Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.30 hodin)
(pokračuje Kateřina Stojanová)
Umožněte Sněmovně projednat tento náš protikorupční balíček a podpořte jej, protože ignorováním korupce ji tato vláda jenom prohlubuje a obyčejní lidé za to zaplatí.
Druhá oblast, kterou nemohu pominout, jsou exekuce. Ne proto, že by to bylo populární téma, ale protože v mém Ústeckém kraji je to každodenní realita. Patříme totiž dlouhodobě k regionům s nejvyšším počtem exekucí v celé republice a celý kraj tím trpí. Exekuce nejsou jenom osobní tragédie jednotlivců, jsou to zavřené obchody, nedostatek pracovní síly, rozpadlé rodiny a obce, které se nemohou rozvíjet. Jako občanka, které Ústecký kraj milovaným domovem, vidím, jak takové dluhové pasti brzdí celý region. Vláda mluví o dalším vyhodnocování systému oddlužení, jenže lidé v exekucích už nemají čas čekat na další analýzy. Řešení je známé a léta diskutované. Teritorialita exekutorů. Jeden dlužník má mít jednoho exekutora v místě bydliště. Tento princip by totiž systém zpřehlednil, snížil náklady a omezil byznys postavený na hromadění exekucí. To by pomohlo nejen jednotlivcům, ale celému regionu, který tady dnes zastupuji. To, že se tento krok ve vládním programovém prohlášení vůbec neobjevuje, bohužel ukazuje, že vláda dává přednost zachování stávajícího nefunkčního systému před skutečnou pomocí lidem a regionům, které jsou exekucemi nejvíc zasažené.
No, a nakonec vládní přístup ke spravedlnosti je založený hlavně na represi. Přísnější tresty, více kriminalizace, méně důrazu na prevenci a návratu lidí do normálního života. Jenomže jako právnička vím, a ostatně řekla to už tady řada výborných právníků z řad mých kolegů, že samotné zpřísňování trestů nefunguje, nevede k bezpečnější společnosti, ale k přeplněným věznicím a vyšším nákladům. Místo toho bychom přece měli investovat do prevence resocializace a chytrých řešení, které skutečně kriminalitu sníží. No, a zatímco voláme po přísnějších trestech, tak chybí moderní drogová politika, která by omezila černý trh a chránila zdraví lidí. Chybí i narovnání zranitelných, jako třeba LGBT osob, které do 21. století patří jako ta úplně integrální rovnost před zákonem, kterou jsme si již na začátku naší ústavnosti vetkli do Listiny základních práv a svobod.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, spravedlnost nemá být jenom kapitola ve vládním programovém prohlášení. Je to každodenní zkušenost běžných lidí, kteří se snaží vést normální život a narážejí na systém, který jim nepomáhá, ale naopak jim často jejich nelehkou životní situaci ještě více komplikuje a ztěžuje. Vládní programové prohlášení tuto útrpnou realitu bohužel nereflektuje, nenabízí řešení, která by lidem v postižených regionech pomohla právě s řešením dluhové problematiky, nenabízí systémový přístup ke korupci, nenabízí moderní a funkční pojetí spravedlnosti. A mimo jiné právě pro tyto významné nedostatky, které dopadají na občany a občanky nejen v mém regionu, nemohu této vládě vyjádřit důvěru. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A nyní budeme pokračovat dalším přihlášením, kterým je paní poslankyně Pipášová Barbora. Tak paní poslankyně, prosím, máte slovo.
Poslankyně Barbora Pipášová: Dobrý den. (Mluví na premiéra.) Dobrý den. Pardon, já se na vás teď právě otočím a budu mluvit ještě než začnu. Pardon, já ještě, než začnu, tak bych ráda požádala pana ministra Macinku, aby si nyní odpustil legrační obličeje, protože já budu mluvit o velmi vážném tématu, a to je duševní zdraví našich dětí. A omlouvám se panu premiérovi, že jsem ho nepozdravila, jsem poněkud nervózní. Omlouvám se ještě jednou. (Premiér a ministr Macinka reagují z místa.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jenom poprosím, abyste, paní kolegyně ,mluvila ke všem poslancům a případnou diskusi s panem premiérem a dalšími ministry, jakkoliv může být zajímavá, si pak nechte mimo vystoupení. Poprosím obě strany. Tímto děkuju pěkně. Pokračujte.
