Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ty jsou obdobné jako v dosavadní úpravě služebního zákona. U procesu systemizace a změny systemizace je rovněž předpokládáno rámcově stejné fungování jako nyní. Přijímání zaměstnanců je rovněž plánováno v podobných krocích jako u zákona o státní službě, proces je ale podstatně méně formalizovaný. Kupříkladu dle navrhované úpravy má výběrová komise tři členy, které jmenuje a odvolává vedoucí správního úřadu, pokud se nejedná o výběrové řízení na vedoucího služebního úřadu.

V současné úpravě je proces jmenování členů komise podstatně složitější. Ministerstvu nebo Úřadu vlády její členy jmenuje a odvolává státní tajemník, z toho dva členy na návrh příslušného ředitele odboru. Odlišnosti tohoto typu však pravděpodobně nebudou mít zásadní vliv na proces přijímání nových zaměstnanců. Tyto kroky ale podle navrhované úpravy nebudou činěny v rámci správního práva se všemi dopady v procesu přezkoumatelnosti. A to si myslím, že je důležité. Ano, vlastně ten proces možného přezkumu z toho úplně vypadá. Návrh přebírá omezení vedoucích státních zaměstnanců, kteří podle něj nesmí vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo politickém hnutí, přičemž vedoucí správního úřadu, státní tajemník a vrchní ředitel sekce nesmí být ani řadovým členem politické strany nebo politického hnutí.

V kontextu toho, že na jedné straně opouštíte veřejnoprávní charakter výkonu státní služby, je otázkou, zda tento zákaz je stále na místě. Pokud by to bylo v rámci stálé služby -

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, promiňte, pane předsedo. Prosím o klid v jednacím sále. Děkuji.

Poslanec Marek Výborný: Pokud by to zůstalo v těch parametrech současné státní služby, tak to určitě na místě je. Pokud ale budeme přesouvat státní službu z veřejnoprávního charakteru do soukromoprávního charakteru, tak jsem přesvědčen, že tady se dostáváte do kolize s Ústavou a Listinou základních práv a svobod, garantovanými právy každého občana, a to je svoboda sdružovat se v politických stranách a hnutích.

Je potřeba proto tento zásah velmi pečlivě poměřovat a vnímat ho jako potenciálně rizikový při posuzování ústavnosti, zejména z hlediska proporcionality tohoto zásahu do Ústavou chráněných práv každého občana. A teď se vracím k tomu, co jsem říkal, proto mě tady za prvé chybí tedy ministr spravedlnosti a předseda Legislativní rady vlády, a proto mi vadí to, že to je poslanecká novela, která neprošla žádným připomínkovým řízením. Mě by opravdu velmi zajímalo stanovisko Legislativní rady vlády například k této věci.

Do značné části běžného chodu ministerstva nebude mít novela pravděpodobně zásadní vliv, je však třeba upozornit na možný problém stability zaměstnanců a atraktivity veřejného sektoru jako zaměstnavatele osob ve služebním poměru.

Odstraněním mechanismů chránících státní zaměstnance v nové úpravě je zasažena i nezávislost odborného výkonu práce státního úředníka. A to si myslím, že je vlastně důležité. To je to podstatné, kdy vy tady touto změnou přímo omezujete, zamezujete té nezávislosti, nezávislosti státní správy a státních úředníků.

Z pohledu ústavního práva lze upozornit zejména na čl. 79 odst. 2 Ústavy, dle kterého, cituji: "Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon."

Dosavadní podobu státní služby nazval Ústavní soud ve svém nálezu. Cituji z nálezu Ústavního soudu 21/14. Důsledným naplněním tohoto článku Ústavy při posuzování zrušení zákona o státní službě, teď cituji, naopak derogace napadeného zákona by do principu právní jistoty a důvěry v právo zasáhla velmi významně, neboť všichni zaměstnanci státní správy, kteří přecházejí do režimu státní služby, by se poté, co se po 22 letech od účinnosti ústavy podařilo důsledně naplnit její čl. 79 odst. 2 a uvést v život systém státní služby, se opět po několika měsících účinnosti zákona ocitli ve stavu právní nejistoty ohledně fungování celé státní správy, respektive jejího personálního základu. V neposlední řadě pak také v kolizi s ustanovením čl. 79.2 Ústavy, které výslovně hovoří jen o úpravě právních poměrů státních zaměstnanců na ministerstvech a jiných správních úřadech. Tím tato ústavní norma evidentně směřuje k zvláštním zárukám jejich postavení odpovídajícím jejich úkolům při výkonu státní správy jako celku. Konec citace nálezu Ústavního soudu 21/14.

