ona furt jako mluvila, že na tom dělá, respektive dělal na tom ten pan Šteffel, obviněný v Dozimetru, jak jsme si už vysvětlili. A tohleto bylo prostě něco, co bylo terčem mnoha vtipů na setkáních nejrůznějších zástupců samosprávy, i tedy z hnutí ANO.

A potom vlastně ještě jedna věc, ano, kterou vstoupila paní Dostálová do, nevím, jestli učebnic politologie, jak by tady řekl pan ministr Macinka, ale rozhodně do dějin projektů v pražské aglomeraci. Ona totiž, a to bylo těsně před volbami 2018, to znamená v době, kdy vy jako ANO jste měli ministryni pro místní rozvoj, která o tom rozhodovala, měli jste ministra dopravy, to byl tehdy dvojministr Karel Havlíček, a měli jste primátorku Adrianu Krnáčovou.

A v téhleté situaci, kdy jste měli ministryni, ministra, premiéra a primátorku, tak ona vlastně zasekla tu výstavbu Pražského okruhu, konkrétně toho úseku 511 tím, Klára Dostálová, že podepsala papír, kterým určila, že ten úsek 511 se bude povolovat někde na tom městském úřadě stavebním v Uhříněvsi, kde ta paní, která doteď tam povolovala primárně stavby řekněme garáží a rodinných domků, byla z toho jako dost vyplašená, že najednou má povolovat tedy stavbu za několik miliard, liniovou stavbu o několika kilometrech, součást prostě nějaké nadřazené tady dálniční sítě, a byla z toho dost jako perplex, jo. A samozřejmě my jsme intenzivně pomáhali třeba technickým vybavením a podobně tady tomu úřadu.

Ale to nebylo všechno, co spáchala paní ministryně Dostálová. Ona k tomu přidala tímto stupidním rozhodnutím ještě jednu minu a totiž tu, že v momentě, kdy uděláte tím úřadem, který rozhoduje o tom úseku Pražského okruhu, tu Uhříněves, tak to znamená v praxi, že odvolacím úřadem bude magistrát. A ejhle, co se nestalo? Já potom, když jsem měl tu čest stát v čele našeho hlavního města, jsem se samozřejmě vyjádřil a napsal jsem to i na sociální sítě, že chci, aby tady byl ten Pražský okruh. No, a ejhle, co se stalo. Nějaká chytrá hlava to vzala tak, že - no jo, ale v tom případě magistrát je podjatý, když jeho primátor chce tu stavbu tady toho Pražského okruhu, no, tak to je jako velký problém. Protože tohle prostě znamená, že samozřejmě když je podjatý primátor, no tak je podjatý ředitel magistrátu, no a když je podjatý ředitel, respektive tehdy ředitelka magistrátu pověřená řízením, to je úplně jedno, tak jsou podjatí pochopitelně i ti úředníci pod ním, kteří budou rozhodovat o tom odvolání. A tohleto je něco, co jako, když by se nad tím člověk asi zamyslel, tak by mohl očekávat, že když tady je určitá skupina lidí, která má odpor proti tady téhleté stavbě, tak že prostě toho využije.

Bohužel k těm lucidním lidem, které by tohleto třeba napadlo, nepatřila vaše tehdejší ministryně pro místní rozvoj, která to prostě plácla na tu Uhříněves, odvolačka na Praze. A výsledek, vážení, je ten, že se opět povolování toho okruhu zpozdilo o několik let. Zpozdilo se to zase o několik let, jo? A to nebyl na vině nějaký stavební zákon nebo něco takového, nebo jestli to běží elektronicky nebo digitálně, jakože my jsme té Uhříněvsi tam přispívali nějaké peníze na nové tiskárny a počítače, aby ta digitalizace u nich, aby mohli povolit tu 511. Ale prostě to bylo o tom, že vaše ministryně svým chybným, nesmyslným a absurdním rozhodnutím těsně před volbami do komunálu 2018 to prostě přiklepla na tu Uhříněves.

A ano, můžeme se možná i bavit potom o tom, jestli by právě nemělo dojít k té redukci toho počtu těch stavebních úřadů, protože jak se tak může stát, jako že takovouhle stavbu potom, několik kilometrů, liniová stavba, celonárodní význam, dálniční nadřazená síť, povoluje potom úřad jako tohohle typu, jo, a rozhoduje o tom to ministerstvo, respektive ta ministryně, jo. Fakt existuje papír, pod kterým je podepsaná Klára Dostálová, tady s tímhle tím, jo. Takže to je jakoby druhá záležitost, kterou vešla do dějin vaše ministryně Klára Dostálová.

Ale abych se vrátil zpátky k tomu původnímu sdělení. No, problémy prostě začaly už za vaší ministryně Kláry Dostálové s tou digitalizací. Vy jste měli osm let na tom ministerstvu, jo, tam nebyla jenom ta Klára Dostálová, ještě předtím tam byla ta paní, co měla toho hafíka, nevím, jak se jmenovala teď. Šlechtová se jmenovala, jo, Karla Šlechtová, že jo, no. Tak ta byla předtím jako ministryně pro místní rozvoj, že jo, takže ta tam neudělala taky nic.

Nevím, jestli jste tam měli ještě někoho jiného. Teď pátrám v paměti, nejsem si jist, ale prostě osm let jste strávili na ministerstvu intenzivním nicneděláním. Já teda musím říct, že nesouhlasím s panem exministrem Vlčkem, který vnesl tady do té diskuse tu úvahu: lepší je někdy nedělat nic. To jako já si to úplně nemyslím, jo, já si myslím, že přece jenom mělo by se zkusit se prostě někam jako pohnout. Ano, může se stát, že se to někdy ukáže jako slepá ulička, ale prostě něco by se dít mělo, a nemyslím si, že úplně jako nejlepší řešení tehdy bylo to, že osm let vy jste vlastně na tom Ministerstvu pro místní rozvoj nedělali nic, samosprávy se vám smály a v konečném důsledku akorát jste si tam připravovali ten tunel za tu miliardu, který se naštěstí podařilo Ivanu Bartošovi zastavit. (Nesouhlasné reakce z řad ANO.)

No, a ano, vážení, vždycky!, vždycky je odpor proti zavádění nových věcí, to vám můžu potvrdit i já v momentě, kdy se zaváděl ten eRecept. A připomenu vám, že to bylo v době, kdy ten eRecept nějakou dobu dokonce běžel dobrovolně, takže tam bylo vlastně to přechodné období, které tady bylo zmiňováno jako zásadní prvek. Jo, já se tomu nebráním. Ano, to je moc fajn, když máte dost času a můžete tam mít nějaké období, kdy to máte třeba zavedeno dobrovolně nebo jenom v části země nebo nějaký pilot a nějak to jako je umožněno, to je vždycky moc fajn. A někdy tomu tak bohužel není, protože časový faktor to neumožní. To byl případ digitalizace stavebního řízení. U eReceptu to tak bylo.

No, ale co se nestalo? Jestli si myslíte, že tímhletím způsobem byl jako zlomen ten odpor veřejnosti jako odborné, to znamená především lékařů, kteří to měli používat, no, tak to ani náhodou. Samozřejmě u lékárníků problém nebyl, protože pro ty to zas tak velká změna nebyla. Ti prostě jsou zvyklí na to, že nějaký čárový kód v té lékárně jako napípnou, něco jim to na tom počítači ukáže a oni něco s tím dělají. Takže tohleto nebyla zas tak velká změna. Ale pro doktory to byl problém, protože to znamenalo, že musí mít skutečně už definitivně ten počítač povinně na stole. Oni ho tam měli celou dobu, jo, jenom prostě to nebylo jako povinné, a samozřejmě, že tu dokumentaci psali v drtivé většině už na tom počítači, akorát si to tiskli, prostě nebyl jakoby ten zvyk fungovat on-line. A samozřejmě, že ten odpor byl. Já si vzpomínám do konce na okamžiky, kdy skutečně i tehdejší prezident České lékařské komory prostě říkal: ne, lékaři vůbec nejsou připravení, prostě nebude to fungovat, zrušte to, není možné to zavádět.

A vzpomenu si - tady pan poslanec Boris Šťastný, jo, to bylo výborné, protože pan Boris Šťastný, který tady teď není, pan ministr, tehdy jako poslanec, zábavná historka, prosadil to, že ten eRecept bude povinný, pomocí nějakého pozměňováku, on byl předkladatel toho pozměňováku. A potom koukám, v televizi, vidím Borise Šťastného, jak říká, že se nestihl připravit, že si nestihl nechat vydat ty přístupové údaje pro ten eRecept, jo. Připomenu, člověk, který to prostě protlačil jako pozměňovák, že to bude povinné, no.

Takže tohleto byla taková jako věc, která mě osobně jako velice pobavila, že zrovna lidé, kteří něco prosadí vlastně jako povinné, tak potom nakonec nejsou schopni ani třeba, řeknu, jít příkladem, jo, ale prostě ani si vybavit ty přístupové údaje, které oni nařídili, aby se všichni vlastně povinně vybavili k nějakému datu.

Takže ano, tam byl vlastně i problém s tou nepřípravou toho terénu, na který Ministerstvo pro místní rozvoj vlastně žádný vliv mít nemůže, protože, a teď ještě připomeňme, jeden ze zásadních problémů, který byl v té digitalizaci stavebního řízení, bylo vlastně to, že s tím systémem nezachází pouze, jen a jedině organizace, které jsou nějak jako v rámci resortu Ministerstva pro místní rozvoj. To si připomeňme. Ten problém je totiž mnohem jako větší, protože tam do toho stavebního řízení významně promlouvají ty takzvané DOSSy, jo, dotčené orgány státní správy, a to je ten problém, protože to jsou orgány úplně mimo působnost Ministerstva pro místní rozvoj.

To jsou, prosím pěkně, třeba hasiči, tak ti jsou pod Ministerstvem vnitra. Potom je tam hygiena, to je Ministerstvo zdravotnictví. Pak jsou tam památkáři, Ministerstvo kultury. Pak je tam životní prostředí, které je ne až tak překvapivě pod Ministerstvem životního prostředí. A to jsou všechno věci, na které ten ministr, nyní tedy ministryně, která tady bohužel není, tak bohužel ta ministryně, ani ministr, ani kdokoliv jiný, kdo tam prostě bude sedět, nemá vůbec, ale fakt jako vůbec žádný vliv na to, co se na úřadech tohoto typu děje.

A navíc znovu připomenu, prostě těch DOSSů je tady opět, řekl bych, prostě nadpočet, jo, a tohle to je druhý problém, který prostě provází tu digitalizaci stavebního řízení. Zatímco ten eRecept byl prostě celý vlastně de facto, ano, v gesci jednoho ministerstva, ano, účinkovaly tam vlastně jako soukromé subjekty, ano, některé byly jako navyklejší na tu práci s digitálními technologiemi, jako v těch lékárnách, některé prostě jako o něco méně, to jako jo, ale pořád to bylo vlastně ještě nějak jako resortně, řekněme, koncentrované. Tak tohleto bylo jako významně jiné.

Připomenu, že v nějaké fázi se kontrolovalo, které teda ty DOSSy, vůbec ten systém, jako si vyžádaly ty přístupové údaje, a prostě tam byl významný podíl těch DOSSů, které se do toho systému ani nepřihlásily, jo. Takže to je ten problém, který tady byl i s tou digitalizací stavebního řízení.

A znovu se vracím k tomu, co ve skutečnosti je jakoby základním problémem těch digitalizačních projektů. Vážení, ve státní správě ten základní problém digitalizačních projektů je ten, že vy potřebujete mít na těch úřadech dobře zaplacené profíky v oblasti IT. Čímž se okruhem vracíme k tomu, o čem jsme se tady bavili večer. Protože ano, my potřebujeme změnit služební zákon, no jasně, ale potřebujeme z něho změnit právě tak (to?), abychom byli schopni přilákat tyhlety lidi, profesionály právě do té státní služby, právě třeba v oblasti IT, protože když to tak neuděláte, tak jste přesně jakoby v područí tady toho systému, který prostě vede k tomu, že vám může kdokoliv hodit vidle do toho projektu už v nějaké úplně rané fázi, kdy vůbec jako navrhujete, jak ten základ má fungovat. A to je ten základní problém. A vy jste se rozhodli ale i u toho služebního zákona jít prostě úplně špatnou cestou.

Protože potom se nikdy nebudou ty digitalizační projekty dařit. Tady teď bohužel nesedí pan Krejčí z Motoristů sobě, který by taky mohl vyprávět, jaký měl problém s tím digitalizačním projektem a opět, jaký proti tomu byl odpor. Vždyť si to připomeňme, jaký mediální humbuk byl okolo nějakého úplně minoritního problému. Tam nějaké e-maily odešly o den později nebo co to bylo, nějaký ten přepočet, výpočet nebo něco takového, prostě den zpoždění s čímsi a jako gigantický mediální problém. Prostě úplně gigantický problém, jo, a to se zase podařilo vyřešit jenom díky tomu, že vlastně ano, pokud teda nebyly porušeny nějaké zákony, tak ve skutečnosti tam došlo k nějakému řekl bych, jak to nazvat, etickému dilema nebo nevím, jak to, že angažoval prostě někoho ze své rodiny, aby to prostě dodělal. A já bych skoro řekl zaplaťpánbůh za to, protože prostě ano, ten problém je v tom, že ty digitalizační projekty prostě jinak skoro v té státní správy dotahovat nejde. Já jsem teda nemusel na technické řešení receptů zaměstnávat nikoho z rodiny, zaplaťpánbůh, to naštěstí nebylo nutné. Ale prostě ano, tohleto je to řešení, které vám teď ten systém jako nabízí, pokud chcete něco reálně v tom udělat.

A ano, ještě jednou si připomeňme, prostě v té digitalizaci tady máme mnohem větší problém. Máme tady problém s eLegislativou a eSbírkou. Připomenu znovu, co to je. To jsou projekty, které jsou tady možná deset let, možná, nevím, jak dlouho se na tom dělá, a je to projekt, na který se uvalily, jako to je prostě snad víc než miliarda, se na to uvalila nebo 900 milionů nebo nějaké takovéhle číslo jsem slyšel. Jsou to prostě úplně neuvěřitelné peníze, co se nalily do projektu, který prostě jako v konečném výsledku za x let prostě nefunguje. A samozřejmě teď je to IT, to znamená ty technologie, na kterých to bylo navržené, tak teďka už jsou mnohem dál. Prostě teď už se to dělá úplně jinak, celé ty věci, takže ideální by bylo vlastně to zahodit a začít dělat jako znovu, jo. To by vám řekl člověk, kdybyste se ho zeptali na to, odborník, zahodit a dělat znovu a znovu. Ale nebude to lepší, protože furt jsme nevyřešili základní problém, a to je možnost najímat odborníky na IT do té státní správy.

A mohl bych pokračovat dál. Systémy Ministerstva práce a sociálních věcí, prosím vás pěkně. Jo, to byla velká věc. Já mám pocit, tak rok zpátky, a bylo to i v médiích, že prostě velký problém s vyřizováním sociálních dávek, že se lidé dostávají do problémů, třeba i dluhových pastí, protože Úřad práce v Praze, asi to nebylo jako v jiných lokalitách, ale prostě kvůli nějakému přetlaku, tak v Praze nebyl schopen kvůli IT systému mimo jiné Úřad práce vyřizovat včas ty žádosti o dávku. A byly rozhovory s lidskými příběhy, které skutečně vás jako nemohli nechat klidnými, že prostě člověk, matka samoživitelka, nedostala zavčasu peníze od státu, nedostala prostě tu podporu, na kterou měla nárok, kvůli tomu támhle musela jít za nějakými lichváři. Nevím, jestli to byly zrovna ti, kterým tady pomáhá pan Vondráček, nevím, jestli to byli tihleti nebo jiní, jestli musela nakonec zastavit ten barák. Možná, možná to byli jiní, uznávám, protože přece jenom pan Vondráček je aktivní v té Kroměříži, tam nějakým způsobem jim teda pomáhá obírat ty lidi o baráky. (Hlasitý nesouhlas v levé části sálu, bouchání do lavic.) Tohleto si myslím, že byl víc problém jakoby izolovaný na Prahu, takže ano. Ale prostě ano. I tyto konsekvence má ten problém s digitalizací ve státní správě. Ano, i tohleto je prostě přímý dopad na ty lidi, kteří potom třeba spadají do nějakých dluhových pastí, protože ano, je problém s digitalizací na MPSV třeba. A teď, když jsem koukal do médií, tak já tam tedy vidím to, že on ten problém se vlastně nevyřešil, že teďka furt jsou nějaký problémy opět, úředníci nestíhají. A zase je problém tady s nějakými dávkami. Já tedy nejsem odborník na ty dávky, ale prostě čtu ty titulky v médiích a vidím, že nějaký problém tam je. A ano, dostávají se ke mně i zprávy, že to skutečně není nějaká jenom mediální bublina, ale že je to konkrétní problém s dopady na konkrétní lidi.

A znovu říkám, tak bychom se měli zamyslet nad tím, jak tedy tu digitalizaci pojmout jinak. Ne jenom, že si budeme tady povídat o digitalizaci stavebního řízení, ale skutečně jako systém a ne o těch ostatních systémech, jo, ať už to bylo tady MPSV nebo tady ta eLegislativa, eSbírka, nebo tehdy ten eShop, co tady startoval pan nyní ministr Havlíček, vlastně i tehdy byl ministr. Na jeden kupon, na jeden druh zboží startoval eShop. Připomenu, dálniční kupon to byl, máte eShop, v tom si kupujete jeden druh zboží.

Prosím vás pěkně, připomenu, co se stalo. První den jste to museli vypnout. A pan ministr Havlíček říkal, že to je kvůli tomu, aby se to nepřetížilo. Já jsem jako nemohl vycházet z úžasu a stálo to těch 400 míčů, stálo to 400 mega. Mě se kdosi ptal kdysi - tam byl přece ten hacker tón, jak to ty lidi pomohli tomu panu Havlíčkovi jako napsat za ten víkend, to přece jako vzniklo. A já mu říkám, no, vzniklo, ale oni to potom zahodili a udělali to znovu za těch 400 míčů a ono jim to nefungovalo. A ten člověk se nestačil divit, že skutečně tohleto a myslel si, že z něj dělám srandu, ale tohle se bohužel fakt stalo, to je neuvěřitelné. A já připomenu, my v Praze jsme taky udělali eShop na jeden kupon vlastně navíc, jo, je to v lítačce, PID Lítačka, jo. Tipněte si, kolik stál tenhleten eShop, vy jste za to dali těch 400 míčů. Tipněte si, kolik stál. Stál 400 000, jo, to znamená 400 míčů. Tak desetkrát míň by bylo 40 milionů, stokrát méně by byly 4 miliony. Furt tam ještě nejsme, tisíckrát méně je 400 000. Tisíckrát méně. To znamená, vy jste vyrobili IT systém, který stál tisíckrát víc, než stál srovnatelný systém, který navíc funguje i v mobilu. eShop na jeden kupon jste udělali. Neuvěřitelné, za 400 míčů, který vám ještě ke všemu nefungoval a museli jste ho vypnout.

To znamená, netvařte se, že ta digitalizace je jako nějaký problém, který je jako o tom, že je to nějaké vlastně individuální selhání, protože ono není, ten problém je systémový a vyplývá z těch dvou věcí, které jsem tady zmiňoval. Za prvé nedostatek odborníků na IT ve státní správě, kteří by umožnili těm ministerstvům se osvobodit od často jako nevýhodných smluv typu támhle pan dozimetrový Štefl, kterého vy jste si tam přivedli, to je jako první level toho problému. A druhý level toho problému je nutnost novelizace té legislativy, kterou se řídí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v té větvi, kde se zabývá soutěžním právem. To znamená dát nějakou možnost třeba aspoň u nějakých řekněme prestižnějších zakázek, o kterých víme, že bude tam prostě větší nával a tohleto, aby prostě bylo možné to nějak udělat tak, aby se z toho nestávalo to mistrovství v házení vidlí. A to je vlastně ten základní problém v rovině té digitalizace. Protože pokud se bavíme, ano, je smutné, že tam nebylo lepší projektový řízení, no, tak si musíme říct: a jak teda mají ta ministerstva sehnat ty odborníky na to projektové řízení? No jak je mají sehnat? No nejlíp tak, že novelizujeme ten služební zákon, ale jinak, než ho chcete novelizovat vy. Naopak tak, abychom směřovali tou cestou, že umožníme třeba zvyšovat tu kvalifikaci, že třeba bude možné toho úředníka vyslat na nějakou jako prestižní školu se závazkem, že on potom bude nějakých x let pracovat prostě na tom ministerstvu a podobně. A tohle to není ale ta cesta, kterou vy chcete jít. A to je to, co je na tom velice, velice, velice smutné.

Nicméně abychom se vrátili k tomu původnímu problému, tak vy jste dělali prostě na tom Ministerstvu pro místní rozvoj osm let houby s octem, najali jste si tam dozimetrového Štefla, vaše ministryně akorát podepsala papír, který zbrzdil tady stavbu pražského okruhu a jinak nedělala vůbec nic. Mrkněte se na ty Reportéry ČT. Tam je to, myslím si, moc hezky popsané. No a to byl ten základní problém s digitalizací stavebního řízení, protože tady byl připravený tunel za miliardu, který Ivan Bartoš zrušil a za zlomek peněz vytvořil ten systém, do kterého vy klikáte i teď.

Když teď se připojíte na Portál stavebníka, jo, zkuste si to teďka, jako kdybyste chtěli třeba podat žádost o kolaudaci, připojte se na ten web, na co koukáte? No, koukáte na to, co vzniklo za ministra Bartoše. Tam nebyl žádný jako výrazný rozvoj. To prostě koukáte na ten software, co vznikl tehdy. I nezávislý audit řekl, že okolo 80 procent toho systému, 80 procent těch fičur tam je buď kompletně nebo částečně a že vlastně zbývá dodělat těch 20 nebo dobře 23 procent toho systému. No, jako, a já se nemůžu vyhnout pocitu, že teď je tady především snaha, když tedy těch 80 procent bylo dodáno za nějaký zlomek těch peněz, že teď se hledá cesta, kdy těch 20 procent dodělat za tu miliardu, protože ten penězovod byl nějak jako připravený a je nutné ho vyčerpat, jo?

A bohužel, bohužel i ta aktuální kauza, co jsme tady řešili teďka nedávno s těmi vyděračskými esemeskami pana Macinky ve vztahu k prezidentovi, ona se tam objevuje taková jedna věta, taková věta, že by bylo fajn, že víte, že byste měl klid, jo. Ono to tam není přesně takhle napsané, ale o tom, že když tohleto uděláte, budete mít klid. A tohleto ve mně vyvolává reminiscenci na to, co tehdy u té digitalizace stavebního řízení napsal jeden z šéfů těch firem, co se měli účastnit v tom původním miliardovém kolotoči. A on řekl, tehdy napsal mail Ivanu Bartošovi, to je zdokumentované, ve kterém mu píše přesně tohleto. A víte, že byste měl klid? No jo. Tam šlo o nějakých, já teďka nevím, tři sta, 360 milionů, které tam byly požadované za to, aby měl tedy klid nebo jak zněla přesně ta nabídka. No. Jenomže to by znamenalo, že tady proletí prostě ta miliarda v tom tunelu tím komínem. Jo, já chápu, že vám to nepřijde jako důležité, protože vy jste byli schopni uvalit 400 míčů za e-shop na dálniční známku na jeden jediný kupon, což mně přijde naprosto neuvěřitelné, takže chápu, že vám to jako přijde žádné peníze, jo. A za těch 400 milionů přece jenom je možné vybudovat jako spoustu věcí. Za těch 400 milionů by bylo možné vybudovat třeba 100 bytů v dostupném bydlení, ve kterých by mohlo být, řekněme, průměrně o 2,5  člověka na jeden byt, to znamená 1 000 lidí za tyhle peníze můžete ubytovat, jo, ale akorát se neubytují, protože vy jste to utratili za e-shop na jeden kupon například, jo. A bohužel mně přijde, že k něčemu podobnému směřuje ta úvaha o tom dokončení té digitalizace stavebního řízení, anebo možná ne, protože, a to je to důležité, co tady zaznělo poměrně nedávno od paní ministryně někde v médiích, jo, že ve skutečnosti ta digitalizace se odkládá, odkládá se někdy na ten rok 2030 nebo tak něco, jo.

To znamená, ta virtuální realita, že digitalizace stavebního řízení tady jako způsobila extrémní prodlevy, tak najednou jako ticho po pěšině. Systém funguje tak, jak byl vytvořený za Ivana Bartoše. Jediné, co se tam přidalo, je bypass, což je o tom, že se přenáší data ze systému A do systému B a nemusí se to udělat tak, že to si jako stáhnete a nahrajete, a to jako to jediné, jo, a to je to jediné, co tam přibylo. Jinak říkám, na Portálu stavebníka klikáte do toho, co vzniklo za Ivana Bartoše, jo, kompletně. I do toho systému, který používají některé úřady, který zpracovává to správní řízení, tak tam taky stále klikáte do systému Ivana Bartoše, který vyřídil nějaký stovky tisíc podání. Takže jako tvrdit, že to nefunguje, mi přijde jako poněkud zvláštní, když se v tom prostě vyřídilo už sto tisíc podání, protože v systému, kde se vyřídilo přes sto tisíc podání, to by asi nebylo možné, kdyby to reálně nefungovalo, jo. Ostatně i ty technické audity řekly, že je to navržené technicky správně, že je možné na tom stavět, takže já vůbec nechápu proč teď první věc neudělá paní ministryně, že ten systém jako doklepne, těch 20 procent, co tam chybí, tak prostě doklepne. Ivanu Bartošovi trvalo šest měsíců dodat 80 procent toho systému. Tak prosím pěkně, 20 procent zbývá dodělat, jo? Tak přiznejte, že chcete utratit zbytek do té miliardy, ale hlavně ukažte, že jste to teda schopni dodělat v podobném časovém horizontu, no, a to já tady prostě nevidím, a to je dost smutné, to je bohužel smutné.

