Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.20 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
To, co zůstalo, je pouze úmyslné neplnění vyživovací povinnosti, které má za následek, že oprávněná osoba se dostane do stavu nouze, což se musí dost komplikovaně prokazovat. Můžete se podívat na to znění, které vyšlo i v úzetkách. Ten paragraf se smrsknul na jedno ustanovení § 196. Já jsem patřila také mezi ty, kteří si mysleli, že takové, řekněme, značné, výrazné dekriminalizační úsilí je spojeno s otazníkem, ale protože jsem životní optimistka, tak jsem pro to zvedla ruku.
Myslím, že je dobré otevřeně přiznat, že člověk se někdy může zmýlit a nyní navrhujeme... Dokonce to navrhujeme – a je to v souladu s jednacím řádem – podle § 90 odst. 2 – zdůvodněno v důvodové zprávě – v devadesátce, to znamená, aby Sněmovna mohla již v rámci prvního čtení s tím vyslovit souhlas. Samozřejmě, pokud to nezavetují dva kluby. My navrhujeme opět částečně kriminalizovat toto jednání, neplnění vyživovací povinnosti.
Mám k dispozici čísla a myslím si, že určitě se zde najde někdo, kdo nám je bude rád připomínat. Zhruba šlo k 1. lednu o asi 300 lidí z výkonu trestu odnětí svobody. U dalších asi 300, 330, nedošlo vůbec k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Řekněme, že kolem 630 osob se to bezprostředně dotklo, že nemusely být ve výkonu trestu odnětí svobody po 1. 1. 2006.
Proč tedy vůbec takovouto změnu, tak brzo a v devadesátce chceme dělat? Odpověď je celkem snadná, protože jsme zjistili, že jsme podcenili generálně preventivní účinek trestání. K mému nepříjemnému překvapení a hlavně k nepříjemnému překvapení těch, kteří na tento optimismus doplácí nejvíce, to znamená třeba samoživitelky nebo osoby, které nedosáhnou tedy na dobrovolné plnění vyživovací povinnosti, zjistili, že si to pachatelé, ať již ti skuteční nebo ti potenciální, vyložili tak, že se v České republice stává neplnění vyživovací povinnosti v podstatě beztrestné.
My si nebudeme určitě namlouvat, nikdo z nás, že máme skvělou vykonavatelnost práva. Bohužel to, co je v oblasti civilního práva, (?) se opravdu vykoná, to znamená, ať už exekučně nebo jiným způsobem splní povinnost, která je uložená prostředky civilního práva, tak je nedostatečná a ve svém výsledku často je to jenom gesto, soudní řízení trvá hrozně dlouho, je to velmi náročné nejenom psychicky, ale i finančně, a někteří to vzdávají. Přesně tohle se stává a přesně tohle se už stalo a v podstatě ten proces probíhá u těch, kteří nedostávají výživné s tím, že už to není trestné, takže proč bychom plnili tuto povinnost. Ti otrlejší z nich ani nemají problém to veřejně prohlásit.
My jsme zaznamenali tento trend, který mě velmi netěší, který odporuje tomu optimistickému očekávání, a rychle jsme na to zareagovali, Víte, že je to jedna z věcí, která v té obecnější rovině je i v programovém prohlášení hnutí ANO, že bude těm potřebným pomáhat. V tomto ohledu si myslím, že plníme své programové prohlášení, alespoň teď třeba tímto tiskem, že se snažíme co nejrychleji – to je zase otázka právní stability – když už tedy jsme ten systém rozpohybovali takto a očividně jsme neudělali správný krok tím, že jsme tu novelu přijali, tak chceme nápravu co nejdříve, čili už k 1. 7. 2027. To lze takhle rychle skutečně pouze – protože máme konec dubna – v devadesátce, podle § 90 odst. 2 jednacího řádu.
Konkrétně chceme velmi jednoduchou věc. V tomhle je to opravdu jednoduché. Chceme znovu kriminalizovat úmyslnou formu neplnění vyživovací povinnosti. Samozřejmě tam necháme i tu formu kvalifikovanou, to znamená, když je ta osoba přivedena do stavu nouze, kdy v podstatě nemůžou její základní potřeby být naplněny, tak ta tam také zůstane. Čili, jak úmyslné prosté neplnění vyživovací povinnosti, tak to kvalifikované.
Co zatím – předpokládám, že to zůstane – je dekriminalizováno, kde pořád máme naději, že nedbalost není dobré kriminalizovat a postihovat právě proto, že jde jenom o nedbalost. Navíc je tam ustanovení § 55, které úplně jasným způsobem říká, že, když budu citovat: Za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, to znamená jenom za prosté úmyslné neplnění, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen... Jsou tam dvě alternativy. Buď opravdu není žádná naděje, že by byla jiná ochrana oprávněné osoby, anebo pachatel už v minulosti prokázal a není ho možné jiným trestem napravit.
S ohledem na to, že je to ohrožené pouze sazbou do jednoho roku odnětí svobody, čili je to přečin, a je tam ještě tohle ustanovení, které jsem vám přečetla, tak si myslím, že opravdu v kvalifikované podstatě skutkové, v odst. 2, možná někdo skončí ve výkonu trestu, ale v tom odst. 1, pokud jde o prosté úmyslné neplnění vyživovací povinnosti, tak se tak nestane a nemusíme se bát plnění věznic pachateli, kteří jsou odsouzeni k nepodmíněnému trestu pouze za prosté úmyslné neplnění. Nicméně ta možnost tady je a hlavně – to si myslím, že je důležité – je tady opět generálně preventivní funkce trestu. Je to v trestním zákoníku. Pozor, potenciální či skutečný pachateli, můžeš být za to trestním soudem odsouzen. To byl ten smysl a záměr.
Jinak, protože chci mluvit velmi otevřeně – máte to koneckonců také v důvodové zprávě – tak jsme si velice dobře vědomi toho, že to bude jistá zátěž pro orgány činné v trestním řízení a je i vyčíslený předpokládaný hospodářský a finanční dopad. Není to nic strašného, nicméně právě s ohledem na to, že největší náklady jsou vždycky spojené s výkonem trestu odnětí svobody, který nepředpokládáme, a kterým se dokonce výslovně legislativně zase vracíme k tomu původnímu, za neplnění vyživovací povinnosti nepodmíněný trest jenom v krajním případě. Ještě je tam navíc možnost uložit podle trestního zákoníku i přiměřené omezení právě v podobě zákazu činnosti, třeba řízení motorových vozidel.
Čili, máme jiné nástroje, ale ten ukazováček zvednutý zůstává a velmi jasně, trestní represe. Takže připomínky toho typu, že tady chceme kriminalizovat něco, co jsme předtím dekriminalizovali, ano, ovšem netušili jsme, že dopady budou takové. Můžu ujistit všechny, kdo mě poslouchají a přečetli si společný návrh všech tří koaličních stran, že nechceme věznit, když to nebude nutné, naprosto nutné a nezbytné, pachatele trestného činu neplnění vyživovací povinnosti, pokud ji splní do vyhlášení rozsudku nebo do okamžiku, než se odebere samozřejmě Senát k poradě.
Také případně tedy musí být ještě jedna podmínka splněna i nadále, že takové úmyslné neplnění nebo úmyslné vyhýbání se – tam je nepřímý úmysl – je možné trestně postihovat, pokud se neplní ta povinnost po dobu delší čtyř měsíců. ***
