Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.40 hodin)
(pokračuje Michal Kučera)
Takže pokud přijdete na to, jak povinné kvóty udělat, nepřišli jste na to za osm let, pokud teď na to přijdete, tak samozřejmě to bude skutečný majstrštyk. Regulace marží, to se k tomu vztahuje. My jsme tady mnohokrát řešili zákon o významné tržní síle, zákon o cenách, kontrolovaly se marže. Nikdy se nepřišlo na to, jakým způsobem to budeme řešit. Pokud nový pan ministr na to přijde, opět klobouk dolů. Já si myslím, že ta cesta je nereálná, čímž ovšem nechci říct, že to není problém. Je to problém, ale to řešení rozhodně není jednoduché a rozhodně nespočívá v těchto dvou, troufnu si říct, populistických opatřeních.
V zemědělství a zmiňoval jsem, že jeden z aspektů zemědělství je ochrana krajiny a půdy. To je myslím věc, která s tím velmi souvisí, a já bych se ještě krátce dotkl této oblasti, to znamená části, která je možná na pomezí Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí a možná více je v tom životním prostředí. To znamená, ochrana přírody je skutečně oblast, kde jsou ty nedostatky programového prohlášení neviditelnější, a to na konkrétních případech. A co mi jednoznačně chybí, a to si myslím, že je věc, já skutečně si netroufnu predikovat, zda je reálná či realizovatelná v tomto volebním období, ale věřím, že v tom dalším, kdy tato vláda ukončí svou činnost, a v tom dalším volebním období bude realizovatelná, a to je dokument, nebo respektive to, že neobsahuje žádný závazek k vyhlášení nových chráněných krajinných oblastí. To je věc, na kterou nejen dlouhodobě upozorňuje odborná veřejnost, ale samozřejmě je velmi žádaná i lidmi, kteří v těch oblastech žijí.
A já bych zmínil tady jednu. Vím, že tady byla debata právě nad jednou chráněnou krajinnou oblastí, která bude, či nebude zrušena. Já si myslím, že nebude, protože to zákony to nedovolují, ale možná zase se najde nějaký způsob. Ale co mě jednoznačně mrzí, a v programovém prohlášení minulé vlády to bylo, respektive se to do něj dostalo, a to je vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Krušné hory. Kdo jste byl v Krušných horách, tak víte, že to je obrovsky se obnovující krajina. Kdo si to pamatujete z dob v těch řeknu osmdesátých letech, kdy ta krajina byla úplně zdevastovaná průmyslem, nejvyšší koncentrace oxidu síry v České republice byly v Krušných horách na Měděnci. Nejznečištěnější řeka České republiky byla řeka Bílina, která pramení v Krušných horách. To se všechno změnilo. Na Bílině jezdí vodáci, na Měděnci se lyžuje, jezdí cykloturisté, rozvíjí se turismus.
Chci říct, že na chráněnou krajinnou oblast Krušné hory se není třeba dívat pouze z pohledu ochrany přírody. Je to obrovská příležitost pro rozvoj této oblasti. Je to rozvoj turistiky, rozvoj penzionů, rozvoj služeb, rozvoj veškerých aktivit, které nabízí chráněná krajinná oblast. A když se na to budeme dívat čistě přes peníze, tak je to zhodnocení nemovitostí, zhodnocení majetku, zhodnocení penzionů, hotelů, protože mít takový objekt, mít takovou nemovitost v chráněné oblasti, jednoznačně přispívá k zhodnocení jako takovému. To znamená, není to čistě pohled ochrany přírody, ale je to i pohled řeknu rozvoje. A tady jednoznačně chci říct za naši stranu, za TOP 09, máme jednoznačně podporu pro vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Krušné hory.
Samozřejmě můžeme se bavit o tom, nakolik chybí v programovém prohlášení systematická ochrana mokřadů, závazek k posílení přirozené retence vody, role obcí, vlastníků jako partnerů ochrany krajiny. Ochrana přírody bohužel mi připadá, že je tady spíše frází než politickým závazkem.
Samostatnou kapitolou je samozřejmě voda a sucho. Je to věc, která se dlouhodobě tady řeší, dlouhodobě se tady táhne jako červená nit, dělají se k tomu různé expertní skupiny jak ve Sněmovně, tak v Senátu. Chybí tady národní adaptační plán, respektive jeho aktualizace. K tomu se vláda nezavázala s konkrétními cíli. Nepřistupuje se ke krajině jako celku a ta odpovědnost se přesouvá spíše na obce bez odpovídající podpory.
