Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.50 hodin)
(pokračuje Martin Šmída)
Už u programového prohlášení jsme varovali, že je to velká domů pro Andreje Babiše a předložený rozpočet tyto naše obavy potvrzuje.
A je tu ještě jedna věc. Stát má vymáhat miliardy z neoprávněně poskytnutých dotací. Jsou k tomu rozsudky soudu, ale najednou se neděje nic. Nejdříve jsme slyšeli historku o tom, že dokument se ztratil. Včera přišel Český rozhlas s novou nejnovější výmluvou ve smyslu - času je dost. A přitom to promlčení hrozí, to je mimořádně závažné. A pokud budou zodpovědné orgány dále nečinné, tak Piráti podají trestní oznámení. Pokud existuje rozhodnutí soudu, že se má vymáhat, stát musí konat, ne se vymlouvat. A to obzvlášť v situaci, kdy máme rekordní schodek a máme protizákonný rozpočet. Občané a jejich děti jsou dál vesele zadlužováni, ale na dotacích pro Agrofert, tam se nešetří. To je zcela skandální.
Opakuji, premiér ve střetu zájmů a jeho ministryně Schillerová předkládají protizákonný rozpočet s rekordním zadlužováním občanů této země a jejich potomků, zatímco na dotacích pro Agrofert se nešetří a protizákonně poskytnuté dotace se nevymáhají. To je úplně šílené.
Sice bych mohl být rád, že se našlo víc peněz pro české zemědělství, ale způsob, jakým mají být tyto finanční prostředky z daní našich občanů vynaloženy, je zcela vadný. Neprospívá občanům, neprospívá sektoru zemědělství, prospívá jen vybraným lidem, mezi které čistě náhodou patří i náš pan premiér. Z toho ten střet zájmů jenom kape. To je velmi špatná zpráva pro zemědělský sektor, pro českou krajinu i pro Českou republiku jako takovou. Navíc se ukazuje, že na oltář výdajů pro zemědělství bylo obětováno mnoho jiných rozpočtových položek a pominu nyní obligátní dostupné bydlení, které by mělo být prioritou, ale o tom už dnes mluvili jiní. Takže budu mluvit o dalším obětovaném sektoru, kterým je životní prostředí.
Vláda chce zrušit program Nová zelená úsporám. Tak to šetříte fakt na pravém místě. Program, který zvyšuje dostupnost bydlení a lidem umožňuje dosáhnout energetických úspor tak, aby jim zůstalo víc peněz v jejich peněženkách, aby si mohli pořídit další užitečné věci. Kroužek pro děti, dovolenou, cokoliv. Ne, tady se bude škrtat.
Dále se drasticky snižuje příspěvek Národního parku Šumava ze 178 na 108 milionů. Ředitel Národního parku už varoval, že to může ohrozit péči o návštěvnickou infrastrukturu nebo protipožární opatření. Přitom Krkonošskému národnímu parku byl příspěvek snížen už loni. Tak kam to ještě povede? Další otázka, jak budou v tomto roce provozovány domy přírody? Jedná se o celkem 16 návštěvnických center v našich chráněných krajinných oblastech, které nyní provozují různé subjekty, ať už obce nebo základní organizace Českého svazu ochránců přírody. Dosavadní provozní příspěvek byl v řádu nižších jednotek milionů korun. Nebyl dostatečný, aby se potenciál těch domů využil, ale bylo to aspoň něco, co umožňovalo provoz tady těch zařízení. Jak to s nimi bude teď? Na straně 2 a 3 kapitolního sešitu, se také dozvíme, že mezi čtvrtým a šestým během přípravy rozpočtu se objevilo a pak zase zmizelo 100 milionů korun na Program obnovy přírody, takzvaný POP. Měli jsme tu POPFK, tedy Program pro obnovu přirozených funkcí krajiny, chystá se NPOP, Národní plán obnovy přírody. Ale co měl být ten POP, co se objevil a pak zmizel? Jak budou zajištěny jeho funkce, když teď to vypadá, že to zase nebude? Toto svědčí o velké nekoncepčnosti příprav samotného rozpočtu. A člověk se musí ptát, s čím to souvisí. Souvisí to s tím, že Ministerstvo životního prostředí nemá plnohodnotného ministra? Nebo to snad souvisí se zrušením služebního zákona, aby úředníci už nebyli nezávislí na politických tlacích? To jsou důležité otázky. Ale z obou těchto rozpočtů, jak v životním prostředí, tak v zemědělství, vyvstává jedna otázka vysoko nade všemi: Co máte proti české krajině a české přírodě, že váš rozpočet v oblasti životního prostředí a zemědělství vypadá takhle? Děkuju.