Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.00 hodin)
(pokračuje Marie Kršková)
Stávající úprava vykazuje řadu nedostatků. Nastavení principu dělení prostředků rozpočtového určení daní pro kraje je bez jakýchkoliv změn platné již téměř 20 let, aniž by to odráželo průběžně probíhající změny v počtu obyvatel, změny zdravotních služeb, dopravy či školství. Je potřeba průběžné zohledňování těchto změn, jak je tomu, byť částečně, u rozpočtového určení pro obce. V neposlední řadě současnému systému rozpočtového určení daní chybí spravedlnost v tom smyslu, že na výkon stejných veřejných služeb a kompetencí dostávají menší kraje méně peněz. Finanční nestabilita krajů se navíc v posledních měsících ještě prohloubila.
Vláda přijímá rozhodnutí, která zvyšují výdaje krajů, ať už jde o navýšení platů úředníků, pracovníků v sociálních službách nebo nepedagogických pracovníků. To jsou kroky, které lze samy o sobě chápat a chválit, ale problém je jinde. Náklady nesou kraje, zatímco odpovědnost i politické body zůstávají na straně vlády. Kraje tak musí tyto výdaje pokrývat ze svých rozpočtů, což se přirozeně promítá do omezování investic. A právě investice jsou to, co rozhoduje o budoucnosti regionů, o kvalitě škol, silnic, sociálních služeb i celkové životní úrovni. Pro kraje, které jsou už dnes finančně znevýhodněny, je tato situace o to tíživější. Je také potřeba otevřeně říci, že politická odvaha tuto nespravedlnost řešit ze strany vlády zatím chybí. Debata se odkládá a problém přetrvává.
O to významnější je, že iniciativu převzaly samotné kraje. Včera vláda projednávala dva variantní návrhy zastupitelstva Pardubického kraje vedeného jako sněmovní tisk 140 a 141, který řeší stejný problém a navrhuje obdobný princip změny. Jádrem všech těchto návrhů je přechod od pevně stanovených podílů k multikriteriálnímu modelu, který lépe zohlední skutečné potřeby krajů, jako je počet obyvatel, rozlohu, počet žáků či další relevantní faktory, a bude pravidelně aktualizován. Náš návrh byl předložen už 18. listopadu 2025, přesto se na jeho projednání dosud nedostalo.
I u dalších krajských návrhů vláda odmítá toto téma řešit, proto se domnívám, že na místě dá této věci prioritu. Nejde o politické body, ale o férové nastavení systému, který má zásadní dopad na fungování krajů v celé České republice. Dovoluji si proto navrhnout předřazení tohoto bodu jako prvního bodu dnešní schůze. Děkuju za podporu.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Jako první bod dnes. A děkuji za dodržení času. V této chvíli je na řadě Benjamin Činčila. Takže na řadě je poslankyně Adriana Chochelová. A poslanec Jan Berki. Tak vystoupí pan poslanec Martin Baxa. (Nebudou vystupovat.) Pan poslanec Petr Hladík.
Poslanec Petr Hladík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, krásné dobré odpoledne. Já bych si dovolil navrhnout předřazení dvou bodů. Začnu tím prvním, a to je bod 57 sněmovní tisk 110, který je návrh mých ctěných kolegů Mariana Jurečky, Moniky Brzeskové, Toma Philippa, Marka Výborného a dalších a je to součást balíčku Lidovci Plus, se kterým jsme přišli proto, aby se rodinám, rodičům dobře žilo. Ale ten návrh je širší a on směřuje na různé fáze života, různé problémy, kterými rodiče procházejí, a proto jsem si dnes vybral jeden, který směřuje směrem k zaměstnavatelům. Ano, ten, který zvyšuje slevu na pojistném na sociální zabezpečení pro zaměstnavatele, kteří zaměstnávají vybrané skupiny pracovníků na zkrácené úvazky.
