Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.30 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
To je taková arogance moci, a to jste v té funkci opravdu jenom pár dní. Ty hřebínky teda narostly parádně rychle. Ti umělci přece říkali, my se s vámi sejdeme ve veřejné debatě, ať to slyší veřejnost, argumenty ministra kultury.
Takže shrňme si to. Takhle reaguje jeden ministr vlády, premiér téhle vlády mlčí. Já se k tomu vyjadřovat vůbec nebudu. A jak reaguje aktér, který vlastně byl poslední rozbuškou k tomu, aby se to veřejné shromáždění v Praze konalo? No, tak budeme citovat. "Nezbývá mi, než ignorovat hlavu státu." Ignorovat hlavu státu? Ministr zahraničních věcí? Tak dejme dvě věty za sebe, abychom věděli, v jakém Česku díky nebo kvůli vaší vládě teď žijeme. První věta: ministr zahraničních věcí vydírá prezidenta. Druhá věta: místo omluvy nějakého distancování přichází věta číslo dvě. V téhle situaci mi nezbývá, než ignorovat hlavu státu. Co to je za nesmysl?
Hlava státu spolu s ministrem zahraničí musí za všech okolností i přes názorové rozdíly mluvit, protože spoluvytváří obraz naší země v zahraničí. A pokud jste si četli ty články, které vyšly po téhle noční anabázi pana Macinky. Jestli čtete i zahraniční média a myslím teď ta západní, vím o některých, že i jiná, tak v tom případě, v tom případě jste viděli, jaký ten obraz naší země v zahraničí v téhle chvíli je. Je dost děsivý. A média zahraniční samozřejmě referovala i o té demonstraci a rozhodně to nebagatelizovala tím, že se nic neděje. Zmiňovala tam ta zásadní témata, ke kterým se určitě dostanu.
Ale obecně tahle vláda má problém s odpovídáním. Tak jednou se zrušily interpelace. Pan Macinka si vybírá, která média smí a nesmí na ministerské tiskové konference a podle mediálního výroku, který jsem zaznamenal od pana poslance Turka, tak by rád zakázal konkrétním médiím dokonce přístup do Poslanecké sněmovny.
Ministr obrany má také problém s odpovídáním. A ten je zásadní. Ministr obrany není schopen odpovědět na celkem bazální otázku, zda je Rusko agresorem v konfliktu s Ukrajinou? Respektive on to jednou řekl, ale už to nesmí zopakovat. Zamknout pusu na několik západů, nemluvit, promlčet se svým ministerským mandátem, nevyjádřit žádný názor. Tak se na to podívejme. Ti aktéři, kteří tvoří náš obraz někde v zahraničí. Je tady silný prezident vydíraný ministrem zahraničí a ministr obrany, který musí mlčet. A vy nám říkáte, to je pokrytectví, že na tyhle věci poukazujete, co si to vlastně dovolujete? A máme mlčet?
A i kdybychom byli tím hlasem těch lidí, kteří stáli na náměstí, tak tady prostě mluvit musíme. Ti lidé to od nás jednoznačně očekávají, protože vy jim neodpovídáte, vy s nimi nemluvíte. A ten jejich hlas z toho náměstí nějakým způsobem zaznít musí. Když děláte, že nejsou, nic se nestalo, jedeme vesele dál, no, tak tady potom musíme mluvit my. To není pokrytectví, to je povinnost.
A já nevím, jak si představujete opoziční práci? Jak si představujete, že má se opozice chovat? Kývat a říkat, vy teď děláte všechno výborně. No, za prvé, neděláte, a za druhé, je to asi trochu naivní představa. Vy si opravdu myslíte, že ta většina těch 108 poslanců, kterou máte, to je ten výsledek voleb, a to je legitimní, znamená, že umlčíte ten zbytek? On ten zbytek je docela veliký, to je 92. Ten rozdíl zas není tak veliký. Anebo si myslíte, že umlčíte ty lidi na náměstích? Budete je ignorovat, budou vám jedno a ty čtyři roky nějakým způsobem přežijete? Takhle vy si představujete vládnutí? A není tohle právě důvod, proč vám lidé tak po krátké době křičí na náměstích, skandují: máme toho dost. No, to je přece ten důvod.
