Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.40 hodin)
Poslanec Jaroslav Foldyna: Já s tím vaším závěrem docela souhlasím, já se domnívám, že prostě ty dluhy a ta výše, jak se dostávají, tak to je velký problém. Já s vámi souhlasím, abychom pro svý děti nepřipravili horkou půdu z hlediska toho. Nicméně, tady v této chvíli mluvit o tom, kdo nás osvobodil nebo neosvobodil, mi připadá směšný. V této, to každý přece ví. (Smích zprava.) Vy se smějete a já jsem rád, že se smějete, asi, že se na to lidi koukají a že vás vidé. Oni prostě vědí dobře, že prostě 140 000 vojáků, kteří tady padli, byli vojáci Rudé armády, že zlom ve druhé světové válce byla bitva o Moskvu a o Kursk. A my se tady nebudeme poučovat vzájemně o tom, doufám, že se nebudeme vzájemně poučovat o tom dějepisu, jak probíhala druhá světová válka. Ono to bylo takovou samozřejmostí, že dříve jsme to všichni věděli, ale je vidět, že ta ideologie, která přichází, nás žene do toho, abychom se znovu přesvědčovali o tom, zdali tu historii nepopíráme a zdali to, co jsme se učili a co je fakt, je pořád faktem.
A vy se tady snažíte navodit atmosféru nějakého boje se mnou a s nějakými Nočními vlky. Jo, jezdil jsem s Nočními vlky. To byli vnuci, potomci těch, kteří položili životy, byli jsme dát kytky na hroby v Terezíně, osvobodili Terezín, byli jsme dát kytky na Olšanech, osvobodili Prahu. Jo, byl jsem s nimi. Já to přiznávám. Na tom je něco špatného. Mojie rodiče byli ve Wiener Neustadtu v lágru, pracovali tam jako vězni a já si prostě nemůžu, neumím si představit, že bych, když mám svobodu a možnost, že mě tam nikdo nežene jako za minulého režimu, kdy to bylo nucené a vynucené komunistickou stranou, tak dneska, že bych nemohl dát najevo to, co si myslím.
Že mi to někdo bude v parlamentu dneska vyčítat, to je směšné, Jo, je čas. Máte pravdu. Dík.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní dvě faktické poznámky, pan poslanec Jan Berki a pan předseda Hřib, prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Berki: Jenom jsem chtěl vaším prostřednictvím, pane předsedo, upozornit kolegu Foldynu, že mu nikdo nevyčítal, že by si nemohl říkat, co si myslí, akorát když ta fakta, která asi všichni známe, tak si překrucuje trochu, jak se mu líbí, tak proti tomu tady byl odpor.
A druhá věc, chtěl jsem mu nabídnout, že možná třeba můžeme oslovit autory Přepište dějiny a můžeme jeden díl udělat skutečně v Poslanecké sněmovně a pobavit se o tom, jak to osvobozování vypadalo. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní na faktickou poznámku pan předseda Hřib. Prosím.
Poslanec Zdeněk Hřib: Jo, já ještě jsem nestihl kompletní to dějepisné okénko, které je tady asi důležité a je důležité proto, abychom si řekli ještě dvě věci. Za prvé, ty extrémní ruské ztráty tehdy Rudé armády byly mimo jiné dané tím, jak se Rudá armáda chovala ke svým vojákům. To znamená "nás mnogo". A ty lidské ztráty nebyly vůbec žádná záležitost, které by oni nějakým způsobem litovali. Byla to prostě neúcta k lidskému životu a my to dnes také vidíme i v tom přístupu k tomu vlastně státnímu terorismu a útoku na ty civilní objekty na Ukrajině právě i ze strany tedy Ruska i dnes. To je teda první věc.
Ale druhá věc, a to je to, co pan Foldyna zjevně jaksi vytěsnil z paměti, a to je to, co já bych mu především rád připomněl, je to, že přece ta druhá světová by tady nebyla, kdyby ti Rusové první část vlastně toho konfliktu nekolaborovali s tím nacistickým Německem. To je jako první věc, co je dobré si uvědomit. Že především to, co se dělo, byla ta ruská kolaborace s nacisty. To je ten důvod, proč se to tak extrémně rozjelo. Kdyby tohleto tady nebylo, tak by prostě to, co se potom muselo řešit, nebylo tak velké. A to je důležité si uvědomit vždycky, když tady někdo přivede nějaké Vlky a podobně a mluví o tom, jak nás tady Rusové osvobodili.