Co mě tady mrzí a nevím, jestli pan ministr - tedy je tady za mnou - životního prostředí, co mě tady jednoznačně mrzí, je to, že se v této oblasti vláda nevyjádřila k obrovskému problému, který mají regiony zejména na dolním toku Ohře a Labe, a to jsou aktivní záplavové zóny. Aktivní záplavové zóny jsou věcí, která výrazně limituje rozvoj regionů, výrazně limituje investice, výrazně limituje život poblíž řek, poblíž vodních toků, a říkám, je to zejména v oblasti dolní Ohře a Labe, soutoku Labe, Litoměřicka, Roudnicka, Lounska. Tam jednoznačně je potřeba, byla připravována vyhláška... Já věřím, že současný ministr, nebo ať to bude kdokoliv nový, se tomu bude věnovat, a to je čistě pohled řeknu rozvoje regionů, pohled možná, bych řekl, to vám bude blízké, možná byznysový. Je to věc, která má uvolnit regulaci, než ji více přitáhnout. Takže já věřím, že se na to podíváte a tuhletu záležitost doplníte.
Možná závěrem bych zmínil takový hodnotový rozměr celého programového prohlášení. Programové prohlášení formálně zmiňuje Evropskou unii a NATO. Praxe vlády, včetně veřejných vyjádření některých ministrů, tyto vazby ale často relativizuje nebo využívá pro domácí politický marketing. To musím jednoznačně odmítnout. A ministři si musí uvědomit, že už jsou nyní ministry vlády České republiky, nikoliv youtubery nebo přispěvatelé na sociální sítě. A ta odpovědnost ministra vlády České republiky je samozřejmě dramaticky vyšší než influencera na YouTube.
Česká republika nemůže lavírovat. Buď jsme pevnou součástí demokratického západu, nebo ztrácíme důvěru partnerů. Rok 1989 nám nepřinesl svobodu navždy, přinesl nám odpovědnost a prosím, podle toho jednejme.
V projevu jsem se vyhnul záměrně hodnocení osob a obsazení, to znamená, nevyjadřoval jsem se ke konkrétním ministrům, k jménům a postům, na které byli dosazeni, respektive nově zastávají. To by bylo skutečně na samostatný projev. Nová vláda totiž stihla za pár týdnů vyrobit neuvěřitelné množství přešlapů, včetně poškození reputace naší České republiky.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato vláda nemá jasnou strategii v průmyslu a energetice, nezvládá dopravu navzdory vlastním slibům, chce se vrátit ke špatnému modelu zemědělství, podceňuje ochranu krajiny a vody a v hodnotových otázkách je váhavá a nečitelná. Česká republika si zaslouží vládu, která má plán, odvahu a jasnou hodnotovou kotvu. Tato vláda to bohužel není. Důvěra se nedává za slova nebo za lajky na Facebooku. Důvěra se dává za směr, odpovědnost a hodnoty, a právě proto této vládě nemohu dát důvěru já, ani celý klub TOP 09. Děkuju. (Potlesk poslanců TOP 09.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní se hlásí s přednostním právem paní poslankyně Vaňková - Pivoňka Vaňková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dnes stojíme před hlasováním o důvěře nové vládě a je to jeden z těch momentů, kdy se nehlasuje jen o politické matematice, ale o směru, kterým se Česká republika vydá. A já chci za poslanecký klub Starostů a nezávislých říct zcela jasně: této vládě důvěru nedáme! Neříkám to s radostí, neříkám to ani z automatického opozičního reflexu. Říkám to proto, že vidím už teď v prvních krocích, v prvních výrocích, v prvních personálních i legislativních náznacích, že tato vláda si plete sílu s nátlakem, reformu s demontáží a odpovědnost s líbivostí.
A dovolte mi, prosím, začít trochu obecně. Když se totiž vláda uchází o důvěru, měla by přicházet s jasnou ambicí posílit stát, modernizovat ho, udělat ho funkčnějším. Jenže my sledujeme jiný vzorec - oslabování institucí, rozkládání pojistek, zpochybňování autorit, které drží demokracii pohromadě. ***