Vnitřní rozpory v koncepci navrženého zákona lze v kontextu zákoníku práce a současného služebního zákona spatřovat například z prodloužení zkušební doby z šesti na devět měsíců u vedoucích pracovníků. Uvolnění vztahu mezi státem jako zaměstnavatelem a státními zaměstnanci je v ideovém rozporu s navrženou délkou zkušební doby.

Vysílání na služební cesty řeší nový návrh obdobně jako současná úprava, tedy tím způsobem, že jde na služební, pracovní cestu vyslat státního zaměstnance bez jeho souhlasu. Zde lze spatřovat kombinaci pracovněprávní, soukromoprávní, rozvolňovací tendence návrhu v určitých aspektech kombinované s přísností v uvozovkách služebního zákona, a to bez náležitých kompenzací v podobě výrazně zvýšené jistoty a stability pro státního zaměstnance.

To je jeden z velkých problémů, čili vlastně omezujeme ty jistoty a tu stabilitu celé státní služby. Zásadní rozdíl lze v praktické rovině spatřovat v okamžiku ukončení pracovního poměru státního zaměstnance dle navrženého zákona. Zde je opět nezbytné mít na paměti přesun celého konceptu z veřejnoprávního na soukromoprávní. Přijetí do pracovního poměru, ale i jeho ukončení, tak není činěno správním rozhodnutím, spojeným s požadavky a procesy danými správním právem.

Kromě ukončení pracovního poměru státního zaměstnance podle právní úpravy v tisku 76 z důvodu pozbytí zákonných předpokladů či ve zkušební době, které lze považovat za méně problematické a podobné jako v původní úpravě, jsou ale navrženy některé odlišnosti. Proces ukončení pracovního poměru v návaznosti na opakovaně neuspokojivé pracovní hodnocení je podstatně posunut ve prospěch zaměstnavatele, neboť je odstraněna původní možnost obrany zaměstnance proti těmto hodnocením a tato hodnocení mohou následovat rychleji po sobě.

Rozdíl lze také nalézt i u organizačních změn. Zatímco podle zákona o státní službě je organizační změna primárně spojena se zachováním služebního poměru, tak podle tisku 76 je organizační změna standardním a legitimním důvodem k výpovědi bez povinnosti hledat zaměstnanci jiné uplatnění.

Jsme právě zpět u té stability státních zaměstnanců. Zákon o státní službě vychází z principu stability služby a dává zaměstnanci možnost bránit se ve správním řízení. Celý proces je nastaven tak, aby zaměstnance systém udržel například prostřednictvím institutu bazénu v návrhu převedení státního zaměstnance na jiné služební místo či jeho zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů. Tento celý mechanismus udržení zaměstnance ve státní službě a placení či kompenzace, takzvané odbytné, v případě, že stát selže ve snaze zachovat zaměstnance ve státní správě jistě přísně formalizovanými postupy správního práva.

A bavme se o té změně. Tady určitě to je věc, o které lze vést debatu a diskusi. Kombinaci opuštění veřejnoprávního principu a současně postupů stabilizujících zaměstnance v dané pozici lze považovat za jednu z nejzásadnějších změn, která se v této oblasti odehrává. Jen okrajově lze uvést i nedostatečné navázání na další právní předpisy, jako je zákon o zahraniční službě, o podpoře sportu a další.

Pozornost si ale zasluhují i přechodná ustanovení. Ta se nedostatečně vypořádávají s překlopením vztahu založeného správním rozhodnutím na soukromoprávní kontrakt, viz připomínám znění bodu 19 a 21. A výborně, je tady pan ministr spravedlnosti, tak to je dobře. Zbytek si budete muset přečíst, pane ministře, ve stenozáznamu nebo to zopakuji potom v rozpravě, protože hovořím o novele kolem státní služby. Cituji tedy body 19 21 (Říká devatenáct dvacet jedna): Platí, že mezi správním úřadem a státním zaměstnancem, který je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona státním zaměstnancem podle tohoto zákona, je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona uzavřena pracovní smlouva, podle které, tři tečky.

A potom, pokračuji v citaci: Na právní vztahy ze služebního poměru mezi služebním úřadem a státním zaměstnancem, který je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona státním zaměstnancem podle tohoto zákona a na související úkony a jednání se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona hledí jako na pracovněprávní vztahy mezi zaměstnavatelem a takovým státním zaměstnancem a pracovněprávní jednání, a to od samého počátku. Obsah takového vztahu a jednání se posuzuje podle skutečného obsahu. Konec citace čl. 19 respektive 21. ***