Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedo, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, zdravím vás v těchto pozdějších večerních hodinách. Já jsem měl připravený docela košatý projev, nicméně s ohledem na noční čas řeknu jenom pár důležitých tezí, ale neodpustím si na začátku konstatovat, že rozpočet, který nám předkládá nová vláda hnutí ANO, SPD a Motoristů, je rozpočet nelegální. A nelegální je proto, protože vláda ho předkládá v naprostém rozporu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Nová vláda navrhuje schodek 310 miliard korun. Povolený zákonný deficit tak překračuje o 64 miliard, a to proto, že zároveň škrtá povolené výdajové výjimky, jako je půjčka na dostavbu Dukovan, to znamená, škrtá naší energetickou bezpečnost nebo také škrtá výdaje na obranu. Jedna pravda u rozpočtu platí stát a měla by platit: Stát může utratit jen to, co vybere od daňových poplatníků, plus to, co si půjčí, a to je limitováno právě zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. A tyto limity tato Sněmovna v předchozím období nenastavila jen tak z plezíru, byla to nastavená cesta k uzdravování veřejných financí, cesta, jak postupně snižovat strukturální saldo. A vy první, paní ministryně, co chcete udělat, chcete tuto cestu ke snižování deficitu zahodit do koše. Ale účet za vaše vládnutí zaplatí budoucí generace.

Jak říká ve svém stanovisku Národní rozpočtová rada, jde o první případ za dobu platnosti zákona, kdy samotný vládní návrh státního rozpočtu v těchto klíčových parametrech již ex ante je v explicitním nesouladu s maximálními zákonnými limity. A jaký dáváte vzkaz veřejnosti - že pro vládu pravidla neplatí a takový přístup vede k nerespektování právního řádu. Pokud vláda ukazuje příklad, že na ni neplatí pravidla, tak ukazuje, že neplatí ani pro občany, a tím dehonestuje právní řád. A já bych odcitoval jeden citát Huntera Thompsona: Nemůžeme očekávat, že lidé budou mít respekt k zákonu a pořádku, dokud nenaučíme úctě ty, kterým jsme svěřili prosazování těchto zákonů.

A vláda a paní ministryně ukazuje, že se vše dá ohnout a, paní ministryně, vy opravdu nepoužíváte pravdivé argumenty, ale používáte zcela mylné. A já vám řeknu na základě vašeho úvodního slova několik tezí, abych vám vyvrátil vaši obhajobu, že vláda postupuje buď v souladu se zákonem o tom, se zákonem o pravidlech, rozpočtových pravidlech, nebo že on neplatí.

První teze. Vy jste říkala a říkala jste to na rozpočtovém výboru a říkali to vaše kolegové, že vláda postupuje podle usnesení Poslanecké sněmovny. Ale usnesení Poslanecké sněmovny, paní ministryně, nemůže nahradit zákon, nemůže ho popřít. O zákonech totiž nerozhoduje pouze Sněmovna, ale také Senát a podepisuje zákony prezident. Pokud připustíme to, co vy říkáte navenek argumentačně, tak připustíme obcházení legislativního procesu a ústavních institucí. A to je jedna věc, kterou já vám vyčítám, že vaše argumentace k tomu vede. Vládní většina, a to žádná, nemůže vládnout prostřednictvím výnosů Poslanecké sněmovny.

Druhý argument. Také neplatí to, co říkáte vy, a to, co jste říkala tady ve svém úvodním, že zákon o státním rozpočtu může popřít jiný zákon. Při takové argumentaci bychom mohli parametry státního rozpočtu měnit veškeré zákony, z kterých státní rozpočet vychází. A to také proto, že na rozdíl od zákona o státním rozpočtu ostatní zákony schvaluje právě i Senát. Takže tento argument rovněž neplatí.

Jiná argumentace, která také zaznívá, že zákon platí de facto jen v září, říjnu, listopadu, prosinci, kdy se schvaluje v normálním režimu zákon o státním rozpočtu na příští rok - a tehdy nás tedy jakoby saldo zajímá - ale už jakoby neplatí, pokud se schvaluje v průběhu rozpočtového období - tak už nás to asi zajímat nemá. Vždyť taková argumentace je opravdu padlá na hlavu.

My se také nemůžeme schovávat za fiskální pakt a pravidla EU, protože ten stanovuje minimální pravidla, která mají zabránit největším dlužníkům, aby by se více nezadlužovali, ne proto, aby se státy s nižším zadlužením zadlužovaly více. Každý členský stát si totiž může stanovit přísnější pravidla a pravidla EU přísnější pravidla nemažou, to znamená, neruší také tento náš zákon.

A pátý argument. Pokud se, paní ministryně, spoléháte na únikovou doložku, tak musím říct, že jste nám, rozpočtovému výboru, ani Poslanecké sněmovně nepředložila relevantní výpočet této únikové doložky - i to je vaše slabé místo vaší argumentace.

