Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Paternalistický stát, tedy stát, který vede lidi za ručičku, to je praktická politika, kterou nabízíte. A paternalistický stát vede k posilování role státu a oslabuje důraz na odpovědnost jednotlivce.

Všichni víme, že základem bohatství společnosti je vlastní činnost a činorodost a volná soutěž jednotlivců a firem, soukromých ekonomických subjektů. Jedině volný trh s nízkými regulacemi a přátelským podnikatelským prostředím zabezpečí ekonomický růst a budoucí prosperitu. Co je však hlavním ekonomickým programem nové vlády? Boj proti šedé ekonomice, je to vlajkovou lodí ekonomického programu nové vlády. Pro tu novou vládu je to takové deus ex machina, které zaplatí všechny její sliby. V některých uších to může znít líbivě, ale když se podíváme na data, tak zjistíme, že podíl šedé ekonomiky v naší zemi je v rámci EU dokonce podprůměrný, takže potenciál na úrovni desítek nebo stovek miliard korun, který má zaplatit vládní sliby, tam skutečně není.

Všichni si ale tady pamatujeme v této zemi, co znamená boj proti šedé ekonomice v podání Hnutí ANO. Všichni si pamatujeme umělé zaklekávání firem, všichni si pamatujeme prudký nárůst a zneužívání zajišťovacích příkazů, které vedly k neoprávněné likvidaci mnoha firem a následné vyplacení odškodného pro ty, kteří ještě měli sílu se ozvat. A hlavně si pamatujeme, že to byl přístup k podnikatelům jako sprostým podezřelým, kteří se museli neustále vyviňovat. Všichni si pamatujeme neustále kontroly, kontrolní nákupy a pokuty za nesmysly typu nevyvěšení tabulky o EET, pokuty za souhrnnou účtenku za stůl v restauraci a mnohé další. A tento přístup vytvářel nepřátelské podnikatelské prostředí. A myslíte si někdo, že tento boj proti šedé ekonomice bude vypadat jinak? Že tento boj, kde se vláda chce vytáhnout desítky až stovky miliard korun z šedé ekonomiky, které tam nejsou, bude laskavý, přátelský a bude stát pro podnikatele partnerem? No, nebude.

Vláda sice deklaruje podporu podnikatelům, ale slibuje zároveň návrat plošných kontrolních nástrojů typu EET 2.0, což bude znamenat vyšší administrativní zátěž a vlastně presumpci viny podnikatelů, kteří se dopředu budou muset vyviňovat, že nepodvádějí. Z podnikatelů se opět stanou sprostí podezřelí s cejchem na čele. A k tomu vláda plánuje a bez toho to nejde, zvyšování pravomoci státních orgánů. Stát nebude partnerem, ale opět se stane drábem pod pláštěm boje proti šedé ekonomice.

Jsou samozřejmě dílčí a důležité body v programovém prohlášení, na kterých se jistě shodneme. Odmítnutí emisních povolenek ETS 2, rozvoj jaderné energetiky, investice do dopravní infrastruktury, vyšší limit pro plátcovství DPH, jednotné inkasní místo a mnohé další. U těchto bodů vám budeme nejenom držet palce, mnohé jsou totiž pokračováním kroků naší vlády. A pro mě politika a víte to o mně, byla vždy hledáním řešení v konkrétních bodech. Takže nabízím v těchto bodech i spolupráci.

Ovšem problém vašeho programového prohlášení je však ta kombinace, ten celek všech slibů, to, že slibujete všechno všem. Nástupní platy 50 000 korun pro mnohé profese, zvýšení příspěvku. Což o to zní, to velmi líbivě. Kdo by to vlastně nechtěl? Ale praktická realizace povede k vysokým vládním výdajům a k většímu státu.

Zvýšení přerozdělování nezajistí prosperitu a ekonomickou svobodu i pro budoucí generace. Programové prohlášení vlády jako celek je receptem pro přítomnost na úkor budoucnosti. Je zkrátka jako švédský stůl, který může v první chvíli chutnat, ale pak po něm dlouho bolí břicho. A to jsou důvody, proč dnes nevyslovím důvěru vládě České republiky. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Benjamin Činčila a připraví se pan poslanec Michal Zuna. Prosím, máte slovo. A přečtu dvě omluvy. Kovářová Věra se omlouvá z pracovních důvodů od 11 do 13.30 a Opltová Michaela se omlouvá od 12 hodin ze zdravotních důvodů. Prosím, máte slovo.

