Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji paní poslankyni Zdeně Kašparové a prosím pana poslance Karla Dvořáka.

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, členky a členové vlády, vláda, o jejíž důvěře dnes rozhodujeme, vznikla v souladu s ústavními pravidly, reprezentuje většinu přání většiny občanů. Její legitimitu vyplývající z tohoto procesu nezpochybňuji, přesto jí důvěru dát nemohu. A říkám to klidně, protože důvěra není právní kategorie, nedá se vynutit hlasováním, ani odvodit jen z procedury. Důvěra vzniká z hodnot, ze směru a z toho, zda vláda svými kroky naplňuje to, k čemu se jako stát hlásíme. V preamboli Ústavy České republiky stojí, že jsme odhodláni budovat, chránit a rozvíjet naši zemi v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody, jako vlast rovnoprávných svobodných občanů, jako svobodný a demokratický stát založený na úctě k lidským právům, a to podtrhuji, zásadách občanské společnosti.

To nejsou dekorativní věty, to je hodnotový kompas a vláda, která se k těmto hodnotám vědomě nezavazuje, nemůže tvrdit, že jen zabloudila. Na tom, s čím přichází vláda žádat o naši důvěru, a na tom, jak se i doteď skutečně chová, mohu kritizovat či postrádat spoustu věcí. Obzvláště mě ale trápí postoj, který vláda dává na odiv ve vztahu k občanské společnosti a k principům otevřeného vládnutí. Nelíbí se mi ani samozřejmá arogance, se kterou nám od představitelů vládní koalice a ministrů padá jeden poslanecký návrh za druhým - bez mezirezortního připomínkového řízení, bez odborné diskuse a bohužel i bez kvality.

Rád bych se ale teď věnoval tomu, co je hlavním předmětem naší dnešní debaty, a to je programové prohlášení vlády a za mě kapitola Právo a spravedlnost. To je v programovém prohlášení vláda postavená na jednom dominantním motivu, bohužel, represi - více trestů, přísnější tresty, další kriminalizace problémů, které mají své příčiny mimo trestní právo. Spravedlnost je zde často zaměňována za tvrdost, za politickou zkratku. Jenže spravedlnost není soutěž v přísnosti paragrafu. A tady chci být naprosto přesný. Když mluvím o represi, nemluvím o každém zpřísnění trestů. V minulém volebním období jsme podporovali a prosadili spravedlivější tresty za znásilnění a omezení podmíněných trestů u těchto trestných činů, protože tam nešlo o politické gesto, ale o ochranu obětí a o jasné vymezení hranic lidské důstojnosti. Rozdíl je zásadní. Jedna věc je cílené zpřísnění tam, kde stát dlouhodobě selhával v ochraně základních práv, a úplně jiná věc je plošné trestání a tvrdost jako univerzální odpověď na složité společenské problémy.

Česká republika je dnes zemí s jednou z největších vězeňských populací v přepočtu na počet obyvatel. To není známka funkčního systému, to je varovný signál, že trestní politika dlouhodobě pracuje spíš s následky než s příčinami. Souhlasím s tím, co zmiňoval pan ministr spravedlnosti ve svém projevu, který jsme mohli včera vyslechnout, a to to, že jedním z problémů je řetězení podmíněných trestů, které se postupně mění v automatickou cestu do vězení. Ale právě proto je potřeba mluvit o smysluplných alternativách, ne o mechanickém zpřísňování. Za hnutí STAN jsme připraveni se takovými návrhy zabývat, ale pouze tehdy, pokud půjde o promyšlený krok opřený o data a zkušenosti z praxe, nikoli o symbolické gesto nebo snahu reagovat na momentální náladu ve společnosti. Efektivní a moderní trestní politika se nedělá pocitově, ale odpovědně.

Zvlášť varovné je zvažování snížení věku trestní odpovědnosti. To není projev síly státu, to je přiznání bezradnosti. Stát, který začne řešit své vlastní selhání trestáním dětí, rezignuje na prevenci, práci s rodinami a odpovědnost za prostředí, které sám vytváří. Nabízí jednoduché řešení tam, kde je potřeba trpělivost, odbornost, politická odvaha a poctivost v hledání skutečných řešení.

Rád bych se zastavil ještě u jedné věci, která je sice méně nápadná, ale o to výmluvnější. Programové prohlášení vlády obsahuje řadu slibů, které už platí delší dobu nebo které byly prosazeny v minulém volebním období. Typickým příkladem je slib zavedení povinného průběžného vzdělávání soudců a státních zástupců, a to záměrně cituji, protože nijak neinterpretuji to, co stojí v programovém prohlášení vlády, tak to tam je skutečně napsáno - zavedení. To totiž není plán do budoucna, to je realita současnosti. Celoživotní vzdělávání soudců existuje, je povinné a jeho rámec byl v posledních letech legislativně zpřesněn. Splněno, dámy a pánové. Pojďme zlepšovat vzdělávání soudců a státních zástupců, to je jistě potřeba - zavádět ho ale není nutné. Když vláda slibuje něco, co už platí, nevypovídá to tolik o kontinuitě, vypovídá to o neznalosti nebo o snaze přepsat realitu.