Takže abychom se vrátili ale k tomu původnímu, o čem jsme tady začali. Tady zaznělo od pana Papajanovského, pana starosty Papajanovského, doufám, že to říkám správně, říkám to správně, ohledně toho nahlížení do toho informačního systému digitalizace správního řízení, tak já upozorňuji, že tedy v Praze nenechají politika ani koukat přes rameno úřednici do správních řízení, jo? To jsou osobní údaje, jako neexistuje, že by politik koukal takhle přes rameno, jo, takže ani když vám to nefunguje, ani když vám to nefunguje, tak vás nemůže úřednice přivolat jako starostu, primátora jakéhokoliv jiného politika. Hele, mně to tady nefunguje, pojď se na to podívat. Nelze, neexistuje. Stavební řízení je prostě správní řízení, řídí se správním řádem. Žádný politik do toho nesmí koukat, nesmí do toho nějak zasahovat, ani nahlížet, jo?

To jsme zjistili poměrně brzo, jo? Ale pan Papajanovský tady tvrdil něco jiného, jo, a to je tedy velký rozdíl. Já bych doporučil, prostřednictvím pana předsedajícího, aby se pan Papajanovský, pan poslanec, spojil s náměstkem Hlaváčkem, ten je za STAN na magistrátu, který se také kdysi, bylo to v roce 2018 ozval s tím, že by chtěl nahlédnout do nějakých takhle jako spisů, podívat se, co je příčinou zdržení, zdržení těch stavebních řízení. Odpovědí bylo velice tvrdé a ostré ne od ředitelky odboru stavebního řádu, protože prostě politici do toho koukat nesmí, nemůžou koukat do spisů, protože správní řád, protože osobní údaje, ani když to nefunguje, nelze, neexistuje, naprosto zakázáno, jo?

Správně, protože není účastníkem, přesně tak, takže není možné do toho takhle zasahovat, natož to ještě ovlivňovat, ale o tom se vůbec nebavíme. Bavíme se jenom o tom, že chtěl nahlédnout, podívat se vlastně, ve kterých časových úsecích jako vzniká to zdržení, o kterém se tady bavíme, jo, u nějakých konkrétních záležitostí, takže to bych si dovolil upozornit pana kolegu, poslance Papajanovského, že pokud tedy se mu něco takovéhleho stalo, tak to byl jednoznačně rozpor se správním řádem, nejspíš i s GDPR. A v žádném případě bych se o tom na jeho místě raději nikde nezmiňoval. Tak to bylo jenom moje stručné okomentování toho, co tady před chvílí zaznělo. A věřím, že to snad nebudu muset už opakovat. Děkuji. (Potlesk Pirátů a STAN.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní poslankyně Peštové. Paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Nevím tedy, čemu tleskáte, to by mě docela zajímalo, prostřednictvím pana předsedajícího, jestli byste mi to mohli vysvětlit, jo. Vůbec jsem nepochopila tu sněť myšlenek jsem nepochopila. V každém případě já bych prosila pana předsedajícího, kolegyně i kolegy, abychom se drželi tématu, kterým je novela zákona stavebního, a nevysvětlovali jsme si tady, co je na magistrátu v Praze, kdo tam byl, nebyl primátorem, jak funguje eRecept, to si nechte na magistrát, tam exhibujte, tady je to zbytečné. Pojďme se držet debaty. Ještě jednou děkuji ODS, která se drží věcně, i STAN jede tuto linii, držíme se věcně, držíme se tématu a samozřejmě na ty dotazy je zde odpovídáno. Takže opět nechápu, čemu tleskáte, protože jsem to nepochopila. (Potlesk poslanců ANO.)

 

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení (času), s faktickou poznámkou pan poslanec, prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Tak jedná se, já zareaguji s dovolením tady na předřečnici paní poslankyni Peštovou, která mě posílá exhibovat na magistrát, to bohužel není možné, protože na magistrátu já nemám přednostní právo, když teďka nejsem v radě. A bohužel vaši kolegové mi chtějí vzít i to přednostní právo poslance, protože přišli s tím, že vlastně to přednostní právo poslance by mělo platit pouze pro nezastupitele. To je ten problém. Jo, takže bohužel i vaši kolegové, i vaši kolegové mě chtějí jako omezit tady v tom přednostním právu.

Ale já osobně se vymezuji proti tomu, že vy označujete tady moje vystoupení za exhibici. Paní poslankyně Peštová, prostřednictvím pana předsedajícího, mně naopak vaše vystoupení přijdou teda spíš jako exhibice. Já jsem se věcně věnoval tomu, jaké jsou problémy s digitalizací obecně ve státní správě. Vyjmenoval jsem tady několik projektů, u kterých došlo k těm zdržením. Těch projektů je poměrně hodně a zdůrazňoval jsem, že některé důvody zdržení těch IT projektů ve skutečnosti nevyplývají z problémů, které jsou omezeny jenom na to IT, že je to i záležitost, kdy dochází ke zdržením i u stavebních projektů. A abyste nebyli tady zase v tom režimu, že zase za všechno můžou Piráti, tak jsem jenom uvedl konkrétní příklady, které jsou mimo gesce i Pirátů, třeba na té Praze, kde se s tím konkrétně potýkáme. A uváděl jsem i příklady z IT projektů, které se nepovedly vám.

Takže já si myslím, že tohle není žádná exhibice. Já tady mluvím konkrétně k věci, protože tady jsme se dostali holt u stavebního zákona k otázce digitalizace stavebního řízení. Já jsem to téma sem nevnesl, já pouze reaguji na to, co tady zaznělo.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Došlo ke změně předsedajícího. Já vám přeji pěkné odpoledne. A než dám, prosím, slovo vám, (Poslankyně Peštová je připravená za mikrofonem.) Tak mám tady s faktickou poznámkou tohle pořadí. Teď jenom se omlouvám, ještě asi nebudete na řadě. První byl s faktickou Aleš Juchelka, potom Berenika Peštová, potom Zuzana Ožanová, potom Ondřej Babka a potom Barbora Rázga. Tohle je pořadí na faktické poznámky. Ale ještě předtím, než pan ministr Juchelka bude mluvit, mám tady omluvy. Takže Jana Filipovičová bere zpět svou omluvu z pracovních důvodů, kterou měla. Potom pan premiér Andrej Babiš od 14.20 omluva z pracovních důvodů a taktéž pan vicepremiér a ministr Karel Havlíček od 9 do 11.30 byl omluven z pracovních důvodů. Je to jenom pro záznam. Děkuji a v tuto chvíli jsou vaše dvě minuty zde.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Já moc děkuji, pane předsedající, já budu mluvit ke svému úctěnému kolegovi, panu Hřibovi, protože zazněly velmi, velmi, bych řekl, silné věty. Vy jste byli v té minulé vládě, byli jste tady zastoupeni a vy jste v tuto chvíli obvinil tu minulou vládu. A mě by zajímalo, ať nám řeknete konkrétní jména, konkrétní firmy, které určitě máte, protože je to velmi závažné, co se tady řekl. Vy jste řekl, ta minulá vláda chystala tunel a Ivan Bartoš to zachránil. Šlo o tu miliardu. Tak mě by zajímalo, kdo tu miliardu chtěl utratit na levačku, protože pravděpodobně Ivan Bartoš skončil v té vládě po nějakém tlaku vládních, tenkrát koaličních partnerů. Tak by mě zajímalo, kdo v tom hrál tu roli, které firmy v tom hrály roli? Protože je to velmi závažné obvinění, že se chystal nějaký tunel. Zdali jste podali trestní oznámení právě na to, že se chystá někdo z té minulé vlády vytunelovat miliardu a Ivan Bartoš to chtěl zachránit. Protože říkal jste dále, cituji: Penězovod byl připravený a bylo ho potřeba vyčerpat. Takže to je jenom důkazem toho, že v té minulé vládě pravděpodobně bujela nějaká korupce na úrovni koalice Spolu, STAN, Pirátů a koalice Spolu víme, samozřejmě že se skládá z TOPky, odéesky a KDU-ČSL a vy byste měli klid. Ano, a abychom měli, nebo vy v té vládě tenkrát, abyste měli klid, tak Ivan Bartoš odstoupil.

A říkáte, dokonce u té miliardy, což je samozřejmě lež, přiznejte, že chcete utratit zbytek do té miliardy jako naše vláda. Já se proti tomu absolutně ohrazuji a prosím, abyste byl konkrétní a řekl, kdo tady z vlády tlačil na Ivana Bartoše, aby odstoupil, protože někdo chtěl vytunelovat dle vašich slov miliardu. A je to velmi závažné a mě to strašně moc zajímá. Protože problémy se stavebním zákonem se v tuto chvíli snažíme řešit právě tady tímto zákonem roku od Kláry Dostálové.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Čas, pane ministře. Děkuji a další s faktickou poznámkou a přibyly nám další, tak prosím, přečtu ostatní řečníky. Za paní Berenikou Peštovou bude paní poslankyně Ožanová, potom pan poslanec Babka, potom paní poslankyně Rázga, potom pan poslanec Hřib a potom pan poslanec Činčila. Dvě minuty jsou vaše.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Já samozřejmě jsem teďka taky mluvila - a, pan poslanec Hřib je na umpire - takže já jsem mu teda chtěla nejdřív, nebo jsem mu chtěla popřát dobrou chuť, protože jsem viděla, že byl zaskočen, takže si to tady dojedl. A já nemám potřebu exhibovat tady. Fakt ne. Já se snažím mluvit věcně. Vy jste si vzal slovo, mluvil jste skoro tři čtvrtě hodiny a musím říct, že udržet myšlenku vaší bylo velice složité. Protože jsme jeli z ministerstva MPSV, pak jsme skočili k vám na magistrát, pak jste do toho zakomponoval Kláru Dostálovou, pak jste do toho zakomponoval Krnáčovou. Prostě fakt to bylo moc složité, moc složité. Možná jedete několik tahů dopředu, ale ani to se mi nedařilo držet. Ale v každém případě se stavebním zákonem to nemělo nic společného. A pak jste se oslím můstkem vrátil k digitalizaci řízení, kterou jste, slušně řečeno zkazili. Ano, zkazili. Děkuji. Mě napadalo takových slov, ale zrovna tohle ne. Takže jako to bylo tak jediné, co jsem zaregistrovala. A blížíme se ke stavebnímu zákonu. A pak jste zase skočil někam jinam.

Takže já jenom prosím, pojďme se držet stavebního zákona, buďme věcní, pojďme se tady třeba pohádat, pojďme si říct zplna plic, co si o tom myslíme, kde vidíme chyby, jak bychom to napravili? Ale nechte si ty věci na magistrát. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak já děkuji paní poslankyni Peštové a nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Zuzana Ožanová.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající, já se vyjádřím k něčemu jinému. Kolega Hřib před chvilkou shrnul, o čem mluvil a shrnul přesně to, že nemluvil k předmětu věci. Já chápu, že teď jsou předsedající benevolentní, ale upozorňuji, že jednací řád říká, že máme mluvit k věci. Takže já bych proto vyzvala kolegy, aby se opravdu vyjadřovali ke stavebnímu zákonu.

To, že si tady PirStan udělá svůj ping pong, je sice krásné, že se navzájem z něčeho obviní, ale k věci to není. Já teď reaguju faktickou poznámkou na to, co bylo. Kolega Hřib, kdyby vystoupil s faktickou na to, co kolegové říkali, ale on si vzal proslovy. Já jsem si vzpomněl na kolegu Jakuba Michálka, který říkal, zkraťme to na 10 minut, za 10 minut lze říct vše. Já jsem na Jakuba hodně myslela v této chvíli, to se přiznám. Výjimečně jsem podporovala, že v Praze mají občas i dobré nápady. Ale promiňte, já jsem z Ostravy a mě Praha už fakt nezajímá, co všechno děláte v Praze.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni a s další faktickou poznámkou přichází pan poslanec Ondřej Babka.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, já bych se chtěl obrátit na pana předsedu Hřiba, vaším prostřednictvím. Já bych vás chtěl poprosit, jestli bychom tady mohli dodržovat nějaké základy nějakého slušného společenského chování. My asi všichni, co jsme tady, i ti, co nás ze shora, z galerie sledují, tak vědí, že s plnou pusou se nemluví a už vůbec ne tady za tím řečnickým pultíkem. Protože, pane předsedo, pokud sem přiběhnete a ještě něco dožvejkáváte a začnete tady exhibovat, tak vám z úst padají nejenom nesmysly, na což jsme zvyklí, ale i drobky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci. A další, kdo je v pořadí, tak je paní poslankyně Barbora Rázga.

 

Poslankyně Barbora Rázga: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Já jenom doplním Ondru Babku k té slušnosti. Když už mluvíte o Kláře Dostálové, tak jí říkejte paní poslankyně, europoslankyně nebo paní Dostálová, a  ne Dostálová. Vy jste fakt jako neskutečný dobytek v tomhletom. Mně to prostě přijde úplně neuvěřitelné. Jako omlouvám se za to slovo dobytek, ale myslím, že to je terminus technicus.

Úplně nechci tady reagovat na to schizofrenní vystoupení, protože to je opravdu něco neuvěřitelného. Už to tady kolegové zmiňovali. Myslím, že vaše zpackané digitalizační projekty by se vešly na A4 minimálně, ale o tom tady mluvit nechci taky. Ale chci uvést na pravou míru jednu věc a to je změna jednacího řádu zastupitelstva. Omlouvám se, že tady opět zdržuji Prahou, Zuzce Ožanové, omlouvám se prostřednictvím pana místopředsedy. Ale tu změnu, že se vám má omezit přednostní právo, navrhuje váš koaliční partner, jo? Tak prosím, jenom buďme přesní. Tak neříkejte vaši kolegové z ANO, protože to je váš koaliční partner, konkrétně tuším, ODS a další. Tak jenom na pravou míru. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni a dalším. S faktickou poznámkou je pan poslanec Benjamin Činčila. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl jako z řad opozice, prosím, neřešme tady e-recepty, necouvejme tady, neřešme ani žádné korupční kauzy. Prosím, řešme stavební zákon. Myslím, že od toho tady jsme. Je pátek odpoledne a pojďme řešit svoji práci. (Potlesk z řad poslanců vládní koalice.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Posledním, kdo se přihlásil do faktické poznámky, je pan místopředseda Patrik Nacher.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Můžete mi spustit dvě minuty, ano. Souhlasím s panem kolegou Činčilou. Přesně je to tak. Směřuje to na poslance po jeho levici. Já si myslím, že vy jste tady vlastně v přímém přenose viděli i ten důvod, proč koaliční kolegové Zdeňka Piráta navrhují to, co navrhují v pražském zastupitelstvu. Viděli jste i ten obrovský rozdíl, kde my jsme ocenili třeba vystoupení některých kolegů ze STAN nebo Karla Haase, kteří tady věcně o tom hovořili, na rozdíl od Zdeňka Hřiba, který i v tom, v té změně jednacího řádu, jak už tady řekla Barbora Rázga, nemluvil pravdu.

Za prvé. Omlouvám se, že vás tady tím otravuji, ale aby tady nezůstala ve vzduchu nějaká lež. Tak tu změnu jednacího řádu předkládá jeho kolega, radní za Piráty. Pozměňovací návrh, který tam mění spoustu věcí, mimo jiné i přednostní práva poslanců, navrhují primárně kolegové ze SPOLU, to znamená z ODS, a kolega Ptáček z TOP 09. Byli to právě Piráti v Praze, kteří se hrozně rozčilovali, že poslanci zneužívají přednostní právo v pražském zastupitelstvu, ale to samozřejmě platilo do doby, než byl zvolen Zdeněk Hřib poslancem. Teď už to samozřejmě nevadí. Takže, dámy a pánové, bylo by dobré, aby Zdeněk Hřib tady říkal pravdu. My, co jsme i pražští zastupitelé, tak můžeme tady dělat korekturu.

Takže jak říkám, toto vše... Já to podporuji, mimochodem, to omezení, tedy musím říct tady. To ať se obrátí na svoje koaliční partnery ze SPOLU a já v tomhletom - a to jsme tady koalice opozice - jim držím palce, kolegům z ODS, TOP 09, kteří s tímhletím návrhem přišli. Taková je pravda.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane místopředsedo. Nemám v tuhle chvíli žádnou faktickou poznámku. Jenom prosím ještě doplnění. Určitě není třeba benevolencí to, že hned nezmáčkneme ty dvě minuty, protože ta obrazovka je prostě citlivá. Znáte to i z mobilních telefonů a podobně, že vám to třeba nezabere hned na první zmáčknutí. To je první věc.

Druhá věc, pokud hned nereagujeme na to, že někdo neoslovuje někoho cestou předsedajícího, také to není benevolence, ale spíše tím mnohdy nechceme zdržovat, když to není úplně evidentní.

Nyní se s přednostním právem přihlásil pan předseda Hřib. Prosím, abychom se drželi tématu, děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Já se chystám držet se tématu, ale samozřejmě musím zareagovat na to, co tady zaznělo, například od pana kolegy Patrika Nachera. Já tedy jednak mám za to, že když mluvíme o někom, kdo je v sále a je to poslanec, tak to ještě nemusíme prostřednictvím pana předsedajícího, pouze když ho oslovujeme.

To znamená, když zmíním, že tady můj předřečník, pan poslanec Nacher, mluvil o nějaké kultuře, jak se máme tedy oslovovat... Respektive to byl ještě někdo před ním, to nebyl pan poslanec Nacher. Jeden z předřečníků tady mluvil o té kultuře. Jo, ano, pan poslanec Babka, myslím. Tak mě to tedy dost překvapilo, že potom tady poslanec Nacher využil pro oslovení nebo označení mě Zdeňka Piráta, jestli jsem to slyšel správně. (Poslanec Nacher se ohrazuje, že to není pravda.) Ne? Mně to přišlo velice zvláštní, jestli se teď budeme označovat, a já budu označovat pana poslance třeba jako Patrik Anonista, nebo jak to budeme teďka dělat? Přišlo mi to docela zajímavé. Já jsem schopen se přizpůsobit, jo. Já s tím vlastně problém nemám, jenom abychom si řekli, jak tu kulturu tedy nastavíme.

Ale hlavně jsem chtěl říct, že pan poslanec Nacher si tedy především protiřečí, protože on na jednu stranu říká: No, to my ne, to tady ostatní, jiní, na tom pražském magistrátu. Zároveň ale říká: Ale já to podporuju. Tak to mi přijde zvláštní, že se proti tomu zároveň vymezuje a zároveň říká, že to tedy podporuje.

Potom si ještě protiřečí v druhé věci, kdy říká, no: No, Pirátům to najednou nepřijde vhod. Potom ale zároveň v druhé větě říká: A ten návrh předkládá pirátský radní pro legislativu. Tak to nedává smysl, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího. Nemůže platit zároveň a i b. Nemůže být zároveň - Piráti s tím mají problém a zároveň předkládají ten návrh - a nemůže platit zároveň - my s tím nemáme nic společného, ale zároveň to podporujeme. Prostě je nutné si nějak vybrat. Prostě je nutné si vybrat jeden metr nebo druhý metr, ale nemůžete používat najednou oba metry. Tak to je první věc.

No, a potom k tomu oslovování tedy plnými tituly, což tady zmiňoval někdo ve vztahu k paní Dostálové tedy, jo? Já tedy musím říct, že to není tak hezké, že... Byl to někdo z ANO, tuším. Nevím kdo. Ale jo, paní Rázga. Takže prostřednictvím pana předsedajícího bych ji rád řekl, že to není hezké, že tak mluví o svém šéfíkovi, který také mě často oslovuje bez všech nebo aspoň nějakých případných titulů či oslovení. Mluví o mně prostě jako o Hřibovi. Tak to si musíte nejdřív zamést před tím vlastním prahem.

No, ale teď zpátky k té věci, o které se tady bavíme. Protože pan ministr Juchelka se tady vložil do té debaty, ale bohužel je zjevné, že tady nebyl, takže neslyšel, co jsem tady říkal. Takže já mu to bohužel budu muset teďka zopakovat. Tak znovu, tunel za miliardu. O čem jsem mluvil, když jsem mluvil o tunelu za miliardu? Pan ministr tady říkal: No, tak řekněte, kdo konkrétně s tím měl problém z té minulé vlády. Tak to jste bohužel, pane ministře, nepochopil, co já jsem říkal. Já jsem říkal, že vaše tehdejší ministryně Klára Dostálová si připravila tunel za miliardu na MMR, ve spolupráci s dozimetrovým panem Šteffelem, kterého já jsem vyrazil z městské IT společnosti Operátor ICT, kam ho do představenstva dosadili vaši lidi, konkrétně nějaký pan Prokop, váš šéf pražského ANO, a pan Radomír Nepil, kteří ho svými hlasy prohlasovali jako členové dozorčí rady do představenstva té městské firmy. Prostě lidově řečeno, ho tam dosadili.

Takže tento pán následně potom zakotvil u vaší ministryně Kláry Dostálové, připravoval tam ten tunel v rámci smlouvy za ten milion, kterou mu dala bez jakékoliv soutěže, tedy za podezřelých okolností. Tohleto je ten tunel, který ministr Bartoš zrušil, jo? To je to, co jsem tady řešil, když jste tady nebyl.

Ještě se vyjádřím jenom stručně k tomu, co okomentovala paní poslankyně Peštová. Prostřednictvím pana předsedajícího bych vám jenom chtěl sdělit. Vy jste tady komentovala, že neudržíte sledovat tu myšlenku. Tak samozřejmě je to různé.

Já jsem mluvil o úspěších - v uvozovkách - vaší ministryně na MMR, vašem působení v horizontu osmi let na tom ministerstvu v rovině digitalizace, která tady byla zmíněna, že jste tam udělali jako úplný kulový, jo, to je prostě objektivní realita, vy jste tam neudělali vůbec nic. Paní ministryně objížděla konference - tehdejší ministryně paní Dostálová - objížděla konference, ukazovala tam jakési obrázky, které jí někdo nakreslil, plamenně o tom hovořila a neudělala s tím vůbec nic, jo? Já vím, že ona tam nebyla osm let, ona tam byla asi - teďka nevím přesně kolik - předtím tam byla nějaká jiná vaše ministryně, to jsem tady taky zmiňoval, ale prostě vaše působení osmi let na MMR znamenalo, že digitalizace se pohnula přesně o nic. Jinak pokud chcete znát nějaké detaily k tunelu za tu miliardu, já doporučuji asi se podívat na pořad Reportéři ČT, tuším, že to bylo vysíláno v září 2024. V tom dílu, myslím si, účinkuje i vaše ministryně Klára Dostálová - nebo možná to je nějaký jiný díl tady k tomuhle tématu z jiného data, ale myslím si, že to je asi tady tenhleten v září - takže pokud k tomu chcete vědět víc detailů, tak já bych vás tady nerad jako zdržoval, zbytečně tady citoval z toho pořadu, myslím, že to není nutné, když si to každý může nějak najít.

Jinak já osobně mám za to, že jsem skutečně mluvil celou dobu k věci, mluvil jsem o digitalizaci stavebního řízení, mluvil jsem obecně o digitalizačních projektech v rámci státní správy, což je téma, které tady vznesl můj předřečník. Já jsem na něj pouze reagoval, tak já věřím, že mám právo tady zareagovat, když to sem někdo vnese, že to není jenom o tom, že někdo to tady tak nadhodí a potom to holt musí zůstat bez reakce. Takže jsem přesvědčen, že pokud už bylo umožněno tady na mikrofon někomu mluvit o digitalizaci stavebního řízení, (o které) jsem přesvědčen, že se stavebním zákonem nějak jako souvisí, tak přijde mi velice zvláštní, že bych tedy já na to potom nemohl nějakým způsobem reagovat. Jo, to by mně přišlo strašně zvláštní, kdyby to takhle mělo být, můžeme o tom samozřejmě vést debatu, že to možné nebude, uvidíme, k čemu dojdeme, nechci předjímat závěr, ale přijde mi to logické, že v momentě, kdy sem někdo vnese nějaké téma, tak někdo jiný na něj může prostě zareagovat - a s tím se holt musí smířit ten, kdo se sem postaví a něco k tomu říkám.

Já jsem třeba také smířený s tím, paní poslankyně Peštová, prostřednictvím pana předsedajícího, že budete na mě reagovat, o tom je ta debata, o tom je diskuse, o tom je demokracie. A já chápu, že třeba u vás se moc demokracie a debata nenosí, že vy fungujete na jiných principech, že jo, protože váš šéf neměl nikdy od vzniku vaší partaje žádného protikandidáta na vašich sjezdech, takže chápu, že vy vnímáte často věci, které jsou předmětem ostré demokratické diskuse, spíše skutečně jenom jako formalitu. Já tomu rozumím, že vaše vnímání je jiné, ale prostě smiřte se s tím, že v demokracii nemusí každý zastávat váš názor, že prostě v demokracii to může být taky tak, že se můžete potkat s někým, kdo má jiný názor, a když tady řeknete něco, tak prostě v rámci demokratické diskuse na vás někdo může reagovat. A pardon, že jsem byl tak dlouhý, ale bylo nutné uvést všechny do kontextu, v jakém tedy tady probíhala digitalizace stavebního řízení, což znovu opakuji, za vás připravený tunel za miliardu. Děkuji.

 

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu předsedovi. A máme tady faktické poznámky: pan poslanec Patrik Nacher, poslanec Hubert Lang a poslanec Aleš Juchelka v tomto pořadí.

