Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.40 hodin)
(pokračuje Marek Výborný)
Telefonující pan poslanec Vondráček u toho byl osobně přítomen a vždycky na těch jednáních se tak s jistou mírou ironie smál a říkal: Říkejte si, co chcete. Jednací řád stejně nezměníme. My to nechceme.
Ještě připustili se bavit o úpravě interpelací, ale ve finále to stejně vyšumělo a ten systém interpelací se nijak neupravil. A my jako tehdejší vládnoucí většina, přiznávám, jsme neměli tu sílu, odvahu, energií jít na barikádu tehdy a ten jednací řád tak, jak se připravoval - myslím pod vedením kolegy Jana Bartoška - skutečně upravit. Tady se zpětně ukazuje, že možná byla chyba.
Mimochodem je vlastně paradoxní to, že to, na čem byla shoda v minulém volebním období - a to byla právě ta úprava interpelací tak, aby byla efektivní i pro členy vlády, aby tady nemuseli trávit 4 hodiny odpoledne během interpelací, bez jistoty toho, jestli se na ně dostane, nedostane a podobně - tak že dneska vlastně vůbec není součástí toho návrhu, který tady byl předložen, a to s jedním jediným odkazem - když jsem se na to ptal pana poslance Vondráčka - protože si to nepřeje jejich šéf, protože si to nepřeje pan premiér. Tak mně to přijde škoda, protože říkám, ten bonus, ten benefit z úpravy interpelací by z toho měli úplně všichni - jak ti, kterým přísluší to právo se ptát členů vlády, tak členové vlády, kteří by si mohli efektivně organizovat svůj pracovní čas, harmonogram. A moc dobře vím - pokud tu práci děláte odpovědně - co to znamená naskládat diář ministra pro jednotlivé dny. Ale budiž, toto tedy není v té předloze novely jednacího řádu.
A protože já říkám, že jsem byl velkým zastáncem - a jsem stále zastáncem - toho, aby se jednací řád upravil, aby něco, čeho jsme tady byli svědky minulé období, nebylo - nejenom pro tuto Sněmovnu možné, ale aby nebylo ani do budoucna v těch dalších volebních obdobích.
A všimněte si, že máme už pátou nebo šestou schůzi a současná opozice třeba právě ten okamžik jednání o programu nikdy nezneužila. Ano, řekneme si své, dáme návrhy, ale hlasuje se. Žádné pěti-, šestihodinové debaty a diskuse a zabité celé úterý jenom tím, že bychom debatovali o programu.
Já za sebe říkám, že jednací řád je potřeba změnit, je potřeba upravit. Vítám - a děkuju paní předsedkyni Malé, že byla vlastně hned po volbách vytvořena ta pracovní skupina. To si myslím, že je potřeba ocenit. Méně mě už těší to, že v okamžiku, kdy jsme předložili sadu připomínek k některým otevřeným paragrafům, tak pokud jde za nás, za KDU-ČSL, tak ty připomínky nebyly vůbec reflektovány.
Je to vaše právo samozřejmě, ale potom nemůžete očekávat to, že bychom se pod tento sněmovní tisk podepsali, nebo že bychom ho nějak bezhlavě podporovali, to prostě možné není. My jsme připraveni jako poslanecký klub KDU-ČSL předložit ve druhém čtení pozměňovací návrhy, odůvodnit je a pokusit se přesvědčit vás celou Sněmovnu, že některé ty části navrhované změny jednacího řádu nejsou dobře a nejsou dobře proto, aby byla zachována i věcnost té debaty a diskuse.
Aby bylo jasné, o čem hovořím, vůbec nerozporuju - tam jsme ve shodě - upravit ty části jednání o programu schůze, o změnách pořadu, tam my s těmi omezeními určitě problém nemáme. S čím máme už problém, tak je otázka vymezení přednostních práv, protože nevíme, proč by měl předseda Sněmovny požívat do určité míry exkluzivní postavení. Je otázka, do jaké míry to vůbec se má vztahovat na všechny členy vedení Sněmovny, do jaké míry se to má vztahovat na členy vlády. Já myslím, že každý by měl mít tu schopnost se vyjádřit strukturovaně, věcně do 30 minut.
Lze to řešit i obráceným způsobem. Čili v případech, kdy Sněmovna jako suverén uzná za vhodné dát danému členovi vlády například větší prostor, tak aby mohl hovořit. Řešení to má, takže tady to je jeden bod, o kterém my máme pochybnosti a který nám v té předložené předložené verzi - nechci říct nevyhovuje, ale prostě, s kterým nesouhlasíme.
