Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Přešel jste to mlčením, znevážil jste tu situaci, zlehkovážnil, to si myslím, že je to, co potom vyhnalo lidi do ulic v neděli a byl jsem toho svědkem. Ještě o tom budu hovořit.

Tak za prvé, nátlak na prezidenta republiky, takový, jaký jsme viděli, tak je nepřijatelný a vláda se nedistancovala a pan premiér se nedistancoval od arogantního chování Petra Macinky na adresu prezidenta, ale třeba i na adresu novinářů, kdy Zdislava Pokorná nebyla vpuštěna na tiskovou konferenci Ministerstva zahraničí.

Vyhrožování prezidentovi republiky žalobou je pro nás červená čára. Výhrůžky na ochranu osobnosti jsou prostě bezprecedentní nebo žalobou na ochranu osobnosti jsou bezprecedentní a pan prezident nemůže být přece zastrašován jenom proto, že vykonává svou ústavní pravomoc. Místo snahy o uklidnění tady vidíme eskalaci, bagatelizaci chování vicepremiéra Macinky ze strany předsedy vlády.

Já se domnívám, že stát opravdu nemůže fungovat dobře, když jeho vrcholné instituce, vrcholní ústavní činitelé, spolu nejsou schopni komunikovat. Konstruktivně komunikovat. V demokracii se totiž, dámy a pánové, prezidentovi nevyhrožuje, prezident se respektuje a jak říkám, může mít jiný politický názor, to je přirozené, ale respektuje se a je potřeba s ním funkčně komunikovat.

Vláda, která nemá silného premiéra, bohužel souhlasím s názorem nebo musím souhlasit s názorem, že Andrej Babiš není silným premiérem, protože okolnosti, které jsem popsal, neřeší, tak ztrácí jistým způsobem legitimitu. A premiér Andrej Babiš je stále ve střetu zájmů, který slíbil vyřešit a tento slib dal osobně prezidentovi republiky, tento slib doposud nenaplnil.

Obklopuje se lidmi, jako je například ekonomka Ilona Švihlíková, která mu má radit s ekonomikou a hospodářstvím. A to je, prosím, osoba, která je napojena na proruské hnutí Stačilo!. Tento krok také o něčem vypovídá. Prostě premiér, který nedodrží slovo dané hlavě státu, ztrácí politickou autoritu, a to nejenom v očích parlamentní opozice.

Další věc, která tady ze strany vlády nastala v tom krátkém období, po které vláda vládne, tak je zahrávání si s bezpečností České republiky v zahraničí. V době ukrajinské války vláda nenavýšila výdaje na obranu. A já si myslím, že to je velmi nebezpečné. Říkal jsem to už na tiskové konferenci. To hlavní, co má stát svým občanům poskytnout, tak je bezpečnost. A my jako TOP 09 říkáme, že bychom klidně navýšili výdaje na obranu na pět procent HDP, bylo-li by to potřeba. Je to nezbytné. Paní kolegyně, (Na poslankyni Rázgu) prostřednictvím pana předsedajícího, může vám to připadat zábavné, ale jeďte se někdy podívat na Ukrajinu! smála jste se. Jeďte se někdy podívat na Ukrajinu, co tam se odehrává! On vás ten smích přejde. A Ukrajina je opravdu evropské bojiště, na Ukrajině se bojuje o naši bezpečnost. A kdo tomu nevěří, tak buďto málo studuje, nemá kritické myšlení, anebo si to prostě myslet nechce. Bezpečnost naší země je to nejvíc, co může vláda tomuto národu zajistit. To hlavní. Seškrtané výdaje na obranu jsou prostě bezpečnostním rizikem. A v době, kdy spojenci České republiky posilují své bezpečnostní kapacity, tak Česká republika stojí na místě.

K tomu všemu ještě vláda slovy klasika pálí mosty za minulou vládou a ruší kroky, které jsou prospěšné pro Českou republiku. A já připomenu jednu věc; já jsem velmi rád, že pokračuje muniční iniciativa, ale chytrá horákyně, kdy ji budeme zprostředkovávat a je to dobře, že v tom pokračujeme, ale nedáme na to ani korunu, tak to je přece zbabělý postoj. Doufám, že Česká republika nebude potřebovat nikdy v budoucnosti pomoci, protože co si pak ti spojenci řeknou - kde jste byli, když bylo potřeba přidat třeba na tu východní frontu? Šetřit se jistě dá kdekoliv, ale ne na bezpečnosti země.

A my jako strana rozpočtové odpovědnosti máme největší zájem na tom, aby schodky státního rozpočtu byly malé, aby stát hospodařil efektivně, aby efektivně vybíral daně, ty, které jsou potřeba, aby se šetřilo na provozu státu. Nicméně je to otázka priorit. Šetřit na bezpečnosti země, na výdajích na obranu, to kritizujeme, to pokládáme za nebezpečné, a to v našich očích činí vládu chybující.

