Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Úřady práce k tomuto již dnes disponují pravomocí a nástroji, například u klientů v hmotné nouzi, tam to všechno vidíme. Zároveň se na úřadech práce potkávají nástroje k zaměstnanosti, protože s tím souvisí jak zaměstnanost, podpora bydlení, tak samozřejmě podpora i té samotné rodiny. To znamená, že úřady práce potkávají nástroje k zaměstnanosti, kde mají dle mého názoru a taktéž se jim postupně, protože tady říkáme, že v tuto chvíli jsou skutečně přetížení tou superdávkou, ale to jednou skončí a právě na to může klidně navázat tato sociální práce, protože ta superdávka bude součástí tady tohoto balíku, a tam jim můžeme nabídnout včetně těch kontaktních míst bydlení, která budou na obcích vznikat a vznikají, doprovázení.

Cílem je nabídnout z jednoho místa na základě znalosti situace klienta prostě koordinovanou pomoc, která má potenciál ho stabilizovat, ne vše jen platit dávkou jako doposud, ale skutečně s tou dávkou nějakým způsobem spojit tu sociální práci. To je velmi důležité.

Takže my nechceme zakládat novou strukturu úřadů. To si myslím, že pro klienty i stát je lepší, když se využije infrastruktura, kterou v tuto chvíli má, a nemusí ji za peníze daňových poplatníků nadále budovat, to, co tady říkala nebo naznačila paní paní zpravodajka.

Takže to jenom jakoby na úvod trochu vysvětlení i s těmi úřady práce. Já si myslím, že jdeme dobrou, realističtější cestou, protože tady tento zákon podrobil kritice nejen pan doktor Šalomoun jako legislativec, který tady seděl jako ministr nominovaný Pirátskou stranou, ale taktéž byl člen a předseda, šéf Legislativní rady vlády, která to takhle kritizovala, jak jsem to tady přečetl. A my jenom chceme opravdu dostat do reálných mantinelů ten zákon i se vším, co tam bude – s garancemi, asistencí, sociální prací, finanční podporou, se vším, co k tomu patří.

Ale tady vidíme, že ani Svaz měst a obcí, ani další prostě a jednoduše s tím mají velikánský problém, s tím návrhem zákona, i co se týká finančních toků. Protože přenesená působnost znamená, že stát nebude mít kontrolu nad těmi finančními toky. To nyní bude muset platit garanci v jaké výši? Jak se má narozpočtovat třeba mandatorní výdaj tady na tento zákon, když nevíme vlastně, kolik těch klientů zhruba může být, nebo se budou střídat na různých obcích, přijdou jednou do Zlínského kraje, potom do Moravskoslezského, potom se objeví v Ústeckém kraji, budou mít x žádostí. OK, můžou mít dvě. Ale ten zákon, a to tady píše pan doktor Šalomoun, to neříká. Takže takhle můžeme postupovat jakoby dál. A já tomu rozumím. Ale například ten systém těch dvou žádostí bude kontrolován jak? Máme to nějakým způsobem zdigitalizováno? Na úřadech práce už v tuto chvíli ano. Ale určitě kontaktní místa bydlení ještě žádným způsobem na území ORP určitě nejsou.

A pokud samozřejmě v tuto chvíli ta kontaktní místa bydlení už fungují, protože některá oerpéčka už je zakládají, už je mají i obce, tak by mě zajímalo, jestli máme nějakou statistiku, kolik těch bytů v tuto chvíli tam je v rámci zprostředkování třeba od soukromníků nebo od obcí, kolik vlastně v tom portfoliu těch bytů tam v tuto chvíli máme, které se už teď můžou a nabízejí těm klientům a jak se s nimi konkrétně pracuje? Protože si myslím, že pokud tedy ty informace tady máte, tak nám je tady řekněte. Já v tuto chvíli nemám žádnou takovou statistiku, kolik těch bytů tam je, kolik těch klientů tam přišlo. Ale už to prostě pár měsíců funguje. Někteří starostové do toho už investovali nějaké finanční prostředky, takže už ten systém mají. Tak jakým způsobem ty klienty obhospodařuje? Tak to mě také zajímá. Děkuju.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Bartoš.

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo, i že zde byl citován závěr pana ministra Šalomouna tenkrát v době šéfa i Legislativní rady vlády. Och, jak já bych byl rád, kdybychom se u návrhů, které v tuto chvíli přicházejí do Poslanecké sněmovny, mohli také probírat hodnocením Legislativní rady vlády. To je trošku ten rozdíl, že ty změny, které vy tady navrhujete, vlastně tohleto opatření velmi často nemají a jsou daleko zásadnější, než je samotný zákon o podpoře bydlení.

Kdyby si pan ministr Juchelka dohledal, tak samozřejmě s každou zprávou LRV, jak se s ní ministerstvo, nebo navrhovatelé vypořádají, já jsem tady ještě jako ministr ten zákon kolikrát obhajoval a ty jednotlivé výhrady, které tady zaznívaly, a řadu z nich jsem rozptýlil.