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Horák a připraví se paní poslankyně Michaela Moricová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Horák: Děkuju. Krásný dobrý večer, pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové. Co se státního rozpočtu na rok 2026 týče, považuji za politováníhodné, že se neobjevila významnější částka na podporu dostupného bydlení. Dostupnost bydlení v České republice je jedna z nejhorších v Evropské unii. Za posledních 12 let se ceny nemovitostí více než zdvojnásobily. Na průměrný sedmdesátimetrový byt dnes potřebujete přibližně 15 průměrných celoročních platů, což je skoro nejvíce v celé Evropě. Za tento stav, který se více než 10 let neustále zhoršuje, tak nese odpovědnost celá politická reprezentace bez ohledu na to, kdo je v současné době v koalici nebo v opozici. No, ne, za to můžeme všichni. (Reaguje na ministryni financí.) Na výstavbu dostupného bydlení jde ročně naprosté minimum, zatímco na příspěvky na bydlení více jak 20 miliard každý rok. Není to paradox? Kdyby se polovina této sumy pravidelně investovala do výstavby bytů, tak by možná příspěvky na bydlení nebyly vůbec potřeba.
Nedostupnost bydlení považuji za největší sociální problém naší společnosti a neříkám to jen já. Říkají to tvrdá data nebo i průzkumy mezi mladými lidmi, pro něž je slušné bydlení čím dál větším luxusem.
Novela stavebního zákona a urychlení výstavby pomohou jistě situaci zlepšit. Jsou to nezbytné dílčí kroky, ale rozhodně ji nevyřeší. Ze všech západních zemí Evropy je totiž zřejmé, že cena nemovitostí neúprosně roste, a to zejména tam, kde není podporováná státní výstavba dostupného bydlení. Důvod je takový, že společenský prospěch neviditelné ruky trhu v případě bydlení tak docela nefunguje. Tím, jak se bohatství čím dál více koncentruje do rukou úzké skupiny obyvatelstva, se z bydlení stává z velké míry investiční produkt.
Množství pozemků je totiž na rozdíl od jiných komodit nezmnožitelné a navíc investoři investují do nemovitostí s nejvyššími maržemi, a to rozhodně není většinou dostupné bydlení. Chci tedy říci, že bez státní podpory je teto problém neřešitelný a za jeden z klíčových nástrojů sloužících jeho řešení, považuji právě projekt dostupného nájemního bydlení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Michaela Moricová a připraví se paní poslankyně Jana Bačíková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Michaela Moricová: Já vám přeju krásný večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi pár poznámek k rozpočtu, a sice k Digitální a informační agentuře. Ten rozpočet totiž velmi dobře ukazuje, jak tato vláda přemýšlí o fungování moderního státu. Ne jako o investici, která šetří čas i peníze, ale jako o položce, která se prostě škrtne. A proč se škrtne? Protože na ní pracoval Ivan Bartoš a nikdo z vás nechce připustit, že s DIA odvedl dobrou práci. Takže jim raději vezmete peníze, než aby mohli dál dobře pracovat.
Rozpočet Digitální a informační agentury je výrazně nižší než původní návrh Ministerstva financí. To znamená systematické podfinancování a hlavně jasný signál, že vláda rezignovala na ambici mít funkční digitální stát. Přitom DIA není žádný další úřad, je to správce infrastruktury, kterou každý den využívají tisíce lidí.
Právě pod DIA funguje Portál občana, eDoklady, jednotná doména gov.cz nebo elektronická komunikace se státem. Konkrétní věci, které lidem reálně zjednoduší život. Díky nim lidé nemusí stát fronty, nosit papíry z úřadu na úřad nebo si brát dovolenou jenom proto, aby si něco vyřídili. Stát se konečně začal chovat jako služba svým občanům a já opravdu nechápu, proč by v tom měl přestat. ***
