Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Neutralita školy se nedá vyhlásit zákazem takzvaně nežádoucích témat, máme s tím historické zkušenosti. Neutralita se dělá tím, že učíme kriticky myslet, učíme pracovat se zdroji, učíme argumentovat. A to přesně ohrožuje každá moc, která by si snad chtěla definovat, co je to ta ideologie. Já před tím varuji, je potřeba to hlídat, je potřeba nad tímto opravdu bdít. A dál, důležité téma, které rezonuje ve všech programech politických stran, a to je inkluze. Vláda slibuje bezpečí, slibuje zásadní revizi a zrušení neefektivních prvků inkluze, posílení speciálních škol a tříd a větší kompetenci ředitelů, aby mohli, cituji, lépe ochránit nejlepší zájem dítěte.

Tady je možná jádro problému v tom, že ta formulace opět nedává jednoznačně tušit, co se přesně slibuje, co se chystá, co je vlastně ten neefektivní prvek. Je to podpora asistenta, je to integrace dětí s lehčím znevýhodněním, financování podpůrných opatření nebo samotná myšlenka, že děti mají šanci být spolu? Ta rétorika, aby to nešlo na úkor ostatních dětí, je politicky lákavá, často probíraná, ale v praxi často znamená, že se z dětí se znevýhodněním stane problém ve škole, kterého se chce systém zbavit. Varuji před touto rétorikou. Aby to nebylo rozdělení na ty normální a ty ostatní děti.

Z odborných panelů, které se třeba i zde na půdě Poslanecké sněmovny v minulém období konaly, prokazatelně víme, prokazatelně na základě dat a odborných zkoumání, že inkludované vzdělávání pochopitelně, není-li špatně vedené, nevede takzvaně ke zpomalení vzdělávání u rozvoje intaktních žáků, kteří se vzdělávají, tedy společně s inkludovanými dětmi.

Jsme ve shodě, že revize inkluze je nezbytná, já bych spíše použil termín optimalizace, protože jsme velkými zastánci inkluze, vnímáme to jako moderní směr vzdělávání, který přináší nějaké výzvy, máme zde 20 let zkušeností a těch 20 let zkušeností už nabízí příležitost pro nějakou, jak jsem říkal, optimalizaci. Držím v tom vlastně vládě palce, aby byla provedena dobře. Rizika, která v tom jsou, na to jsem upozornil, to budeme samozřejmě bedlivě zkoumat.

Důležitá věc. Vláda ve svém programovém prohlášení slibuje nepřijetí eura. U toho bych se rád zastavil. Je to věc, kterou TOP 09 vnímá jako škodlivou pro českou veřejnost, škodlivou pro český stát, pro naši budoucnost. Nejde přitom jenom o to, jakou měnou platíme v obchodě. Nejde přece o to, jaké místo to pro nás znamená v hodnotách, které máme. Jde o to, jaké místo chceme mít v Evropě, jde o to, jak stabilní chceme mít ekonomiku a jaké podmínky chceme vytvořit pro lidi i firmy v naší zemi do budoucna.

Já začnu jednoduchou otázkou. Jsme součástí evropské ekonomiky? Ano. A velmi silně. Česká republika je, o tom snad nikdo nepochybuje, exportní země. Velká část českého průmyslu, pracovních míst a prosperity stojí na tom, že vyvážíme do států Evropské unie a především, především do eurozóny. Zároveň jsme s eurozónou propojeni i tím, že mnoho firem u nás má zahraniční vlastníky, dodavatelské řetězce, obchodní partnery, kteří v eurech běžně fungují, české firmy často, běžně fungují v eurech. A právě proto je první silný argument pro euro naprosto praktický. Je to snížení nákladů a nejistoty v obchodu. Dnes firmy i spotřebitelé platí za směnu měn, za zajišťování proti kurzovým výkyvům a hlavně žijí v nejistotě, co konečně udělá kurz koruny. Když koruna výrazně posílí nebo oslabí, někdo na tom vydělá, ale často to znamená problém pro české exportéry, pro plánování investic, i pro ceny. Euro by tuto nejistotu výrazně snížilo. A méně nejistoty v ekonomice znamená více investic, více stability a dlouhodobě i lepší mzdy.

Ze své zkušenosti mohu říct, že každá firma, která je exportní - a těch u nás na východě Čech je opravdu celá řada - tak na můj dotaz, co pro ně můžeme udělat jako zákonodárci, řeknou na prvním nebo druhém místě, zaveďte euro. Je to pro nás důležité, je to pro nás pohodlné, je to pro nás komplikace, že euro stále nemáme. Mohli bychom se lépe rozvíjet. Druhý argument je samozřejmě přímý dopad na lidi, na naše občany. Každý, kdo někdy platil na dovolené v zahraničí, posílal peníze do ciziny nebo nakupoval on-line z evropských e-shopů, ví, že směna měn není zadarmo. A hlavně pro mnoho Čechů je euro už dneska realita, řada cen v ekonomice se na euro nepřímo váže. Typicky energie, suroviny nebo třeba některé technologie. Zatímco část nákladů se řídí eurem, příjmy v korunách pak mohou být zranitelné vůči kurzovým šokům. O tom jsem již hovořil. I v tomto směru by přijetí eura přineslo větší předvídatelnost.

