Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(21.50 hodin)
Poslankyně Renáta Zajíčková: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, stojíme dnes zde před návrhem rozpočtu na rok 2026, který nám předkládá hnutí ANO, SPD a Motoristé sobě. Po jeho prostudování musím konstatovat, že tento dokument není vizí pro moderní stát, ale je spíše účetním dokladem o promarněných příležitostech.
Dovolte mi rozpočet okomentovat z pohledu rezortu, který má být hnacím motorem naší prosperity, tedy z pohledu vzdělávání. Vláda Andreje Babiše nám předkládá rozpočet s navýšeným schodkem. Mohli bychom nad tímto schodkem přivřít oči, kdyby ten dluh šel do investic, kdybychom si půjčovali peníze na to, abychom našim dětem vybudovali moderní školy, špičkové laboratoře nebo kdybychom každému dítěti při vstupu do školy dali do ruky tablet, aby se mohl na tabletu v průběhu dne učit, pracovat digitálními technologiemi, a tím bychom například vyřešili i současný problém, který řešíme, a to otázku, zda mobily do školy patří, nebo nepatří. Pokud by dítě při vstupu do školy dostalo školní tablet a mohlo na něm provádět veškeré úkony, které souvisí se vzděláváním, nepotřebovaly by používat mobilní telefony, které leckdy teď ve výuce používají. Takže takovouto investici, kdyby tato vláda udělala a třeba si na to i půjčila, tak by to určitě dávalo smysl.
Bohužel my dluh, který tato vláda vytváří a zvyšuje, projídáme. Místo Do vzdělávání tečou miliardy do nákupu voličských skupin skrz neadresné příspěvky nebo dávky nebo se i dávají peníze do dotací pro velké agropodniky. Vláda si kupuje klid na práci dnes, ale bohužel tento účet za tento klid jednou zaplatí naše děti. Budou muset splácet tento dluh i s úroky. A z mého pohledu to není efektivní vládnutí, ale to je mezigenerační neohleduplnost.
Součástí vzdělávání na každé škole v dnešní době je finanční gramotnost a ta se na zadlužování dívá dvojí optikou. Buď dluh vnímá jako užitečný, nebo dluh vnímá jako devastační. Na příkladech ze života se děti učí, kdy vede dluh k existenčnímu ohrožení a kdy naopak dluh vede v nějakém dlouhodobém horizontu k nějakému užitku či prospěchu. Chceme tedy po dětech, aby uměly dobře hospodařit, aby si uměly spočítat, kolik co stojí, aby si uvědomily, jestli mají dostatek peněz na to, co si chtějí pořídit, a pokud si tedy budou brát dluh, tak jestli je šance, že jim ten dluh přinese nějakou lepší budoucnost.
Bohužel na základě předloženého návrhu rozpočtu se může zdát, že vláda navrženým rozpočtem prokázala, že není dostatečně finančně gramotná, protože ten rozpočet, který předkládá, je právě v přímém rozporu s tím, co říkají zásady finanční gramotnosti.
Uvedu příklad. Jednou z položek, která navyšuje deficit rozpočtu, je navýšení státního příspěvku na slevy na jízdném pro studenty a seniory. Naše vláda tento příspěvek snížila na 50 procent, a tak vytvořila paritu mezi státem a příspěvkem občana na veřejnou dopravu. Ze závěrů mnoha renomovaných ekonomů vyplývá, že krok navržený touto vládou je populistický a české ekonomice nic nepřinese. Například hlavní ekonom Unicredit Bank Pavel Sobíšek říká, cituji: "Je to populistické opatření, které je drahé, aniž by mělo adekvátní přínos pro ekonomiku jako celek. Bude zajímavé sledovat, jak toto opatření vládní koalice ospravedlní v důvodové zprávě. Těžko lze ho opřít o sociální ohledy. Penzisté nejsou sociální skupinou nejvíce zasaženou chudobou. Toto prvenství patří samoživitelkám a samoživitelům s dětmi." Toť citace Pavla Sobíška.
Podobně kritický je například i předseda představenstva Akcenta CZ, který varuje, že pokud prostředky nesměřují do investic s budoucí návratností, projeví se to spíše inflačními tlaky. Z hodnocení ekonomů je patrné, že vláda navýšením dluhu nemyslí na budoucí generace, a tento fakt se navíc přímo propisuje do rozpočtu Ministerstva školství.
Nejvíce alarmující je to, co se děje uvnitř kapitoly školství, a ráda bych se zastavila u vysokých škol. Všichni víme, a data tu ukazují jasně, že na brány našich vysokých škol začínají bušit silné ročníky, kterým jsme s vypětím všech sil zajistili místa na středních školách, nyní míří na vysoké školy. Náš návrh rozpočtu s tím počítal a navrhoval pro vysoké školy téměř 38 miliard korun. Vláda tento nárůst škrtá a vrací se na úroveň, kdy při nárůstu počtu studentů to reálně znamená méně peněz na jednoho vysokoškoláka. Tento fakt ignoruje demografii, která nás neúprosně dobíhá. Tímto krokem vlastně vláda říká tisícům mladých lidí: Nemáme na vás peníze, běžte jinam. Je to hazard s lidským kapitálem této země.
Pan ministr v předvolebních kampaních sliboval, že pro školství vybojuje dostatek peněz. A výsledek? Celkový nárůst nepokrývá ani inflaci. A co je horší, pan ministr se rozhodl řešit problémy našeho školství tak, že vzal peněz těm, kteří se nemohou bránit, tedy vysokým školám a vědě. Oproti našemu návrhu bere vysokým školám 1,6 miliardy korun. Řeší se tedy dnešní provoz tím, že se podřezávají větve pod naší budoucí konkurenceschopností. To není strategie, to je hašení požáru benzinem.
Tato vláda evidentně nemá zájem na zvyšování vzdělanosti. Obecně se ví, že podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí v České republice se pohybuje okolo zhruba 27 procent, což je hluboko pod průměrem OECD a Evropské unie. Země jako Norsko, Švédsko, Irsko nebo Litva tvoří absolutní špičku s podílem vysokoškolsky vzdělaných lidí, který se pohybuje okolo 55 až 66 procent. Zatímco svět roste, my v tomto ohledu zůstáváme pozadu. Stále se krčíme v nejslabší kategorii mezi Maďarskem a Rumunskem. A místo, abychom se snažili dohnat tento deficit, současná vláda vědomě brzdí investice do vzdělávání. Tato vláda jakoby nepotřebovala moderní mozkovnu, ale vyhovovala jí levná montovna.
Z pohledu ODS jsou tyto kroky projevem ignorace vůči mladé generaci. Nejenže jim nenabízíme kvalitnější vzdělání, ale nakládáme jim na bedra obří dluh, který jednou budou muset především splácet oni. Pokud se stát takto zadluží, má investovat tam, kde se to vrátí. Slevy na jízdném takovou oblastí nejsou. Jsou jen krátkodobým populistickým nástrojem pro nákup voličských hlasů, zatímco budoucnost našich studentů a vědců zůstává opomíjena. Děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní bych tedy požádal o vystoupení pana poslance Martina Baxu a připraví se pan poslanec Jan Papajanovský.
A přečtu jednu omluvu. Ano, to už jsem četl, Urbanová Barbora od 22 hodin - zdravotní důvody.
Tak prosím, máte slovo. (Z pléna: Je omluven.) Omluven. Takže pan poslanec Jan Papajanovský a připraví se pan poslanec Hladík. Také není. Dobře. Tím pádem pan poslanec Munzar a připraví se pan poslanec Václav Pláteník. ***
