Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

A tady moc prosím vládu, odborníky, aby zanalyzovali, nakolik ta česká úprava možnost odebrat týrané zvíře a dát ho jinému vlastníkovi, nakolik je dneska v pořádku a odpovídá soudobým trendům. Já se domnívám, že úplně ne, že ta česká úprava příliš chrání vlastnické právo tyrana a málo bere v potaz zájem samotného zvířete. Protože zkrátka je-li předmětem trestného činu zvíře, tak to není, jako když někdo ukradne almaru a almara může deset let stát někde v depozitáři uložená a nic se neděje. Ale já vám tady umím vyjmenovat hromady případů, kdy zvíře je odebráno, odloženo do útulku, je v jakémsi právním vakuu, protože probíhá trestní nebo správní řízení s tyranem. A v takovém vakuu stráví roky, protože není možné najít nového vlastníka pro něj. Já chápu, že dokud není pravomoci rozhodnuto, tak asi není úplně správné to zvíře vždycky úplně natrvalo odebrat. Ale já na to upozorňuji, že třeba německá právní úprava - a tady nabízím inspiraci vládě - tohle řeší efektivněji.

Mám případy nebo znám případy, kauza na Příbramsku, odebráno 30 psů v roce 2023.  Dva roky se ta kauza táhla, těch 30 psů po tu dobu muselo být v útulku, nemohli se najít noví vlastníci. Mezitím se těm 30 psům narodilo 15 štěňat, ta byla také celou dobu v útulku. A jaký je to tedy život toho zvířete, když z týraného prostředí se dostane do klece v útulku? Kladu to jako etickou otázku. Zvažme to. Myslím, že bychom měli najít jiný režim na odebírání věci a jiný režim na odebírání zvířete. Zvíře žije, zvíře stárne. Zatímco ta skříň, která byla někomu ukradena, může 10,15 let ležet v policejním depozitáři a nic se neděje.

Takže já toto považuji z praxe a na to je největší nářek aktivistů, s kterými jsem v permanentnímh kontaktu, pojďte vymyslet, jak zvíře, které je odebráno, policie vyšetřuje množírnu. Zabaví věci, jak ho co nejdříve dát do nějaké jiné trvalé péče a ne ho umístit do útulku. To pro to zvíře není řešení, být v útulku.

Další věc, kterou chci tady zmínit vedle odebírání věcí, je už téma pozice orgánů. Zmínil to pan ministr, děkuju mu za to, že je ochoten bavit se o posílení pravomocí orgánů. Ono to často naráží na ten problém, abychom neposilovali státní orgány na úkor občanských svobod, ale já jsem také pro posílení pozic orgánů, které se zabývají touto protiprávní činností. Na rozdíl od pana ministra ale uvidíme detail až v konkrétním návrhu zákona, pokud přijde do Sněmovny, tak já si myslím, že bych posiloval nejen pozici policie, ale i pozici krajských veterinárních správ.

Xkrát jsem řešil kauzu, kdy inspektor veterinární správy přijde před obydlí, kde evidentně jsou týraná zvířata, majitel mu otevře, ukáže mu dva psy a zamává mu. Protože dámy a pánové, ten inspektor, ač je orgánem státní moci, nemá žádné pravomoci vstupovat do takovéhoto obydlí a zkrátka tu kauzu reálně vyšetřit. To jsou reálné prožitky, opravdu mnoho kauz skončí na tom, že než tam potom přijde policie, po tom inspektorovi, tak ten tyran ty psy odveze, vyhodí, nedejbože zabije a tím se zlikvidují stopy trestného činu. Takže zvažme, byť já chápu, že to pro někoho citlivé, já to dám jako řečnickou otázku, některé státy to mají, jestli nejen policie, ale i ty odborné státní orgány by za určitých okolností třeba rozhodnutími soudu neměly mít právo vstoupit do obydlí a tu věc zkrátka efektivně vyšetřit. Dávám to ke zvážení, protože chápu, že to někomu může vadit, může to narážet. Ale jenom vám říkám, že nemalá část kauz skončí na tom, že ta Krajská veterinární správa, když zasahuje, tak zkrátka zasáhnou úplně nemůže.

Naposledy v Plzni, dva psi týraní v Plzni-Slovany. Je to 14 dní stará kauza. Než jsme se byli schopni tam dostat, tak zkrátka ti psi zmizeli. Takže opravdu ty věci mají velmi specifický charakter tím, že předmětem trestného činu není skříň, almara, peníze, ale živá bytost, která potřebuje nějaké zázemí, stárne a nějak se vyvíjí.

Já teď dávám další podněty panu ministrovi spravedlnosti jako dárek z mé letité praxe. Je velký problém, pane ministře, zvířata v dědickém řízení. Přečetů jsem mnoho kauz, kdy tady se dědicové hádají o dědictví a mezitím pes je umístěn, stárne v útulku, roky čeká, kráva, jiný dobytek, jiné zvíře, protože zkrátka dědicové nejsou schopni se domluvit a notář není povinen to ukončit.

