Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Kdyby tomu tak nebylo, tak pojďme upravit lhůty. Pak musíme prodloužit lhůty, aby ten prostor na to byl. Čili tahleta věta podle mého názoru je velmi problematická.

Posoudit je - to je to samé, zaujmout k nim stanovisko - to samé, a v rozpravě se k nim dostatečně vyjádřit... No, tak ano, ta rozprava potom je nějakým způsobem omezena. To chápu, to beru. Ale opřít to argumentačně o podmínku dostatek času, mně přijde velmi, velmi problematické. Takže to jsou tři zásadní věci, připomínky, které za poslanecký klub KDU-ČSL mám.

Samozřejmě pod jistým tlakem tady posledních dnů a několika týdnů se mnohým poslancům samozřejmě vkrádá i otázka účinnosti té změny. Já jsem pořád přesvědčen o tom, že pokud se dokážeme shodnout a upravit ještě ve druhém čtení ten návrh, tak jak jsem tady teď naznačoval, v těch některých oblastech se i o tomto jsme schopni domluvit a nějaký konsenzus nalézt. Ale velmi prosím, velmi prosím, aby v případě jednacího řádu jsme tady skutečně dokázali hledat konsenzus napříč koalice - opozice. Je to podle mě velmi důležité nejenom pro toto volební období, ale i pro ta volební období další.

Tak, a teď se s dovolením vyjádřím možná trochu déle a podrobněji k té otázce státní služby a těm dvěma sněmovním tiskům. Nezpochybňuju, ani za KDU-ČSL se nedomníváme, že by zákon o státní službě byl dokonalý a že by si nezasloužil novelizaci. To nesporně ano.

Je otázkou, jestli novela zákona o státní službě má být předkládána poslaneckým návrhem, a to říkám na rozdíl od jednacího řádu. S jednacím řádem podle mého názoru nemá vláda mít co do činění. Má k tomu dát neutrální stanovisko a vůbec se tím nezabývat. Protože jednací řád si máme suverénně - a teď to neberte nějak povýšenecky, vůbec ne, ale jednací řád si máme jako poslanci a poslankyně prostě ustavit, postavit sami. Máme o něm rozhodnout demokraticky a podle něj potom se také řídit. A nemáme se odvolávat na to, že nám jednací řád nějak sešněrovala nebo vyšívala na něm vláda. To tak být nemá.

U státní služby je to přece ale něco úplně jiného. A tady bych očekával tedy, že půjdeme standardním procesem, včetně mezirezortního připomínkového řízení, včetně stanoviska Legislativní rady vlády.

Mimochodem, pane předsedající, já vlastně nevím, jestli bychom neměli přerušit jednání Poslanecké sněmovny. Ještě jsme neotevřeli program. Budiž. Ale v okamžiku, kdy bude otevřen první sněmovní tisk, tak pokud tady nebude přítomen ministr spravedlnosti a předseda Legislativní rady vlády, jestli se nepletu v jednom nebo jak to máte, tak... Já rozumím, paní poslankyně (k poslankyni Malé), děkuju, že na mě pokřikujete z lavice, prostřednictvím pana předsedajícího, že to je poslanecký návrh, to mi nemusíte připomínat. Je to ale změna služebního zákona. A kdo jiný... (Kdosi má poznámku mimo mikrofon zprava.) Aha, dokonce tady není vůbec nikdo (žádný ministr), tak to ani já nemůžu pokračovat, pane místopředsedo.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já jsem vás nechtěl přerušovat, já jsem si toho všiml.

Poslanec Marek Výborný: To jste měl, pane místopředsedo, to je vaše role. To jste mě měl přerušit. Já za sebe nevidím totiž. Takže když tady není ministr, prosím, přerušte jednání Sněmovny do přítomnosti pana ministra. Děkuju. Nebo člena vlády.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Přerušuji jednání. (Do sálu právě vchází ministr Juchelka.) A už je tady. Tak jsem nestihl ani přerušit.

Poslanec Marek Výborný: Chudák pan ministr Juchelka upocen přiběhl.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Nepřerušuju jednání. Můžeme pokračovat.

Poslanec Marek Výborný: Přerušil, nebo nepřerušil?

Místopředseda PSP Jiří Barták: Nepřerušil. Nestačil jsem ho přerušit.

Poslanec Marek Výborný: Nestačil jste. Tak, pane ministře, všechno v pořádku? (Ministr z Juchelka mimo mikrofon: Všechno v pořádku. Pokračujte.) Děkujeme. Tak díky. Ale vaše přítomnost je sice chvályhodná, protože tady alespoň někdo reprezentuje torzo vlády, ale já bych tady, znovu říkám, uvítal zvláště teď, když se budu vyjadřovat k novele státní služby, toho ministra spravedlnosti a předsedu Legislativní rady vlády. Kdo jiný? A případně ministra vnitra tedy samozřejmě. Byť, pokud se ta státní služba urve z Ministerstva vnitra a přehodí se na Úřad vlády, tak by tady měl sedět i premiér. Ale já si pořád myslím, že by tady tito gesčně příslušní ministři měli být u toho projednávání.