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych zde krátce okomentovat programové prohlášení vlády z ekonomického a nějakého hospodářského pohledu, a to jednoduchou úvahou, ne podle toho, zda to dobře zní, ale zda to vůbec vychází. Jako lidovci chceme být konstruktivní opozicí, a proto tu mám na novou vládu několik otázek, ale také zmínky, za které chci novou vládu pochválit, na kterých bych rád spolupracoval. V sekci o financích, hospodářství, dopravě i sociální politice je toho poměrně hodně, co vláda slibuje. Slibuje nižší daně, vyšší výdaje, masivní investice, sociální jistotu, podporu firem i rodin, ale chybí tam jedna zásadní kapitola -, kde na to všechno vezmeme? To ale asi nebude náhoda. Bez odpovědi na otázku, kde na to všechno vezmeme, tak to není žádný program a není to program vládnutí, ale je to v podstatě katalog přání.

A já se ptám paní ministryně financí Aleny Schillerové, jak to celé zaplatí, a to bez dramatického zadlužení a bez toho, aby účet zaplatily naše děti, naše budoucnost. Protože s rozpočtem je to jednoduché, buď máte příjmy, nebo máte dluh. A vláda dnes slibuje nižší daně i vyšší výdaje a za to ještě dodává mít vyrovnaný rozpočet. To není plán, to je prostě holý nesmysl. Ten rozpor je všude v programovém prohlášení vlády a buď povede k astronomickému dluhu, nebo k budoucím škrtům, které dopadnou na běžné lidi, na české občany.

Nicméně rád bych řekl něco k plánům podpory podnikání a investic. Chci, bohužel tady není teď pan ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, ale já bych ho chtěl pochválit, protože hospodářská strategie, kterou připravil, je opravdu ve spoustě věcech velmi dobrá. Například vláda správně říká, že chce podporovat startupy, inovace a moderní ekonomiku. To vítám a jsem velmi ochotný na tom aktivně se podílet a upřímně se vlastně i na to těším.

Ostatně my jako lidovci jsme přišli v minulém volebním období s návrhem na zaměstnanecké akcie. To je přesně ten typ politiky, který vytváří bohatství doma v České republice pro české občany. Ale v programovém prohlášení vlády jsou bohužel i věci, které tu pochvalu tolik nezaslouží. Například vláda přichází s návrhem snížit daň z příjmu právnických osob o dva procentní body. A tady bych se chtěl zeptat pana ministra průmyslu Karla Havlíčka, komu to pomůže, protože z mého pohledu nižší sazba pomůže hlavně firmám, které už dneska vydělávají, ale české firmy nevolají po nižší sazbě. Volají po investičních odpisech, aby se jim vyplatilo investovat do technologií, automatizace, taky do svých lidí a aby zde byla podpora vyšší přidané hodnoty. Daňová politika totiž má motivovat k investicím do budoucnosti. A pokud vláda sníží sazbu právnickým osobám a zároveň bude slibovat investiční pobídky, tak znovu tady vzniká ta otázka, kde se na to vezme? Nebo prostě to znamená, že nová vláda rezignovala na veřejné finance a jede rozdávání na jedno volební období. A prostě po nás potopa.

Co je také důležité si uvědomit, že Česká republika není jenom Praha. A součástí moderní ekonomiky jsou i vysokorychlostní železnice. Pro regiony, jako je moje rodná Vysočina, tak je otázka, jestli budeme součástí růstu nebo jenom periferií. Bez rychlého spojení mezi Prahou a Brnem budou mladí odcházet a firmy naopak k nám na Vysočinu nepřijdou. Vysočina, ale i další venkovské regiony, nesmí být odtržené od rozvoje České republiky. Proto bych se rád zeptal nové vlády: Jsou vysokorychlostní tratě skutečnou prioritou? Nebo jenom nějakým dlouhodobým slibem, kde nevidíme nějaký konkrétní harmonogram toho, jak se budou budovat.

Zároveň se chci zmínit o důležité součásti veřejných financí, a to je bezpochyby důchodový účet. V minulém období našel Marian Jurečka odvahu udělat důchodovou reformu a je to jako první důležitý krok pro budoucí udržitelnost systému, protože my jako lidovci se díváme dál než za horizont jednoho volebního období.

Já bych se rád zeptal pana ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky, proč nechcete pokračovat ve změnách v důchodech, které budou ve prospěch budoucí udržitelnosti, ale chcete jen bourat. Pokud byste to myslel s důchodovým účtem, s našimi občany a s budoucností vážně, tak jsem připraven velmi rád se zapojit v nějaké potenciální důchodové komisi, kde bychom společně tvořili další změny, které by navázaly na to, co jsme odpracovali na ministerstvu my jako lidovci. Protože naši občané si to zaslouží, abychom na těch zásadních věcech měli snahu spolupracovat tak, jak jsme se o to snažili my, když jsme za vámi chodili s některými našimi návrhy.

Totéž platí i pro třetí pilíř důchodového účtu. Stát dnes posílá miliardy na podporu spoření ve stáří, ale pokud velkou část té podpory spolknou poplatky penzijní společností, tak to není pomoc lidem, ale právě naopak. Je to skrytá dotace finančnímu sektoru. Podpora spoření, která končí v poplatcích, není podpora, ale je to promarněná šance. ***