Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Takže když si to třeba vezmeme, tak Legislativní rada vlády, které předsedal pan doktor Michal Šalomoun, tehdejší ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády, tak sám tady v této své důvodové zprávě k tomu stanovisku k celkovému zaměření návrhu zákona tady píše: Upravené znění návrhu zákona jakožto zcela nové právní úpravy bylo vzhledem k požadavku předkladatele na jeho projednání na schůzi vlády na počátku měsíce května roku 2024 posuzováno ve velmi krátkých termínech, které neumožnily jeho komplexní posouzení z hlediska možných dopadů a nákladů, ani z hlediska jeho procesní aplikovatelnosti navrhované úpravy.

Úprava předloženého návrhu zákona je poměrně nepřehledná a bez důkladného čtení jako celku nelze pochopit její obsah a zaměření. Ve vztahu k osobám v bytové nouzi fakticky garantuje pouze poskytnutí poradenství a poskytování asistence, které však může být duplicitní k sociálnímu poradenství. To píše tehdejší pirátský ministr pro legislativu pan doktor Šalomoun.

Těžiště navrhované právní úpravy a administrativně komplikovaných evidenčních postupů tak spíše než v garanci zajištění bydlení konkrétním osobám v bytové nouzi spočívá v poskytování příspěvků a ověřování nároků na jejich výplatu třetím osobám působícím na trhu s bydlením. Vyvstává tak otázka, zda stejného efektu jako nově navrhovanou rozsáhlou zákonnou úpravou nelze docílit prostřednictvím dotačních programů a posílením role sociálního poradenství a aktivní sociální práce v rámci stávající právní úpravy u sociálních služeb.

Za druhé, důsledkem výše popsaných skutečností je, že sice bude u konkrétního člověka nebo celé jeho domácnosti autoritativně orgánem veřejné moci konstatováno, že je potřebnou osobou, že je v bytové nouzi nebo dokonce zvlášť zranitelnou osobou, avšak bez reálného nároku na návazné opatření ze strany veřejné správy v podobě zajištění bydlení. Jinými slovy, prostě a jednoduše my si tady můžeme odhlasovat, co chceme, ale ten reálný dopad bude prostě jiný, protože realita venku tady z této místnosti Poslanecké sněmovny je prostě jiná. My si tady můžeme odsouhlasit cokoliv, co chceme, ale pokud se to míjí s tou realitou, o čemž tady mluví pan doktor Šalomoun, tak je to prostě úplně zbytečné.

To znamená, že mu bude řečeno: Jo, ano, ty máš nárok na byt, ale v té realitě žádný byt nedostane, protože prostě není, protože ta realita se úplně míjí. Takže to je vlastně Potěmkinova vesnice. V návaznosti na formální vztah předloženého návrhu zákona k právu na zajištění naturálního plnění, tedy poskytnutí bydlení, nelze vyloučit ani případné další náklady, které by mohly vzniknout veřejným rozpočtům v případě, kdyby došlo ze strany soudu k přiznání tohoto práva.

Předložená právní úprava – píše za třetí, pan doktor Šalomoun – je poměrně kazuistická. V mnoha případech je obtížné predikovat, jak bude aplikovatelná v praxi. Příkladem může být správní řízení vedené při zápisu údajů o potřebných, kdy není zřejmé, jaký bude mít vliv na ustanovení o místní příslušnosti ve spojení s podáním žádosti u více obecních úřadů obcí s rozšířenou působností na průběh dalšího řízení. Že se může přihlásit de facto kdekoliv v našich třeba 500 obcích a bude čekat, kdo za něho ten problém vyřeší?

Můžeme tady v tom pokračovat dále. Za čtvrté, navržená právní úprava pomíjí i situace, kdy dojde k zániku poskytovatele nebo ke zrušení jeho pověření. Taková situace sice nebude mít přímý dopad do soukromoprávních, nájemních nebo podnájemních vztahů, ale v konečném důsledku může dojít k oslabení motivace vlastníků bytů v takových vztazích pokračovat. Prostě zkrátka podrobuje celý ten zákon velmi ostré kritice, a to v oficiální důvodové zprávě k tomuto zákonu, který předložil tehdejší vládě pan doktor Šalomoun.

Samozřejmě, že se můžeme opírat, protože tady máme i nějaká usnesení, například Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů České republiky tady z 19. února 2026. Říká: Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů žádá vládu České republiky, aby provedla revizi zákona o podpoře bydlení, zejména v částech, které v aplikační praxi ukládají obcím nepřiměřenou administrativní zátěž spojenou s vedením evidencí osob a bytů, aniž by k tomu byly vytvořeny odpovídající personální, finanční a technické podmínky.

