Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.50 hodin)
(pokračuje Michaela Moricová)
V tomto směru říká vláda správně, že nechce být Velkým bratrem a že chce chránit soukromí - na tom se shodujeme a tento směr politiky ráda podpořím. Avšak musím dodat také druhou, neméně důležitou část. O chat controlu se nerozhoduje v České republice, nerozhoduje se na půdě této Sněmovny, rozhoduje se na úrovni Evropské unie. A právě tady narážíme na problém. V programovém prohlášení vlády nevidím jasnou strategii aktivního postupu v rámci Evropské unie, naopak se opakovaně zdůrazňuje důraz na jednomyslnost odmítání další integrace a spíše obranný než vyjednávací přístup. Jenže u chat control jednomyslnost není realistická cesta. Pokud chceme skutečně chránit soukromí lidí, musíme vyjednávat, hledat spojence a přicházet s alternativami - nestačí říct: my to nechceme, to samo o sobě nikoho neochrání a nic to nevyřeší.
Proto doufám, že si pan premiér, který si evropskou agendu vzal přímo pod sebe, tuto realitu plně uvědomuje. A tím se dostávám k širšímu pohledu. Vláda zrušila ministerstvo pro evropské záležitosti, evropskou agendu centralizovala u předsedy vlády a zároveň v programovém prohlášení odmítá další integraci i sdílení odpovědnosti. Vzniká tím obraz, který podle mě České republice nesluší. Chceme být součástí Evropské unie, ale nechceme se podílet na řešeních. Chceme výhody, odmítáme odpovědnost. Už teď je jasné, že návrat Andreje Babiše k moci povede ke zhoršení situace a nikoliv ke zlepšení. On sám se svými extremistickými partnery posouvá Českou republiku zpět, blíž k Maďarsku a Rusku.
Já si ale myslím, že Česko má na víc. Evropská unie není nějaká cizí instituce, Evropská unie jsme my. A pokud chceme chránit soukromí lidí, bránit digitální svobody a zajistit bezpečnost bez masového sledování, pak to bez spolupráce s ostatními státy opravdu nejde. Já chci sebevědomou, silnou a odolnou Evropu, takovou, která umí chránit své hodnoty i svobody. A ta nevzniká tím, že budeme stát stranou, vzniká tím, že se aktivně podílíme na řešeních a že za ně s klidem a jistotou neseme odpovědnost. I když v programovém prohlášení nacházím body, na kterých se s novou vládou shoduji, její odmítavý přístup k evropské spolupráci podpořit nemohu. A stejně tak nemohu této vládě vyslovit důvěru. Důvěra je totiž ochotou se na někoho spolehnout, že splní určitá očekávání. A jsem opravdu zvědavá, jak si tato vláda složená z populistů a extremistů s těmito očekáváními poradí. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní bude pokračovat pan poslanec Volpe Samuel.
Prosím, máte slovo.
Poslanec Samuel Volpe: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes, kdy hlasujeme o důvěře vládě České republiky, stojíme také v době, kdy Česká republika, Evropa, ale i celý svět se nachází ve složité bezpečnostní situaci, v době otevřené hybridní války s Ruskem, v době, kdy musíme víc než kdy dřív přemýšlet o tom, jak zajistit bezpečnost nejen nás, ale i nastupujících budoucích generací. Svět kolem nás se zásadně změnil. Bezpečnost už dnes neznamená jen tanky a vojáky na hranicích, znamená hybridní válku, dezinformace, kybernetické útoky, energetické vydírání, útoky na kritickou infrastrukturu a systematické oslabení důvěry ve stát a jeho instituce. Znamená cílené snahy rozkrádat a rozkládat společnost zevnitř. Právě proto je klíčové, kdo naši zemi vede. A právě tady narážíme na zásadní problém vlády Andreje Babiše. V programovém prohlášení vláda mluví o bezpečnosti jako o prioritě a slibuje občanům zvýšení pocitu bezpečnosti - za to já jsem samozřejmě rád, jenže pocit bezpečnosti nevzniká z prohlášení, ale vzniká z důvěry. Jak máme věřit, že vláda dokáže zemi připravit na zásadní bezpečnostní hrozby, když předsedové a další členové koaličních stran nejsou schopni jasně říct ani tak základní