Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.40 hodin)
(pokračuje Jan Skopeček)
V takové chvíli bych očekával na předcházející mimořádné schůzi, že předstoupí premiér České republiky, řekne v jaké situaci se nacházíme, co jako vláda bude dělat, jaký ekonomický program, jaký ekonomický balíček, připraví, jak pomůže energeticky náročným provozům, jak pomůže firmám, jak zabezpečí dostatek energetických zdrojů, jak jsme na tom s plynem, jak jsme na tom s ropou, jaké máme zásoby a co budeme dělat pro to, aby třeba i v zimní sezoně těch zdrojů, co se týče plynu, byl dostatek. Nic takového tady nezaznělo. Slyšíme od jednotlivých členů vlády takové nahodilé výkřiky.
Jeden z výkřiků byl, že koupíme zpracovatele ropy. Jiný výkřik zase říká pan ministr Havlíček, že pokud ceny vyrostou, tak je budeme stropovat, co se týče energií, všechny. Nepřišel žádný koherentní, komplexní, předvídatelný, smysluplný plán, ve kterém by vláda představila to, jakým způsobem přistoupí k ekonomickým potížím, které nás bezesporu v souvislosti s íránskou krizí čekají, ze kterých určitě nikdo z nás radost nemá.
Nicméně bylo by fér uklidnit podnikatele, uklidnit domácnosti, uklidnit českou společnost, tím, že představí jasný plán a jasné kroky, co se stane ve chvíli, kdy bude nedostatek ropy, kdy překročí jeho cena nějakou úroveň, co uděláme, když nebude dostatek pohonných hmot, co se bude dít, když vypadnou některé suroviny, které jsou klíčové pro výrobu některých výrobků, které se v České republice produkují. Nic takového se bohužel nestalo.
Mimořádná schůze, respektive vystoupení ze strany vládních činitelů, byly využity jako jednak střelba do předcházející vlády, která už dávno nevládne, nebo snaha nějakým způsobem uměle si tady dělat PR a uměle nějakým způsobem chválit kroky, které v jednotlivých rezortech udělali. Ale to, co je teď klíčové a co by vláda měla dělat jako první, to znamená přijít s plánem na to, jak řešit ekonomické dopady íránské krize, nic takového tady bohužel nezaznělo, a to je to jediné, co mělo smysl během mimořádné schůze řešit.
Proto navrhuji, pane místopředsedo, jako druhý bod bod s názvem Ekonomické dopady konfliktu v Íránu a reakce stávající vlády Andreje Babiše na ně. To je jakoby druhý bod. Co se týče zařazení, jak ten první tak tento druhý bod navrhuji jako první a druhý bod stávající schůze. Děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju. Já se ubezpečím. Takže ten první bod by byl: Alespoň jeden týden bez socialismu, milá vládo. Je to tak? (Poslanec Skopeček odpovídá.) Bez socialistických návrhů, milá vládo. Druhý: Ekonomické dopady íránského konfliktu a reakce vlády na ně. Děkuji.
V této chvíli mám přednostní právo já. Počkám do pěti hodin, až budu vystřídán oficiálně. Na řadě jsou tedy poslanci bez přednostního práva, takže budu zapínat pětiminutové stopky.
Nejdřív přečtu omluvy. Josef Nerušil od 17 do 19 – pracovní důvody, Vít Rakušan od 17.30 do 19.30 – pracovní důvody, Lukáš Vlček od 19.30 – osobní důvody. V této chvíli sem pozvu paní poslankyni Zdenu Kašparovou. (Poslankyně Kašparová se vzdává slova.) Ne? Takže ani jednou? Chápu to správně? Takže na řadě je Michal Zuna. Vašich pět minut.
Poslanec Michal Zuna: Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně a poslanci, dovolte mi, abych načetl dnes jeden bod. Ještě předtím bych se i já rovněž rád formálně přihlásil k vyřazení bodu 82, který načítali moji kolegové.