Poslankyně Barbora Pipášová: Pardon, že zdržuji, ale chci mluvit o duševním zdraví našich dětí. 67 000 dětí a dospívajících v naší zemi se potýká s duševním onemocněním. Není to blbá nálada, není to důsledek jejich vlastních rozhodnutí, ale s onemocněním. Právě prožíváme krizi duševního zdraví a ta opravdu není vtipná. Namísto toho, abychom dětem nabídli cesty, jak si budovat psychickou odolnost, naší nečinností nám před očima vyrůstá úzkostná generace. A zde se z duševního zdraví stává otázka bezpečnosti, protože pokud nebude mít odolnou společnost, nebudeme schopni čelit výzvám, které nás v budoucnu čekají.
Vládní prohlášení působí velmi komplexně, obsahuje kapitoly o školství i zdravotnictví, mluví o bezpečnosti, budoucnosti, kvalitních službách pro občany, ale když jsem hledala kapitolu o duševním zdraví, opravdu jsem ji nenašla. Do vládního prohlášení se vešly kočičky. To je moc milé, a mnoho dalšího, ale duševní zdraví dětí? Jen pár vágních vět bez reálného obsahu. (Připomínky ze sálu k hlasitosti projevu.) Prosím?
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, prosím, pokračujte a kolegy v sále poprosím, aby poslouchali.
Poslankyně Barbora Pipášová: Nebudu tolik křičet. Omlouvám se, mě to naštvalo, když se někdo směje duševnímu zdraví děti.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, opravdu, prosím, vyřešte se to pak s paní ministryni nebo s kýmkoliv z vlády mimo řečnický pultík. Teď mluvíte ke všem kolegům, my neslyšíme, co si říkáte s ministry. A zase naopak poprosím ostatní poslance, aby vás nechali v klidu vystupovat a nepokřikovali po vás.
Poslankyně Barbora Pipášová: Děkuji. To není chyba formátu, to je jasný signál, že toto téma vláda buď nepovažuje za důležité, nebo nechápe, jak zásadní a komplexní dopady má. A přitom duševní zdraví prostupuje školstvím, zdravotnictvím, sociální oblastí, bezpečnostní politikou, ale i hospodářským výkonem této země. Mrzí mě, že v kapitole školství se péče o duševní zdraví vůbec neřeší. Přitom právě školství je klíčovým rezortem, který může situaci zásadně ovlivnit, a to zejména prostřednictvím prevence. Musíme dělat pro to, aby se naše děti vůbec do psychiatrických ambulancí a psychiatrických nemocnic nedostávaly, ony tam opravdu nepatří.
Vládní text mluví o investicích, platech učitelů, sportovní infrastruktuře nebo digitálních nástrojích. Když ale přijde na prevenci psychických obtíží, šikany, vyhoření učitelů nebo podpůrné služby, najdeme jen pár obecných frází. Chybí konkrétně odpovědnost, systém, cíle. Chybí důraz na změnu ve vzdělání budoucích odborníků, kteří mají umět včas rozpoznat signály nepohody dětí. Stejně tak chybí například úprava složité atestační přípravy dětských psychiatrů. Jedna věta o podpoře duševního zdraví zkrátka nestačí. Bez peněz, bez systému, bez vzdělávání učitelů zůstáváme jen u rétoriky.
A kapitola zdravotnictví? Opakuje se totéž. Ano, reforma péče o duševní zdraví probíhá už několik let. Ale co k ní vlastně vláda přidává? Žádný nový impuls, žádné konkrétní opatření, jen známé fráze o osvětě veřejnosti a odbourávání stigmat. To všechno už dávno dělají neziskové organizace a odborníci v terénu bez systémové podpory. Tato vláda opakuje, že školství je prioritou, že zdravotnictví bude moderní, ale když duševní zdraví nemá ani v zásadních prioritách vládního prohlášení, prevence není systémová a nejzranitelnější skupiny zůstávají bez nových opatření, pak to není pravda. To je jen proklamace. ***
