Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Já jsem požádal kolegy experty TOP 09, aby mi k tomu připravili nějaké expertní stanovisko, takže já se omlouvám, že já teď nebudu mluvit  spatra či bez papíru, jak je mým zvykem, ale to expertní stanovisko přečtu, protože si myslím, že je důležité, aby zaznělo tak, jak mi kolegové ho napsali. Omlouvám se, protože nemám rád, když se tady předčítají referáty jenom proto, aby se buď zabil čas, anebo proto, že ten dotyčný není připraven to, tu většinu, tu větší část nějakým způsobem říct z hlavy, takže ještě jenom se omlouvám, že to, že to přečtu, ale v každém případě si myslím, že to je důležité a rozhodně to jsou věcné připomínky, věcné poznámky, které bych normálně předložil někde v rámci toho mezirezortu, toho připomínkového řízení, bohužel o to jsme byli ochuzeni, takže já musím bohužel tady využít tu možnost právě v rámci prvního čtení, které si myslím, že v tuto chvíli je jediná možnost, aby to nějakým způsobem zaznělo. Já věřím, že tento tisk bude přikázán i do výboru pro životní prostředí, protože to je záležitost, která je velmi důležitá. Současně bych chtěl navrhnout, aby se to objevilo, právě tento tisk, ve výboru pro životní prostředí, protože se to velmi, tato novela se velmi výrazně dotýká právě ochrany životního prostředí a samozřejmě dotčeného zákona číslo 114.

Předkládaná novela stavebního zákona tak, jak je koncipována, je popřením jednoho z důležitých odkazů sametové revoluce, kterým byla snaha o účinnou ochranu životního prostředí, a to z důvodu touto novelou připravované faktické likvidace nezávislé institucionální ochrany životního prostředí, pokud se jedná o povolování staveb mimo zvláště chráněná území vymezená zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Přitom tato nezávislá institucionální ochrana životního prostředí v našem právním řádu existuje již od vzniku České republiky.

Apel veřejnosti na účinnou ochranu životního prostředí, který se koneckonců objevoval již před samotným 17. listopadem 1989 zejména u nás v severních Čechách, ale i jinde, byl poměrně rychle vyslyšen přijetím zásadních zákonů chránících životní prostředí. Palčivým problémem byla zejména ochrana ovzduší, ale i zamezení excesů spočívajících do té doby fakticky v podřízení zastavování zemědělské půdy hospodářskému plánu a v nevhodné výstavbě, která neakceptovala okolní přírodu nebo dosavadní zástavbu. Z tohoto důvodu byly velice rychle vytvořeny a přijaty dva zákony chránící zásadním způsobem životní prostředí, a to zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Já chci říct a chci podtrhnout, že právě na vzniku toho zásadního zákona číslo 114 a vůbec té změny situace, kdy zmínil jsem tady severní Čechy, ty byly dramaticky právě zasaženy jak emisemi, tak samozřejmě tím průmyslem, který byl v severních Čechách, tak se na tom výrazně podílel, na právě tvorbě toho zákona a všech dalších vlastně kroků, které vedly ke zlepšení životního prostředí, právě Bedřich Moldan, kterého bych chtěl odsud velmi pozdravovat a velmi poděkovat za tu práci, kterou odváděl. Jsem rád, že je v expertním týmu TOP 09 a nedávno oslavil své devadesáté narozeniny, takže si myslím, že když jsme tady u těch přání narozenin, tak je to skutečně úctyhodný věk a jsem rád, že je stále aktivní a stále se právě podílí na tvorbě i třeba těchto expertních stanovisek.

