Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.50 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
A ještě jedna možnost je teď ve čtvrtek ve 2 hodiny. Zveme vás. Děkuju všem politickým stranám, které přislíbily účast na jednání s ředitelem České televize, Českého rozhlasu a jsou zvány všechny strany. Tohle měl udělat pan ministr Klempíř, ten, který nemluví, nevím, jestli za něj mluví někdo jiný, ale ve čtvrtek bude mít hodně možností mluvit, 14 hodin otevřené setkání, potom interpelace a že těch dotazů, pane ministře nepřítomný, na vás určitě bude docela hodně.
Nyní k druhému bodu. Minulý čtvrtek přijel do Prahy generální tajemník Severoatlantické aliance Mark Rutte. Přijel za panem premiérem. Přijel na poslední chvíli. Zajímavé je a všimněte si, jak to jinak chodí. Vidím tady bývalou paní ministryni obrany Černochovou, tak ona jistě potvrdí, že nebývá zvykem, aby Aliance neavizovala návštěvy svého generálního tajemníka předem. Taková návštěva se obvykle dlouho plánuje a dělá se jí i nějaké promo propagace pokud je to návštěva čistě přátelská, pokud je to návštěva, kdy se jedou dva partneři utvrdit v tom, že jsme si na té i druhé straně vědomi našich závazků, že jsme si vědomi závazků Severoatlantické aliance k členským státům, ale i jednotlivých členských států k Severoatlantické alianci. Ale tohle nebyla zdvořilostí návštěva. Tohle nebyla návštěva u zodpovědného partnera v Severoatlantické alianci. Tohle bylo úplně jednoznačné. Pan generální tajemník sem do Česka přijel hasit problémy, hasit problémy, které Česko má a které díky tomu či lépe kvůli tomu má i Severoatlantická aliance. Proč? Protože tahle vláda schválila státní rozpočet s výdaji na obranu ve výši 1,7 procenta HDP. 1,7 procenta HDP není nárůst, jak jsme se zavázali našim spojencům v Severoatlantické alianci. Je to pokles a je to neplnění toho úplně základního závazku toho odrazového můstku, který je základem pro ten růst, který jsme jako členská země přislíbili. Jsme jediná země, jediná země v Severoatlantické alianci, která výdaje na obranu v poměru k HDP v tomto roce snižuje. Aby toho nebylo málo, vláda v rozpočtu předvádí to, co často vyčítala Zbyňkovi Stanjurovi, a slyšeli jsme to tady z úst paní ministryně Schillerové stále. Ona předvádí kreativní účetnictví a předvádí ho v neuvěřitelné podobě. Tváří se, že výdaje zahrnuté třeba do gesce Ministerstva obrany, pardon Ministerstva dopravy, jsou výdaje, které jsou obranné. Spojenci to vědí, že to tak není a proto k nám přijel pan generální tajemník. Asi se mu nezdá, že by třeba ta trať do Karlštejna byla právě tím strategickým výdajem, který by mohl být uznán jako obranný výdaj započitatelný do té sumy našich výdajů jako solidního členského státu Evropské unie. Česká republika nebyla vždy zemí, za kterou musel jezdit dohlížet generální tajemník Aliance. Byli jsme v čele muniční iniciativy pro Ukrajinu, iniciativy, za kterou Rutte premiéra Babiše pochválil. Toho premiéra, který ještě před volbami říkal, že ji zruší. Toho premiéra, jehož koaliční partner SPD stále vidí muniční iniciativu jako něco, co je mu výrazným trnem v oku. My jsme byli zemí, jejíž ministři byli slyšet, byli vidět. Zemí, která seděla u stolu, kde se věci rozhodovali. Nebyli jsme zemí, kde by ministři na ty ministerské rady dokonce ani nejezdili. Kde by ministři nebyli schopni ať už z jakéhokoliv důvodu vést bilaterální rozhovory, které jsou tak důležité pro to, aby země měla respekt. A dnes, kde je na těch evropských radách ministr vnitra, kde je na těch evropských radách ministr obrany, kdo z této vlády je v Evropě skutečně slyšet?
