Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.50 hodin)
(pokračuje Lenka Martínková Španihelová)
Rodiny, kde řeší bydlení, dluhy nebo dlouhodobé onemocnění. Ohledně rodin s dětmi vítám návrh na navýšení rodičovského příspěvku. Je to opravdu nezbytné. Nicméně v rámci stability, předvídatelnosti a možnosti plánovat musíme za Piráty znovu opakovat, že rodičovský příspěvek, coby náhrada příjmu, by měl být pravidelně valorizován podobně, jako je tomu u důchodů. A nemělo by zůstat jen u rodičáku, potřebujeme i flexibilní otcovskou nebo třeba možnost prarodičů pečovat místo rodičů.
V programovém prohlášení pak postrádám větší důraz na péči o ohrožené děti. Programové prohlášení vlády se této oblasti věnuje pouze okrajově. Náhradní rodinnou péči pak nezmiňuje vůbec. Doufám, že ve skutečnosti to bude pro vládu mnohem významnější téma, jak o tom včera pan ministr mluvil. Doufám, že místo návratu ústavů se budete věnovat nastavení fungování profesionálních pěstounů, řešení krizové péče i podpoře mladých dospělých. Návrat dětí do tří let do ústavu neprospěje nikomu; dětem, ani společnosti jako celku. Dovolím si připomenout, že základní citové vazby si dítě vytváří v prvních měsících života a pro ně je zcela zásadní blízkost jeho konkrétní osoby. A to nám žádný ústav nenahradí.
V této souvislosti musím zmínit za mě zcela neuvážené ukončování pracovního poměru s odborníky na MPSV, kteří agendu dlouhé roky řeší napříč politickým spektrem, napříč jednotlivými vládami. Jsou odbornou veřejností považováni za špičky v oboru a doposud nebylo oznámeno, kým budou nahrazeni. Opět musím připomenout, zde jde o malé děti, o jejich budoucnost. Znefunkčnění takové agendy je silně ohrožující. Včera jsme slyšeli, že nejde pouze o plnění tabulek a tvorbu strategií, že chceme vidět výsledky. Děti nemají čas, zaznělo tady, děti nemají čas, jejich čas běží. To je věc, na které se určitě shodneme. My v Pardubickém kraji jsme i díky jedné takové strategii dokázali transformaci všech dětských domovů. Ne nadarmo je Pardubický kraj špičkou a vzorem v této oblasti.
Stejně tak musím připomenout dostupnost péče o malé děti. Ta je zásadní pro možnost slaďování soukromého a pracovního života. Dostatečná nabídka míst v mateřských školách byla v minulosti doplňována nabídkou péče v dětských skupinách. Ty nabízí větší flexibilitu jak co do kvality péče, menší počet dětí a tedy řešení pro děti se specifickými potřebami, tak co do možnosti pokrytí služeb v menších obcích, ze které já také pocházím. U nás kapacitně není možné vybudovat školku, jsme obec, která má 300 obyvatel, školku bychom prostě neutáhli. Sem cílí i zavedení sousedských dětských skupin, které umožňují vznik už od počtu čtyř dětí a jsou tedy řešením i v těch odlehlejších lokalitách.
Tak já si také umím představit, když mluvíme o rozvoji venkova, to, aby tam rodiny chtěly žít, tak jedna z těch věcí, která tomu může pomoct, je toto. Je alarmující, že podle všeho vláda s podporou těchto forem péče nepočítá. Musím zde připomenout, že mateřské školky lze budovat až od určité kapacity a velikosti obce a zákonitě tedy bude dostupnost pro některé domácnosti zhoršena.
Dostávám se k trhu práce. Vítám další podporu kratších flexibilních úvazků. Zejména pro maminky po rodičovské je možnost zaměstnaní se zkrácenou pracovní dobou zásadní a často jediné možné řešení, jak té práce dosáhnout. Je to i vzhledem k provozním dobám mateřských škol a tak dále.
Možnost práce na home office je třeba také rozvíjet, byť ta samozřejmě není možná ve všech profesích. Pokud se ovšem v rámci trhu práce bavíme o omezování šedé ekonomiky, očekávala bych větší zacílení na fungování dohod, případně opatření, která zamezí zneužívání zaměstnávání takzvaně na fakturu místo práce v zaměstnaneckém poměru, kde se jedná jednoznačně o závislou práci.
