Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ten úředník buď bude statečný a bude se potom soudit a neudělá to, protože ho vyhodí, anebo to s ním dopadne tak, že rezignuje a té politické vůli se podvolí. Tohle chceme? Tohle naláká kvalitní lidi do státní správy? Tohle je ta profesionalizace naší země, kterou vy nabízíte po měsíci svého vládnutí poslaneckým návrhem služebního zákona - bez konzultací s odbory, bez konzultací s odbornou veřejností, bez konzultací s neziskovým sektorem. Šílené.

Tohle dohromady ukazuje neúctu k institucím a každá demokracie a každá demokratická země nestojí na silných slovech lídrů, ani na silných vyjádřeních na sociálních sítích, ani na hezky nastříhaných videích, ale každá demokracie, která je opravdovou demokracií, liberální demokracií, takovou, jakou jsme tady mívali a chceme mít, stojí právě na tom, že věříme silným institucím a věříme systému. Po měsíci tahle vláda zaútočila na několik pilířů: na nezávislost, nepolitizaci výkonu státní správy, na Ústavní soud, který je zpochybňován v tom, že rozhoduje nezávisle.

To jsou věci, které jsou jenom příkladem toho, proč nemůžeme vyslovit důvěru - a mluvím za sebe i za poslanecký klub Starostů a nezávislých - vládě Andreje Babiše. Vracím se k úvodní otázce: Prospěje vládnutí Andreje Babiše a jeho koaličního kabinetu složeného z ANO, SPD, Motoristů naší zemi, nebo neprospěje? A já tvrdím, že ne, protože Andrej Babiš slibuje dlouhodobě, že bude líp a zase bude líp, ale po měsíci vidíme, že líp bude možná jemu, jeho trestně stíhaným kolegům, a lépe určitě v téhle zemi bude i extremistům, kteří se drží díky jeho politice a jeho rozhodnutí u moci. Nevěřím jim ani slovo, že chtějí dobro pro tuhle zemi, nevěřím jim, že jim jde o dobro Česka, že jim jde o dobro téhle země, ale věřím jim to, že jim jde o moc nad ní, nad touhle zemí. A tu umí uplatňovat důsledně, to ukazují, jsou rychlejší a uznávám, v tom jsou určitě efektivnější, než jsme byli po nástupu my.

Nemůžeme téhle vládě vyslovit důvěru, protože skutečná odpovědnost, politická odpovědnost, nemůže začít dealem a politickým obchodem s extremisty, ale právě u věrnosti slibu, který jsme složili téhle zemi a který jsme složili především občanům téhle země. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní budeme pokračovat s vystoupením s přednostním právem a tentokrát vystoupí v pořadí pan poslanec Havel.

Pane poslanče, prosím, máte slovo.

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já se také ze svého pohledu a z pohledu TOP 09 podívám na některé okolnosti při zdejší debatě o vyslovení důvěry vládě České republiky na uplynulý měsíc vládnutí a pak taky na některé programové věci, protože to se samozřejmě v debatě o vyslovení důvěry očekává. Já se také domnívám, že vyslovení důvěry vládě není formalita. Důvěra z mého pohledu je odpověď na otázku, jaké vize pro naši zemi, naši bezpečnost a naši prosperitu nastupující vláda má, zda vláda jedná v mezích ústavy, drží elementární politickou kulturu, neohrožuje mezinárodní postavení země a spravuje stát transparentně a samozřejmě předvídatelně. Bývá zvykem rozebrat při rozpravě právě před vyslovením důvěry či nedůvěry její programové prohlášení. A ještě, než to udělám, tak se právě podívám na předchozí měsíc. Co stihla vláda od svého jmenování 15. prosince zvládnout, se dá v několika problematických aspektech pojmenovat už dneska.

Za prvé, je tady známá únavná kauza Filipa Turka, který je tedy nyní jmenován vládním zmocněncem na ministerstvu. Co to z našeho pohledu znamená? Namísto toho, aby premiér předložil jiného kandidáta a situaci tak před vyslovením důvěry vládě uklidnil, tak vláda zvolila z mého pohledu úhybný manévr - jmenovala Filipa Turka pouze vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal, taková chytrá horákyně, oblečená, neoblečená. To není drobná personální hádka. Je to signál, že vláda je ochotna obcházet standardní mechanismy a vytvářet takzvaně hybridní role jen proto, aby prosadila svou nominaci i přes zásadní výhrady prezidenta. Debata už se kolem toho ve veřejnosti vede rozsochatá.

