Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.10 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Co ale nestahuju, je návrh na zařazení nového bodu s názvem stejným, jako jsem navrhoval včera, a to je Plán vládní koalice na likvidaci České televize a Českého rozhlasu. Já jsem byl připraven o tom tady mluvit podrobně a dlouze. Včera jsem se krátce věnoval těm okolnostem těch výroků z pozice moci pana poslance Vondráčka a konsekvencím, které to nese v těchto dnech, kdy vláda chce předložit ten likvidační návrh.
Věnoval jsem se krátce i tomu připravovanému, poloutajovanému návrhu kolegy Nachera. Ale dneska bych se chtěl věnovat – a pokusím se být opravdu maximálně stručný, ono na ten detailnější rozsah nepochybně tady dřív nebo později dojde.
Už dávno to není tak, že bychom tu stáli jen my z opozice a varovali před riziky, a na to jsem upozorňoval i včera. Stejně tak varuje odborná veřejnost, varují umělci a varují studenti – ti dnes dokonce svolali stávku, která bude za minutu dvanáct. Díky, díky jim a velmi si toho vážím. Teď ale varují i samotná média veřejné služby. Předevčírem vydali společné prohlášení ředitelé České televize a Českého rozhlasu. A ti nevarují vágně, varují naprosto přesně, konkrétně a dá se říct v deseti jasně formulovaných bodech. Říkají, že návrh ruší jejich dosavadní zákonné zřízení, nezajišťuje kontinuitu práv, majetku a závazků, nechrání dostatečně a jednoznačně nezávislost, nevymezuje jasně veřejnou službu, zpochybňuje další platnost kodexů, statutů a memorand – na to už jsem také tady upozorňoval – odporuje základním legislativním principům, zavádí ideologickou prioritizaci obsahu, posiluje mediální rady na úkor redakční autonomie a nastavuje problematické a nepředvídatelné financování a v některých částech ukládá povinnosti, které jsou v praxi nerealizovatelné.
Myslím, že po všech těchto argumentech je už naprosto jasné, že tady nejde o žádnou předstíranou modernizaci, nejde tady o jakékoliv zefektivnění. Tady jde o zásah do samotné podstaty fungování České televize a Českého rozhlasu, a proto také říkám, že to není jen změna způsobu financování, je to zásah do základních principů a pojistek svobodného, stabilního a předvídatelného fungování médií veřejné služby.
Přesně v tom je ten největší problém. Vy, představitelé vládní koalice, nerozebíráte jen ekonomický model, vy rozebíráte pojistky nezávislosti, vy rozebíráte kontinuitu institucí, vy rozebíráte jejich právní jistotu, vy rozebíráte jejich schopnost odolávat politickému a mocenskému tlaku. A já znovu říkám, že je to rozklad, likvidace a zestátnění.
A jestliže už i Česká televize a Český rozhlas společně říkají, že vládou chystané změny mají být případně řešeny novelou stávajících předpisů, nikoliv překotným zpracováním zcela nového zákona, který zásadním způsobem nabourává stávající fungující systém, pak by tato Sněmovna měla výrazně zbystřit, protože tady už se nebavíme o sporu opozice s vládou. Teď se bavíme o tom, že samotné instituce říkají: Tento návrh nedosahuje kvality stávající právní úpravy a nesplňuje požadavky na srozumitelnost, jasnost, vnitřní systematičnost, reálnou aplikovatelnost a nakonec i vymahatelnost. To je tvrdý, ale naprosto oprávněný ortel. Slabší financování, větší závislost na státu, větší právní nejistota, méně jasných pravidel, více prostoru pro výklad, více prostoru pro tlak na obsah, více prostoru pro zásahy rad, menší redakční autonomie, méně stability, méně nezávislosti. To není cesta k moderní veřejné službě. Tohle je cesta k jejímu ochočení. A pokud se této zemi jednou stane, že Česká televize a Český rozhlas přestanou být sebevědomými... (Hluk v sále.)
Já možná, pane předsedo...
Předseda PSP Tomio Okamura: Já vás požádám o klid v jednacím sále. Prosím vás o klid. Tak prosím.
Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane předsedo.
Takže ještě jednou – pokud se v této zemi jednou stane, že Česká televize a Český rozhlas přestanou být sebevědomými, stabilními a nezávislými institucemi a stanou se jen opatrnými organizacemi, které budou neustále sledovat, co si přeje zrovna momentální vládní většina, pak si pamatujme, že ten proces nezačal jen tak ze dne na den, ten začal právě teď a těmito dvěma návrhy, které připravují představitelé, nebo připravili představitelé, vládní koalice. A tomu my musíme čelit. Budeme čelit nahlas, bez vytáček, bez naivity.
Proto znovu navrhuji zařazení bodu Plán vládní koalice na likvidaci České televize a Českého rozhlasu na pořad této schůze a případně prosím o jeho zařazení jako první bod dnešního jednání. Děkuju za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: A prosím vás, pane předsedo, na kdy jenom navrhujete ten bod?
Poslanec Jan Jakob: Jak jsem říkal před malou chvílí – dnes jako první bod.
Předseda PSP Tomio Okamura: Dnes, první bod. Děkuju, dnes.
Nyní tady... Vy jste měl, pane předsedo, dvě přihlášky, ale to je staženo, takže nyní pan předseda Kupka, ten ovšem není přítomen, takže tady přihláška tedy propadá, a Zdeněk Hřib s přednostním právem – tak prosím, máte slovo, a pak přejdeme k řádným přihláškám. Tak prosím.
Poslanec Zdeněk Hřib: Vážení poslanci, vážené poslankyně, já bych se tady rád dneska vrátil k tématu, které jsme tady načali včera, a to k tématu naší spolupráce s Tchaj-wanem a Čínou, protože to je přece jenom záležitost, které já jsem se věnoval i v roli primátora hlavního města. A možná bychom se měli na to téma podívat ještě z trošku jiného úhlu, než z jakého jsme se tady na něj dívali včera. ***
