Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Poslanec Jiří Havránek: Krásný dobrý den, děkuji za slovo. Skoro se mi chce říct: Máte štěstí, že jdu kolem. Protože samozřejmě jsem taky počítal s tím, že budou ještě vystupovat kolegové přede mnou, ale to ničemu nevadí. Nicméně, kolegyně, kolegové, my tu dnes projednáváme návrh na zrušení nominačního zákona a já se vlastně přiznám, že čím déle nejenom samozřejmě procházím poměrně jednoduchý návrh na zrušení, ten nejde legislativně napsat nijak složitě, ale samozřejmě celou tu diskusi, tak v podstatě nejenom to, že mě trápí to, co tady zaznívá od všech jednotlivých kolegů, jakou cestou se rozhodla vládní většina vydat, ale vlastně samotný ten proces toho předložení a ta cesta, jakou jdeme. Protože ten zákon, který dnes chcete v prvním čtení, respektive započít, tedy jeho zrušení, není vlastně žádný historický přežitek, není to legislativa, která by byla platná roky. Není to ani obsoletní právní předpis, který by se nějakým způsobem vymlčel, naplnil se jeho osud a tak dále. Není to ani krok vlády Petra Fialy, tedy té předešlé vlády, kterých vlastně vy rušíte celou řadu a v podstatě programově. Ale je to vlastně něco, s čím přišla tedy vláda, předešlá vláda Andreje Babiše.

Co tehdy zaznívalo v tom roce, pokud se nepletu, 2019 a jak vypadala celá ta debata? Když byl zákon tedy přijímán, byl prezentován jako, tady cituji z důvodové zprávy tehdejší – zásadní systémová změna. Samozřejmě, že ten proces byl složitější jako první, pokud se nepletu, s tím návrhem přišli tehdy Piráti. Já jsem tehdy nebyl poslancem, nicméně ve Sněmovně jsem již působil. Poté se rozvíjela diskuse dále až byl předložen vládní návrh zákona. Měl řešit dlouhodobý problém české politiky, tedy podle tehdejších předkladatelů, a to obsazování dozorčích rad a představenstev státních firem bez politického klíče. Co bylo tehdy našim tehdejším předchůdcům říkáno jako ty důvody, proč se tou cestou jde? Že bude vyšší transparentnost obsazování těchto pozic, že se omezí trafiky. To tu zaznívalo i dnes několikrát. A že do řízení státních podniků přijdou odborníci místo loajálních straníků.

A když si vezmu tady tyhlety tři základní cíle, tak se opravdu ptám předkladatelů, kteří navrhují zrušení nominačního zákona, jestli tedy kolegové máte představu, že opravdu nedošlo k naplnění těchto třech cílů. A pokud ano, tak nechť to tady zazní nahlas, a že opravdu tedy je toto důvod pro zrušení této právní úpravy. Protože tehdy to nebyla vlastně nějaká politická rétorika. V důvodové zprávě i ve veřejných vystoupeních tehdejších ministrů se otevřeně mluvilo i o tom, že zákon má reagovat na kritiku také nekompetentnosti a bohužel i klientelismu ve státních firmách. A přestože byl přijat napříč Poslaneckou sněmovnou, kolegové tehdejší poslanci za ODS byli proti němu, tak naše vláda s ním zvládla bez problému fungovat.

A teď o pár let naopak později ti kolegové, kteří přicházeli a byli tehdy mnozí z nich i poslanci, zejména samozřejmě v řadách hnutí ANO, tak ti samí političtí aktéři teď říkají, nefunguje to, zrušme ho.

Tak já se zeptám znovu a trošku důrazněji. Co se změnilo? Změnila se nějak výrazně ta realita nebo nenaplnil ten zákon to, co se od něj očekávalo? Anebo se vlastně změnila jenom ta politická realita? Protože když se podíváme i na ty argumenty, které zaznívají, tak slyšíme, že zákon neplní svůj účel, že není koncepční, že brzdí profesionalizaci. To řešíme asi na té jako jedné straně a na druhé straně od těch samých předkladatelů slyšíme, že ten návrh je bezzubý. Já mám pocit, že je tady velmi výrazný rozpor v tom, jak ten zákon vnímáme a co od něj očekáváme. Buďto čekáme, že bude tedy v uvozovkách vícezubý a bude daleko větší metlou na to, jak mají být obsazovány ty jednotlivé pozice, anebo ho chci zrušit. Ale mám pocit, že vlastně i v té vaší argumentaci a diskusi se tedy tento velmi výrazný rozpor objevuje.

Když si dovolím i citovat vlastně z odůvodnění, které tady máme u tohoto sněmovního tisku 116, tak tam zaznívá: Stávající právní úprava nenaplňuje deklarovaný účel a vykazuje systémové i koncepční nedostatky. Z tohoto důvodu se tedy navrhuje zrušení nominačního zákona bez náhrady, a to včetně jeho novel.

