Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.20 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
Vždyť to je ostuda. To je směšná, trapná ostuda. Takže já bych vás chtěl vyzvat, pokud tedy pan ministr nesebere zbytky své soudnosti a nerezignuje sám, tak abyste jej odvolal pro neschopnost a vytváření ostudy doma i navenek, protože tady opravdu je za pět minut dvanáct. My skutečně nechceme mít tady místo nezávislých veřejnoprávních médií jakýsi tlampač pro hlásání vládních názorů, jako se to stalo v Maďarsku. A i pro vás, pane premiére Babiši, je za pět minut dvanáct, protože i vy máte poslední možnost tady ukázat, že nejste jenom slabý, neschopný, zbabělý premiér, ale že skutečně máte tu sílu vyřešit tady aspoň svého vlastního ministra Oto Klempíře. Takže já bych chtěl navrhnout bod Zbavte nás neschopného ministra Klempíře, než stihne zlikvidovat veřejnoprávní média. To je tedy první návrh, který bych měl.
A teď tedy dále, abychom si vysvětlili závažnost té situace. Kvalita demokracie přímo závisí na kvalitě informací, které mají občané k dispozici. To je tedy známá věc. Jak si má ostatně občan rozhodovat bez informací, bez kvalitních informací. To je záležitost, na kterou já jsem třeba i narážel v průběhu toho, co jsem se věnoval zdravotní politice. Prostě pacient má činit informované rozhodnutí, což jsou jako dvě věci. Za prvé rozhoduje a za druhé to rozhodnutí má být informované. Tedy má být činěno s tím, že jako víte, co se děje, máte objektivní informace, máte ty alternativy k porovnání, nikdo se vám nesnaží něco podšoupnout, prodat, aby získal na váš úkor nějaký osobní zisk. No a vlastně podobné je to i v té politice, protože přece jenom tohle je záležitost, kdy my se také v politice chceme rozhodovat na základě kvalitních informací. A v momentě, kdy tyto informace nejsou lidem dostupné, tak pochopitelně se nelze rozhodovat správně, nelze činit prostě ta objektivní rozhodnutí, která jsou důležitá pro to, aby naše země byla konečně směřována kupředu.
To financování veřejnoprávních médií rozhodně není neutrální věc, protože ten, kdo rozhoduje o tom financování, má potenciál ovlivňovat ten obsah. A ta finanční závislost médií na vládě jednoznačně představuje nástroj jejich nepřímé kontroly. To je informace, která se objevila i v dokumentu Freedom of the Media Report od OSCE. Takže já pevně doufám, že vláda tedy přehodnotí ten svůj přístup, že pan ministr Oto Klempíř z toho vyvodí důsledky s tím, co vyvolal za chaos, nejistotu a obavy o nezávislost veřejnoprávních médií, a v případě, že nerezignuje, takže skutečně jej Andrej Babiš odvolá. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem vystoupí paní poslankyně Olga Richterová. Prosím. Tak máte slovo a připraví se s přednostním právem Vít Rakušan, předseda STAN. Prosím.
Poslankyně Olga Richterová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové a členky vlády, vážení spoluobčané, tato vláda se v posledních týdnech, v posledních měsících až příliš často schovává za zástupná témata a zástupné spory. Mě to mrzí, že se řeší věci, které považuju za žabomyší války, že se vede takový docela halasný konflikt o něčem, co je vedlejší. Ale o to méně má být vidět to podstatné. A to, co je za mě tím podstatným, je návrat prohnilého, starého systému, kamarádíčkování, kšeftíčkování. A to jsme v téhle zemi už mockrát viděli. Je to systém, v kterém si mocní přihrávají peníze sami sobě. Je to systém, ve kterém neplatí stejná pravidla pro běžné lidi, běžné občany, malé podnikatele, rodinné farmy nebo obce.
Podle informací, které teď zaznívají veřejně, se aktuálně schyluje k velmi závažnému kroku. Co my jako Piráti považujeme za takový závažný krok? To, když se řekne, že Andrej Babiš vyřešil střet zájmů, že je možné otevřít znovu cestu k dotacím pro Agrofert. To má prý zaznít. A současně, že není důvod vymáhat miliardy korun, které byly podle dostupných informací vyplaceny v rozporu s pravidly.
Takže tohle je něco, k čemu jako Piráti chceme přitáhnout vaši pozornost. Je to něco, co pokud se skutečně stane, tak to nebude nějaká technická změna, administrativní upřesnění, žádná běžná právní debata. Ne, bude to jasný politický vzkaz, a sice signál, že pro mocné, pro bohaté, pro ty vyvolené se opět ohýbají pravidla. Že když máte dost vlivu, dost kontaktů, dost trpělivosti, stát se koukne vedle a řekne: vlastně se tak moc nestalo, pojedeme dál. A to my jako Piráti prostě nechceme. To je přesně ten typ politiky, kvůli kterému mnozí z nás šli do veřejného života, proti kterému jsme se roky angažovali. A je to přesně to, proč tady třeba dnes znovu vystupuji za Piráty já. Tady totiž nejde jenom o předsedu vlády, byť je to velice významná politická figura. Nejde jen o Andreje Babiše a o Agrofert. Jde o princip, jestli u nás v naší zemi vůbec platí rovnost před zákonem, jestli platí pravidla pro všechny stejně, anebo jenom pro někoho. A jestli se budou stejně, jako se tvrdě vymáhají drobná pochybení u malých živnostníků, u malých podnikatelů, u rodinných farem, jestli se stejně tvrdě budou pravidla vymáhat i u miliardáře v politice. O to jde. Jestli u těch nejbohatších najednou stát ztratí vůli vymáhat, schopnost vymáhat a paměť týkající se toho, co se dělo v minulosti. Jestli se to všechno smaže, anebo skutečně zúčtuje tak jako u běžných lidí, protože jde o peníze. Jde o obrovské veřejné peníze a konkrétně o miliardy, které chybí ne v nějaké tabulce, ne v nějakém abstraktním účetnictví, ale v konkrétních životech lidí. Jsou to peníze, které chybí rodinám, když nedosáhnou na důstojné bydlení. Jsou to peníze, které chybí mladým lidem, kteří často odkládají vlastní život, protože prostě nájmy, ceny bytů jsou naprosto mimo realitu jejich příjmů.
To všechno jsou peníze, které chybí, když stát říká, že nemá z čeho pomáhat, že není, jak by mohl zaplatit pomoc, že není na bydlení, na podporu regionů, na školy, na sociální služby, prostě na budoucnost. Ale když jde o zájmy těch nejmocnějších, třeba předsedy vlády jako příklad, tak najednou ta tolerance je úplně jinde. Najednou se hledá, jak to zařídit, hledají se omluvy, hledá se, jak to ohnout. ***