Takže pan místopředseda Patrik Nacher se vzdává, tím pádem faktická poznámka pan poslanec Hubert Lang.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Já bych prostřednictvím vás také chtěl zareagovat na pana poslance Hřiba. Prosím vás, my jsme tady - je pátek, je 15.23 hodin. Já jsem tady byl už předchozí volební období jednou; co říkají kolegové, já si to úplně tedy nevybavuji, jednali jsme v pátek po 14. hodině, kdy bylo potřeba něco doprojednat. My jsme úplně na začátku tohoto volebního období, my jsme zatím vůbec nic neprojednali, posunuli jsme jeden zákon do druhého čtení a dneska jsme tady jenom proto, že vlastně stávající opozice nám dvakrát odešla dříve domů, obstruuje tady nesmysly, pan Hřib prostřednictvím tady vystupuje jednou s přednostním právem, jednou s faktickou poznámkou, zatahuje sem nějaké svoje věci týkající se magistrátu. Já bych byl taky velice opatrný v tom, co on tady říká - vždycky řekne tři věty, v tom dvakrát někoho urazí, nastiňuje tady jakési pochybnosti na hraně trestního oznámení, o nějaké miliardě tady hovoří, potom říká, že se odkazuje tedy asi na nějaký pořad veřejnoprávní televize, což je tedy objektivita sama od sebe - v uvozovkách, ale prosím vás, takhle to nelze přece dělat. Je tady obslužný personál, jsou tady kuchaři, jsou tady policisté, kteří nás tady hlídají. Uvědomujete si, že dneska je pátek, že je pololetní vysvědčení, že ti lidé mají taky svoje rodiny? A my tady posloucháme tohleto neštěstí od pana Hřiba. Kolegové nám říkali, že - já jsem se vždycky divil, proč na pražském magistrátu ta jednání probíhala do noci do rána. Mně už je to úplně jasné, protože když sem přijde pan Hřib, tak pan Hřib si tady odmele od Šumavy k Tatrám a je to příšerné něco. Takže jestli nás toto bude čekat celé čtyři roky, no, tak to nás chraň ruka Páně. Já bych taky velice plédoval za to, abychom se vrátili k tomu, co je předmětem, a to je stavební zákon, jak to říkají kolegové ze STANu, jak to říkají kolegové z ODS, jak to říkáme my - a prosím vás, vymlčme Piráty, nebo se vůbec nikam nedostaneme. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A s faktickou poznámkou ministr a poslanec Aleš Juchelka.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Já děkuji moc, pane předsedající. Tady tento zákon roku, který navazuje na zákon, který připravila právě úžasná ministryně Klára Dostálová, byl zákonem roku 2022. V anketě Zákon roku agentury Deloitte a její právní kanceláře Deloitte Legal to bylo označeno za zákon roku, který předčil všechny dosavadní zákony, které byly, vyhrál s velkým náskokem a byla to právní úprava, kterou Klára Dostálová - a já se jí chci tady zastávat - připravila během dvou let jako rekodifikaci stavebního práva úplně od základů. A právě proto získal tady tento zákon mezi všemi experty a odborníky (?), že je to zákon roku.

Ohrazuji se proti všem lžím, které tady padají od pana poslance Hřiba, ohledně toho, že by někdo něco imaginárně připravoval k nějakému tunelu, naopak vracím se k jeho slovům, která tady říkal - minulá vláda, vláda Petra Fialy chystala tunel a Ivan Bartoš to zachránil. Šlo o tu miliardu. Tak prosím, řekněte, kdo z té vlády to byl, řekněte konkrétně, jak to probíhalo, zdali jste podali trestní oznámení, ale nefabulujte tady, že někdo v týmu Kláry Dostálové tady něco takového připravoval, který - tady u stavebního zákona, zákona roku, jsme tady byli všichni, celá tenkrát Poslanecká sněmovna a všichni napříč, ale tady jsme se hádali, ale opravdu věcně, jsme se shodovali, že ta norma potřebuje nějaký refresh, nějakou rekodifikaci, ale to, že si tady vymýšlíte, tak nechtějte, abychom si (?) vymýšleli lži, které budeme dávat do médií na Piráty. To je opravdu neskutečné, jak vy tady od rána do večera ohýbáte fakta, fabulujete tady, mystifikujete lidi a hlavně lžete. Vy jste normální piráští lháři.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším, kdo je přihlášený s faktickou poznámkou, tak je pan poslanec Jan Papajanovský. Mezitím se nám přihlásila ještě s faktickou poznámkou paní předsedkyně klubu Pirátské strany Olga Richterová. Dvě minuty jsou vaše.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Díky za slovo. Já si dovolím pouze reagovat fakticky na to, co říkal vážený pan ministr Juchelka, se dvěma věcmi, protože opakovaně se tady argumentuje soutěží Zákon roku. První věc, vyhrát v soutěži dřív, než ten zákon nabyde účinnosti a než se podle něj začne reálně veřejná správa vykonávat, jaksi naznačuje, že to nebyla soutěž úplně objektivní, protože těžko lze hodnotit dopady toho zákona, to, jestli se jedná skutečně o nejlepší zákon roku, do doby, než vidíme, jak ta praxe funguje. To je jedna věc.

Druhá věc. Dovolím si připomenout, že ten zákon paní europoslankyně Kláry Dostálové, stavební zákon, o kterém se tady hovořilo, byl zákonem, který fakticky psala Hospodářská komora. Soutěž Zákon roku, kterou dělá společnost Deloitte, tak společnost Deloitte na tom spolupracuje mimo jiné s Hospodářskou komorou.

Takže to bylo tak, že Hospodářská komora si napsala zákon a Hospodářská komora potom ten zákon ocenila jako zákon roku. Takže to není úplně objektivní soutěž, respektive je to soutěž, ve které se pak snadno vyhrává, když si vytvoříte cenu pro svůj vlastní zákon. Tím nepopírám, že tam byly oceněny i věci, které dávají smysl, a jenom chci říct, že těžko lze jaksi očekávat, že v okamžiku, kdy Hospodářská komora protlačí nějaký kus legislativy a investuje do toho spoustu peněz a úsilí a řekněme svého politického kapitálu, tak že by potom mohl být oceněn nějaký jiný zákon. Takže to jenom taková drobná faktická. (Potlesk poslanců STAN a Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou předsedkyně klubu Pirátů paní Olga Richterová.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych chtěla opravdu fakticky na pana ministra, protože od něj zaznělo velice silné tvrzení, od pana ministra Juchelky. A fakt bych chtěla, aby tady řekl, co z toho, co tady předseda Pirátů Zdeněk Hřib uvedl, není pravda, protože jinak ten, kdo lže, je někdo úplně jiný, a sice pan Aleš Juchelka.

My jako Piráti prokazatelně šetříme veřejné peníze. Jenom v Praze Zdeněk Hřib ušetřil minimálně 140 milionů korun na předražených IT zakázkách, co tam byly předtím ročně. To je 560 milionů korun v součtu. Půl miliardy. Více než půl miliardy uspořených. A právě to je to, prostě z toho Operátora ICT Zdeněk Hřib Šteffela vyhodil, pan Šteffel tam byl dosazen hnutím ANO, pan Šteffel je člověk, co pro vás pracoval na Ministerstvu pro místní rozvoj, pracoval tam pro vaši europoslankyni, tehdy ministryni paní Kláru Dostálovou, a vás štve, že to připomínáme. Ano, jste takhle propojeni s kauzou Dozimetr. Ano, jste takhle propojeni s tím, jak se tady roky lily veřejné peníze, peníze všech lidí v téhle zemi do IT zakázek.

My jsme to zarazili tam, kde jsme k tomu měli tu pravomoc, zarazil to Ivan Bartoš na tom chystaném tunelu na digitalizaci stavebního řízení. Bylo to o miliardu předražené. To zastavil. Ty peníze někomu chybí, takže ano, jasně, že se kvůli tomu tehdy někdo velmi výrazně ozval. Stejně tak Zdeněk Hřib ušetřil těch 560 milionů korun. To je opět částka, která také mohla někam odtéct. Na tom je myslím zřejmé, že ty zájmy, které jsou za hnutím ANO, jsou v rozporu se zájmy České republiky a mě by fakt zajímalo, o jakých lžích tady pan Juchelka mluví. Možná o těch svých! (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní předsedkyně. Další s faktickou poznámkou je pan první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher. Ale teď se domluvili. Pane ministře, pan místopředseda vás pouští, takže s faktickou poznámkou pan ministr Aleš Juchelka.

 

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Celá ta rétorika Pirátů je o tom, že někdo něco udělal, vy ho obviníte, nic se neděje vlastně kolem toho, jenom to je ve veřejném prostoru a ta lež je v tom, že někdo připravoval miliardový tunel z kabinetu třeba Kláry Dostálové. To je normální prach sprostá lež a na tom já trvám. A vy si tady takhle vymýšlíte ty jednotlivé příběhy, je to úplně jedno, ze kterého ranku, a můžete nad tím plakat, jak chcete, ale vy mystifikujete lidi, mystifikujete média, dáváte dohromady nespojitelné věci, které spojujete různými malými lhaními, a v tuto chvíli to bohužel - a já se jí zastávám - odnesla exministryně Klára Dostálová, protože vy vaše pochybení, které se týkalo digitalizace stavebního zákona, tak víte moc dobře, že ho máte vy jako máslo na hlavě.

K panu poslanci Papajanovskému. Myslím si, že tady v této Poslanecké sněmovně není jediný poslanec, možná pan kolega Haas, možná pan kolega Tejc, který by od začátku do konce byl schopen napsat nějakou legislativu, paragraf po paragrafu a tak dále. Vždycky to píšou takzvaní legislativci a někdy to píšou třeba i právní kanceláře. Proto máme tzv. expertné, dokážeme si ty experty najmout. Takhle to je. Takže pokud to pan Papajanovský dokáže, jsem zvědav na nějaký jeho zákon tady, ale to, že teďko v tuto chvíli tady řekne, že Deloitte a Deloitte Legal jsou agentury, které pravděpodobně asi byly někým zaplaceny, asi Hospodářskou komorou pro to, aby všichni hlasovali, že je něco jako zákon roku, tak to je přesně ta mystifikace, o které já mluvím. Takže ten pirátský klub o to lhaní rozšiřuji o pana Papajanovského, protože toto jsou přesně ty mystifikace, které jdou k veřejnosti (Předsedající: Čas, pane ministře!) a nejsou založeny na žádném faktu. Je to prostě lež. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher a zároveň se může připravit paní předsedkyně Richterová, pan poslanec Papajanovský. A zvýšil se obrovsky počet lidí, kteří se přihlásili do faktických poznámek, takže už to teď číst všecko nebudu. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Já zareaguji. Pokusím se v té jedné věci trochu uklidnit vášně. Budu reagovat na pana ctěného kolegu Papajanovského, vaším prostřednictvím. Ty soutěže zákon roku jsou tady celkem běžné a vždycky oceňují, jak jsem pochopil, ten zákon v době, kdy byl schválen v Poslanecké sněmovně. Já kromě stavebního zákona si pamatuji na - tenkrát to byl liniový zákon, který urychlil stavby, čtyřistašestnáctka to byla. To jsme tady dávali napříč a také to získalo... (Poznámka z pléna.) Prosím? A také to získalo tu cenu, aniž by to bylo nějak ověřeno praxí. To prostě takhle je, a buď tyhle různé soutěže, jako je zákon roku, budeme ctít en bloc, anebo si budeme selektivně vybírat, kdy se nám to hodí a kdy ne.

Pokud jde o reakci na Zdeňka Hřiba, vaším prostřednictvím, on tady vytáhl Operátora ICT. To bych tady být jím nevytahoval, protože jestli je něco opřeno různými kauzami, tak jsou to městské firmy, kde jsou Piráti, kde běhala policie, kde ještě jsou otevřena některá vyšetřování, pokud já vím, kde jsou různé zajímavé věci, pokud jde o pronásledování zaměstnanců, drogy a tak dále a tak dále. Takže to bych já tady opravdu nevytahoval, být mým kolegou.

Poslední poznámka. On říkal, že si protiřečím. Já to vysvětlím, aby to pochopil i Zdeněk Hřib, vaším prostřednictvím. To, že já podporuji tu změnu jednacího řádu, přece neznamená, že jsem iniciátor. Já nevím, jestli je schopen kolega to odlišit. Někdo je iniciátor a někdo to podporuje.

A druhá věc, tu samotnou změnu jednacího řádu, s tím přišel váš radní. Pak jsou k tomu pozměňovací návrhy. Je to úplně to samé jako tady.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane místopředsedo. A s faktickou poznámkou. předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Evidentně je tady potřeba rozříkat, kdo je pan Luděk Šteffel, stíhaný manažer z kauzy Dozimetr, protože pro hnutí ANO prostě není příjemné slyšet, že to je člověk, s kterým oni dlouhodobě spolupracovali, kterého tedy dostali do toho Operátora ICT, do té městské firmy, a potom, že to je člověk, kterého si vzali na to Ministerstvo pro místní rozvoj. Byla tam s ním uzavřena písemná nevím, jestli smlouva, nebo dohoda, ale zkrátka podepsaný dokument na ten zhruba milion korun odměny. A ten stíhaný manažer z kauzy Dozimetr Luděk Šteffel, který je takto spjat s hnutím ANO, tak ten podle zjištění Deníku N v roce 2023 také začal pracovat pro firmu CCA Group. Proč to říkám? Ta totiž dodává, tehdy v té době dodávala téměř veškeré IT systémy pro českou justici. A ta stejná společnost je v jiné kauze obviněna z krácení daní a praní špinavých peněz. Cituji Deník N z toho roku 2023.

O co jde, jsou ty podivné schody okolností. Skoro by se až řeklo, to asi není náhoda, ne?, že člověk zapletený do Dozimetru, člověk, kterého Piráti vyhodili, odkud mohli, a hnutí ANO si ho naopak natáhlo, kam mohlo, se potom objeví ve firmě, která prostě se velice podivným způsobem vyhýbá placení daní, byla tedy stíhána za krácení daní, dokonce policie obvinila v té společnosti majitele a dalších šest lidí kvůli i praní špinavých peněz. A co já na tom chci ilustrovat, že prostě do této společnosti, která na jednu stranu dodává IT systémy celé justici a dalším klíčovým úřadům, na druhou stranu prostě figurovala v tomhle obrovském vyšetřování, si také najala jako manažera Luďka Šteffela a takhle vypadá IT praní peněz v českém státě. Bohužel. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní předsedkyně. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Papajanovský, zatím se může připravit pan poslanec Jurečka a pan poslanec Haas. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Papajanovský: Díky za slovo. Vážený pane předsedající. Já tedy děkuji panu ministrovi Juchelkovi. Jsem tady tři měsíce a už jsem byl přijat do nějakého klubu, tak uvidíme, do jakých dalších klubů se dostanu. Chtěl bych tedy říct, že pan ministr Juchelka vyjádřil zvědavost nad tím, jakou legislativní činnost asi tedy já osobně nebo i s dalšími kolegy předvedu. Tak já bych rád panu ministrovi odpověděl, že my už jsme legislativní činnost předvedli. Tento týden jsme s kolegy načetli pozměňovací návrh, který na rozdíl od návrhu hnutí ANO, respektive celé šestikoalice, nebude zvyšovat zbytečně zátěž státního rozpočtu ve vztahu k živnostníkům, ale zároveň pomůže těm živnostníkům, kterým je opravdu objektivně potřeba pomoc, jako jsou řemeslní, nízkopříjmoví živnostníci. To znamená, to je jeden výsledek naší legislativní práce.

A zároveň se chystáme příští týden podat tisk, prostřednictvím kterého bychom chtěli pomoci daňovým poplatníkům v této zemi, tak, že překlopíme slevu na poplatníka do bonusu, což je něco, co dlouhodobě doporučují ekonomové v České republice. Je to něco, na čem panuje v odborné veřejnosti významná shoda. A pokud si pan ministr Juchelka, pokud skutečně je tak zvědavý, jak se zdálo, z té jeho poznámky, udělá čas, tak se s ním tady ve Sněmovně rád potkám a jeho zvědavost uspokojím tak, že mu ty naše návrhy představím, aby nemusel tu svoji zvědavost tady projevovat tímto způsobem.

Pak si ještě dovolím zareagovat na to, co říkal vážený pan místopředseda Nacher. Máte pravdu, že zpravidla, prostřednictvím předsedajícího, vážený pane Nachere, že zpravidla se ty zákony oceňují v situaci, kdy jsou schváleny, nicméně některé zákony jsou na tu implementaci mnohem náročnější než některé jiné zákony. Zrovna v případě toho stavebního zákona podle mého skutečně nezáleží až tolik na tom, co je v tom zákoně jako takovém, ale na tom, jak je, nebo bude implementován, a to jsme se u toho zákona z pera Kláry Dostálové nikdy tedy nedozvěděli.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další s přednostním právem je přihlášený pan poslanec Marian Jurečka. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedající. Nejsem s přednostním právem, jsem v rámci faktické. (Předsedající: Pardon.) K tomu, co tady teď poslouchám, já se přiznám vlastně, já moc té debatě nerozumím. K té přestřelce mezi Piráty a ANO. Když se podíváme od roku 2014 od ledna, osm let byly ministryně za hnutí ANO na MMR. Za osm let, to už je docela dlouhá doba, to se dá jako udělat celá řada podstatných změn pro to, aby ten zákon byl zakumpikum nový, implementovaný i s digitalizací. Dá se to (nesrozumitelné) za čtyři roky. Takže jako chodit ze strany Hnutí ANO, vyčítat tady teďka něco Pirátům, jako není úplně jako košer, stejně jako kolegyně, kolegové od Pirátů, není úplně košer chodit a vyčítat tady něco kolegům a kolegyním z hnutí ANO, protože prostě některé věci se fakt nepovedly.

Já se k tomu nechci úplně vracet, nesu za některé věci také spoluzodpovědnost. Já se z toho nevyviňuju, já jsem byl v té vládě koaliční za Bohuslava Sobotky, teď za Petra Fialy. Ale teď k tomu návrhu, který tady je, tak si dovolím, než budu mít tu možnost v té řádné rozpravě reagovat, co vidím jako zásadní nedostatek? A už jsem pár digitalizačních projektů v této státní správě dělal pro statisíce klientů.

Napíše se zákon, ale není u to domyšlený ten proces, jak to tedy bude vypadat v oblasti digitálu. Ten zákon má platit buď ještě teď nebo nejpozději od 1. ledna 2027 a digitalizace 2031. Ty dva procesy jsou rozpojené, dělají to lidi, kteří tu digitalizaci, proces digitalizace, neznají. Napsali to právníci, kteří znají stavební právo, napsali to proto, aby teď ad hoc fakt něco zrychlili. To já nezpochybňuju, ale nepotká se to. A bude se opakovat vlastně stejný průšvih, jako nastal před těmi šesti roky. Napíše se legislativa bez provazby na digitalizaci, pak se to nějak upoceně jde soutěžit a vlastně jako nebude to fungovat. To reálné doručení, opravdu zvýšení komfortu pro stavebníky, investory má přijít s digip talizaci 2031. A my se tady bavíme na začátku roku 2026. Nepřijde nám to divné, si(?) Chceme opravdu ten stát modernizovat jako safra rychleji? Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Omlouvám se za ten přeřek. Chtěl jsem říct, že první, kdo přijde a skočilo mi tam teda přednostní právo úplně omylem.

Další, kdo je s faktickou poznámkou, tak je pan poslanec Karel Haas.

 

Poslanec Karel Haas: Dámy a pánové, vím, že je pozdní páteční odpoledne. Já opravdu z důvodu toho, abychom udrželi tu věcnost a pořád ten fokus na projednávaný bod, tak nebudu raději nijak komentovat digitalizaci stavebního řízení, ale přihlásil jsem se k faktické z jednoho lidského důvodu. Myslím, že se máme navzájem zastat kolegů, kteří jsou tady - a teď myslím, že to bylo spíš nechtěné a v nějakých emocích - negativně oznámkován. On byl oznámkován negativně. Kolega Jan Papajanovský, vaším prostřednictvím, pane předsedající. My jsme spolu ještě tady ve Sněmovně ani jednou nemluvili. Není ta moje faktická nijak dohodnutá. On byl panem ministrem Alešem Juchelkou - a myslím, že to bylo spíš v té emoci v reakci na vystoupení pirátských kolegů, která kulantně řečeno, nebyla podle mého názoru úplně objektivní,tak byl vlastně hozen do stejného pytle. A já chci říct, já jsem neslyšel mnoho tak věcných vystoupení, jaká kolega Jan Papajanovský tady ve Sněmovně předvádí téměř k jakémukoliv bodu. Takže myslím si, že to jeho, ta negativní samolepka nebyla zasloužená, tak bez jakékoliv domluvy s ním jsem se ho chtěl v tomto směru zastat, protože si myslím, že jsem slyšel téměř všechna jeho vystoupení, jak tady s oblibou a rád tvrdnu na sále a opravdu všechna jeho vystoupení jsou extrémně korektní, věcná, vždycky zaměřená na bod. Nikdy jsem neslyšel žádnou argumentaci ad personam. Tak omlouvám se, že jsem zdržel tady s tou lidskou faktickou. K němu, si myslím, že to nebylo fér a spravedlivé. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče, s faktickou poznámkou paní poslankyně Berenika Peštová. A s další faktickou poznámkou je potom přihlášená paní předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Tak, vaše dvě minuty startují teď.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem chtěla zareagovat na pana poslance Jurečku. On tady asi nebyl nebo možná to slyšel částečně. Ta přestřelka tady vůbec se netýkala stavebního zákona. Vůbec. To šlo úplně mimo. To šlo prostě kolem magistrátu, střílelo se tady zleva doprava. Bylo to kvůli projevu pana Hřiba, kterého už bych nerada zvedala ze židle, takže budu opatrně našlapovat, který tady měl nějakou sáhodlouhou myšlenku, kterou jsme nebyli schopni udržet. Ale o tomto asi není.

A já jsem prosila kolegy a naopak jsem chválila ty kolegy a kolegyně, kteří se drží věcně a drží se právě toho stavebního zákona. Takže já děkuju panu kolegovi Haasovi, který to zase opět se snaží, i jako jsem to dávala já na ty koleje. A vracíme se, doufám, k tomu stavebnímu zákonu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní poslankyně. S faktickou poznámkou předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji pěkně. Já myslím, že dnes je ten den, kdy se máme bavit o tom, že ano, vy tady předkládáte obrovský zákon s dopadem na více než 40 dalších norem bez toho, aby prošel normálním připomínkovacím kolečkem a tváříte se, že my vám to máme prostě odmávat a nemáme se o tom bavit. A má to ještě ty souvislosti, že krom toho, že jste tedy jako hnutí ANO osm let, měli to Ministerstvo pro místní rozvoj, osm let kontinuálně jste tam mohli dělat věci a neudělali jste tam vůbec nic. Kromě toho, že až po volbách, až na konci toho roku 2021 za tehdejší ministryně Kláry Dostálové jste vypsali čtyři z plánovaných pěti soutěžních dialogů tehdy na tu digitalizaci stavebního řízení. Takže po osmi letech jste se dostali k tomu, že až po volbách jste vypsali čtyři z pěti soutěžních dialogů a odhadem to mělo stát téměř 1,9 miliardy korun.

A to je právě to předražené řešení, o kterém já jsem mluvila, to je ten důvod, proč vy se tady mnozí čertíte, vyskakujete, říkáte o nás nepravdy, ale prostě to je fakt. A to, že následně audit potvrdil, že ta zvolená nová architektura toho řešení pod Ivanem Bartošem prostě byla v pořádku technicky. To je taky fakt. To, že tam byla spousta problémů při té implementaci a na tom začátku, to je pravda, ale teď každý, kdo elektronicky podá tu žádost přes portál stavebníka, to prostě podá přes systém, který připravil tým Ivana Bartoše. Připravil to výrazně levněji a je to aspoň jeden významný krok k digitalizaci pro lidi, který vy jste za osm let, co jste měli MMR, neudělali.

 

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní předsedkyni. A teď nevím... (Obrací se k poslanci Hřibovi. Poslanec Hřib mimo mikrofon: S přednostním.) S přednostním právem se přihlásil pan předseda Pirátské strany Hřib.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji. Já bych jenom stručně zareagoval na moje předřečníky. Jednak tedy tady mluvil pan poslanec, místopředseda Sněmovny Patrik Nacher o tom Operátorovi ICT, jak je to tam strašné, jak furt se tam něco děje. Já bych chtěl tedy vyzvat pana poslance, prostřednictvím pana předsedajícího, a vlastně i pražského zastupitele, aby přestal poškozovat tuto městskou společnost.

Upozornil bych ho také na to, že vlastně všechny vaše snahy o to vyrobit přes tuto společnost nějaké umělé politické kompro, ideálně ještě za erární peníze, na Piráty vyzněly naprázdno. Všechna obvinění, která vy jste nejrůznějším způsobem doručili na policii, nakonec policie smetla ze stolu jako neopodstatněné. A to je aktuální situace, jaká je.

Připomenu, že v případě Operátora ICT máte totiž velký problém s konstrukcí toho příběhu. Protože záležitost se má tak, že tato společnost spravuje tu PID Lítačku. Tu využívá každý měsíc stovky tisíc obyvatel nejenom z Prahy, ale i třeba ze Středočeského kraje nebo jiných lokalit, která funguje...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane předsedo, promiňte, já nejsem možná tak zkušený, jako jsou zkušení jiní poslanci v této Poslanecké sněmovně, ale v § 59 odst. 4 jednacího řádu je napsáno to, že poslanec má mluvit k projednávané věci. A skutečně v tuto chvíli se odchylujete od projednávání zákona, který je připravený.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji, pane předsedající, za upozornění. Já jsem tedy překvapen, že jste tímto způsobem nezreguloval tady mého předřečníka pana Nachera, který to téma sem vnesl.

Nicméně já jsem chtěl mluvit původně o jiné věci. Chtěl jsem mluvit o tom, že pan ministr Juchelka tady mluvil o tom, že vždycky někoho obviníme, a chtěl jsem se vrátit k té otázce digitalizace stavebního řízení, což předpokládám, že se shodneme na tom, že to je k tématu stavebního zákona.

Protože jak tady zaznělo, k tomu obviňování. Já tady mám zápis z Dozorčí rady Operátora ICT k panu Šteffelovi. Připomenu - pan Šteffel je ten, kdo vybudoval a připravoval ten miliardový tunel. Dozimetrový pan Šteffel. Jo? Ještě jednou. Je to k tématu.

Připomenu, mám tady zápis, který tady mám z důvodu toho, že mě před nějakým časem žaloval váš pan Ondřej Prokop, který se rozhodl obtěžovat naši českou justici nějakým absurdním sporem a následně potom mě žádal o to, aby tu obžalobu mohl stáhnout. Já jsem mu to samozřejmě umožnil, protože nechci obtěžovat naši justici malichernými spory o tom, že kdo z čeho koho obvinil. A to bylo přesně o tom, o čem mluvil tady můj předřečník pan Juchelka. Vy furt vždycky někoho obviníte.

