Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.20 hodin)
(pokračuje Karel Dvořák)
Ale jedním z těch leitmotivů toho, co zde předkladatelé říkají, je to, že je potřeba lépe nabírat lidi do státní správy. Ale ono je taky důležité, jakým způsobem je zajištěno jejich odměňování.
No a reforma odměňování probíhala poslední dva roky, je v nějaké fázi připravenosti, připravovalo ji Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo financí. A mně tedy nezbývá, než se ptát: Budete v tom pokračovat? Víte o tom, že tento materiál je připraven? Budete ho prosazovat? Ztotožňujete se s ním? V důvodové zprávě uvádíte. Zprávy Evropské komise v rámci takzvaného evropského semestru v posledních osmi letech konstatovaly pro oblast státní služby rovněž mnohé nedostatky. Efektivita veřejné správy se pohybuje pod průměrem zemí Evropské unie, nedostatečná je rovněž správní kapacita a profesionalita úředníků, nízká je úroveň vzdělávání dospělých ve veřejném sektoru - 10,2 procenta v roce 2021 ve srovnání s průměrem EU ve výši 18,6 procenta. Nižší je rovněž podíl zaměstnanců veřejné správy, kteří mají terciální vzdělání - 45,3 oproti průměru EU ve výši 55,3. Konstatovány byly taktéž problémy se získáváním mladých úředníků mladších 39 let, což vede k možným obavám o stabilitu státní správy. Evropská unie shledává slabší výkonnost v oblasti elektronické veřejné správy, konečně profesionalita, transparentnost veřejné správy a kontrola korupce jsou taktéž pod průměrem zemí Evropské unie. Zákon v obecné míře snižuje schopnost přitahovat odborníky z akademického prostředí či soukromého sektoru.
Jak na tyto skutečnosti návrh reaguje, když se na ně odvoláváte v důvodové zprávě? Já mám za to, že nijak, prý usilujete o vyšší flexibilitu odstraněním veřejnoprávní povahy služebního poměru. Co dál? Kdo a jakým způsobem bude podle navrhovatelů odpovědný za zvýšení efektivity správní kapacity, profesionality? Jak předloha řeší získávání mladých lidí do služeb státu? Jak chce posílit transparentnost či kontrolu korupce? Kolik kapacity spálí stát každý rok na zbytečné systematizace a organizační změny, jejichž jediným cílem je zbavit se konkrétních lidí? Proč nejsme schopni získat, udržet a rozvíjet talentované lidi ve službách státu? Které úřady tápou a které v personálním řízení naopak ukazují směr? Nevíte. Nezajímá vás to, neřešíte. Centrální HR prý nepotřebujeme, připomínky vás nezajímají, žádnou z těchto oblastí váš návrh neřeší. Jak je to možné? Jak se to srovnává s tím, co deklarujete? Otázky, samé otázky. Otázky, kterých jsme se mohli vyvarovat, kdyby tento návrh byl předložen standardně, pomocí vládního návrhu zákona.
No, jak to zhodnotit závěrem? Rozuměl bych tomu, že chcete pracovat se svými lidmi. V zásadě každá vláda tuto otázku řešila. Je potřeba mít ale mez, za kterou již nelze jít, protože za ní začíná kořistnický systém, klientelismus a nepotismus. Tento návrh je bianko šek pro každou vládu, aby každé čtyři roky překopala ministerstva od základu. To možná vypadá lákavě tady a teď, ale znamená to, že taková vláda, která neunese svou moc, bude pořád začínat znovu od nuly. No, co vláda, dámy a pánové, ale tato země. Opravdu si myslíte, že to je změna ve prospěch Česka? Není to spíš změna ve prospěch vás tady a teď? Opravdu chceme, aby hlavní kvalifikací státního úředníka bylo, že to je takzvaně náš člověk?
V této souvislosti si dovoluji připomenout i limity, které nám k tomu staví Listina základních práv a svobod ve svém čl. 21. Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. Tou veřejnou funkcí se míní i služba státu formou služebního poměru.
