Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.20 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
Ono totiž nejde jenom, v uvozovkách jenom, o tu hodnotovou politiku. Hodnotová politika je samozřejmě důležitá, ale jde samozřejmě o čistě praktické důsledky, ale také mimochodem jde o to, co ve skutečnosti je důvodem pro to, že tady nepřítomný premiér Andrej Babiš toto téma vnáší do veřejného prostoru, protože tohle téma funguje naprosto spolehlivě jako kouřová clona před něčím jiným a otázku, kterou bychom si měli především položit, je, před čím vlastně má tahle kouřová clona sloužit jako zástěrka. A já se k tomu za chvilku dostanu.
Ale nejprve bych možná stručně zrekapituloval to, co jsme dělali v Praze ve věci spolupráce s Tchaj-wanem, potažmo Čínou. A začnu trošku zeširoka, protože přece jenom ta historie jde až do doby, kdy vládla v Praze primátorka za ANO Adriana Krnáčová, která prosadila tu ostudnou smlouvu mezi Prahou a Pekingem, kde byl obsažen ten článek číslo 3 s klauzulí o jedné Číně, přestože už tehdy jasně opoziční strany říkaly, že tahle klauzule nemá co dělat v sesterské smlouvě mezi dvěma městy. Toto je prostě otázka zahraniční politiky celostátní a tím pádem ve vztazích mezi městy nemá co dělat, což bylo velice logické. Připomenu, že tahleta smlouva byla podepsána během návštěvy čínského prezidenta tady v Praze, při které se tady děly různé záležitosti, které byly následně soudem tedy označeny jako nezákonné. Já připomenu, že jste posílali Policii České republiky, aby odstraňovala nebo donutila lidi, kteří vyvěšovali vlaječky Tchaj-wanu v oknech, tehdy podél té cesty, kudy měl jet čínský diktátor, tak aby prostě tady ten autoritář náhodou neutrpěl psychickou újmu. Tak tyhlety všechny věci tady přispěly k tomu, jakým způsobem byla ta návštěva čínského diktátora vnímána. Nicméně poté, co tedy došlo k výměně na pražské radnici, to znamená, skončila vaše primátorka za ANO Adriana Krnáčová, která mimochodem slibovala, že přiveze pandu pro pražskou ZOO, to byl vlastně jeden z klíčových argumentů, proč tu smlouvu podepisovat, tak samozřejmě žádnou pandu nepřivezla, nic takového se nestalo, a v té době zhruba už bylo i jasné to, že vlastně ty sliby o těch investicích za 230 miliard, které tady plodil průběžně Miloš Zeman, tak, že se ukázaly jako liché, takže tehdy potom v roce 2019 jsme s výměnou koalice na pražském magistrátu oznámili, že tedy dojde k přejednání té smlouvy. A co se nestalo? Číňani nás začali šikanovat, začali šikanovat orchestry pražské, nejvíc to schytala PKF – Pražská komorní filharmonie. Ale Čína se rozhodla šikanovat tím, že rušila třeba ty smlouvy na už dohodnuté koncerty a výjezdy i orchestrům, které neměly třeba vůbec nic společného s Prahou. Například to postihlo těleso, které se jmenuje Prague Quartet, což není nic, co by mělo vztah k Praze, to je prostě Pragerovo kvarteto, jo, to je záležitost, která je pojmenovaná podle jména zakladatele, ale není to orchestr, který by měl nějaký vztah prostě k Praze, a tímhletím způsobem se nám snažili okopávat kotníky. A tady já jsem dostával dotazy od světového tisku od Washington Post až po Financial Times, jako jak to tedy Prahu vlastně strašně poškodí, tady ty čínské útoky. A já jsem říkal, no vlastně vůbec, ta Čína se tady výrazně přeceňuje. Jejich nejzásadnější obchodní zásah, který provedli, byl, tuším ten, že zrušili objednávku asi pěti klavírů od Petrofu nebo nějaký jako takovýhle zásah do ekonomiky České republiky, tak to bylo jediné, k čemu se zmohli. Ale reálně, reálně mimochodem ty klavíry následně koupil nějaký mecenáš pro školy, takže ty klavíry nakonec stejně byly vyrobeny, stejně byly prodány. Nicméně tohle bylo tak jako maximum, jak dokázala ta Čína poškodit hospodářství České republiky, protože je dobré si uvědomit jednu věc, a ta je strašně důležitá. (V sále je hluk.)