Druhá věc jsou navrhovaná omezení faktických poznámek. Rozumím asi možná představě předkladatele, proč to do novely vkládá, nicméně jsem přesvědčen - a na základě zkušenosti - že jednak v případě, že faktické poznámky neodpovídají tomu, co definuje jednací řád jako faktickou poznámku, tak pak je to o řídícím schůze, aby dokázal vést poslance, poslankyni k pořádku, aby nebyl zneužíván instrument, institut faktické poznámky. Ale současně moc dobře vím, že když se projednává nějaký návrh zákona, který je vysoce expertní, vysoce odborný a dotýká se například - uvedu příklad - problematiky lesního hospodářství - tak problematice lesů, lesního hospodářství - poctivě si to řekněme - tady ve Sněmovně bude do detailu odborně rozumět třeba 20 poslanců. Ne víc. Velmi často se potom v rovině těch faktických poznámek v rozpravě odehrává nikoliv nějaká obstrukční debata, ale velmi věcná debata nad konkrétním ustanovením daného paragrafu. Kdysi tady - a to nemusí být jenom lesníci, mohou to být lékaři například. Lékařů tady taky nesedí 200. Byť v oblasti zdravotnictví to tak někdy vypadá. Všichni jsme byli u doktora, všichni jsme se narodili v nemocnici, tak tomu všichni rozumíme. Ale lékařů tady je, nevím, do 20. A tam je určitě na místě, aby právě i v rámci těch faktických poznámek se reagovalo na konkrétní detaily konkrétního paragrafu a může to dokonce pomoct i ke zkvalitnění té normy, ke zkvalitnění té předlohy zákona, té samotné - toho samotného legislativního návrhu. Čili nepovažuju za šťastné to, že bychom měli zasahovat do faktických poznámek tím, že bychom je nějak omezovali. Nehledě na to, že ten paragraf samotný není úplně srozumitelně definován.
To, co považujeme za třetí a podstatný problém, který se dokonce domnívám, že může způsobit řadu problémů i na úrovni potom třeba rozhodování Ústavního soudu, tak je to, co nám opakovaně Ústavní soud vyčítá v těch nálezech - věřím, že je mnozí z vás znáte. To znamená, že Sněmovna ukončila rozpravu ve třetím čtení a přistoupila k hlasování předtím, než mohli vystoupit všichni přihlášení poslance v rozpravě. Ústavní soud - budu parafrázovat - konstatoval opakovaně, že Sněmovna porušila zákon - to určitě není dobře tedy - ale zároveň to vzhledem k délce rozpravy, k počtu vystoupení - až na výjimečné případy - soud neoznačil jako něco, co by popřelo právo poslance se k danému návrhu vyjádřit.
Myslím, že ten § 66 je potřeba upravit, je potřeba předefinovat, nicméně v tom návrhu, tak, jak je to předloženo, tak se domnívám, že ten výklad § 66 je velmi nejasný. Já tady budu citovat: ukončí přednášející předsedající rozpravu v takto stanoveném čase bez ohledu na to, zda jsou do rozpravy přihlášení ještě další řečníci - v pořádku - a za znaménkem je pokračování: takový postup je možný jen ve zcela výjimečných případech, za podmínky - čili výjimečný případ, už to je otázka, co je výjimečným případem, ale budiž. A teď ta podmínka: že poslanci měli dostatek času seznámit se s obsahem předloženého návrhu zákona. No, tak jsme dospělí, jsme poslanci nikoliv pouze v okamžiku, kdy jedná plénum Poslanecké sněmovny, ale jsme poslanci přece 24/7 365 (dnů v roce). My jsme přece poslanci stále, je to naše práce, zaměstnání. Mandát jsme získali v okamžiku, kdy jsme byli zvoleni a ten mandát nám trvá do okamžiku, než nám skončí různými způsoby. Takže věřím, pane poslanče Vondráčku, prostřednictvím pana předsedajícího, že tohle je potřeba ještě skutečně probrat. A já říkám, já nezpochybňuju potřebu s § 66 něco udělat, ale co to znamená, když tam je napsáno: ve výjimečných případech, za podmínky, že poslanci měli dostatek času seznámit se s obsahem předloženého návrhu zákona. To měli vždycky, protože třetí čtení má nějaké lhůty, předtím předcházející první čtení - lhůty, druhé čtení - lhůty a vždycky každý poslanec měl dostatek času se seznámit s předloženým zněním návrhu zákona, včetně potom předložených pozměňovacích návrhů. ***