V úplném závěru bych se rád připojil k prosbě mého ctěného kolegy poslance Jana Papajanovského. Neničte nám státní správu, za 4 roky ji budeme potřebovat. 80 procent lidí v Česku, včetně úředníků, si přeje reformu státní správy. Toto ale není reforma. Je to nepromyšlený a příliš okatý pokus, jak snáz vyhazovat lidi takzvaně cizí a dosazovat lidi úplně vlastní. Děkuji za pozornost.
Pane předsedo (předsedající?), navrhuji zamítnutí tisku 76 i 77. V případě, že by zamítnutí schváleno nebylo, tak navrhuji tyto tisky vrátit předkladatelům k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Přibyly nám dvě omluvy: pan poslanec Martin Kupec od 15 do 17 hodin - rodinné důvody, pan poslanec Václav Pláteník od 15.30 - pracovní důvody.
Zvu do řečniště paní poslankyni Gabrielu Svárovskou.
Poslankyně Gabriela Svárovská: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení páni ministři, paní ministryně, projednáváme návrh zákona o státních zaměstnancích, tisky 76 a 77. Na úvod sděluji, že jsem pro zamítnutí obou tisků v prvním čtení. Pokud tento návrh nebude přijat, pak navrhuji jeho vrácení k přepracování.
Důvod není ten, že bych byla proti reformě státní správy. Naopak, reforma státní správy je nutná, je potřeba v ní pokračovat, přizpůsobit státní správu nárokům 21. století, profesionality, odbornosti, nárokům kyberbezpečnosti, digitalizace nových agend, kvality a flexibility rozhodování. Větší profesionalita a odbornost ale bohužel nejsou podle mého názoru cílem tohoto návrhu. Návrh vládních poslanců a poslankyň oslabuje nestrannost státu a umožňuje politizaci úřadů. (Premiér Babiš hlasitě diskutuje s ministrem Vojtěchem.) Zvětší prostor pro vliv soukromých byznysových zájmů na rozhodování o veřejných penězích... (Poslankyně Svárovská se otáčí do vládních lavic.) Děkuji.
Návrh jde směrem k přivlastnění si soukromými zájmy vlivných ekonomických hráčů, směrem oligarchizace. Co je oligarchizace, popisuje už i odborná literatura. Jak vypadá stát ovládaný oligarchy, známe dobře z jiných zemí, například z Ruska. Podotýkám, že v předloňském hodnocení listu The Economist bylo Česko na 2. místě právě za Ruskem v míře takzvaného crony capitalism, totiž navázání nejvlivnějšího byznysu na stát. Právě tato vazba je zdrojem bohatství oligarchů a právě přes oslabení státu k němu vede cesta. Stát není firma, stát jsou pravidla hry, která mají platit pro všechny stejně. Stát není firma v tom smyslu, že jeho úkolem není maximalizovat zisk. Stát má chránit veřejný zájem, má rozhodovat podle pravidel, má být předvídatelný a spravedlivý a má nést odpovědnost vůči občanům i ve chvíli, kdy se střídají vlády, koalice a politické nálady. A právě proto je státní správa naprosto klíčová. Protože to jsou úřady, kdo v praxi rozhoduje, komu půjdou dotace, kdo vyhraje veřejnou zakázku, jak rychle a spravedlivě proběhne řízení, kdo dostane povolení, kdo bude kontrolován, podle jakých pravidel.
Teď si položme jednoduchou otázku. Co se stane, když se úředníci začnou bát zvednout obočí nad tlakem shora, když se budou bát říct: tohle nejde, je to nezákonné nebo tahle zakázka je šitá na míru? Z demokracie se stane systém, kde vyhrává ten, kdo má víc peněz, víc kontaktů a víc vlivu. Stát přestane být férovým rozhodčím a stane se nástrojem vlivu. To je přesně riziko tisku 76: odstranit pojistky, díky kterým se státní zaměstnanci domohou zastání, když se vzepřou neoprávněnému tlaku shora, třeba tlaku na obsazení místa nebo na to, aby někomu vyšla dotace nebo zakázka. Myslím, že z mnoha předchozích vlád, těch i těch je tady k dispozici příkladů dost a dost. ***
