Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.40 hodin)
(pokračuje Irena Ferčíková Konečná)
A dopad? Ten je nevyhnutelný a bude dopadat na méně dostupné a kvalitní veřejné služby. Tohle není politika pro lidi, tohle je politika pro úzkou elitu zabalená do líbivých hesel o nižších daních.
A právě tady se dostávám ke druhé mé klíčové rovině, a to je k demokracii a právnímu státu. Demokracie byla zmíněna v proslovech ministryň a ministrů několikrát, nicméně demokracie může existovat jen tam, kde platí principy právního státu. Principy právního státu, které předseda Poslanecké sněmovny Okamura nazval blbostí, když rušil delegaci vezu (?) na společné jednání s Evropským parlamentem o situaci právního státu v EU. Demokracie se rozkládá plíživě, krok po kroku. Znepokojivý je přístup vlády ke státní správě a systematizaci na ministerstev bez jakékoliv strategie. Rušení odborných útvarů a personální chaos vycházejí z pohrdání institucemi a představy, že stát je překážka, nikoliv služba veřejnosti. Tento styl řízení připomíná řádění Elona Muska v čele americké DOGE. Víra, že stát lze řídit jako firmu, jenže stát není ani firma, ani startup.
Oslabování odborných kapacit ministerstev je dalším krokem k erozi principů právního státu a ohrožuje jeho efektivitu, ale co je důležité, i naši bezpečnost. Korupce, tu nelze redukovat na úplatkářství. Sledujeme systematické prorůstání byznysu do politiky - oligarchizaci politiky, která vede k nastavování pravidel tak, aby vyhovovala silným privilegovaným hráčům v daních, v daňových výjimkách a v nastavení státních dotací.
Programové prohlášení vlády je plné znepokojivých signálů, kde je veřejný zájem systematicky podřazován zájmům soukromým, obchodním a developerským. Že, pane Macinko, prostřednictvím pana předsedajícího, což nemusím. A to ne pouze v kauze CHKO Soutok. Do této mozaiky zapadá i nezávislost médií. V zemi, kde většina mainstreamových médií patří oligarchům je to zásadní téma. Symbolické bylo převzetí části Mafry Pavlem Tykačem v listopadu loňského roku. Pavlem Tykačem, který je sponzorem Motoristů. Mainstreamová média vlastněná uhlobarony tak systematicky vytvářejí odpor vůči jakékoliv ekologické a ekonomické transformaci a usilují o zachování statusu quo. Tedy topit uhlím, spalovat naftu, a jak říká tady kamarád pana premiéra Trump - Drill, baby drill.
Rušení koncesionářských poplatků a financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu považuji za zásadní zásah do nezávislosti médií. Koalice se tento krok snaží ospravedlnit argumentem, že je to ve prospěch obyčejných lidí, kteří nebudou muset platit koncesionářské poplatky. Nejenže tito lidé tak či onak veřejnoprávní média zaplatí z daní, ale draze zaplatíme my jako celá společnost, protože se veřejnoprávní média dostanou do područí vlády, ať už současné, anebo budoucí. A to je nepřijatelné. Bez nezávislých médií není informovaná veřejnost a bez ní není demokracie.
Podobně znepokojivý je i přístup k občanské společnosti. Tak, jak se paní poslankyně Pastuchové dotýká, že když používáme medicínské diagnózy jako příměr, mě se inherentně dotýká to, jakým způsobem se programové prohlášení vlády vyjadřuje o neziskových organizacích. Ty jsou v programovém prohlášení i ve veřejné rétorice stigmatizovány a vykreslovány jako problém a nepřítel. Přitom právě ony často suplují stát, poskytují službu za cenu, za kterou by je stát nikdy nebyl schopen zajistit. Hlídají dodržování zákonů a dávají hlas těm, kteří ho jinak nemají. Jejich delegitimizace není náhodná, protože odvádí pozornost od skutečného problému, a to je koncentrace moci a peněz.