Můžete mně namítat to, že jsme ještě neschválili program a že v tom bodu nejsme. To máte pravdu. Takže já tohleto akceptuji, ale jsem přesvědčen a poradíme se určitě i jako poslanecké kluby opozice o tom, jestli je dobře pokračovat v jednání v případě, že tady pan ministr nebo příslušní ministři přítomni nebudou.

Já to potom asi tedy zopakuju, ale protože jsem slíbil, že vás seznámím i s komentářem k těm předloženým novelám, tak to udělám a pak to za přítomnosti pana ministra - pánů ministrů zopakuji.

Jak jsem řekl, nezpochybňuji potřebu novely. Otázka je, jestli to, co je předloženo, není spíše destrukce a ohrožení a vlastně do určité míry systémová politizace státní služby, která podle mého názoru také je za prvé v kolizi s právem Evropské unie a která v jednom případě dokonce může být i s jistým ústavněprávním deficitem. Tak pojďme se trochu na to podívat.

V obecné rovině se jedná o koncepční posun, kdy se zásadním způsobem posouvá úprava práce pro ministerstvo a jiné správní úřady nebo orgány státní správy, nyní upravené služebním zákonem z té povahy veřejnoprávní k povaze soukromoprávní, a to s veřejnoprávními prvky. (Odmlčuje se pro hluk zprava.)

Místopředseda PSP Jiří Barták: Jenom pardon. Prosím o klid. Děkuji.

Poslanec Marek Výborný: Ustanovení, jejichž ambicí je zaručit určitou míru stability výkonu práce státních zaměstnanců a zaměstnanců jiných správních úřadů, mají kogentní povahu. Není tedy možné se smluvně odchýlit od jejich zákonné podoby. Tato ustanovení lze vnímat jako přiblížení k úpravě obsažené v zákoně o úřednících územně samosprávných celků, a to na úrovni pracovněprávního režimu, nikoliv ústavního postavení.

Nejdůležitějšími okamžiky jsou z pohledu reálného pracovního života jednotlivce i z pohledu zaměstnavatele tři fáze, a to začátek práce, dříve tedy přijetí do služebního poměru, dle návrhu do pracovního poměru státního zaměstnance a průběh pracovního vztahu a potom jeho ukončení.

Odklon od veřejnoprávní povahy se projevuje již při samotném zahájení práce, kdy tento vztah není založen přijetím do služebního poměru na základě správního rozhodnutí, ale pracovní smlouvou... Fakticky přesouváme nebo přesouváte, navrhujete přesunout státní službu pod zákoník práce.

Jde o odchýlení se od konceptu služby státu k soukromoprávnímu mechanismu se zákonnými specifiky a kogentními ustanoveními. Tento základní posun se v povaze právního vztahu prolíná do všech jednotlivých aspektů práce dle nové terminologie státních zaměstnanců. Byť lze obsahově srovnat úpravu přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo nebo jmenování na místo představeného a výkon některé z činností státní správy, odehrávají se tyto kroky v absolutně odlišných kulisách.

Navrhovaná právní úprava definuje státního zaměstnance jako zaměstnance v pracovním poměru k České republice zařazeného ve správním úřadu, který vykonává alespoň jednu z taxativně vymezených činností, § 7, a není výslovně vyloučen zákonem - poradci a podobně. Rozhodující je výkon alespoň jedné ze zákonem vymezených činností v rámci pracovního poměru k České republice, nikoliv samotné formální označení pracovního místa.

Katalog zákonem vyloučených osob, které ze zákona nejsou ve služebním poměru, respektive dle nového zákona státní zaměstnanci, je velmi obdobný jako ve státní službě, ve služebním zákoně. Jedná se o politické pozice, kvazi politické pozice poradců a podobně, řídící osoby některých orgánů, jako je ERÚ, ÚOHS, ČTÚ, Úřad na ochranu osobních údajů a bezpečnostní a vojenské složky.

V oblasti překryvu státní služby a práce dle zákoníku práce pak současná úprava služebního poměru rozlišuje zaměstnance ve službě a zaměstnance v pracovním poměru vykonávající činnost spadající jinak do služby - to jsou různé přechodné činnosti, dočasné zástupy do doby obsazení místa, krátkodobé projektové činnosti. Na takové zaměstnance se nevztahuje služební zákon, ale zákoník práce, vnitřní předpisy úřadu a jen vybraná ustanovení služebního zákona, například mlčenlivost, střet zájmů a podobně.

Významný dopad navržené právní úpravy v případě jejího přijetí nelze očekávat v oblasti katalogu činností vykonávaných státními zaměstnanci a charakteristiky pracovního místa. ***