Já bych chtěl navrhnout bod, který je v souvislosti se čtvrtečním setkáním generálního tajemníka NATO Marka Rutteho a premiéra Andreje Babiše. Já se totiž v jedné věci s panem premiérem shodnu a souhlasím, a to s jeho tvrzením, že obranyschopnost České republiky a naše závazky vůči Severoatlantické alianci tak patří mezi priority. To zní bezpochyby správně. Problém je však v tom, že toto tvrzení z úst pana premiéra nelze považovat za pravdivé. Ono u priorit totiž neplatí, že stačí slavnostně pronést několik vět a věc je vyřízena. Priority se v politice nepoznají podle slov, ale podle konkrétních činů, a v tomto případě i podle rozpočtu, a rozpočet je v tomto ohledu neúprosný. On totiž nemá emoce, nemá marketing a bohužel ani trpělivost pro politické pohádky. Právě zde se s panem premiérem značně rozcházím.
Je dobré si připomenout konkrétní fakta. Naše předchozí vláda tak historicky poprvé splnila alianční závazek a vydala na obranu více než dvě procenta. V našem návrhu rozpočtu jsme navíc počítali i s výdaji až do výše 2,35 procenta HDP, s plánem postupně navyšovat tyto obranné výdaje až na 5 procent do roku 2035. Tedy jednalo se o jasný směr, jasný plán, s jasnou odpovědností.
Pak ale nastoupila vláda Andreje Babiše a svými škrty srazila obranné výdaje zpět hluboko pod dvě procenta. Tady je potřeba si říct, že to je i skutečný důvod návštěvy Marka Rutteho v Praze. Stáváme se totiž opět nejhoršími z nejhorších jakožto přispěvovatelé do alianční obrany. Návštěva neměla jiný rozměr, než aby generální tajemník panu premiérovi vyčinil. Jinými slovy, o bezpečnosti mluví premiér jako o prioritě, ale financuje ji tak, jako by šlo o položku, kterou lze bez větší újmy odsunout na později. V době, kdy Evropa čelí nejvážnějším bezpečnostním rizikům za mnoho let, je to přístup přinejmenším lehkomyslný a v horším případě i nebezpečný.
To je podle mého soudu skutečný obraz této vlády. Za líbivými slovy přichází rozpočtová realita, která odhaluje chaos, slabost a neschopnost rozlišit mezi tím, co je důležité, a tím, co je jen výhodné pro momentální politický marketing.
Minulý týden jsme zde vedli emotivní debatu o osudu české vlajky a je hezké zavádět nové, symbolické, významné dny, ale úkolem vlády není pouze organizovat symboliku. Úkolem vlády je především zajistit, aby česká vlajka a republika mohla i nadále svobodně vlát nad bezpečnou a svobodnou zemí, aby lidé v této zemi mohli svobodně žít, myslet a mluvit. To se nezajišťuje slavnostním gestem ani propagačním videem. To se zajišťuje silnou armádou, důvěryhodnými a naplněnými aliančními závazky a odpovědným přístupem ke členství v Evropské unii a NATO.
O to absurdněji působí, že zatímco se vláda ochotně halí do symbolů, ve skutečnosti podkopává to, co symboly chrání. Armáda přitom zcela konkrétně upozorňuje na potřebu financování systému protivzdušné obrany, balistické ochrany i ochrany proti dronovým hrozbám. Tedy nikoliv nějakých abstraktních položek, ale zcela praktických nástrojů obrany státu. Jenže právě zde vláda výrazně škrtá.
Proto se zcela oprávněně ptám, jak chce vláda konkrétně naplnit závazky vůči Severoatlantické alianci? Jak chce dostát slibu, který dala našim spojencům a generálnímu tajemníkovi Marku Ruttemu? Jak chce zajistit bezpečnost státu, když současně oslabuje rozpočet na obranu? Právě z tohoto důvodu tak žádám o zařazení bodu s názvem: Naplnění závazků České republiky vůči Severoatlantické alianci. Poprosím o zařazení jako první bod v pátek. ***