Také upozorňuje, že současné nastavení zákonných povinností přináší na obecní úřady výkon činností, které mají charakter státní politiky bydlení, aniž by byl zajištěn princip přiměřeného financování přenesené působnosti. Zejména však konstatuje absenci konkrétních věcných nástrojů. To znamená, píše tady: bytového fondu a investičních prostředků, bez níž obce nemohou cíle zákona fakticky naplňovat. Proto říkám, že si tady můžeme skutečně říct to dobro a můžeme si ho odhlasovat, ale nebude naplněno, protože prostě všichni ví, že to takto nejde. Nemůžeme dělat zákony, které jsou prázdné a které nemají žádný dosah do té reality, do té praxe. To prostě takhle možná fungovalo za minulého režimu, ale ne v tuto chvíli ve 21. století, v demokratickém státě, který by měl být tím, který říká těm občanům, že my děláme věci pro občany, které jsou skutečně reálné a mají na ně konkrétní dopad. Ne tady stavět nějaké vzdušné zámky bez toho, aby to konkrétní dopad mělo.

Takhle můžu pokračovat dál. Například máme tady taktéž usnesení Svazu měst a obcí České republiky, které také vyzývá vládu, aby revidovala tento zákon. Tady píše dokonce, že zákon byl přijat s deklarovaným záměrem řešit dostupné bydlení pro občany České republiky. Lze důvodně očekávat, že s ohledem na obtížnou situaci na trhu s bydlením vzbudí očekávání u občanů České republiky, která však nemohou být s ohledem na podobu a obsah zákona naplněna. Poté, co bude ze strany obce potvrzena jejich bytová nouze, získají legitimní očekávání, že jejich bytová potřeba bude rovněž uspokojena. To, co píše pan doktor Šalomoun, to, co píše Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů, píše úplně stejně Svaz měst a obcí České republiky.

Píše dále, že zákon zároveň s sebou nese administrativně komplikované a náročné finanční postupy, ať na úrovni obcí s rozšířenou působností v souvislosti s vedením evidence osob a bytů a tak dále.

Dál je nutné poukázat na to, že systém poskytování podpory bydlení je do značné míry duplicitní se systémem sociální práce vykonávané obcemi a duplikuje činnost směřující ke klientům Úřadu práce České republiky. I na základě těchto samozřejmě věcí – protože to má svou logiku – jsme upravili tento zákon tím pozměňovacím návrhem, který předložila paní kolegyně Eva Fialová. Pozitiva, která tento pozměňovací návrh má – protože samozřejmě nic konkrétně bourat nechceme, chceme opět jenom zrealističtit tento zákon – tak ta pozitiva, například v té věcné působnosti Úřadu práce České republiky, jsou v tom, že mají vazbu na digitalizaci a sociální práci, která na tom Úřadu práce je.

To znamená, že umožní lépe vyhledávat osoby v bytové nouzi, které jsou ohrožené sociálním vyloučením, a hledat východiska z jejich nepříznivé situace. Například na základě individuálního akčního plánu, který bude i součástí samozřejmě, nebo je součástí takzvané superdávky. Systém státní sociální pomoci a systém podpory bydlení tady bude propojen tak, že umožní nástroje podpory zacílit na ty, kteří to skutečně potřebují. V neposlední řadě je tady zacílení a posílení práce s klienty a jejich aktivizace právě podpůrným plánem. To s sebou nese i řešení vhodného bydlení a jeho udržitelnosti.

Všechno to bude na jednom místě, právě tam, kde už všechny ty informace jsou, protože úřady práce mají dlouhodobý a detailní přehled o svých klientech. Díky přesunu těch částí kompetencí z kontaktních míst na úřady práce zajistíme klientům koncentrovanou a systematickou pomoc. Už jsme k tomu blízko, protože i tady toto řeší právě ta superdávka, kterou připravila minulá vláda.

Cílem je maximálně efektivně nastavit pomoc lidem ohrožených ztrátou bydlení. Naším cílem je díky takto efektivně nastavenému systému vracet ohrožené klienty prostě a jednoduše zpátky do života. Vytvořit ten systém tak, aby byl životaschopný. Od opatření si taktéž slibuji, že povede k individuální práci s jednotlivými klienty, že se s nimi bude pracovat i na úrovni sociálních služeb, že jim bude zajištěna asistence přímo samozřejmě v tom místě, klidně i přes kontaktní místo bydlení. To musí jít ruku v ruce.

Na úřadech práce budou mít tedy ti klienti podpůrný plán, ve kterém bude zmapována situace klienta. Bude tam zmapována situace klidně všech členů ve společné domácnosti. To znamená třeba jeho rodiny, jak kompletně bydlí, kolik jich tam je, za kolik to mají, jakou mají pracovní nebo nepracovní historii, aby se s nimi dalo pracovat dále, co se týká rekvalifikací, zda pečují o děti, což je taky velmi důležité. To se tam také schraňuje. ***