Tato vláda stojí a padá s hlasy SPD, strany, která relativizuje ruskou agresi a vůbec ukrajinskou otázku. A viděli jsme to naposledy v tom šíleném ostudném projevu předsedy Poslanecké sněmovny 1. ledna. Bohužel to vyvolalo velkou mezinárodní reakci: Zelenského junta, záchody ze zlata, ukrajinská mafie a tak dále. Vláda, která se opírá o ty, kteří zlehčují válku, bohužel ohrožuje bezpečnost státu, a to v kontextu i toho, co jsem říkal o těch nenavyšujících se výdajích na obranu. Nesmírně mně vadí a kritizujeme to selhání vůči spojencům. A tady narážím na tu situaci s Dánskem a Grónskem. Nedokázala se vláda včas postavit v té zahraniční politice za Dánsko, respektive za Grónsko. To jsou přece naši nejbližší spojenci v rámci NATO, v rámci Evropské unie. Ve chvíli, kdy tady zaznívaly ty šílené výroky ze strany Donalda Trumpa vůči Grónsku, tak vláda mlčela. Až potom opatrně, až se situace tak nějak uklidnila. To přece není sebevědomá zahraniční politika, mluvit až poté. Není čitelné pro naše zahraniční partnery, na které straně Česká republika stojí. To v tom předchozím období, ty čtyři roky zpátky bylo úplně jiné. To byla politika sebevědomá, prozápadní a taková ta havlovská, jak se s oblibou říká.

Dále, vláda se netají tím, že chce zaútočit na média veřejné služby. Není nic jiného než snaha o kontrolu veřejnoprávních médií, převést jejich financování pod státní rozpočet. Ano, může to být líbivé, může se nám to zdát prospěšné nám všem, kteří platíme koncesionářské poplatky, že to za nás takzvaně převezme stát. Je to skryté, zaplatíme to stejně ze svých daní, nicméně stát bude tím, kdo bude ta média ovládat. Kdo platí, ten poroučí. A to je bohužel velmi nebezpečná věc a nebezpečný záměr vlády umlčet média veřejné služby.

Vadí mi také, že schůze o vyslovení nedůvěry vládě byla svolána na dnešek, kdy se vědělo, že hlavní aktér, ministr zahraničí a životního prostředí, vicepremiér Macinka tady nebude, je na zahraniční cestě ve Spojených státech. A nic proti tomu, ale mohl přeci předseda Poslanecké sněmovny v tom mantinelu, který mu jednací řád dává, svolat tu schůzi na jindy, kdy tady pan vicepremiér bude přítomný. Je to určitým způsobem další důkaz pohrdání nejenom parlamentní opozicí, ale občanskou společností, která klade otázky. A to jsme viděli tím statisícovým davem v Praze, na Staroměstském, Václavském náměstí i v jiných městech České republiky v neděli.

Já si myslím, že to hlasování o nedůvěře vlády bude určitým způsobem také reparát pro poslance nebo příležitost na reparát pro nás všechny, pro vás všechny, kteří jste hlasovali pro zvolení Tomia Okamury do čela Poslanecké sněmovny, kteří jste ho tam podrželi při tom, když jsme se pokusili ho odvolat po těch skandálních výrocích a já už se k tomu nechci vracet.

Teď budete mít příležitost, vážené kolegyně a vážení kolegové, jeden každý sám za sebe v tom hlasování, které se blíží, dát najevo, jestli vám nevadí vydírání prezidenta republiky ze strany vicepremiéra Macinky. Jestli schvalujete tuto politiku. To budete muset, budete moci každý sám za sebe již brzy tady ukázat národu.

Já se chci vrátit k těm demonstracím na náměstí, která se odehrála v neděli. Já jsem se jich zúčastnil ne jenom jako poslanec, ale jako jeden konkrétní občan naší země a měl jsem možnost tam naprosto spontánně hovořit s těmi lidmi, kteří v tom davu byli. Pohybovali jsme se tam ve větším počtu za opoziční poslance. Oni mají otázky. Mají otázky na nás jako na opoziční poslance, ale taky na vás jako na koaliční a samozřejmě na vládu. Ptali se, co s tím budete dělat? Tak co jiného, co lepšího má parlamentní opozice dělat, než vyvolat hlasování o nedůvěře vládě, byť je to tak brzo poté, co vláda dostala důvěru. Ta situace prostě taková je. Sto tisíc lidí bylo v neděli v ulicích. Měli ty otázky a žádají to po nás. A my jako poslanci parlamentní opozice k tomu přece nebudeme mlčet a sedět a říkat, no, ono se nedá nic dělat, my prostě musíme počkat, protože ono se to musí nějakým způsobem přehnat, stejně s tím nic neuděláme. Máme jenom devadesát dvojku. Tak to ne!

My budeme ty otázky klást tady, my budeme upozorňovat na věci - a už jsem to udělal - které těm lidem na náměstích vadí. Občanská společnost se probudila a je to dobře. ***