Proto bych poprosil, jestli by bylo možné sjednat na to ticho v sále, protože je tady hluk.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak já vás požádám o klid ještě jednou.
Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Protože ta strašně důležitá věc, co si musíte uvědomit v momentě, kdy jednáte s Číňany, je to, že my jsme ten platící zákazník, my platíme, oni nám chtějí něco prodat. A tedy podle nějakých elementárních pravidel základního obchodu, my jsme ten pán, to je jako důležitý si uvědomit. Oni nám chtějí prodat, my nejsme jim podřízení, oni chtějí primárně obchodovat s námi, protože ten objem toho našeho exportu tam se rovná nula, nula, nic. A když to srovnáte tady s investicemi, které byly tady provedeny, jako že ty čínské provedeny nebyly, že jo, oni tady jenom přijeli, koupili si pivovar, koupili si sportovní klub, potom možná ještě něco, nějaké traktory tam byly a podobně, ale to prostě nebylo o nějakém transferu know-how, to nebylo o nějakém rozvoji ekonomiky, to byl prostě jako nákup hotových věcí, který tady nevytvořil žádná nová pracovní místa.
To je právě ten rozdíl těch čínských investic. To je vlastně akvizic, to nebyly investice versus těch investic, které tady realizují tchajwanské firmy, a to je to důležité, to je ten rozdíl. A tím nekončí ten výčet toho, v čem je pro nás lepší partnerství s Tchaj-wanem než s tou Čínou. Já bych tady asi stručně zmínil jenom výčet těch projektů, které třeba Tchaj-wan podpořil jenom jako přímo v Praze, jenom v rámci toho našeho partnerství těch sesterských měst, co tady my jsme z toho měli jako jedno jediné město, jo? To znamená financování pobytu studentů tak, abychom zlepšili tady naše know-how třeba právě v těch oblastech, co se týkají čipů. Dostali jsme respirátory, respektive roušky a ventilátory v době covidu od Tchaj-wanu. Připomenu, že jsme dostali dokonce několik výrobních linek na respirátory. Tehdy to bylo takové jako ne úplně dobré, protože to bylo tedy za té vlády Andreje Babiše a stát nedokázal vlastně dlouho najít cestu, jak zprocesovat ten dar vůbec. To mi přišlo naprosto ostudné a jako, řekl bych, jako typická ukázka toho, jak tento stát byl tehdy zoufale nefunkční a jaký Babišův chaos tady vládnul. Ale i další záležitosti, můj oblíbený, kromě tedy té přímé linky letecké, která nakonec, byť pravda, s určitým zpožděním, protože jaksi za covidu se moc nelétalo, tak s určitým zpožděním tedy vznikla i ta přímá linka Praha–Tchaj-pej, o kterou jsem usiloval.
Ale rád bych zmínil, že Praha kromě toho získala ještě přírůstek do zoologické zahrady. Pár vzácných luskounů, které jsem já vyjednal osobně s primátorem Tchaj-peje. A to je záležitost, která skutečně je unikátní i v evropském kontextu, protože jiný chov, jestli se nepletu, těch luskounů v Evropě je jenom v Lipsku nebo aspoň byl tehdy. A pochopitelně pražská ZOO má nějaké projekty, které, řekněme, jsou návštěvnicky atraktivnější, jako třeba gorily. Ale přece jenom ti luskouni, to je něco, co je jako oceňované odbornou veřejností. To je něco, čím se blýsknete i před těmi ostatními zoologickými zahradami v rámci Evropy, v rámci vlastně celého světa, protože díky tomu my jsme byli první zoologická zahrada v Evropě, které se úspěšně podařil odchov, kompletní odchov, jo? Potom jsme hlasovali o jméně té novorozené Šišky. Dostala jméno, které vybrali hlasující. ***