Právě otázka flexibility práce, udržení si práce u osob, které pečují o někoho, tak je poměrně důležitou součástí. U většiny podporovaných skupin se tato sleva navrhuje zvýšit z dosavadních pěti na deset procent z úhrnu vyměřovacího základu zaměstnance. U zaměstnanců, kteří pečují o osobu blízkou ve třetím nebo čtvrtém stupni, potom navrhujeme navýšit na 20 procent, a to od 1. ledna příštího roku.
Je potřeba zdůraznit, že nejde o plošné opatření, nejde o plošný návrh. Jde o cílenou podporu zaměstnávání těch, kteří jsou z různých důvodů znevýhodněni na trhu práce. Tedy lidí starších 55 let, rodičů s malými dětmi, studentů, osob se zdravotním postižením, lidí po rekvalifikaci, mladých do 21 let, ale také všech těch, kteří pečují o své blízké.
Právě u pečujících osob je situace často nejtěžší. Kdo doma pečuje o člověka ve vysokém stupni závislosti, ten moc dobře ví, jak těžké je skloubit takovou péči se zaměstnáváním, mimořádně složité a náročné situaci. (?)
Zároveň je potřeba zdůraznit, že tito lidé často nechtějí od státu žádné zvláštní výhody. Chtějí jen reálnou šanci, aby si mohli udržet práci, příjem, kontakt s pracovním prostředím a zároveň zvládli péči o svého blízkého. Právě díky zvýšení slevy, tak by to umožnilo lepší zaměstnávání, udržení si pracovních návyků a práce jako takové pro osoby, které takto pečují. Proto navrhujeme v rámci balíčku Lidovci Plus, který kolega Marian Jurečka spolu s ostatními kolegy připravil tak, aby tento návrh platil brzo. Myslím si, že dneska se velmi často věnujeme věcem, které jsou technicistní, které vlastně se nezaměřují na člověka, nezaměřují se na rodiče, nejdou vstříc rodinám s dětmi nebo osobám, které pečují o závislé lidi, svoje seniory nebo lidi s handicapem. Proto bych si dovolil navrhnout tento bod, konkrétně bod 57 sněmovní tisk 110 jako bod 2 dnešního pořadu schůze.
Druhým bodem, abych dodržel čas, děkuji, pane předsedající, druhým bodem který navrhují dneska předřadit, je bod 47 sněmovní tisk 75, který se věnuje soustavám domovních čistíren odpadních vod. Je to novela vodního zákona, kterou jsem předkládal už v minulém volebním období a tenkrát jsem se snažil přesvědčit Poslaneckou sněmovnu, aby to schválila v jednom čtení, což bohužel současně představitelé vládní většiny nechtěli, nicméně jako poslanec jsem tuto novelu předložil znovu a zkusím zdůvodnit proč je to důležité.
Máme tady celou řadu obcí, sídel, místních částí, kde dneska čistírna odpadních vod není, kde lidé mají buďto žumpy nebo se prostě vody nečistí. Myslím si, že není dlouhodobě udržitelné, abychom naše řeky nebo podzemní vody zatěžovali nejenom těmi fekáliemi, které tečou z našich toalet a záchodů, ale také polutanty, které do nich vstupují, ať už se jedná o ty standardní znečišťující látky, anebo ty látky, které můžeme označit jako nové, ať už se to týká antibiotik, antikoncepce, mikroplastů nebo dalších sloučenin.
Právě domovní čistírny odpadních vod jsou velmi často řešením pro malé obce, malá sídla nebo místní části, kde je třeba jenom několik desítek stavení a je velmi ekonomicky neefektivní dovést třeba přivaděč až do čistírny odpadních vod. A fakticky starostové si lámou hlavu s tím technickým řešením. Buďto to technické řešení naleznou, ale stojí mnoho finančních prostředků, na které ta obec nemá, anebo to prostě neřeší, protože neví jakým způsobem. ***
