Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.20 hodin)
(pokračuje Róbert Teleky)
Jediná rychlá a reálná cesta ke snížení cen je snížení DPH, tak jak je tomu v řadě jiných zemí. Tento návrh ale v programovém prohlášení není.
ETS. Politicky se lze vymezovat proti systému emisních povolenek, ale tvrdit, že Česká republika prostě nebude ETS 2 implementovat, není realistická politika. Vymezování se vůči emisním povolenkám je sice pro voliče líbivé, ale zcela zde chybí plán, jak to chce vládní koalice udělat. Navíc je zřejmé, že k tomu bude třeba dojednat dohodu v Bruselu. A vzhledem k postojům a vyjádřením minimálně části vládní koalice směrem ke spolupráci a efektivnímu dialogu s Evropskou unií nelze očekávat, že by taková jednání mohla být úspěšná
Vládní prohlášení zde také zcela opomíjí, jaká rizika nedohoda s Bruselem znamená, ať již jde o sankce nebo případné pozastavení dotace, se kterým vláda počítá například v modernizačním fondu.
Nelze také nezmínit, že plán na zavedení EU ETS 2 byl součástí evropského balíčku Fit for 55, který Andrej Babiš a jeho vláda na zasedání Evropské rady v prosinci 2019 podpořili. Pokud by k tomu nedošlo, možná jsme ani tuto problematiku nemuseli řešit. A stejně tak je to s takzvaným Green Dealem, jelikož zmiňovaný balíček Fit for 55, který podpořila vláda Andreje Babiše v prosinci 2019, jednoznačně vytyčil cíl dosažení klimatické neutrality v roce 2050 a byl základním kamenem takzvaného Green Dealu.
Odpovědná politika má spočívat ve vyjednávání úprav, kompenzaci a ochraně zranitelných skupin, ne ve vytváření iluze, že evropské závazky neexistují.
ČEZ. Myšlenka silnější státní kontroly nad strategickou firmou je pochopitelná, ale návrh, aby si ČEZ na sebe vzal dluh v řádu stovek miliard korun na výkup minoritních akcionářů, je ekonomicky vysoce rizikový. Výsledek může být přesně opačný, než je deklarovaný cíl. To je plán, který ekonomicky nevychází. Prodávat elektřinu pod tržní cenu bude muset někdo zaplatit. A kdo to bude? Stát formou dotace nebo půjčky, a tedy znovu daňový poplatník? Nebo ČEZ či jeho část? A jak pak získá potřebné finance na rozvoj distribuční sítě, výstavbu jádra a další aktivity? Ty nejen že jsou potřeba, ale předložené vládní prohlášení s nimi počítá. Je pak jen otázka, jak rychle peníze dojdou, respektive jak draze si pak bude stát nebo ČEZ muset půjčovat a kdy to pak někdo splatí. A také nelze opomenout, že každý rozumný výrobce prodává postupně svůj objem vyrobené energie dopředu na několik let, a to platí samozřejmě i pro ČEZ. Nelze také opomenout fakt, že výroba ČEZ nepokryje všechny potřeby České republiky, to znamená, stejně bude třeba přikupovat elektřinu i od jiných subjektů, a to již zcela jistě za tržní ceny.
A jak vlastně vláda plánuje dosažení ovládnutí výroby ČEZ? Pokud by své akcie skutečně vykupoval ČEZ a ještě navíc by měl snížit své výnosy z prodeje vyrobené energie, tak to povede k jeho obrovskému zadlužení a tedy i snížení jeho hodnoty. Případné stažení akcií ČEZ jako potenciální součást plánu vlády je i velmi negativní signál pro pražskou burzu a výrazně by snížil atraktivitu pro investory. A jedním z cílů hospodářské politiky České republiky by mělo být naopak posílení kapitálového trhu a dosažení vyšší atraktivity pražské burzy a českých firem.
Kapacitní mechanismy a podpora pro flexibilní zdroje je při racionálním pohledu také správný krok. Pokud nechceme zásadně omezit energetickou bezpečnost, je nutné mít možnost podpořit výstavbu flexibilních zdrojů a po přechodnou dobu udržet provoz uhelných zdrojů. Třeba na tuto možnost nedojde, ale pokud nechceme hazardovat, je třeba tuto možnost mít.
Ale opět zde bude třeba dohoda v Bruselu a současná vláda se ke spolupráci a dialogu s Evropskou unií nestaví čelem. Navíc opět chybí informace o tom, že tato opatření s sebou nesou náklady, které nejsou a nebudou zanedbatelná.
