Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

A tohle podseknutí příjmů se vlastně táhlo celé ty čtyři roky a bylo doprovázeno pravidelným vydáváním deficitních úhradových vyhlášek, které zasekly jeden deficit za druhým a spotřebovávaly postupně ty rezervy zdravotních pojišťoven, které, jak říkám, na konci naší vlády byly velmi solidní. Po čtyřech letech vlády Petra Fialy jsme v situaci, kdy některé zdravotní pojišťovny už nemají kde brát a dostávají se do situace, kdy budou mít pravděpodobně závazky po splatnosti za svými smluvními poskytovateli.

To je bohužel vizitka politiky předchozího vedení Ministerstva zdravotnictví, kterou já v žádném případě neschvaluji, a myslím si, že to nejsem sám, že toto kritizoval i Nejvyšší kontrolní úřad i Národní rozpočtová rada vlády jakožto nezávislé instituce, že skutečně takovýmto nezodpovědným chováním vlastně vláda, Ministerstvo zdravotnictví přivedlo systém veřejného zdravotního pojištění na hranu nějakého i kolapsu, pokud jde o některé zdravotní pojišťovny.

My jsme tu situaci museli okamžitě řešit tím novým zákonem, který už tady tedy je v procesu, kdy jsme rozhodli o mimořádném přerozdělení, tedy navrhujeme v tom zákoně mimořádně přerozdělit rezervy VZP na ostatní takzvané oborové zdravotní pojišťovny z čistého důvodu, abychom skutečně stabilizovali tu situaci v tomto roce a mohli jsme, jak tady řekl i v jednom vystoupení ctěný kolega Farhan, nejdřív stabilizovat a pak reformovat, a to je to, co teď děláme.

Takže chystáme v tomto směru poměrně robustní reformu systému veřejného zdravotního pojištění a fungování zdravotních pojišťoven. Už jsme v tomto směru začali dělat kroky. Funguje pracovní tým pod vedením náměstka Ladislava Švece a už se skutečně připravuje změna legislativy, která bude cílit na dlouhodobější stabilizaci systému veřejného zdravotního pojištění.

Jedním z prvků je reforma takzvaného dohodovacího řízení. Já jsem v minulém týdnu zahájil dohodovací řízení o úhradách za zdravotní péči pro příští rok, pro rok 2027, a jasně jsem řekl všem zástupcům segmentů a zdravotních pojišťoven, že chceme dohodovací řízení změnit. Už se nechceme pouze bavit o tom, jaká má být výše úhrady, jestli má růst o 2, 3, 4, 5 procent pro jednotlivé segmenty, ale chceme na základě dat pracovat s tím systémem a sledovat kvalitu péče, chceme oceňovat skutečně kvalitu péče v českém zdravotnictví, chceme sledovat strukturu péče, chceme skutečně se s jednotlivými poskytovateli bavit o tom, jakou strukturu péče od nich očekáváme, že budou poskytovat pacientům v následujících letech, jestli skutečně ta lůžka, která dneska mají a jsou třeba nevyužita, jestli by neměla být transformována na lůžka následné dlouhodobé péče, kterých je naopak nedostatek, jak o tom hovořil můj předřečník pan ministr Juchelka, protože nám stárne populace, demografie je nevyhnutelná a poskytovatelé zdravotních služeb se na toto musí také připravit, a zejména ti, kteří poskytují lůžkovou zdravotní péči, kteří skutečně musí do budoucna ten lůžkový fond upravit tak, aby odpovídal potřebám pacientů z hlediska tedy zejména té dlouhodobé péče o stárnoucí populaci. A to je něco, co chci přímo včlenit do dohodovacího řízení ze zákona tak, aby skutečně to nebylo pouze o penězích, ale bylo to i o objemu a struktuře péče, kterou ti poskytovatelé budou pacientům, pojištěncům zajišťovat. Takže to je prvotní, řekněme, nějaká změna paradigmatu, jak vlastně chceme ten systém do budoucna plánovat.

Také je to samozřejmě otázka role zdravotních pojišťoven, větší odpovědnosti pojišťoven za systém. Jak znovu opakuji, práce s daty, větší analytická práce skutečně s daty o objemu a kvalitě péče, sledování ukazatelů. Některé kroky se už realizují. Probíhá akreditace komplexních onkologických center, kdy v rámci té akreditace jsou ta centra nově vlastně sledována na základě několika ukazatelů, které byly vydefinovány z hlediska právě kvalitativních kritérií, například to, kolik pacientů prochází posouzením multidisciplinárního týmu a podobně. To budeme sledovat a musí se to samozřejmě promítnout následně i do úhrad. To znamená, ten, kdo to dělá zkrátka kvalitněji, lépe, musí to pocítit i v rámci úhrad z veřejného zdravotního pojištění.