Pro ilustrace bych zmínil výňatek z důvodové zprávy k návrhu zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 1992. Já ho nezmiňuju jen tak, abych tady něco přečetl. Já si myslím, že když to budete pozorně poslouchat, tak tam uvidíte celou řadu souvislostí právě s tou dnešní novelou, s tou dnešní navrhovanou novelou. Bohužel ty souvislosti jsou právě v úplném protikladu k této novele. Ta důvodová zpráva nebo její část zní - předkládaný z toho roku 1992 myslím: Předkládaný návrh zákona České národní rady ochraně přírody a krajiny řeší dlouholetý palčivý problém v poskytnutí modernější a účinnější právní úpravy ochrany přírody, než jakou zaručuje zákon dosavadní. Ten jako jeden z mála předpisů platí již 35 let. Kusé, nejednoznačné a zastaralé formulace dosud platného zákona o státní ochraně přírody nebyly s to zabránit nebo alespoň zmírnit negativní důsledky lidské aktivity pro přírodu a krajinu. Účinnost zákona byla navíc oslabována dalšími předpisy z období sedmdesátých a osmdesátých let upravujícími vztahy k využívání přírodních zdrojů nešetrným a někdy agresivním způsobem. Právní základ státní ochrany přírody se tak v sousedství nových a jednostranných hospodářských právních předpisů stával matnější, přehlížený a objektivně nezpůsobilý k prosazení modernější koncepce tohoto oboru. To vše bylo ještě umocňováno mimoprávním politickým nátlakem ze strany mocenských orgánů, které v nejednom případě předem určovaly výsledky důležitých rozhodnutí, závažných jednání a udělování výjimek na úseku ochrany přírody. Výkonné orgány státní ochrany přírody nejčastěji zastupoval jediný profesionální pracovník pro území okresu, (Tady trošku už se začínáme blížit.) navíc vždy podřízený složité funkcionářské hierarchii. Orgány státní ochrany přírody byly odtrženy od struktury odborných pracovišť v ochraně přírody, správ národních parků, chráněných krajinných oblastí, krajských středisek a státního ústavu ochrany přírody. (To je, znovu upozorňuju, zpráva z roku 1992, ze zákona číslo 114.) Tato pracoviště naopak nemohla a nesměla prosazovat své odborné poznatky a zajištění, neboť nebyla vybavená žádnými pravomocemi. Velmi vážný a zcela neudržitelný stav byl v právní ochraně rostlinných a živočišných druhů žijících ve volné krajině, jejichž výčet platí v nezměněné podobě od roku 1958, tehdy rostliny, a 1965 živočichové, přestože se zcela zásadním způsobem k horšímu změnily přírodní poměry v České republice a vyžadují druhou ochranu šířeji a přísněji pojatou.

Návrh nově koncipovaného předpisu zastřešujícího legislativní úpravu ochrany přírody se opírá o několik zásadních východisek. Jeho koncepce vychází z předpokladu celistvosti a svébytnosti přírody. Již odlišným názvem ve srovnání se zákonem z roku 1956 akcentuje důraz na ochranu celé přírody a krajiny. Přírodu již nelze dělit na chráněnou a nechráněnou, ale podle nového pojetí je nutno zajistit ochranu pro všechny stabilizující přírodní ekosystémy a zvláštní ochranu pro nejvýznamnější části přírody a krajiny. Respekt zákona k existenci přírody samé o sobě je projevem překonání dosavadního antropocentristického přístupu k ochraně přírody.

Tak tolik, to byla novela zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 1992. Já jsem tady zmiňoval důvodovou zprávu. Myslím si, že některé momenty jsou aktuální i dnes a měli bychom na ně myslet právě při přípravě této novely, respektive při jejím projednávání.

Co navrhuje předkládaná novela stavebního zákona dnes. Do značné míry to, co bylo kritizováno v roce 1989, to znamená zrušení nezávislé institucionální ochrany životního prostředí, nejen ochrany přírody a krajiny, což je patrné v tom, že navrhuje zrušení jednotného environmentálního stanoviska, které doposud bylo účinným nástrojem k ochraně životního prostředí, a podřazení ochrany životního prostředí mimo zvláště chráněná území pod stavební úřady, jejichž úkol je zcela jiný, než je ochrana životního prostředí, což je v hrubém rozporu s důvody, pro které byl výše zmíněný zákon o ochraně přírody a krajiny přijat. Platí bohužel prakticky stoprocentně výše uvedená věta z důvodové zprávy k zákonu o ochraně přírody z roku 1992, cituji: Výkonné orgány státní ochrany přírody nejčastěji zastupoval jediný profesionální pracovník pro území okresu, navíc vždy podřízený složité funkcionářské hierarchii. To je zase ten bod z roku 1992.

Na území ORP bude podle předkládané novely stavebního zákona například zájmy ochrany přírody zastupovat znovu často jeden jediný zaměstnanec stavebního úřadu, který bude podřízen vedoucímu státního stavebního úřadu, který bude povinen prosazovat prioritně, logicky samozřejmě, jak to vyplývá z nově pojatého účelu stavebního zákona, povolování staveb, nikoliv ochranu přírodního životního prostředí. Je iluzorní si myslet něco jiného. To může mít samozřejmě pro ochranu životního prostředí přímo tragické důsledky.

Zcela nepokrytě novela stavebního zákona oprašuje normalizační princip antropocentrického pojetí, pokud se jedná o povolování staveb. Tady bych chtěl odkázat na stranu 149 důvodové zprávy této novely, kdy novela klade důraz na vytváření podmínek pro bydlení, práci a život lidí skrze jeho doplnění do obecných principů zákona i do cílů úkolu územního plánování, antropocentrické pojetí zdůrazňující smysl a účel stavebního zákona v zajišťování podmínek pro kvalitní život lidí, při nezbytné ochraně dalších veřejných i soukromých zájmů. ***