Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za zdržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Bartoš, připraví se pan poslanec Papajanovský.

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já už jenom v krátkosti. Já jsem se vůbec nechtěl bavit o tom procesu digitalizace stavebního řízení jako takové, byť i ty audity, které potom si objednal pan Jurečka a spol., vlastně potvrzovaly to, že ten systém je potřeba dodělat.

I ten, řekněme, audit divný, tam, kde nám potom vypisovali a volali ti údajní auditoři, že tam cokoliv změní, když na ně budeme hodní, tak nakonec potvrdili, že ten systém je architektonicky správně, měl se dopracovat, že volba technologií byla správná. Co já jsem zde říkal, že kvůli tomu zdržení... Ten prapůvod zdržení byl v tom, že vznikl spor o to, jestli budeme racionalizovat síť stavebních úřadů třeba na úroveň ORP nebo menší. Ten spor byl natolik vyhrocený, že nakonec se vláda a koaliční strany rozhodly, že to budeme řešit až po komunálních volbách, čím jsme získali rok ztrátu a potom jsme se dostali do časového presu té implementace.

A ještě možná jenom z praxe spouštění těch digitálních systémů. Není to dávno, je to asi měsíc, kdy jsme tady společně všichni v devadesátce odhlasovali odklad platnosti eLegislativy a těch systémů, které vznikají na Ministerstvu vnitra. Vznikaly před Vítem Rakušanem, vznikaly za Víta Rakušana. Ty systémy byly předávány do provozu a dodneška nefungují. A takových systémů má státní správa spoustu. Bohužel ta legislativa je nastavená tak, a třeba se poučíme v tomhle volebním období, kdy budeme schvalovat zákony, které neočekávají, že v momentě platnosti zákona běží stoprocentně ten systém, že začne pracovat s nějakými náběhovými termíny. To si myslím, že je podstatné. Jinak já jsem někdy a nebudu tady číst ta jednotlivá data, poměrně jako sebekriticky přistoupil i k implementaci té digitalizace jako takové v oblasti stavebnictví, nicméně stále jsem přesvědčen, že ty systémy je potřeba dodělat.

Já úplně nejsem fanoušek toho, že lepší je dělat nic, obzvláště pokud ten stav byl tristní. A ten byl ještě před schválením novely stavebního zákona minulé vlády. A jenom by mě zajímalo, v jakém vesmíru pracuje starosta se systémem určeným pro státní správu a úředníky? Jestli to je standardní se jako přihlašovat nebo tam pracuje pod nějakým jiným, nebo jste na to jenom nahlížel? Protože podle mě starosta nemá pracovat se systémy určenými pro státní správu.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak pan poslanec Papajanovský bude reagovat faktickou poznámkou. Tak prosím.

Poslanec Jan Papajanovský: Děkuji za slovo. Já k tomu mám jenom dvě věci a využiju jednu minutu na jednu věc, druhou minutu na druhou věc. Chtěl bych za prvé podpořit myšlenku kolegy Vlčka, který předtím podpořil moji myšlenku, že je nejlepší někdy nedělat nic, ale já budu konkrétní. Ne, já tady chci otevřít jednu věc, na kterou jsem zapomněl v tom svém původním projevu, v tom svém původním vystoupení. A je to věc, která v té veřejné diskusi zaznívala, že vlastně jedna z chyb té digitalizace a najetí na ten nový reformní systém bylo to, že ten systém najel v rámci celé České republiky. Objevovala se myšlenka, zda by třeba nebylo lepší ten nový systém nasazovat postupně, to znamená nejdřív si ho vyzkoušet na části území, což je diskuse, která zcela vážně se vedla mezi odbornou, právní a IT veřejností s tím, že se tedy táži, zda třeba předkladatelé toho zákona neuvažovali nad něčím podobným, to znamená, že by náběh té reformy nebyl najednou pro území celé České republiky, ale že by náběh byl postupný? Že by zkrátka proběhlo to, co je běžné třeba v okamžiku, kdy nějaké IT společnosti nasazují velké změny, velké reformy, ale je to běžné i mimo IT sektor, že zkrátka ty změny se implementují postupně.

Že využíváte nějakého jako regulatorního sandboxu, tak zda jste vlastně o možnosti využít regulatorní sandbox nepřemýšleli i v případě tedy stavebního práva? Takže to je jeden můj dotaz.

A ještě na odpověď, prostřednictvím předsedajícího, panu poslanci Bartošovi. Tak starosta může ten systém používat v okamžiku, kdy žádá třeba o stavební povolení, to znamená z té druhé strany, to je jedna věc. A druhá věc je - starosta ten systém může vidět v okamžiku, kdy mu ho zoufalá vedoucí stavebního úřadu chce ukázat. Chce mu ukázat, jak skutečně ten systém vypadá. Není to samozřejmě tak, že by starosta mohl a měl vykonávat správní činnosti.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak. Děkuji za dodržení času. A nyní se hlásí s přednostním právem pan poslanec Hřib.

