Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.10 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Já tady připomenu jenom to, co vy jste dělali nám, aby věděli noví poslanci a nové poslankyně, kteří tady podepisovali, aby tady kultura toho projednávání byla lepší z hlediska toho, že mají třeba malé děti, rodiny, jsou tady zaměstnanci. Tak my můžeme jet jako minulá koalice přes noc, můžeme navrhovat pevný čas pro hlasování. To všechno ještě je před námi. Tohleto všechno jste dělali vy. To bych jenom chtěl tady říct. Mrzí mě to, ale už první týden tímhletím způsobem to funguje. Příští týden měl být týden výborový a už je tam další schůze k nedůvěře, rekordně rychle.
Teďka k tomu porušování zákona, pravidla rozpočtové odpovědnosti. Já už jsem na to odpovídal kolegovi Jakobovi, prostřednictvím předsedajícího, včera, tak mu odpovím i dnes. To jste porušili, pane kolego, prostřednictvím pana předsedy, vy. Vy jste odevzdali rozpočet, kde byl schodek 286 miliard a nepřičetli jste tam 37 miliard rozdílu rozpočtu SFDI. Když to sečtete, tak je to součet 323 miliard. Vidíte, jak jsem k vám velkorysý. Nepřipočítávám tam další mandatorní nebo kvazi mandatorní výdaje, které jste tam neměli. Jinými slovy, váš rozpočet je úplně vymyšlený, úplně. Ta čísla vůbec nekorespondují. Můžeme jít položku po položce a taky si to tady odehrajeme v rámci rozpočtu. Vy jste takoví nedočkaví, nevím. První čtení je 11. února, tak tam si to všechno řekneme, položku po položce, co se změnilo. Já s tím nemám problém, ale vy jste porušili ta pravidla. Vy jste porušil zákon (Poslanec Jakob: Já?). Vy, vaše koalice, protože jste sem nedali rozpočet SFDI do 30. září. Úplně prokazatelně, viditelně, evidentně, evidentně, evidentně! Tak prosím pěkně, začněte u sebe.
Poslední, obchvat. Já podporuju to, co tady říkal Zdeněk Hřib. Určitě ne jako první nebo druhý bod, protože dneska tady máme stavební zákon a ten jednací řád. Ale ano, jenom by bylo dobré připomenout, co všechno se tady v oblasti legislativy pro Prahu dělo v minulém volebním období. Zase... (Poznámky z pravé strany sálu.) Protože se vám to nehodí.
Čtyři roky jsem se tady snažil prosadit, abychom řešili problematiku krátkodobého ubytování. Čtyři roky se to nedostalo ani na program. Jenom pro kontext, čtyři roky. Podívejte se, jak jsme řešili taxislužbu. Tady u toho skutečně hrozí, že když se to neprodlouží, tak ta EIA může způsobit, že u toho obchvatu začneme od začátku. Ale zase se podívejme, kdy a kdo navrhl ten zákon, který tohle způsobil. Bylo to za předchozí vlády.
Teď tedy suma sumárum. Omlouvám se, já se fakt omlouvám, ale já jsem myslel, že tyhlety obstrukce skončí, že něco tady projednáme a vy to střídáte. Buď jste u mikrofonu nebo si berete pauzy a v zásadě vždycky si to nějak odůvodníte. Ty naše obstrukce byly obstrukční, ty vaše jsou korektní, protože vždycky máte důvod. My jsme ho samozřejmě nikdy neměli, vy ho samozřejmě máte. Já to čtu tak, že vy jste se doposud nesmířili s výsledky voleb. Takhle se podle mě ta věc má a já vás prosím, pojďme už otevřít ten bod, tu dnešní schůzi, pojďme už něco udělat a vy to tam promítněte svými pozměňovacími návrhy nebo svým vystoupením a ne tímhletím natahováním permanentním, každodenním, teďka už každodenním. Děkuju.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem pan předseda klubu TOP 09 Jakob. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Musím zareagovat na kolegu Nachera. Já si jsem samozřejmě vědom a znám jednací řád Poslanecké sněmovny. Proto jsem také žádný bod nenavrhoval, podpořil jsem již navržený bod kolegy Munzara. To můžu udělat při projednávání programu, ať se přihlásím s přednostním právem kdykoliv. Ale proč chci hlavně zareagovat? Já vás svým způsobem chápu, že před tím zrcadlem se potřebujete vyvinit, ale za ten nový návrh rozpočtu nemůže předchozí vláda, nemůže nikdo z opozičních poslanců. Plnou odpovědnost nesete vy, nese ji vláda, která schválila ten návrh rozpočtu a tu odpovědnost ponese každý poslanec, který pro ten rozpočet bude hlasovat.