Ještě jednu věc považuji za příznačnou. V celé kapitole o právu a spravedlnosti a bohužel, dokonce ani v projevu pana ministra spravedlnosti nezaznělo jediné slovo o obětech trestných činů a jejich podpoře. Nezaznělo jediné slovo o tom, jak zlepšovat přístup zranitelných osob k justici. Mluví se o pachatelích, trestech, represi a systémech, ale o těch, kvůli nimž má spravedlnost vůbec smysl, je ticho. Obětem nepomáhá přísnější paragraf, pomáhá rychlé a předvídatelné řízení, dostupná odborná pomoc a stát, který je bere vážně.

Zásadní pochybnosti mám i v oblasti, o které zástupci vládní koalice velmi často mluví a slyšeli jsme to tady i včera při zahájení schůze, a to o ochraně svobody projevu. Vláda opakovaně ujišťuje, že stát nebude Velkým bratrem a že zabrání zneužívání represivních složek proti lidem za jejich názory. To by se mohlo zdát býti chvályhodným. Tím ale současně zároveň záměrně vytváří dojem, že v české politice - v České republice, ne v politice, i když možná i zde existuje systémový problém s potlačováním pro svobody slova. Takový problém zde nevidím. Justice v České republice rozhoduje nezávisle, podle zákona a bez politických instrukcí. A je to tak dobře a doufám, že to tak i zůstane. Opakované zpochybňování tohoto faktu svobodu projevu neposiluje, naopak oslabuje důvěru v instituce právního státu a jejich nestrannost. Považuji to za krajně nezodpovědné. Svoboda projevu není právo být brát (brán?) vážně, je to právo vstoupit do veřejného prostoru a povinnost nést důsledky toho, co tam zazní. A když mluvím o důsledcích, tak mám na mysli, že součástí svobody slova je i to, že si o komkoli, kdo se veřejně vyjadřuje, mohou ostatní myslet, že mluví hloupě, nezodpovědně nebo bez znalosti věci. A předtím nikoho žádná ústava, žádný zákon ani žádný stát chránit nemůže a chránit ani nemá - ať jde o ministra, poslance nebo třeba předsedu Sněmovny. Přesto chci být férový. Nejsem proti debatě, nejsem proti všem krokům, které vláda ve svém programovém prohlášení navrhuje. Minulá vláda formulovala trestní politiku a schválila klíčové dokumenty, které by měly být vodítkem i dnes, koncepci rozvoje Vězeňské služby a koncepci rozvoje Probační a mediační služby. Tyto dokumenty je možné využít, dávají jasný směr, jak snižovat recidivu, pracovat s pachateli i oběťmi a chránit společnost efektivněji než pouhým zpřísňováním trestů. To jsou věci, které je skutečně potřeba zlepšovat v tom, jak v Česku funguje trestní justice.

Rád se budu podílet na odborné i politické debatě o překleslení soudní mapy, kterou zmiňuje pan ministr, i když o něm programové prohlášení mlčí, za předpokladu, že cílem této debaty nebude účetní úspora, ale dostupná a kvalitní justice. Rád podpořím alternativní tresty, resocializační programy a smysluplnou práci s pachateli i oběťmi. Tam všude má stát prostor být silný - ne tvrdostí, rozumem, dialogem a prací s daty. Ale důvěru vládě neudělujeme za jednotlivé body v programovém prohlášení, důvěra se uděluje za směr. A já nevěřím, že tato vláda chce naplňovat hodnoty, ke kterým se hlásí preambule naší ústavy - ne, že by se jí to nepovedlo, ale že k nim vědomě nesměřuje a směřovat nechce. Proto se debat rád zúčastním, některé kroky rád podpořím, ale důvěru této vládě dát nemohu. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Karlovi Dvořákovi a prosím pana poslance Jana Papajanovského.

Poslanec Jan Papajanovský: Vážené kolegyně, vážení kolegové, jednáme dnes o důvěře nové vládě České republiky, vládě Andreje Babiše, ve které mají hlavní roli zástupci hnutí ANO. O důvěře vládě sice jednáme tady v Praze a vláda v Praze zasedá a z Prahy vládne, nakonec je to hlavní město České republiky, ale já budu na začátku svého vystoupení mluvit primárně o Ústeckém kraji. ***