věc, jako že je Rusko agresorem. A když je člověk, který to udělá - v tomto případě pan ministr obrany Zůna - tak za svůj postoj je umlčován například od pana Radima Fialy. Jak máme vládě věřit v boji s dezinformacemi, když strany této vlády mají mezi svými členy lidi, kteří sami aktivně dezinformace propagují a šíří? Naše společnost se dezinformacím neubrání, pokud představitelé státu nebudou schopni pojmenovat realitu, pokud budou tvrdit, že pravda je věcí názoru a agresor otázkou interpretace. Kombinace relativizace, zpochybňování, mlčení a alibismu nás na bezpečnostní výzvy 21. století nepřipraví. Česká republika potřebuje vizi a ochranu. Stát, který má v této bezpečnostní situaci obstát, musí být proaktivní, moderní a připravený investovat do bezpečnostní infrastruktury, do kybernetické obrany, do ochrany kritických systémů, do lidí a institucí, které chrání náš stát a demokracii. Nevyslovení důvěry této vládě proto není aktem politického boje, je to rozhodnutí ve prospěch budoucnosti, ve prospěch bezpečnostní politiky, která není zpátečnická, do lidí a institucí a která je připravena čelit výzvám dnešního světa. Vláda, která není schopná jasně pojmenovat hrozby a dát občanům skutečné bezpečnostní záruky, nemůže získat a dostat mou důvěru. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče. A nyní poprosím paní poslankyni Ančincovou Hanu, aby se ujala slova jako další řádně přihlášený. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.
Poslankyně Hana Ančincová: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členky a členové vlády, vážené kolegyně, drazí kolegové, programové prohlášení o sociální politice se čte velmi líbivě, je plné slov o spravedlnosti, důstojnosti a pomoci. Pokud bychom hodnotili pouze dobré úmysly, museli bychom zatleskat. Jsme tady však od toho, abychom spravovali naši zem zodpovědně a s výhledem více než na jedno volební období. Dovolte mi proto k programovému prohlášení několik zásadních připomínek.
První z nich je oblast důchodů. Slibujete zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let a zároveň štědřejší valorizace. Politicky je to velmi atraktivní, ekonomicky je to ale velmi neupřímné. Dokument mluví o udržitelnosti pro naše děti a vnuky, ale mlčí o tom nejdůležitějším - kdo to zaplatí. Zvýšíte daně nebo budete dál zvyšovat dluh, který právě tady naše děti ponesou na svých bedrech? Nemůžeme budovat jistotu dnešních seniorů na nejistotě jejich vnoučat, to není solidarita mezi generacemi, to její popření.
Druhou oblastí je oblast rodinné politiky. Rodinná politika není jen o tom, kolik peněz stát pošle rodinám na rodičovském příspěvku. Peníze jsou důležité, ale samy o sobě rodinu neudrží. Rodiny potřebují hlavně jistotu a podmínky, ve kterých se dá normálně žít - mít kde bydlet, mít dostupnou školku nebo dětskou skupinu, možnost sladit práci s péčí o děti a vědět, že když se dostanou do potíží, tak jim stát pomůže. Bez dostupného bydlení zůstávají všechny ostatní sliby jen na papíře. Skutečná podpora rodin proto musí být celým balíčkem opatření, který lidem dává pocit bezpečí, stability a perspektivy, nejenom jedním číslem v tabulce. A přesto tu říkám zcela otevřeně, nechci být jen kritikem. Já jsem člověk, který vyrostl v komunální a krajské politice a vím, že bez vzájemné spolupráce obcí, krajů, státu a poskytovatelů se žádná reforma v sociální oblasti nepovede - a také nás navzájem. Ano, potřebujeme nový zákon o sociálních službách. A tady kvituji (Gestikuluje vlevo.), že o něm včera byla dlouhá řeč, protože já toto familiérně nazývám jako bod pro pamětníky, čekáme na něho nejenom jedno volební období. A také - ano, potřebujeme výrazně propojit sociální a zdravotní péči, protože tam dneska mizí lidé mezi systémy a spolu s nimi i peníze, které bychom my mohli použít daleko někde jinde, právě na jejich pomoc. ***