Tak ne my, ale vy. Konkrétně pan Prokop se rozhodl mě obžalovat u soudu za to, že jsem si dovolil zmínit, že pan dozimetrovej Šteffel je člověk, kterého vy jste si vzali na to Ministerstvo pro místní rozvoj, a také že vaše místopředsedkyně Sněmovny paní Vildumetzová měla za kmotra opravdového kmotra z Dozimetru, musela kvůli tomu rezignovat, připomenu. Jo? Takže vaše propojení s tou kauzou Dozimetr, mám na mysli propojení hnutí ANO je intenzivní. A pan Prokop mě za to zažaloval. A potom žádal stažení té obžaloby poté, co jsem tedy ukázal, že skutečně existuje zápis ze 13. září 2016 z řádného jednání Dozorčí rady Operátora ICT, na kterém byli přítomni tři členové Dozorčí rady z pěti, dva z nich byli vaši lidé z ANO, tedy pan Prokop a pan Nepil, kteří skutečně odhlasovali...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pane předsedo, promiňte, ale sice nejsem možná zkušený, ale opravdu se ztrácím v tom, jak má tohle souvislost s projednáváním stavebního zákona.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já mluvím furt o té digitalizaci stavebního řízení a o tom tunelu, co tam připravoval pan Šteffel, na který se ptal tady předřečník, pan ministr Juchelka. Tak já mu odpovídám, protože on se na to ptal, říkám, že tady na tom jednání Dozorčí rady byli do představenstva této společnosti jmenování jednak pan dozimetrovej Šteffel a za druhé váš poslanec pan Králíček. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Mezitím se s faktickou poznámkou přihlásil pan poslanec Matěj Gregor.

 

Poslanec Matěj Gregor: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já to vůbec nechci zdržovat, ale já bych chtěl poprosit, vaším prostřednictvím, pana předsedu Hřiba. Neřešme tady tolik tu Prahu. Ta Poslanecká sněmovna je od toho, ať projednáváme návrhy s nějakou celostátní působností, máte na to Zastupitelstvo hlavního města Prahy. My tady také například s panem ministrem Juchelkou nebo s paní poslankyní Hoffmannovou, prostřednictvím pana předsedajícího, neřešíme záležitosti města Ostravy, nevyříkáváme si tady žádné věci, byť bychom mohli. Budou komunální volby, využijte na to prostor v debatách, využijte na to prostor se svými voliči, ale prosím, nezatěžujte nejen půdu Parlamentu, ale ani projednávání toho stavebního zákona neustále těmi komunálními tématy.

Já si opravdu myslím, že to není nutné a dokonce jsem přesvědčen, že to ani většinu lidí, kteří to jednání kvůli stavebnímu zákonu sledují, nezajímá. Děkuju. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Gregorovi. A další s faktickou poznámkou je pan poslanec Igor Červený. Vaše dvě minuty budou teď.

 

Poslanec Igor Červený: Já budu velmi rychlý. Zareaguji, vaším prostřednictvím, na to, co tady zaznělo ze strany Pirátů, že jejich systém digitalizace, i když nebyl úplně ideální, tak vlastně je plně funkční a všichni jsou s tím spokojeni.

Tak já když se podívám na zdroj Český statistický úřad, tak průměrně bylo těch stavebních povolení podáno a vyřízeno kolem 12 až 14 000. To číslo za rok 2024 až 2025 je 7 800. To je bod číslo jedna.

Bod číslo dva. Naše česká ekonomika stojí před velkým problémem, a to je z úst Svazu měst a obcí. Protože se zjistilo, že tím, že v předchozím období nebylo podáno tolik těch stavebních povolení a nejsou pomocí toho digitálního systému vyřízeny, tak nám klesne třetí nejdůležitější oblast stavebního průmyslu, a to je pokles DPH, to je pokles přímých a nepřímých daní, to je pokles práce, a to je prostě fakt. Na to upozorňovali zástupci Svazu měst a obcí. Takže ten systém prostě ne že není ideální, on s velkou pravděpodobností není stále dokončený.

A bod číslo tři, co už jsem říkal kdysi dávno vašemu bývalému předsedovi v rámci debaty politické, v rámci volebního klání. Tam jsme spolu diskutovali, jak je možné, že byl nasazen systém na všechny obce v České republice nebo na většinu z nich, který nebyl otestován? Pro Kristovy rány! To je základní paradigma veškerého IT byznysu. Nezavádím systém, který není otestován. Tak prosím vás, neříkejte, že to nebylo ideální, to byla katastrofa.

Děkuji. (Potlesk z řad ANO.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci a s přednostním právem se přihlásil pan předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Já myslím, že by bylo fajn a super, kdyby všichni, co sem chodí k tomu pultíku, mluví k tomu tématu, tak o něm třeba něco věděli. Myslím si, že tím bych začal.

Protože například pokud se bavíme o počtech stavebních povolení, které jako měly klesnout, tak jo. Ale ten důvod, proč ta stavební povolení klesla, je v tom, že ten stavební zákon umožnil nově, ten stavební zákon Ivana Bartoše, pro který tady hlasovali napříč stranami... (Poslanec Červený ukazuje, že oni ne.) Motoristé tady neseděli. Tak ten totiž zavedl to, že pro spoustu z těch staveb se teď nemusí zajišťovat to stavební povolení. A proto je celkem logicky ten počet těch stavebních povolení nyní nižší. Jo? Nižší.

Potom tady existují nějaké další analýzy, které upozorňují na celkový pokles třeba i stavebnictví v zahraničí, kde určitě žádná pirátská digitalizace stavebního řízení se neodehrála. To znamená, je to nějaký obecný trend, který i vyplývá z nějakého makroekonomického tady kontextu, že prostě těch stavebních povolení je méně. Jo? Méně.

Potom do toho vstupuje i třeba támhle největší developer pan Kunovský, který se postaví a řekne - helejte, ono je to celý nějaký drahý teďka, já zastavuju všechny projekty a budu čekat, až to klesne o x procent a potom teprve jako začnu stavět... Jo?

Tak to je třeba další faktor, který do toho vstupuje a přispívá k tomu, že třeba těch stavebních povolení může být méně.

No, a poslední věc, co tady zazněla, kdy zaznělo, neřešte tu Prahu. Tak pane Gregore, prostřednictvím pana předsedajícího, jestli chcete řešit stavební zákon, tak jako nemůžete neřešit Prahu, nemůžete obecně neřešit velká města. Protože ten problém, o kterém se bavíme a jehož řešení by mělo spočívat v novele stavebního zákona, je právě ve velkých městech. A největší z těch problémů, který z toho vyplývá, je právě v té Praze, kde právě čelíme velkému tlaku na urbanizaci. Určitě i v Ostravě, jo, ale prostě v těch krajských městech, obecně ve velkých městech, protože lidi se nám stěhují z menších sídel do větších sídel, to je celosvětový trend, říká se tomu urbanizace. A je to prostě smutná realita, která vytvoří stále větší a větší tlak na poptávku po bydlení v těch velkých městech, a proto tam vlastně rostou ceny, protože je tady velká poptávka po tom, aby se lidi stěhovali například do té Prahy. Proto to územní plánování se musí řešit primárně mustrem, který bude vyhovovat těm velkým městům, protože ano, já se nechci nikoho dotknout, samozřejmě je nutné rozvíjet i ty menší obce, jo, paráda, všechno, super. Já bych si nedovolil jim jako nějak radit ani z pozice toho, že jsem byl náhodou prostě nějaké roky v čele tady největší samosprávy. Ale proboha, kde probíhá ten největší rozvoj? No, mrkněte se i do toho zákona, tam jsou vymezeny ty metropolitní rozvojové oblasti, to jsou prostě oblasti okolo těch největších měst, to jsou ta místa, kde my potřebujeme vyřešit ten rozvoj. Protože když tam nepodchytíme ten rozvoj jako třeba tak, aby tam byl dostatek bydlení, tak začne drhnout ta ekonomika, protože ta velká města jsou motory ekonomiky ve všech civilizovaných zemích. V tom nejsme jako nijak výjimeční, jo. Prostě Praha dělá nějakých 25 procent ekonomického výkonu této země. Když do toho započítáte ještě metropolitní oblast Prahy a ještě metropolitní oblasti dalších velkých měst, tak se prostě dostanete k těm gigantickým číslům, jo.

To je prostě o tom, že my ten stavební výkon musíme řešit obecně i kvůli výkonu ekonomiky, a řešíme ho primárně. Primárně, pane Gregore, prostřednictvím pana předsedajícího, kvůli velkým městům. Protože i ty procesy územního plánování teď vlastně úplně parádně fungují pro obce do - já nevím, řekněme, abych se nikoho nedotkl - 10 tisíc obyvatel, jo. To prostě funguje, protože v tom procesu, tak jak je nastaven, je ještě možnost jako vypořádávat třeba ty připomínky a tyhlety záležitosti. Jenomže ono to přestává fungovat v momentě, kdy ta úloha prostě nějakým způsobem se zvětší, tak prostě ta magnituda jako je exponenciální, která tam prostě vzniká v té složitosti. Ta komplexnost prostě narůstá exponenciálně, a to je ten problém, protože potom velká města nejsou schopna v tom systému vůbec schvalovat aktualizace těch územních plánů. To se podívejte nejenom na Prahu, která teď schvaluje ten Metropolitní plán, ale prostě poslední má z roku 1999.

Můžete se podívat i na další velká města, jak dlouho jim trvalo, nebo některým ještě trvá upravit ten územní plán, jo. Takže ty problémy, které jsou tady s tím spojeny, ve skutečnosti musí být opřeny, pane Gregore, musí být opřeny, prostřednictvím pana předsedajícího, o ty příklady z těch velkých měst, protože jinak řešíte neexistující problém. Řešíte neexistující problém, protože to, proč se bavíme o tom stavebním zákonu, je to, že tady jsou nějaké Case Studies, že v Praze postavit ten barák trvá sedm let třeba, jo, od Deloittu. (Poznámka pana místopředsedy Nachera.) Nevyrušujte, pane místopředsedo. A to je ten problém, prostřednictvím pana předsedajícího, samozřejmě nevyrušujte. Jo. Já jsem tady byl opakovaně usměrněn a teď tady vyrušuje první místopředseda, nikdo mu nic neřekne. Takže to je ten problém, jo.

A kromě toho my jsme tady z různých regionů. Já přece vám vůbec nebráním, abyste tady do té debaty vnesl konkrétní příklad, o který opřete svoji argumentaci. A bude se opírat o Moravskoslezský kraj, jestli se nepletu, že jo, Moravskoslezský kraj. Je to tak? Nebo jakýkoliv jiný kraj, ze kterého tady jsme. No, samozřejmě logicky, pokud člověk má nějakou zkušenost třeba z komunální politiky, což, prostřednictvím pana předsedajícího, vytuším, vůbec nejste. Ale pokud jo, super, tím lépe, proboha, tak tím lépe čekám, že, ano, I vy sem vnesete nějaký konkrétní příklad z praxe, ze své zastupitelské praxe. Vždyť to je super, jo, právě o tom to je, protože ti poslanci jsou prostě zvoleni v nějakém regionu, a ano, budou samozřejmě ty celostátní problémy a jejich řešení vždycky posuzovat prizmatem svého regionu. Budou řešit, jestli to pomůže i v tom jejich regionu, anebo ne. A ano, musíme se smířit s tím, že řešení, co bude fungovat v Praze, třeba nemusí zrovna fungovat v Ostravě.

To znamená, já vůbec nechápu vaši poznámku o tom, jako nebavme se tady o Praze, když diskutujeme stavební zákon, to se na mě nezlobte, prostřednictvím pana předsedajícího.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. A s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Matěj Gregor.

 

Poslanec Matěj Gregor: Já děkuju, vašim prostřednictvím, panu Hřibovi za exkurs. Já samozřejmě vím, že stavební zákon souvisí se všemi městy, ale vy jste nemluvil o stavebnictví v Praze, vy jste tady vytahoval kmotry, vytahoval jste nesouvisející městské firmy. To bylo to, k čemu ta má poznámka směřuje. Samozřejmě stavební zákon je platný úplně všude, ale mluvil jsem o tom, když tady vytahujete nejrůznější kmotry a pražské kauzy, tak to opravdu znovu zopakuji na příkladu Moravskoslezského kraje, tak v Moravskoslezském kraji nikoho pražské politické boje a pražské politické kauzy a podsvětí opravdu nezajímá. Já myslím, že v každém kraji máme těch svých politických kauz a kmotrů dost. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. S přednostním právem se přihlásila zpravodajka, poslankyně Zuzana Ožanová.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Já jsem to nechtěla dávat do faktické. Já musím jenom konstatovat jako zpravodaj tisku, že opravdu dochází, a možná ne úmyslně, k porušování jednacího řádu Sněmovny. Dovolte mi, abych já jenom vzpomněla na kolegu, který nás kdysi proškolil a já jsem si z něho vzala vzor. Jmenoval se Vojtěch Pikal, který si dobře přečetl jednací řád a potom nám tady dal čočku, ale správně, protože jsme ho porušovali. A já vás prosím, abychom neporušovali jednací řád, vyjadřovali se k věci. Musím konstatovat, že teď bezprostředně předcházející vystoupení kolegy Hřiba bylo k věci, ale to před tím úplně k věci nebylo. Já bych vás, kolegové, chtěla jako zpravodaj vyzvat k tomu, abychom se vrátili ke stavebnímu zákonu. Já se domnívám, že tady skutečně dochází k diskusi z obou dvou stran, že tady není nic vymlčováno, nicméně toto bylo zcela zbytečné. Jenom si dovolím říci, co tomu předcházelo. Předcházelo tomu to, že kolega ze STAN kritizoval digitalizaci (zpracovanou?) kolegou Bartošem, to tomu předcházelo. A potom byla snůška netýkající se stavebního řízení, týkající se urážek naší bývalé kolegyně. Domnívám se, že bychom se měli vrátit k jednání a postupovat v souladu s jednacím řádem. Chápu, že je začátek období, je tu mnoho nových poslanců a že předsedající jsou mírně benevolentní. Ale zkusme sami sebe kontrolovat v tom, k čemu vystupujeme. Tolik k tomu říkám jako zpravodaj tohoto tisku s přednostním právem.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní zpravodajce. A nyní pokračujeme v rozpravě. Pan poslanec Jiří Havránek.

 

Poslanec Jiří Havránek: Krásné odpoledne, kolegyně, kolegové, už jsem vám přál dneska krásné ráno, tak uvidíme, třeba si popřejeme i dobrou noc. Snad ne.

Já se opravdu vrátím přímo k diskusi k tomu materiálu, který zde projednáváme, projdu ho zevrubně s konkrétními poznámkami a těší mě, vážená paní ministryně, prostřednictvím pana předsedajícího, že tedy ty průtahy, protože já, pokud se nepletu, dvě hodiny svítím na obrazovce jako ten nejbližší řečník, přispěly k tomu, že alespoň se o tom můžeme takto spolu pobavit napřímo.

Co se týče toho, co zde zaznělo pro výkop, zaznělo zde, a možná to bylo, prostřednictvím pana předsedajícího, právě od paní ministryně a naší kolegyně poslankyně, že dochází k úpravě nefunkční novely, která vznikla za vlády Petra Fialy. Dovolím si věcnou poznámku, protože já si opravdu vážím toho postupu, jak jsme postupovali před circa čtyřmi lety ve spolupráci s Ivanem Bartošem, s Klárou Dostálovou, s kolegyní Karlou Maříkovou a s dalšími, protože po poměrně bouřlivém prvním čtení, ve druhém a ve třetím čtení už jsme postupovali v podstatě ruku v ruce. A pokud se nepletu, tak hlasování tehdy dopadlo, že opravdu z přítomných poslanců se zdrželi pouze dva, tehdy opoziční, a to byli kolegové Babka a kolega Tureček.

Tím chci říct vlastně to, že věřím a doufám, že přestože nějakým způsobem poslaneckým návrhem sem byl předložen tento nový tisk, tato novela stavebního zákona, takže opravdu, a věřím, že i Ivan Bartoš, který se teď postavil, je připraven jednat, diskutovat o tom, co například nám v tom návrhu nevyhovuje, anebo naopak, co chceme upravit, dotáhnout tak, abychom pro výstavbu v České republice, ale třeba i pro územní plánování, o kterém budu mluvit, byli schopni udělat víc, aby opravdu došlo k odšpuntování a vyřešení toho jednoho z největších problémů, které v tuhle chvíli Česká republika bezesporu má.

Musím se ale vrátit taky k tomu procesu přípravy, protože pokud se nepletu, tak 12. prosince loňského roku byl návrh předložen a už 16. prosince vlastně dostal stanovisko vlády. A teď při vší úctě, pokud se podíváme na to stanovisko k takto zevrubnému materiálu, tak obsahuje jenom pár vět, žádné výtky, neprošlo to v podstatě ani legislativní radou vlády a to při vší úctě je poněkud punk a myslím si, že ve druhém čtení nás bude čekat celá řada i vlastně technicistních pozměňovacích návrhů, protože opravdu vstupujeme do 42 pokud se nepletu, různých právních úprav. Což samozřejmě žádá asi určitě odvahu, nicméně zase proto budu navrhovat, a upozorňuji na to dopředu, při navrhování jednotlivých negarančních výborů, aby tento tisk opravdu dorazil jak do výboru pro veřejnou správu, tak například i do výboru pro životní prostředí. Zaznělo to tady už od kolegů, ctěných kolegů Ivana Adamce a Petra Bendla prostřednictvím pana předsedajícího. Myslím si, že ta diskuse i zde má proběhnout.

A teď už k jednotlivým výtkám, názorům, anebo třeba i podnětům na doplnění. Co se týče vlastně toho přechodu na centralizovaný model, vy víte, že dlouhodobě my jako ODS nebo i bývalá vládní koalice jsme k tomu poměrně skeptičtí. Dlouhou dobu tady seděl místo paní ministryně na židli předkladatele pan kolega, který je starostou Chrasti. Já vlastně se přiznám, možná bych slyšel od pana kolegy Krňanského rád názor, jak vlastně se on dívá na věc toho, že opravdu mnozí ti pracovníci stavebních úřadů mají prostě sdílené agendy, dělají například investičáky na těch jednotlivých úřadech a tak dále. A jestli opravdu si jsme jisti, že tím, že - a vím, že dochází k redukci počtu stavebních úřadů, s tím souhlasím, a dalším věcem - ale že si jsme jisti, že tito lidé, když mají třeba, já nevím, půl úvazek nebo 0,7 úvazku, právě na stavební agendu budou připraveni přejít tím plným úvazkem směrem do té státní stavební správy. A možná i proto by mě, vážená paní ministryně, zajímal zajímal průběh jednání a zda nějaká proběhla, ať už s Asociací krajů, Svazem měst a obcí, Sdružením místních samospráv, Spolkem pro obnovu venkova, anebo možná právě z toho důvodu, k jak výrazné změně dochází, i například se sdružením tajemníků České republiky. Budu moc rád, pokud tuhle odpověď dostanu, budu si jí moc vážit a samozřejmě, pokud se nepletu, to zaznělo od kolegy Karla Haase prostřednictvím pana předsedajícího, také jak se na věc dívá Česká komora architektů nebo Česká komora autorizovaných inženýrů ve stavebnictví.

Protože při vší úctě, ano, řešíme tímto zákonem velkou část problémů, které souvisí s výstavbou. Jenom se ptám, jestli bychom se neměli a možná my úplně všichni, těch 200 nás, co tu jsme, zamyslet taky nad tím, jestli tím hlavním cílem a důvodem, proč máme řešit věci kolem stavebního řízení, není třeba také to, zda dámy a pánové na stavebních úřadech nejsou přehlceni zbytečnou agendou a zda bychom třeba, a to bohužel tento návrh neobsahuje, což samozřejmě taky potřebuje daleko větší přípravou a diskusi, bychom se neměli bavit o tom, jaké pravomoci a zároveň povinnosti můžeme přesunout právě na autory projektů. Protože při vší úctě, a já s lidmi ze stavebních úřadů komunikuju poměrně pravidelně, mnohdy prostě ty problémy začínají špatně připravenou projektovou dokumentací. Jasně, potom narazíme na ohromný počet razítek a tak dále, a to jsou věci, které jsme schopni odkrajovat, ale pokud chci řešit přehlcenost dam a plánů na stavebních úřadech, měl bych se zamyslet nad tím, kolik a jakých agend musejí vykonávat a zda opravdu je nutné, aby dělaly vše, co v tuhletu chvíli na ně uvalujeme.

Pokud se podíváme na některé drobnosti, a jdu opravdu paragraf po paragrafu, takže § 5 stavby pro hromadné bydlení, které v tuto chvíli se dostávají do v uvozovkách správy toho, co my doteď známe jako Dopravně energetický stavební úřad, já tomu rozumím, v podstatě to i kvituju, ale chtěl bych se zeptat, zda existuje nějaká analýza toho, proč právě byly vybrány stavby nad 10 000 metrů čtverečních podlahové plochy. Mě by opravdu zajímalo, jestli pokud bychom to posunuli, tu hranici, například na 5000 metrů, což by samozřejmě podle vaší teze mělo urychlit schvalování těchto jednotlivých projektů, tak zda by byl tedy tento úřad přetížen, zda by to přineslo tak velký problém. Opravdu by mě zajímala ta čísla, co a jaký počet projektů by byl obsažen, anebo možná i to... A možná nemusíme řešit podlahovou plochu. Pojďme se podívat na to, jaký je takový velký typizovaný bytový dům, kolik obsahuje například bytových jednotek a pojďme se například odpíchnout od toho, že to musí být 80 bytových jednotek a neřešíme, jestli jsou to velkometrážní nebo nějaké malometrážní byty. Takže takováto analýza by mě přinejmenším zajímala, byl bych za ni moc rád.

Co se týče dalších paragrafů, a tady opravdu za mě osobně největší výtka § 136a, náhrada za zvýšení hodnoty v území. Je to opravdu zásadní výhrada za nás jako za ODS. Přiznám se, nerozumím tomu, proč. A navíc ještě ve chvíli, kdy dochází k poměrně výrazné úpravě pořizování územně plánovacích dokumentací, tak mám tady jako opravdu zdvižený ukazovák v tom, aby nedocházelo, nechci říkat, nechci obviňovat žádné starosty, ani zastupitele, jsou to navíc moji kolegové, ale aby nedocházelo k podezřívání o nějakém kupčení o změně územního plánu na základě toho, že následně prostě odvedete desátek směrem k té obci a možná, protože pokud se nepletu, tak v samotném tisku je napsáno, že maximální výše tohoto, omlouvám se za to slovo, desátku bude určena dalšími podprávními předpisy. Zajímalo by mě, jak v tuhletu chvíli už pravděpodobně Ministerstvo pro místní rozvoj jako gesční orgán a jakou maximální výši tedy zvažuje.

Co se týče dalších paragrafů, ke kterým máme nějaké výtky nebo jsme k nim kritičtí, potřebují podle nás zpřesnění. Tak § 144c pohoda bydlení. Já se přiznám, že rozumím, kam směřují předkladatelé, ale ta formulace mi přijde poněkud vágní, bez jakýchkoliv vymahatelných prvků a mám, přiznám se, trochu strach, aby nedocházelo k právním sporům narážením na to, že opravdu jaká je ta vymahatelnost tohoto institutu pohody, bydlení z jedné či druhé strany.

Samozřejmě, když říkáme, že tady je novelizováno 42 složkových zákonů, zaznívalo to tady od kolegy Petra Bendla již v dopoledním programu, já vlastně nevím, jestli je potřeba v takto důležité materii řešit vlastně problematiku norování lišek, respektive držení lišky obecné v zajetí pro účely výcviku psů a loveckých plemen. Já chápu, že dochází k poměrně výraznému vstupu do v uvozovkách zelených zákonů, protože už jenom tím, že dochází ke zrušení jednotného environmentálního stanoviska, které mělo být a bylo klíčové právě pro vyhovění evropské politice po stránce vlastně stavebního práva, ale přesto tomuhle, téhle šíři těch vstupů vlastně nerozumím.

No, a na závěr bych si dovolil ještě několik otázek. Jenom se podívám, pardon, do mobilního telefonu, protože v § 18 kde dochází právě k posílení součinnosti a k zvýšení pravomocí měst a obcí v jejich územně plánovacím procesu, se kterým já víceméně souhlasím. Myslím si, že právě tady má obec vstupovat do celého procesu stavebního práva a naopak, pokud opravdu můžu stavět na základě územního plánu jakoukoliv stavbu, tak do toho ta obec už nemá více vstupovat, nemá mít žádné další páky, tak se přiznám, že mám trochu strach, kdo bude tím jakýmsi prostředníkem řešení těch jednotlivých nedotahů. Když se podívám na odst. 3, a dovolím si citovat: nedojde-li postupem podle odst. 2 k odstranění rozporu mezi stavebním úřadem a dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými orgány navzájem, postupuje se podle správního řádu s tím, že je-li příslušným orgánem tentýž správní orgán, rozhodne o sporu jeho vedoucí. Tady bych poprosil opravdu o nějakou konzultaci, vysvětlení, jak opravdu v těchto sporných momentech, kdy se v uvozovkách stát versus ta daná obec, která má velmi výrazně posílené své pravomoci, jak tyto spory budou řešeny.

Proč je to pro mě tak důležité, proč to znovu opakuju. My tady řešíme část toho problému pomalé výstavby v České republice, možná v Praze část, která z těch osmi let celého toho procesu zabere dva roky, v menších obcích samozřejmě je to jiný problém. Ale pořizování územně plánovacích dokumentací je problém napříč celou Českou republikou z celé řady důvodů. Sehnat toho, kdo vám vytvoří změnu územního plánu je pro malé obce v podstatě neřešitelný problém. Dokonce bychom zvládli si poradit s financemi, ale sehnat tvůrce toho územního plánu je problém. To nám dělá ty průtahy.

A vlastně mě trochu mrzí, že když probíhaly přípravy na Ministerstvu pro místní rozvoj, a to už za Ivana Bartoše nebo následně za pana ministra Kulhánka, tak já věřím, že už tam je poměrně zevrubně, protože to zabralo celou řadu času, rozpracovaná novela, respektive změna zákona o územním plánování, respektive té části o územním plánování, která je klíčovou pro právě to odšpuntování výstavby, protože tam jsem přesvědčen, že opravdu z těch osmi let je těch šest let toho celého průtahu a toho celého procesu dlouhého stavebního povolování v České republice. Pro mě osobně, kdybychom šli aspoň cestou toho, že uděláme dílčí změny. My jsme s kolegou Benem Činčilou - možná o tom bude mluvit taky - připravovali v rámci programového týmu spolu před volbami dílčí úpravy, které by například vedly u brownfieldů možnosti podmíněného územního plánování. Věci, která je běžná například ve Spojených státech, že opravdu můžete podat stavební záměr, můžete začít stavět a následně v podobě třeba pěti let musí ta obec samozřejmě po dohodě, respektive ten investor po dohodě s obcí dotáhnout změnu územního plánování. Pojďme se, prosím, bavit o těhletěch věcech, protože u těch, a jak to říci, velkých projektů, které jsou právě potřeba v těch největších městech a je jedno, jestli je to Praha, Ostrava, Plzeň, milý Martine Baxo, prostřednictvím pana předsedajícího. Pojďme se bavit o tom, jak tady tohleto zpřístupnit, protože ty staré, staré prostory, ať už to jsou staré pivovary, ať už to jsou staré lihovary, tam máte přece veškerou potřebnou infrastrukturu, ať už dopravní, máte tam silné připojení na elektrickou energii, máte tam z jistojistě přístup k vodě a tak dále. Tady myslím, že ta diskuse a možná ten první krok k nějaké změně mindsetu v České republice je naprosto ideální.