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Já bych si dovolil tady coby autor technického řešení elektronického receptu taky přispět nějak svým názorem odborníka na informační systémy ve veřejné správě k této jistě podnětné diskusi.

My(?) tady trošku mícháme asi dvě věci jednak teda. Ale jedna věc je ta legislativa, to znamená ten zákon, který prosadil Ivan Bartoš, u kterého byla ta diskuse se starosty, s malým s, s velkým S o počtu těch stavebních úřadů. To je jasné. Já teda podporuju ten názor, že je potřeba zredukovat počet stavebních úřadů, a to teda drasticky. Možná i v Praze by bylo fajn je jako zredukovat, to by asi taky prospělo té věci. Ale uvědomuju si, že proti tomu byl tehdy, i teď vlastně je proti tomu odpor. Takže ten kompromis, který se podařilo vytvořit Ivanu Bartošovi tehdy na pozici ministra pro místní rozvoj, byl vlastně z mého pohledu úplně..., že mi z toho spadla čelist dolů. Protože vy jste tady hlasovali vlastně všichni napříč politickým spektrem potom pro ten výsledek. Jo, koalice, opozice, všichni jste pro to zvedli ruku.

Jako uznávám, že ten zákon sice nevyhrál cenu, jako, vyhrál jiný zákon Ivana Bartoše, zákon na podporu bydlení, ten vyhrál ten World Habitat Ewards, tak fajn, ale přesto jako hlasovali jste pro něj všichni napříč spektrem. To znamená, teďka si tady říkat, že jako byl problém, nebo že je tady problém s tou legislativou, to mně přijde prostě poněkud jako zvláštní. Já jsem tady tehdy nebyl, ale tak předpokládám, že vy víte, proč jste pro to tu ruku zvedli v tom znění, které doladil Ivan Bartoš prostě se všemi zjevně politickými kluby a nakonec se pod to podepsali vlastně všichni. Takže to je první věc, jo, legislativa.

No, a potom je ta druhá část, to je teda záležitost ta jako technická, tak tam je dobrý si připomenout, proč vznikl ten problém. Tak ten problém tady vznikl a vlastně opakovaně vzniká u investičních akcí, které jsou třeba i nějakým způsobem prestižní, tak vzniká tady opakovaně z důvodu prostě legislativy tak, jak je nastavená teďka u těch soutěží na veřejné zakázky. To znamená, pokud s tímhle tím chceme pohnout, tak především musíme novelizovat zákon, kterým se řídí ÚOHS.

My jsme tady dneska předkládali jednu novelu zákona o ÚOHS. Pravda, nebyla to ta část (nesrozumitelné) veřejné zakázky, byla to ta antimonopolní noha té agendy, která se řeší na ÚOHSu, ale přece jenom, jo, tak měli jsme možnost tady otevřít tu legislativu, kterou se ten ÚOHS řídí.

Protože ten problém, vážení, je významný, blokuje to investice. Teď nemluvím jenom o metru D. Těch problémů, které tady nastávají, protože prostě neúspěšní uchazeči využívají všechny možné svoje nástroje k tomu, aby se v uvozovkách vrátili do hry, tak ten zákon jim prostě dává jich opravdu, ale opravdu mnoho. A vidíme to nejenom na tom metru D, je to vidět napříč republikou u mnoha dalších projektů.

Já kdybych pokračoval třeba v Praze, tak náměstek Hlaváček ze STANu, řeší tam teďka tu ESA, EUSPA prostě. Kosmická agentura na základě dohody mezi Prahou a Ministerstvem dopravy chtěla Praha podpořit tady tohleto a chtěla, aby to sídlo té vesmírné agentury bylo v Praze v baráku městském. Zařídili jsme transfer z městské části Praha 8 na magistrát, to ještě jako bylo fajn, nějak jsme se tam dohodli. Pan starosta Prahy 8 Gros mi děkoval na zastupitelstvu, jak jsme to hezky zvládli. Super.

No, a potom došlo na to, že bychom měli vysoutěžit jako dodělání toho baráku tak, aby se v něm dalo existovat. Protože možná ten barák někteří z vás znáte, pokud jezdíte přes Palmovku, ona je to takzvaná nová Palmovka, teď to vypadá spíš jako taková hodně ošuntělá Palmovka, ten barák, prostě je to takový dům hrůzy, chtěli jsme to dostavit. No, tak jsme spustili samozřejmě otevřenou veřejnou soutěž. Jenomže ejhle, co se stalo? Protože samozřejmě když je soutěž otevřená, transparentní, snažíte se, aby se vám tam přihlásilo co nejvíc uchazečů, no, tak oni se vám tam skutečně přihlásí hodně uchazečů, ale vyhrát může jenom jeden. ***