Co skutečně může dlouhodobě zlevnit energii? Energie se dlouhodobě nezlevňují dotacemi, zlevňují se pouze snížením nákladů v systému. Investice do sítí a řízení soustavy, chytré připojování nových zdrojů, dlouhodobé kontrakty na dodávky elektřiny pro veřejný sektor, cílená sociální pomoc místo plošných kompenzací.
Jsme připraveni spolupracovat tam, kde vláda přichází s odborně podloženými a dlouhodobě udržitelnými návrhy v oblasti sítí, stability soustavy, rozumného rozvoje, OZE, jádra i bezpečnosti dodávek, ale nemůžeme podporovat návrhy, které pouze přesouvají náklady do státního rozpočtu, vytvářejí falešná očekávání a nejsou ekonomicky poctivé. Děkuji. (Potlesk v pravé části sálu.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní bych tedy požádal o vystoupení pana poslance Jiřího Pospíšila a připraví se pan poslanec Hayato Okamura. Tak, prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Dámy a pánové, dobrý den. Já ve svém vystoupení jako řadový poslanec se chci věnovat konkrétní části vládního prohlášení, tématu, kterému se věnuji celý profesní život, tématu justice a práva. To obecné zhodnocení situace vlády udělali moji kolegové předřečníci. Ale já si myslím, že je dobré, abychom opravdu pozornost věnovali nejen aktuálním politickým problémům, nejen těm klíčovým problémům, které jsou spojeny se současnou politickou situací a s vládou, ale abychom opravdu analyzovali podrobněji ten text vládního prohlášení.
Zkrátka a dobře, vládní prohlášení nemá být a není pouze nějaký papír, nějaké slohové cvičení, ale je to dokument, který přispívá obecně k transparentnosti každé vlády v demokratickém právním státu, protože by měl umožňovat následnou kontrolu toho, nakolik vláda tento itinerář konkrétních závazků a slibů realizuje, anebo nikoliv. A pokud ten itinerář je příliš obecný, tak samozřejmě je pak možnost následné kontroly opozicí, občany a novináři obtížnější. Pokud je konkrétnější, tak samozřejmě ta kontrola je efektivnější.
Jak jsem řekl, mě zajímá oblast Práva a spravedlnosti. Těším se na práci v ústavně-právním výboru jako řadový člen a na tuto kapitolu svoji pozornost zaměřím.
Musím obecně říci, že jsem byl trochu zklamán, že tam jsou určité přísliby, náznaky, ale mnoho věcí v této kapitole je formulováno natolik obecně, že není zřejmé, jak to naplnění bude dosahováno, jakými prostředky, s jakými konkrétními cíli. Umožňuje to tak vytvářet široký prostor na to, aby, aniž by se cokoliv stalo, mohlo být následně to téma interpretováno, že bylo vládní prohlášení splněno. A to, jak už jsem řekl, není dobře.
Zkrátka a dobře, ono není na škodu, a jsme toho svědky třeba u našich sousedů v Německu, kde vládní prohlášení vzniká několik týdnů, na něm opravdu pracují odborné týmy, a kdy to je soubor, itinerář konkrétních opatření, která se mají uvést do praxe.
Tady sice vláda prohlášení udělala velmi rychle, chválila se za to, jak je velmi rychlá. Ale já osobně se domnívám, a za chvíli to uvedu právě na této kapitole Justice, že to zkrátka je na škodu. Že kdyby se ta ustanovení obecného charakteru více propracovala, tak bychom mohli i zde vést třeba věcnou debatu o tom, jak zkrátka přispět k efektivní a funkční justici v této zemi,
Právo a spravedlnost, ta kapitola začíná obecnými ustanoveními, což je asi logické, že chceme, že vláda chce zvýšit důvěru občanů ve stát, teď cituji, zmodernizujeme justici, zvýšíme její profesionalitu a důvěryhodnost a obnovíme přesvědčení, že zákony platí pro všechny stejně.
Tak já jsem velmi rád, že vláda spojuje termín svého působení na justici s termínem posilování důvěryhodnosti. To je samozřejmě velmi dobře. Občané by měli věřit v justiční orgány, měli by věřit ve spravedlnost ve své zemi. A budu doufat, že třeba prohlášení pana ministra zahraničních věcí na téma ústavní soudci je v tomto excesem, protože to není právě to posilování důvěryhodnosti, pokud představitel vlády řekne, že nevěří ústavním soudcům jenom proto, že je jmenuje pan prezident republiky. ***