Třetí argument pro euro je stabilita, nižší úroky. V eurozóně dlouhodobě často vidíme nižší úrokové sazby než v zemích mimo euro. A to se promítá do hypoték, které máme, úvěrů pro firmy i ceny financování státu. A samozřejmě platí, že sazby se mění a nelze slibovat zázraky, to je jasné. Ale platí i to, že pro malou otevřenou ekonomiku, jako je ta česká, je důležitá důvěryhodnost měny a stabilita prostředí.

Euro je jedna z nejvýznamnějších světových měn a členství v eurozóně je pro investory signál. Signál, že země patří do stabilního jádra evropské ekonomiky. Pro Česko by to mohlo znamenat levnější kapitál a ještě více investic.

A čtvrtý argument je politický a strategický. V eurozóně se rozhoduje. Ať se nám to líbí nebo ne, eurozóna je klíčová část Evropské unie, tam se nastavují pravidla, tam se koordinují reakce na krize a vznikají důležité dohody. Pokud u eura nejsme, často máme menší vliv na ta rozhodnutí, která na nás stejně dopadají z důvodů, o kterých jsem hovořil. Přijetím eura bychom získali místo u stolu, kde se rozhoduje o měnové a ekonomické budoucnosti Evropy a tím samozřejmě i o budoucnosti naší vlasti.

A teď férově; samozřejmě existují obavy z eura. Lidé říkají, ztratíme vlastní měnovou politiku, zvýší se ceny, doplatíme na problémy jiných zemí. Tyto obavy je třeba brát vážně, ale právě proto je správná otázka ne ano nebo ne, nýbrž kdy a za jakých podmínek můžeme euro mít. Měnovou politiku už dnes stejně nemáme úplně ve svých rukou, protože naše ekonomika je extrémně navázaná na eurozónu. Když se něco děje v Německu nebo v eurozóně, dopadají na nás okamžitě důsledky těchto jevů a je bez možnosti spolurozhodovat pro nás. Riziko zdražování lze minimalizovat dobrým dohledem, transparentním duálním oceňováním a tvrdými sankcemi proti zneužití. V mnoha zemích se po zavedení eura ukázalo, že část zdražení byl spíš psychologický efekt a záminka některých prodejců než nevyhnutelný důsledek změny měny.

A pokud jde o solidaritu s jinými státy, je třeba říct otevřeně, i dnes jsme součástí Evropské unie, přispíváme do společných mechanismů a zároveň z unijní spolupráce výrazně profitujeme. Otázka tedy nestojí, budeme platit za jiné, ale budeme uvnitř systému, který ovlivňuje naši ekonomiku nebo zůstaneme venku a budeme se přizpůsobovat bez hlasu?

Na závěr tedy jednoduché shrnutí. Euro není magická hůlka, která vyřeší všechny problémy. Ale je to krok, který může České republice přinést větší stabilitu, levnější, jednodušší obchod, lepší investiční prostředí a silnější postavení v rámci Evropy. Pro exportní zemi uprostřed kontinentu je měnová izolace spíš luxus, který nás stojí peníze i potřebný vliv. Pokud chceme být sebevědomou a prosperující součástí Evropy, dává smysl být součástí její měnové unie. Neexistuje v eurozóně žádná země, která by z eura utíkala, a euro je ve všech zemích, které ho používají jako svou národní měnu, populární. Nikdo odtamtud nechce. Naopak jsou země další a další, Chorvatsko, teď už i Bulharsko, které do eurozóny přicházejí. Je velká škoda, že si vláda do programového prohlášení dává, že chce mimo euro zůstat. Je velká škoda, že nás tím drží uměle a zbytečně nebo bude držet mimo eurozónu, mimo velkou příležitost.

TOP 09 z tohoto a řady jiných důvodů, o kterých budou ještě hovořit kolegové, o kterém mluvil třeba pan předseda Jakob, nemůže vládě Andreje Babiše vyhlásit nebo prohlasovat důvěru. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuju za příspěvek. Teď bych v pořadí měl vystoupit já s přednostním právem, nicméně já to vyřeším až v průběhu rozpravy. A další s přednostním právem, a to na základě pověření klubu, je paní poslankyně Pivoňka Vaňková. Tu nevidím v sále, tak to přednostní právo nezbytně musí propadnout. A pokud mě zrak nemýlí, tak jsme vyčerpali všechny přihlášky s přednostním právem před zahájením diskuse. Jenom se zeptám v sále, jestli jsem na někoho nezapomněl, nebo jestli se něčí přihláška s přednostním právem neztratila. Pokud tomu tak není, tak zahajuji rozpravu, do které se přihlásili poslanci v tomto pořadí, a první vystoupí pan poslanec Kučera. Pane poslanče, máte slovo. ***