Chtěl bych se ještě zeptat na to, zda opravdu věříme, že ten přesun do té samostatné působnosti obcí a krajů, co se týče územního plánování, přinese to, co od toho očekáváme. Je to na základě těch poznámek, které jsem zde už přednesl, je to na základě i toho, že jsem přesvědčen o tom, že možná musíme změnit i šíři toho, co vůbec v územně plánovacích dokumentacích po těch městech a obcích chceme, protože když to není nikdo připraven kreslit, tak následně nedotáhneme ani ty jednotlivé změny a my musíme vůbec na začátku plně přemýšlet o tom, jak to celé bude uvedeno v praxi.

No, a poté na závěr úplně poznámka k tomu, co zde zaznělo od ctěné kolegyně Olgy Richterové, prostřednictvím pana předsedajícího, že přípravy digitalizace stavebního řízení zabraly osm let. Já pouze fakticky zopakuji, že to není osm let, pokud se nepletu, 7. 11. 2019, já tehdy byl asistentem Martina Kupky, který byl předkladatelem komplexního pozměňovacího návrhu k tehdejšímu sněmovnímu tisku 525, který vlastně upravoval a zaváděl digitální technické mapy. A tento komplexní pozměňovací návrh, který podepsali Martin Kupka, Ivan Bartoš, Barbora tehdy ještě ne Rázga, ale Barbora Kořanová a další, právě zaváděl digitalizaci stavebního řízení. Je to tedy necelých sedm let, respektive šest let a dva měsíce, což nás nectí. Já jsem schopen přiznat, že opravdu, a teď si dovolím použít slova, která tady mnohdy byla citována. Průchozí digitalizace stavebního řízení, ale neplně funkční, byla něčím, za což si nemůžeme úplně jako bývalá vláda chlubit, ale ta novela, která tu zde byla, nebyla ve všem špatná, přinesla mnohé změny, tolerovala naopak i mnohé změny, které přišly tou velkou rekodifikací připravené za Kláry Dostálové. No, a pojďme prostě upravovat dál ty jednotlivé dílčí parametry, pojďme se bavit zejména o územním plánování a já myslím, že ať už za sebe nebo za celý poslanecký klub ODS, vážená paní ministryně, vážení kolegyně, kolegové, podávám v tomto podanou ruku, protože jsem si vážil před čtyřmi lety té samé spolupráce ze strany opozičních poslanců.

Děkuju za to a věřím a doufám, že teď, když vám přeju hezké odpoledne, tak že už to tu dobrou noc nezvládneme a že už to všechno proběhne tak, jak má, v nějakém rychlém projednávání. (Potlesk z řad ODS.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, děkuji, pane poslanče. Mám zde pověření předsedkyně poslaneckého klubu Piráti pro paní poslankyni Veroniku Kovářovou, přednesení stanoviska klubu k bodu číslo 4 v pořadu 5. schůze. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji za slovo. Vážení kolegové, já se teďka zaměřím na to, abych představila náš nový pozměňovací návrh akcelerační oblasti pro bydlení. Náš návrh reaguje na nedostupnost bydlení... (Nesouhlasná stanoviska z řad hnutí ANO.) v rámci stanoviska klubu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ano, jedná se o stanovisko klubu.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Dobře. Náš návrh reaguje na nedostupnost bydlení zejména ve velkých městech a jejich metropolitních oblastech a na současně dlouhé a administrativně náročné povolovací procesy. Cílem návrhu je zavést novou územně plánovací dokumentaci v podobě plánu akcelerační oblasti pro bydlení jako nástroj, který umožní zkrátit dobu přípravy a povolování záměrů bytové výstavby v předem vymezených územích z 12 let na tři a půl roku, přičemž tato území budou vymezována zejména v blízkosti velkokapacitní veřejné dopravy a na brownfieldech. Plán akcelerační oblasti pro bydlení je koncipován jako cílený, věcně a procesně ohraničený režim. Nejde tak o oslabení ochrany veřejných zájmů, ale o koncentraci dotčených stanovisek, vypořádávání připomínek a námitek a posouzení dopadu na infrastrukturu do jednoho koordinovaného procesu pořizování plánu. V řízení o povolení záměru se následně posuzuje souhlas záměru s plánem a splnění jeho podmínek, což omezuje opakovaně vyžádání týž podkladů a stanovisek rozsahů, v jakém byly otázky veřejných zájmů vypořádány již v plánu.

Tento náš příspěvek v podobě pozměňovacího návrhu je hlavním, dalším stanoviskem celého našeho pirátského klubu. Klíčovým prvkem...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, že vám do toho vstupuji. Ten prostor pro pozměňovací návrhy je potom ve druhém čtení. (Různé dohady v lavicích ohledně vystoupení.)

Promiňte, vyhlašuji, prosím, dvouminutovou přestávku a pojďme se domluvit, jestli to budeme brát jako pozměňovací návrh nebo pouze jako stanovisko klubu. Prosím.

 

(Jednání přerušeno od 16.26 do 16.28 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Uběhly nám dvě minuty na poradu a já dávám prostor paní poslankyni Kovářové, aby mohla začít znovu. Děkuji.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Tak stanovisko našeho poslaneckého klubu je takové, že se nám zdá, že by v tomto zákoně chyběla určitá věc, je to akcelerační oblast pro bydlení, aby se to dalo dobře zapracovat v rámci legislativního procesu, který je výrazně zkrácen, tak jsme si dovolili představit to jako legislativní návrh. Tento návrh, jak jsem se zmínila, reaguje na nedostupnost bydlení zejména ve velkých městech a jeho metropolitních oblastech.

Návrh kromě zmíněných cílů, jako je shrnutí stanovisek dotčených orgánů, vypořádání připomínek a námitek, posouzení dopadu na infrastrukturu a podobně, do jednoho koordinovaného procesu také vymezuje materiální i procesní pojistky. Klíčovou inovací našeho návrhu, jak by se plán akcelerační oblasti dal zapracovat, popřípadě je také možnost vyjádření vlastníka veřejné dopravní nebo technické infrastruktury. Náhrada je časově omezená. Tento plán by šel používat pět let od nabytí účinnosti plánu.

Dalším klíčovým prvkem návrhu je, že plán akcelerační oblasti pro bydlení může v nezbytném rozsahu obsahovat závazné podrobnosti obdobné rozhodnutí o povolení záměru, tedy stanovit přesně parametry a podmínky řešení území, nakolik konkrétně, aby byly použitelné přímo do navazujícího povolení. V tom je právě výhoda takovéto akcelerační oblasti. Praktickým důsledkem tedy je, že se eliminuje opakované dožadování vyjádření a stanovisek k totožným aspektům. Snižuje se potřeba opakovaných úprav dokumentace, což už u komplexnějších bytových záměrů typicky vede ke zkrácení povolovací fáze z řádu měsíců až jednotek let na časový rámec odpovídající převážně administrativní kontrole souladu.

Návrh současně zavádí nástroje k férovému rozložení nákladů a k posílení koordinace. Umožňuje podmínit pořízení plánu úplnou náhradou nákladů na jeho pořízení vlastníky pozemků a stanoví poměrné rozpočítání těchto nákladů na jednotlivé záměry. Dále připouští a navrhuje plánovací smlouvy, etapizaci a soutěžní mechanismy, jako jsou architektonické či urbanistické soutěže jako prostředky k dosažení kvalitního urbanistického řešení. V oblasti procesních práv se pro plán akcelerační oblasti pro bydlení zavádí režim námitek vlastníků pozemků a staveb, jejichž práva mohou být plánem přímo dotčena. Současně se stanoví, že při vydání plánu schvalující orgán rozhoduje o těchto námitkách. Tím se pak posiluje legitimita a přezkoumatelnost plánu a zároveň se omezuje přenášení zásadních sporů do navazujících povolovacích řízení.

Za účelem právní jistoty a reálného urychlení přípravy je upraven také soudní přezkum. Zavádí se věcná příslušnost Nejvyššího správního soudu k řízení o zrušení plánu akcelerační oblasti pro bydlení a stanoví se lhůty pro rozhodnutí o přezkumu plánu i pro přezkum rozhodnutí o povolení záměru v akcelerační oblasti.

Úprava tak respektuje právo na soudní ochranu, současně však reaguje na potřebu nepředvídatelné časové osy investic do bydlení a související veřejné infrastruktury. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji paní poslankyni. Máme tady, prosím, dvě faktické poznámky, první faktická poznámka, pan poslanec Hubert Lang. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Tak já jsem původně chtěl zareagovat na to, že to, co tady paní kolegyně řekla, že příspěvek pomocí pozměňovacího návrhu, jsme v prvním čtení, tadyhle to, co paní kolegyně tady asi dostala za úkol, aby přečetla, to patří spíše do druhého čtení, do obecné rozpravy, ke které se potom může přihlásit v podrobné. A jinak to zapadá do toho kontextu prostě Pirátské strany. Tak si ty lidi připravte. To, že tady chodíte pozadu, to, že tady chodíte ve flanových košilích, tak si prosím vás ty vaše lidi, kterým dáváte číst tady ty věci, trošku nabrífujte a připravte si je. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S další faktickou poznámkou je paní poslankyně Veronika Kovářová.

 

Poslankyně Veronika Kovářová: Já jsem se jenom chtěla ohradit. Já jsem si četla svůj projev, který jsem připravovala, protože jsem také první z těch signatářů toho pozměňovacího zákona, protože jsem celý ten pozměňovací návrh připravovala s našimi legislativci. Takže bych poprosila, aby tedy kolega, prostřednictvím našeho předsedajícího, netvrdil, že jsem pouze něco přečetla.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak přeji hezký večer. A nyní vystoupí na faktickou předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. A připraví se v pořadí pan poslanec Benjamin Činčila. Tak prosím.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Já musím zareagovat na tu situaci, která se tady odehrála, i na kolegu Langa, prostřednictvím pana předsedajícího. To, co tady říkala paní architektka Kovářová, bylo naprosto v souladu s jednacím řádem. Nic nezakazuje v prvním čtení se k materii vyjádřit a avizovat připravený nebo připravovaný pozměňovací návrh. Takže to bylo naprosto v souladu.

Trochu mě překvapil ten vstup řídícího schůze. Já chápu, že je pátek odpoledne nebo podvečer už, že tady trochu nervozita asi stoupá, že bychom rádi byli už doma. Ale prosím, takto řídit schůzi nejde. On pan místopředseda už předal řízení, nějak se to vyřešilo, takže nebudu dávat námitku proti postupu předsedajícího, ale prosím, odpusťme si to do budoucna. Děkuju moc.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: S přednostním právem byl pan předseda... (Chce vystoupit několik řečníků.) Ano, jenom s přednostním právem se přihlásil pan předseda Pirátů před vámi. Těsně ještě. Potom by mělo být to pořadí jako zpravodajka a pak dáme tu faktickou. Tak pan předseda Pirátů, prosím. (Upřesnění s ředitelkou organizačního odboru.) Moment, já jsem to teď přebíral, takže faktická ano, jde jako první a potom je pan předseda Pirátů a paní zpravodajka Ožanová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla zareagovat na pana poslance Jakoba. Pane poslanče Jakobe, prostřednictvím pana předsedajícího, to je přesně ono. Je tady nejste, vy jste tu přestřelku tady neslyšel. Ve své podstatě pan předsedající, a já už jsem vyzývala pana předsedajícího Skopečka, aby zasáhl, ten už měl zasáhnout dávno, protože pan poslanec Hřib už byl dávno mimo téma, protože to tady jelo. Bohužel nezasáhl, tak zasáhl až ten následující předsedající. Takže já si myslím, že by předsedající měl umravnit toho řečníka, který je zde u tohoto pultíku, aby se držel tématu.

Říkám, vy jste tady nebyl, vy jste to neslyšel, vy to možná máte z doslechu, možná z televize, nevím, ale já tady sedím celou dobu, celou dobu. A věřte mi, že ten myšlenkový trust se nedal vůbec, vůbec sledovat, to, co tady lítalo. A vůbec to nemělo nic společného se stavebním zákonem.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní faktická poznámka, předseda klubu TOP 09 Jan Jakob. Prosím.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Já musím zareagovat na předřečnici. Já jsem jednání bedlivě sledoval v televizi v kanceláři. Pak byla vyhlášena dvouminutová pauza, vyrazil jsem sem. Než bylo jednání znovu obnoveno, tak jsem byl tady v sále a celé vystoupení paní kolegyně architektky Kovářové jsem slyšel, bylo naprosto k věci. Nevím, co teď tady jste tvrdila, že nebylo. Bylo to jednoznačně k věci, nevidím jakýkoliv důvod, aby v takovýchto případech byl tady u pultíku kterýkoliv poslanec přerušován. Takže si stojím samozřejmě za tím, co jsem řekl v předchozím příspěvku. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak faktické. Takže paní zpravodajka Zuzana Ožanová. Připraví se Berenika Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Já jsem se teď omluvila kolegovi Hřibovi, že jsem přeskočila faktickou. Já jsem se chtěla jenom k tomu krátce vyjádřit. Došlo k tomu, že kolegyně vystoupila se stanoviskem klubu, začala uvádět místo stanoviska klubu pozměňovací návrh. Proto byla ta přestávka, protože jsem nabyla dojmu, že to není stanovisko klubu. Nějakým způsobem jsme se dohodli, včetně toho, že do toho zasáhla legislativa. Já bych chtěla některým říct, že to bylo po vzájemné dohodě. Abych řekla i svým kolegům, vzala jsem to za vyřešené tím, že to kolegyně uvedla tím způsobem, že ten pozměňovací návrh je stanoviskem klubu. Promiňte mi, já mám tuto debatu za hotovou, protože tím se to odestálo. Opravdu, tam (?původní) jenom představení pozměňovacího návrhu jsem nepovažovala za stanovisko klubu, nicméně tím úvodním slovem to bylo všechno naplněno. Já bych poprosila kolegy, aby to takhle brali, že je to v pořádku.

Jenom připomenu, nejenom já jsem měla tento názor, i Sněmovní legislativa. To nebylo o tom, že bychom nechtěli nechat paní kolegyni mluvit. Klidně může o pozměňovacím návrhu mluvit kdykoliv, ale toto bylo stanovisko klubu a já si myslím, že litera jednacího řádu byla naplněna tím, jak jsme to vyřešili. Takže je vše v pořádku. Pokud můžu požádat, vraťme se opět k projednávání věci.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ještě faktická poznámka předsedkyně klubu Pirátů Olgy Richterové, prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Kdyby nevystupovala paní zpravodajka, tak bych už také nevystupovala, ale tak znovu. Je věcí každého klubu, co považuje za stanovisko klubu. Naše stanovisko je, že v tom zákoně chybí úprava akceleračních zón pro rychlejší výstavbu dostupného bydlení. My jsme tu úpravu připravili, aby ji mohla vládní koalice využít. Proto ji tady paní architektka a poslankyně Veronika Kovářová za náš klub představila, protože je to poměrně objemná úprava a my budeme rádi, když se tím vládní koalice inspiruje. Nicméně určitě na to bude potřebovat nějaký čas. Takže v okamžiku, kdy jste vymazali jakékoliv připomínkovací kolečko, v okamžiku, kdy prostě chcete jednat durch bez ohledu na nějaké běžné zvyklosti, tak nám ještě budete vstupovat do projevů, když se vám něco nezdá? Z mého pohledu to znamená, že vám tečou nervy.

Ten věcný příspěvek paní poslankyně Kovářové, architektky, který je prostě na nás, jak pojmeme, protože máme k dispozici jednu možnost vystoupení se stanoviskem klubu, vám natolik vadil, že je věcný, že to je legislativně připravený hotový návrh na akcelerační zóny, že jste ho ještě museli přerušit a rozmělnit. Fakt si myslím, že byste si měli čtyřikrát rozmyslet, než budete vstupovat poslancům do projevu. To tady nikdy zvykem nebylo. Evidentně zavádíte nějaké podivné nové pořádky.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem předseda Pirátů Zdeněk Hřib a s přednostním právem ještě paní zpravodajka Ožanová. Tak prosím.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Paráda, děkuji. Dostala se na mě řada, super. Takže tady teď budu mluvit primárně tedy k paní ministryni zde přítomné a budu mluvit o tom pozměňováku, protože to je to, co tam chybí. Je to ztělesněno tady tímto pozměňovacím návrhem, ale skutečně to je to, co nám tam chybí. S ohledem na to, že jde skutečně o poměrně komplexní materiál, pečlivě připravený, který tady přednesla naše poslankyně Kovářová - mimochodem jediná osoba s titulem Ing. arch. v tomto sále - si myslím, že by se odborníci měli k tomu vyjadřovat. Kdo jiný už by měl?

S ohledem na to, že paní poslankyně Peštová mě tady minule kritizovala, že nestíhá sledovat tok mých myšlenek, musím říct, že jsem šel tentokrát do sebe a připravil jsem si obrázky. Budu mluvit podrobněji, než dříve, tak, aby to všichni stihli sledovat. Tedy, co je vlastně problémem toho, proč nám ta stavební aktivita tady třeba nejede, jak bychom si představovali? Proč se tady nestaví tolik, jak by mohlo? Paradoxně to není to, co si myslíte, že je ten pravý důvod. Ono to není tak úplně o délce stavebních povolení. Přestože, ano, nebudu říkat, že v našem státě jsou stavební povolení nějak extra rychlá. To rozhodně tak není. Mohlo by to být rychlejší.

Když ale vyjde nějaká analýza Deloittů o tom, že v Praze postavit barák trvá sedm let, tak to ve skutečnosti není o tom, že by sedm let trvalo vydat stavební povolení. Tak to prostě není. Ten problém je o tom, že se do té sedmileté lhůty počítá často třeba i změna územního plánu, protože ten základní problém, který my tady máme, je ve skutečnosti v otázce dostatků stavebních pozemků, míst, kde se dá stavět. V tom je ten základní problém. Já vám to ukážu na konkrétních číslech. (Ukazuje graf.)

Takže, v Praze se stavělo nejvíc v roce 2021. To je počet vydaných stavebních povolení v jednotlivých letech. Tady někde je vláda ANO. Vidíte, že to byla strašná bída, jo? Tady jsou Piráti potom. V roce 2021 jsem měl já tu čest být primátorem našeho hlavního města a tehdy byl vytvořen rekord, téměř 10 000 nově povolených bytů, který dosud nebyl překonán. Proč se nám podařilo vytvořit tento rekord? Mohli byste se ptát.

Já mám pro vás odpověď a odpověď je jednoduchá. Bylo to právě proto, že se podařilo adresovat problém nedostatku stavebních pozemků, protože samozřejmě jako politici jsme nemohli zasahovat do stavebních řízení, které notabene probíhají v Praze na úrovni městských částí. Právě proto, že Ing. arch. Petr Hlaváček, můj tehdejší první náměstek odpovědný za územní rozvoj, se se svým týmem právě věnoval intenzivně tomu, aby se rychle začaly vyřizovat změny územního plánu, které otvíraly nové možnosti pro stavební pozemky pro bydlení, a tím jsme vytvořili dostatek stavebních pozemků a řešili jsme ten nedostatek. To je to, co pomáhá. Proto se nám podařilo dosáhnout tohoto rekordního stavu tehdy v Praze, když jsem stál v čele našeho hlavního města.

Proto říkáme, že tohleto je to, co vám tam chybí, protože vy se soustředíte na jiné věci. Uznávám, že některé z těch věcí jsou důležité. Třeba ten převod územního plánování kompletně do samosprávné působnosti. To je super. Já bych jenom rád připomněl, že to je věc, kterou jsem chtěl po paní ministryni Dostálové už tak v roce 2021, 20 - nějak tak - a paní ministryně Dostálová věnovala enormní množství energie na to, aby mně vysvětlila, že to není možné, že to prostě nende, že to nende. Ještě to vysvětlovala na nějakém tom, že nemůže tam něco zadotovat komusi, protože tam šlo o to, že samozřejmě u některých menších obcí bude problém. V Praze ne. Nevím, jestli třeba město Chrást tento problém bude vnímat jako nějak rizikový nebo tak, ale prostě menší obce obecně budou mít problém v tom, že si to budou muset samy potom zaplatit.

Paráda, to mi říkala paní ministryně Dostálová. Pan starosta Krňanský říkal, že stát jim pomůže. Paní ministryně Dostálová mi říkala, že to nende, že ten stát nemůže pomoct. Říkala, my nejsme schopni vytvořit ani dotační program, říkala paní ministryně Dostálová. Já říkám, že tohleto je to, čím jste nás tady krmili osm let, že to nende, prostě to nende. Já jsem jí říkal: Paní ministryně, to je jenom o tom, že si přendáte ty peníze jako z jedné kapsičky do druhé, protože vy to teďka stejně platíte akorát ve formě přenesené působnosti. Tak vy prostě ty penízky vezmete a dáte je těm samým obcím, akorát jako na tu samostatnou působnost. Ona říká, no, to bychom museli vytvářet dotační program. Já říkám, proboha, proč? A ona říká, no to nemůžeme. Já říkám, vždyť to je úplný nesmysl.

Tak já jsem velice rád, že teď tady je někdo z ANO, kdo říká - ne, paní ministryně Dostálová nemluvila pravdu, je to možné. A já to vnímám jako velký posun, ani (Gestikuluje vpravo.) nevíte, jak velký posun to je. To ve skutečnosti naprosto je zásadní posun, protože - ano, územní plánování má být v samosprávné působnosti, protože - (Otáčí se k předsedajícímu.) můžu říct (slovo) hergot tady u pultíku? Můžu říct hergot, jo - protože, hergot, kdo jiný než ti volení politici by měl, proboha, rozhodovat o směřování územního rozvoje? Vždyť ti lidé jdou ke komunálním volbám právě proto, že mají za to, že ten, koho tam zvolí, bude rozhodovat o rozvoji té obce. A s tím je spojen samozřejmě územní rozvoj, co jiného už, hergot.

Takže já jsem velice rád, že proběhla tato změna u zástupců hnutí ANO, že se nám podařilo jim tuto myšlenku konečně vnuknout a prosadit tuto zásadní otočku jejich původního mentálního modelu. Děkuji za to, jo, konečně se začínáme někam posouvat. Ale stále - chybí vám tam akcelerační zóny. Chybí vám tam proto, protože jak jsem tady vysvětloval před chvílí panu poslanci Gregorovi prostřednictvím pana předsedajícího, problém je primárně ve velkých městech, na které prostě procesy územního plánování, tak jak o nich mluví územní plánování ve stavebním zákoně, nedostačují pro velká města a prostým přesunem z přenesené působnosti do samostatné působnosti se to nevyřeší. Nevyřeší. Proto přicházíme s návrhem akceleračních zón, protože akcelerační zóny nám umožní dělat úžasné věci. (Ukazuje materiál.) Konkrétně: stavět celé nový čtvrti. Já se omlouvám mimopražským, že tady použiji konkrétní příklad z Prahy, ale na Praze je to krásně vidět. My bychom, kdyby mohly fungovat normálně procesy územního plánování, mohli prostě protáhnout každou z těch tří linek metra a na nových stanicích metra udělat přesně to, o čem se mluví v zahraniční literatuře jako o takzvaném transit-oriented developmentu, to znamená, že na uzlu veřejné dopravy, který vás spojuje s vnějším světem, prostě okolo něj budujete nové město, protože nová část města se obtížně staví v místech, kde nefunguje doprava, protože doprava je s územním rozvojem bytostně spojená.

Jenomže momentálně tento postup není možný, protože to neumožní procesy územního plánování. A ne, tím, že ho přenesete z přenesené působnosti do samosprávné, se to nevyřeší. Vy musíte dát úplně samostatný nástroj, takový jako workaround okolo procesů územního plánování, které umožní vymezenou lokalitu, kde si společnost řekne - ano, tady chceme stavět úplně nový kus města, tohle nebude nějaké flikování dosavadního územního plánu, ale prostě tady vznikne nová čtvrť, tak jako tady v Praze vznikly třeba Dejvice nebo do jisté míry i Vršovice, jestli se nepletu, tak prostě tady bude stát město. To nejste schopni aktuálními procesy územního plánování vyřešit. (Ukazuje materiál.) To znamená, my jsme - a o tomhle jsme mluvili i v kampani do Poslanecké sněmovny - navrhli konkrétní tři lokality, které by mohly vzniknout v momentě, kdy realizujeme právě ten náš návrh na akcelerační zóny, které umožní skutečně stavět nové, krásné čtvrti, živé čtvrti, ne nějaké noclehárny nebo jednoúčelové, monofunkční záležitosti, ale skutečně nové živé čtvrti postavené právě na principu transit-oriented development (Gestikuluje pravo.) - ano, samozřejmě můžou to stavět i města, která nemají metro, protože ten uzel hromadné dopravy nemusí být nutně jenom metro, to může být třeba příměstská železnice nebo to klidně může být tramvaj anebo pro mě za mě to klidně může být protažená linka trolejbusu, ale prostě něco - anebo to může být linka státní železnice, normální nádraží, jo, třeba i VRTky. A tohleto je věc, která vám umožní skutečně stavět lokalitu, kam se budou chtít lidé stěhovat a zároveň nebudou závislí na dojíždění autem. To je strašně důležité, protože vy nechcete ve skutečnosti vytvořit novou lokalitu (Ukazuje materiál.), která bude fungovat jako nějaký satelit nějaké metropole, to znamená, čistě car dependent sídliště naležato, ne, ne, ne. To, co vy chcete vytvořit, je patnáctiminutové město, jo, patnáctiminutové město, to znamená, lokalita, ve které jsou všechny vaše běžné životní potřeby dostupné, realizovatelné v patnáctiminutové docházkové vzdálenosti. A ano - a na propojku s vnějším světem máte uzel hromadné dopravy.

