Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.20 hodin)
(pokračuje Petr Hladík)
Pan kolega Filip Turek teď ve svém vysílání o víkendu označil úředníky Ministerstva životního prostředí za parazity. Já si fakt nemyslím, že ve veřejné správě nám pracují paraziti. Takovéto urážky na demokratické instituce se odehrávaly ve třicátých letech v Německu, kdy nacisté potřebovali vylikvidovat prostě lidi, kteří jim nešli po vůli. A už je to tady. Už to začalo. Lidé nechtějí pracovat v těch institucích. Lidé z nich utíkají, protože nechtějí pracovat, aby se říkalo, ty pracuješ na Ministerstvu životního prostředí. To je šílené, co se tam děje.
Tohle není nešťastná věta Filipa Turka. Je to přístup, který podrývá důvěru v samotné fungování státu. Protože stát nestojí na nás, na politicích. Pojďme si to uvědomit. My jsme těmi, kteří kandidujeme, kteří prosazujeme, kteří měníme a kteří máme zodpovědnost. Ale ta demokracie v Česku stojí na celé řadě dalších nohou. A svobodné kompetentní instituce jsou jedním z důležitých parametrů naší demokracie, naší svobody a suverenity.
Jestliže budeme umlčovat lidi, kteří prostě mají odborný názor, tak je to cesta do pekel, cesta do normalizace osmdesátých let, kdy se tady prostě jako Štrougalovi a dalším lidé báli říct do očích, jaká je vlastně realita, protože měli budovat slavné lepší zítřky. Říct ministrovi do očí, je to tak a tak, ale ty máš politickou odpovědnost, tak jednej podle tvé politické odpovědnosti. To je správně.
A já neberu nikomu, ani Motoristům, jejich politickou odpovědnost. Dělejte ta rozhodnutí s vaší politickou odpovědností. Ale říkám, že nechme silné, demokratické, kompetentní, veřejné orgány tak, aby říkaly svobodně pravdu. A to, že nakonec se politici rozhodnou jednat jinak, to, že politici nakonec si vyberou z plejády možností toho, co odborníci doporučí, některou z nich, to je odpovědnost nás. To je odpovědnost vlády.
A zastrašování lidí, kteří v těchto institucích fungují, zastrašování lidí a posíláním přes media vzkazy, pozor, dejte si pozor říkat něco, co si myslíte, protože vás by to mohlo stát místo. Tak pak už to může dojít jenom k tomu, že místo toho útoku na konkrétní lidi se začne útočit na jejich rodiny, na jejich děti, na jejich příbuzné. A jsme tam. A jsme zase v těch osmdesátkách. A jsme zase v tom, co jsme tady prožili.
Moje maminka chtěla být učitelka, jenže jí prostě na základní škole řekli, vy chodíte do kostela, co? Tak to se s gymnáziem smiř (rozluč?), děvenko. Maximálně maturita, ale učitelkou nikdy nebudeš. Moje maminka není učitelkou. Má maturitu na hotelové škole. Myslím, že prožila krásný život a vychovala snad pět hezkých dětí.
Ale chtěl jsem tenhleten příklad říct záměrně proto, že ty útoky, které prostě na ty instituce děláte, mají mít nějakou mez. A já tady nechci dneska otvírat média veřejné služby a další věci. Ale prostě útočit na zaměstnance ve veřejných institucích je prostě podlé, je nedemokratické a podrývající principy našeho státu. Tak si to prosím uvědomte a nedělejte to. My totiž, pokud začneme ty lidi takto dehonestovat, tak vlastně zpochybníme ty základní role, proč v těch institucích jsou. Ono to spolu všechno souvisí. Je to oslabování pravidel, oslabování respektu, oslabování institucí, oslabování možnosti říkat svůj názor. A ten směr je prostě nebezpečný.
Nominační zákon tak, jak ho tady máme není dokonalý. Nominační zákon není všespásný. Nominační zákon byl postaven jako autokorekce systému, jako autokorekce a doporučení pro politiky, aby měli a mohli se opřít v těch politických debatách, které někdy jsou vypjaté a jsou postavené: jestliže mě neschválíš tohohle člověka, tak my ti potom neschválíme zase tohohle. Ano, ten politický handl tady fungoval a vždycky fungoval za všech vlád i za naší. Ale jakási autokorekce tohohle systému je nutná.