Ať se budete snažit vyvinit jakkoliv, tak ten návrh je v rozporu s platnými zákony České republiky. Vyřiďte si to se svým svědomím. Chápu, že hledáte kličky, jak si to před tím svědomím obhájit, ale je to neobhajitelné. Zákon zní jasně, citoval jsem ho tady. Pokud pro to budete hlasovat, tak budete hlasovat pro protizákonný návrh státního rozpočtu. To není žádná obstrukce, že na tento naprosto fatální stav upozorňuju, není to obstrukce, nevyviníte se z toho. Plnou odpovědnost ponese každý poslanec, který pro to bude hlasovat. Děkuju.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní pan poslanec Jan Bureš a připraví se paní poslankyně Renáta Zajíčková. Pane poslanče, máte pět minut na návrh bodu, prosím.
Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane předsedo. Pan kolega Nacher se tady rozčiloval, co jsme si to dovolili, že jsme se přihlásili. (Poslanec Nacher oponuje.) Prosím, ať po mě nepokřikuje pan místopředseda. Děkuju, že to budete řídit, pane předsedo.
Když jsme tady dávali nějaké návrhy. No, ono je to celkem logické, pane kolego Nachere, prostřednictvím pana předsedajícího. Když jste si prodloužili dnešní jednací den, no, tak přece můžeme toho udělat podstatně více, než jenom ty dva návrhy, které vám tady leží tak na srdci. Proto si dovolím dát návrh na předřazení sněmovního tisku 54. Nevím přesně, jaké to je už teď číslo v programu, ale pan předsedající to určitě bude vědět. Je to vládní návrh zákona o správě dat a o řízeném přístupu k datům.
Ona to na první pohled může být jednoduchá technická, možná až úřednická norma, která se týká hlavně informačních systémů, databází a vnitřního fungování státní správy, nicméně jsem přesvědčen o tom, že opak je pravdou. On totiž ten zákon se dotýká samotného fungování moderního státu a jeho efektivity, transparentnosti, bezpečnosti a v konečném důsledku i důvěry občanů ve veřejnou moc.
Teď mi dovolte, abych zdůvodnil vlastně, proč je tento zákon důležitý a možná přitáhl i vaši pozornost k tomuhle zákonu. My dneska pracujeme s obrovským množstvím dat. Myslím tím jako stát. Máme data o dopravě, o životním prostředí, o energetice, zdravotnictví i o sociálních službách, školství, o územním rozvoji, dotacích, krizovém řízení a tak dále. Problém ale není v tom, že by tato data neexistovala. Problém je v tom, že jsou roztříštěna, nejsou propojena, často nejsou dostupná nebo naopak sdílena chaoticky bez jakýchkoliv jasných pravidel. Potom výsledkem je zbytečná administrativa, duplicitní sběr dat, neefektivní rozhodování a také v krajním případě i špatná rozhodnutí státu, která stojí ve finále veřejné peníze. Tenhle zákon o správě dat má právě ambici tenhleten stav systematicky narovnat.
Řízený přístup k datům není anarchie a není centralismus, ale chce zdůraznit jednu věc, která v debatách často zaznívá zkresleně. Nejde o bezbřehé sdílení dat, taky nejde o oslabení ochrany citlivých informací. Naopak tenhleten zákon jasně vymezuje, jaká data lze sdílet a jaká nikoliv. On respektuje utajované informace, bezpečnostní zájmy státu i ochranu osobních údajů a nastavuje řízený, kontrolovaný a auditovatelný přístup k datům. To je přece základní rozdíl oproti dnešní praxi, kde se často data sdílí buď všechno a nevíme proč, anebo nic, protože to je jednodušší.
Tento návrh bude mít přínos i pro obce a kraje. Chtěl bych zdůraznit, že dopad na samosprávy - protože právě obce a kraje dnes často doplácejí na nefunkční datovou infrastrukturu státu. Kolikrát slyšíme starosty říkat, stát ta data má, ale my k nim nemáme přístup. ***
