Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.50 hodin)
(pokračuje Hayato Okamura)
Samozřejmě jsou to často spíše deklarace. Ale i to slovní ujištění, i ta deklarace od nás, kteří máme to privilegium žít ve svobodě a v demokracii, má pro ty nespravedlivě uvězněné politické vězně a hlavně jejich rodinné příslušníky, jejich manželky, děti, rodiče velký symbolický význam.
Potom chci taky zdvořile poprosit především pana ministra zahraničních věcí Macinku, aby ve své službě dobře pamatoval na důstojné postavení a podporu našich diplomatů. V běžném veřejném mínění si možná mnozí představují, že diplomat je někdo, kdo bere nezaslouženě vysoký plat a přitom vede život na vysoké noze na nějakých recepcích a podobně.
Já jsem si dal v minulém volebním období jako člen zahraničního výboru tu práci, že jsem se osobně setkal s několika desítkami našich diplomatek a diplomatů, abych se jich na jejich životní a pracovní podmínky podrobně vyptal. A vyšlo najevo, že je to nesnadný život. Tady možná pan ministr Vojtěch o tom ví sám ze své zkušenosti víc.
Dám jeden jednoduchý příklad. Když někdo má jako diplomat rodinu a vycestuje třeba na ambasádu, na naše zastoupení s dětmi, tak ty děti chodí do nějaké zahraniční nebo mezinárodní školy tři nebo čtyři roky a potom je zase ten chlapec, to děvče vytrženo z toho kolektivu, vrací se do Česka nebo se zase s tatínkem nebo s maminkou stěhuje do nějaké úplně jiné země, na nějaký úplně jiný kontinent a takhle se to několikrát opakuje. Takže potom se třeba stává, že ten mladý člověk je vykořeněný, že vlastně nemá kamarády, kamarádky, jako mají naši mladí teenageři na celý život ze školy, kam měl možnost chodit třeba až do maturity.
Nakonec za třetí chci ještě zmínit něco, co je možná základní a zásadní. Samozřejmě vládní program zmiňuje Evropskou unii. V širším a hlubším takovém historickém smyslu je to ten evropský mírový projekt.
Připomeňme si jeho kořeny. Tento jedinečný projekt, skutečně jedinečný v celých lidských dějinách vznikl z konkrétní nesmírně bolestné zkušenosti druhé světové války. Ti otcové, zakladatelé - za všechny bych jmenoval alespoň Roberta Schumana z Francie, který měl ovšem smíšenou francouzsko-německou identitu, Konrada Adenauera, poválečného západoněmeckého kancléře, a Alcide De Gasperiho, což byl Ital, který ale v mládí studoval německy ještě jako rakousko-uherský občan. To byli lidé, kteří na vlastní kůži spolu s miliony dalších zažili tu katastrofu v jejich generaci vlastně dvou světových válek. A to přispělo k tomu, že se lidé z těchto historicky spíše znepřátelených národů rozhodli, že budou spolupracovat, že si, i když to bylo osobně velmi těžké, odpustí ty křivdy, ty zločiny, ta úmrtí v rodinách, že budou usilovat o usmíření a o spolupráci, aby se taková velká válka v Evropě, zejména mezi Německem a Francií, už nikdy nevrátila.
Takže když vyjadřujeme takovou tu rezervovanost vůči Evropské unii, aby nám nějak nepatřičně neubylo z těch našich národních práv, naší suverenity a podobně, je to určitě oprávněná politická diskuse. Můžeme o tom diskutovat, ale nikdy nezapomeňme na to, nikdy nezapomeňme na to, že by bylo tragédií, kdybychom nějakými nepromyšlenými dílčími kroky přispěli k tomu, že ta Evropská unie přestane existovat, že ten celý jedinečný mírový projekt nakonec padne. Na to by určitě náš desetimilionový národ doplatil. Takže mysleme nejenom na naši současnost, ale i na budoucnost. Na to, v čem budou žít naše děti, naše vnoučata a další a další generace, a hlídejme si tento evropský mírový projekt. A mějme toto poněkud na paměti při všech těch takových často velmi technických vyjednáváních na evropské úrovni, že toto je ten cíl, toto je ten smysl všeho toho, co se často jakoby rozpadá v takových těch technicistních drobnostech.
