Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.50 hodin)
(pokračuje Karel Dvořák)
Argument úspor v tomto kontextu neobstojí. Bavíme se o jednotkách milionů korun ročně ve vztahu ke společnostem, které spravují stovky miliard. Jediné špatné personální rozhodnutí může tyto náklady převýšit mnohonásobně. Úspora je tedy spíše rétorická než skutečná. Zásadní je ale princip. Pokud u státní správy říkáme, že záruky odbornosti musí být v zákoně, musí totéž platit i u státních firem. Nelze mít dva různé standardy podle toho, co se zrovna politicky hodí.
A konečně je tu i otázka načasování. Zákon se navrhuje zrušit okamžitě, bez přechodného období a bez jakýchkoliv přechodných ustanovení v době, kdy se obsazují klíčové pozice ve státních firmách. Neříkám nutně, že to je důkaz špatného úmyslu. Neříkám to a možná si to myslím, ale v kombinaci s ostatními okolnostmi to vyvolává oprávněné pochybnosti. Dámy a pánové, říkám znovu, nejde o technickou změnu, jde o to, zda chceme mít pravidla nebo prostor pro libovůli, zda chceme systém zlepšit nebo ho fakticky zrušit.
Já jsem přesvědčen, že správná cesta je zákon rozvinout a posílit, nikoliv ho rušit, protože pravidla pro správu stovek miliard veřejného majetku nemají záviset na momentální vůli vlády. Mají být stabilní, předvídatelná a platit bez ohledu na to, kdo zrovna vládne. Občané totiž mají právo vědět, jak stát dospěl k výběru manažerů, kteří mají klíčovou odpovědnost za řízení společností s majetkovou účastí státu a jejichž manažerská rozhodnutí mají významný dopad na správu klíčového majetku a v důsledku i na stav peněženek všech občanů. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. V této chvíli poprosím Michala Zunu, připraví se Olga Richterová, jestli to platí tedy.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Zuna: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, pane ministře, páni ministři, dovolte mi, abych se vyjádřil také k návrhu, kterým chcete zrušit nominační zákon. Já už vlastně včera jsem se tady vyjadřoval, že nepovažuju za ideální nebo za správné, že ten návrh je o zrušení, že to není o tom, že bychom se bavili o nějaké novelizaci, o nějakém zlepšení. Já připouštím, že je celá řada věcí, které by v tom zákoně se daly vylepšit, ale zrušit ho zčistajasna a vlastně nepřinášet žádné další řešení, to považuju opravdu za nevhodné, protože i právě v oblasti transparentnosti je to jasný krok zpátky, nikoliv dopředu. A to si myslím, že v dnešní době určitě není něco, co bychom chtěli nebo co by i společnost očekávala.
Já to tady považuji za nesystémové řešení a odstranění těch pravidel tak, jak jsou v tuhletu chvíli nastavena, bez předložení dalšího řešení není správná. A za mě největší slabina toho návrhu, tak jestliže říkáte, že současná úprava má koncepční vady, tak bychom za mě měli právě přicházet s nějakou lepší koncepcí. A pokud není ideálně vymezený, tak se právě nabízí, abychom navrhli přesnější vymezení. A také coby navrhovatelé tak říkáte, že výbor nefunguje. Nominační výbor nefunguje optimálně, pak bych ale očekával navržení právě nějaké jiné institucionální architektury toho zákona.
Ale to systémové zlepšení nepřichází. Přicházíte s tím zrušením, vypnout systém a doufat, že to nějak dopadne. A jak už jsem říkal, je to zcela nesystémové. V důvodové zprávě říkáte, že neprokazuje selhání zákona, ale polemizujete vlastně s jeho formou. A ta důvodová zpráva pracuje s několika hlavními argumenty, že zákon upravuje interní postupy, že výbor pro personální nominace je pouze poradním orgánem bez závazných pravomocí a že zákonná úprava nepřinesla kvalitativní změnu oproti dřívějšímu stavu a také že transparentnost lze zajistit i interními pravidly vlády.
Ale pojďme si všimnout jedné podstatné věci. A to je, že důvodová zpráva ve skutečnosti nepředkládá žádný přesvědčivý důkaz, že by ten zákon v praxi selhal. To tam prostě není. Nepředkládá věcné vyhodnocení, že by povinná výběrová řízení nefungovala, nepředkládá doložený závěr, že by přezkum nominací byl zcela formální a bez dopadu. A nepředkládá ani analýzu, která by ukazovala, že by zákon přinesl víc škody než užitku. Namísto toho vede převážně teoretickou polemiku o tom, zda má být tato na úrovni zákona či nikoliv. Což je legitimní debata, ale nestačí jako důvod pro úplnou demontáž pravidel, pro úplné zrušení toho zákona, protože za mě mezi větami „zákon není dokonalý“ a „zrušme jej bez náhrady“ je zásadní a obrovský rozdíl.
A pojďme se podívat i na praktické fungování zákona podle toho, co předkládáte. A to považuji za důležité, tak podle názoru odborníků se zákon po několika letech fungování v základním smyslu osvědčil a zavedl dvě důležité věci. Za prvé povinné výběrové řízení na manažerské funkce a za druhé proces přezkumu kvality nominací do dozorčích rad. A to nejsou za mě maličkosti, to jsou základní prvky profesionální a transparentní personální politiky státu.
A podle těchto odborníků i navíc platí, že i když stanoviska výboru pro personální nominace nejsou právně závazná, v případech, kdy výbor kandidáta nedoporučil, bylo jeho stanovisko ministerstvy v přibližně 80 procentech případů respektováno. Což je taky zajímavý ukazatel, protože se často říká, že pokud stanovisko není závazné, tak je zbytečné. Ale tady v tom případě tomu tak není. Nezávazné stanovisko může mít v institucionálním systému i silný účinek, protože vytváří reputační tlak, vytváří určitý procedurální filtr, vytváří veřejnou stopu a odrazuje od nominací, které by neobstály ve veřejném přezkumu. A síla tohoto zákona není tedy jen v tom, co formálně přikazuje, ale i v tom, co preventivně kultivuje. Přesně to bychom jeho zrušením ztratili.
Jaký tedy bude skutečný dopad? No, bude to ztráta veřejného dohledu. V důvodové zprávě totiž rovněž uvádíte, že transparentnost a odborné posuzování budou zajišťována i nadále prostřednictvím interních pravidel vlády, nějakou podzákonnou normou. Právě tady se dostáváme k podstatě toho problému, protože podzákonná pravidla nejsou totéž co zákon. A jak už tady zaznělo několikrát, tak je ještě o to více úsměvné, že to je zákon z vašeho pera z roku 2019. A proč je lepší zákon tedy než podzákonné normy? Zákon je samozřejmě veřejný, stabilnější, předvídatelnější, vynutitelný v rámci politické a veřejné kontroly a jeho změna vyžaduje pochopitelně parlamentní proces. Namísto toho tak podzákonná pravidla může sama vláda kdykoliv změnit. Mohou být méně přehledná, mohou být méně odolná vůči politickému tlaku a jejich existence stojí jen na aktuální vůli exekutivy. ***
