Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Možnost přeskočení z veřejnoprávního režimu do smluvního režimu pracovního práva je ústavněprávně poměrně sporná a nebývá zvykem. Že by podobný postup byl někdy aplikován v tuzemském právním řádu, mi není známo. Ale možná, že zde přítomní právníci nebo pan ministr takový příklad najdou. My jsme tímhletím způsobem vlastně přeskočili z veřejnoprávního režimu do toho soukromoprávního.

Při transformaci z pracovního do služebního poměru po přijetí služebního zákona se jednalo o legitimní zásah ve veřejném zájmu profesionalizace státní správy a postavení zaměstnance se stávalo silnějším. To byl ten proces, když jsme přijímali služební zákon.

V navrženém zákoně se jedná o snížení úrovně ochrany zaměstnanců a otázkou je i míra veřejného zájmu na takové změně. Doktrína stanoví, že o nepravou retroaktivitu jde tehdy, jestliže nový zákon dopadá na právní vztahy vzniklé před jeho účinností, avšak upravuje jejich právní následky až po dobu své účinnosti. Nepravá retroaktivita je obecně přípustná, nicméně její přípustnost má své limity. Jsou jimi mimo jiné obecné zásady legitimního očekávání a princip ochrany důvěry občanů v právo patřící k neodmyslitelným znakům právního státu. Využití nepravé retroaktivity tak může být problematické z důvodu snížení standardu ochrany a kvality výkonu práce státních zaměstnanců, přičemž tento postup koliduje se zásadou zvýšené ochrany státních zaměstnanců jakožto slabší strany. Jeden z principů právního řádu.

Jak již bylo uvedeno výše, nová úprava se dotýká i omezení jednoho ze základních práv, práva zakládat politické strany, politická hnutí a sdružovat se v nich. Zásah do tohoto práva lze provést zákonem, ale takový zásah musí být nezbytný, vhodný a přiměřený. A položme si otázku, jestli v případě těchto dvou novel se jedná skutečně o přiměřenost zásahu do ústavních práv každého občana. Ostatní profese, u nichž dochází k omezení tohoto práva, mají výrazně odlišný katalog povinností a také odpovídající rozsah právních garancí vůči státu, například vojáci a podobně.

Závěrem, kolegyně, kolegové, mi dovolte konstatovat, že je předložena analýza tohoto poslaneckého návrhu zákona o státních zaměstnancích, sněmovní tisk 76 - prokazuje, že navrhovaná úprava představuje zásadní koncepční obrat v organizaci státní správy, který s sebou nese nepřiměřená rizika pro stabilitu, odbornost a nestrannost výkonu veřejné moci v České republice.

Už jsem tady hovořil o třech klíčových bodech. Systémová politizace. Změna postavení státního tajemníka na faktického politického nominanta a zavedení plošných pětiletých funkčních období pro všechny vedoucí pracovníky odstraňuje ochrannou bariéru mezi politickým vedením a úřednickým aparátem. Vzniká prostředí permanentní nejistoty, která motivuje k loajalitě vůči aktuální politické reprezentaci na úkor odbornosti a zákonnosti. A to nejde o současnou vládu, současnou politickou reprezentaci. To bude platit pro všechny budoucí vlády a politické reprezentace dál. (Hluk v jednacím sále přetrvává.)

Druhý problém, a ten považuju za velmi zásadní, tak je možná kolize s právem Evropské unie. Návrh ignoruje závazky vyplývající ze vstupu do Evropské unie. Destabilizace administrativních kapacit je v přímém rozporu s doporučeními Evropské komise a směrnicí Rady 1999/70 o zamezení zneužívání řetězení pracovních poměrů. Tím se Česká republika vystavuje i reálnému riziku pozastavení čerpání prostředků z fondů Evropské unie.

No, a o těch ústavněprávních deficitech jsem tady už hovořil v souvislosti právě s tím, že Ústava v čl. 79 předpokládá existenci profesionálního a - podtrhuji - nestranného úřednického aparátu. Retroaktivní zásahy do právních poměrů stávajících úředníků, čili zrušení služebního poměru, omezení odstupného a nepřiměřené zásahy do politických práv, jako je například zákaz členství v politických stranách, narušují princip legitimního očekávání a proporcionality základních práv.