A nejsou to jenom nemocnice, jsem přesvědčen o tom, že se to má vztahovat i na primární péči, na praktické lékaře, kteří také ne všichni úplně fungují stejně, a měli bychom je motivovat, aby zlepšovali péči, aby zvali pacienty na prohlídky, aby dělali vlastně tu práci, kterou od nich očekáváme. Takže práce s daty je za mě jeden z klíčů.

To, co je pozitivní, že dneska máme propojena data i se sociálním systémem, jak o tom hovořil kolega Juchelka. To znamená, my budeme čím dál tím více vlastně propojovat ta data zdravotní a sociální a budeme se snažit vlastně na všechny kroky, které děláme, nahlížet dopadem nejenom do veřejného zdravotního pojištění, ale i právě do sociálního systému.

Já jsem v tomto směru rozhodl i o založení zcela nové sekce, která nahradila některé z předchozích sekcí. Vlastně udělali jsme určitou restrukturalizaci fungování ministerstva, kdy vznikla sekce, která má právě za úkol práci s daty a vyhodnocování nákladové efektivity toho, co hradíme z veřejného zdravotního pojištění. To tady zatím nebylo. My samozřejmě máme tady Státní ústav pro kontrolu léčiv, který posuzuje nákladovou efektivitu u léků, ale u dalších zdravotnických prostředků, u výkonů, u nových technologií, AI technologií, telemedicíny a tak dále, tak vlastně tady takovýto proces hodnocení nákladové efektivity není.

Ta nová sekce, která začala pracovat, a včera nastoupila nová vrchní ředitelka této sekce, má toto na starosti, má pod sebou vlastně všechno, co se hradí z veřejného zdravotního pojištění, a má za úkol nastavovat ten takzvaný HTA mechanismus, to znamená posuzování vlastně té nákladové efektivity u všeho, co hradíme z veřejného zdravotního pojištění. Cílem je skutečně na základě robustních analýz, na základě dat nastavit systém, že budeme hradit pouze to, co skutečně přináší efekt, co přináší přidanou hodnotu v porovnání s těmi náklady, které to systém veřejného zdravotního pojištění stojí. Považuji to za velmi zásadní krok dopředu, protože, jak říkám, nic takového tady systematicky vlastně řešeno nebylo a může to na konci dne jednak zajistit vlastně vstup skutečně inovativních a efektivních technologií do systému, a ušetřit i prostředky ze systému veřejného zdravotního pojištění, protože bychom prostě neměli hradit to, co ten efekt nepřináší, a dnes to vlastně nikdo systematicky neposuzuje.

Další věcí, která je za mě naprosto zásadní, je samozřejmě oblast elektronizace. Předchozí vedení Ministerstva zdravotnictví připravilo některé projekty, které byly avizovány. Bohužel, když jsem přišel na rezort 17. prosince, tak jsem zjistil, že řada z těch projektů vlastně nebyla dostatečně komunikována s těmi, kterých se týkají, to znamená hlavně třeba s praktickými lékaři. Od 1. 1. například je povinnost vydávat elektronické posudky pro žadatele o řidičský průkaz a o tom, jak to vlastně bude fungovat, se praktici dozvěděli až někdy mezi svátky, když vlastně ta povinnost začala 1. 1. To znamená skutečně několik dní před vlastně nástupem toho systému. A těch příkladů bylo vícero.

Takže teoreticky ty projekty byly připraveny, ale prakticky vlastně nebyly dostatečně odkomunikovány, a já jsem proto rozhodl o vydání určitého moratoria, kdy jsem na tři měsíce vlastně řekl, že může ještě probíhat vydávání podobných posudků postaru tak, aby vlastně ti praktici nebyli postaveni před hotovou věc a mohli se s tím seznámit, mohli to implementovat do svých softwarů. To si myslím, že nebylo úplně zkrátka dobře připraveno ze strany tehdejšího vedení a odkomunikováno. A když se zeptáte třeba zástupců praktických lékařů, tak vám to jistě potvrdí. Ale nám se to podařilo stabilizovat a věřím tomu, že to dotáhneme tak, aby ty nové nástroje fungovaly bez problémů, byť s těmito porodními bolestmi.

Ale my chceme jít dál. Já jsem už avizoval, že chci provést novelu zákona o elektronizaci zdravotnictví, kterou bych chtěl dokončit do září, a poté bude předložena do legislativního procesu, která zakotví povinnost některých nástrojů, které se rozbíhají, ať jsou to eŽádanky, anebo výhledově i povinné vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě tak, aby mohla být sdílena mezi poskytovateli. To si myslím, že je něco, co posune ten systém dopředu, protože skutečně, pokud ty nástroje nebudou koncipovány jako povinné, tak nepřinesou ten kýžený efekt tak, aby je skutečně využívali všichni poskytovatelé a mohli z toho benefitovat pacienti a celý systém. ***