Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Myslím že dneska měl post(?), že už tam teda jako finálně fakt nebude. A přichází paní Nebeská, která po schválení zpřísnění střetu zájmů v roce 2019 nebo kdy to Boha bylo, až do roku 2001 tvrdě stála za tím, že datace Agrofertu a veřejné zakázky se soutěžit mohou, což následně soudy, které jsme vedli, potvrdily, že nemohou. A těch rozsudků už je asi pět. Takže já mám obavy, že skutečně, a známe to z minulosti. Opět personální čistky, ztráta institucionální paměti, oslabení profesionality, to není modernizace státu. Modernizace státu by měla být přes vysoké požadavky na kvalitu těch lidí, možnosti kvalitního ocenění, Life Time vzdělávání státních úředníků a podobně. Nikoliv proto vyházet ty, kteří se vám nehodí a nabrat si tam ty, kteří jsou loajální, protože ti, kteří jsou schopní, tam bohužel, a to vám můžu říct empiricky ze své zkušenosti, jako moc často pracovat nejdou, pokud nejsou srdcaři, jako třeba Leo Steiner a další.

No, a když k tomu připočteme a jsem řekl, ty nejdůležitější věci, který mě trápí, jenom zopakuju protikorupční agenda is missing. Máme tady stále střet zájmů Andreje Babiše, můžeme očekávat útok na veřejnoprávní média, máme zde stále dotační byznys lidí napojených na stát a není to jenom problém Andreje Babiše. V tom dotačním byznysu totiž jedou ti největší kapitalisti, které jako všechny ostatní označují za komunisty, přitom oni jsou nejvíce přisáti na cecík dotací a v momentě, když přijde krize, tak jsou první s ručičkou a říkají: státe pomoc. Mně to přijde absurdní. Mí kamarádi, když podnikají a dva roky se jim nedaří, tak prostě prodají třeba chatu, co si koupili ve Španělsku a vrazí zpátky do té své firmy. My tady máme takový kapitalismus nekapitalismus, že veškeré zisky náleží tomu, kdo je vytvořil a veškeré ztráty jsou sanovány přes stát. A když to přece jenom nejede, tak si prostě někde vydupete nějakou dotaci. Tak já doufám, že pan Havlíček bude na ministerstvu přísný a dotace na údajné modernizace nebo na uvedení výrobku na trh, což si myslím, že tomu se říká marketing, který firmy normálně dělají, protože mezi sebou soutěží, tak dotovat nebude, zejména u těch největších hráčů. Stejně významná část covidové pomoci šla do provozovatelů kasin, jo, jenom abych odilustroval. Kasina byla zavřená, mají hodně zaměstnanců, tak dostali super peníze. Tak tohle prosím ne.

A poslední věc, kterou jsem chtěl zmínit, je otázka bezpečnosti. Já vnímám tuto vládu silně, silně zatíženou bezpečnostními riziky. A já vám řeknu, proč. Je to extremismus, je to spolupráce s lidmi, kteří jsou navázáni na struktury, které řídí Tomio Okamura a bohužel i Filip Turek. Není to jenom otázka různých mezinárodních narativů, opakování prostě a papouškování nějakých ruských narativů, byť nám to rozhodně na reputaci nepřidá. Ostatně vždycky se můžeme podívat, když někdo něco takového plácne, tak, jak všechny Russia Today zajuchají, že objevili v České republice, která je stále vedena jako nepřítel Ruska, opět objevili svého ztraceného spojence.

Ale já doufám, že všichni poslanci budou mít možnost, zejména členové vlády už byli na brzce a určitě už komunikují s biskou a s vojenskou rozvědkou, takže je poučí, že ne každý kamarád, s kterým se fotíte v hospodě u stolu, je úplně člověk, kterému byste chtěli sdělovat, jak to na vládě chodí. Já jsem se nekoukal na pana Macinku, já jsem se tady, přede mnou sedí tady paní poslankyně, tak jsem se kouknul na ni. Někteří lidé, kteří se kolem té politiky pohybují, doufám, že to nejsou vaši kamarádi. To by fakt nebylo hezký. Zeptejte se jich někdy, co třeba dělali před 10 lety? A rozmyslete si, koho si zvete do Poslanecké sněmovny? Teď bych se otočil na pana Tomia Okamuru, ale ten se baví s paní Táňou Malou... Bezpečnost České republiky v takhle složité mezinárodní situaci, kdy navíc prostě každý krok, který politik udělá, nejenom člen vlády, ale poslanec, je okamžitě sebraný propagandou, která z toho vytváří příběhy, kterými krmí další lidi, kteří podléhají dezinformacím.

