Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.30 hodin)
(pokračuje Martin Šebestyán)
A opravdu se snažíme o to, abychom hledali cesty, jak i třeba v ekologii zvyšovat intenzitu živočišné výroby, jak vlastně naložit s naším vývozem obilovin, protože víme, že bychom správně měli tyto obiloviny ne vyvážet ven, ale nechat tady zkrmit monogastry, a jakým způsobem se stavět k tomu vývozu živých zvířat. Tam bych chtěl zdůraznit, že jsme zahájili projekt v rámci situace masného skotu. Česká republika je jedním z největších vývozců zvířat v Evropské unii. Není to dobrá věc. Víme, že nás čeká vlastně omezení vývozu z pohledu Evropské komise a ten rozumný přístup je, hledat ty obchodní cesty, to znamená, vzhledem k tomu, že máme přes 1 milion (?) trvalých travních porostů, na kterých se nám ten masný skot pase a vlastně ho produkujeme, tak nevyvážet ta zvířata, podpořit výkrm jak na horách, podhorách, tak v produkčních oblastech. A samozřejmě i společně s tím podpořit to zpracování a vyvážení masa a masných výrobků. O naše maso i v té biokvalitě určitě bude ve světě a v Evropě zájem. Vidíme to z toho pohledu, že náš zástavový skot, který se dostává do Německa nebo do Polska, je vyvážen pak ve zpracovaném stavu a velká část produkce těch živých zvířat je vyvážena samozřejmě na Balkán, kde je jedna z cílových destinací.
I z toho důvodu Ministerstvo zemědělství teď vlastně vybírá, nebo vybralo nového zemědělského atašé v Turecku i pro otevírání těch obchodních příležitostí v této části světa. A je pro nás velice důležité, aby to takto fungovalo a aby i naši zpracovatelé dokázali v souladu s požadavky našich zákazníků, ať už jsou to muslimské země nebo Izrael, toto maso, nebo tuto komoditu dodávat a vytvářet.
Co se týká potravinářského průmyslu a potravinářů, já bych velice rád tady zdůraznil, že v médiích jsem byl mnohokrát v poslední době kritizován za to, že jsem otevřel Program 13 v rámci národních dotací na zpracování zemědělských produktů, nebo na podporu potravinářských podniků nad 250 zaměstnanců. Mám k tomu tyto informace. Za poslední tři roky Česká republika uvolnila zhruba necelé 4 miliardy do zpracování a do potravinářského průmyslu, 85 procent bylo uvolněno do mikromalých a středních podniků. Tyto podniky jsou pro nás důležité, vytvářejí pestrost, vytvářejí tu patřičnou nabídku a jsou důležité pro tu podporu krátkých dodavatelských řetězců. Na druhou stranu nesmíme zapomenout na to, že prostě to, čeho jsme svědky a proč nám klesá naše potravinová soběstačnost neboli suverenita, je způsobena zejména dovozem potravin, které jsou vyráběny ve velkých objemech, buď v silných národních firmách nebo nadnárodních firmách, ať už je to v Polsku nebo Německu.
Mnohokrát už jsem za ty dva měsíce, nebo 1,5 měsíce, co jsme ve funkci, ukazoval to, že naše komoditní soběstačnost je na úrovni nějakých 75 procent, ale pokud to přepočítáme, soběstačnost vlastní potravinovou na talíři, tak se nebezpečně blíží 50 procentům a neustále klesá. Proto říkám, ať už se jedná o malého výrobce, mikropodnik, malý podnik, střední podnik nebo velký, musí být efektivní, musí být moderní, musí používat inovace, aby mohl konkurovat tomu vnějšímu tlaku a být konkurenceschopný na evropském společném trhu, potažmo i mimo Evropu.
Výsledky našich zpracovatelů bohužel za poslední období nejsou valné, to znamená, sektor potravinářský není, prosím, banka, ani zbrojařský průmysl, ani energetika. Z pohledu zisku nebo hospodářského výsledku vůči obratu neboli tržbám těchto podniků se pohybujeme někde mezi jedním až dvěma procenty. To jsou zarážející čísla a já bych prostě chtěl, abychom se všichni na to podívali opravdu střízlivým okem a neříkali jsme si, že naléváme peníze nějakým agrobaronům nebo velkým podnikům. Pokud tady nezachováme tento segment našeho potravinářského průmyslu, budeme jenom oslabovat svoji potravinovou suverenitu a ty velké firmy, které jsou několikrát větší a sídlí za hranicemi naší země, ať už je to, říkám, Polsko nebo Německo, nás na tom trhu převálcují.
Další věcí, kterou bych chtěl zdůraznit, je otázka oblasti lesnicko-dřevařské, tam jsem velice rád, že se nám povedlo sjednotit jednotlivé stakeholdery v tomto sektoru. Připravili jsme si společné priority, ať už je to podpora zpracování dřeva v České republice, vyřešení otázky zpracování dřeva z listnatých lesů. Dohodli jsme se, jakým způsobem umoříme ten dluh vůči vlastníkům soukromých lesů, který, jak jsem řekl, v tom minulém období narostl asi na 3 miliardy plus a nejsou v současné době ještě doplaceny ty podané žádosti na odstranění kůrovcové kalamity za rok 2024. Udělali jsme si na to harmonogram a všechny tyto organizace se taky shodly na tom, že chtějí podporovat zpracování dřeva v České republice, podporu dřeva v rámci veřejných soutěží a veřejných staveb. A dohodli jsme se na realizaci toho nástroje, který tady v minulém období neprošel, a to je ten marketingový nebo dřevařsko-lesnický fond, který bude podporovat realizaci a zpracování dřeva v rámci České republiky. Není to nástroj jako vytržený z kontextu, mají ho vlastně okolní státy, ať už je to Rakousko, Německo, mluví se o něm na Slovensku nebo v Polsku, takže neděláme nic, co by nebylo ve střední Evropě standardní a běžné.
Co.se týče vodohospodářské politiky, zase - máme tady velký dluh. A já bych tady chtěl zdůraznit jednu věc. Velice mě mrzí, ať už jsou to lesy nebo voda, že daleko víc prostředků nejde z těch adaptačních nebo mitigačních strategií v rámci kohezní politiky do této oblasti. Většinově je vždy tato oblast řešena, ať to vyřeší státní rozpočet nebo společná zemědělská politika. Jenom bych chtěl tady zdůraznit, že nejsme v době před 20 lety, kdy společná zemědělská politika reprezentovala většinu státního evropského rozpočtu, naopak dochází k výraznému poklesu. Společná zemědělská politika, i když je to základní a jedna z prvních politik Evropské unie, tak je oslabována. A pokud to nebylo dostatečně mnou zdůrazňováno, i pro to nové období, pokud spočítáme ten propad z pohledu inflace a z pohledu krácení toho balíčku na SZP z pohledu minulého období, tak ten propad je 55 procent. Čili je nutné hledat pro naše lesy a vody i jiné zdroje financování, než je společná zemědělská politika.
Samozřejmě naší prioritou je v této oblasti voda v krajině, zadržení, ať už je to z pohledu nových velkých děl nebo jiných úprav a menších vodních děl v krajině - rybníčky, nádrže a i vlastně samozřejmě ty malé prvky v krajině. ***