Takže moc a moc děkuji za pozornost. Panu ministrovi zahraničních věcí přeju opravdu z celého srdce úspěch v jeho poslání, stejně tak panu premiérovi. A jako opoziční poslanec v naší parlamentní demokracii samozřejmě budu hlasovat proti důvěře vaší vládě, ale zároveň jsem připravený konstruktivně spolupracovat na všem, co bude sloužit našim občanům.
Ještě jednou vám děkuji za pozornost. Děkuji. (Potlesk zprava. Poslanec H. Okamura podává ruku některým ministrům.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. A poprosím k řečnickému pultíku Václava Pláteníka s tím, že jenom připomínám, že ve 14 hodin bude vyhlášená pauza do 15.00, a připomínám také členům organizačního výboru, že schůze organizačního výboru se bude konat pět minut poté, to znamená ve 14.05 v obvyklé místnosti. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Pláteník: Děkuju mockrát. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, na někoho muselo vyjít to, že bude mluvit těsně před tou pauzou, tak se všem dopředu omlouvám, asi to nevměstnám do těch zbývajících čtyřech minut a přijdu sem ještě jednou.
Ale chtěl bych využít této situace, že tady jsem, a začít možná trochu neobvykle. Já bych chtěl pogratulovat té nové vládě. Je jisté, že nehledě na to, jak vážné věci tady dneska zaznívají, jak vážné věci zazněly v uplynulých týdnech, co bylo publikováno o programovém prohlášení, o členech vlády nebo o jejich zmocněncích, tato vláda díky početní většině nepochybně dneska nebo případně nejpozději v pátek, to záleží, kolikrát se ještě přihlásí Zdeněk Hřib, získá důvěru Poslanecké sněmovny.
Všichni jsme viděli při volbě předsedy Poslanecké sněmovny a několikrát včera při tom jeho opětovném potvrzení ve funkci, že ta početní většina, kterou aktuální koalice ve Sněmovně drží, pardon, zatím drží, je loajální, disciplinovaná, nehledě na svědomí, vzájemně vázaná paktem o nevydání se trestní odpovědnosti, koupena křesly a posty.
Loajalita v rámci této nové koalice je zjevně tak vysoká, že by se dalo říct, že se řídíte heslem, že pořádek musí být, vy to znáte z němčiny - Ordnung muss sein, jak se brzo začne říkat asi na Ministerstvu životního prostředí.
Sám se přiznám, že jsem poslední měsíc možná trochu byl zmatený, jestli té nové vládě nekřivdím, protože přicházely nejrůznější zprávy o tom, že ta vláda vlastně vypadá velmi proevropsky, jakoby přicházela další proevropská, proatlantická vláda.
Jenom si to shrňme, než mě pan předsedající přeruší. Stíhačky F-35 budeme kupovat. Muniční iniciativa bude pokračovat, přestože trošičku švejkujeme, abychom našim partnerům dali dostatečně najevo, že tedy skutečně jsme Češi. Rádi se zapojíme, ale nedáme do toho ani korunu. Referendum o EU a NATO, věc, před kterou jsme vážně varovali, aby k ní nemohlo dojít, vlastně existenciální otázka SPD, která na tom vznikla, měli tady před pár lety plakáty, že odejdou z EU po anglicku. Žádné referendum o EU a NATO nebude, sami jste to napsali do programového prohlášení. Já bych tady chtěl sklonit určitou poklonu panu premiérovi Babišovi, jak dobře vlastně s SPD zametá, že vlastně výměnou za pozici předsedy Sněmovny se ta základní věc takhle odstraní z toho programového prohlášení, tam ta pojistka, žádné referendum o EU a NATO nebude. Vynikající. Nebude podpora Ukrajiny. Nakonec se ukáže, že to nebude tak strašně vážné. Dokonce hned druhá zahraniční cesta pana vicepremiéra vedla do Kyjeva. A samozřejmě i když třeba SPD, někteří členové jejich klubu nebyli schopni jasně označit Rusko jako agresora nebo říct, kdo nese vinu za výbuch ve Vrběticích, vy jste, pane premiére, to jasně řekl, Rusko je agresor. Já vám za to děkuju. ***