Takže znovu tři základní principy: zvýšení transparentnosti, omezení trafik a to, že do řízení státních podniků přijdou odborníci místo loajálních straníků. A já se znovu ptám, máte pocit tedy, že tyto tři základní body se nenaplnily? Uvidíme. Věřím, že dostanu od paní kolegyně Zuzany Ožanové odpověď, protože věřím, že máme spolu opravdu profesně nastavený vztah velmi dobře, prostřednictvím pana předsedajícího, a často si tady i vyměňujeme své názory třeba i v předsálí.

Nicméně slyšíme i druhou stranu celého toho příběhu, protože to nejsme jenom my politici, ale jsou to samozřejmě odborníci, analytici. A když si vezmu za příklad například Miroslava Zámečníka jakožto ekonoma, o jehož kompetentnosti věřím, nebudeme nikdo z nás tady vést spory. Je to člověk, který samozřejmě působil v různých dohledových orgánech a organizacích státu, ale i těch jednotlivých státních podniků, tak on o nominačním zákoně říkal již při jeho zavádění, že tedy ten zákon přinese vyvážené změny, které by měly vést k vyšší profesionalizaci vedení těchto státních firem. Navíc už v tom roce 2019 tu byl pohled OECD, které jakožto výrazná organizace sledující fungování jednotlivých států doporučovalo právě, aby obdobná právní úprava byla přijata.

A co na to říkají odborníci dnes? A nejenom odborníci, to tedy zaznívá i celkově v té diskusi. Že ten zákon sice není dokonalý, ale funguje jako jakási pojistka. Že jeho zrušení nebude krokem vpřed, ale naopak spíš krokem nazpátek.

A já bych doplnil ještě jednu věc, a to vlastně v podstatě pro ty jednotlivé představitele jednotlivých ministerstev – jeho zrušení také odebere jakousi, jak to říci, formu obhajoby toho, že ty vaše nominace jsou opravdu nominace kompetentních lidí. Protože samozřejmě stanoviska toho výboru jsou posuzována a i z tohoto důvodu já to nepovažuju za správný krok. A co naopak podle mě hrozí a nebudu tak ostrý jako jiní kolegové v průběhu dnešního projednávání? Pokud zákon zrušíme, tak veřejnost a občané České republiky získají pocit a ten pocit je velmi výrazně, velmi výrazně důležitý, že hrozí návrat těch politických trafik, o kterých se tu mluvilo. Návrat systému, kdy se pozice rozdávají podle loajality, nikoliv odbornosti. A právě už i tento pocit, přestože věřím, že drtivá většina ministrů nemá takovouto ambici obsazovat opravdu nekompetentními loajálními straníky ty pozice, tak ten pocit, který to vyvolá v občanech, je pro mě jedním z těch důvodů, proč nejsem schopen podpořit váš návrh na zrušení nominačního zákona.

A dovolím si ještě jednu nepříjemnou poznámku. A taky mě to těší, že zrovna v tuto chvíli tady sedí kolegyně Zuzana Ožanová, prostřednictvím pana předsedajícího, jako předkladatelka, a to je systém předložení tohoto návrhu zákona. To je to, že jdete cestou poslanecké iniciativy. Já nepopírám to, že samozřejmě je to jedna z možností, že to dovoluje legislativní proces, ale samozřejmě pokud je to něco, co vstupuje do fungování rezortů a tady opravdu všech rezortů, tak by to asi mělo projít za mě jednotlivým připomínkovým řízením. A zrovna paní kolegyně Ožanová v minulém volebním období byla velmi často kritická k tomu, když jsme předkládali návrhy právě v režimu poslaneckých návrhů.

Jenomže já mám taky trochu pocit, že už se z toho tady stává taková jako klasika za ten poslední půlrok, protože a nebudu to rozebírat podrobně, k tomu se zastavím až u toho následujícího tisku o sociálních službách, ale pokud se nepletu, tak nám tady v tuto chvíli leží 15 tisků, které jsou předloženy jakožto předkladateli vládními poslanci a jsem přesvědčen a vím o tom, že některé další jsou ve fázi příprav. Není to správná cesta. Opravdu legislativní proces takto dostává na frak.

Jinými slovy, nejde tedy v tomto případě jen o obsah toho samotného návrhu zrušení nominačního zákona, ale i ten proces je přinejmenším na pozvednutí obočí. A jak říkám, taky to není o jednom zákoně, je to celkově o systému a způsobu, jakým my tu tvoříme legislativu tady v tomto volebním období.

Dovolím si připomenout ještě jednu věc, která v té debatě podle mého zaniká, a to tedy, že opravdu i ten nominační zákon zavedl jednotlivé kontrolní mechanismy. Byla tady krásná diskuse o vlastně výboru pro personální nominace. Vyměňoval si tu názory prostřednictvím pana předsedajícího pan docent Ševčík s kolegy z hnutí STAN. Já myslím, že o kompetenci těchto lidí nikdo nepochybujeme, že opravdu ten výbor naplňuje a naplňoval svoji zákonnou povinnost, opravdu docházelo k hodnocení těch jednotlivých nominantů.

A co je vlastně důležité? Tak přestože ta stanoviska, pokud se nepletu, nejsou formálně závazná, tak v praxi byla respektována v drtivé většině případů. ***