Ano, šíří se nějaké dezinformační, konspirační teorie o tom, že patnáctiminutové město má sloužit k tomu, aby omezilo pohyb obyvatel. To je, prosím pěkně, nesmysl. Já jsem si všiml, že to někdo se snaží tady zavléct i do tady našich luhů a hájů, ono to celkem frčí v Americe tady tyhlety konspirační teorie, ale to je, prosím pěkně, nesmysl, jo? Idea města krátkých vzdáleností, potažmo patnáctiminutového města, je záležitost, která samozřejmě je dobrovolná, to znamená, je to něco, co vám má umožnit to využívat, pokud chcete, ale pochopitelně není tady nikdo, kdo by vás k tomu nějakým způsobem nutil, jo?

Tady ten koncept patnáctiminutového města, připomenu, že definoval urbanista Carlos Moreno. To je urbanista, který intenzivně spolupracoval i se starostkou Paříže Anne Hidalgo. Připomenu, že Carlose Morena jsem tady měl pozvaného na návštěvě v Praze, byla to velice podnětná návštěva a myslím si, že tento koncept je přesně to, co potřebují naše města tady v České republice, protože - nalijme si čistého vína - aktuálně, když se podíváme třeba na městské části v Praze, tak ty nefungují jako patnáctiminutové město. Jenomže to je problém. Když se vám třeba celé Jižní Město, kde já bydlím s rodinou v paneláku, každé ráno zvedne a jede kamsi po tom městě do práce, protože Jižní Město není patnáctiminutové město, přestože je tam 80 000 lidí, to znamená, je to něco, co je na úrovni počtu obyvatel, řekněme, na úrovni krajského města, tak prostě to nefunguje jako samostatná jednotka.

Jenomže tahle věc vám vytvoří enormní nároky na dopravu, ať už silniční, tak musíte stavět furt nové silnice, nebo veřejnou, musíte to zase dotovat, protože ono to nefunguje bez veřejných dotací, tak to je další zátěž na rozpočty. A tenhle systém je prostě dlouhodobě neudržitelný. A pokud chceme stavět udržitelná města, tak musí být postavena právě na tomhletom principu patnáctiminutových měst tak, aby lidi měli ty věci v docházkové vzdálenosti, nemuseli využívat auto, ale ideálně vlastně, aby nemuseli jet ani MHD, kterou musí ta města dotovat, ne málo ze svých rozpočtů, protože jinak na dotaci na veřejnou dopravu utopíte nakonec většinu městského rozpočtu, a to ve skutečnosti nechcete, pokud chcete, aby se to město rozvíjelo.

Takže ke konkrétním lokalitám, které by mohly vzniknout, kdybyste zapracovali (Ukazuje materiál.), zapracovali náš pozměňovací návrh na akcelerační zóny, tak jsou tyto konkrétní lokality. Západní Město - taková krásná věc: Protáhneme béčko za Stodůlky, využijeme (Ukazuje materiál.) tady tu odbočku, která tam je už stejně založená, a vzniknou tady dvě nové stanice metra - Nové Třebonice, Západní Město - a okolo toho se postaví krásný nový kus města. Živá čtvrť, která bude ještě tady uvnitř Pražského okruhu - ten tam je - samozřejmě musíte tam dbát na izolační zeleň a plus musíte dbát na to, aby nešlo pouze o bydlení, to jsou ty žluté čtverečky, ale musí tam být i ten byznys, to znamená, prostor pro podnikání, a je tam také prostor pro technologický park, protože pochopitelně musíte myslet i na inovace.

A tohle je záležitost ale (Otáčí se vpravo a ukazuje materiál.), kterou vám teďka váš návrh toho zákona, stavebního zákona, neumožní. Jenomže tohle je problém, tohle potřebujete. Pokud chcete vyřešit otázku dostupnosti bydlení, tak potřebujete stavět nové čtvrti, potřebujete umožnit městům dýchat. Vy potřebujete, aby vznikaly nové části měst. Jenomže ten zákon, tak jak je postavený, to teďka neumožní. Tím, že přesunete územní plánování z přenesené působnosti do samostatné působnosti, tak ten problém nevyřešíte, prostě nevyřešíte. Já to vítám, že se to stane, ale ten problém to neřeší.

Další lokalita, která by mohla vzniknout v Praze například, kdyby tedy se akceptovala tady ta změna a zapracovali jste ty akcelerační zóny do svého návrhu. Máme to hotové, připravené odborníky, ano? Tak je tady na protažení céčka. Je Nové Kolovraty, Nová Uhříněves. Tady ještě dojde s výhodou k propojení metra a příměstské železnice na nádraží Praha-Uhříněves a tady už vznikají nové stanice. Jedna dokonce až za Pražským okruhem, tou novou pětsetjedenáctkou, jejíž - jak jsme si vysvětlili - vznik zablokovala vaše ministryně Klára Dostálová. Nějak jsme se s tím nakonec vypořádali. To je super. A tady může vzniknout za okruhem až nový vědecký park s P+R parkovištěm ještě navíc, které pomůže dopravě v tom existujícím městě.

Nicméně jak vidíte, může vzniknout opět i tady nová čtvrť. Ten prostor tam je, stačí protáhnout kapacitní kolejovou dopravu; v případě Prahy metro, ale jak jsem říkal, v jiných městech to může být tramvaj, klidně i trolejbus, příměstská železnice, pro mě za klidně VRTka, a tohle je věc, která tam může vzniknout s respektem k nějakému stávajícímu osídlení samozřejmě.

Dalším případem je protažení linky A. Linka A se může protáhnout o další stanice a vznikne takzvané Východní město. Opět bez akceleračních zón toto nejste schopni městům umožnit. Opět tady to může vzniknout klidně se zachováním stávajících zahrádkářských osad, klidně se zachováním tady té stávající vodní plochy. Není to vůbec žádný problém. Vleze se tam i ten inovační kampus, opět s důrazem na inovace. Můžete tam mít nejenom to bydlení, ale i ten byznys. Opět to žádný problém není, a navíc to ještě může pak když tak pokračovat dál na nádraží Běchovice. A opět může dojít k propojení právě té příměstské železnice a metra, což je samozřejmě chtěné.

A navíc ještě v tomhletom konkrétním případě, už se blížím ke konci, může dojít k synergii s tou plánovanou stavbou VRT, protože to metro se může stavět ve stejné ose jako ta VRTka. A nemusí být pod zemí. To může být klidně metro nad zemí, tak jako je třeba na Černém Mostě, Rajské zahradě. Nemusí být nutně ani pod zemí dokonce. Takže je možné využít souběhu těch liniových staveb pro to, abychom řešili krizi dostupnosti bydlení. Tohle je návrh, který připravil profesionální urbanista. Tady konkrétně na Prahu, ale nemusíme zůstat jenom v tom horizontu Prahy.

Pochopitelně, když akceptujete ten návrh akceleračních zón, tak ten není omezen jenom na Prahu. To není jenom o tom protahování linek metra. To potom budou moci použít všechna zejména velká města, která mají u nás právě ten problém s dostupností bydlení. Zejména se tady bavíme samozřejmě o Brně, Ostravě, potažmo Plzni, ale i dalších krajských městech, protože přece jenom ten tlak urbanizace vzniká ve skutečnosti ve všech krajích.

To znamená, ta naše message je jednoznačná. Nesoustřeďte se pouze krátkozrace na prosté doby stavebních povolení nebo povolení záměrů. Ten problém, který musíme řešit, je ve skutečnosti otázka dostupnosti stavebních pozemků pro bydlení. A k tomuto je nutné se věnovat výrazně méně atraktivní části toho stavebního zákona, což je oblast toho územního plánování, která chápu, že mediálně atraktivní není. To mi věřte. Já tomu hluboce rozumím. My jsme se to snažili s Petrem Hlaváčkem v Praze vysvětlovat horem dolem. To nikdo nechápe, vůbec nikdo. Vůbec nikdo. Bohužel. A chápu, že po tom není vlastně tak velká poptávka, jako hlavně zkraťte ta stavební povolení, která jsou objektivně dlouhá, mohla by být kratší, ale tím prostě zkrátíte dobu té výstavby třeba o pár měsíců u toho bytového domu. No ne, že by to nebylo fajn samozřejmě, čas jsou peníze, tak jako zlevní se to, ano, ale není to prostě ten jackpot. Ten jackpot je územní plánování, ale ne jenom ve smyslu přesunu z přenesené působnosti do samostatné. Ten jackpot je tady. Ten jackpot jsou akcelerační zóny, kterým umožníme i to, aby se nám nerozlézala zástavba do těch satelitů, což je velice neekologické v konečném důsledku, velice neekologické, protože pochopitelně tím vytváříme, že ti lidé jsou potom takzvaně car dependent.

Když se vrátím k tomu obrázku, který jsem tady měl, Západní město. To je můj oblíbený obrázek. Když stavíte uvnitř toho Pražského okruhu v dostupnosti hromadné dopravy, tak je to fajn. V momentě, kdy tam stavět nebudete, tak nutíte ty lidi se šoupnout sem, tedy za horizont Pražského okruhu, jenomže tam se dostanete už jenom právě tím autem, protože tam ten autobus jezdí třeba jednou za 20 minut. Samozřejmě je to pořád PID, je to pořád PID Lítačka, e-shop na kupon za 400 000. Všechno v pohodě. Ale stále to není to ono, protože ti lidé potom, když jedou do toho města, tak musí někde zaparkovat a do města se ta auta nevejdou.

To znamená, je pro nás výrazně lepší než připustit to rozvíjení sídelní kaše v okolí aglomerací, tak stavět uvnitř, v perimetru těch měst. A o tom je právě tady tenhleten návrh, protože jinak tu dostupnost bydlení prakticky řešit nejde.

Já ještě připomenu jednu věc, a to je takový nešvar, který se nám tady rozmohl, a to je to, že bohužel některé lokality, právě třeba tady z okolí těch velkých měst, ty satelity, ve skutečnosti prosazují nedostupné bydlení. Se ptáte možná, jak je to možné? Jak to, že samospráva prosazuje nedostupné bydlení? No, velice jednoduše. Pokud si dáte do územního plánu to, že minimálně ten pozemek, na kterém chcete stavět rodinný dům, musí mít nějakých tisíc metrů, tak tím ve skutečnosti prodražujete tu výstavbu a znemožňujete ji třeba právě někde, kde by se jinak stavět dalo, protože když má ten pozemek 999 metrů, tak to tam postavit nemůžete, protože podle územního plánu je, že pozemek musí mít tisíc metrů. Takže tím vytváříte vlastně tlak na to, aby to bydlení bylo nedostupné, protože je nutně dražší, tedy nedostupné.

Takže namísto tlaku na dostupné bydlení s tím rozvíjením zástavby v okolí velkých měst vzniká naopak tlak na nedostupné bydlení a neudržitelnou dopravu. A to je velký problém. A tohle všechno řeší ten náš návrh akceleračních zón. Stačí ho fakt jenom vzít, zapracovat. Nabízíme, je to gratis. My jsme Piráti, my nemáme problém s kopírováním, bez licence. Není s ním žádný problém. Byli bychom rádi, kdyby byl uveden autor samozřejmě, támhle naše inženýrka architektury Veronika Kovářová, to bychom byli povděční, ale jinak stačí to vzít. Je to k dispozici. Takže nabízíme pomocnou ruku. Pojďme dělat něco s tím dostupným bydlením. Děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí - ještě přednostní právo paní zpravodajka Ožanová? (Ne.) Původně jste byla. Ne, takže vystoupí pan poslanec Bejamin činčila v obecné rozpravě a připraví se paní poslankyně Eliška Olšáková.

Přečtu ještě omluvu, pardon. Hoffmannová Andrea od 16.50 z rodinných důvodů. Prosím.

 

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, já tady nemám pro vás obrázky žádné, ale rád bych řekl několik věcí ke stavebnímu zákonu.

Tak jak spousta ostatních politických stran před volbami říkala, že bydlení je pro ně priorita, tak pro lidovce je bydlení opravdu priorita. Je to věc, o které se chceme s vámi bavit, proto tady mám několik poznámek k tomu stavebnímu zákonu, protože si myslím, že i když jsme v opozici, tak v té otázce bydlení máme co říct a můžeme vám nabídnout i některé drobné úpravy nebo věci k zamyšlení, když už jste se rozhodli jít tou cestou poslaneckého návrhu a ne standardního procesu, tak třeba přijmete některé naše návrhy v rámci druhého čtení potom formou pozměňovacích návrhů.

Musím říct otevřeně, že záměr zrychlit územní plánování a stavební řízení je věc, kterou samozřejmě podporujeme. Myslím si, že všichni si tak nějak uvědomujeme, že Česká republika má dlouhodobě problém s pomalými procesy a složitostí a nejistotou toho systému. Jenže co bych rád zde zdůraznil, je potřeba říct férově, že tenhle zákon bohužel v některých klíčových věcech zůstává tak nějak napůl cesty, a zejména je to digitalizace. Tak jak už tady zaznělo někdy před několika hodinami od Mariana Jurečky, prostřednictvím pana předsedajícího, tak ta digitalizace, o té se mluví jako o jednom z hlavních pilířů, ale ve skutečnosti bude plně implementována až v roce 2031, což považuji za problém. My když jsme v předchozím volebním období dělali některé digitalizační projekty například na Ministerstvu práce a sociálních věcí, tak jsme věděli, že ty procesy a ta legislativa musí jít dohromady, ruku v ruce, že se to musí stavět dohromady, protože pak to nebude fungovat a pak to zase celý ten proces zpomalí nebo úplně zastaví.

Takže tohle považuji za jednu z nejdůležitějších věcí, tu digitalizaci, aby šla ruku v ruce s tou legislativou a v těch konkrétních návrzích už to bylo provázáno.

Druhá věc, že zákon vůbec neřeší motivaci obcí k rozvoji jako území. Pro obec je samozřejmě změna územního plánu, výstavba infrastruktury školky, školy, silnice a další poměrně velkým nákladem. Ne vždycky je tam nějaký vyšší příjem a je potřeba motivovat ty obce, aby rozvíjely, aby měnily ten územní plán, modernizovaly ho a aby třeba dělaly i nějaké dílčí úpravy v územním plánování. Kolega Havránek z ODS tady mluvil o brownfieldech, to je určitě jedna z věcí, na které se s vámi rádi budeme v rámci stavebního zákona podílet.

Další velké riziko vidím v personálním a organizačním nastavení. To tady hodně zaznívalo, tak nebudu tím dlouze zdržovat: převody úředníků, nové agendy. Je tam extrémně krátká lhůta a myslím si, že to může způsobit poměrně velký chaos při implementaci celého toho zákona.

Velmi nešťastné ustanovení je také soulad stavby s právními předpisy. Posuzuje se ke dni podání žádosti, nikoliv ke dni rozhodnutí, což bude znamenat to, že ti, kteří tak nějak zapíchnou ten kolík na tom území včas, tak budou mít možná rychlejší to stavební řízení, nicméně naopak pro ty pozdější to může být velký problém a může to celý ten systém zase přizastavit nebo úplně zastavit.

Zásadně se také omezuje možnost uplatňovat námitky, nově jen proti nezákonnosti, nikoliv proti nepřiměřenosti, což je právě jako jedna z důležitých věcí ve stavebním právu a myslíme si, že tahle věc by se určitě měla změnit.

Tohle je několik poznámek ke stavebnímu zákonu, které(?) já tady mám. Ještě budou vystupovat asi další kolegové. My jako lidovci jsme připraveni přijít za vámi, jednat o tom, doplnit to buď formu pozměňovacích návrhů nebo některé technické věci vám třeba doporučit, abyste je upravili a budeme velmi rádi, pokud s námi na tom budete chtít spolupracovat, protože bydlení je opravdu priorita pro Českou republiku. A není to tady o tom, abychom si hráli každý na svém písečku. Děkuju vám za pozornost. Navrhuji přepracování sněmovní tisk číslo 67.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní - vy se hlásíte, ne? - nyní vystoupí paní poslankyně Eliška Olšáková, připraví se pan poslanec Matěj Hlavatý. Paní poslankyně Eliška Olšáková není, takže pan poslanec Matěj Hlavatý a připraví se pan poslanec Marian Jurečka.

 

Poslanec Matěj Hlavatý: Dobrý podvečer. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dnes tady jednáme o novele stavebního zákona, o zákoně, který se na první pohled tváří technicky, ale ve skutečnosti zásadně mění vztah státu k občanům, obcím a veřejným zájmům. A právě proto je důležité o něm mluvit pomalu, srozumitelně a poctivě. Nejde o otázku, zda stavět, ale jak stavět?

Na úvod chci jasně říct jednu věc. Nikdo tady netvrdí, že současný stavební zákon funguje dobře, povolování staveb je rychlé nebo že systém nepotřebuje změnu. Současná úprava je složitá, roztříštěná a po letech novel často nepřehledná. Na tom se shodneme napříč politickým spektrem. Rozcházíme se ale v tom, jakým směrem se má změna vydat, protože zrychlit řízení tím, že oslabíme ochranu veřejných zájmů a práv lidí, není reforma. Je to rezignace na odpovědnost státu.

K této novele se velmi důrazně vyjádřil veřejný ochránce práv. Já ho v některých pasážích budu citovat. Ne se vším se s ním shodnu, ale byl bych rád, aby to tady na tom místě padlo a aby se o tom vedla i diskuse. Nejde o politický názor, který vlastně vydal, ale je to stanovisko orgánu, který chrání základní práva občanů. Ve svém dopise, který byl zaslán výborům, konstatuje: novela připouští výstavbu na úkor veřejných zájmů, jako je ochrana přírody a krajiny, památkové péče nebo závaznost územně plánovací dokumentace. A zároveň dodává: považuje za nepřijatelné, že tak zásadní změny jsou připravovány kvapně a bez dostatečné odborné diskuse. Tohle nejsou drobná upozornění, tohle jsou zásadní výhrady k samotné podstatě návrhu.

Jedním z hlavních problémů této novely je posun základní logiky zákona. Nově se do něj dostává princip, že stavbu je třeba povolit téměř vždy. Nepovolení je až krajní možnost a veřejné zájmy se mají řešit jen zmírňujícím opatřením. Zákon doslova říká, že dotčené orgány uplatňují nejmírnější prostředky, které jsou dostatečné k ochraně jimi hájeného veřejného zájmu. To v praxi znamená trvalý tlak na oslabování ochrany. Protože kdo bude rozhodovat o tom, co je ještě dostatečné a podle jakých jasně daných kritérií?

Fikce souhlasu. Tichý souhlas místo odbornosti. To je zrovna ten případ, kde bych potřeboval jasné stanovisko, což je vlastně jakoby zvlášť nebezpečné. Pokud se dotčený orgán nestihne vyjádřit ve lhůtě, má se za to, že souhlasí. Veřejný ochránce práv k tomu říká zcela jasně: to může v praxi znamenat, že se důležité dopady staveb vůbec neprověří. Tohle není administrativní detail, to je zásadní oslabení odborného posuzování. Zvlášť v oblastech, kde se rozhoduje o zdraví lidí, hlukové zátěži, ochraně vody, ochraně památek. Opravdu chceme, aby o těchto věcech rozhodovalo mlčení místo stanovisek?

Novela zavádí velmi vágní pojmy. Například u nadlimitních zdrojů hluku se má zkoumat, zda stavebník provedl všechna opatření, která lze po něm rozumně požadovat. Veřejný ochránce práv umožňuje, že pojem rozumnost je zcela nejednoznačný a vytváří prostor pro libovůli. Navíc novela opouští princip, že se hluk v území posuzuje v souhrnu. Jednotlivé stavby mohou projít, ale jejich kumulace může zcela zničit kvalitu bydlení. A stát pak řekne, každá zvlášť byla v normě.

Superúřad - to já jako starosta malé obce vidím jako jeden z největších problémů a iluze odbornosti. Novela masivně integruje agendy dotčených orgánů do státní stavební správy. Vzniká takzvaný superúřad, který má rozhodnout o stavebním právu, o ochraně životního prostředí, o památkách, o ochraně zdraví. Veřejný ochránce práv k tomu uvádí: myšlenka, že jeden úřad je odborníkem na vše, zní líbivě, ale není uskutečnitelná, a tak v krátkém čase. Důvodová zpráva přitom neřeší personální zajištění ani odbornou přípravu. Bez toho nejde o reformu, jde o centralizaci bez odpovědnosti.

Novela zásadně zužuje pojem přístupnosti, nově se vztahuje pouze na osoby se zdravotním postižením podle blíže neurčeného zákona. Zcela mizí senioři, rodiče s kočárky, těhotné ženy. Navíc novela umožňuje, aby se požadavky na přístupnost neuplatnily, pokud jsou ekonomicky nepřiměřené. Veřejný ochránce práv k tomu říká: stavební úřady se tím dostávají do role posuzovatele toho, zda je právo na důstojný život ekonomicky únosné. Tohle je krok zpět a velmi nebezpečný.

Dalším vážným problémem je omezení opravných prostředků u velkých takzvaně vyhrazených staveb. Nebude možné podat řádné odvolání, zbývá pouze soudní žaloba, a i ta má omezený rozsah. Veřejný ochránce práv konstatuje: vyloučení řádného opravného prostředku představuje zvláště závažné omezení práv účastníků, zrychluje řízení, ale oslabuje právní ochranu lidí.

A nakonec to nejzásadnější. Novela umožňuje povolit stavbu v rozporu s územním plánem. Územní plán přitom není formalita. Je to výsledek demokratického rozhodování obce, kompromis mezi veřejnými a soukromými zájmy, základní nástroj samosprávy. Veřejný ochránce práv říká jednoznačně: novela popírá téměř 50 let platnou zásadu závaznosti územně plánovací dokumentace. Tímto krokem stát říká obcím - plánujte si, ale my se tím řídit nemusíme, a to je zásah do principu samosprávy.

 

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato novela není drobnou úpravou, je to zásah do základních pilířů stavebního práva. Ano, obsahuje některé pozitivní prvky, ale jako celek je nevyvážená, odborně riziková, právně nebezpečná. Pokud ji dnes pustíme dál nebo zítra bez zásadních změn, nezrychlíme stát, pouze přeneseme problémy z úřadu na lidi. A to bychom jako zákonodárci dělat neměli. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, tak nyní vystoupí pan poslanec Marian Jurečka a připraví se paní poslankyně Anežka Nedomová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Dobrý večer, pane předsedající, kolegyně, kolegové, já si dovolím také v prvním čtení k této novele zákona říci pár stručných poznámek.

Řeknu asi na úvod tolik, co si myslím, že není vlastně od samého počátku dobře. Kromě toho, co tady zaznělo, že to jde mimo standardní vládní návrh, mimo mezirezortní připomínkové řízení.

Tak mně tam chybí analýza současného stavu stavebního řízení, spoustu (nesrozumitelné) těch kritických míst, kde nám to nějakým způsobem vytváří problém z hlediska lhůt, předávání informací, předávání informací mezi stavebníkem, úřadem, mezi jednotlivými místy, které se vyjadřují, dávají stanoviska až po to finální rozhodnutí.

Samozřejmě máme tady situaci, která je specificky komplikovaná tou velmi nízkou funkčností digitalizace stavebního řízení, která se vlastně zaváděla v tom loňském roce. Nicméně když jsme tady ty debaty vedli už v roce 2018, 2019, 2020, řešili jsme problémy, které se týkaly velkých, především dopravních staveb, tak my jsme celou řadu těch opatření postupně odstranili. To znamená, dneska opravdu když se podíváme na investiční činnost Ředitelství silnic a dálnic, Správy železniční cesty, podobně tak vidíme problémy, které tam byly, tak dneska docela dobře ten systém začal fungovat. Tak to je první věc, která mi tam chybí, abychom si řekli, jak velký konkrétní problém je v tom procesu a v celém tom nastavení, jak ho máme analyzovaný a jak ho chceme správně řešit.

Mně to vlastně přijde tak, že - a je to vaše pravomoc, máte tu většinu - může to být poslanecký návrh, legislativní proces to umožňuje, ale že vlastně zadání znělo - potřebujeme teď krátkodobě dokázat přinést nějaký výsledek v tom, že především ta stavebních povolení, která byla požádaná, rychle odbavíme a dosáhneme výsledku, že teď, za rok a půl, za dva, za tři bude nějaký vyšší počet vydaných stavebních povolení. Pokud toto bylo zadání, tak vlastně tato právní úprava to splní.

Ale pokud jsme opravdu chtěli k tomu přistoupit tak, že po těch peripetiích, které tady už nějakých patnáct let se stále točí dokola, chceme udělat změnu, která bude opravdu koncepční, systémová, dlouhodobá, tak se velmi dobře a detailně podíváme na celý problém územního plánování, změn územních plánů a pak budeme pokračovat z hlediska procesu celého následného stavebního řízení, všech nástrojů opravných, odvolacích, soudních přezkumů a tak dále a řekneme si, u kterých konkrétních problémů, jestli u malé, střední, velké stavby potřebujeme nějakým způsobem, jak se říká, přitáhnout šrouby, protože je tady nějaký veřejný zájem zrychlit tu výstavbu a podobně.

To mně, přiznám se, jako člověku - nejsem expert na problematiku stavebního práva, to říkám na rovinu, já jsem člověk, který působil tři roky na Ministerstvu zemědělství, přišel do kontaktu s oblastí vodoprávních úřadů, úzce tenkrát komunikoval například s ŘSD, se Správou vodních cest, s Ministerstvem dopravy a tak dále a vlastně tou agendou nějakým způsobem dotčen byl. Takže některé ty poznámky mi přijde, že nejsou dobře uchopeny z pohledu manažerského řízení procesů legislativních změn v návaznosti na digitalizaci, aby se správně propsaly do těch změn, které my potřebujeme.

A vlastně podtrhuje to i jedna věc. Když se dneska podíváme do materiálů, které už jsou dostupné, co všechno poslala docela významná místa, která jsou standardně součástí připomínkového řízení, co poslaly poměrně významné autority - a určitě je nemůžeme podezírat, že třeba Svaz průmyslu a dopravy by nechtěl, aby se rychleji stavělo. Ale u nich máme skoro nějakých 30 stránek textu, který není úplně jako banální, abychom je mohli hodit za hlavu a řekli - hele, nás to nezajímá.