Další rizikový krok, který z mého a našeho pohledu vláda již stihla podniknout, je zrušení 322 úřednických míst, a zároveň se tedy objevila ostrá kritika plánované reorganizace na Ministerstvu zahraničí a obavy z destabilizace úřadů. Z našeho pohledu jsou namístě, je to rychlé, je to unáhlené. Právníci a i část odborné veřejnosti zároveň varují, že postup může obcházet služební zákon a že podobné kroky mohou vést, a to je důležité k politizaci státní správy.

A do toho vláda podle médií připravuje změny, které míří k zásadnímu oslabení služebního režimu, tedy pravidel, která mají chránit stát před tím, aby se úřady po volbách neměnily na kořist vítězů. Kolegyně a kolegové, stát není firma. Stát není oddělení, které se dá přerovnat přes Vánoce. Jestli vláda začne reformovat veřejnou správu stylem náhlých škrtů, personálních otřesů a rozvolňování pravidel, doplatí na to všichni, doplatí na to občané, my všichni v kvalitě služeb, v kontinuitě, ale i v důvěře ve stát a ve státní správu.

A teď to nejzávažnější, mezinárodní pozice České republiky. Agentura Reuters popsala, že vláda v oblasti podpory Ukrajiny zpochybnila transparentnost muniční iniciativy. Oznámila, že Česká republika bude pokračovat jako koordinátor, ale ukončí vlastní finanční příspěvky a že v koalici jsou asi proruské hlasy, které program odmítají. Muniční iniciativa, která je sice dál koordinovaná - a já jsem upřímně rád, že nebyla zrušená a chválím to, že muniční iniciativa bude pokračovat, je to skvělá reputační věc, velký úspěch minulé vlády, který zde byl nastaven, ale v tom kroku chytré horákyně, kdy sice to budeme koordinovat, ale nedáme na to ani korunu, ať to zaplatí ostatní, tak já se ptám a já se bojím, co se bude dít, až bude nedejbože potřebovat pomoc někdy Česká republika?Bude si to svobodný západní spojenecký, náš spojenecký svět pamatovat: nedali jste na to ani korunu - a nehledě samozřejmě na daňové výběry, které tady ze zbrojního průmyslu potom máme.

Ještě bych jednu věc rád zmínil a ta se týká evropské politiky. Je to spíš riziko, než v tuhle chvíli ode mě nějaká ostrá kritika nebo jednoznačná výtka, a je to odmítnutí evropské dohodnuté politiky migračního paktu a ETS 2, což se tady před Vánoci hodně řešilo a probíralo. Můžeme mít různé názory, samozřejmě, na jednotlivé politiky Evropské unie, ale vláda, která jde do sporu bez jasné vyjednávací strategie a bez realistického plánu, jak toho v Evropě dosáhnout a jak to prosadit, tak je otázka, zda hájí účinně české zájmy, je otázka, zda jenom populisticky neobelhává české občany, že zařídí něco, co se potom zvládnout nedá.

Já se teďka dotknu jedné konkrétní oblasti, samozřejmě oblasti školství. Z mého pohledu je to jedna asi dlouhodobě z nejméně politicky zatížených kapitol programového prohlášení, tak to koneckonců už asi bývá dlouhodobě v této vzdělávací oblasti, ale je to z vašich proklamací jedna z vašich hlavních priorit a dává mi smysl se na to kriticky v některých aspektech podívat. Vláda chce zároveň zaměření na kvalitu, nikoliv kvantitu u podpůrných pozic, což může znít rozumně samozřejmě, ale bez definice kvality tady u těch podpůrných pozic je to prázdná věta, která ve výsledku může znamenat nepromyšlené kroky, tím to hrozí. Bude to znamenat, že se tedy vláda odhodlá provést tolik potřebnou parametrizaci asistentů pedagoga? Text říká, že vzdělávání má zůstat prosté ideologických vlivů i působení politických neziskových organizací a že škola nemá - cituji - šířit politické či aktivistické postoje. To máme v zákoně samozřejmě zakázáno, je to správná vize, nicméně zní to jako ochrana neutrality školy. Jenže problém je, kdo bude určovat, co je ideologický vliv, co je aktivismus a co už je politická nezisková organizace? A já bych se zeptal: Je environmentální výchova ideologie? Je prevence domácího násilí aktivismus? Nebo je výuka mediální gramotnosti politický vliv? Je debata o demokracii, lidských právech nebo moderních dějinách politický postoj? Kde bude ta hranice? Tady hrozí, že bude možné udělat pomyslný klacek na učitele, ředitele, studenty a v zemi, která má historickou zkušenost s tím, jak dopadá státní dohled nad takzvaně správným výkladem, může to být jednoduše rizikové. ***