Zkusím jenom asi tři věci, které mě trošku chytly za ucho. Samozřejmě obce kontaktní místa zřizují, některé je zřídily dokonce předtím, než byl ten zákon, a jsou i města, která mají ten kvazi bytový fond. Ale protože minulá vláda, a věřím, že ani současná vláda nezřídila ten fond záruk, pokud je, tak mě opravte, a jsou tam nějaké peníze, tak samozřejmě ten princip, kde by stát posílal nějaké peníze na garance, zatím nefunguje. Takže města, co mají takzvanou městskou realitku, tak samozřejmě ten fond saturujou ze svých prostředků, případné opravy. Můžeme se na to podívat třeba v Brně nebo v dalších městech, kde se to pilotuje.

Pak mě trošku mrzí, že se tady furt jako montuje těch 150 000 lidí, kteří už jako v těch azylákách jsou, a pak že ten zákon jako někomu pomáhá. To jsou dvě různé skupiny lidí. Já jsem byl svědkem, když se psal zákon o sociálním bydlení, myslím, že jsme nastupovali s panem Juchelkou do Sněmovny ve stejném roce 2017, on jako nestraník, takže nepředpokládám, že předtím se tou tématikou zabýval, my jsme věci bydlení, ať už v komunální politice, řešili předtím a sledovali jsme vznik zákona o sociálním bydlení, který se nepodařil ani Sobotkově vládě, ani Babišově vládě. My jsme šli na širší záběr, na dostupné bydlení, které řeší i preventivní část. Vy z toho zase děláte dost zákon o sociálním bydlení. Ale to není ten stejný zákon.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. A s faktickou poznámkou pan ministr Aleš Juchelka.

Než přijdete, tak omluvy: od 17 hodin z rodinných důvodů se omlouvá pan poslanec Karel Tureček a od 17 do 19 hodin z pracovních důvodů paní poslankyně Renáta Zajíčková. Vaše dvě minuty.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Děkuji. Ty rozpory jsou samozřejmě tady i ohledně toho zákona s tehdejším Ministerstvem financí, protože když tady hovoříme o těch garancích, o kterých jste říkal, a o tom garančním fondu, tak jak on je koncipován, v jaké je výši, jak ty garance se tam přesouvají, kdo ty garance vlastně administruje, jak je kontrolujou, kdo je vyčísluje a jak jsou potom placeny. Protože já říkám, že potom je to skrze obce v rámci státního rozpočtu průtokový ohřívač, který stát nemá pod kontrolou.

I proto na úřadech práce je potřeba, když tam už existuje model příspěvků na bydlení, tak vlastně kdo určí tu garanci, tu její výši v rámci toho místa, v rámci, já nevím, nábytku nebo kuchyňské linky, nebo kdo a kolik to vlastně jako bude stát, jestli jsou aspoň vyčísleny i v tom původním zákonu, který jste předložili, který my tady nebouráme, to říkám znovu, my ho pouze měníme pozměňovacím návrhem, dáváme mu trochu logičtější tvář. Tak jestli byly nějak vyčísleny nejen ty garance, ale i ty asistence, kolik to zhruba může stát a kolik to může být? Jestli něco takového je? Protože pan exministr pro místní rozvoj, který ten zákon připravoval, tak určitě taková čísla pravděpodobně má. Kolik chtěl třeba do toho garančního fondu nalít peněz, aby se z toho potom platily ty škody, které tam třeba ti nájemníci mohou těm pronajímatelům, ať už obecních bytů, nebo soukromých poskytovatelů, vytvořit?

A samozřejmě i ty asistence jako takové, kolik vlastně by ten fond na ty asistence nebo kolik těch peněz na ty asistence měl ten státní rozpočet vymezit, anebo jestli to je opravdu jenom na tom, že to oerpéčko nebo to kontaktní místo bydlení to přefakturuje tomu oerpéčku, to to přefakturuje samozřejmě státu v rámci přenesené působnosti, a bude to vlastně průtokový ohřívač.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášený pan poslanec Ivan Bartoš. Vaše dvě minuty.

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji. On to pan ministr Juchelka velmi moc dobře ví, protože vede Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tak jedna věc je mít spuštěné programy, mít dokonce zákon, který má něco dělat, a druhá věc je státní rozpočet a pozice Ministerstva financí, které – přiznejme si to – v řadě agend a některé koaliční strany, i třeba koalici SPOLU, to dovedlo na tu hranici volitelnosti. Prostě když Stanjura ty peníze nedal, tak ty programy vlastně v tu chvíli byly bezzubé.

A můžeme se podívat – ta největší výhrada... A já jsem jednal se SMOČRem, byť skrze paní Vladykovou, to chápu jako takovou prodlouženou ruku, ano, do regionální politiky, taky se Svazem měst a obcí. A největší obava těch obcí byla: my to zřídíme, my to budeme provozovat, ale co když nám stát ty peníze nedá? ***