Pojďme se podívat na pár článků a jejich nadpisů, abych dokázal, že to není jenom můj subjektivní pocit. Politico napsal: „Po volbách Babiš riskuje, že se Česko stane další bolestí hlavy pro Evropskou unii.“
Washington Post rozeslal do celého světa titulek: „Češi pod vedením populistického lídra Babiše nesplní cíl NATO v oblasti obranných výdajů.“ Tohle prosím pěkně není pohled nepřátel. Tohle není pohled nějaké ruské propagandy na to Česko. Tohle je pohled našich partnerů, dámy a pánové, našich partnerů, kteří to, co se u nás v Česku děje, sledují s oprávněným znepokojením. Česko za vlády Petra Fialy bylo zemí, která byla součástí toho evropského jádra. Dnes sedíme v koutě a v tom koutě nic neprosadíme. A nejenže není ve světě slyšet naše vláda. Tyhle kroky navíc doplňuje i systematické omezování cest nejvyšších ústavních činitelů do zahraničí. My bráníme prezidentu republiky, vrchnímu veliteli ozbrojených sil, bývalému předsedovi Vojenského výboru Severoatlantické aliance, tedy selským rozumem, muži, který opravdu rozumí té problematice Severoatlantické aliance na té vrcholné úrovni a představuje v alianci jistě dodnes výraznou autoritu, my mu bráníme, aby cestoval na summit NATO v té oficiální delegaci do Ankary. Rozumí tomu pan Macinka lépe problematice Severoatlantické aliance? No, zatím, co předvádí na Ministerstvu zahraničních věcí, tak každopádně nikoliv. Rozumí tomu lépe pan premiér Babiš? Rozhodně nikoliv.
Porušuje se tady dlouhodobá zvyklost, kdy prezident reprezentuje na summitech NATO naší zemi. Ano, jednou se tak nestalo, kdy premiér Fiala z důvodu fyzické indispozice a po dohodě s prezidentem Zemanem reprezentoval naší zemi na summitu NATO. Ale my máme prezidenta, který chce jet. My máme prezidenta, který má zkušenost jako dvojka Severoatlantické aliance. Uvědomujete si, dámy a pánové, že tohle je nepochopitelné i pro lidi v téhle zemi? Dokonce i pro ty, kteří vás volili a dokonce i pro ty, kteří nevolili pana prezidenta Pavla? Ani ti nezpochybňují, že jeho kompetence v problematice Severoatlantické aliance je určitě vyšší než obou zmíněných pánů. Je to legrační, ale vy pokračujete dál. Vláda přichází s tím, co nazývá pragmatickou zahraniční politikou. Je to návrat k pragmatické zahraniční politice. Pamatujete si na pragmatickou politiku Miloše Zemana vůči Číně? Pamatujete si co nasliboval? Já jsem tehdy seděl ve vedení Středočeského kraje. Pamatujete si, co nasliboval za investice jenom u nás ve Středočeském kraji poté, co se sešel s čínským prezidentem? Myslíte si, že k nějakým takovým investicím došlo, že je někdo reálně nabídl, že se něco z toho uskutečnilo? Neuskutečnilo se nic. To byla ta pragmatická zahraniční politika, ohýbání našeho hřbetu. Tahle vláda zablokovala cestu předsedy horní komory Parlamentu Miloše Vystrčila, druhého nejvyššího ústavního činitele na Tchaj-wan. Ústavní činitelé této země volení zástupci svobodné společnosti, v případě Senátu dokonce přímo volení představitelé potřebují ke svým zahraničním cestám souhlas kabinetu. Jako by zastupovali nikoliv demokratickou, svobodnou a svobodomyslnou zemi, ale jako by zastupovali koaliční program téhle vlády, jako by zastupovali program vládního hnutí ANO.
A to je tvrdé nepochopení zahraniční politiky. A to nepochopení přece spočívá i v tom, že trucovitý ministr Macinka proto, že jeho kamarád se nestal ministrem téhle vlády, odmítá i koordinační schůzky nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice. A ty výsledky už tady teď vidíme, vidíme naschvály, vidíme házení klacků pod nohy. Vidíme neschválení cesty druhého nejvyššího ústavního činitele, protože není v souladu s tím, co premiér Babiš nazývá pragmatickou zahraniční politikou. Co přinesl ten pragmatický vztah k Číně? Byly to ty předražené roušky, které jsme za covidu s úklonami ministrů vítali na pražském Letišti Václava Havla? Jakou smlouvu jsme podepsali strategickou s Čínou, jaký strategický investiční projekt sem, prosím vás, přišel? ***