A navíc Rusové se tady velice rychle začali chovat spíš jako dobyvatelé a ne jako osvoboditelé. Odvlekli nemalou část i tady místních obyvatel potom zpátky do Sovětského svazu, různých lágrů a podobně. Takže je dobré dávat v tom dějepise pozor. Díky. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku paní poslankyně Renáta Zajíčková. A připraven je v obecné rozpravě pan poslanec Šmída. Tak prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Renáta Zajíčková: Já bych jenom takovou malou připodotýkavku; chtěla bych krotit očekávání pana poslance Foldyny. Já se domnívám, že normální lidi ve 22.44 žádní Poslaneckou sněmovnu nesledují. Fakt se dívají na jiné divadlo.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Šmída a připraví se pan poslanec Horák. Prosím, máte slovo.
Poslanec Martin Šmída: Děkuji. Kolegyně kolegové, mně tady po těch výstupech trochu těžko navazuje, ale rád bych se vrátil k tomu tématu, které dnes máme probírat. Já vím, že by ten rozpočet šel cupovat dva dny, ale budu respektovat dohodu klubů a nebudu zdržovat a budu se věnovat pouze těm oblastem, kterým se věnuji, tedy zemědělství a životní prostředí.
Když se tak člověk podívá na ten rozpočet paní Schillerové, nejde si nevšimnout, že je to právě rozpočet Ministerstva zemědělství, který narůstá o 8,4 miliardy. To by mohla být dobrá zpráva pro české zemědělství, ale není. Daleko důležitější než to samotné číslo je totiž to, kam přesně budou tyto peníze nasměrovány. Půjdou snad do investic, které by se mohly vrátit například na zvyšování kvality půdy nebo alespoň na zastavení zhoršování její kvality důsledkem eroze?
Podle dat Ministerstva zemědělství přicházíme o 4 miliardy ročně jenom v hodnotě ztráty půdy a snižování její kvality. A dalších 14 miliard vynakládáme na řešení důsledku eroze půdy. Celkem je to tedy 18 miliard ročně, o které přicházíme. Tady by mělo smysl ty peníze nasměrovat, abychom toto číslo zmenšili, to by se nám vrátilo. Jenomže to se neděje.
Je úplně šílené, jak se smiřujeme s tím, že svěřenou půdu předáváme našim potomkům v horším stavu, než v jakém jsme ji převzali od našich předků. Kdybychom bojovali s erozí a s degradací půd, byly by to dobře vynaložené výdaje. Tímto směrem však vláda nemíří. Dokonce spíš naopak.
Další výdaje, které by měly smysl navýšit, je podpora malých a středních podniků pro posílení konkurence za účelem zvýšení kvality a snížení cen kvalitních potravin, protože to chtějí občané, kvalitní a dostupné potraviny. Ale to nelze nařídit zákonem, k tomu se lze nasměrovat zvyšováním konkurence. To právě konkurence je ten hybatel na tom trhu, který zajišťuje, aby byly potraviny kvalitnější a i levnější, to je ten konkurenční boj, který to zařizuje. A aby fungoval ten trh, tak musí nějaká konkurence existovat a musí se nechat vyrůst.
Proto v celé Evropě se podporují malé a střední podniky. U nás přesně obráceně, u nás se podporují ty velké až téměř mamutí. My tady totiž máme holding Agrofert. A i ten se snažil tvářit jako malý a střední podnik. Vzpomínáte na to dotační šméčko, kvůli kterému se nyní tady pan Babiš skrývá před spravedlností? Ale na to se holt přišlo, takže teď už Agrofert asi nebude čerpat z dotací pro malé a střední podniky, tak se holt změní ta dotační politika. A Agrofert může být zase spokojen. Ministerstvo oznámilo, že na národní dotace poskytne 4 miliardy korun. A dozvěděli jsme se také, že znovu otevírá program na podporu zpracování zemědělských produktů s investiční alokací čtvrt miliardy korun. Typický program pro velké hráče. A právě toto nastavení povede k tomu, že budou ještě více posíleni velcí zpracovatelé na úkor menších farmářů.
A bit na tom bude opět spotřebitel, občan, neboť se zvýší závislost na několika málo velkých firmách a ty nebudou mít žádnou motivaci zvyšovat kvalitu a snižovat cenu.
A také by mohlo být zajímavé sledovat majetkovou propojenost těchto podniků. Mnohdy se totiž tváří jako různé podniky a ve výsledku mohou patřit do jednoho holdingu. ***