A mám pocit, že se tady jako hrozně chvátá na to, aby se řeklo - hele, potřebujeme doručit něco 1. 7. - podle mě to je to nestihnutelné, 1. 1. 2027 - asi některé věci jo. Ale zase, poměrně velké změny znamenají nejenom přesuny těch lidí, ale i nastartování nějakého metodického prostředí, přípravu té metodiky. Prostě to bylo všechno to, co se nám vlastně před těmi dvěma roky nepodařilo, zhroutilo se to jako domeček z karet, protože se ty věci nestihly odřídit procesně, metodicky, příprava, vyškolení, to už je ta část IT, to tady v tento okamžik časově neřešíme.

Tak já jenom moc fakt prosím tady vás, co tady jste těmi poslanci, kteří tvrdí, že to psali, ale my všichni víme, že to nepsali, dostali to, většina z nich to ani podle mě nečetla, ale tak to já nekomentuju, to se někdy takhle stává v té Sněmovně, abyste se nad tím zamysleli a řekli si - hele, prostě to MMR to musí nějakým způsobem uřídit. A nejenom MMR, dalších pět ministerstev je tím safra dotčeno. Jo, tak prosím, nevím, jaké jsou záměry, v jakých lhůtách to chcete udělat, ale podle mě možná devadesátidenní lhůta je i docela šibeniční vůbec jako ten proces kvalitně zvládnout a provázat.

Pár poznámek, které tu mám tedy konkrétně, a fakt nemám ambici to protahovat. Je pátek a my především, co jsme z Moravy nebo ze Slezska, tak budeme mít problém se do půlnoci dostat domů. Tak jenom v rychlosti ty konkrétní věci:

Územní plány už nebudou závazné a nepřekročitelné. To je za mě jako věc, která prostě bije strašně do očí. Jo, v okamžiku, kdy to nastavujeme tak, že můžeme například v případě developera udělat projekt, který bude se souhlasem obce, a můžeme tím obejít územní plán... Nepřijde mi to šťastné, respektive přijde mi to vlastně docela jako bezprecedentní princip vůbec narušení toho, jakým způsobem máme plánovat, umožňovat připomínky a tak dále a tak dále.

Další věc. Soulad stavebního záměru s právními předpisy a s faktickým stavem v území se nově nemá posuzovat ke dni povolení, a to mi přijde jako úplně nejabsurdnější, ke dni povolení, ale k datumu podání žádosti. No, tak být jako investor, tak dneska, kdybych ten zákon četl, tak si řeknu - hmm, tak to tady buchnu, rychle to tady nasypu, možná nedokonale, dotvořím to, protože těžím z toho, jaký je teď aktuální stav při podání té žádosti, nikoliv potom ke dni ke dni povolení.

Je to docela jako zase za mě bezprecedentní věc. Můžeme si říct, že to začneme uplatňovat i v nějakých jiných záležitostech, ale podle mě je to naprosto špatně. Kdo jste tady právníci, tak si myslím, že vás asi tohle tahá prostě za oči.

Když se podívám dál do těch stručných poznámek, tak vlastně toto, co jsem teďka popsal, může vést třeba také k tomu, co se nám už zase stalo před tím víc jak rokem, že v okamžiku předtím, než přichází velká změna, tak části investorů, stavebníků přijde a řekne - tak my to tady teďka nasypeme. A pro ten úřad je to vlastně jako největší peklo, když dostane nějaký nával žádostí v krátkém časovém úseku, teď to má odbavit, běží lhůty a tak dále a prostě nestíhá to. Takže vytvoříme zase další pík, který se na ty úřady navalí, na ty lidi, co tam dělají, anebo budou dělat a budou s tím mít zase velký problém.

Potom, a to nejsem člověk, který by neprožíval v roli investora, to, když vám někdo komplikuje stavbu, kterou potřebujete udělat. Zažívali jsme protipovodňové stavby, které jsme dělali. To, co tady popisoval Marek Výborný, nemělo obdoby, já jsem zažíval taky nové hřmy (nesrozumitelné) a podobně, kdy prostě až absurdní připomínky zastavily klíčové, důležité stavby.

No, jo, ale to jsme výrazně vysekali, už to není možné řetězit, opakovat to. To se nám podařilo, vlastně v tom období 2017 - 2021 toto jsme výrazně omezili, to se dneska masivně nedá takhle dělat. A teď, aniž bych já osobně jako politik cítil poptávku, že tohle musíme upravit, tak se vlastně tady jde ještě dál a vlastně nebudeme posuzovat například tu přiměřenost té zátěže té stavby. To znamená, my vezmeme dům, dům splňuje v dané zástavbě zákonné podmínky a měl bych ho jako úředník povolit a neřešit například to, jestli ta ulice je dimenzovaná na to, že v tom domě bude bydlet nějaký větší počet nájemníků, zatíží tu ulici, která má nějakou kapacitu výrazně více... Prostě nějaká přiměřenost najednou nebude tím, co ten úředník má posoudit. Zase mně to přijde, že to není dobré, jo, má to úskalí. Tak prosím, nad tím taky se jako zamýšlet, jo?

Ten návrh třeba obsahuje naprosto jako bezbřehou výjimku na hlukové limity. Nemyslím si, že to je dobře. A zase nejsem ten, kdo by to chtěl přehnaně utahovat. Tady pan bývalý primátor Džbánek, já to tady řeknu, si dovolím, já pocházím z Kokor, obce mezi Přerovem a Olomoucí, a bydlel jsem v domě dva metry od silnice I/55, kde projede denně 15 až 17 000 aut, jo? Takže já vím, co to je bydlet pod extrémní hlukovou zátěží. Ale prostě jako teď to převrátím na úplně druhou stranu? A říct vlastně - nás tohle jako zajímat skoro vůbec nemusí. Jo? Sedíte tady členové zdravotního výboru. Podle mě to není dobré. Tak zase prosím, zamyslete se nad tím.

Zamyslete se nad tím, to, že tam je velmi výrazně omezen soudní přezkum, jo, jako nástroj, že jdu přes námitky, je jedna věc, přes instance, řízení. To, když už jde někdo k soudu nebývá úplně banální věc. A zase, takové jako notorické stěžovatele jsme už v minulosti docela výrazně osekali, a tady to dáváme zase na úplně jinou úroveň, jo.

To znamená, i když se u soudu budu úspěšně bránit proti povolení nějaké stavby se škodlivým dopadem, záměrem, a soud uzná, že je to protizákonné, podle předkladatele by ji přesto neměl soud zrušit. To znamená, ten soud řekne, hele, je to prostě jako mimo, porušuje se vlastně zákon, ale ta stavba vlastně stojí, nebo to rozhodnutí je vydáno, už to rušit nebudeme. No, tak proč to vlastně děláme? My tím začínáme fakt bourat práva těch lidí, budeme jim brutálně zasahovat do některých věcí, a říkám, chápu, že náš společný zájem je, abychom jako veřejný zájem, abychom dokázali tu infrastrukturu stavět, zrychlit ten proces a tak dál, ale podle mě to úplně vychylujeme teď na druhou stranu. Možná s dobrým záměrem, ale opravdu s nebezpečnými a blbými dopady, když to takhle řeknu. Jo, už budu končit.

Například u jednodušších projektů bude vyloučeno odvolání. Zase podle mě, nemyslím si, že to je dobré.

Poslední. Tady už mám jenom poznámku, už končím. Vlastně zavádí ten návrh quasi daň, jestli chceme řešit to, že se nestaví na pozemcích, kde by se stavět mohlo, tak to pojďme řešit opravdu jako čistě model cenové mapy a dejme k tomu opravdu adekvátní daňovou zátěž. Ale dělat to přes tenhle mechanismus, kdy se to vlastně chová jako daň, tady se to netváří jako daň, nemyslím si, že to je dobré.

Já se tady obracím na zástupce předkladatelů a nepřímo, paní ministryně tady není, já bych velmi ocenil, jsme sice v opozici, ale kdyby třeba bylo možné, já teda říkám třeba za nás jako za lidovce, za náš klub, my máme docela slušnou sadu připomínek, námětů, kdyby bylo možné si prostě sednout ideálně asi s každým klubem, projednat to s námi, říct ale, k čemu je vůle, k čemu není, kde ty argumenty sedí, kde nesedí. My se taky můžeme plést. A třeba říct, něco vám z toho vezmeme, na něco nám řeknete ne, to tam nezapracujeme do komplexního pozměňovacího návrhu, nebo komplexních pozměňovacích návrhů. A něco podáme my ve druhém čtení, jo. Kdybyste na tohle byli ochotni gentlemansky kývnout, paní ministryně tady není, nemůže dát to slovo. Paní poslankyni Ožanovou známe, potkávali jsme se roky v hospodářsém výboru ještě před lety, kdy jsem tam byl členem. Já bych za nás, za kolegyně, kolegy, o tenhle princip projednání stál. Myslím si, že by to možná pomohlo trošku zchladit i ty emoce a hlavně vedlo by to k nějaké lepší kvalitě.

Moc bych se přimlouval ještě za jednu věc. Nevím, jestli je šťastné, rozpoutat tak dalece od sebe termíny, rok 2026, já si myslím, že 2027, z hlediska účinnosti tohohle zákona, a digitalizace 2031. Já chápu, že to není jednoduchá materie, ale ten časový odskok je za mě hodně velký a možná trochu zbytečný. A to říkám fakt jako ze zkušenosti, co je reálné, co není, co se dá stíhat v digitalizaci, co nedá. Děkuju moc za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní vystoupí paní poslankyně Anežka Nedomová a připraví se pan poslanec Michal Kučera. Tak prosím.

 

Poslankyně Anežka Nedomová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já bych nejdřív vlastně chtěla poděkovat, že máme možnost prodlužovat dneska tuhle schůzi, protože i my jsme se dostali ke slovu takhle krásně, a začneme teda.

Novela stavebního zákona. Budu k vám tedy upřímná. Když jsem tuhle novelu stavebního zákona četla, měla jsem opravdu pocit, že ji psal někdo, kdo v životě netlačil kočárek, nešel o berlích nebo nikdy neviděl nikoho na vozíku. Slibujete nám tu rychlejší stavební zákon. Fajn, všichni chceme bydlet dřív, ano. Ale vy to zrychlení děláte tak, že prostě jen škrtáte lidi, kteří vám do toho rychlého procesu tak trochu házejí vidle. Doteď jsme měli pravidlo, že když se staví, musí se myslet na všechny seniory, na handicapované i mámy s kočárky. Je to logické, že.

Jenže v paragrafu 13 písm. d) děláte takovou nenápadnou fintu. Změnili jste definici tak, že už je přístupnost řešena (?) pro úzkou skupinu lidí s handicapem podle tabulek. Co to znamená v reálném světě? Že těhotné ženy nebo rodiče s malými dětmi ze zákona prostě vypadli, jako by nepotřebovali nájezdy, širší dveře nebo výtahy, jako by neexistovali. Vy tímto výrokem v podstatě vzkazujete statisícům lidí, pardon, vaše potřeby by developery zdržovaly a stály peníze, tak se s tím kočárkem prostě poperte sami. To není modernizace, to je bezohlednost.

A teď samozřejmě to nejsmutnější. Já zase tady mám - v paragrafu 137 odst. 4 zavádíte termín ekonomická nepřiměřenost. To zní vznešeně, ale v překladu to znamená, pokud je pro nás bezbariérový přístup drahý, tak ho prostě neuděláme. A já se samozřejmě ptám, jakou finanční hodnotu má pro vás to, že se senior dostane sám k lékaři, jakou cenu má to, že máma s kočárkem nemusí před poštou čekat, až se nad ní někdo smiluje a pomůže jí se schody.

Tímhle zákonem by ve finále říkáte, že peněženka investora je víc než důstojnost pro občana. My tady legálně vytváříme překážkovou dráhu pro každého, kdo není v plné síle. Ale já zároveň ještě se mohu odkázat na to, co říkal tady přede mnou můj kolega, a to je tedy na dopis od samotného ombudsmana, který se obrátil na předsedy hospodářského, ústavně-právního výboru a výboru pro veřejnou správu, kde nás vlastně varuje, že tyhle změny šijete horkou jehlou a že úřady nebudou mít šanci ohlídat, jestli se na lidi nekašle. Takže vlastně ve finále nám hrozí, že se z přístupnosti stane jen prázdná kolonka. Stavebník napíše, že se mu to nevyplatí, úředník to podepíše a my budeme mít město plné bariér, které už nikdy neodstraníme. No, a víte, tak vy jste tady všichni hrozně hezky zkušení. Mně je jenom 25 let, dneska, a já bych chtěla vlastně.... (Ohlas v sále.) Děkuju, děkuju, děkuju moc. (Potlesk.) Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak všechno nejlepší k narozeninám.

 

Poslankyně Anežka Nedomová: Moc vám děkuji. (Osobní gratulace, informace, že řada dalších poslanců má dnes narozeniny.) Moc vám děkuji. Přesně tak. Nesmím tady zapomínat i na moji kolegyňku. No, každopádně já bych se ještě vrátila k tomu, že bych chtěla žít samozřejmě v zemi, kde se nemusím bát zestárnout nebo mít dítě jen proto, že se kvůli zákonům nedostanu do obchodu nebo na úřad.

Ten nový stavební zákon se tváří jako pokrok, ale ve skutečnosti nás vrací bohužel do doby, kdy se lidé museli přizpůsobit betonu, a mělo by to být přesně naopak. Takže bohužel nemůžu podpořit něco, co bere těhotenství nebo stáří jako ekonomickou zátěž a navrhuju tenhle návrh nového stavebního zákona vrátit k přepracování a udělat ho tak, aby sloužil lidem, všem lidem, nejen těm, co se vám nevejdou (?) do tabulek. A já tady nechci jenom kritizovat, já samozřejmě doufám, že se na mě někdo přihlásí s faktickou poznámkou a třeba mi to vysvětlí. Vysvětlete mi to, jestli se mýlím, jestli se nemýlím, jestli jsem to pochopila správně, nebo nepochopila. Jak říkám, já tady stojím, jak už jsem předtím zmínila, ne tak zkušená jako vy, takže rozhodně tím, co jste tím mysleli v tomhle tom zákonu... Jestli jsem to pochopila správně, tak prosím. A jinak, jestli jsem měla pravdu, tak vám děkuji za možnost vystoupení a doufám že se na mě fakt někdo přihlásí a vysvětlí mi to, protože jestli ne, tak tím pádem to fakt není v pořádku, že se bude (budou) opomíjet (potřeby handicapovaných lidí a těhotných žen.) handicapovaným lidmi a těhotnými ženami. Děkuju. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. Zaslechl jsem, že narozeniny má i paní poslankyně Sedláčková, takže vám taky přejeme všechno nejlepší. (Potlesk. Další informace o narozeninách.) Teď neslyším dobře. (Opakovaná informace.) Takže ještě má narozeniny Patrik Pařil a? Pardon. (Hlasy: Jiří Bouška.) Jiří Bouška. Takže vám taky přeji všechno nejlepší k narozeninám. (Potlesk.) No, čtyři poslanci v jeden den, tak to je moc hezké.

Takže nyní jedna omluva, paní poslankyně Irena Konečná Ferčíková od 18 hodin, rodinné důvody. Ale jak to vzájemně víte? To je zajímavé, co? Tak nyní vystoupí pan poslanec Michal Kučera a připraví se pan poslanec Vojtěch Krňanský.

 

Poslanec Michal Kučera: Tak já děkuju za slovo, pane předsedající. Já si myslím, že to je důstojná oslava narozenin tady v Poslanecké sněmovně a že si to užíváte.

Já bych s dovolením tady vystoupil, protože v těch debatách vyplynula celá řada otázek a myslím, že i ta jedna z největších, která tady byla, byla otázka životního prostředí a jeho ochrany. Já jsem požádal kolegy z TOP 09, protože TOP 09 je, jak jistě víte, jednou ze stran, nebo strana, která jednoznačně stojí na straně ochrany přírody, k tomu odpovědnému přístupu k ochraně přírody, k tomu odpovědnému hospodaření v krajině, a samozřejmě toho se týká i výstavba, která by měla krajinu nějakým způsobem doplňovat, ne ji ničit či nějakým způsobem negativně ovlivňovat.

Já jsem požádal kolegy experty TOP 09, aby mi k tomu připravili nějaké expertní stanovisko, takže já se omlouvám, že já teď nebudu mluvit  spatra či bez papíru, jak je mým zvykem, ale to expertní stanovisko přečtu, protože si myslím, že je důležité, aby zaznělo tak, jak mi kolegové ho napsali. Omlouvám se, protože nemám rád, když se tady předčítají referáty jenom proto, aby se buď zabil čas, anebo proto, že ten dotyčný není připraven to, tu většinu, tu větší část nějakým způsobem říct z hlavy, takže ještě jenom se omlouvám, že to, že to přečtu, ale v každém případě si myslím, že to je důležité a rozhodně to jsou věcné připomínky, věcné poznámky, které bych normálně předložil někde v rámci toho mezirezortu, toho připomínkového řízení, bohužel o to jsme byli ochuzeni, takže já musím bohužel tady využít tu možnost právě v rámci prvního čtení, které si myslím, že v tuto chvíli je jediná možnost, aby to nějakým způsobem zaznělo. Já věřím, že tento tisk bude přikázán i do výboru pro životní prostředí, protože to je záležitost, která je velmi důležitá. Současně bych chtěl navrhnout, aby se to objevilo, právě tento tisk, ve výboru pro životní prostředí, protože se to velmi, tato novela se velmi výrazně dotýká právě ochrany životního prostředí a samozřejmě dotčeného zákona číslo 114.

Předkládaná novela stavebního zákona tak, jak je koncipována, je popřením jednoho z důležitých odkazů sametové revoluce, kterým byla snaha o účinnou ochranu životního prostředí, a to z důvodu touto novelou připravované faktické likvidace nezávislé institucionální ochrany životního prostředí, pokud se jedná o povolování staveb mimo zvláště chráněná území vymezená zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Přitom tato nezávislá institucionální ochrana životního prostředí v našem právním řádu existuje již od vzniku České republiky.

Apel veřejnosti na účinnou ochranu životního prostředí, který se koneckonců objevoval již před samotným 17. listopadem 1989 zejména u nás v severních Čechách, ale i jinde, byl poměrně rychle vyslyšen přijetím zásadních zákonů chránících životní prostředí. Palčivým problémem byla zejména ochrana ovzduší, ale i zamezení excesů spočívajících do té doby fakticky v podřízení zastavování zemědělské půdy hospodářskému plánu a v nevhodné výstavbě, která neakceptovala okolní přírodu nebo dosavadní zástavbu. Z tohoto důvodu byly velice rychle vytvořeny a přijaty dva zákony chránící zásadním způsobem životní prostředí, a to zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Já chci říct a chci podtrhnout, že právě na vzniku toho zásadního zákona číslo 114 a vůbec té změny situace, kdy zmínil jsem tady severní Čechy, ty byly dramaticky právě zasaženy jak emisemi, tak samozřejmě tím průmyslem, který byl v severních Čechách, tak se na tom výrazně podílel, na právě tvorbě toho zákona a všech dalších vlastně kroků, které vedly ke zlepšení životního prostředí, právě Bedřich Moldan, kterého bych chtěl odsud velmi pozdravovat a velmi poděkovat za tu práci, kterou odváděl. Jsem rád, že je v expertním týmu TOP 09 a nedávno oslavil své devadesáté narozeniny, takže si myslím, že když jsme tady u těch přání narozenin, tak je to skutečně úctyhodný věk a jsem rád, že je stále aktivní a stále se právě podílí na tvorbě i třeba těchto expertních stanovisek.

Pro ilustrace bych zmínil výňatek z důvodové zprávy k návrhu zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 1992. Já ho nezmiňuju jen tak, abych tady něco přečetl. Já si myslím, že když to budete pozorně poslouchat, tak tam uvidíte celou řadu souvislostí právě s tou dnešní novelou, s tou dnešní navrhovanou novelou. Bohužel ty souvislosti jsou právě v úplném protikladu k této novele. Ta důvodová zpráva nebo její část zní - předkládaný z toho roku 1992 myslím: Předkládaný návrh zákona České národní rady ochraně přírody a krajiny řeší dlouholetý palčivý problém v poskytnutí modernější a účinnější právní úpravy ochrany přírody, než jakou zaručuje zákon dosavadní. Ten jako jeden z mála předpisů platí již 35 let. Kusé, nejednoznačné a zastaralé formulace dosud platného zákona o státní ochraně přírody nebyly s to zabránit nebo alespoň zmírnit negativní důsledky lidské aktivity pro přírodu a krajinu. Účinnost zákona byla navíc oslabována dalšími předpisy z období sedmdesátých a osmdesátých let upravujícími vztahy k využívání přírodních zdrojů nešetrným a někdy agresivním způsobem. Právní základ státní ochrany přírody se tak v sousedství nových a jednostranných hospodářských právních předpisů stával matnější, přehlížený a objektivně nezpůsobilý k prosazení modernější koncepce tohoto oboru. To vše bylo ještě umocňováno mimoprávním politickým nátlakem ze strany mocenských orgánů, které v nejednom případě předem určovaly výsledky důležitých rozhodnutí, závažných jednání a udělování výjimek na úseku ochrany přírody. Výkonné orgány státní ochrany přírody nejčastěji zastupoval jediný profesionální pracovník pro území okresu, (Tady trošku už se začínáme blížit.) navíc vždy podřízený složité funkcionářské hierarchii. Orgány státní ochrany přírody byly odtrženy od struktury odborných pracovišť v ochraně přírody, správ národních parků, chráněných krajinných oblastí, krajských středisek a státního ústavu ochrany přírody. (To je, znovu upozorňuju, zpráva z roku 1992, ze zákona číslo 114.) Tato pracoviště naopak nemohla a nesměla prosazovat své odborné poznatky a zajištění, neboť nebyla vybavená žádnými pravomocemi. Velmi vážný a zcela neudržitelný stav byl v právní ochraně rostlinných a živočišných druhů žijících ve volné krajině, jejichž výčet platí v nezměněné podobě od roku 1958, tehdy rostliny, a 1965 živočichové, přestože se zcela zásadním způsobem k horšímu změnily přírodní poměry v České republice a vyžadují druhou ochranu šířeji a přísněji pojatou.

Návrh nově koncipovaného předpisu zastřešujícího legislativní úpravu ochrany přírody se opírá o několik zásadních východisek. Jeho koncepce vychází z předpokladu celistvosti a svébytnosti přírody. Již odlišným názvem ve srovnání se zákonem z roku 1956 akcentuje důraz na ochranu celé přírody a krajiny. Přírodu již nelze dělit na chráněnou a nechráněnou, ale podle nového pojetí je nutno zajistit ochranu pro všechny stabilizující přírodní ekosystémy a zvláštní ochranu pro nejvýznamnější části přírody a krajiny. Respekt zákona k existenci přírody samé o sobě je projevem překonání dosavadního antropocentristického přístupu k ochraně přírody.

Tak tolik, to byla novela zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 1992. Já jsem tady zmiňoval důvodovou zprávu. Myslím si, že některé momenty jsou aktuální i dnes a měli bychom na ně myslet právě při přípravě této novely, respektive při jejím projednávání.

Co navrhuje předkládaná novela stavebního zákona dnes. Do značné míry to, co bylo kritizováno v roce 1989, to znamená zrušení nezávislé institucionální ochrany životního prostředí, nejen ochrany přírody a krajiny, což je patrné v tom, že navrhuje zrušení jednotného environmentálního stanoviska, které doposud bylo účinným nástrojem k ochraně životního prostředí, a podřazení ochrany životního prostředí mimo zvláště chráněná území pod stavební úřady, jejichž úkol je zcela jiný, než je ochrana životního prostředí, což je v hrubém rozporu s důvody, pro které byl výše zmíněný zákon o ochraně přírody a krajiny přijat. Platí bohužel prakticky stoprocentně výše uvedená věta z důvodové zprávy k zákonu o ochraně přírody z roku 1992, cituji: Výkonné orgány státní ochrany přírody nejčastěji zastupoval jediný profesionální pracovník pro území okresu, navíc vždy podřízený složité funkcionářské hierarchii. To je zase ten bod z roku 1992.

Na území ORP bude podle předkládané novely stavebního zákona například zájmy ochrany přírody zastupovat znovu často jeden jediný zaměstnanec stavebního úřadu, který bude podřízen vedoucímu státního stavebního úřadu, který bude povinen prosazovat prioritně, logicky samozřejmě, jak to vyplývá z nově pojatého účelu stavebního zákona, povolování staveb, nikoliv ochranu přírodního životního prostředí. Je iluzorní si myslet něco jiného. To může mít samozřejmě pro ochranu životního prostředí přímo tragické důsledky.

Zcela nepokrytě novela stavebního zákona oprašuje normalizační princip antropocentrického pojetí, pokud se jedná o povolování staveb. Tady bych chtěl odkázat na stranu 149 důvodové zprávy této novely, kdy novela klade důraz na vytváření podmínek pro bydlení, práci a život lidí skrze jeho doplnění do obecných principů zákona i do cílů úkolu územního plánování, antropocentrické pojetí zdůrazňující smysl a účel stavebního zákona v zajišťování podmínek pro kvalitní život lidí, při nezbytné ochraně dalších veřejných i soukromých zájmů.

Tady se odkazuju na § 1 odst. 3, respektive § 38 a § 39. Tedy znovu přesně to, co bylo kritizováno v roce 1989 a bylo důvodem k přijetí řady předpisů o ochraně životního prostředí na počátku devadesátých let. Je naprosto neakceptovatelné, aby soukromá bytová výstavba od stanoveného rozsahu byla vyhrazenou stavbou, a tak vytržena z klasického povolovacího systému se všemi negativními důsledky, které spočívají například v tom, že povolovat ji bude centrální stavební úřad bez místní znalosti, proti jehož rozhodnutí se navíc nebude možné odvolat, což je přímé popření principů dvojinstančnosti správního řízení a zvlášť v momentě, kdy takový záměr nebude podléhat posouzení orgánem životního prostředí, se jedná o neakceptovatelné ustanovení.