Proto bych na závěr chtěl požádat a doporučit, abychom ten návrh, a budeme to takto navrhovat i potom v rozpravě, vrátili předkladateli k přepracování. A je velkou otázkou, a já bych to doporučoval, pane ministře (Poslanec Výborný se obrací na ministra Tejce sedícího s mobilem v poslanecké lavici.), zda byste si to nevzal jako ministr spravedlnosti a předseda Legislativní rady vlády na starost a tu novelu nepřipravil standardním způsobem s veškerými připomínkovými řízeními.

A pak si myslím, že je určitě na místě se tady bavit o nějaké novele služebního zákona. Ale, zdůrazňuji, už bez těch deficitů, ať už ústavněprávních, nebo kolizí s právem Evropské unie či dalších, o kterých jsem tady teď hovořil.

Tolik tedy jsem si dovolil zde na úvod - mrzí mě, že to celé pan ministr neslyšel k tomu služebnímu zákonu - okomentovat ty dva body, které jsou předmětem dnešní mimořádné schůze. Já věřím, že ještě bude dostatečný prostor potom v rozpravě se k tomu vrátit. Ale znovu říkám, úplně nejlepší by bylo, pane ministře, kdyby tady někdo z předkladatelů vystoupil a ten návrh stáhl s tím, že bude podroben opravdu profesionální přípravě na úrovni vlády České republiky. Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části jednacího sálu.)

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane předsedo. Jenom, pardon, mám tady omluvu. Omlouvá se pan poslanec František Talíř od 11.30 do 13.30 z pracovních důvodů.

Tak máme tady zatím ještě tři osoby s přednostním právem. První je pan předseda ODS Kupka, druhý pan předseda Pirátů Hřib, třetí pan místopředseda Poslanecké sněmovny Skopeček a jako čtvrtý se teď přihlásil ještě pan ministr. Takže, pane předsedo Kupko, prosím. A zároveň bych požádal, kdybychom se snažili udržovat v tom sále opravdu takový jako rozumný klid. Děkuju.

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, ta dnešní mimořádná schůze má vlastně na svém programu dva zákony a oba pojmenujme lex korouhvička. Proč lex korouhvička? Protože dokonale ukazují názorový obrat hnutí ANO za posledních 10 let. Já si velmi dobře vybavuju, jak v případě služebního zákona ještě ve vládě Bohuslava Sobotky nás hnutí ANO a tehdejší vládní koalice přesvědčovala, jak musíme přijmout služební zákon v podobě, ve které ho předkládají, aby zajistili stabilní systém veřejné státní správy, aby bylo možné získat pro ty důležité role nejpovolanější odborníky, aby zároveň bylo možné zajistit co největší jistotu všem služebníkům, respektive všem úředníkům ve státní službě.

Pak přišla další vláda a další změny a my jsme znovu vystupovali a říkali jsme: prosím vás, nevymýšlejte znovu kolo. Máme tu zákon o úřednících samosprávných územních celků, který je funkční, který plní přesně to, co plnit má, zajišťuje transparentní výběr a zajišťuje zároveň možnosti patřičných personálních a jiných požadavků i ze strany samotných úředníků a dává patřičnou jistotu a nevymyká se zásadním způsobem od běžného pracovního práva. No tak uplynul nějaký čas, my jsme měli možnost zasáhnout do podoby služebního zákona a udělat klíčové změny k tomu, aby bylo i zaměstnávání úředníků ve státní službě pružnější, abychom i jako Česká republika netrpěli koupáním v bazéně 18 měsíců, zkrátili to na šest měsíců.

A teď je tu další návrh. V některých ohledech je možné s tím návrhem souhlasit. Je z toho ale patrné, že ten názorový obrat je prostě účelový krok, který na druhé straně přinese nepochybně i vážné problémy s tím základním předpokladem, totiž zajištění elementární jistoty a nezávislosti státní správy. To je věc, kterou je možné tomu návrhu vyčítat, a na vině je přesně ten názorový obrat, to vychýlení kyvadla od jedné úvrati přesně k té opačné.

A co se týče jednacího řádu, je to velmi podobný příběh. My jsme tady opravdu slyšeli v tom předchozím volebním období, jak něco takového není možné přijmout. A pak jsme tu hlavně snášeli hodinové a hodinové projevy představitelů tehdejší opozice. Že nedávaly valný smysl, že to v mnoha případech byl jenom jeden útok vedle druhého, je druhá věc. A že to samozřejmě znamenalo zablokování tehdejší sněmovní většiny, o tom není sporu. Uplynul nějaký čas. A korouhvička se otočila a máme tu najednou návrh zákona. Návrh zákona, se kterým v mnoha směrech je možné souhlasit, protože koneckonců v mnoha směrech jsme k němu doputovali. ***