Nyní zpět k rodinám. Rodiny potřebují stabilitu, potřebují podporu, potřebují finance, práci a v neposlední řadě potřebují bydlení. Když nemáte kde bydlet, to bydlení není dostatečně důstojné, nemáte se kde připravit dobře do školy, nemáte si kde odpočinout, abyste zvládli výkon své práce, je to velký problém. Vláda se v oblasti bydlení hlásí k podpoře jeho dostupnosti. To s Piráty samozřejmě vítáme. Tu podle dostupných vyjádření spatřuje zejména v realizaci masivní výstavby nového bydlení a významnou podporou developerů.
Vzbuzuje to otazníky minimálně z pohledu sociálního, tedy z pohledu zranitelných domácností. Výstavba nového bydlení se nestane přes noc. Navíc nové byty bývají drahé. Jak jejich nákup, tak nájem. Jak chce vláda řešit podporu domácností, které mají dnes problém? Jak bude pracovat s domácnostmi, které přišly o bydlení, dostaly se do dluhů, mají problémy s bydlením kvůli neznalosti právních předpisů, hledají si bydlení kvůli přestěhování z ubytovny nebo z azylu. Bydlení v ubytovnách a v azylech je pro rodiny velmi nevhodné. Dlouhodobě je zatěžující a je potřeba tady tu situaci řešit. Taková domácnost nebude mít na koupi nového bytu, nebude mít ani na nájem v novostavbě a pokud už nájem najdou, hrozí, že uzavřou nevhodnou smlouvu nebo si nenastaví dobře platby.
Připomenu, že náklady na řešení problému lidí bez domova, kde je potřeba hradit výjezdy hasičů, policie, sanitek a následně drahé náklady na zdravotní péči zanedbanou proto, že člověk bez domova nikam nepatří a nemá čas řešit cokoliv jiného než svou špatnou situaci, tak tyto náklady stojí náš rozpočet násobně víc než náklady na spuštění zákona. Můžete si to přečíst v podrobné důvodové zprávě, kterou zpracovával vládní analytický útvar. Je nám k dispozici, velmi doporučuji k pročtení.
Znepokojuje mne, že nikde v prohlášení nevidím nic o řešení situace těchto domácností, těch nejzranitelnějších, těch, kterým bychom měli opravdu pomoct. Naopak tyto situace řeší, respektive umí řešit, zákon o podpoře bydlení, který schválila předchozí Sněmovna a který měl začít platit od začátku tohoto roku. Jeho přijetí předpokládá vznik kontaktních míst bydlení po změnách ne plošně po celé České republice, ale pouze v exponovaných lokalitách, která by poskytovala pomoc právě takovým domácnostem, o kterých tady mluvím.
A jak ta pomoc měla vypadat? Tam, kde jde o komunikaci s nepoctivým majitelem, by stačila právní poradna nebo pomoc s úpravou nájemních vztahů ve smlouvě. Tam, kde vzniknou dluhy na nájemném, propojení s dluhovou poradnou nebo pomoc s vyřízením dávek na bydlení a s nastavením splátkového kalendáře. To jsou všechno velmi funkční opatření, která umíme udělat. Tam, kde jde o absenci bydlení, pomoc s hledáním řešení: buď vhodného obecního bytu, je potřeba mít jich dostatek samozřejmě, nebo bytu u soukromého majitele poskytnutého s garancí státu. Že by potom následovalo i zprostředkování služby asistence v bydlení, která by nového nájemce doprovázela do té doby, dokud ta obec nebude mít jistotu, že nájemce svou situaci zvládne. To je velmi důležité.
Toto všechno chce teď ale nová vláda zastavit, revidovat a měnit. Víte, ale vy tato opatření budete potřebovat. Je to nutné i pro lidi, kteří se budou stěhovat do těch svých nových bytů. Vy totiž pro domácnost z ubytovny nebo z azylu budete tu asistenci v bydlení potřebovat vždy, vždy, protože jinak máte téměř stoprocentní jistotu, že si opět vytvoříte další problém a další vyloučenou lokalitu. Ta podpora těch lidí při bydlení je velmi důležitá.
A ještě připomenu, v zákoně není nic, opakuji nic, co by nebylo prověřeno dlouholetou praxí v pilotních projektech realizovaných po celé České republice. Všechna tato opatření v projektech prokazatelně fungují. Proč tedy nedat realizaci zákona šanci a po pár měsících vyhodnotit, zda funguje nebo ne? Tak se to obvykle dělá. Pojďme to, prosím, aspoň zkusit.
A ohledně námitek k údajné nákladnosti zákona. Ty uváděné částky - mluvíme o částce jedna celá 1,6 miliardy, byly při plném náběhu a při pokrytí po celé České republice. Ani jedno se od začátku nestane. Bavíme se tady sotva o polovině těch peněz. ***