Bezpečnost není jenom o tom, jak máme silnou armádu. A ještě jednou jsem chtěl poděkovat panu ministru Zunovi za to, ta část programového prohlášení vlády, která se týká obrany České republiky, je vypracovaná dobře, ať jsou to personální věci, ať jsou to otázky posílení protivzdušné obrany, plnění cílů NATO. Děkuju za to. To je velmi racionální, ale bezpečnost je taky (nesrozumitelné) trvání demokratických zemí v čase. Je to otázka odolnosti lidí a národa. Slovo národ je velmi oblíbené u některých politiků. Proti vnějším hrozbám, které se fakt nedějí jenom přímým útokem, nějakými drony nebo raketami, ale dějí se rozkladem, korupcí, vydíráním a podobnými věcmi. Chraňme tu budoucnost země, buďme zodpovědní, nehazardujme s ní. A když už někdo, ať přímo nebo nepřímo, vědomě toto dělá skrze své chování, tak doufám, že jak jsem řekl, si necháte poradit od lidí, kteří se bezpečností státu zabývají. Máme několik bezpečnostních služeb, určitě vám jako reprezentantům vlády k tomu mohou dát patřičný výklad.

Já nemůžu dát úplně důvěru za sebe vládě, která často systematicky a jsou tam měsíc, jo, tito páni, ministři a ministryně za mnou. Ne každý se zatím takhle o tom zapsal, rozkládá pravidla, propojuje tu politickou moc s byznysem, přepsala i nějaké historické, byť zvykové věci a taky často relativizuje pravdu. Jo, říct dnes ne, není gesto opozice, často to je obrana státu jako takového, obrana jeho institucí, obrana právního řádu a důvěry občanů. A Česko si zaslouží vládu, která chápe, že moc... Och, jak je opojná moc, že moc je služba v politice, ne nárok. Že pravidla, která chceme, která schvalujeme ve Sněmovně, a vláda je často navrhuje, že pravidla platí úplně pro všechny, ať už jste ministr nebo nějaký obyčejný člověk, co dělá třeba v pojišťovně v Jablonci nad Nisou. A že demokracie bez kontroly a bez institucí se velmi rychle mění v naprosto prázdnou skořápku. Za Piráty my odmítáme cestu této demokracie a změny ve skořápku, chceme skutečně stát, na který je spoleh, vládu, na kterou je spoleh v plnění slibů, ale i v bránění ústavy a demokracie v České republice. Já takovou vládu před námi zatím nevidím, důvěru této vládě za sebe nevyslovím. Děkuji. (Potlesk zprava.)

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. V této chvíli bych poprosil Irenu Konečnou Ferčíkovou a připraví se Jana Pátková. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Irena Ferčíková Konečná: Dobrý den. Dobrý večer, dámy a pánové. Já bych chtěla začít nebo respektive bude to trošku asi další řeč, ale chtěla bych zdůraznit, že jsme v době, kdy se mezinárodní právo relativizuje, ohýbají se jeho rámce a zpochybňuje se a kdy celá Evropa se ocitá pod tlakem jak z východu, tak bohužel poslední dobou i ze západu. Prostřednictvím pana předsedajícího bych chtěla poprosit, aby za mnou stojící, sedící ministři přestali mluvit. A děkuju.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Paní poslankyně, jenom jsem chtěl říct, že na ministry se můžete obracet i bez předsedajícího a ministři na poslance prostřednictvím předsedajícího jenom poslanci mezi sebou. Nicméně poprosím o klid v sále, včetně ministrů.

Poslankyně Irena Ferčíková Konečná: Tak. Chci jenom říct, že potřebujeme v takové situaci vládu, která má odvahu, kterou, která má vizi a taky tah na branku, a to bohužel u téhle vlády nevidím. A chci zdůraznit, že snižování daní se stalo mantrou. Předchozí koalice se špičkuje s tou současnou, o tom, kdo víc sníží daně slibem, který zní líbivě, ale který je ve skutečnosti špatnou zprávou pro obyčejné lidi. Kde je odvaha říct, že je třeba zdanit superbohatství, kde je odvaha začít mluvit o spravedlivých daních. Snižování daní se rozhodně netýká pracujících a drobných podnikatelů, ty se snižují především těm nejbohatším skrze nižší korporátní daň, další daňové výjimky nebo zvýhodnění vysokopříjmových OSVČ v paušálním režimu.

Snižování či neexistence daní je také jednou z příčin krize bydlení. Byty se totiž staly výhodnou investiční komoditou. Majetkové daně vesměs neexistují a daň z nemovitostí pro někoho, kdo vlastní stovky bytů, je zanedbatelná. V září se odhlasovala nulová daň na kapitálové příjmy z prodeje podílu z firem i nad 40 milionů korun. Probíhá rozšiřování daňových výjimek namísto jejich omezování. Tohle není daňová spravedlnost. Tohle je systematický přesun nákladů státu na pracující. Když si člověk čte programové prohlášení vlády, má chvílemi pocit, že se ocitl v paralelní realitě, realitě, kde nějak nefunguje matematika a logika, kde se daně snižují, přičemž se výdaje zvyšují a rozpočty se mají nějakým způsobem zázračně vyrovnat. ***