Stát není kořist. Stát je služba. Je to způsob, jak je ten způsob, jak obsazujeme klíčové pozice, je jedním z nejpřesnějších zrcadel toho, jak tu službu bereme, jak ji vytváříme. Dámy a pánové, pojďte jít od toho. Jestli vám ten zákon nevyhovuje, pojďte navrhnout změny a pojďme se o tom věcně dohodnout. Ale zrušit bez náhrady je cesta do pekel. Nedělejte to. Děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku pana poslance Berkiho. Pane poslanče, vaše dvě minuty. Prosím.
Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo. Jenom mě vrtají ještě pořád hlavou některé argumenty z té naší předchozí výměny názorů v těch faktických a pan poslanec Hladík teď na některé věci z mého pohledu znovu upozornil. Když se bavíme o té komisi, tak je tam jednak vždycky kontrola zákonných požadavků pro výkon nějaké funkce, ale ta je v podstatě: splnil, nesplnil. A pak tam máme nějaké kvalitativní hodnocení, což byla podle mého názoru ta analogie s tím výběrem ředitele, ředitelky té školy.
A tady vlastně taky máme nějaké kvalitativní hodnocení, které nám pomáhá dávat zpětnou vazbu, a zároveň má dva efekty. Na jedné straně nutí toho, kdo se rozhodne jinak, než ta výběrová komise doporučí, zdůvodňovat, ale také opačně mu dává argument pro to, když někoho nominoval, že je pořád kvalitním kandidátem, přestože je politickým nominantem, což nikdo nezpochybňuje.
A zároveň bych se chtěl ještě vrátit k tomu, co říkala kolegyně Ožanová, vaším prostřednictvím. Paní poslankyně, vy jste vlastně říkala, že když se našel jeden pozitivní příklad, který to dělá sám, bez nutnosti zákona, tak již nepotřebujeme pro celou tu společnost ten zákon, což mi nepřijde jako argument úplně validní. Ale zároveň já vám k tomu přidám jiný, a to je ve smyslu, kde jinde by ten stát měl jít příkladem? To znamená, teď se bavíme o tom, jestli stát v tomto přestane být příkladem, že si ty požadavky sám na sebe klade, nebo nikoliv.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Pan poslanec Hladík s faktickou poznámkou vystoupí. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Petr Hladík: Aspoň pan vicepremiér Macinka umí pozdravit.
Já jsem totiž v tom projevu zapomněl zmínit jednu věc a chci to zdůraznit jako reakci na pana kolegu Berkiho. Já jsem totiž tím výborem pro personální nominace osobně prošel v roce 2015. Ten výbor tenkrát nebyl ustanoven zákonem, ale byl vlastně jakousi politickou dohodou za Sobotkovy vlády, takže bylo to nařízení vlády. A já si tu zkušenost osobně pamatuji z toho roku 2015. Byly tam dva důležité aspekty. Lidé šli jen a pouze po zkušenostech. To znamená, máte zkušenost s řízením firem a jednání ve správních a dozorčích orgánech? Moje odpověď tenkrát byla ano, protože jsem na úrovni naší krásné obce města Brna tu zkušenost měl. A druhá věc byla otázka kompetence, vzdělání a zkušenosti v té související organizaci. Když tak si to vygooglujte. Tenkrát jsem byl ve státní firmě MERO, protože s energetikou jsem v té době již profesní zkušenost měl. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. My jsme se vyměnili v řízení schůze.
Přečtu omluvy. Od 16 hodin z rodinných důvodů se omlouvá paní poslankyně Michaela Opltová a od 13.30 do 16 hodin z osobních důvodů pan poslanec Jiří Pospíšil. Jenom připomínám, že potom od 14 hodin do 15 hodin máme přestávku.
A nyní bych požádal dalšího, kdo je v pořadí, a to je pan poslanec Ivan Bartoš. Nevidím ho. Dalším v pořadí je pan poslanec Marian Jurečka. Taky nevidím. Dalším v pořadí je pan poslanec Jiří Havránek. Toho vidím i slyším. Máte slovo. ***