Věřím, že ne všichni poslanci a poslankyně Hnutí ANO jsou s tímto směřováním ztotožněni. Včerejší projev zmocněnkyně vlády pro lidská práva Táni Malé ukázal, že uvnitř hnutí existují i jiné hlasy. Souhlasím také s některými vizemi ministrů Plagy nebo Juchelky, konkrétně v potřebě začít řešit vykořisťování a zajistit lepší ochranu pracovníků na platformách. Ale nemohu souhlasit s najímáním ultrakonzervativních poradců Aliance pro rodinu na MPSV.
A nakonec ještě jedna věc, kterou nemohu nezmínit, a to je směřování České republiky na východ. Pod praporem takzvaného vlastenectví se relativizují demokratické hodnoty, oslabuje se vazba na Evropu a normalizují se autoritářské praktiky. Skutečné vlastenectví ale neznamená kopírovat režimy, kde vládnou autoritáři a oligarchie a kde se oslabují principy právního státu a umlčuje se občanská společnost. Tohle všechno spolu souvisí. Daňová politika pro bohaté, oligarchizace politiky a médií, delegitimizace občanské společnosti, pohrdání institucemi a státní správou. To vše naznačuje erozi principů právního státu, a proto důvěru vládě nevyslovím.
A na závěr uzavřu citací generála Aladeena z filmu Sachy Baron Cohena Diktátor z roku 2012, který mě během svátků opravdu pobavil a který je stále velmi aktuální. Takže doporučuji, pusťte si Diktátora. Velmi inspirativní. Proč jste tak proti diktátorům? Mohli byste nechat jedno procento lidí vlastnit většinu bohatství národa. Mohli byste pomáhat svým bohatým přátelům zbohatnout tím, že byste jim snížili daně. Mohli byste ignorovat potřeby chudých. Vaše média by se jevila jako svobodná, ale ve skutečnosti by byla tajně ovládána hrstkou bohatých. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. Pozvu k řečnickému pultíku paní poslankyni Janu Pátkovou... Patkovou, pardon, já se omlouvám. (Poslankyně Patková děkuje a směje se.) Já se omlouvám. Než vám ale dám slovo, mám tady jednu omluvu: Tomio Okamura se omlouvá od 19 do 20 hodin z pracovních důvodů. Tak a teďka, paní poslankyně, máte slovo a ještě jednou se omlouvám za zkomolení vašeho příjmení.
Poslankyně Jana Patková: V pořádku, to se stává. Ono je lepší mně říkat podle oblíbeného dne v týdnu, než podle skrojku chleba. Já to chápu. (Smích v sále.) Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové, každý tu reprezentujeme určitý vzorek obyvatelstva. Já jsem skoro již šest let maminkou, nyní už tří dětí. Na základě praxe a setkávání se s dalšími rodiči dobře vím, jak se žije rodičům malých dětí. Těm, kteří jsou dlouhodobě odkázaní na jeden příjem, anebo těm, kteří mají jenom rodičovský příspěvek, tedy v průměru 9 700 korun na měsíc. Bez ohledu na to, jak vysoká je inflace a další překážky.
Včera jsme tu několikrát slyšeli, že děti jsou vládní priorita. Bohužel programové prohlášení vlády tomuto příslibu zcela neodpovídá. V programovém prohlášení chybí jedna zásadní věc. Jak se říká, modří už vědí, jedná se o valorizaci rodičovského příspěvku podle inflace. Dokonce ho ani nechcete zvýšit tak, aby to pokrylo inflaci současnou. Slibujete sice, že zvednete příspěvek na 400 tisíc korun, ale realisticky to můžete zvládnout od ledna příštího roku. Jenže po započtení inflace by to mělo být minimálně 437 tisíc korun. A každý další rok se bude bez pravidelné valorizace tato finanční propast prohlubovat.
A co je na tom úplně nejsmutnější? Vy na těch mladých rodinách ve skutečnosti parazitujete a šetříte. Propad porodnosti totiž výrazně ovlivňuje to, kolik stát za rodičovský příspěvek utratí. Poslechněte si ta čísla - v roce 2020 dal stát na rodičovskou 38,5 miliardy korun, a to byl příspěvek 300 tisíc za rok, tedy pardon, za období rodičovského příspěvku. Teď, i když ten příspěvek zvednete na 400 tisíc, to bude podle demografů méně než 33 miliard korun. ***