Řešme tedy, pane ministře, já jsem měl nějaké návrhy k tomu, rád se na tom budu podílet, fakt to říkám naprosto přátelsky, nechci, kdo tady mohl, co nemohl udělat, já jsem ve vládě 15 let nebyl nebo kolik, tak pojďme se podívat na to dědictví. To je velký problém, jak vyřešit dědictví, když tam máte zvíře umístěné. A co s tím?

Těch témat je celá řada. Teď jsem řešil nedávno v Praze kauzu, zvíře, mám to tady popsané a nechci vám to tady detailně říkat, ale pes strávil šest let v útulku jenom proto, že jeho majitel byl opakovaně trestně stíhaný. A zatímco zahraniční státy mají úpravu, že když jste ve výkonu trestu a zavřou vás, tak o toho psa přijdete, tak u nás o psa nepřijdete. A pokud ten pachatel, co sedí v base, nevydá souhlas s tím, aby ten pes mohl být dán do jiné péče, tak ten pes v zásadě podstupuje taky alternativní v uvozovkách výkon trestu v našem útulku v kleci. A máme přitom lidi, kteří by se toho psa rádi ujali.

Já jsem to říkal už paní předsedkyni ÚPV, to je drobná novela, jedna věta, třeba i napíšeme, já to mám taky připravené, ať zkrátka ten, kdo je ve výkonu trestu, i když je to za jinou trestnou činnost, má psa, zvíře, a to je v útulku, ať je povinen nějakým způsobem rozhodnout a pokud se nerozhodne, ať ten pes třeba po třech měsících, nějaké době propadne. A my mu najdeme - teď mluvím trochu za ten útulek, pražský útulek - my mu najdeme rádi jiného vlastníka.

A takovýchto drobností, vychytávek mám celou řadu. A moc se tedy těším a říkám to fakt přátelsky a jsem rád za to, že to vláda chce dělat, když je budeme moci dát dohromady, protože já budu šťastný, když to projde a je to vládní návrh, přeji to vládě vavříny, protože to pomůže zkrátka zvířatům.

Druhý bod, který jsem zmínil, to je ta legislativa. Je fakt třeba komplexně se na ni podívat. Není to pouze skutková podstata. Uvedl jsem některé případy, to jsou ty kapacity útulků. V zásadě u nás dneska máte útulky jenom na domácí mazlíčky. To si otevřeně řekněme. A to ještě většina útulků, to je třeba status našeho pražského útulku, že se jedná o zvířata, která jakoby nemají vlastníka, která jsou nalezena. Tak co s ním? Dá se do útulku. A kdybychom my v Praze nebyli velkorysí i po dohodě s panem primátorem, tak bychom vůbec nemuseli přijímat týraná zvířata. Vždyť ta mají vlastníka, ta mají toho tyrana, bohužel. A než se to rozhodne, což je roky, to správní nebo trestní řízení, jak jsem popisoval, tak toho zločince dál mají jako vlastníka.

My jsme v tomhle směru ale velkorysí, takže děláme maximum pro to, abychom každé zvíře, které potřebuje pomoc od města, tak aby tu pomoc dostalo. Takže přebíráme i zvířata z množíren a od tyranů.

Ale teď případ, v Praze jsme minulý rok zachytili dvě množírny koček. Jednou 30, podruhé 40 zvířat - no, nebyli jsme schopni najít pořádně na ně kapacity. Náš kočičí útulek byl úplně plný, a to ta Praha je bohaté město s velkými kapacitami. Jinými slovy, já mám x případů, bohužel, kdy lidé nebo představitelé obcí tuší, že na jejich území mohou být množírny nebo něco takového, ale nic nedělají v hrůze s tím, kam ta zvířata dají a kdo té obci zaplatí ty náklady! To jsou přátelé při takovém počtu miliony v součtu, to nejsou drobné. A to zkrátka pro tu obec je velký problém. Tak trochu reagují na poznámku tady někoho z pléna, kdo říkal množírny, ale furt se nové, nové. No, jsou furt nové a nové, protože ten stát to není schopen pořádně řešit, protože legislativa, kapacity, kam zabavená zvířata a kdo to bude platit. Takže to je ta triáda, která platí a která tady bohužel je. Takže měli bychom o tom se bavit.

Není to jenom o zařízeních pro hospodářská zvířata, pro velké kočkovité šelmy, pro vlky, kteří se u nás bohužel také vyskytují v chovech, ale je to i o tom, když zabavíte dneska někomu 30 koček. Je to velký problém je někam umístit. Moji lidé se v tom angažují a často sháníme po celé republice a po malých skupinkách ta zvířata rozdělujeme. Takže prosím, pane ministře, podívejte se na to, pojďme finančně podpořit útulky, protože dokud nebudeme mít možnosti, kam s nimi, s těmi týranými zvířaty, jak by řekl klasik Neruda, tak ten příběh nikdy nevyřešíme. To může mít tady trojnásobné sazby. Když je nebudeme moci odebrat, zbavit tyrana vlastnického práva a najít těm zvířatům konečného vlastníka. ***