My se nacházíme v prvním čtení státního rozpočtu, kde máme schvalovat predikci příjmů a z nich - a to je podstatné slovo - z nich vycházejících výdajů a případný deficit. I v domácnosti totiž utrácíme jen to, na co máme. Příjmy a limit deficitu daný zákonem o rozpočtové odpovědnosti a několika striktně vymezenými výjimkami nám říkají ten limit, který můžeme utratit.

Paní ministryně, vy jste tady vyjmenovávala některé částky ve svém úvodním slově, které zvyšují výdaje státního rozpočtu. A co jsme slyšeli od vás celé čtyři roky jako od bývalé opozice? Že se všude dává málo. Slyšeli jsme to u každého zákona, slyšeli jsme to u každého státního rozpočtu - jako kolovrátek jste u všech zákonů říkali: přidejte, přidejte, přidejte. A takový přístup nás vede do rozpočtového pekla.

Vy jste nám tady vyčetla, že nemáme právo kritizovat rozpočet - to jste tady říkala. A vy nemáte a neměli jste právo kritizovat předchozí vysoké deficity, když jste sami pořád jen křičeli, kde všude se má přidat, kde který výdaj se má zvýšit, aniž byste se zamysleli nad tím, kde na to vzít. A tomu se říká pokrytectví.

Já na rozdíl od vás přiznávám, že mi nebyly po chuti vysoké deficity minulých let, přesto se minulé minulé vládě podařilo otočit trend, kdy výdaje rostly pomaleji než příjmy, a to vedlo ke snižování tempa zadlužování. Z 5 procent ročního zadlužování veřejných financí vůči HDP v roce 2021 na nějakých 2 celá procenta, 2,1 procenta v roce 2025. A vy tyto trendy otáčíte, jak zvyšujete tempo zadlužování, protože výdaje rostou pod vámi ještě rychleji než příjmy. Kdežto v předchozích čtyřech letech se předchozí vláda snažila, aby výdaje rostly pomaleji než příjmy, abychom se jednou protli v těch přímkách a jednou se dostali k vyváženějším veřejným financím.

Rychlejší tempo zadlužování, paní ministryně, povede k rychlejšímu nárazu na dluhovou brzdu, povede ke zvyšování podílu obsluhy státního dluhu na celkových výdajích státu, jinými slovy, z peněz daňových poplatníků se bude brát více peněz na úroky - a tím méně peněz zbude na každoroční výdaje státu, zbude méně peněz na investice, na dálnice, silnice, zbyde méně na školy, zbyde méně na zdravotnictví, zbyde méně na cokoliv.

A právě v prvním čtení bychom se měli ptát, jak tento rozpočet ovlivní fiskální politiku a do jaké ekonomické situace je zasazen. Je nepopiratelným faktem, že máme jeden z nejvyšších ekonomických růstů v Evropě, ekonomika roste o 2,5 procenta a blíží se svému potenciálu. Inflace se blíží dlouhodobě k inflačnímu cíli centrální banky, máme druhou nejmenší nezaměstnanost. Tempo zadlužování veřejných rozpočtů se dostalo, jak už jsem zmínil, ke 2 procentům. Jak jste říkala i vy, hrajeme ligu mistrů. A my vlastně stojíme před otázkou, jestli je vůbec ospraveditelné v době ekonomického růstu zvyšovat tempo zadlužování a mít expanzivní fiskální politiku. No, není to ospravedlnitelné. Právě tlak na zvýšení deficitu je tlak na expanzivní fiskální politiku. Přičteme-li sliby nastupující vlády z vašeho vládního prohlášení, tak se jedná o navýšení o další desítky až stovky miliard korun na dluh. Neznamená to nic jiného než zalévání ekonomiky vrtulníkovými penězi. A vy to, paní ministryně, sama říkáte dnes a denně v médiích, slyšíme od vás, že musíme vyššími výdaje nastartovat ekonomický růst, že se zkrátka prodlužíme k vyšší prosperitě - ale účet zaplatí budoucí generace. V době ekonomického růstu, ve kterém se nacházíme, se mají i uzdravovat veřejné finance, ne jim víc podrážet nohy a ne se více zadlužovat.

A jaký je důsledek takového zadlužování v dnešní situaci penězi na dluh? Opět vytváření ekonomické nerovnováhy proinflačním tlakem, na který buď bude reagovat centrální banka přísnější měnovou politikou, aby tento tlak vyrovnala, což půjde proti růstu ekonomiky, nebo zvýšenou inflací v budoucnu. Mít expanzivní fiskální politiku na dluh, zalévat ekonomiku penězi na dluh v době ekonomického růstu, je ekonomický nesmysl. Ukazuje to na to, že se tady ze strany vlády ignorují ekonomická pravidla. Tím nemyslím už ani právní řád, ale zákony ekonomiky, které jsou platné podobně jako přírodní zákony. ***