A možná byto u osvícených vládců vedlo i k nějaké míře sebereflexe. K čemu u vás? Premiér Babiš o panu Macinkovi řekne: bylo to nešťastné. Já bych taková slova nevolil, to říkala jedna paní poslankyně, že by je nevolila tedy, a potom se řekne, no, ale jako co s tím? Jinak se mě s ním spolupracuje vlastně úplně výborně. A že ten pan Macinka v noci píše, že se svým postupem má podporu premiéra, má podporu SPD, k tomu jsme taky vyjádření úplně neslyšeli.
No, potom jsme slyšeli nějaké odpovědi pana premiéra na včerejší vládní tiskové konferenci. A my, co už jsme v politice byli, když byl premiérem, velmi rychle je tady ten způsob odpovídání neodpovídání vybraným novinářům, velmi rychle je tady ten starý styl komunikace a velmi rychle myslím všichni vystřízlivěli z té iluze a možná naivní představy, že se snad pan premiér Babiš v čemkoliv změnil. No, rozhodně ne k lepšímu.
Co to připomíná? No, minimálně tohle cenzurování novinářů a reakce na ně připomíná Slovensko. A možná to také připomíná éru pana prezidenta Zemana, ten dokonce jednou řekl větu, že by se novináři měli střílet. A řekl ji, myslím, v ruštině, pokud se nepletu, a řekl ji před Putinem, v jedné místnosti s ním. Možná to ukazuje ten směr a způsob myšlení, který tady se teď bohužel z vaší strany objevuje.
A to slovo odpovídat na otázky souvisí přece i svým základem, slovním základem, se slovem odpovědnost, protože tohle má i symbolickou rovinu. Ochota odpovídat médiím a jejich prostřednictvím se zodpovídat z toho, co vláda dělá či nedělá, je jedním ze základních měřítek té odpovědnosti, o které tady hovořím, ale i transparentnosti a úplně obyčejné slušnosti. V tomhle si zatím vláda vystavila tedy velmi nelichotivé vysvědčení. Mlčenlivá, neodpovídající vláda, vybírající si média, cenzurující média. A teď dodávám, jdoucí směrem, aby ta veřejnoprávní média dala na vodítko.
Na vodítko rozpočtových pravidel, která se teď budou určovat někde ve vládních kancelářích a jistě se budou hodnotit kvality a nekvality pořadů konkrétních moderátorů a podle toho Česká televize, Český rozhlas budou financovány v těch dalších letech. Pokud se teď politik vyjádří kriticky k nějakému novináři, vždycky je to na pováženou, ale je to jeho právo. Ve chvíli, kdy se tak ministr bude vyjadřovat a další den bude hlasovat o rozpočtu České televize nebo Českého rozhlasu, to je přece ten problém. A tohle je to, co vám ti lidé na náměstí vzkazovali a na co vy nechcete odpovědět. Ruce pryč od veřejnoprávních médií. Vyzývali tam přímo slušným způsobem vládu, aby přehodnotila svůj přístup k veřejnoprávním médiím.
Já jsem podle § 13 jednacího řádu vyzval pana ministra Klempíře, paní ministryni Schillerovou, aby mně dali veškeré podklady, finanční rozvahu a ideový záměr toho, co chcete s veřejnoprávními médii v téhle zemi udělat. Nic z toho se zatím nestalo. Na tu odpověď čekám a považoval bych za absolutní nutnost a povinnost tohle předložit podrobné diskusi do Poslanecké sněmovny. A doufám, že to neuděláte stejně jako stavební zákon, stejně jako služebák - bez připomínek, rychle, třeba poslaneckým návrhem. No, hodilo by se vám to, protože k tomu služebnímu zákonu, o kterém tady jsme už hovořili na plénu, k tomu se také vyjadřovali ti, co byli na náměstí přítomni.
Dokonce jeden úředník, který byl odejit z Ministerstva pro místní rozvoj, byl mezi řečníky. Jmenoval se Leo Steiner a tvrdil lidem na náměstí, jak vypadala první porada na Ministerstvu pro místní rozvoj. No, vypadala tak, že paní ministryně údajně řekla větu: teď budete sloužit vládě. A on řekl, že tohle v úřednickém slibu nikdy nebylo a vládě on jako takové sloužit nebude, že on slouží podle úřednického slibu téhle zemi, řádnému výkonu státní správy, řádnému výkonu toho složitého úřednického řemesla. Vyhodili ho. Je pryč. Podruhé ho vyhodili. Poprvé ho taky vyhodili, myslím, za Babišovy vlády, on se potom vrátil do služeb státu a teď je vyhozen znovu. ***