Novela stavebního zákona definuje stavby pro hromadné bydlení jako stavby s převažující funkcí bydlení s podlahovou plochou od deseti tisíc metrů čtverečních, to je cirka 100 až 200 bytů a zařazuje je mezi vyhrazené stavby. Rozhoduje o nich v jediném stupni úřad rozvoje území České republiky, viz § 5 odst. 7. Novela stavebního zákona navrhuje princip, že otázky řešené na úrovni územně plánovací dokumentace se při povolování staveb již neprojednávají. To je nově upraveno v § 123a stavebního zákona. A ten jasně říká, že má se za to, že stavební záměr umisťovaný v zastavitelném území v souladu s územně plánovací dokumentací a v souladu s požadavky na výstavbu je přípustný, a to i z hlediska jiných zákonů, jejíž požadavky byly zohledněny v územně plánovací dokumentaci. Je-li to potřebné, stavební úřad stanoví podmínky k zajištění ochrany veřejných zájmů a práv účastníků řízení. A dále má se za to, že povolení záměru v zastavitelném území je v souladu s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení, pokud záměr splňuje požadavky na výstavbu a odpovídá plánovanému charakteru území, běžné okolní zástavbě nebo běžnému užívání okolního území. A teď, což je samozřejmě důležité, při rozhodování v území, které již bylo v souladu se stanoviskem orgánů ochrany přírody vymezeno v územně plánovací dokumentaci jako zastavitelné území, se při povolení záměru neposuzuje krajinný ráz. Při rozhodování v území, které již bylo v souladu se stanoviskem orgánu ochrany zemědělského půdního fondu vymezeno v územně plánovacím dokumentaci jako zastavitelné, se při povolení záměru neposuzují podmínky pro odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu.

A důvodová zpráva k novému ustanovení § 193a stavebního zákona pak zní: V souladu s obecným pravidlem formulovaným v § 71 odst. 2 návrh zákona výslovně vylučuje z posuzování záměru stavebním úřadem posuzování krajinného rázu a podmínek pro odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, pokud bylo v souladu se stanovisky orgánu ochrany přírody a ochranu zemědělského půdního fondu dané území vymezeno jako zastavitelné.

Já myslím, že ti z vás, kteří jsou v komunální politice, tak si teďka dobře uvědomují, jakým způsobem se tvoří územní plán, co je všechno obsahem územního plánu a že v žádném případě nejde do takového detailu, aby tyto věci, které jsou právě v tuhletu chvíli vyloučeny z posuzování záměru, byly zpracovány právě v rámci územního plánu. Ostatně tohleto je všechno i uvedeno i v důvodové zprávě tohoto tisku, takže stačí si ji poměrně pečlivě přečíst a sama důvodová zpráva toto všechno obsahuje.

Aktuálně platná úprava tak je stanovena v § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny již nyní. Předpokládá možnost neposuzování krajinného rázu v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody. To znamená, je možno neposuzovat již dnes krajinný ráz, ale samozřejmě ve spolupráci s orgánem, který je k tomu dnes určen, to znamená orgán ochrany přírody, nikoliv ten jeden, řeknu, superúřad. V praxi je takové území však teritoriálně omezené, například na území města je tímto územím jen takzvaná silně urbanizovaná krajina, spíše v centrálních částech města nebo převážně v části území města, což je orgán ochrany přírody. Takové podmínky nedohodl, protože to nebylo objektivně možné. Vyžadovalo by to řešit velice podrobně stovky lokalit tak, aby byly zajištěny podmínky pro řádné posouzení krajinného rázu tak, jak to předkládá zákon o ochraně přírody a krajiny.

Někdy je to zcela nemožné bez znalosti konkrétního záměru. Předkladatel novely stavebního zákona pomíjí skutečnost, že orgán ochrany přírody může při projednávání územního plánu stanovit výškovou regulaci, hmotovou regulaci, sklon střech, ale zásahem například do kulturní charakteristiky místa může být například i barva fasády záměru a současná právní úprava tak dává orgánu ochrany přírody možnost, aby například nepovolil záměr situovaný vedle kulturní památky, zámku, kostela, kde je například navrhovaná neakceptovatelná, jasně oranžová fasáda po celé ploše objektu. Jiným příkladem může být například záměr, který splňuje výškovou regulaci, hmotovou regulaci, sklon střechy, ale jsou navrženy rozsáhlé skleněné plochy působící vizuálně velice rušivě vedle přírodní památky.

Takovou eventualitu nelze nikdy stoprocentně předpokládat v rámci projednání územního plánu. A právě k tomu slouží § 12 jako v podstatě poslední záchranná brzda. O to bychom samozřejmě dnes podle nové novely přišli. Všechny eventuality nelze v rámci projednávání územního plánu postihnout. A to samozřejmě všichni víme. A ty excesy se také dějí. Pokud je obtížné a někdy nemožné v případě posuzování krajinného rázu stanovit ve fázi projednávání územního plánu podmínky tak, aby z hlediska § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny splnily nároky na ně tímto zákonem kladené, tak v případě zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je tyto podmínky nemožné stanovit spíše většinou, než někdy. Jakým způsobem a orgán ochrany zemědělského půdního fondu stanoví například kompenzační opatření, když nebude znát konkrétní záměr, jeho rozsah, způsob provedení stavby? Jen pro ilustraci zmíním například § 9 odst. 8 tohoto zákona, který říká: Orgán ochrany zemědělského půdního fondu posoudí žádost a její přílohy a shledá-li, že půda může být odňata ze zemědělského půdního fondu, vydá k tomuto odnětí souhlas, ve kterém zejména vymezí, kterých pozemků nebo jejich části se tento souhlas týká a za b) stanoví podmínky nezbytné k zajištění ochrany zemědělského půdního fondu a pro naplnění veřejného zájmu na zadržení vody v krajině, což samozřejmě by v tuto chvíli nepřipadalo v úvahu a samozřejmě schválí plán rekultivace podle odst. 6 písm. d), popřípadě stanoví zvláštní režim jeho provádění z hlediska časového plnění o ukončení prací, jsou-li proto zvláštní důvody, například při lomové či povrchové těžbě uhlí, kaolinu nebo při geologických průzkumných pracích, zejména u velmi hlubokých vrtů. A dále orientačně vymezí, zda a v jaké výši budou stanoveny odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, konečná výše odvodů se stanoví podle § 11, a vymezí etapy u záměru prováděných na etapách.

Není vůbec zřejmé, jakým způsobem orgán ochrany zemědělského půdního fondu zajistí řádnou ochranu veřejného zájmu dle tohoto zákona již ve fázi schvalování územního plánu, zase z (nesrozumitelné) územního plánu, a všichni, kdo dělali nebo přišli do styku s územním plánem, tak ví, že prostě v rámci současné tvorby územního plánu a aktuální praxe toto prostě nejsme schopni, nejsme schopni zajistit, a to samozřejmě již ve fázi schvalování územního plánu.

Chtěl bych jenom zmínit, že jedním z několika bodů, které je povinen orgán ochrany zemědělského půdního fondu při povolování záměru posuzovat, jen pro info. V České republice zmizí přibližně 17,9 hektarů zemědělské půdy denně, což je plocha odpovídající asi 25 fotbalovým hřištím za každý den. Za posledních 100 let přišlo Česko o milion hektarů kvalitní zemědělské půdy, což představuje přibližně třetinu veškeré půdy v zemi. A to je ten hlavní důvod ochrany, kdy nesmí dojít k nekontrolované zástavě ploch územních rezerv, které nyní slouží k zemědělskému využití.

Dámy a pánové, závěrem bych chtěl říct, že ochrana veřejných zájmů, tak, jak je dosud upravena v ustanovení § 12 zákona č. 114, zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, nemůže být navrhovanou novou úpravou z podstaty věci účelně zajištěna. Navíc nelze obecně připustit nejen z hlediska ochrany životního prostředí, aby v novele stavebního zákona zůstalo ustanovení, které konstatuje, že stavební záměr umisťovaný v zastavitelném území v souladu s územně plánovací dokumentací a v souladu s požadavky na výstavbu je přípustný, a to i z hlediska jiných zákonů, jejichž požadavky byly zohledněny v územně plánovací dokumentaci.

Já bych tady zmínil ještě některé věci, nicméně tady bych chtěl říct, že cíl je zřejmý. Nikoliv zrychlení povolovacího procesu, ale eliminace orgánů ochrany životního prostředí z povolovacího procesu v případě povolování staveb mimo zvláště chráněná území, je tady celkem zřejmá.

Dámy a pánové, já jsem tady hovořil velmi věcně o dopadech tohoto návrhu na ochranu přírody a krajiny. To samé a v bleděmodrém platí o památkové péči a jeho ochraně. To znamená, o tom se případně dá hovořit příště, protože ochrany památkové péče se to týká naprosto přes kopírák stejně jako ochrany přírody. Děkuji za pozornost. (Tleskají poslanci vpravo.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Vojtěch Krňanský a připraví se paní poslankyně Pivoňka Vaňková. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Krňanský: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl poděkovat za ty konstruktivní návrhy, protože si toho vážím a myslím si, že takhle by skutečně měla probíhat debata o takto důležitém zákonu, jako je stavební zákon. Zároveň bych chtěl říct, že to, co tady dnes zaznělo, že se snažíme velmi rychle schválit nový stavební zákon, to není žádná naše zpovykanost, ale jedná se o důsledek. Protože bych chtěl upozornit všechny mé kolegy na termín vložený v rámci bypassu nepovedené digitalizace pro použití informačních systémů státní stavební správy v § 334b. Jak všichni víme, tyto systémy nejsou v praxi spolehlivě funkční. Přitom od 1. 7. musí již obce, kraje, ústřední orgány, ústřední osoby při územně plánovací činnosti a v souvislosti se seznamy například oprávněných investorů, zástupců pořizovatele plnit své povinnosti dané zákonem prostřednictvím národního geoportálu územního plánování.

Je proto velmi důležité, aby novela prošla sněmovním procesem a byla publikovaná ve Sbírce zákonů, nejpozději před nabytím účinnosti těchto povinností. Upozorňuji na to, abychom nevystavili samosprávu, úřad i oprávněné investory nepříjemným důsledkům nesplnění zákonných povinností. Navrhuji proto s cílem včas dokončit legislativní proces zkrácení lhůt pro výbory na 30 dní podle § 91 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Děkuji.

Předáno v písemné podobě, (Předsedajícímu.) děkuji vám.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí paní poslankyně, tak máme jednu faktickou poznámku, paní poslankyně Langšádlová a potom v obecné rozpravě jako poslední paní poslankyně Weimerová. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo. My se tady celou dobu bavíme, jak je to komplikovaná materie, jak to neprošlo Legislativní radou vlády, jak to nebylo připomínkováno v rámci připomínkového řízení a není přece možné navrhnout v této situaci zkrácení na 30 dní; 42 zákonů, kde dochází ke změně. (Potlesk zleva.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní pan poslanec Karel Haas na faktickou. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo. Já k předřečníkovi a jednomu z předkladatelů Vojtěchovi Krňanskému, vaším prostřednictvím - já bych chtěl teď jeho všechny předkladatele poprosit, ať zváží a případně stáhnou ten návrh na zkrácení lhůty.

Já jsem ocenil to, jak převážně ta debata věcně probíhala. Myslím si, že naprostá většina řečníků, já jsem tady v tom sále byl, mluvila velmi konstruktivně. Ne za celou opozici, ale za část opozice jsme jasně deklarovali, že nebudeme blokovat přijetí této důležité normy pro Českou republiku. Ale kolegové předkladatelé, zkrácení na 30 dnů, není to těch 42 měněných zákonů, je to minimálně 44 měněných zákonů. Včera jsme projednávali státní zaměstnance a související. To tam přece ještě vůbec nemáte zapracované. To za těch 30 dnů ani nezapracujete.

Tak já jenom chci poprosit z naší strany minimálně za tu velkou část opozice, kteří to nebudeme nijak blokovat, jsme nenavrhli prodloužení, chtěli jsme a jsme připraveni ve standardní lhůtě mezi prvním a druhým čtením připravit pozměňovací návrhy k těm věcným bodům, které jsem avizoval. Ale zkrácení o 30 dnů, to jste nám teda dělat neměli! (Část poslanců zprava tleská.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pěkný večer. Vystřídali jsme se při řízení schůze. Ano, pane předsedo Výborný, vy jste se hlásil, ale znáte a víte, že faktické poznámky mají přednost. Vy jste se hlásil s přednostním právem, mám hlášeno. Faktickou poznámku má Michal Zuna, jestli to platí. Pardon, počkejte, malý moment. Teď.

 

Poslanec Michal Zuna: Já děkuju za slovo, pane předsedající. Já úplně s klidným hlasem a bez nějakých emocí se chci přidat k mým předřečníkům a k výzvě tady k panu poslancovi, který před malou chviličkou podal návrh na zkrácení lhůt na 30 dnů. Celý den, a nejenom dnešní den, ale i včerejší, tak se tady bavíme o tom, jak obsáhlá novela, to je. 42 jednotlivých zákonů, které jsou vměstnány do novely stavebního zákona. Je to, já nevím, asi 500 stránek, jestli se nepletu. Já jsem se tady věnoval jednomu z těch 42 zákonů, zákonu o požární ochraně, ty si pamatuju, že jsou na stranách 226 až 229 a já si neumím představit, že takhle dlouhou a obsáhlou novelu bychom byli schopni zkrátit pouze na 30 dnů.

Dlouze se tady bavíme o tom, že je to poslanecký návrh, že takováhle novela by neměla být poslaneckým návrhem, že byl obejit legislativní proces. A vy i přesto chcete ještě navrhnout zkrácení lhůt. Já to považuju za naprosto nešťastné a myslím si, že jsme směrovali, je pátek šest večer, že jsme směrovali i k nějaké dohodě a myslím si, že tohleto tu dohodu výrazně narušuje. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. V této chvíli marek Výborný s faktickou, ale on tady ani nikdo na faktickou není.

 

Poslanec Marek Výborný: Tak já si vezmu to přednostní právo, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Takže přednostní právo. Žádný čas vám nepouštím.

 

Poslanec Marek Výborný: Ale nebojte, já nebudu mluvit déle. Dobré odpoledne nebo pěkný podvečer, kolegyně, kolegové. Možná teď, kdyby poslouchal i pan zpravodaj, pan poslanec Krňanský, nebo já teď nevím, jaká je jeho role, nebo jestli je zástupce předkladatele. Dobře, tak se omlouvám paní zpravodajce, to je úplně jedno. Podívejte se, tohleto je opravdu norma, která je zcela zásadní. Myslím, že tady bylo řečeno, že má 852 stran. Zcela nestandardním způsobem jste obešli úplně veškerá připomínková řízení. Budiž. S tím nikdo nic nenaděláme a je to samozřejmě právo toho předkladatele. Ale jestli opravdu chcete dosáhnout alespoň částečně těch cílů, o kterých tady hovořili předkladatelé i paní zpravodajka, tak opravdu není možné, a to ani pane poslanče Krňanský, prostřednictvím pana předsedajícího, stejně mě neposloucháte, tak ani s odůvodněním lhůt Národního plánu obnovy.

Opravdu my musíme, my nebudeme navrhovat prodloužení, to akceptujeme, ale není možné, není možné u novely, která, v souvislosti s níž je novelizováno dalších 40, 44 předpisů, zkracovat lhůty. To opravdu věcně, věcně, teď to není o tom, že bychom se hádali, možné není.

Takže já vyzývám pana poslance Krňanského, aby ten svůj návrh stáhl, protože opravdu tohleto možné není a bylo by to ku škodě stavebního řízení a územního řízení v České republice.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedo. To je faktická nebo s přednostním právem, žádná faktická není, takže můžete jít s přednostním právem - předsedkyně klubu Taťána Malá.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já poprosím o pětiminutovou přestávku na poradu klubu hnutí ANO. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Dobře. Vyhlašuji tedy přestávku na pět minut, sejdeme se v 18.13 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 18.08 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 18.13 hodin.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Dámy a pánové, je 18.13, pokračujeme v jednání. (Silný hluk v sále.) Poprosím o klid. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vím, že v pátek večer máte ještě spoustu energie. Mám tady jednu faktickou poznámku, Vojtěch Krňanský.

 

Poslanec Vojtěch Krňanský: Děkuji, vážený pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, na základě dohody všech poslaneckých klubů svůj návrh stahuji a přesto budu doufat, že v té konstruktivní debatě tak, jak to dneska tady probíhalo, budeme pokračovat, abychom se dokázali dostat do toho procesu, který jsem zmínil, co nás čeká, co nás nemine, a stihli co nejlépe ten datum, o kterém jsem tady mluvil. Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji za dodržení času i za konstruktivní přístup. V této chvíli nemám faktickou poznámku. Dostáváme se k poslední poslankyni do rozpravy. (Poslankyně Weimerová oznamuje, že stahuje svoji přihlášku.) Ne, tak paní poslankyně stahuje. Já vás tedy odmažu. V této chvíli není nikdo přihlášen. Dívám se po sále, jestli se někdo hlásí do rozpravy.

(Poslanci ťukají kartami do lavic.) Moment, já vás odhlásím, až přijde správný čas, protože v této chvíli končím obecnou rozpravu a ptám se na závěrečná slova, jestli je zájem? (Zpravodajka se chystá vystoupit.) Není zájem. Nebo je zájem na závěrečná slova? (Zpravodajka: Ano.) Takže zpravodajka má zájem o stručné závěrečné slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Dobrý den. Takže několikrát máme zákon vrácený k přepracování. Je navrhnuto, abychom dali do dalších výborů - životní prostředí, zemědělství, mediální a taky výbor pro bezpečnost. Výbor pro veřejnou správu už je navržen. Ještě jsou tu dva návrhy na prodloužení lhůt ve výborech až o 20 dnů. To bylo dáno panem poslancem Vlčkem. Poslanec Hladík ještě navrhl, abychom prodloužili lhůty o 30 dnů se souhlasem navrhovatele. To je vše.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju za shrnutí. Předkladatelka má zájem o závěrečné slovo? (Ministryně Mrázová: Ano.) Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Zuzana Mrázová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, měla jsem připravenou závěrečnou řeč, kterou jsem tedy zkrátila na minimum. Já bych tady chtěla říct, že tak, jako u každého lidského díla, samozřejmě i u této novely se mohlo stát, že v tom stavu, jak byla předložena, není dokonalá. Věřím, že toto společně upravíme v rámci pozměňovacích návrhů ve druhém čtení. Viděla jsem i během té dvoudenní diskuse, že jste na to připraveni.

Ohledně nezkrácení lhůt ve výborech, co kolega vzal zpátky. Jenom chci upozornit, že díky stávajícímu stavu stavebního zákona a jeho přechodných ustanovení, pokud nebude novela schválena do konce června letošního roku, tak se dostáváme do obrovského rizika. Do toho rizika vlastně přichází úřady územního plánování jako pořizovatelé, pokud nezveřejní některý z kroků dělaný v rámci územně plánovací činnosti od 1. 7. v Národním geoportálu územního plánování, který jsme převzali bohužel ve stavu, kdy toto neumožňuje a neumíme zaručit, že toto k 1. červenci bude umožňovat. Takže mohou být zpochybněny všechny učiněné kroky během tohoto období.

Za druhé, také se dostáváme do velkého rizika u oprávněných investorů, kteří opět podle stávajícího stavu a úpravy stavebního zákona musí být od 1. července evidováni rovněž v Národním geoportálu územního plánování. Pokud tam tito účastníci řízení nebudou uvedeni, tak jde napadnout celý proces povolování staveb pro opominutí účastníků stavebního řízení. Může to být velký problém například u Prahy a dalších měst, které v současné době pořizují územně plánovací plán, územně plánovací dokumentaci.

Takže to jenom pro upozornění, proč jsme chtěli zkrátit lhůty ve výborech, abychom ochránili obce, abychom ochránili veškeré kroky v rámci územně plánovací činnosti. Nicméně věřím, že využijeme tu dobu, kterou máme pro to, abychom připravili pozměňovací návrh tak, aby novela stavebního zákona byla efektivním krokem ke zrychlení a zjednodušení územního plánování i povolování staveb. Nicméně na ta rizika tady chci upozornit a tím, že jsme nezkrátili lhůty ve výborech, tak do toho rizika vlastně přenášíme všechny účastníky územně plánovacího řízení.

Samozřejmě se pokusíme na ministerstvu udělat maximum pro to, aby Národní geoportál územního plánování fungoval, ale toto v tuto chvíli a při stavu, v jakém jsme ho převzali, stoprocentně zaručit neumím. Tak jenom, abyste o tom věděli. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji paní ministryni a předkladatelce.

V této chvíli jsme se s tím vypořádali a jsou před námi hlasování. (Ťukání karet do lavic.) Teď teprve budu reagovat, ťukálisti, a přihlaste se svými identifikačními kartami.

Mezitím přečtu omluvu. Věra Kovářová od 14 hodin - osobní důvody.

Nyní nás bude čekat několik hlasování. Návrh na zamítnutí nebyl předložen, takže o tom hlasovat nebudeme. Máme tady návrhy na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, který tady zazněl od několika poslanců, například Michal Kučera, Gabriela Svárovská, Petr Hladík či Lukáš Vlček.

 

Takže v této chvíli budeme, prosím pěkně, hlasovat o návrhu na vrácení tohoto návrhu navrhovateli k přepracování.

Dávám hlasovat. Prosím, kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 150, přihlášeno 140 poslanců, pro 34, proti 93. Tento návrh nebyl přijat.

 

Tudíž se nyní budeme zabývat tím, do jakých výborů přikázat k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání hospodářskému výboru jako garančnímu. Navrhuje někdo přikázání nějakému jinému výboru jako garančnímu? Pokud ne, nechám tedy hlasovat.

 

Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání hospodářskému výboru jako garančnímu? Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. kdo je proti?

Hlasování číslo 151, přihlášeno 140, pro 140, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání hospodářskému výboru jako garančnímu. Organizační výbor dále navrhl přikázat tento výbor výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a ústavně-právnímu výboru. V obecné rozpravě poté navrhli poslanci Gabriela Svárovská, Petr Hladík přikázání výboru pro životní prostředí, zemědělskému výboru, výboru pro mediální záležitosti a dneska tady zazněl od kolegy Zuny, tuším, ještě výbor pro bezpečnost. Já takhle to vezmu postupně. Pokud jsem někoho vynechal, tak kdyžtak se přihlaste. Jestli tedy je teďka v této chvíli nějaký další návrh kromě těch, které jsem četl a budeme postupně je vypořádávat. Pokud není, tak půjdeme postupně.

 

To znamená, jak jsem řekl, organizační výbor navrhl přikázat tento návrh výboru pro veřejnou správu regionální rozvoj.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať stiskne tlačítko, zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 152, přihlášeno 140, pro 130, proti 8. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán též k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

 

V této chvíli nechám hlasovat, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru. Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 153, přihlášeno 140, pro 126, proti nikdo. Konstatuji tedy, že jsme tento návrh přikázali k projednání i ústavně-právnímu výboru.

 

Dále nechám hlasovat o tom, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro životní prostředí jako dalšímu výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 154, přihlášeno 140, pro 50, proti 7. Návrh nebyl přijat.

 

Dále se dostáváme k hlasování, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání zemědělskému výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 155, přihlášeno 140, pro 50, proti 15. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro mediální záležitosti jako dalšímu výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 156, přihlášeno 140, pro 45, proti 20. Návrh nebyl přijat.

 

A poslední - kdo souhlasí s tím, aby byl předložený návrh přikázán k projednání výboru pro bezpečnost.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 157, přihlášeno 140 poslanců, pro 48, proti 15. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

V této chvíli tedy máme, jestli mám poznámky správné, odhlasované všechny výbory. To znamená, máme garanční a máme i odhlasován výbor pro veřejnou správu a ústavně-právní výbor.

Nyní budeme hlasovat o zkrácení či prodloužení. V obecné rozpravě 28. ledna zazněl návrh na prodloužení lhůty podle § 91 odst. 2 a 3, a to o 30 a o 20 dnů. O 30 dnů je to pouze se souhlasem navrhovatele, jestli s navrhovatel souhlasí - nesouhlasí, takže můžeme hlasovat pouze o návrhu na prodloužení lhůt o 20 dnů, což navrhli poslanci Lukáš Vlček a kolega Papajanovský.

Takže já nechám hlasovat o prodloužení o 20 dnů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 158, přihlášeno 140, pro 31, proti 86. Tento návrh na prodloužení lhůt nebyl přijat.

 

Zkrácení lhůt bylo staženo. Takže o tom hlasovat nebudeme a v této chvíli máme ukončen tento bod.

A já jsem viděl přednostní právo Taťány Malé, předsedkyně klubu hnutí ANO. Prosím, paní poslankyně - předsedkyně.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji, pane předsedající. Já si dovolím navrhnout, abychom hlasovali o vyřazení neprojednaných bodů 5. schůze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pardon, ano. Pan předseda Výborný.

 

Poslanec Marek Výborný: Já nejdu rozporovat návrh paní předsedkyně Malé, ale já jsem chtěl jenom jednu větu. Tak zásadní norma, už o tom tady dneska byla řeč, o které tvrdíte, že chcete, aby skutečně fungovala a byla kvalitní, tak v okamžiku, kdy se dotýká dalších x veřejných zájmů, v okamžiku, kdy tam vkládáte věci, které se dotýkají úplně jiných věcí věcně, jako je myslivecký zákon a podobně, a pak to nezařadíte do těch věcně příslušných výborů, považuju za chybu. Nerozumím tomu. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, nevidím žádné přihlášené. Poprosím tedy, v této chvíli se musíme popasovat s tím návrhem na vyřazení zbývajících, tedy neprojednaných bodů schváleného pořadu 5. schůze. Nechám tedy hlasovat.

 

A zahajuji hlasování. Kdo je pro? Ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 159, přihlášeno 136, pro 122, proti 2. Návrh prošel. Já vám děkuji.

 

Tímto jsme vyčerpali schválený pořad 5. schůze Poslanecké sněmovny a já tuto schůzi končím.

Dámy a pánové, připomínám vám... (V sále je velký hluk, poslanci odcházejí.) Já vím, že spěcháte, ale já vám připomínám, že v úterý 3. února se v 11 hodin tady sejdeme. Bude zahájena 8. schůze Poslanecké sněmovny. Já vám přeju hezký víkend. Mějte se moc hezky.

(Po chvíli.) A ještě pro formu tady přečtu jednu omluvu, která přišla. Barbora Urbanová od 18 hodin ze zdravotních důvodů.

 

(Schůze skončila v 18.31 hodin.)

Aktualizováno 2. 2. 2026 v 8:51.